39 C 193/2022-98

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 153 622 888,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2020 a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2022 se nahrazují tak, že a) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 153 622 888,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 153 622 888,34 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, b) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů správního řízení a řízení o rozkladu v zákonné výši, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 13.6.2022 domáhá nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2022, kterým bylo rozhodnuto, že 2. členové rozkladové komise Rady ERÚ pro oblast podporovaných zdrojů Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nejsou z důvodů vznesených Žalobkyní dne 1. 12. 2020 vyloučeni z úkonů prováděných v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (Výrok I.) 3. zamítla rozklad Žalobkyně ze dne 1. 12. 2020, který směřoval proti všem výrokům rozhodnutí ERÚ [číslo jednací], ze dne 13. 11. 2020 (dále jen„ Rozhodnutí ERÚ“) a toto Rozhodnutí ERÚ potvrdila (Výrok II.) 4. uložila Žalobkyni povinnost uhradit Žalované náhradu nákladů řízení o rozkladu včetně DPH ve výši 1 573 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci Rozhodnutí Rady (Výrok III.)

5. V rámci Rozhodnutí ERÚ bylo rozhodnuto, že návrh Žalobkyně, jímž se domáhala po Žalované zaplacení částky 153 622 888,34 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, se zamítá a Žalované byly přiznány náklady řízení.

6. Žalobkyně podala dne 4. 6. 2019 k Energetickému regulačnímu úřadu žalobní návrh na zahájení sporného řízení s Žalovanou o zaplacení částky 153 622 88,34 Kč s příslušenstvím. Energetický regulační úřad vydal dne 13. 11. 2020 rozhodnutí [číslo jednací], kterým návrh žalobkyně zamítl. Toto rozhodnutí potvrdila [jméno] [příjmení] regulačního úřadu rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

7. Předmětem sporu je nárok Žalobkyně na vrácení finančních prostředků, které odpovídají POZE (podporované zdroje energie) vyplacené Žalované bez právního důvodu, a to na základě nezákonné licence příslušného výrobce [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“ nebo také„ Výrobce“), která byla získána jednáním v rozporu se zákonem a bez splnění řádných podmínek pro její udělení. Licence byla následně ve správním soudnictví zrušena.

8. Žalobkyně tak vynakládala ze svého majetku peněžní prostředky související s domnělým nárokem Výrobce na POZE. Žalovaná, po vyplacení neoprávněně čerpané POZE [právnická osoba] - [příjmení] ve formě výkupních cen, požadovala po Žalobkyní úhradu rozdílu mezi výkupní cenou a hodinovou cenou. Finanční prostředky odpovídající POZE ve formě výkupních cen byly Žalobkyní hrazeny Žalované, která v posuzovaném případě vykonávala činnost povinně vykupujícího obchodníka. Veškeré takto vyplácené finanční prostředky byly realizovány výhradně na základě nezákonné a v rozporu s právními předpisy získané licence - tedy bez řádného právního důvodu. Žalobkyně proto vyplácela v období od 1. 1. 2013 do 31. 5. 2018 Žalované finanční prostředky odpovídající POZE výhradně v důsledku licence udělené v rozporu se zákonem. A tyto prostředky tak byly vypláceny bez řádného právního titulu.

9. Rozhodnutí ERÚ je postaveno zejména na tom, že na straně Žalované údajně není dána pasivní věcná legitimace, a to zejména pro skutečnost, že na straně Žalované nemělo vzniknout bezdůvodné obohacení (respektive že nedošlo k bezdůvodnému navýšení majetku Žalované). Tento závěr opírá ERÚ o názor, že Žalovaná vystupuje v rámci systému výplaty POZE jako pouhý prostředník. ERÚ dále v Rozhodnutí ERÚ uvádí, že nedošlo ke snížení majetkového stavu Žalované, jelikož tato pouze plnila svoji zákonem danou povinnost a v procesu výplaty POZE jednala v dobré víře. ERÚ se však v Rozhodnutí ERÚ nezabýval samotným nezákonným základem celého procesu výplaty POZE, na kterém byly založeny všechny vztahy mezi jednotlivými subjekty a faktickou povahou bezdůvodného obohacení na straně Žalované. Z Rozhodnutí ERÚ je dále zřejmé, že tento správní orgán nezpochybňuje, že vyplacením nárokované částky došlo ke zkrácení majetku Žalobkyně. Proti závěrům Rozhodnutí ERÚ podala Žalobkyně dne 1. 12. 2020 rozklad, v němž brojila zejména proti nesprávnému posouzení otázky pasivní věcné legitimace ze strany ERÚ. Závěry Rozhodnutí Rady jsou v podstatě totožné s obsahem Rozhodnutí ERÚ.

10. Vady rozhodnutí spatřuje žalobkyně zejména v tom, že konečné rozhodnutí ve věci (tedy Rozhodnutí Rady) bylo vydáno v rozporu se zákonem, jelikož řízení o rozkladu vedené před Radou ERÚ je zatíženo nezhojitelnou procesní vadou, když v rámci procesu vyřízení námitky podjatosti členů rozkladové komise vznesené Žalobkyní ve správním řízení rozhodla až v meritorním rozhodnutí (Výrok I. Rozhodnutí Rady), ačkoliv měla rozhodnout samostatným usnesením. Rada ERU měla rozhodnout o Žalobkyni vznesené námitce podjatosti bezodkladně tak, aby Navrhovatel mohl uplatnit opravné prostředky proti rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti před tím, než bylo rozhodnuto ve věci samé na základě podkladů připravených členy rozkladové komise, u nichž lze pochybovat o jejich nepodjatosti - tímto postupem tedy [jméno] [příjmení] způsobila nezákonnost napadaného Rozhodnutí Rady. Rada ERÚ dále v rámci svého rozhodování pochybila, když nevzala v potaz zcela nejednotnou rozhodovací praxi ERÚ v obdobných případech, která ve svém důsledku může vést až k tomu, že peněžní prostředky vyplacené za POZE získanou v rozporu se zákonem na základě nezákonně získané licence, budou de facto legalizovány.

11. Žalobkyně dále uvedla, že jak Rada ERÚ v řízení o rozkladu, tak ERÚ v řízení před prvním stupněm nesprávně posoudily otázku pasivní věcné legitimace, kdy zejména zcela přehlíží soukromoprávní povahu vztahů mezi subjekty zúčastněnými na výplatě POZE, možnost Žalované vymáhat nárok po Výrobci (k tomuto blíže v čl. III. písm. c) této žaloby), a skutečnost, že finanční prostředky v rámci mechanismu výplaty POZE fakticky putovaly z majetku žalobkyně do majetku Žalované. K pasivní věcné legitimaci Žalované potom Žalobkyně uvádí, že veškerá peněžitá plnění odpovídající POZE byla vyplacena z majetku Žalobkyně v souvislosti s licencí získanou výhradně v důsledku nezákonného jednání [právnická osoba] - [příjmení] (respektive osob, které jednaly jejím jménem). V tomto smyslu tedy bylo veškeré peněžité plnění mezi stranami založeno na nezákonném základu a bez řádného právního důvodu (po právu udělené licence). V rámci mechanismu výplaty POZE tedy [právnická osoba] - [příjmení] nikdy nevznikl řádný nárok na čerpáni POZE. Ani Žalovaná tedy neměla nárok na úhradu finančních prostředků odpovídajících POZE ve formě rozdílu mezi výkupní cenou a hodinovou cenou, které bez právního důvodu vyplatila [právnická osoba] – [příjmení].

12. Nesprávná právní kvalifikace nároku Žalobkyně byla [jméno] [příjmení] podána také při výkladu institutu bezdůvodného obohacení, kdy Rada ERÚ váže úspěšnost případného vymožení nárokované částky Žalobkyni výhradně na procesní aktivitu jiného subjektu (v posuzovaném případě Žalované vůči Výrobci). Tento závěr ERÚ je dále vnitřně rozporný, když Rada ERÚ v Rozhodnutí Rady na jednu stranu uvádí, že zde může existovat nárok Žalované vůči Výrobci (tedy zde může být na straně Žalované ocenitelná a vymahatelná pohledávka vůči Výrobci) a na stranu druhou tento nárok (pohledávku) a možnost jej vymáhat bez dalšího upírá Žalobkyni vůči Žalované, a to pouze z důvodu procesní pasivity Žalované.

13. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části. K odpadnutí právního titulu mělo podle žalobkyně dojít (i ve vztahu k žalované) se zpětnými účinky, tedy dle žalobkyně odpadl právní titul pro nárok na kompenzaci za období, kdy žalovaná jednala (a musela jednat) v souladu s principem presumpce správnosti a zákonnosti správních aktů, tedy i v důvěře v zákonnost soudem dosud nezrušené Licence. K námitkám žalobkyně žalovaná uvádí, že dle jejího názoru nedošlo v rámci správního řízení k žádným pochybením, která by se mohla dotknout správnosti samotných výroků. V daném případě Rada rozhodla o námitce podjatosti členů rozkladové komise uplatněné žalobkyní v rámci Rozhodnutí Rady před rozhodnutím o výrocích II. a III. Rozhodnutí Rady (resp. současně), přičemž nepravomocné rozhodnutí o námitce podjatosti není na překážku vydání rozhodnutí ve věci samé. Je pravdou, že Rada nese při tomto postupu riziko případného dovození nezákonnosti Rozhodnutí Rady, pokud by teoreticky bylo vyhověno rozkladu žalobkyně vůči výroku I. Rozhodnutí Rady ze dne 12. dubna 2022. Nicméně uvedené není překážkou vydání Rozhodnutí Rady, ani vadou tohoto rozhodnutí. Ve vztahu k tvrzené nejednotnosti rozhodovací praxe ERÚ žalovaná opakuje, že tato skutečnost není z pohledu věcné správnosti výroku Rozhodnutí ERÚ a Rozhodnutí Rady relevantní. Žalovaná je přesvědčena, že v projednávané věci jsou Rozhodnutí ERÚ i Rozhodnutí Rady věcně správná.

14. Žalovaná dále uvedla, že ve věci není pasivně legitimovaná. Právním důvodem plnění mezi žalobkyní a žalovanou je zákon (konkrétně § 13 odst. 2 zákona o POZE), nikoli licence, která byla následně zrušena pro nezákonnost. Právo žalované účtovat předmětný rozdíl v ceně pak žalované v souladu s § 13 odst. 4 zákona o POZE vzniká zaplacením výkupní ceny výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to v rozsahu naměřených nebo vypočtených hodnot podle § 11a zákona o POZE evidovaných operátorem trhu, tedy žalobkyní. Uvedená ustanovení zákona o POZE pak nevztahují okamžik vzniku nároku na úhradu rozdílu v ceně žalované na žádnou jinou skutečnost než na vyplacení ceny výrobci. Žalovaná opakuje, že stejně jako žalobkyně, i ona, jako povinně vykupující subjekt v rámci zákonem stanoveného systému vyplácení podpory plnila pouze své zákonem stanovené povinnosti, když vyplácela Výrobci, jako výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů výkupní cenu, ve výši stanovené rozhodnutím ERÚ a stejně tak šlo o plnění zákonných povinností žalované, když účtovala žalobkyni, jako operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou. Žalovaná nemohla postupovat jinak, nemohla uhrazení rozdílu po operátorovi trhu nepožadovat, tím by došlo k porušení zákona a ke vzniku odpovědnosti za taková porušení na straně žalované.

15. Žalovaná nerozporuje tvrzení žalobkyně, že Výrobce jako výrobce elektřiny vyúčtoval a přijal na základě nezákonně vydané Licence podporu, která mu nenáležela, získal majetkový prospěch a podle názoru žalované jej tak lze označit za obohaceného ve smyslu příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení OZ. O této skutečnosti není sporu. Žalovanou však za obohaceného považovat nelze, neboť pouze v rámci systému vyplácení podpory v dobré víře a na základě výslovného požadavku právního předpisu vyplatila plnění poskytnutá žalobkyní, jako operátorem trhu, Výrobci jako výrobci elektřiny. Je tedy pravdou, že Výrobce s ohledem na nezákonnost udělení Licence neměl dle dostupných podkladů skutečně nárok na výplatu POZE. Z této skutečnost samotné však není možné dovodit, že žalované nevnikl nárok na výplatu kompenzace za vyplacené POZE Výrobci, neboť veškeré zákonné předpoklady pro tuto kompenzaci byly v Rozhodném období splněny.

16. Bylo by zcela absurdní, pokud by byl učiněn závěr o tom, že jednotlivé subjekty, které tvoří pouhé mezičlánky mezi poskytovatelem veřejné podpory (státem) a příjemcem veřejné podpory (výrobcem elektřiny z obnovitelného zdroje), jsou nuceny se mezi sebou vzájemně vypořádávat a jednotlivě uplatňovat vůči sobě navzájem nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tedy že stát by byl nucen vymáhat bezdůvodné obohacení proti operátorovi trhu, operátor trhu by musel vymáhat bezdůvodné obohacení proti povinně vykupujícímu a povinně vykupující by následně musel vymáhat bezdůvodné obohacení proti výrobci elektřiny.

17. Žalovaná zdůrazňuje, že po celou dobu vyplácela Výrobci POZE v dobré víře, že Výrobce je k přijetí těchto prostředků oprávněn, přičemž vyplácením podpory plnila povinnosti uložené jí zákonem o POZE, jak je uvedeno výše. Žalovaná spoléhala rovněž v dobré víře na správnost údajů uvedených v systému provozovaném žalobkyní, jakožto operátorem trhu. Až Rozsudkem KS došlo ke zrušení rozhodnutí ERÚ ze dne 31. prosince 2010, kterým byla Výrobci udělena licence na výrobu elektřiny. Rozhodnutí o udělení Licence je primárně rušeno s účinky ode dne právní moci rozhodnutí. Následně pak ještě došlo ke dvojímu odložení vykonatelnosti zrušujícího Rozsudku KS, a to NSS (usnesení č.j.: 4 As 132/2015 – 87 ze dne 13. července 2015) a Ústavním soudem (usnesení sp. zn.

I. ÚS 946/16 ze dne

1. června 2016). V důsledku toho byl Výrobce oprávněn na základě této Licence provozovat svoji Výrobnu, a to až do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti 18. Žalovaná opakuje, že na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že dobrá víra Výrobce, jako výrobce elektřiny, byla zpochybněna shora uvedenými soudními rozhodnutími, neboť nedostatek dobré víry na straně Výrobce nelze přičítat žalované, jako povinně vykupujícímu subjektu. Existence dobré víry na straně žalované nebyla nijak zpochybněna a to ani ze strany žalobkyně.

19. Žalovaná dále uvedla, že existuje zcela jednoznačná a ustálená judikatura NSS, potvrzená i judikaturou Ústavního soudu, dle níž zrušení správního aktu má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna, když po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky a zakládá práva a povinnosti.

20. Odkladný účinek kasační stížnosti má stejné účinky, jako odkladný účinek správní žaloby. Z toho plyne, že po dobu odkladného účinku zůstává zachováno i oprávnění plynoucí z licence ERÚ na výrobu elektřiny, i když byla taková licence zrušena předchozím pravomocným rozsudkem soudu, který je napaden kasační stížností.

21. Zrušením Licence Výrobce nemohou byt nijak dotčena práva třetích osob jednajících v důvěře ve správnost udělené Licence, když se v tomto směru uplatní zásada presumpce správnosti aktů veřejné moci a požadavek právní jistoty třetích osob, které jednají v důvěře v jejich správnost, a která je nezávislá na existenci dobré viry Výrobce.

22. Žalovaná také vznáší námitku promlčení a námitku neurčitosti nároku žalobkyně, když ta netvrdí, v jakých konkrétních výších požaduje bezdůvodné obohacení a za jaké konkrétní období.

23. Soud provedl důkazy listinami - Rozhodnutí Rady ze dne 5. 4. 2022, [číslo jednací], Doručenka ID [číslo] k Rozhodnutí Rady, rozhodnutí ERÚ ze dne 13. 11. 2020, [číslo jednací], Rozhodnutí ERÚ ze dne 17. 8. 2021, [číslo jednací], Smlouvu o vyrovnání plateb za úhradu podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen ze dne [datum], Rozhodnutí ERÚ ze dne 19. 8. 2020, [číslo jednací], Rozhodnutí ERÚ ze dne 25. 10. 2022, [číslo jednací], Rozhodnutí ERÚ ze dne 15. 5. 2020, [číslo jednací].

24. Žalobkyně podala dne 13. žalobu proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ve smyslu ust. § 244 o.s.ř. Žalobkyni bylo rozhodnutí Rady doručeno 11. 4. 2022 (zjištěno z Rozhodnutí Rady ze dne 5. 4. 2022, [číslo jednací], Doručenka ID [číslo] k Rozhodnutí Rady).

25. Žalobkyně požaduje vrátit částku ve výši 153 622 888,34 Kč, která byla skrze žalovanou vyplacena Výrobci v rámci podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalobkyně tuto částku považuje za bezdůvodné obohacení žalované.

26. Žalovaná je vůči žalobkyni v souvislosti s výrobou elektrické energie povinně vykupujícím ve smyslu zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Kupní cena za dodanou elektřinu z obnovitelných zdrojů je formou státní podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jejíž výši stanoví ERÚ jako cenový orgán. Princip hrazení výkupních cen je tedy založen na tom, že povinně vykupujícímu (zde žalovaná) je ze strany operátora trhu (zde žalobkyně) hrazena částka odpovídající tomu, oč výše vyplacené regulované výkupní ceny převyšuje tržní (hodinovou) cenu elektřiny dodané povinně vykupujícímu výrobcem v rámci povinného výkupu (zjištěno ze Smlouvy o vyrovnání plateb za úhradu podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě výkupních cen ze dne 31. prosince 2012 - uzavřena mezi žalobkyní jako operátorem trhu a žalovanou jako povinně vykupující). Žalobkyně přitom hospodaří s aktivy, které jsou jí vkládány ze strany ministerstva.

27. V rámci sporu žalovaná vyplácela podporu elektřiny, která byla vyráběna Výrobcem ve výrobně elektřiny ze slunečního záření„ [příjmení] [jméno] - [právnická osoba]“ na základě licence ERÚ na výrobu elektřiny [číslo] vydané rozhodnutím ERÚ o udělení licence ze dne 31. 12. 2010 [číslo jednací]. Licence byla udělena rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 17.1.2014, [číslo jednací] ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27.2.2014, [číslo jednací], a to se zpětnou účinností ke dni 31. 12. 2010. Výrobci byla následně licence zrušena a to v rámci řízení o správní žalobě, kterou podal Nejvyšší státní zástupce ve veřejném zájmu u Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 A 78/2014, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem ze dne 20. 5. 2016 č. j. 62 A 78/2014-535. Následně licence byla řešena v rámci řízení o kasační stížnosti před NSS. V době řízení měla kasační stížnost odkladný účinek. Ta byla zamítnuta rozsudkem ze dne 20. 4. 2017 č. j. 9 As 145/2016-450. Ve věci pak byla podána ústavní stížnost s odkladným účinkem. Ta byla ÚS odmítnuta usnesením sp. zn. II.ÚS 2038/17 ze dne 31. 7. 2018 ERÚ dne 24. 5. 2019 zastavil obnovené řízení o udělení licence.

28. Po zrušení posledního odkladného účinku žalovaná přestala hradit Výrobci výkupní cenu za elektřinu z podporovaných zdrojů.

29. Je důležité uvést, že u správních aktů platí presumpce správnosti. Dle rozhodnutí NSS ze dne 4. 2. 2009 č.j. 1 As 79/2008 – 128 se na správní akt hledí jako na zákonný správný, dokud není autoritativně zrušen. Navíc je preferována ochrana nabytých práv před skutečností, že jich bylo nabyto v rozporu se zákonem, pokud tedy bylo-li přezkoumávaným rozhodnutím přiznáno právo, pak dochází k jeho zrušení ex nunc. To platí i pro právní akty, která byly nezákonně vydány ve prospěch adresáta. K tomu, ale musí dojít k posouzení dobré víry. Když výrobce žádal o udělení licence, tak nesplnil všechny věcné podmínky pro její získání. Navíc předložil záměrně zfalšované zprávy a dopustil se podvodu, jak bylo i zjištěno v trestním řízení. Z takového jednání nemůže tedy Výrobce těžit žádnou právní výhodu ani ochranu. Jelikož licence byla udělena na základně nezákonného jednání Výrobce a ten tak nebyl v souvislosti s vydáním licence v dobré víře lze uzavřít, že licence mu byla odebrána s účinky ex tunc. Na základě takového posouzení se otvírá prostor, aby poškozená osoba vůči Výrobci uplatnila svůj nárok.

30. Přesto Výrobce vyráběl elektřinu a čerpal podporu, jako by mu právo na podporu řádně vzniklo. Dané jednání trvalo po celou dobu, dokud nebylo zjištěno, že právo na podporu vzniká nezákonně.

31. Je tedy nutné posoudit, zda se jednalo skutečně o bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.

32. Jinak řečeno je potřeba znovu přezkoumat aktivní a pasivní legitimaci stran sporu. Na tomto základě totiž ERÚ a následně i Rada zamítly nárok žalobkyně.

33. Bezdůvodné obohacení ve výši 153 622 888,34 Kč mělo vzniknout za období 1. 1. 2013 do 31. 5. 2018 na základě vyplacené podpory za vyúčtovanou elektřinu.

34. Podle NS ČR usnesení ze dne 21. 8. 2014 sp. zn.: 33 Cdo 764/2013:

35. Aktivní legitimaci v případě bezdůvodného obohacení má ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno 36. Pasivní legitimaci má ten, na jehož majetku se bezdůvodné obohacení projevilo zvýšením aktiv nebo zmenšením pasiv.

37. Z toho plyne, že se nelze spravedlivě dovolávat vydání majetkového prospěchu po někom, komu se bezdůvodné obohacení neprojevilo ani v aktivech ani v pasivech.

38. Žalobkyně poskytovala peněžní podporu zcela v souladu se zákonem, kterou dávala žalované jako prostředníkovi, které jí předtím poskytovala Výrobci. I žalovaná vyplácela podporu v souladu se zákonem, když jí poskytovala Výrobci, na kterého hleděla jako by měl platnou licenci. Obě strany sporu, tak postupovaly po celou dobu striktně ex lege. Nelze tedy z chování ani jedné ze stran dovozovat, že by zapříčila vznik bezdůvodného obohacení, tím spíše, když na straně žalované nedošlo ke zvýšení aktiv. Nad to je možné uvést, že mezi žalovanou a výrobcem došlo k uzavření smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na základě této smlouvy se Výrobce zavázal dodávat elektřinu a žalovaná se ji zavázala vykupovat. Za vykoupenou elektřinu měla pak žalovaná nárok na kompenzaci ze strany žalobkyně dle zákona. Je tedy zřejmé, že jejím jednání nedocházelo k bezdůvodnému obohacení, ale naopak pouze požadovala finanční prostředky, které již předtím byla nucena vynaložit.

39. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, ze které plyne v čl. VIII. Operátor trhu bere na vědomí, že povinně vykupující vykupuje od výrobce elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie ve výrobnách elektřiny za výkupní ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem odvozené od termínu uvedení výrobny elektřiny do provozu a výše instalovaného výkonu výrobny elektřiny registrovaných v IS OTE. Povinně vykupující neodpovídá operátorovi trhu za jakoukoli škodu, která by operátorovi trhu vznikla v souvislosti s registrací nesprávných nebo nepravdivých údajů o instalovaném výkonu výrobního zdroje nebo data termínu uvedení výrobny elektřiny do provozu a podle kterých povinně vykupující hradil výrobci elektřiny za vyrobenou a dodanou elektřinu výkupní ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem.“ 40. Žalovaná tak nemůže odpovídat za způsobenou škodu na základě této smlouvy ani na základě, že plnění, které poskytovala Výrobci, poskytovala v souladu se zákonem a v dobré víře.

41. Námitka promlčení 42. Námitka promlčení nebyla podepsaným soudem ani zkoumána, neboť k zamítnutí žaloby a potvrzení rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ došlo na jiných základech.

43. Námitka podjatosti 44. Jediné v čem dává podepsaný soud za pravdu žalobkyni je poměrně nešťastné řešení námitky podjatosti. Způsob rozhodování o námitce podjatosti je upraven v §14 odst. 3 SŘ Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. O námitce tedy mělo být rozhodnuto usnesením a bezodkladně. Nikoliv až v rámci konečného rozhodnutí ve věci.

45. Tím, ale nebylo žalobkyni nijak ublíženo, neboť jí zůstala možnost opravného prostředku ve formě rozkladu. Navíc rozhodnutím o námitce podjatosti, nevzniká překážka pro vydání konečného rozhodnutí. Je tedy pravda, že Rada ERÚ měla rozhodnout bezodkladně usnesením, ale skutečnost, že tak neučinila, nečiní její konečné rozhodnutí nezákonné ani nesprávné. A není to ani důvodem pro zrušení celého rozhodnutí.

46. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

47. Podle ustanovení § 3 odst. 3 věta první energetického zákona 48. Podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem.

49. Podle ustanovení § 4 odst. 1 věta první Zákona o POZE: 50. „ Pro účely stanovení podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle tohoto zákona se za elektřinu z obnovitelných zdrojů považuje elektřina vyrobená využitím obnovitelných zdrojů naměřená v předávacím místě výrobny elektřiny a distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, nebo naměřená na svorkách generátoru a snížená o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, anebo poměrná část elektřiny pocházející z obnovitelného zdroje v případě společného spalování obnovitelného zdroje a druhotného zdroje nebo neobnovitelného zdroje.“ 51. Podle ustanovení § 4 odst. 2 věta první Zákona o POZE: 52. „ Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených k elektrizační soustavě České republiky přímo nebo prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky“ 53. Podle ustanovení § 4 odst. 7 Zákona o POZE: 54. „ Rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.“ 55. Podle ustanovení § 8 odst. 1 Zákona o POZE: 56. „ Podpora elektřiny se uskutečňuje formou zelených bonusů nebo výkupních cen.“ 57. Podle ustanovení § 10 odst. 1 věta první Zákona o POZE: 58. „ Do doby rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího je pro příslušné vymezené území povinně vykupujícím dodavatel poslední instance.“ 59. Podle ustanovení § 10 odst. 2 Zákona o POZE: 60. „ Povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za podmínek podle § 11 a 12.“ 61. Podle ustanovení § 10 odst. 3 Zákona o POZE: 62. „ Vyúčtování povinně vykoupené elektřiny se provádí na základě naměřených hodnot podle § 11a evidovaných operátorem trhu podle prováděcího předpisu.“ 63. Podle ustanovení § 13 odst. 2 Zákona o POZE:

64. Povinně vykupující účtuje operátorovi trhu rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za svoji činnost podle množství povinně vykupované elektřiny z jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů evidovaných operátorem trhu podle § 10 odst. 3 a operátor trhu je povinen hradit rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za činnost povinně vykupujícího.

65. Podle ustanovení § 13 odst. 4 Zákona o POZE:

66. Právo účtovat podle odstavce 2 vzniká zaplacením výkupní ceny výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to v rozsahu naměřených nebo vypočtených hodnot podle § 11a evidovaných operátorem trhu.

67. Podle ustanovení § 451 o.z. 40/1964 Sb.: (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

68. Podle ustanovení § 2991 o.z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

69. Soud vzhledem k výše uvedenému rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

70. S přihlédnutím k důvodům rozhodnutí pak soud další důkazy neprováděl pro nadbytečnost.

71. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 456 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

Poučení