39 C 219/2023 - 200

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným stíháním takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 775 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15% ročně z částky 775 000 Kč jdoucím od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 700 000 Kč, o zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15% ročně z částky 1 500 000 Kč jdoucím od 1. 6. 2022 do 23. 2. 2023, o zaplacení úroků z prodlení v sazbě 15% ročně z částky 1 475 000 Kč jdoucím od 24. 2. 2023 do 28. 2. 2023 a o zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15% ročně z částky 700 000 Kč jdoucím od 1. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 278 715 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa]-jih 15. 9. 2023 a následně postoupenou soudu zdejšího se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Uvedla, že trestní řízení začalo vyhotovením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení 7. 8. 2020, č. j. [Anonymizováno]. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno 28. 5. 2021, žalobkyně byla obviněna ze spáchání [podezřelý výraz] a ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví [podezřelý výraz] ve stadiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem týrání [Anonymizováno] odst. 1 trestního zákona. Tohoto jednání se měl dopouštět na své dceři [jméno FO], narozené [datum]. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stížnost 10. 6. 2021, ta byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni dne 25. 6. 2021 zamítnuta jako nedůvodná. V rámci prošetřování byla vyslechnuta jak žalobkyně, tak i celá řada rodinných příslušníků, kteří tím pádem byli seznámeni s tím, že by se snad žalobkyní měla dopouštět závažné násilné kriminality. 15. 12. 2021 byla žalobkyně informována o tom, že je v její trestní věci byla podána obžaloba. Krajské státní zastupitelství navrhovalo uložit úhrnný trest odnětí svobody v délce pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, navrhováno bylo také uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formě. Po provedeném hlavním líčení, kterého se zúčastnili i novináři a celé bylo medializováno, rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č.j. [spisová značka] o zproštění obžaloby žalobkyně v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že skutek, který jí byl kladen za vinu, se stal. Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání Krajského státního zastupitelství v Plzni, usnesením ze dne 31. 5. 2022 č.j. [spisová značka] odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl. Vyhlášení tohoto rozhodnutí se účastnili i obhájce žalobkyně. Souběžně s trestním řízením bylo řešeno také řízení opatrovnickém, kdy 17. 9. 2020 byl podán orgánem sociálněprávní ochrany dítěte [adresa] návrh na nařízení předběžného opatření, domáhající se předání nezletilé [jméno FO] do péče pěstounky, a to právě na základě domněnek [právnická osoba]. Předběžné opatření bylo nařízeno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 9. 2020, nezletilá byla předána do péče pěstounky. Toto předběžné opatření bylo následně prodlouženo usnesením Okresního soudu [adresa] z 9. 10. 2020 do 18. 11. 2020. Okresní soud [adresa]-jih dále rozhodl rozsudkem č.j. [spisová značka], [datum] ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2021 o svěření nezletilé do péče pěstounky. Návrhem podaným 17. 11. 2022 se žalobkyně u Okresního soudu [adresa]-jih doma navrácení nezletilé do společné péče rodičů, tedy žalobkyně a otce nezletilém. Řízení je vedeno pod sp. zn. [právnická osoba] 278/2020. Dosud nebylo rozhodnuto o vrácení [jméno FO] do původní rodiny.

2. Žalobkyně se obrátila na [právnická osoba] s nárokem na náhradu újmy, bylo jí však přiznáno zadostiučinění pouze 25 000 Kč. Tuto částku žalobkyně považuje za neodpovídající, neboť v průběhu trestního řízení musela absolvovat znalecké zkoumání a byla jí odňata dcera, celé trestní řízení bylo dlouhé, mediálně sledované. K dopadům nezákonného rozhodnutí do života žalobkyně, tato uvedla, že celé řízení pro ni bylo velmi stresující, psychicky náročné, v rámci celé rodiny i v rámci bydliště se šířily informace o tom, že nezletilé ubližuje. Výrazným způsobem se tedy zhoršily rodinné vztahy, ani zprošťující rozsudek rodinné vztahy nenapravil, na žalobkyni ulpívá stín. Trestní stíhání také zapříčinilo to, že se žalobkyně se svým přítelem museli z původního nájemního bytu v [adresa] odstěhovat kvůli nesnášenlivé náladě místních sousedů a dalších lidí. Věc byla medializována (v žalobě se odkazuje na internetové články). Žalobkyně pod bodem VII žaloby uvedla celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu České republiky o tom, jakým způsobem a v jaké intenzitě může trestní stíhání vyvolat nemateriální újmu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] upozornila, že soud se má zabývat pro účely stanovení výše nemajetkové újmy povahou trestní věci, délkou trestního řízení, dále pak následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Žalobkyně uvádí, že požaduje zaplacení újmy z důvodu uvedeného nezákonného trestního stíhání, zároveň také z důvodů toho, že v přípravném řízení na základě informací od policejního orgánu jí byla odňata dcera. Jako škůdce vnímá Českou republiku. Odkazuje na odůvodnění rozhodnutí (předběžného opatření), jímž byla nezletilá svěřena do péče pěstounky, jediným důvodem pro vydání rozhodnutí byly úkony policejního orgánu. Skutečnosti zde uváděné se následně ukázaly jako zcela nepravdivé. Žalobkyně také upozornila na to, že v průběhu doby, po kterou je nezletilá svěřena do péče pěstounky, si na tuto zvykla, žalobkyni jako svoji matku vídá pouze při asistovaného styku jednou týdně na jednu hodinu a 45 minut. Pěstounku tedy vnímá jako svoji matku, je tedy problém i s jejím vrácením do původní rodiny. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč, protože jí bylo zaplaceno pouze 25 000 Kč, žádá o náhradu újmy ve výši 1 475 000 Kč.

3. Podáním doručeným soudu 23. 10. 2023 uvedla žalobkyně, že žádá, aby žaloba byla rozšířena, neboť protiprávní zásah stále trvá, domáhá se tedy újmy, která vznikla po podání žaloby, tedy od 15. 4. 2023 do 23. 10. 2023 (jakákoliv částka specifikována nebyla). Pokud byla žalobkyně soudem vyzvána ke specifikaci finančního nároku, odkázala na podanou žalobu, tedy i nadále žádá o zaplacení částky 1 475 000 Kč s příslušenstvím. Doplnila, že nezletilá byla odňata ve věku sedmi měsíců, žalobkyně o ni s otcem chtěla pečovat, poskytovat rodičovskou lásku, podílet se na vývoji osobnostních vlastností dítěte. Chtěla být u toho, kdy miminku rostou zuby, kdy se postaví na nohy. Chtěla s dcerou trávit volný čas, chodit s ní do zoologické zahrady, trávit společné dovolené, nic z toho nebylo umožněno. Protože dcerku vídá jednou týdně (dříve dokonce jednou za 14 dnů), nemohl se vyvinout vřelý vztah plný lásky a něhy. [adresa] státu byla zbavena možnosti být se svojí maličkou dcerkou. Nikdo se neumí představit, co při asistovaného styku prožívala. Musela pozorovat, jak se k ní vlastní dcera chová ostýchavě. V důsledku odloučení od dcery v kombinaci s trestním stíháním byla žalobkyně několikrát na pokraji psychického zhroucení, nespala, pokud usnula, uprostřed noci se probouzela, hledala své dítě, velmi často plakala. Navíc zjistila, že dcera již začala považovat pěstounskou rodinou za svoje vlastní. Zbytek podání je pak pouze odkazem na nálezy Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu České republiky, případně rozsudky dalších soudů, kde je zmiňována výše odškodnění, které bylo poskytnuto. V závěru podání také žalobkyně upozornila na to, že je třeba zvažovat i vývoj inflace a reálné tržní síly, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu).

4. Podáním doručeným soudu 18. 12. 2023 po opakované výzvě žalobkyně sdělila, že z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s protiprávním odebráním nezletilém požaduje částku 30 000 Kč měsíčně za dobu, po kterou odloučení trvá. Jedná se o období od 18. 9. 2020 do 23. 10. 2023, kdy požadovaná částka 1 115 000 Kč. Při stanovení této částky vycházela rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1737/16 s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], přičemž tyto případy řešili období roku 2015 a dřívější, s přihlédnutím k míře inflace se jeví být částka 30 000 Kč za 1 měsíc adekvátní. Za nezákonné trestní stíhání požaduje částku 360 000 Kč, přičemž již započítává plnění 25 000 Kč ze strany žalované, původně by tedy mělo být požadováno 385 000 Kč.

5. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu 13. 10. 2023, kdy navrhla zamítnutí žaloby s tím, že poskytnuté zadostiučinění považuje za dostatečné. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně ji před podáním žaloby požádala o zaplacením nákladů spojených s právním zastoupením ve výši 43 800 Kč a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaná poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu 25 000 Kč, ve zbytku žádost zamítla, nárok na náhradu nákladů právního zastoupení nebyl uznán s odkazem na § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v žalobě tvrdí výrazný zásah do jeho osobního rodinného života i v podobě zásahu do širší rodiny. Z trestního spisu však vyplývá, že její vztahy s rodinnými příslušníky (vlastní rodiče, nevlastní babička, nevlastní bratr, sestra matka partnera) nebyly dobré již před zahájením trestního stíhání, tyto okolnosti ostatně vyplývají z opatrovnického spisu. Stejně tak nebyla prokázána příčinná souvislost trestního stíhání s následným stěhováním žalobkyně z [adresa]. Pokud jde o medializaci, odpovědnost státu by bylo možné dovodit pouze v případě, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily excesu ve vztahu k médiím, tento však zjištěn nebyl. Medializace je pouze následkem veřejnosti soudního řízení. Pokud pak došlo k újmě v důsledku zveřejnění nepravdivých údajů, je odpovědný subjekt, který údaje uveřejnil. Totéž platí o hanlivých komentářích na internetu, za ty odpovídá pouze autor komentáře, a nikoliv stát. Pokud bylo žalobkyni vyplaceno 25 000 Kč, odkazuje žalovaná na rozhodnutí Městského soudu v Praze z 18. 4. 2018, sp. zn. [spisová značka], kdy bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, byl stíhán za trestný čin těžkého ublížení na zdraví po dobu zhruba jednoho roku, byly prokázány dopady do osobního rodinného živo. Rozsudkem Okresního soudu [adresa]-město [spisová značka] bylo za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví přiznáno 57 600 Kč, přičemž soud posuzoval i zásahy do osobních poměrů žalobkyně v důsledku opatrovnického řízení, kdy nezletilé děti byly svěřeny do ústavní péče. Žalovaná také nesouhlasí s plynutím úroku z prodlení, žalobkyně se žalovaná se mohla dostat do prodlení nejdříve 1. 3. 2023.

6. K otázce průběhu trestního stíhání byly provedeny k důkazu listiny z trestního spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka]. Bylo zjištěno, že úkony trestního řízení byly zahájeny 7. 8. 2020 pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví s tím, že neznámý pachatel nejméně v pěti případech úmyslně vyvolal u nezletilé [jméno FO] kutilové zdravotní stav vyžadující hospitalizaci. Při provedení odborného vyšetření byly zjištěny pouze vitální funkce, po vrácení nezletilé domácího prostředí se situace opakovala. Usnesením z 28. 5. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, která byla obviněna ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby, zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu jednočinného souběhu s přečinem týrání svěřené osoby. K závadovému jednání mělo dojít k nejméně od března 2020 do 6. srpna 2020 v bytě v [adresa], dále pak na dětské klinice [podezřelý výraz]. V usnesení jsou popsány úkony, které byly provedeny před jeho vydáním. Podnět k prošetření podal [tituly před jménem] [jméno FO], lékař jednotky intenzivní resuscitační péče dětské kliniky [podezřelý výraz]. Nezletilá byla hospitalizovaná opakovaně pro poruchy vědomí, křeče či modrání kůže, k těmto potížím však docházelo výhradně v době, kdy byla v péči matky. Pokud byla nezletilá bez matky, jednalo se o zdravé a vitální dítě. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána ze strany obviněné stížnost ta však byla 25. 6. 2021 Krajským státním zastupitelstvím v Plzni zamítnuta jako nedůvodná, když bylo konstatováno, že v napadeném usnesení jsou podrobně popsány zjištěné skutečnosti, které jednoznačně shledávají důvodnými. Dne 17. 12. 2021 podalo Krajské státní zastupitelství v Plzni na obviněnou obdržel pro spáchání [podezřelý výraz] odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se [podezřelý výraz] ve stadiu pokusu. Bylo navrženo, aby po provedeném dokazování bylo obžalované uložen úhrnný trest odnětí svobody na 5 let se zařazením do věznice s ostrahou, zároveň tak, aby bylo uloženo ochranné léčení [podezřelý výraz] ambulantní formě. Rozsudkem ze dne 3. 2. 2022 byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že popsaný skutek se stal. Krajský soud konstatoval, že je nepochybné, že obžalovaná opakovaně vyhledávala lékařskou pomoc pro svoji dceru, lékaři vždy poskytli součinnost a snažil se zjistit příčiny tvrzených obtíží. Nebylo však žádným přímým důkazem prokázáno, že by se obžalovaná dopouštěla jednání, které je jí kladeno za vinu. Žádný svědek neviděl násilí, existují pouze důkazy nepřímé, netvoří však ucelený řetězec prokazující vinu obžalované, soud se v odůvodnění rozsudku podrobně zabýval výpověďmi dotčených osob, svědků, i obsahem znaleckého posudku, který byl v řízení proveden. Proti rozsudku bylo podáno odvolání Krajským státním zastupitelstvím v Plzni, usnesením ze dne 31. 5. 2022 Vrchní soud v Praze odvolání zamítl. Odvolací soud konstatoval, že nebyly zjištěny žádné procesní vady, které by zakládaly důvod pro zrušení rozsudku. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu. Hodnocení důkazů je ale doménou soudu prvého stupně jako soudu nalézacího. Protože soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, nebylo na místě, aby jakýmkoliv způsobem odvolací soud zasahoval. Odůvodnění napadeného rozsudku je přesvědčivé. Fakticky nebylo předloženo doznání obžalované, nebyli navrženi svědkové, kteří by obžalovanou viděli konat to, co obžaloba tvrdí. Žádné přímé důkazy neexistují. Právě tímto usnesením byla žalobkyně plně zproštěna obžaloby. Další listiny z trestního spisu prováděny nebyly, obsah důkazů provedených v rámci trestního řízení byl seznatelný z odůvodnění rozsudku, navíc strany učinily nesporným, že se žalobkyně byla nucena podrobit znaleckého zkoumání a opakovaným výslechům, těm se podrobili i její příbuzní a známí. Z uvedených důkazů lze uzavřít, že existuje rozhodnutí, za něž žalovaná odpovídá, které lze označit jako nezákonné, pokud byla žalobkyně pravomocně zproštěna obžaloby.

7. K důvodům odebrání nezletilé a k posouzení doby odloučení od rodičů a aktuálního stavu byly provedeny listiny ze spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [právnická osoba] 278/2020. Bylo zjištěno, že orgán sociálněprávní ochrany dětí pro [adresa] dne 17. 9. 2020 podal Obvodnímu soudu pro [adresa] návrh na vydání speciálního předběžného opatření, kterým měla být nezletilá [jméno FO] předána do péče tety. Návrh byl odůvodněn tím, že 7. 8. 2020 obdržel OSPOD oznámení o hospitalizaci nezletilé, a žádost o šetření, když bylo oznámeno podezření z [podezřelý výraz] [Anonymizováno] osoby. Dne 10. 8. 2020 byl doručen záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci [Anonymizováno], kde bylo popsáno, z čeho je žalobkyně podezřelá. Proto, aby bylo zabráněno v případném ohrožení života nezletilé, je navrhováno, aby byla předána do péče třetí osoby. Jako důkaz byla předložena zpráva [podezřelý výraz] ze dne 8. 8. 2020, kde bylo popsáno, že nezletilá je opakovaně přivážena k lékaři pro matkou tvrzené záchvaty. Tyto se však vyskytují pouze za situace, kdy je nezletilá s matkou, v době, kdy byla i hospitalizována na JIP, kam matka přístup neměla, se žádné problémy neobjevily. Usnesením z 18. 9. 2020 Obvodní soud pro [adresa] návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl s tím, že nezletilá [jméno FO] bude předán do péče [jméno FO]. Následoval pak návrh na svěření do pěstounské péče, který podala [jméno FO] Okresnímu soudu [adresa]-jih 30. 9. 2020. Rozsudkem ze dne 4. 11. 2020 Okresního soudu [adresa]-jih bylo návrhu na svěření do pěstounské péče vyhověno, předběžné opatření bylo prodlouženo do 18. 12. 2020. Tento rozsudek nabyl právní moci 2. 12. 2020, když všichni zúčastnění se vzdali práva odvolání. K důkazu byl proveden návrh matky z 23. 6. 2021 na úpravu styku s nezletilou, kdy matka se domáhala rozšíření styku tak, aby tento odpovídal styku, který má umožněn otec, tedy nikoliv jednou za měsíc, ale jednou za 14 dní. Styk 1× měsíčně byl domluven na případové konferenci a následně s organizací LATUS, otci pak je umožněno stýkat se s dcerou častěji. V tomto řízení se vyjadřoval také Odbor sociálních věcí a zdravotnictví [právnická osoba] ve [adresa], který k jednání připravil zprávu z 5. 8. 2021. Tam byl popsán vývoj případu a bylo osvědčeno, že oba rodiče se stýkají s nezletilou jednou měsíčně a v neziskové organizaci LATUS při asistovaném styku. Předtím probíhaly kontakty častěji, kdy se rodiče měli domlouvat s pěstounkou. Nicméně rodiče domluvy nedodržovali, docházeli nepravidelně, případně se ke styku nedostavili a pěstounka byla vystavována z jejich strany silnému tlaku. Proto bylo rozhodnuto o pokračování kontaktů prostřednictvím LATUS. Otci byly pak nabídnuty kontakty častější. Z protokolu o jednání před soudem 5. 10. 2021 bylo zjištěno, jaké jsou majetkové poměry rodiny (matka opakovaně mění zaměstnání), jak probíhal styk s dcerou, byl vyslechnut také otec nezletilé. Rozsudkem z 1. 11. 2021 Okresního soudu [adresa]-jih bylo rozhodnuto o tom, že styk matky bude probíhat ve stejných časových intervalech jako styk otce s nezletilou, dále bylo rozhodnuto o výživném. Soud konstatoval, že s ohledem na to, že styk probíhá asistovanou formou, není důvod, aby byl styk matky s nezletilou uskutečňován v delších intervalech než styk otce s nezletilou. Dne 17. 11. 2022 podala matka návrh na svěření nezletilé do společné péče rodičů s tím, že trestní stíhání proti ní bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2022, odvolání krajského státního zástupce bylo Vrchním soudem v [adresa]. 5. 2022 zamítnuto. Nebylo zjištěno, že by se stal skutek, který byl matce kladen za vinu. Proto podle matky pominuly důvody, pro které by mělo být dítě v pěstounské péči, když ona je schopna se o ně postarat stejně tak jako otec. K návrhu se vyjádřila pěstounka nezletilé prostřednictvím svého právního zástupce, když uvedla, že problém vidí v tom, že matka je znovu těhotná, nepředpokládá tedy, že by zvládla péči o 2 děti, když navíc nezletilá [jméno FO] by měla mít naprosto plnohodnotnou pozornost rodičů. Upozornila také na dlouhodobou ekonomickou nestabilitu žalobkyně a jejího přítele, jejich finanční nesoběstačnost. Rodiče dluží za byt v [adresa], matka opakovaně mění zaměstnání, také tvrdí zdravotní potíže, které vyžadují neustálou péči a pozornost. Upozornila také na to, že matka vytváří nepravdivý dojem, kdy na sociální sítě dává fotografie nezletilé s tím, že ona sama se o ni stará a je s ní třeba na dovolené. K věci se vyjádřil také [právnická osoba] [adresa] ve zprávě z 11. 1. 2023, kde mimo jiné bylo konstatováno, že v roce 2022 probíhaly styky rodičů s nezletilou prostřednictvím organizace [Anonymizováno], rodiče však opakovaně kontakty překládali, rušili, stejně tak několikrát museli kvůli nim měnit termín případové konference. Byly popsány poměry žalobkyně a jejího přítele, kteří již užívali byt ve [Anonymizováno]. Žalobkyně nepracovala, byla sledována pro rizikové těhotenství s termínem porodu 27. 5. 2023. Bylo odkázáno na zprávu psycholožky, která upozornila na nutnost postupného začleňování nezletilé do rodiny, pokud by byl zájem odejmout ji z pěstounské péče, je třeba pobyty zintentzivňovat a případně prodlužovat. Bylo zjištěno, že nezletilá nemá vytvořený vztah k matce, daleko lépe funguje ve vztahu s otcem. Stejně tak se při jednání soudu 13. 4. 2023 vyjádřila i pracovnice organizace [Anonymizováno], která popsala interakci rodičů při asistovaných stycích, kdy s podivem, když se styky začaly zintenzivňovat, [jméno FO] se začala více vymezovat negativně ve vztahu k matce, odmítá s ním být ve fyzickém kontaktu. Doma pak hovoří jen o otci, nikoliv o matce. Je problém s navázáním vztahové vazby, rychlý přechod by byl pouze k tíži nezletilé. S ohledem na toto byl ve věci zpracován znalecký posudek, kde se znalec vyjádřil ke kompetencím jednotlivých osob. Nevyloučil, že tyto mohou projít změnou, navíc s upozorněním, že samozřejmě matka ani otec neměli dosud žádnou výraznou možnost tyto své rodičovské kompetence zlepšovat či trénovat. Pokud by mělo dojít k přechodu z pěstounské péče do péče rodičů, upozornil, že by bylo třeba kontakty začít provádět nikoliv asistovaně, ale například v bydlišti rodičů tak, aby si tam nezletilá mohla zvyknout. Návrh na svěření nezletilé do péče rodičů byl Okresním soudem [adresa] jejich 11. 1. 2024 zamítnout, nadále je vedeno pouze řízení o úpravě styku.

8. Z opatrovnického spisu však byly zjištěny i další skutečnosti, které souvisí s případnou vazbou žalobkyně na nezletilou, s trváním omezení. Bylo zjištěno, že městský úřad [adresa] podal 3. 5. 2023 Okresnímu soudu v Domažlicích podnět na uložení výchovného opatření - dohled nad nezletilým [jméno FO] [Jméno žalobkyně], a to z toho důvodu, že v minulosti byly pochybnosti o péči matky ve vztahu k nezletilé v [jméno FO]. Je tedy evidentní, že s ohledem na vedené trestní stíhání se na matku orgán sociálněprávní ochraně dítěte zaměřil i ve vztahu k dalšímu dítěti. Jiné důvody v podnětu uvedeny nebyly. Nicméně již z dalších zpráv [právnická osoba] [adresa] bylo zjištěno, že dohled je třeba i z jiných důvodů. Když bylo provedeno šetření v místě bydliště rodičů, bylo zjištěno, že matka neadekvátně reaguje na [jméno FO] v pláč či nespokojenost, matka nedokázala spolehlivě popsat denní režim dítětem. Potvrdila, že jim pracovnice [Anonymizováno] nosí potravinovou pomoc. Finanční situace je napjatá, neboť otec nepracuje, přišel o řidičský průkaz, následně s ním byl ukončen pracovní poměr. Matka tvrdila, že dlužné nájemné splácí, tato informace se však ukázala jako nepravdivá. Když bylo provedeno šetření v domácnosti v září 2023, bylo zjištěno, že matka je hospitalizována, otec vůbec není informován o finanční situace rodiny, nic nezařizuje, nepracuje. Matka si půjčuje peníze od kamarádky. Ani kontakty s nezletilou [jméno FO] nejsou realizovány pravidelně, rodiče nejsou schopni termíny dodržovat. Není možné, aby dojížděli s [jméno FO], nemají na to peníze. Matka nemá na situaci náhled, myslí si, že „je to v pohodě“, dostanou odškodné od soudů. Pracovnice OSPOD však zjistila, že rodiče už 8 nebo 9 měsíců neplatí nájemné, nesplácí nic ani na dluh. Bylo zjištěno, že otci bylo nabízeno při pohovorech několik pracovních míst, ten žádná nevyužil. Narůstají dluhy, rodina nemá dostatek potravin ani pro sebe ani pro nezletilého, pokud by nedostávali potravinovou pomoc, zůstali by bez stravy. Bydlení neplatí, spoléhají na trpělivost majitelky bytu. Rodina vůbec nepracuje na zlepšení své situace. Předání [jméno FO] do péče rodičů by bylo kontraproduktivní. Další zpráva [právnická osoba] v Horšovském [jméno FO] opatrovnickému soudu je datována 21. 11. 2023. Bylo ověřeno, že otec je stále bez zaměstnání, rodina stále dluží nájemné (ověřeno, že dluh činí 100 000 Kč), nesplácí nic. Matka se údajně dohodla s majitelkou bytu, že příspěvek v nezaměstnanosti bude zasílán přímo na úhradu nájemného. Matka byla kontaktována den následující poté, co dostala výplatu rodičovského příspěvku, nicméně v uvedený daný jí zbývalo pouze 400 Kč. Rodina je zcela závislá na potravinové pomoci. Pokud proběhla na [Anonymizováno] případová konference k nezletilé Táně 27. 11. 2023, pěstounka uvedla, že kontakty od srpna 2023 nejsou pravidelné, rodiče se s ním stýkají možná jednou za 3 týdny. Je to problém, protože ona [jméno FO] připravuje na styk, aby jí pak řekla, že rodiče nepřijedou. Problém to vnáší i do její samotné rodinné. Ona se snaží, nemá vůbec žádnou zpětnou vazbu. Pokud byla vyslechnuta babička nezletilé ze strany otce, uvedla, že problémy trvají na straně rodičů [jméno FO], kteří vůbec nekomunikují, ozvou se, jen když něco potřebují. Ona si myslí, že by se [jméno FO] neměla rodičů vracet. Pokud byl domlouván styk, kdy by mohla být [jméno FO] s rodiči v neutrálním prostředí mimo [Anonymizováno], objevil se problém takový, že matka ani otec nemají peníze na to, aby zajistily třeba pobyt v herně. Ze shora uvedených důkazů soud uzavřel, že nezletilá [jméno FO] byla odebrána žalobkyni jednoznačně na základě tvrzení, která vyústila v prošetřování věci Policií ČR, když skutečnosti uváděné v návrhu na vydání předběžného opatření a následném usnesení soudu zcela kopírují informace PČR. Bylo také prokázáno, že od 18. 9. 2020 do doby rozhodnutí soudu neměla a nemá žalobkyně možnost s dcerou se plnohodnotně stýkat, když z počátku byly styky navíc zcela vyloučeny, později byly pouze sporadické.

9. K prokázání újmy žalobkyně vzniklé v důsledku mediálního tlaku soud provedl k důkazu novinové články předložené žalobkyní z roku 2022. Část článků upozorňovala na to, že je navrhováno ochranné [podezřelý výraz] léčení pro ženu, která opakovaně dusila své dítě, ta však tvrdí, že je nevinná. V dalším článku se opět citují části obžaloby. Dále jsou uváděny články, v nichž je konstatováno zproštění obžaloby s tím, že neexistuje důkaz o tom, že by se matka jednání dopustila. Z těchto důkazů však nebylo nic zjištěno, co by mohlo být podkladem pro rozhodnutí ve věci, respektive soud konstatuje, že v této části nebylo zjištěno, že by to byla žalovaná, kdo zasáhl do s ústavou garantovaného práva žalobkyně na ochranu soukromí. A není tedy na místě dopad těchto novinových článků klást k tíži žalované.

10. Průběh odloučení nezletilé od žalobkyně popsala ve svém výslechu svědkyně [jméno FO], sestry otce nezletilé [jméno FO], která je aktuálně pěstounkou nezletilé a byla jí od samého počátku, kdy dítě bylo odebráno matce. Uvedla, že jí byla nezletilá svěřena do péče otce v době ve věku šesti měsíců s tím, že si přebírala dítě v nemocnici. Od té doby, co má [jméno FO] v péči, neobjevila se žádná nemocnost, záchvaty a podobně. Uvedla, že rodičům byly umožněny styky, nejprve pouze otci, následně pak i žalobkyni. Styky však byly konfliktní, neboť právě žalobkyně se domáhala větších nároků, než jí pěstounka mohla poskytnout. Proto požádala, aby styky mohly probíhat v organizaci třetí osoby, naskytl se [Anonymizováno]. V průběhu realizace styku si nezletilá s matkou neporozuměla, reagovala lépe na otce než na matku, která s ní neumí komunikovat, neumí si s ní hrát. Sdělila, že zásadní problém byl také ten, že styk probíhal nepravidelně, žalobkyně nebo její partner termíny styků často rušili, ať již pro nemoc, nemožnost dostavit se, nedostatek peněz a podobně. Tato svědkyně se vyjádřila i ke vztahům v rodině. Vysvětlila, že se žalobkyní měla problém od počátku jejího vztahu s jejím bratrem. Časem zjistila, že žalobkyně lže o svém životě, o své osobě, s bratrem manipuloval. Oni ji ale museli přijmout jako nového člena rodiny, zejména pak když zjistili, že je těhotná. Svědkyně a její matka rodinu v podstatě financovaly opakovaně pomáhaly jak v průběhu těhotenství, a tak i po narození dítěte. Zajišťovaly rodinu i hmotně, nakupovaly, pořizovaly pro [jméno FO] výbavičku, matka svědkyně platila byt, kde rodina žalobkyně žila. Vztahy jsou však velmi zhoršené, ani do začátku nebyly ideální. Pokud se měla vyjádřit k důvodům, proč žalobkyně opustila byt v [adresa], konstatovala, že ví o tom, že byli vystěhováni pro neplacení nájemného, dlužili, protože žalobkyně opakovaně nepracovala.

11. Svědek Ráž uvedl, že je bývalým přítelem žalobkyně, v roce 2014 s ní asi měsíc chodil. Ona ho kontaktovala v prosinci 2021 a stěžovala si, že jí hrozí trestní stíhání, že jí vzali dítě. Jezdil pak za ní, ona chtěla, aby s ní byl i u soudu. Podle jeho názoru byla ze soudního řízení nervózní až depresi, byla smutná, někdy do telefonu brečela.

12. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že zná žalobkyně asi 7 let. V době, kdy žalobkyni odebrali dceru, ona s ní bydlela v bytě v [adresa], protože v té době sama měla problémy se svou matkou. Pak se odstěhovala. Teď ale zase bydlí u žalobkyně, tentokrát ve [Anonymizováno]. O trestním řízení byla informována od žalobkyně a jejího partnera, věděla, že se o [jméno FO] stará pěstounka. Pomáhala shánět žalobkyně právníka. Trestní stíhání na žalobkyni podle svědkyně mělo dopad takový, že se bála, že už neuvidí dceru, a také jí vadilo, že jí osočují z toho, že by dítě ohrozila.

13. Partner žalobkyně [jméno FO] uvedl, že trestní stíhání na žalobkyni působilo špatně, musela brát antidepresiva, ty už vysadila. Nespala, byla psychicky na dně. Neměla žádné zájmy, chodila jako tělo bez duše. Asi chodila i k nějaké psychiatričce, ona ale neví k jaké. Potvrdila, že pokud měly probíhat styky s nezletilou, rodiče [jméno FO] se někdy nedostavili, neměli peníze, někdy byli nemocní.

14. Naposledy pak soud vyslechl v řízení žalobkyni s tím, že považoval za nutné, aby se sama vyjádřila ke svým subjektivním pocitům v průběhu trestního stíhání, byť je si vědom toho, že účastnická výpověď není nejsilnějším důkazním prostředkem. Žalobkyně v průběhu své účastnické výpovědi popsala situaci, kdy jí byla nezletilá odebrána. Ona je stále přesvědčena o tom, že dcera měla opakované zdravotní potíže, ostatně to bylo zjištěno i v nemocnici, kdy ji museli rozdýchávat. Pak se objevilo podezření na týrání, když lékaři usoudili, že potíže se objevují pouze tehdy, když je nezletilá s ní. Uvědomila si první výslechy, to bylo ještě v nemocnici, kdy jí policista vyslýchal. Ona pak z nemocnice odešla, dcera tam zůstala, ona ji navštěvovala, ale měla pocit, že ji všichni sledují, nenechali jí s dcerou samotnou. Pak na základě předběžného opatření jí byla dcera odebrána. Oni se tehdy domluvili, aby byla svěřena do péče partnerovy sestry. Bylo to pro ni těžké období, Týnku vlastně nemohla vídat, ty intervaly byly strašně dlouhé, nejdříve jednou za tři měsíce, pak jednou měsíčně, pak to bylo sice v kratších intervalech, ale bylo to těžké. Uznala, že se nechovala standardně, nicméně v situaci, kdy jí vzali dítě a ona věděla, že je matka a nic neprovedla, se jí to zdá pochopitelné. K bytovým poměrům tvrdila, že v době odebrání nezletilé bydleli v bytě v [adresa], byl to byt nájemní s automatickým prodlužováním doby nájmu vždy o jeden rok. Z bytu v [adresa] se odstěhovali někdy v červenci nebo v červnu 2022, podle ní ji majitelka dala najevo, že tam nechce mít osobu, která týrá dítě. Uvedla, že na nájmu žádné dluhy nebyly, nájem platila matka jejího přítele. K otázce svých vztahů s rodinou uvedla, že co se týká její matky, s tou se stýká málo, ovšem pro to, že matka bydlí daleko, v Táboře, navíc ani jedna z nich nemá auto. Po narození [jméno FO] si několikrát volaly. Když jí měla být [jméno FO] odebrána, ona původně chtěla, aby se o ni starala její matka, ale pak se rozhodly pro paní [jméno FO], a to si myslí, že matku rozzlobilo. Matka si ji dokonce zablokovala na sociálních sítích. Začaly se trošku bavit, když byla znovu těhotná se synem, po jeho narození se několikrát viděly. Bratr se s ní přestal bavit úplně. Nyní je situace taková, že matka jí občas zavolá, ale také se moc nevídají. Co se týká vztahu s babičkou, ten byl komplikovaný vždycky, ona ji vychovávala, ale měla s ní výchovné problémy. Když se [jméno FO] narodila, asi jednou nebo dvakrát se navštívily. Poté, co se objevily informace o trestním stíhání, babička jí to vyčítala. Situace je stejná i nyní, občas si zavolají. Co se týká rodiny partnera, tam vztahy také nebyly ideální od začátku, ani jeho matka, ani jeho sestra nebyly rády, že spolu chodí. [jméno FO] k ní měla velké výhrady. Nicméně uznala, že před narozením [jméno FO] partnerova rodina výrazně pomáhala, zajišťovala jim nákupy, pomáhala finančně, řešila celou výbavičku pro [jméno FO]. Poté, co byla [jméno FO] svěřena paní [jméno FO], ta se o ní také dobře starala, nicméně vztahy se vyhrotily, protože obě měly pocit, že si nárokují více než mohou. Situace byla tak špatná, že styky musely začít probíhat jinde než v bytě paní [jméno FO]. Teď je situace trošku jiná, protože paní [jméno FO] už si uvědomila, že [jméno FO] musí vrátit vlastní matce. Co se týká aktuální situace, oni nepodávali opravné prostředky proti původním rozhodnutím v opatrovnickém řízení, protože podle jejich názoru to bylo zcela zbytečné, byla pořád trestně stíhaná. Po skončení trestního řízení se domnívala, že OSPOD automaticky podá návrh na vrácení dítěte, to se ale nestalo. Oni se pak snažili [jméno FO] získat zpět, někdy v říjnu nebo v listopadu 2022 podali návrh na svěření [jméno FO] do jejich péče, ale to bylo zamítnuto. Teď se stále řeší navykací režim, protože [jméno FO] si samozřejmě zvykla u paní [jméno FO] a je třeba nějakým způsobem pracovat na tom, aby byla vrácena do původní rodiny.

15. K možné komparaci projednávaného případu a obdobných rozhodnutí nalézacích soudů soud provedl celou řadu již vydaných rozhodnutí. V řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] (rozsudek ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka]) se žalobce domáhal újmy 3 379 737 Kč. Úspěšný byl do co částky 186 057 Kč, Krajský soud v [adresa] rozsudkem z 15. 5. 2018 snížil částku na 136 057 Kč. Trestní stíhání bylo zahájeno pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona a poškozenou byla dcera žalobce. Nemajetkovou újmu požadoval žalobce ve výši 3 000 000 Kč. Uvedl, že byl zaměstnán jako učitel, obvinění z týrání dítěte pro něj znamenalo psychickou újmu. Rodinné vztahy byly zásadně narušeny, byla mu odebrána dcera z péče. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 10 měsíců, v řízení byly zpracovány 2 znalecké posudky 1 dodatek. Řízení lze označit za průtahové. Před zahájením soudního řízení bylo žalobci vyplaceno [právnická osoba] 30 000 Kč na nemajetkovou újmu. Žalobce má za to, že v důsledku trestního stíhání s ním byl ukončen pracovní poměr ve škole, byť se hovořilo o nadbytečnosti, následně na jeho pracovní místo byl přijat jiný pracovník. Manželka žalobce potvrdila, že trestní stíhání bylo pro ně překvapením, i to, že na základě předběžného opatření s ním byla nezletilá svěřena do péče sestry. S manželem musela na rodinnou terapii. Dcera tvrdila, že je otec bije. Bylo prokázáno, že u žalobce se objevily psychické problémy, následovala diagnóza úzkostně depresivní reakce, po skončení trestního stíhání došlo pravděpodobně ke stabilizaci, následně již žalobce léčbu nevyhledával. Psychické problémy se ale objevovaly v nižší intenzitě ještě před trestním stíháním, v důsledku něho ale došlo k prudkému zhoršení zdravotního stavu. Nebylo prokázáno poškození vztahů mezi žalobcem a dcerou, ty problémy byly viditelné ještě předtím. Žalobce byl ve svém věku 61 let netrestanou osobou, hrozila mu trestní sazba 2-8 let, vykonával práci učitele. Byly prokázány psychické dopady trestního stíhání, po určitou dobu nebyl žalobce schopen vykonávat svoji práci. Soud za adekvátní považuje náhradu 150 000 Kč, s ohledem na výplatu 30 000 Kč ukládá tedy zaplatit 120 000 Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně považoval za adekvátní zaplacení částky 100 000 Kč.

16. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 7. 2020 bylo uloženo zaplatit nemajetkovou újmu 50 000 Kč žalobkyni. Žalobkyně byla obviněna ze zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) tr. zákoníku, poškozeným byl její manžel upoutaný na lůžko. Trestní stíhání bylo zahájeno 6. 2. 2013, 3 měsíce probíhalo vazebně. Do vazby pak byla vzata žalobkyně ještě jednou. Okresní soud Brno-venkov rozhodl o vině, Krajský soud v Brně žalobkyni zprostil obžaloby. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 6 měsíců, žalobkyně nebyla předtím nikdy trestně stíhána, měla široký okruh přátel, byla jednatelkou obchodní společnosti, jejím trestním stíháním bylo poškozeno i jméno této společnosti. Matce žalobkyně trestní stíhání způsobilo výrazné obtíže, žalobkyně pak zažívala obavy o zdraví své matky. Případ byl výrazně medializován. Po nějakou dobu byla dokonce podrobena dohledu probační mediační služby. Bylo prokázáno, že věc byla odvysílána [právnická osoba]. Žalobkyně tvrdila, že v průběhu trestního stíhání trpěla stresem, obavami o svoji matku, medializací případu, negativně vnímala, že se musel dostavovat k [právnická osoba]. Vztahy v rodině narušeny nebyly, bratr uvedl, že se sestrou se nestýkal už dřív. Dopad na dobrou pověst prokázán byl. Žalobkyně žila v malé obci, došlo k narušení sousedských vztahů, fakticky došlo ke krachu podnikání žalobkyně. Nebyl prokázán ovšem žádný vliv na psychický stav žalobkyně. Medializaci nelze klást za vinu státu. Finanční kompenzaci stanovil soud na částku 50 000 Kč. Žalobkyně byla trestána poprvé, trestní stíhání bylo medializováno trvalo dlouho, došlo k narušení vztahů. Odvolací soud v rozsudku z 2. 2. 2022 vyplacení částky 50 000 Kč potvrdil. Výše odškodnění však změnil a dospěl k závěru, že přiměřené odškodnění za nemajetkovou újmu je 80 000 Kč (cca 1 860 Kč za měsíc trvání trestního stíhání)

17. Ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2014 přiznáno zadostiučinění 50 000 Kč. Trestní stíhání bylo vedeno pro podezření ze [podezřelý výraz], délka řízení činila 763 dnů, obvinění bylo založeno na tvrzení dcery. Nezletilá byla odebrána, svěřena do péče tety, následně se do rodiny nevrátila. Požadavek byl pro každého z rodičů 100 000 Kč. Domáhali se nemajetkové újmy, protože došlo k poškození jejich pověsti, byly narušeny vztahy veřejnosti k jejich osobám, zásadně byl narušen vztah k dceři. Rodina odmítá obnovení stavu, problémy se objevily se začátkem trestního stíhání. Svědecky bylo prokázáno, že v době trestního stíhání se žalobci uzavřeli do sebe, málo komunikovali. Vztahy v rodině se zhoršily. Soud uzavřel, že došlo k nezákonnému rozhodnutí, vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy, otázka je pouze o výši. Nebylo prokázáno, že by byl narušen vztah k dceři tím, že by byla vytržena z rodinného prostředí, už před zahájením trestního stíhání byla nezletilá problémové dítě. Soud přiznal matce 40 000 Kč, otci 50 000 Kč. Rozsudek byl potvrzen Městským soudem v [adresa]. 12. 2014, ke změně došlo pouze v otázce úroků z prodlení.

18. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu sp. zn. 15 C 218/2014 byl vydán rozsudek dne 14. 5. 2018. V žalobě o zaplacení částky 300 000 Kč soud pouze konstatoval porušení práva žalobce na ochranu před zásahem do soukromého rodinného života a dopad na lidskou důstojnost, žalobu o zaplacení však zamítl. Žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákona, bylo konstatováno následně, že skutek není trestným činem ale možná přestupkem. Manželka žalobce se domáhala, aby bylo žalobci uloženo opustit společné bydliště. Podala návrh na vydání předběžného opatření. Rozhodnuto bylo tak, že žalovaný skutek není trestným činem. Žalobce uvedl, že po dobu trestního stíhání trpěl pocity úzkosti, nejistoty a strachu. Stíhání bylo stresující pro celou rodinu, včetně dcery žalobce, začali se mu vyhýbat známí i sousedé, když se o trestním stíháním dozvěděli. Žalobci hrozila trestní sazba až 8 let odnětí svobody, řízení trvalo 6 měsíců, ve věci byly zpracovány znalecké posudky. Do té doby byl považován žalobce za osobu bezúhonnou. Soud upozornil, že řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem. Soud ale nepřiznal odškodnění z toho důvodu, že ze spisu bylo zřejmé, že žalobce se k manželce nechoval v souladu s pravidly morálky a pravidly slušného chování. Dále bylo prokázáno, že i před zahájení trestního stíhání na tom byl psychicky špatně. Bylo tedy rozhodnuto pouze o omluvě. Tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v [adresa]. 10. 2018.

19. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze 16. 3. 2018 bylo rozhodnutu o nároku, kdy se žalobce domáhal celkem částky 288 525 Kč. Trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno 13. 12. 2012, byl stíhán vazebně, z vazby byl propuštěn po 125 dnech. Byl vykázán ze společného obydlí. Přišel o přislíbené zaměstnání v důsledku pobytu ve vazbě. Trpí zdravotními následky. Trestní stíhání, které nakonec skončilo zproštěním obžaloby, trvalo více než 3 roky. Okolí vnímalo žalobce jako podezřelého, dokonce na ni byla nařízena exekuce právě kvůli rozhodnutím soudu, která byla následně zrušena. Bylo porušeno jeho právo na svobodu, důstojnost, osobní čest. Žalobce se domáhal nemajetkové újmy 50 000 Kč (ostatní částky se týkají jiných nároků), žalobu následně omezil pouze na částku 35 500 Kč. Žaloba byla v této části zamítnuta. Co do částky 14 500 Kč, kdy bral žalobce žalobu zpět, tato částka byla zaplacena Ministerstvem spravedlnosti jako újma za nezákonné trestní stíhání. Žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1,2 písm. c) a d) tr. zákoníku. Svědecky bylo prokázáno, že už v době vazebního stíhání byl žalobce ve špatném psychickém stavu, měl zdravotní problémy, užíval léky. Trestní stíhání bylo medializováno. Ovšem známí žalobce obsahu reportáže nevěřili. Žalobce se vrátil ke své profesi, přestal mít pouze důvěru v ženy. Bylo prokázáno, že zahájení trestního stíhání se projevilo na pracovních výkonech žalobce. Soud uzavřel, že trestní stíhání nemělo dopad do pracovní sféry, širší rodina o trestním stíhání nevěděla, sousedé nevěřili, že by žalobce skutek spáchal. Nebylo ani prokázáno, že by došlo k narušení vztahu žalobce k ženám. Žalobci tedy vznikla určitá újma, nicméně odškodnění ze strany Ministerstva spravedlnosti je adekvátní.

20. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 21. 7. 2020 bylo rozhodnuto o žalobě o částku 200 000 Kč. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a pro pokus zvlášť závažného zločinu ublížení na zdraví, byl vzat do vazby, vazební stíhání trvalo rok 3 měsíce. Následně mu byl uložen předběžným opatřením zákaz styku s manželkou [právnická osoba]. 17. 10. 2018 byl plně zproštěn obžaloby, trestní stíhání trvalo 2,5 roku. Na nemajetkové újmě požaduje 200 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, zbylé nároky se týkaly ostatních pohledávek. Tvrzení o délce trestního stíhání i o obsahu skutku byla doložena trestním spisem. Svědecky bylo prokázáno, že trestní stíhání mělo výrazný dopad na důstojnost žalobce, ten se sám podílel dříve na vyšetřování trestných činů jako tlumočník. Vyhrotily se konflikty mezi manželkou a žalobcem i rodiči manželky. Žalobce byl omezen asi 11 měsíců v kontaktu s dětmi. Žalobci hrozila trestní sazba až 10 let. Soud vzal za prokázané, že samotné trestní stíhání a jeho pokračování zasáhlo do rodinného života žalobce, byla zhoršeného pozice v opatrovnickém řízení. Zásah nebyl shledán v profesní poloze. Soud konstatoval, že přiměřeným zadostiučiněním je 10 000 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta (ohledně nemajetkové újmy). Věc přezkoumal Městský soud v Praze a rozsudkem sp. zn. [spisová značka] z 12. 5. 2021 se k otázce nemajetkové újmy vyjádřil tak, že částka 10 000 Kč neodpovídá závěrům dokazování. Tato částka se jeví být jako nepřiměřeně nízká. Odvolací soud konstatoval, že adekvátní odškodnění za zásah do osobnostních práv představuje částka 50 000 Kč.

21. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 6. 2020 bylo uloženo zaplatit nemajetkovou újmu 15 000 Kč, do částky 85 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl obviněn trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, následně byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce. Žalobce tvrdil, že trestní řízení bylo medializováno, což vedlo k jeho dehonestaci, jeho bývalá manželka trestní stíhání využila i v jiných sporech. Česká republika se bránila tím, že za stíhání se žalobci omluvila, což považuje za dostatečné. Svědecky bylo prokazováno, že žalobce se v důsledku trestního stíhání musel odstěhovat do Německa, stýskalo se mu po dětech, zpřetrhal některé přátelské vztahy a vztahy s kamarády. Okolí však chápalo věc tak, že o všechno přišel kvůli manželce. Soud uzavřel, že s ohledem na to, že žalobce bydlel na malé vsi, téměř všichni o trestním stíhání věděli. Nicméně bylo zjištěno, že po dobu trestního stíhání stála téměř celá rodina na straně žalobce, jeho rodiče ho podporovali i při vykázání z bytu. Soud dále konstatoval, že samotné poškození cti a pověsti bylo vyvoláno i negativními vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou ještě před zahájením trestního stíhání. Nebylo prokázáno poškození zdraví v souvislosti s trestním stíháním, nebyl prokázán rozpad přátelských vztahů, nebyl prokázán ani dopad na zaměstnání. Soud uzavřel, že částka 15 000 Kč je přiměřená. Městský soud v Praze rozsudkem z 18. 11. 2020 však rozhodnutí změnil tak, žalobu o částku 15 000 Kč zamítl, uzavřel, že omluvu pořad považuje za dostatečnou.

22. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] z 27. 1. 2021 sp. zn. [spisová značka] byl vydán ve věci, kdy trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 10. 2018 pro zločin těžkého ublížení na zdraví, kterého se žalobce měl dopustit vůči své matce, byl vzat do vazby, tam setrval asi 2 měsíce. Zproštěn byl 10. 7. 2019, trestní řízení trvalo 8 měsíců 14 dnů. Žalobce tvrdil újmu v pracovní sféře, tvrdil zdravotní problémy, poškození společenské pověsti. Za vazbu bylo vyplaceno 65 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta, protože nebyly shledány takové zásahy do práv žalobce, které by odůvodňovaly další odškodnění.

23. Jako zásadní materiál pro komparaci navrhla žalobkyně řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2014 bylo uloženo žalované (ČR) uhradit žalobkyním (matka a nezletilá dcera) částku 240 000 Kč s příslušenstvím a částku 260 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku (ohledně částky 4 760 000 Kč s příslušenstvím a 4740 000 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy 5 000 000 Kč s příslušenstvím, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Na základě vydaného předběžného opatření byla nezletilá dcera žalobkyně odevzdána do péče dětského centra, byla fyzicky odebrána předána do ústavu. Předběžné opatření bylo prodlužováno. Dcera byla žalobkyni odebrána ihned po narození 26. 4. 2009. Vrácena byla 27. 9. 2011. Došlo k nucenému odloučení matky od její novorozené [rodné přijmení], odloučení trvalo i v době, když soudům již byly známy nálezy Ústavního soudu, podle kterých bylo zasaženo do práv žalobkyně jako matky. V daném řízení je třeba upozornit na to, že Ústavní soud České republiky rozhodoval o vydaných rozhodnutí, kterými byla dcera odňata z péče matky, a označil je za nezákonná. Právo na náhradu nemajetkové újmy bylo konstatováno z toho důvodu, že došlo ke zrušení rozhodnutí, kterým byla dcera odebráno z péče matky. Tímto rozhodnutím Ústavního soudu byl nalézací soud vázán. Bylo konstatováno, že odnětí dítěte z péče rodičů je nejzávažnějším zásahem do rodinného života, došlo tedy k porušení práva na respektování soukromí, rodinného života, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života. Ústavní soud České republiky konstatoval, že vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince. Ústavní soud také, konstatoval, že v případě odnětí dítěte je intenzita zásahu natolik zásadní, že není možné reparovat ji pouhou formou konstatování porušení práva či omluvou. Soud vzal za prokázané, že matka o dítě projevoval zájem, pečovala o něj v mezích svých možností. Nezletilou navštěvovala v ústavu. Soud měl za prokázanou silnou snahu žalobkyně zvrátit původní stav věci. Při hodnocení intenzity zásahu přiznal v tomto rozhodnutí částku 240 000 Kč, tedy 20 000 Kč za každý měsíc odloučení. Intenzita zásahu byla násobena opakovanými rozhodnutími soudu. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka] bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvého stupně ohledně částky 240 000 Kč, v této části bylo řízení zastaveno, neboť těchto částkách, které nebyly napadeny v původním řízení o odvolání, již bylo rozhodnuto. Ohledně částky 260 000 Kč rozsudek potvrzen, odvolací soud rozhodl ještě o další náhradě újmy ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím. Potvrdil, že úvaha soudu prvého stupně o výši náhrady, která bylo poskytována podle občanského zákoníku jako odškodnění pozůstalým (240 000 Kč) je opodstatněná. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka]. Na základě ústavní stížnosti rozhodl ve věci Ústavní soud České republiky nálezem z 12. 7. 2017, kdy konstatoval, že vydanými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu, ve vymezeném rozsahu tato rozhodnutí zrušil. Ústavní soud zejména akcentoval, že obecné soudy naprosto nereagovaly na opakovaná rozhodnutí o tom, že je nezákonné prodlužovat předběžné opatření, kterým bylo dítě od matky odloučeno, tato rozhodnutí byla vydávána již v době, kdy Ústavní soud konstatoval porušení práva. Zásadní část nálezu je pak věnována otázce poměru vzniku újmy stěžovatelce a nezletilé. Obvodní soud pro [adresa] nově rozhodl 7. 6. 2019 a uložil zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč, 140 000 Kč a 72 000 Kč (celkem 250 000 Kč) stejná částka měla být vyplacena nezletilé, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud konstatoval,, že za odloučení v prvních 10,5 měsících přiznal částku 23 000 Kč za 1 měsíc trvání nezákonného rozhodnutí, neboť se jednalo o dobu intenzivnějšího zásahu. Dalších 18,5 měsíce bylo odškodněno částku 22 000 Kč. Vycházel z toho, že částka 610 000 Kč již byla vyplacena, proto rozhodl o doplacení částky 38 000 Kč. Pro zjednodušení se dá tedy uvést, že stanovil výši nemajetkové újmy na částku 22 000 Kč až 23 000 Kč měsíčně. Městský soud v [adresa]. 12. 2019 rozhodnutí soudu prvého stupně částečně korigoval, a to s ohledem na závazný právní názor Ústavního soudu, podle kterého došlo k vyšší újmě na straně nezletilé. Dospěl k závěru, že je namístě prvotní odloučení nezletilé od žalobkyně ve vztahu k žalobkyni odškodnit částkou 24 000 Kč měsíčně, ve zbývajícím období pak 20 000 Kč měsíčně. Pokud byla obě rozhodnutí podrobena přezkumu Nejvyššího soudu České republiky, dovolání bylo odmítnuto, stejně tak byla odmítnuta ústavní stížnost 24. Další důkazy soud neprováděl, pokud žalobkyně v počátku řízení navrhovala výslech své matky, nadále od tohoto požadavku ustoupila.

25. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) tohoto zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle s. ř. s. nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na ty, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadosti učinění za vniklou nemajetkovou újmu.

30. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda Nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Rozhodování o přiznání zadostiučinění sestává ze své povahy ze tří kroků. Prvním z nich je zodpovězení otázky, zda bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, nebo zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Je-li tato otázka zodpovězena kladně, je třeba posoudit, zda v jeho důsledku vznikla určité osobě nemateriální újma. Naposledy pak se soud zabývá stanovením výše zadostiučinění. Vodítka pro stanovení výše újmy pak naznačil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka]. Jedná-li se o rozhodnutí zasahující do rodinných vztahů, do vztahu dítěte a rodiče, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně odkazuje na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, tedy musí být brán v úvahu i v případě, je-li řešena náhrada újmy způsobená veřejnou mocí. Dojde-li totiž k vydání nezákonného rozhodnutí a je tím dítěti způsobena újma, je zároveň ve většině případů porušován právě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Z těchto principů jsou tedy obecné soudy při svém rozhodování v každém jednotlivém případě povinny pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy, zvážit, jaké zájmy dítěte byly narušeny nezákonným rozhodnutím či postupy veřejné moci a vysvětlit, jak se to promítlo do rozhodnutí o náhradě újmy. Je opakovaně zmiňováno, že vazba mezi rodičem a dítětem představuje nejpřirozenější lidskou vazbu, je jedním z prvořadých předpokladů řádného lidského vývoje. Pokud je dítě krátce po narození odloučeno od rodiče, není možné, aby vazba byla řádně vytvořena, přinejmenším je vytváření značně ztíženo. [adresa] je toto odloučení další, tím nižší šance je, že se správně nastavená vazba rozvine. Toto může mít dopad na celý další život dítěte.

32. Co se týká splnění podmínek pro to, aby žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nemajetkové újmy, soud má za to, že podmínky stanovené obecnými předpisy i zákonem č. 82/1998 Sb. byly splněny.

33. Za prvé existuje nezákonné rozhodnutí, v daném případě rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, přičemž trestní řízení bylo skončeno zproštěním žalobkyně. Bylo prokázáno, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání, které následně skončilo zprošťujícím rozsudkem, je tedy zjevné, že se jednalo o rozhodnutí nezákonné. V tomto případě se jedná o rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 5. 2021, kterým byla žalobkyně označena jako podezřelá ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zák., dále pak zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm.c) tr.zák. ve stádiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr.zák. Byla ohrožena trestem odnětí svobody v délce trvání jeden až pět let, za trestný čin těžkého ublížení na zdraví pak trestem odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let. Byť proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost, tato byla zamítnuta jako nedůvodná a proběhlo celé trestní řízení před Krajským soudem v Plzni, následně pak před Vrchním soudem v Praze. Vrchní soud v Praze dne 31. 5. 2022 zamítl odvolání státního zástupce jako nedůvodné, když toto bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2022 č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby v plném rozsahu. Je tedy zjevné, že nezákonné bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, když řízení skončilo osvobozujícím rozsudkem. Nicméně v tomto kontextu soud musí souhlasit se stanoviskem právního zástupce žalobkyně, že je třeba nahlížet na újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání v širším kontextu, a to i v kontextu časovém, ale i kontextu navazujících úkonů orgánů sociálně právní ochrany dítěte. V řízení bylo prokázáno, že úkony trestního řízení byly zahájeny již 7. 8. 2020, a to na základě oznámení lékařů nemocnice o podezření ze spáchání trestného činu žalobkyní. Téhož dne byla vytěžena žalobkyně i její přítel, byli vyslýcháni též lékaři, výslechy probíhaly tedy ještě před zahájením trestního stíhání. Je třeba zdůraznit, že návrh na vydání předběžného opatření, na základě, kterého byla nezletilá [jméno FO] žalobkyni odebrána, podal OSPOD [adresa], předběžné opatření bylo vydáno dne 17. 9. 2022. Pokud se soud seznámil s textem tohoto předběžného opatření, resp. návrhem na jeho vydání, jedná se zcela jednoznačně pouze přeformulování toho, co je uvedeno v prvních informacích od [adresa] ČR. Soud tedy konstatuje, že byť žalobkyně uvádí, že jí byla způsobena újma nezákonným rozhodnutím a jediné rozhodnutí, které bylo zrušeno, resp. lze o něm hovořit jako o nezákonném v důsledku následného zproštění žalobkyně obžaloby, je třeba nemajetkovou újmu hodnotit i za dobu předchozí (od 7. 8. 2020), a dokonce i za dobu následnou po vydání konečného rozhodnutí v trestní věci, neboť to zásadní, odebrání dítěte, skončením trestního stíhání nepominulo. Soud je si vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžném opatření nebylo zrušeno, nebylo napadeno opravným prostředkem tak, aby mohlo být považováno za nezákonné rozhodnutí (což byl případ, který projednával Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Nicméně zásah státu do práv žalobkyně je třeba vztáhnout do kontextu celého řízení. Soud tuto úvahu uzavřel tak, že nebýt šetření Policie a oznámení OSPOD [adresa], nezletilá [jméno FO] by matce odebrána nebyla a ta situace, která v důsledku vydaného předběžného opatření trvá do současné doby, by nenastala. I proto rozhodl tak, že o újmě žalobkyně je třeba hovořit nikoliv od zahájení trestního stíhání usnesením, ale od doby prvních úkonů [právnická osoba], tedy od 7. 8. 2020, resp. 17. 9. 2020, kdy na základě vydaného předběžného opatření došlo k odebrání nezletilé. Nemajetková újma jako taková pak nebyla ukončena zprošťujícím rozsudkem, resp. zamítnutím odvolání krajského státního zástupce, ale újma trvala i následně, neboť nezletilá se neocitla bezprostředně po skončení trestního řízení v péči matky, ale její odloučení trvá do současné doby. Soud připouští, že v části řízení měl pocit, že musí zkoumat i důvody, pro které toto odloučení trvá, následně se od tohoto pocitu oprostil. Je zcela evidentní, že bez zásahu státu (byť důvody pro tento zásah mohly být jakkoliv zdůvodnitelné) by k dané situaci nedošlo, [jméno FO] by vyrůstala stále ve své rodině. Do doby pobytu v nemocnici nebyly proti péči žalobkyně a jejího partnera o nezletilou žádné výhrady. Soud tedy uzavírá, že shledal, že újma žalobkyni vznikla v důsledku vedeného trestního řízení, nastala ale ještě před usnesením o zahájení trestního stíhání, kdy byly prováděny úkony policie a došlo k odebrání dítěte, a ukončením trestního stíhání tato újma ukončena nebyla. Pro úvahu o výši újmy je třeba zohlednit dobu, nikoliv pouze vedení trestního řízení, ale dobu od vydání předběžného opatření o odebrání [jméno FO] až po současnou dobu.

34. Po konstatování existence nezákonného rozhodnutí soud zkoumal tvrzení žalobkyně o tom, že jí vznikla újma a to, zda tato vznikla v souvislosti s trestním řízením. Žalobkyně vymezila své nároky do několika okruhů. Uvedla, že újma se týkala jí samotné, kdy v důsledku trestního stíhání cítila nejistotu, byla vystavena znaleckému zkoumání a podobně. Dalším okruhem, kde měla vzniknout újma, bylo nucené vystěhování z bytu v [adresa], kde tvrdila, že právě v důsledku trestního stíhání jí byla ukončena nájemní smlouva. Další oblastí, která byla postižena trestním stíháním, byla situace v rodině, ať už ve vztahu k rodině partnera či k rodině vlastní. Naposledy pak žalobkyně újmu pociťovala právě v důsledku odloučení od nezletilé dcery.

35. Ohledně vystěhování z bytu v [adresa] konstatuje, že nárok na náhradu újmy nevznikl, neboť žalobkyně neprokázala, že by právě trestní stíhání bylo důvodem pro ukončení nájemního poměru. Bylo zjištěno, a to z výpovědi samé žalobkyně, že nájemní poměr byl uzavřen na dobu určitou s možností automatické prolongace, poslední období pak již nebylo ze strany pronajímatelky prodlouženo. Nebylo prokázáno, že by pronajímatelka reagovala na situaci odebrání dítěte či na trestní stíhání žalobkyně. Naopak z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že žalobkyně a její partner za užívání uvedeného bytu dlužili finanční prostředky, a to měl být důvod pro ukončení nájemního poměru. Žalobkyně, byť byla opakovaně poučována o povinnosti prokázat své tvrzení o důvodech ukončení nájemního poměru, této povinnosti nedostála, a proto soud neshledal důvody, pro které by právě za toto tvrzené poškození jí měla být hrazena jakákoliv finanční kompenzace.

36. Co se týká vztahů s rodinou, ani zde žalobkyně neprokázala, že by v důsledku trestního stíhání a odebrání nezletilé dcery došlo ke změně v rodinné situaci. Žalobkyně tvrdila, že se od ní odvrátila jak rodina přítele, tak rodina vlastní. Z provedených důkazů (svědkyně [jméno FO], svědek [jméno FO], výpověď žalobkyně) bylo osvědčeno, že již v době před zahájením trestního stíhání a odebráním [jméno FO] vztahy v rodině byly takové, že je rozhodně nelze považovat za idylické. Žalobkyně sama konstatovala, že ani matka partnera ani jeho sestra nebyly spokojeny, když ji partner rodině představil. Svědkyně [jméno FO] ji několikrát označila za manipulátorku, vyčítala jí, že nepracuje, rodina partnera je musela podporovat. Jediné období, kdy docházelo k rozšířenějším styků s rodinou partnera, bylo právě období před narozením [jméno FO], zde se však hovořilo většinou o finanční a materiální pomoci, která přicházela ze strany rodiny partnera. Vztahy byly nepochybně narušeny poté, co byla nezletilá [jméno FO] svěřena do péče sestry partnera, ovšem je otázkou, zda se tak dělo v důsledku trestního stíhání či spíše v důsledku naprosto odlišných povah a nastavení všech aktérů. Co se pak týká vlastní rodiny žalobkyně, žalobkyně sama uvedla, že v rodině byly komplikované vztahy od počátku, ji ani nevychovávala matka, byla vychovávána babičkou. Od té však nakonec také odešla, neukončila ani vzdělání, nesložila kadeřnické zkoušky. Vztahy byly poškozeny ještě před tím, než byla [jméno FO] odebrána. To ostatně žalobkyně sama uvedla ve své účastnické výpovědi, pokud sdělovala, že se s matkou i s babičkou vídaly naprosto minimálně, a tato situace trvá do současné doby. Soud tedy uzavírá, že ani v tomto okruhu tvrzené újmy nebylo prokázáno, že došlo ke zhoršení situace oproti době před trestním stíháním a že zhoršení situace mělo právě původ v odebrání nezletilé či úkonech [právnická osoba]. Ani zde žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, které by její tvrzení prokázaly.

37. K otázce medializace případu byly sice provedeny zveřejněné články, které žalobkyně vnímala úkorně, nicméně ani zde soud odpovědnost žalované neshledal. Nebylo zjištěno, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily excesu ve vztahu k mediálnímu prostoru tím, že by poskytly např. neveřejné informace, nerespektovaly by princip presumpce neviny. Soudní řízení (a informace uváděné žalobkyní byly zveřejněny až poté, co byla známa obžaloba) je vedeno principem veřejnosti. Pokud poté byly zveřejněny jakékoliv informace a případně i informace nepravdivé, pouze subjekt, který tyto informace zveřejnil, může nést za toto zveřejnění a vzniklou újmu odpovědnost. Ne tedy žalovaná. I v této části soud posoudil nárok žalobkyně jako nedůvodný.

38. Co se týká náhrady za újmu způsobenou samotným trestním stíháním žalobkyně, zde soud konstatuje, že považuje za dostatečnou úhradu částky 25 000 Kč, která byla poskytnuta ještě před podáním žaloby na základě žádosti přímo [právnická osoba]. Je nepochybné, že žalobkyně byla vystavena tlaku orgánů činných v trestním řízení, byla nucena čelit opakovaným výsledkům znaleckému zkoumání a byla nucena účastnit se samozřejmě i jednání soudu. Již sama tato okolnost je důležitá a nepochybně výrazně zatěžující jakéhokoliv člověka, který je navíc přesvědčen o tom, že se ničeho nezákonného nedopustil. Znalecké zkoumání, které bylo prováděno v souvislosti s podezřením na týrání nezletilé [jméno FO], a které nakonec vyústilo v podezření na existenci Münchhausenova syndromu u žalobkyně, mohlo a ve svém důsledku samozřejmě mělo vliv na její pohodu, na její životní situaci i na to, jak ona se po dobu trestního stíhání cítila (i když soud odhlédne od odloučení od nezletilé dcery). Soud konstatuje, že částku 25 000 Kč považuje ovšem za přiměřenou právě pro toto poškození, a to i s ohledem na rozhodnutí, která byla soudem prováděna ke komparaci.

39. Jedinou oblastí, kdy je třeba konstatovat, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou je nedostatečné, byla oblast, kterou žalobkyně vymezila jako poškození vztahů s nezletilou dcerou, která jí byla ve velmi útlém věku odebrána. Zde soud konstatuje, že je na místě skutečně tuto újmu odčinit, a to nikoliv částkami, o kterých hovořila žalovaná, ty se jeví zcela nedostatečné. Bylo poukazováno na to, že stávající odloučení od nezletilé je zčásti způsobeno způsobem života rodičů, tím, že plně nevyužívali styků s nezletilou. Soud v žádném případě nemůže hodnotit, jestli rodinné podmínky u žalobkyně a jejího partnera jsou lepší nebo horší než v rodině aktuální pěstounky. Soud si stejně jako stát nemůže osobovat právo nařizovat rodinám, v jakém mají žít prostředí, pokud to není tak extrémní, že by poškozovalo zdraví či zdraví vývoj toho kterého dítěte. Je na rodičích, aby zvážili, zda je třeba děti vychovávat ve sterilním prostředí či jim umožnit běžný rozvoj, zda jsou zásadní materiální hodnoty či zda je třeba děti rozvíjet jiným způsobem. Nikdo, tím méně stát, nemá pak právo na to, aby jednoznačně určoval, co je pro to, které dítě dostatečné, správné a jediné dobré. Proto soud musel odhlédnout i od svého názoru na případnou životní situaci žalobkyně a její rodiny, když samozřejmě i on je přesvědčen o tom, že nezletilá [jméno FO] má aktuálně výborné výchovné prostředí. To nic však nemění na tom, že [jméno FO] byla zásahem státu odebrána ze své biologické rodiny, a to zásahem, který byl vyvolán podezřením ze spáchání trestného činu, ten však nebyl prokázán. Soud konstatuje, že je třeba vycházet pouze z této premisy. Nezletilá byla odebrána zhruba v půl roce svého věku matce, byla jejím prvním dítětem. Matka i její přítel byli vyloučeni z péče v době, kdy každý rodič chce být přítomen tomuto překotnému období, kdy dítě se vlastně nejvýrazněji vyvíjí, kdy začíná poznávat okolí, reaguje na podněty, začíná mluvit, začíná vytvářet sociální vazby, interakce, chodí, prozkoumává okolí. Nezbývá než uzavřít, že o toto všechno zásah státu rodiče [jméno FO] (tedy i žalobkyni) připravil. Je pravdou, že měli možnost se s nezletilou stýkat v rámci asistovaných styků, které byly ze začátku velmi řídké, později se tyto styky zintenzivněly, a soud je si samozřejmě vědom toho, že řada styků neproběhla z viny žalobkyně či jejího partnera. Ovšem i od toho je třeba odhlédnout, protože nebýt zásahu státu, nemuseli by ani žalobkyně ani její partner řešit, jakým způsobem dojíždět do místa bydliště pěstounky případně do sídla neziskové organizace, kde styky probíhaly. Nemuseli by řešit, že styk neproběhne, protože jsou nemocní, oni by totiž dceru měli u sebe a tato situace by vůbec nemusela nastat. Soud tedy konstatuje, že zásahem státu došlo k výraznému poškození rodiny a v každém případě došlo k porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle článku 10 odst. 2 ve spojení s článek 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a také práva podle článku 2,3 odst. 1, článku 5, 8, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte. Je tedy na místě, aby tato újma byla odškodněna.

40. Otázkou byla pouze výše náhrady, která by měla být poskytnuta. Soud provedl v řízení celou řadu rozhodnutí tak, aby mohlo dojít ke komparování, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivé a odpovídalo tomu, co soudy v době předchozí jako zadostiučinění přiznaly. Soudu však nezbývá než konstatovat, že porovnávat dosud vydaná rozhodnutí tak, aby mu to dávalo smysl, nedokázal. Žádný z případů, které byly ve formě soudních rozhodnutí uváděny (a troufne si říci, že žádný z případů, které by mohly být i v dalším případném pátrání v soudních databázích nalezeny), nejsou srovnatelné, vždy se objevily naprosto odlišné konsekvence, ať už se to týká konkrétního trestného činu, pro který byly osoby stíhány, ať už se to týká věku dítěte, kdy bylo odebráno, případně, ať se to týká vůbec věku osoby, která měla být jednáním obžalovaného poškozena. Soud se tedy rozhodl použít jinou cestu pro stanovení výše náhrady, a to cestou úvahy o tom, jakou „cenu“ vlastně má lidský život s přihlédnutím k Metodice Nejvyššího soudu České republiky. Podle názoru soudu i tato konstrukce měla vést do určité míry k předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Proto si soud vypomohl částkami, o kterých právě Metodika hovoří. Vyšel z toho, že k újmě žalobkyně dochází od roku 2020 až do současné doby (konkrétní období bylo žalobkyní vymezeno od 18. 9. 2020 do 23. 10. 2023- 37 měsíců a 11 dnů). Pokud se přiznané náhrady odvíjí od průměrné mzdy v národním hospodářství a soud uvažoval průměr těchto částek za uvedená období, dospěl k částce 16 000 000 Kč. Pokud soud zvažoval délku průměrného života, ta se aktuálně pohybuje v rozmezí 74 až 85 let, soud tedy vzal za medián právě 80 let a dospěl k závěru, že za každý rok je tedy na místě přiznat částku 200 000 Kč, tedy cca 16 666 Kč za každý měsíc, po který újma trvala. Soud ale rozhodl o navýšení této částky o 25%, a to z toho důvodů, které uvádí v bodě 39 tohoto rozsudku (období zásadní pro vývoj dítěte a rozvoj rodinných vztahů a kompetencí). Měsíčně tedy ohodnotil újmu částkou cca 20 800 Kč. Po zaokrouhlení uvažovaných částek (protože jen těžko lze hovořit o hodnotě lidského života přesně na koruny a haléře) dospěl k částce 775 000 Kč, kterou vyhodnotil jako dostatečné a dobré mravy neurážející odškodnění za odloučení žalobkyně od nezletilé v důsledku zásahu státu. Pro úplnost se dodává, že částka 25 000 Kč, která byla vyplacena Ministerstvem spravedlnosti, do této částky započítávána nebyla, neboť ji soud hodnotil jako újmu z jiného důvodu, a to právě na osobnostních právech žalobkyně v souvislosti s trestním stíháním samotným. [adresa] 000 Kč je tedy přiznána jako újma za zásah do rodinného života v důsledku odloučení nezletilé dcery.

41. Co se týká úroku z prodlení, ten byl přiznán pouze od 1. 3. 2023 do zaplacení s tím, že teprve tehdy uplynula lhůta, kdy měla Česká republika tuto náhradu platit. Mohla se tedy dostat do prodlení až po uplynutí stanovené lhůty. Ve zbytku byla tedy žaloba zamítnuta.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 775 000 Kč s příslušenstvím, tato částka odvislá od úvahy soudu je tedy považování za její úspěch ve věci pro přiznání plné náhrady nákladů tohoto řízení. Žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 278 715 Kč. Soud se seznámil s Nálezem Ústavního soudu IV. ÚS 1788/23 z 10. 4. 2024, kterým byla změněna dosavadní praxe o přiznávání práva na náhradu nákladů řízení v případech újmy. Opakovaně bylo judikováno, že za tarifní hodnotu má být považována částka 50 000 Kč, hodnota úkonu právní služby tedy 3 100 Kč. Toto však Ústavní soud právě ve shora uvedeném nálezu zcela negoval. Uvedl, že stále platí úprava taková, že pokud lze zjistit výši plnění bez zásadních obtíží, je třeba tarifní hodnotu právě od „ceny předmětu řízení“ odvíjet. Soud tedy rozhodl podle uvedeného nálezu Ústavního soudu a konstatoval, že tarifní hodnotou je právě částka 775 000 Kč. Bylo přiznáno právo na zaplacení celkem [hodnota] úkonů právní služby, které byly právním zástupcem žalobkyně vyúčtovány. Jedná se o převzetí a přípravu věci, poradu s klientkou přesahující jednu hodinu dne 20. 7. 2022, uplatnění nároku u žalované, sepis žaloby, vyjádření k výzvě soudu ohledně vhodné delegace, vyjádření k výzvě soudu a rozšíření žaloby dne 23. 10. 2023. Dále je účtováno nahlédnutí do spisu dne 6. 11. 2023 a následné vyjádření k výzvě soudu ohledně výše nároku. Dalším úkonem byly pak předložené důkazní návrhy dne 6. 12. 2023 a specifikace jednotlivých částek 18. 12. 2023. Bylo přiznáno také právo na zaplacení úkonů v podobě rozšíření žalobního návrhu dne 7. 2. 2024, nahlédnutí do spisu dne 26. 2. 2024, vyjádření žalobkyně 24. 4. 2024 a porada s klientkou přesahující jednu hodinu před jednáním soudu dne 5. 6. 2024. Dále bylo přiznáno právo na náhradu právního zastoupení za účast u soudních jednání, kdy tato proběhla dne 16. 1. 2024 v délce přesahující dvě hodiny, dne 7. 3. 2024 také v délce přesahující dvě hodiny, dále pak 6. 6. 2024. Za všechny tyto úkony bylo přiznáno právo na uhrazení odměny za jeden úkon právní služby po 11 420 Kč. Za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 11. 6. 2024 pak bylo přiznáno 5 710 Kč jako polovina hodnoty tohoto úkonu. Žalobkyně má také právo na proplacení paušálních náhrad celkem [hodnota] po 300 Kč a DPH 21%. Všechny tyto částky byly přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo zaplatit povinnosti dle tohoto rozsudku v patnáctidenní lhůtě s ohledem na charakter fungování žalované.

Poučení