39 C 219/2023 - 261

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] republika - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným stíháním takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 828 966 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 828 966 Kč jdoucím od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 354 034 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 354 034 Kč jdoucím od 1. 3. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení, 426 083,30 Kč, a to do 15 dnů o právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa]-jih 15. 9. 2023 a následně postoupenou soudu zdejšího se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Uvedla, že trestní řízení začalo vyhotovením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení [datum], č. j. [Anonymizováno]. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno 28. 5. 2021, žalobkyně byla obviněna ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 trestního zákona a ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona ve stadiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 trestního zákona. Tohoto jednání se měl dopouštět na své dceři [jméno FO], narozené 6. 2. 2020. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stížnost 10. 6. 2021, ta byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [Anonymizováno] dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. V rámci prošetřování byla vyslechnuta jak žalobkyně, tak i celá řada rodinných příslušníků, kteří tím pádem byli seznámeni s tím, že by se snad žalobkyní měla dopouštět závažné násilné kriminality. [datum] byla žalobkyně informována o tom, že je v její trestní věci byla podána obžaloba. Krajské státní zastupitelství navrhovalo uložit úhrnný trest odnětí svobody v délce pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, navrhováno bylo také uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formě. Po provedeném hlavním líčení, kterého se zúčastnili i novináři a celé bylo medializováno, rozhodl Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] o zproštění obžaloby žalobkyně v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že skutek, který jí byl kladen za vinu, se stal. [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] rozhodoval o odvolání Krajského státního zastupitelství v [Anonymizováno], usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl. Vyhlášení tohoto rozhodnutí se účastnili i obhájce žalobkyně. Souběžně s trestním řízením bylo řešeno také řízení opatrovnickém, kdy 17. 9. 2020 byl podán orgánem sociálněprávní ochrany dítěte [adresa] návrh na nařízení předběžného opatření, domáhající se předání nezletilé [jméno FO] do péče pěstounky, a to právě na základě domněnek [právnická osoba]. Předběžné opatření bylo nařízeno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], nezletilá byla předána do péče pěstounky. Toto předběžné opatření bylo následně prodlouženo usnesením Okresního soudu [adresa] z [datum] do [datum]. Okresní soud [adresa]-[Anonymizováno] dále rozhodl rozsudkem č.j. [spisová značka], [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] o svěření nezletilé do péče pěstounky. Návrhem podaným 17. 11. 2022 se žalobkyně u Okresního soudu [adresa]-jih doma navrácení nezletilé do společné péče rodičů, tedy žalobkyně a otce nezletilém. Řízení je vedeno pod sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]. Dosud nebylo rozhodnuto o vrácení [jméno FO] do původní rodiny.

2. Žalobkyně se obrátila na [právnická osoba] s nárokem na náhradu újmy, bylo jí však přiznáno zadostiučinění pouze 25 000 Kč. Tuto částku žalobkyně považuje za neodpovídající, neboť v průběhu trestního řízení musela absolvovat znalecké zkoumání a byla jí odňata dcera, celé trestní řízení bylo dlouhé, mediálně sledované. K dopadům nezákonného rozhodnutí do života žalobkyně, tato uvedla, že celé řízení pro ni bylo velmi stresující, psychicky náročné, v rámci celé rodiny i v rámci bydliště se šířily informace o tom, že nezletilé ubližuje. Výrazným způsobem se tedy zhoršily rodinné vztahy, ani zprošťující rozsudek rodinné vztahy nenapravil, na žalobkyni ulpívá stín. Trestní stíhání také zapříčinilo to, že se žalobkyně se svým přítelem museli z původního nájemního bytu v [adresa] odstěhovat kvůli nesnášenlivé náladě místních sousedů a dalších lidí. Věc byla medializována (v žalobě se odkazuje na internetové články). Žalobkyně pod bodem VII žaloby uvedla celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu České republiky o tom, jakým způsobem a v jaké intenzitě může trestní stíhání vyvolat nemateriální újmu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] upozornila, že soud se má zabývat pro účely stanovení výše nemajetkové újmy povahou trestní věci, délkou trestního řízení, dále pak následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Žalobkyně uvádí, že požaduje zaplacení újmy z důvodu uvedeného nezákonného trestního stíhání, zároveň také z důvodů toho, že v přípravném řízení na základě informací od policejního orgánu jí byla odňata dcera. Jako škůdce vnímá [Anonymizováno]. Odkazuje na odůvodnění rozhodnutí (předběžného opatření), jímž byla nezletilá svěřena do péče pěstounky, jediným důvodem pro vydání rozhodnutí byly úkony policejního orgánu. Skutečnosti zde uváděné se následně ukázaly jako zcela nepravdivé. Žalobkyně také upozornila na to, že v průběhu doby, po kterou je nezletilá svěřena do péče pěstounky, si na tuto zvykla, žalobkyni jako svoji matku vídá pouze při asistovaného styku jednou týdně na jednu hodinu a 45 minut. Pěstounku tedy vnímá jako svoji matku, je tedy problém i s jejím vrácením do původní rodiny. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč, protože jí bylo zaplaceno pouze 25 000 Kč, žádá o náhradu újmy ve výši 1 475 000 Kč.

3. Podáním doručeným soudu 23. 10. 2023 uvedla žalobkyně, že žádá, aby žaloba byla rozšířena, neboť protiprávní zásah stále trvá, domáhá se tedy újmy, která vznikla po podání žaloby, tedy od 15. 4. 2023 do 23. 10. 2023 (jakákoliv částka specifikována nebyla). Pokud byla žalobkyně soudem vyzvána ke specifikaci finančního nároku, odkázala na podanou žalobu, tedy i nadále žádá o zaplacení částky 1 475 000 Kč s příslušenstvím. Doplnila, že nezletilá byla odňata ve věku sedmi měsíců, žalobkyně o ni s otcem chtěla pečovat, poskytovat rodičovskou lásku, podílet se na vývoji osobnostních vlastností dítěte. Chtěla být u toho, kdy miminku rostou zuby, kdy se postaví na nohy. Chtěla s dcerou trávit volný čas, chodit s ní do zoologické zahrady, trávit společné dovolené, nic z toho nebylo umožněno. Protože dcerku vídá jednou týdně (dříve dokonce jednou za 14 dnů), nemohl se vyvinout vřelý vztah plný lásky a něhy. [adresa] státu byla zbavena možnosti být se svojí maličkou dcerkou. Nikdo se neumí představit, co při asistovaného styku prožívala. Musela pozorovat, jak se k ní vlastní dcera chová ostýchavě. V důsledku odloučení od dcery v kombinaci s trestním stíháním byla žalobkyně několikrát na pokraji psychického zhroucení, nespala, pokud usnula, uprostřed noci se probouzela, hledala své dítě, velmi často plakala. Navíc zjistila, že dcera již začala považovat pěstounskou rodinou za svoje vlastní. Zbytek podání je pak pouze odkazem na nálezy Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu České republiky, případně rozsudky dalších soudů, kde je zmiňována výše odškodnění, které bylo poskytnuto. V závěru podání také žalobkyně upozornila na to, že je třeba zvažovat i vývoj inflace a reálné tržní síly, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu).

4. Podáním doručeným soudu 18. 12. 2023 po opakované výzvě žalobkyně sdělila, že z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s protiprávním odebráním nezletilém požaduje částku 30 000 Kč měsíčně za dobu, po kterou odloučení trvá. Jedná se o období od 18. 9. 2020 do 23. 10. 2023, kdy požadovaná částka 1 115 000 Kč. Při stanovení této částky vycházela rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1737/16 s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], přičemž tyto případy řešili období roku 2015 a dřívější, s přihlédnutím k míře inflace se jeví být částka 30 000 Kč za 1 měsíc adekvátní. Za nezákonné trestní stíhání požaduje částku 360 000 Kč, přičemž již započítává plnění 25 000 Kč ze strany žalované, původně by tedy mělo být požadováno 385 000 Kč. Návrhem ze dne 7. 2. 2024 (o němž soud prvního stupně opomněl rozhodnout a ve zrušeném rozsudku ze dne 11. 6. 2024 jej nezohlednil), žádala žalobkyně o připuštění změny žaloby s tím, že nadále žádá rozhodnout o újmě až do 31. 12. 2023 s tím, že požaduje konstantně 30 000 Kč měsíčně. Změnu žalobního návrhu soud připustil usnesením ze dne 17. 4. 2025 a nadále tedy rozhodoval o újmě za dobu od 18. 9. 2020 do 31. 12. 2023.

5. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu 13. 10. 2023, kdy navrhla zamítnutí žaloby s tím, že poskytnuté zadostiučinění považuje za dostatečné. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně ji před podáním žaloby požádala o zaplacením nákladů spojených s právním zastoupením ve výši 43 800 Kč a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaná poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu 25 000 Kč, ve zbytku žádost zamítla, nárok na náhradu nákladů právního zastoupení nebyl uznán s odkazem na § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v žalobě tvrdí výrazný zásah do jeho osobního rodinného života i v podobě zásahu do širší rodiny. Z trestního spisu však vyplývá, že její vztahy s rodinnými příslušníky (vlastní rodiče, nevlastní babička, nevlastní bratr, sestra matka partnera) nebyly dobré již před zahájením trestního stíhání, tyto okolnosti ostatně vyplývají z opatrovnického spisu. Stejně tak nebyla prokázána příčinná souvislost trestního stíhání s následným stěhováním žalobkyně z [adresa]. Pokud jde o medializaci, odpovědnost státu by bylo možné dovodit pouze v případě, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily excesu ve vztahu k médiím, tento však zjištěn nebyl. Medializace je pouze následkem veřejnosti soudního řízení. Pokud pak došlo k újmě v důsledku zveřejnění nepravdivých údajů, je odpovědný subjekt, který údaje uveřejnil. Totéž platí o hanlivých komentářích na internetu, za ty odpovídá pouze autor komentáře, a nikoliv stát. Pokud bylo žalobkyni vyplaceno 25 000 Kč, odkazuje žalovaná na rozhodnutí [datum], sp. zn. [spisová značka], kdy bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, byl stíhán za trestný čin těžkého ublížení na zdraví po dobu zhruba jednoho roku, byly prokázány dopady do osobního rodinného živo. Rozsudkem Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] [spisová značka] bylo za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví přiznáno 57 600 Kč, přičemž soud posuzoval i zásahy do osobních poměrů žalobkyně v důsledku opatrovnického řízení, kdy nezletilé děti byly svěřeny do ústavní péče. Žalovaná také nesouhlasí s plynutím úroku z prodlení, žalobkyně se žalovaná se mohla dostat do prodlení nejdříve 1. 3. 2023.

6. Soud po provedeném dokazování rozhodl dne 11. 6. 2025 žalobě co do částky 775 000 Kč s příslušenstvím vyhověl, do zbytku žalobu zamítl. Neshledal důvodnými nároky na zaplacení újmy za zásah do práva na bydlení, ani za narušení rodinného života, kdy se v důsledku trestního stíhání měly zhoršit vztahy v širší rodině, ani nárok za újmu způsobenou medializací. Za újmu způsobenou trestním stíháním shledal dostatečnou kompenzaci ve výši 25 000 Kč, kterou před podáním žaloby poskytla žalovaná. [adresa] 000 Kč byla přiznána jako újma způsobená odebráním dítěte v důsledku trestního stíhání, za dobu od 18. 9. 2020 do 23. 10. 2023.

7. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2024 č.j. [spisová značka] byla žalobkyni přiznána částka 15 000 Kč s příslušenstvím jako újma za samotné trestní stíhání (kdy částku 25 000 Kč vyplacenou žalovanou mimosoudně nepovažoval odvolací soud za adekvátní). Zamítnutí žaloby v části příslušenství bylo potvrzeno. Odvolací soud ale zrušil rozhodnutí v části, kterým byla přiznána újma 775 000 Kč za odebrání dcery, stejně tak ohledně této újmy zrušil zamítavou část výroku II. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ten nedoznal změny ani v odvolacím řízení a odvolací soud tedy z něho vycházel. Výši přiměřeného zadostiučinění je však třeba stanovit ve výši odpovídající ekonomické realitě a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. Je třeba provést srovnání s obdobnými případy, což soud prvního stupně neučinil. Musí tedy uvést u srovnávaných případů shodné a rozdílné znaky, musí řádně vysvětlit, jakým způsobem se tyto promítly do výše stanoveného zadostiučinění, a po tomto srovnání o výši zadostiučinění rozhodnout. Je ale třeba zkoumat prvotně to, zda jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, zejména pak příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené újmy a nezákonným trestním stíháním. Nelze přehlédnout, že nezletilá je i po skončení trestního stíhání (31. 54. 2022) stále v pěstounské péči, je tedy na místě hodnotit, zda nedošlo k přetržení příčinné souvislosti.

8. Soud tedy pro úplnost uvádí, že po vrácení věci odvolacím soudem i přes konstatování, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, doplnil dokazování listinami z opatrovnického spisu. V další části odůvodnění rozsudku pak rekapituluje všechny důkazy provedené v řízení před vydáním prvního rozsudku i následné po vrácení věci, tykají-li se tyto důkazy újmy způsobené odebráním dcery, nejsou nadále opakovány důkazy, jimiž měl být prokázán vznik újem ostatních.

9. K otázce průběhu trestního stíhání byly provedeny k důkazu listiny z trestního spisu Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Bylo zjištěno, že úkony trestního řízení byly zahájeny 7. 8. 2020 pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví s tím, že neznámý pachatel nejméně v pěti případech úmyslně vyvolal u nezletilé [jméno FO] zdravotní stav vyžadující hospitalizaci. Při provedení odborného vyšetření byly zjištěny pouze správné [Anonymizováno] funkce, po vrácení nezletilé do domácího prostředí se situace opakovala. Usnesením z 28. 5. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, která byla obviněna ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby, zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu jednočinného souběhu s přečinem týrání svěřené osoby. K závadovému jednání mělo dojít k nejméně od března 2020 do 6. srpna 2020 v bytě v [adresa], dále pak na dětské klinice Fakultní nemocnice v [Anonymizováno]. V usnesení jsou popsány úkony, které byly provedeny před jeho vydáním. Podnět k prošetření podal [tituly před jménem] [jméno FO], lékař jednotky intenzivní resuscitační péče dětské kliniky Fakultní nemocnice v [Anonymizováno]. Nezletilá byla hospitalizovaná opakovaně pro [Anonymizováno], k těmto potížím však docházelo výhradně v době, kdy byla v péči matky. Pokud byla nezletilá bez matky, jednalo se o zdravé a vitální dítě. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána ze strany obviněné stížnost, ta však byla 25. 6. 2021 Krajským státním zastupitelstvím v [Anonymizováno] zamítnuta jako nedůvodná, když bylo konstatováno, že v napadeném usnesení jsou podrobně popsány zjištěné skutečnosti, které jednoznačně shledávají důvodnými. Dne 17. 12. 2021 podalo Krajské státní zastupitelství v [Anonymizováno] na obviněnou obžalobu pro spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2, písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Bylo navrženo, aby po provedeném dokazování byl obžalované uložen úhrnný trest odnětí svobody na 5 let se zařazením do věznice s ostrahou, zároveň tak, aby bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formě. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že popsaný skutek se stal. Krajský soud konstatoval, že je nepochybné, že obžalovaná opakovaně vyhledávala lékařskou pomoc pro svoji dceru, lékaři vždy poskytli součinnost a snažil se zjistit příčiny tvrzených obtíží. Nebylo však žádným přímým důkazem prokázáno, že by se obžalovaná dopouštěla jednání, které je jí kladeno za vinu. Žádný svědek neviděl násilí, existují pouze důkazy nepřímé, netvoří však ucelený řetězec prokazující vinu obžalované. Soud se v odůvodnění rozsudku podrobně zabýval výpověďmi dotčených osob, svědků, i obsahem znaleckého posudku, který byl v řízení proveden. Proti rozsudku bylo podáno odvolání Krajským státním zastupitelstvím v [Anonymizováno], usnesením ze dne [datum] [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] odvolání zamítl. Odvolací soud konstatoval, že nebyly zjištěny žádné procesní vady, které by zakládaly důvod pro zrušení rozsudku. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu. Hodnocení důkazů je ale doménou soudu prvého stupně jako soudu nalézacího. Protože soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, nebylo na místě, aby jakýmkoliv způsobem odvolací soud zasahoval. Odůvodnění napadeného rozsudku je přesvědčivé. Fakticky nebylo předloženo doznání obžalované, nebyli navrženi svědkové, kteří by obžalovanou viděli konat to, co obžaloba tvrdí. Žádné přímé důkazy neexistují. Právě tímto usnesením byla žalobkyně plně zproštěna obžaloby. Další listiny z trestního spisu prováděny nebyly, obsah důkazů provedených v rámci trestního řízení byl seznatelný z odůvodnění rozsudku, navíc strany učinily nesporným, že se žalobkyně byla nucena podrobit znaleckého zkoumání a opakovaným výslechům, těm se podrobili i její příbuzní a známí. Z uvedených důkazů lze uzavřít, že existuje rozhodnutí, za něž žalovaná odpovídá, které lze označit jako nezákonné, pokud byla žalobkyně pravomocně zproštěna obžaloby.

10. K důvodům odebrání nezletilé a k posouzení doby odloučení od rodičů a aktuálního stavu byly provedeny listiny ze spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [právnická osoba] 278/2020. Bylo zjištěno, že orgán sociálněprávní ochrany dětí pro [adresa] dne [datum] podal Obvodnímu soudu pro [adresa] návrh na vydání speciálního předběžného opatření, kterým měla být nezletilá [jméno FO] předána do péče tety. Návrh byl odůvodněn tím, že 7. 8. 2020 obdržel [Anonymizováno] oznámení o hospitalizaci nezletilé, a žádost o šetření, když bylo oznámeno podezření z týrání svěřené osoby. Dne 10. 8. 2020 byl doručen záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci ublížení na zdraví, kde bylo popsáno, z čeho je žalobkyně podezřelá. Proto, aby bylo zabráněno v případném ohrožení života nezletilé, je navrhováno, aby byla předána do péče třetí osoby. Jako důkaz byla předložena zpráva Fakultní nemocnice v [Anonymizováno] ze dne 8. 8. 2020, kde bylo popsáno, že nezletilá je opakovaně přivážena k lékaři pro matkou tvrzené záchvaty. Tyto se však vyskytují pouze za situace, kdy je nezletilá s matkou, v době, kdy byla i hospitalizována na JIP, kam matka přístup neměla, se žádné problémy neobjevily. Usnesením z 18. 9. 2020 Obvodní soud pro [adresa] návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl s tím, že nezletilá [jméno FO] bude předán do péče [jméno FO]. Následoval pak návrh na svěření do pěstounské péče, který podala [jméno FO] Okresnímu soudu [adresa]-[Anonymizováno] [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] bylo návrhu na svěření do pěstounské péče vyhověno, předběžné opatření bylo prodlouženo do [datum]. Tento rozsudek nabyl právní moci 2. 12. 2020, když všichni zúčastnění se vzdali práva odvolání. K důkazu byl proveden návrh matky z 23. 6. 2021 na úpravu styku s nezletilou, kdy matka se domáhala rozšíření styku tak, aby tento odpovídal styku, který má umožněn otec, tedy nikoliv jednou za měsíc, ale jednou za 14 dní. Styk 1× měsíčně byl domluven na případové konferenci a následně s organizací LATUS, otci pak je umožněno stýkat se s dcerou častěji. V tomto řízení se vyjadřoval také Odbor sociálních věcí a zdravotnictví [právnická osoba] ve [adresa], který k jednání připravil zprávu z 5. 8. 2021. Tam byl popsán vývoj případu a bylo osvědčeno, že oba rodiče se stýkají s nezletilou jednou měsíčně a v neziskové organizaci LATUS při asistovaném styku. Předtím probíhaly kontakty častěji, kdy se rodiče měli domlouvat s pěstounkou. Nicméně rodiče domluvy nedodržovali, docházeli nepravidelně, případně se ke styku nedostavili a pěstounka byla vystavována z jejich strany silnému tlaku. Proto bylo rozhodnuto o pokračování kontaktů prostřednictvím LATUS. Otci byly pak nabídnuty kontakty častější. Z protokolu o jednání před soudem 5. 10. 2021 bylo zjištěno, jaké jsou majetkové poměry rodiny (matka opakovaně mění zaměstnání), jak probíhal styk s dcerou, byl vyslechnut také otec nezletilé. Rozsudkem z 1. 11. 2021 Okresního soudu [adresa]-jih bylo rozhodnuto o tom, že styk matky bude probíhat ve stejných časových intervalech jako styk otce s nezletilou, dále bylo rozhodnuto o výživném. Soud konstatoval, že s ohledem na to, že styk probíhá asistovanou formou, není důvod, aby byl styk matky s nezletilou uskutečňován v delších intervalech než styk otce s nezletilou. Dne 17. 11. 2022 podala matka návrh na svěření nezletilé do společné péče rodičů s tím, že trestní stíhání proti ní bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem. Proto podle matky pominuly důvody, pro které by mělo být dítě v pěstounské péči, když ona je schopna se o ně postarat stejně tak jako otec. K návrhu se vyjádřila pěstounka nezletilé prostřednictvím svého právního zástupce, když uvedla, že problém vidí v tom, že matka je znovu těhotná, nepředpokládá tedy, že by zvládla péči o 2 děti, když navíc nezletilá [jméno FO] by měla mít naprosto plnohodnotnou pozornost rodičů. Upozornila také na dlouhodobou ekonomickou nestabilitu žalobkyně a jejího přítele, jejich finanční nesoběstačnost. K věci se vyjádřil také [právnická osoba] [adresa] ve zprávě z 11. 1. 2023, kde mimo jiné bylo konstatováno, že v roce 2022 probíhaly styky rodičů s nezletilou prostřednictvím organizace LATUS v Plzni, rodiče však opakovaně kontakty překládali, rušili, stejně tak několikrát museli kvůli nim měnit termín případové konference. Byly popsány poměry žalobkyně a jejího přítele, kteří již užívali byt ve Staňkově. Žalobkyně nepracovala, byla sledována pro rizikové těhotenství s termínem porodu 27. 5. 2023. Bylo odkázáno na zprávu psycholožky, která upozornila na nutnost postupného začleňování nezletilé do rodiny, pokud by byl zájem odejmout ji z pěstounské péče, je třeba pobyty zintenzivňovat a případně prodlužovat. Bylo zjištěno, že nezletilá nemá vytvořený vztah k matce, daleko lépe funguje ve vztahu s otcem. Stejně tak se při jednání soudu 13. 4. 2023 vyjádřila i pracovnice organizace LATUS, která popsala interakci rodičů při asistovaných stycích, kdy s podivem, když se styky začaly zintenzivňovat, [jméno FO] se začala více vymezovat negativně ve vztahu k matce, odmítá s ním být ve fyzickém kontaktu. Doma pak hovoří jen o otci, nikoliv o matce. Je problém s navázáním vztahové vazby, rychlý přechod by byl pouze k tíži nezletilé. S ohledem na toto byl ve věci zpracován znalecký posudek, kde se znalec vyjádřil ke kompetencím jednotlivých osob. Nevyloučil, že tyto mohou projít změnou, navíc s upozorněním, že samozřejmě matka ani otec neměli dosud žádnou výraznou možnost tyto své rodičovské kompetence zlepšovat či trénovat. Pokud by mělo dojít k přechodu z pěstounské péče do péče rodičů, upozornil, že by bylo třeba kontakty začít provádět nikoliv asistovaně, ale například v bydlišti rodičů tak, aby si tam nezletilá mohla zvyknout. Návrh na svěření nezletilé do péče rodičů byl Okresním soudem [adresa] jejich 11. 1. 2024 zamítnout, nadále je vedeno pouze řízení o úpravě styku.

11. Z opatrovnického spisu však byly zjištěny i další skutečnosti, které souvisí s případnou vazbou žalobkyně na nezletilou, s trváním omezení. Bylo zjištěno, že městský úřad [adresa] podal 3. 5. 2023 Okresnímu soudu v [Anonymizováno] podnět na uložení výchovného opatření - dohled nad nezletilým [jméno FO] [Jméno žalobkyně], a to z toho důvodu, že v minulosti byly pochybnosti o péči matky ve vztahu k nezletilé v [jméno FO]. Je tedy evidentní, že s ohledem na vedené trestní stíhání se na matku orgán sociálněprávní ochraně dítěte zaměřil i ve vztahu k dalšímu dítěti. Jiné důvody v podnětu uvedeny nebyly. Nicméně již z dalších zpráv [právnická osoba] [adresa] bylo zjištěno, že dohled je třeba i z jiných důvodů. Když bylo provedeno šetření v místě bydliště rodičů, bylo zjištěno, že matka neadekvátně reaguje na [jméno FO] v pláč či nespokojenost, matka nedokázala spolehlivě popsat denní režim dítětem. Potvrdila, že jim pracovnice [Anonymizováno] nosí potravinovou pomoc. Finanční situace je napjatá, neboť otec nepracuje, přišel o řidičský průkaz, následně s ním byl ukončen pracovní poměr. Matka tvrdila, že dlužné nájemné splácí, tato informace se však ukázala jako nepravdivá. Když bylo provedeno šetření v domácnosti v září 2023, bylo zjištěno, že matka je hospitalizována, otec vůbec není informován o finanční situace rodiny, nic nezařizuje, nepracuje. Matka si půjčuje peníze od kamarádky. Ani kontakty s nezletilou [jméno FO] nejsou realizovány pravidelně, rodiče nejsou schopni termíny dodržovat. Není možné, aby dojížděli s [jméno FO], nemají na to peníze. Matka nemá na situaci náhled, myslí si, že „je to v pohodě“, dostanou odškodné od soudů. Pracovnice OSPOD však zjistila, že rodiče už 8 nebo 9 měsíců neplatí nájemné, nesplácí nic ani na dluh. Bylo zjištěno, že otci bylo nabízeno při pohovorech několik pracovních míst, ten žádná nevyužil. Narůstají dluhy, rodina nemá dostatek potravin ani pro sebe ani pro nezletilého, pokud by nedostávali potravinovou pomoc, zůstali by bez stravy. Bydlení neplatí, spoléhají na trpělivost majitelky bytu. Rodina vůbec nepracuje na zlepšení své situace. Předání [jméno FO] do péče rodičů by bylo kontraproduktivní. Další zpráva [právnická osoba] v Horšovském [jméno FO] opatrovnickému soudu je datována 21. 11. 2023. Bylo ověřeno, že otec je stále bez zaměstnání, rodina stále dluží nájemné (ověřeno, že dluh činí 100 000 Kč), nesplácí nic. Matka se údajně dohodla s majitelkou bytu, že příspěvek v nezaměstnanosti bude zasílán přímo na úhradu nájemného. Matka byla kontaktována den následující poté, co dostala výplatu rodičovského příspěvku, nicméně v uvedený daný jí zbývalo pouze 400 Kč. Rodina je zcela závislá na potravinové pomoci. Pokud proběhla na Městském úřadu v [Anonymizováno] případová konference k nezletilé Táně [datum], pěstounka uvedla, že kontakty od srpna 2023 nejsou pravidelné, rodiče se s ním stýkají možná jednou za 3 týdny. Je to problém, protože ona [jméno FO] připravuje na styk, aby jí pak řekla, že rodiče nepřijedou. Problém to vnáší i do její samotné rodinné. Ona se snaží, nemá vůbec žádnou zpětnou vazbu. Pokud byla vyslechnuta babička nezletilé ze strany otce, uvedla, že problémy trvají na straně rodičů [jméno FO], kteří vůbec nekomunikují, ozvou se, jen když něco potřebují. Ona si myslí, že by se [jméno FO] neměla rodičů vracet. Pokud byl domlouván styk, kdy by mohla být [jméno FO] s rodiči v neutrálním prostředí mimo LATUS, objevil se problém takový, že matka ani otec nemají peníze na to, aby zajistily třeba pobyt v herně. Ze shora uvedených důkazů soud uzavřel, že nezletilá [jméno FO] byla odebrána žalobkyni jednoznačně na základě tvrzení, která vyústila v prošetřování věci Policií ČR, když skutečnosti uváděné v návrhu na vydání předběžného opatření a následném usnesení soudu zcela kopírují informace PČR. Bylo také prokázáno, že od 18. 9. 2020 do doby rozhodnutí soudu neměla a nemá žalobkyně možnost s dcerou se plnohodnotně stýkat, když z počátku byly styky navíc zcela vyloučeny, později byly pouze sporadické.

12. V rámci odvolacího řízení bylo dokazování doplněno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2024 (rozhodující o odvolání proti rozsudku zamítajícímu návrh na zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče rodičů). Zde soud v bodě 8 odůvodnění konstatoval, že k odloučení biologických rodičů od [jméno FO] nedošlo kvůli nedostatečné socioekonomické situaci rodičů nebo kvůli jejich nedostatečným rodičovským kompetencím, ale proto, že matka byla stíhána pro přečin týrání svěřené osoby a zločinu těžkého ublížení na zdraví v době. Přesto soud prvního stupně zamítl návrh na zrušení pěstounské péče právě s odůvodněním tristní ekonomické situace rodičů. Ta však v době rozhodování odvolacího soudu již byla změněna, kdy otec byl zaměstnán, rodiče obdrželi novou nájemní smlouvu na byt. Odvolací soud se také vymezil proti sdělení organizace LATUS o nedostatečných kompetencích matky s poměrně lakonickou větou, že „Latus dělá z věc, zbytečnou vědu“, upozornil, že rodičovské kompetence většina rodičů získává postupně v každodenním kontaktu s dítětem, to nelze nahradit žádnými kurzy nebo znalostí teorie vztahové vazby. Pokud pak styky probíhaly v nepřirozeném prostředí pod neustálým dohledem, je celkem pochopitelné, že se jim matka bránila a ani ona se nechovala přirozeně. Podle názoru odvolacího soudu je na místě co nejrychleji zajistit návrat dítěte k rodičům, což podle názoru odvolacího soudu je dokonce povinností státu.

13. Soud prvého stupně doplnil dokazování dalšími listinami z uvedeného opatrovnického spisu, a to zejména ke zdravotnímu stavu žalobkyně, neboť opakovaně bylo sdělováno, že si své zdravotní problémy vymýšlí. Z lékařských zpráv urologické kliniky Fakultní nemocnice [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně trpí častými uroinfekcemi, opakovaně také byla vyšetřována chirurgickým oddělením po pádu. Kvůli urologickým obtížím byla také hospitalizována v září 2023 na interním oddělení stodské nemocnice, hospitalizována byla také na chirurgickém oddělení domažlické nemocnice v době od 11. 5. 2024 do 16. 5. 2024, kdy byla diagnostikována biliární kolika. Z připojeného opatrovnického spisu bylo také ověřeno, že dne 15. 8. 2024 proběhlo jednání po vrácení věci odvolacím soudem. Soud prvého stupně opakovaně konstatoval, že je třeba řešit navykací režim, který by následně mohl vyústit zrušení pěstounské péče. Všechny strany opakovaly v podstatě totožná stanoviska, kdy podle názoru pěstounky nemůže nezletilá přejít k rodičům, protože na ně není zvyklá. Nespolupracuje s nimi. Ke kontaktům nedochází. Rodiče argumentovali tím, že třeba, aby styk byl normální. Věc se zjevně neposunula ani do jednání 2. 12. 2024, kdy rodiče byli v podstatě postaveni před vyjádření soudu, že zrušení pěstounské péče není v zájmu nezletilé. Matka konstatovala, že ona nechce dítěti ublížit, nicméně ráda by dceru skutečně měla u sebe, přistoupila ale v zájmu nezletilé ke zpětvzetí návrhu na zrušení pěstounské péče s tím, že nadále bude řešen pouze styk. Řízení o návrhu na zrušení pěstounské péče tedy bylo zastaveno pro zpětvzetí. Právní zástupce k rodičů nezletilé se pak vymezil proti obsahu protokolu za 2. 12. 2024, kde podle jeho názoru není dostatečně obsaženo vyjádření pracovnice Latusu, která uvedla, že nezletilou vždy seznamuje s informacemi ze soudního řízení, což považuje chybné.

14. Průběh odloučení nezletilé od žalobkyně popsala ve svém výslechu svědkyně [jméno FO], sestra otce nezletilé [jméno FO], která je aktuálně pěstounkou nezletilé a byla jí od samého počátku, kdy dítě bylo odebráno matce. Uvedla, že jí byla nezletilá svěřena do péče ve věku šesti měsíců s tím, že si přebírala dítě v nemocnici. Od té doby, co má [jméno FO] v péči, neobjevila se žádná nemocnost, záchvaty a podobně. Uvedla, že rodičům byly umožněny styky, nejprve pouze otci, následně pak i žalobkyni. Styky však byly konfliktní, neboť právě žalobkyně se domáhala větších nároků, než jí pěstounka mohla poskytnout. Proto požádala, aby styky mohly probíhat v neutrálním prostředí, naskytl se Latus. V průběhu realizace styku si nezletilá s matkou neporozuměla, reagovala lépe na otce než na matku, která s ní neumí komunikovat, neumí si s ní hrát. Sdělila, že zásadní problém byl také ten, že styk probíhal nepravidelně, žalobkyně nebo její partner termíny styků často rušili, ať již pro nemoc, nemožnost dostavit se, nedostatek peněz a podobně. Svědek [Anonymizováno] uvedl, že je bývalým přítelem žalobkyně, v roce 2014 s ní asi měsíc chodil. Ona ho kontaktovala v prosinci 2021 a stěžovala si, že jí hrozí trestní stíhání, že jí vzali dítě. Jezdil pak za ní, ona chtěla, aby s ní byl i u soudu. Podle jeho názoru byla ze soudního řízení nervózní až depresi, byla smutná, někdy do telefonu brečela.

15. Partner žalobkyně [jméno FO] uvedl, že trestní stíhání na žalobkyni působilo špatně, musela brát [Anonymizováno], ty už vysadila. Nespala, byla psychicky na dně. Neměla žádné zájmy, chodila jako tělo bez duše. Asi chodila i k nějaké psychiatričce, on ale neví k jaké. Potvrdil, že pokud měly probíhat styky s nezletilou, oni se opravdu někdy nemohli dostavit. Neměli peníze, někdy byli nemocní, on také pracoval a zaměstnavatel jej nepustili z práce.

16. Soud vyslechl v řízení žalobkyni s tím, že považoval za nutné, aby se sama vyjádřila ke svým subjektivním pocitům v průběhu trestního stíhání, byť je si vědom toho, že účastnická výpověď není nejsilnějším důkazním prostředkem. Žalobkyně v průběhu své účastnické výpovědi popsala situaci, kdy jí byla nezletilá odebrána. Ona je stále přesvědčena o tom, že dcera měla opakované zdravotní potíže, ostatně to bylo zjištěno i v nemocnici, kdy ji museli rozdýchávat. Pak se objevilo podezření na týrání, když lékaři usoudili, že potíže se objevují pouze tehdy, když je nezletilá s ní. Ona pak z nemocnice odešla, dcera tam zůstala, ona ji navštěvovala, ale měla pocit, že ji všichni sledují, nenechali jí s dcerou samotnou. Pak na základě předběžného opatření jí byla dcera odebrána. Oni se tehdy domluvili, aby byla svěřena do péče partnerovy sestry. Bylo to pro ni těžké období, Týnku vlastně nemohla vídat, ty intervaly byly strašně dlouhé, nejdříve jednou za tři měsíce, pak jednou měsíčně, pak to bylo sice v kratších intervalech, ale bylo to těžké. Uznala, že se nechovala standardně ani při probíhajících kontaktech, nicméně v situaci, kdy jí vzali dítě a ona věděla, že je matka a nic neprovedla, se jí to zdá pochopitelné. Poté, co byla [jméno FO] svěřena paní [jméno FO], ta se o ní také dobře starala, nicméně vztahy se vyhrotily, protože obě měly pocit, že si nárokují více než mohou. Situace byla tak špatná, že styky musely začít probíhat jinde než v bytě paní [jméno FO]. Teď je situace trošku jiná, protože paní [jméno FO] už si uvědomila, že [jméno FO] musí vrátit vlastní matce. Co se týká aktuální situace, oni nepodávali opravné prostředky proti původním rozhodnutím v opatrovnickém řízení, protože podle jejich názoru to bylo zcela zbytečné, byla pořád trestně stíhaná. Po skončení trestního řízení se domnívala, že OSPOD automaticky podá návrh na vrácení dítěte, to se ale nestalo. Oni se pak snažili [jméno FO] získat zpět, někdy v říjnu nebo v listopadu 2022 podali návrh na svěření [jméno FO] do jejich péče, ale to bylo zamítnuto. Teď se stále řeší navykací režim, protože [jméno FO] si samozřejmě zvykla u paní [jméno FO] a je třeba nějakým způsobem pracovat na tom, aby byla vrácena do původní rodiny.

17. K možné komparaci projednávaného případu a obdobných rozhodnutí nalézacích soudů soud provedl celou řadu již vydaných rozhodnutí, kdy samozřejmě tyto rozsudky byly vyhledávány dle obdobného charakteru trestné činnosti (týrání svěřené osoby včetně osoby v příbuzenském poměru), trestní sazby ohrožující obviněného, druhu uplatňované újmy. Soud pro úplnost zrekapituluje všechna srovnávaná rozhodnutí provedené v řízení před vydáním prvního rozsudku, nicméně s ohledem na to, že je aktuálně projednávána již jen újma za odebrání dítěte, valná část z nich není aplikovatelná.

18. V řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] (rozsudek ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka]) se žalobce domáhal újmy 3 379 737 Kč. Úspěšný byl do co částky 186 057 Kč, Krajský soud v [adresa] rozsudkem z 15. 5. 2018 snížil částku na 136 057 Kč. Trestní stíhání bylo zahájeno pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona a poškozenou byla dcera žalobce. Nemajetkovou újmu požadoval žalobce ve výši 3 000 000 Kč. Uvedl, že byl zaměstnán jako učitel, obvinění z týrání dítěte pro něj znamenalo psychickou újmu. Rodinné vztahy byly zásadně narušeny, byla mu odebrána dcera z péče. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 10 měsíců, v řízení byly zpracovány 2 znalecké posudky 1 dodatek. Řízení lze označit za průtahové. Před zahájením soudního řízení bylo žalobci vyplaceno [právnická osoba] 30 000 Kč na nemajetkovou újmu. Žalobce má za to, že v důsledku trestního stíhání s ním byl ukončen pracovní poměr ve škole, byť se hovořilo o nadbytečnosti, následně na jeho pracovní místo byl přijat jiný pracovník. Manželka žalobce potvrdila, že trestní stíhání bylo pro ně překvapením, i to, že na základě předběžného opatření s ním byla nezletilá svěřena do péče sestry. S manželem musela na rodinnou terapii. Dcera tvrdila, že je otec bije. Bylo prokázáno, že u žalobce se objevily psychické problémy, následovala diagnóza úzkostně depresivní reakce, po skončení trestního stíhání došlo pravděpodobně ke stabilizaci, následně již žalobce léčbu nevyhledával. Psychické problémy se ale objevovaly v nižší intenzitě ještě před trestním stíháním, v důsledku něho ale došlo k prudkému zhoršení zdravotního stavu. Nebylo prokázáno poškození vztahů mezi žalobcem a dcerou, ty problémy byly viditelné ještě předtím. Žalobce byl ve svém věku 61 let netrestanou osobou, hrozila mu trestní sazba 2-8 let, vykonával práci učitele. Byly prokázány psychické dopady trestního stíhání, po určitou dobu nebyl žalobce schopen vykonávat svoji práci. Soud za adekvátní považuje náhradu 150 000 Kč, s ohledem na výplatu 30 000 Kč ukládá tedy zaplatit 120 000 Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně považoval za adekvátní zaplacení částky 100 000 Kč. Tento rozsudek soud nepovažuje za takový, který by bylo možné pro komparaci použít, neboť nedošlo k odškodnění narušení rodinného života v interakci rodič – dítě.

19. Ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21. 5. 2014 přiznáno zadostiučinění 50 000 Kč. Trestní stíhání bylo vedeno pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, délka řízení činila 763 dnů, obvinění bylo založeno na tvrzení dcery. Nezletilá byla odebrána, svěřena do péče tety, následně se do rodiny nevrátila. Požadavek byl pro každého z rodičů 100 000 Kč. Domáhali se nemajetkové újmy, protože došlo k poškození jejich pověsti, byly narušeny vztahy veřejnosti k jejich osobám, zásadně byl narušen vztah k dceři. Rodina odmítá obnovení stavu, problémy se objevily se začátkem trestního stíhání. Svědecky bylo prokázáno, že v době trestního stíhání se žalobci uzavřeli do sebe, málo komunikovali. Vztahy v rodině se zhoršily. Soud uzavřel, že došlo k nezákonnému rozhodnutí, vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy, otázka je pouze o výši. Nebylo prokázáno, že by byl narušen vztah k dceři tím, že by byla vytržena z rodinného prostředí, už před zahájením trestního stíhání byla nezletilá problémové dítě. Soud přiznal matce 40 000 Kč, otci 50 000 Kč. Rozsudek byl potvrzen Městským soudem v [adresa]. 12. 2014, ke změně došlo pouze v otázce úroků z prodlení. Tento případ byl sice shodný v tom, že dcera byla svěřena tetě a vztah rodič – dcera byl výrazně narušen, ovšem nikoliv v důsledku trestního stíhání, nýbrž proto, že sama dcera byla problémová a okolnosti vedoucí k zahájení trestního stíhání si vymyslela. Odškodnění tedy nebylo přiznáno za narušení vztahů, ale za dopady trestního stíhání do dalších oblastí.

20. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] byl vydán rozsudek dne 14. 5. 2018. V žalobě o zaplacení částky 300 000 Kč soud pouze konstatoval porušení práva žalobce na ochranu před zásahem do soukromého rodinného života a dopad na lidskou důstojnost, žalobu o zaplacení však zamítl. Žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákona, bylo konstatováno následně, že skutek není trestným činem ale možná přestupkem. Manželka žalobce se domáhala, aby bylo žalobci uloženo opustit společné bydliště. Podala návrh na vydání předběžného opatření. Rozhodnuto bylo tak, že žalovaný skutek není trestným činem. Žalobce uvedl, že po dobu trestního stíhání trpěl pocity úzkosti, nejistoty a strachu. Stíhání bylo stresující pro celou rodinu, včetně dcery žalobce, začali se mu vyhýbat známí i sousedé, když se o trestním stíháním dozvěděli. Žalobci hrozila trestní sazba až 8 let odnětí svobody, řízení trvalo 6 měsíců, ve věci byly zpracovány znalecké posudky. Do té doby byl považován žalobce za osobu bezúhonnou. Soud upozornil, že řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem. Soud ale nepřiznal odškodnění z toho důvodu, že ze spisu bylo zřejmé, že žalobce se k manželce nechoval v souladu s pravidly morálky a pravidly slušného chování. Dále bylo prokázáno, že i před zahájení trestního stíhání na tom byl psychicky špatně. Bylo tedy rozhodnuto pouze o omluvě. Tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v [adresa]. 10. 2018. Ani v tomto řízení soud neshledal kromě výše trestní sazby a označení zločinu žádné shodné prvky, zcela chyběl i základní aspekt vztahu rodiče a dcera.

21. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 6. 2020 bylo uloženo zaplatit nemajetkovou újmu 15 000 Kč, do částky 85 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl obviněn trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, následně byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce. Žalobce tvrdil, že trestní řízení bylo medializováno, což vedlo k jeho dehonestaci, jeho bývalá manželka trestní stíhání využila i v jiných sporech. Česká republika se bránila tím, že za stíhání se žalobci omluvila, což považuje za dostatečné. Svědecky bylo prokazováno, že žalobce se v důsledku trestního stíhání musel odstěhovat do [Anonymizováno], stýskalo se mu po dětech, zpřetrhal některé přátelské vztahy a vztahy s kamarády. Okolí však chápalo věc tak, že o všechno přišel kvůli manželce. Soud uzavřel, že s ohledem na to, že žalobce bydlel na malé vsi, téměř všichni o trestním stíhání věděli. Nicméně bylo zjištěno, že po dobu trestního stíhání stála téměř celá rodina na straně žalobce, jeho rodiče ho podporovali i při vykázání z bytu. Soud dále konstatoval, že samotné poškození cti a pověsti bylo vyvoláno i negativními vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou ještě před zahájením trestního stíhání. Nebylo prokázáno poškození zdraví v souvislosti s trestním stíháním, nebyl prokázán rozpad přátelských vztahů, nebyl prokázán ani dopad na zaměstnání. Soud uzavřel, že částka 15 000 Kč je přiměřená. Městský soud v Praze rozsudkem z 18. 11. 2020 však rozhodnutí změnil tak, žalobu o částku 15 000 Kč zamítl, uzavřel, že omluvu pořad považuje za dostatečnou. Soud má za to, že tento rozsudek nelze použít pro adekvátní srovnání, neboť problémy a odcizení mezi obžalovaným [právnická osoba] nemělo původ v trestním stíhání, ale ve vztazích mezi manželi, které byly zjevně narušené již před zahájením trestního stíhání, již před zahájením trestního stíhání bylo zahájeno řízení opatrovnické.

22. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] z [datum] sp. zn. [spisová značka] byl vydán ve věci, kdy trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 10. 2018 pro zločin těžkého ublížení na zdraví, kterého se žalobce měl dopustit vůči své matce, byl vzat do vazby, tam setrval asi 2 měsíce. Zproštěn byl 10. 7. 2019, trestní řízení trvalo 8 měsíců 14 dnů. Žalobce tvrdil újmu v pracovní sféře, tvrdil zdravotní problémy, poškození společenské pověsti. Za vazbu bylo vyplaceno 65 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta, protože nebyly shledány takové zásahy do práv žalobce, které by odůvodňovaly další odškodnění. Rozsudek pro případnou komparaci soud nepovažuje za způsobilý, neboť nebylo řešeno odškodnění za narušení vazby mezi dítětem a rodičem.

23. Jako zásadní materiál pro komparaci navrhla žalobkyně řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2014 bylo uloženo žalované (ČR) uhradit žalobkyním (matka a nezletilá dcera) částku 240 000 Kč s příslušenstvím a částku 260 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku (ohledně částky 4 760 000 Kč s příslušenstvím a 4740 000 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy 5 000 000 Kč s příslušenstvím, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí, v tomto případě vydaného předběžného opatření. Na jeho základě byla nezletilá dcera žalobkyně odevzdána do péče dětského centra, byla fyzicky odebrána předána do ústavu. Předběžné opatření bylo prodlužováno. Dcera byla žalobkyni odebrána ihned po narození 26. 4. 2009. Vrácena byla 27. 9. 2011 (vrácena po roce a pěti měsících). Došlo k nucenému odloučení matky od její novorozené dcery, odloučení trvalo i v době, když soudům již byly známy nálezy Ústavního soudu, podle kterých bylo zasaženo do práv žalobkyně jako matky. V daném řízení je třeba upozornit na to, že Ústavní soud České republiky rozhodoval o vydaných rozhodnutí, kterými byla dcera odňata z péče matky, a označil je za nezákonná. Právo na náhradu nemajetkové újmy bylo konstatováno z toho důvodu, že došlo ke zrušení rozhodnutí, kterým byla dcera odebráno z péče matky. Tímto rozhodnutím Ústavního soudu byl nalézací soud vázán. Bylo konstatováno, že odnětí dítěte z péče rodičů je nejzávažnějším zásahem do rodinného života, došlo tedy k porušení práva na respektování soukromí, rodinného života, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života. Ústavní soud České republiky konstatoval, že vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince. Ústavní soud také, konstatoval, že v případě odnětí dítěte je intenzita zásahu natolik zásadní, že není možné reparovat ji pouhou formou konstatování porušení práva či omluvou. Soud vzal za prokázané, že matka o dítě projevoval zájem, pečovala o něj v mezích svých možností. Nezletilou navštěvovala v ústavu. Soud měl za prokázanou silnou snahu žalobkyně zvrátit původní stav věci. Při hodnocení intenzity zásahu přiznal v tomto rozhodnutí částku 240 000 Kč, tedy 20 000 Kč za každý měsíc odloučení. Intenzita zásahu byla násobena opakovanými rozhodnutími soudu. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka] bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvého stupně ohledně částky 240 000 Kč, v této části bylo řízení zastaveno, neboť těchto částkách, které nebyly napadeny v původním řízení o odvolání, již bylo rozhodnuto. Ohledně částky 260 000 Kč rozsudek potvrzen, odvolací soud rozhodl ještě o další náhradě újmy ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím. Potvrdil, že úvaha soudu prvého stupně o výši náhrady, která bylo poskytována podle občanského zákoníku jako odškodnění pozůstalým (240 000 Kč) je opodstatněná. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka]. Na základě ústavní stížnosti rozhodl ve věci Ústavní soud České republiky nálezem z 12. 7. 2017, kdy konstatoval, že vydanými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu, ve vymezeném rozsahu tato rozhodnutí zrušil. Ústavní soud zejména akcentoval, že obecné soudy naprosto nereagovaly na opakovaná rozhodnutí o tom, že je nezákonné prodlužovat předběžné opatření, kterým bylo dítě od matky odloučeno, tato rozhodnutí byla vydávána již v době, kdy Ústavní soud konstatoval porušení práva. Zásadní část nálezu je pak věnována otázce poměru vzniku újmy stěžovatelce a nezletilé. Obvodní soud pro [adresa] nově rozhodl 7. 6. 2019 a uložil zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč, 140 000 Kč a 72 000 Kč (celkem 250 000 Kč) stejná částka měla být vyplacena nezletilé, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud konstatoval, že za odloučení v prvních 10,5 měsících přiznal částku 23 000 Kč za 1 měsíc trvání nezákonného rozhodnutí, neboť se jednalo o dobu intenzivnějšího zásahu. Dalších 18,5 měsíce bylo odškodněno částku 22 000 Kč. Vycházel z toho, že částka 610 000 Kč již byla vyplacena, proto rozhodl o doplacení částky 38 000 Kč. Pro zjednodušení se dá tedy uvést, že stanovil výši nemajetkové újmy na částku 22 000 Kč až 23 000 Kč měsíčně. Městský soud v [adresa]. 12. 2019 rozhodnutí soudu prvého stupně částečně korigoval, a to s ohledem na závazný právní názor Ústavního soudu, podle kterého došlo k vyšší újmě na straně nezletilé. Dospěl k závěru, že je namístě prvotní odloučení nezletilé od žalobkyně ve vztahu k žalobkyni odškodnit částkou 24 000 Kč měsíčně, ve zbývajícím období pak 20 000 Kč měsíčně. Pokud byla obě rozhodnutí podrobena přezkumu Nejvyššího soudu České republiky, dovolání bylo odmítnuto, stejně tak byla odmítnuta ústavní stížnost. Soud uzavírá, že právě rozhodnutí v této věci má tolik shodných prvků s případem žalobkyně, že se právě rozhodnutí v této věci stala východiskem pro úvaho o konečné výši odškodnění. Byť je soud prvního stupně stále přesvědčen o tom, že srovnávání jednotlivých životních příběhů v kontextu té které konkrétní situace jednotlivce a jeho specifik je takřka nemožné.

24. Další důkazy soud neprováděl, pokud žalobkyně v počátku řízení navrhovala výslech své matky, nadále od tohoto požadavku ustoupila.

25. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) tohoto zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle s. ř. s. nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na ty, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadosti učinění za vniklou nemajetkovou újmu.

30. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda Nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Rozhodování o přiznání zadostiučinění sestává ze své povahy ze tří kroků. Prvním z nich je zodpovězení otázky, zda bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, nebo zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Je-li tato otázka zodpovězena kladně, je třeba posoudit, zda v jeho důsledku vznikla určité osobě nemateriální újma. Naposledy pak se soud zabývá stanovením výše zadostiučinění. Vodítka pro stanovení výše újmy pak naznačil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka]. Jedná-li se o rozhodnutí zasahující do rodinných vztahů, do vztahu dítěte a rodiče, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně odkazuje na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, tedy musí být brán v úvahu i v případě, je-li řešena náhrada újmy způsobená veřejnou mocí. Dojde-li totiž k vydání nezákonného rozhodnutí a je tím dítěti způsobena újma, je zároveň ve většině případů porušován právě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Z těchto principů jsou tedy obecné soudy při svém rozhodování v každém jednotlivém případě povinny pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy, zvážit, jaké zájmy dítěte byly narušeny nezákonným rozhodnutím či postupy veřejné moci a vysvětlit, jak se to promítlo do rozhodnutí o náhradě újmy. Je opakovaně zmiňováno, že vazba mezi rodičem a dítětem představuje nejpřirozenější lidskou vazbu, je jedním z prvořadých předpokladů řádného lidského vývoje. Pokud je dítě krátce po narození odloučeno od rodiče, není možné, aby vazba byla řádně vytvořena, přinejmenším je vytváření značně ztíženo. [adresa] je toto odloučení další, tím nižší šance je, že se správně nastavená vazba rozvine. Toto může mít dopad na celý další život dítěte.

32. Co se týká splnění podmínek pro to, aby žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nemajetkové újmy, soud má za to, že podmínky stanovené obecnými předpisy i zákonem č. 82/1998 Sb. byly splněny.

33. Za prvé existuje nezákonné rozhodnutí, v důsledku kterého žalobkyni újma vznikla. Bylo prokázáno, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání dne 28. 5. 2021 které následně skončilo zprošťujícím rozsudkem, je tedy zjevné, že se jednalo o rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně byla označena jako podezřelá ze spáchání přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zák., dále pak zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. ve stádiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zák. Byla ohrožena trestem odnětí svobody v délce trvání jeden až pět let, za trestný čin těžkého ublížení na zdraví pak trestem odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let. Byť proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost, tato byla zamítnuta jako nedůvodná a proběhlo celé trestní řízení před Krajským soudem v Plzni, následně pak před Vrchním soudem v Praze. Vrchní soud v Praze dne 31. 5. 2022 zamítl odvolání státního zástupce jako nedůvodné, když toto bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2022 č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby v plném rozsahu. Je tedy zjevné, že nezákonné bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, když řízení skončilo osvobozujícím rozsudkem. Nicméně v tomto kontextu soud musí souhlasit se stanoviskem právního zástupce žalobkyně, že je třeba nahlížet na újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání v širším kontextu, a to i v kontextu časovém, ale i kontextu navazujících úkonů orgánů sociálně právní ochrany dítěte. V řízení bylo prokázáno, že úkony trestního řízení byly zahájeny již 7. 8. 2020, a to na základě oznámení lékařů nemocnice o podezření ze spáchání trestného činu žalobkyní. Téhož dne byla vytěžena žalobkyně i její přítel, byli vyslýcháni též lékaři, výslechy probíhaly tedy ještě před zahájením trestního stíhání. Je třeba zdůraznit, že návrh na vydání předběžného opatření, na základě, kterého byla nezletilá [jméno FO] žalobkyni odebrána, podal OSPOD [adresa], předběžné opatření bylo vydáno dne 17. 9. 2020. Pokud se soud seznámil s textem tohoto předběžného opatření, resp. již s návrhem na jeho vydání, jedná se zcela jednoznačně pouze přeformulování toho, co je uvedeno v prvních informacích od [adresa] ČR. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně uvádí, že jí byla způsobena újma nezákonným rozhodnutím. Jediné rozhodnutí, které bylo zrušeno, resp. lze o něm hovořit jako o nezákonném v důsledku následného zproštění žalobkyně obžaloby, je právě usnesení o zahájení trestního stíhání. Újmu žalobkyně v důsledku odebrání dcery je ale třeba odškodnit i za dobu předchozí (pro potřeby zkoumání újmy způsobené odebráním dítěte od 18. 9. 2020), a dokonce i za dobu následnou po vydání konečného rozhodnutí v trestní věci, neboť to zásadní, odebrání dítěte, skončením trestního stíhání nepominulo (a to do 31. 12. 2023, což je časový úsek žalobkyní vymezený). Soud je si vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžném opatření nebylo zrušeno, nebylo napadeno opravným prostředkem tak, aby mohlo být považováno za nezákonné rozhodnutí (což byl případ, který projednával Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Nicméně zásah státu do práv žalobkyně ve formě trestního stíhání je třeba vztáhnout do kontextu celé situace a řízení vyvolaných právě v souvislosti s trestním stíháním, resp. zahájením úkonů ve věci samé. Soud tuto úvahu uzavřel tak, že nebýt šetření Policie ČR a oznámení OSPOD [adresa], nezletilá [jméno FO] by matce odebrána nebyla. Ta situace, která v důsledku vydaného předběžného opatření trvá do současné doby, by nenastala. I proto rozhodl tak, že o újmě žalobkyně je třeba hovořit nikoliv od zahájení trestního stíhání usnesením samotným, ale s ohledem na vymezenou újmu, která zůstala předmětem tohoto řízení, právě od 18. 9. 2020, kdy na základě vydaného předběžného opatření došlo k odebrání nezletilé. Pro úvahu o výši újmy je třeba právě pro shora uvedené dle soudu prvního stupně zohlednit dobu, nikoliv pouze vedení trestního řízení, ale dobu od vydání předběžného opatření o odebrání [jméno FO] až po současnou dobu, resp. dobu vymezenou žalobkyní do 31. 12. 2023.

34. Újma způsobená odebráním dcery pak fakticky přetrvala i po vydání zprošťujícího rozsudku, resp. zamítnutí odvolání krajského státního zástupce, neboť nezletilá se neocitla bezprostředně po skončení trestního řízení v péči matky, ale její odloučení trvá do současné doby. Soud v odůvodnění prvního rozhodnutí uvedl, že, „připouští, že v části řízení měl pocit, že musí zkoumat i důvody, pro které toto odloučení trvá, následně se od tohoto pocitu oprostil. Je zcela evidentní, že bez zásahu státu (byť důvody pro tento zásah mohly být jakkoliv zdůvodnitelné) by k dané situaci nedošlo, [jméno FO] by vyrůstala stále ve své rodině. Do doby pobytu v nemocnici nebyly proti péči žalobkyně a jejího partnera o nezletilou žádné výhrady. Soud tedy uzavírá, že shledal, že újma žalobkyni vznikla v důsledku vedeného trestního řízení, nastala ale ještě před usnesením o zahájení trestního stíhání, kdy byly prováděny úkony policie a došlo k odebrání dítěte, a ukončením trestního stíhání tato újma ukončena nebyla“. Ze zrušujícího rozhodnutí Krajského soudu v Plzni však je zřejmé, že toto odůvodnění bylo pochopeno tak, že soud prvního stupně vlastně nehodnotil jiné okolnosti, které by bylo třeba zvažovat při posouzení příčinné souvislosti vzniklé a trvající újmy a původního rozhodnutí, v jehož důsledku byla [jméno FO] odebrána. Odvolací soud uvedl, že je třeba zhodnotit všechny okolnosti odnětí nezletilé [jméno FO] z péče žalobkyně, zda jde o takové okolnosti, které jsou v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání, nebo k přerušení příčinné souvislosti v jejich důsledku došlo. Zejména v kontextu toho, že ani dlouhou dobu po vydání rozsudku Vrchního soudu v Praze dne 31. 5. 2022 není nezletilá v péči rodičů.

35. Soud první stupně se tedy pokusí objasnit, z jakých důvodů dospěl k závěru, že za zásah do rodinného života v podobě odebrání dcery v důsledku trestního stíhání přetrvává i po skončení trestního stíhání a dle názoru soudu do současné doby (byť ta již není předmětem řízení). Soud velmi podrobně zkoumal tvrzení žalobkyně o tom, že jí vznikla újma i to, že jí měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením. Soud z provedených důkazů uzavřel, že je zcela na místě tuto újmu odškodnit, a to nikoliv částkami, které nabídla žalovaná, ty se jeví zcela nedostatečné, neboť ty se naprosto vymykají významu dotčeného práva, chápání obecné spravedlnosti a zejména pak odpovědnosti, k níž se stát sám v zákoně o odpovědnosti za škodu přiznává.

36. Žalovaná opakovaně poukazovala na to, že samotné trestní stíhání nezpůsobilo žalobkyni tvrzenou újmu po celou vymezenou dobu, akcentovala možné přerušení příčinné souvislosti následným opatrovnickým řízením a zde shledávanými důvody pro „nevrácení dcery“. Bylo poukazováno na to, že stávající odloučení od nezletilé je zčásti způsobeno způsobem života rodičů, tím, že plně nevyužívali nabízených styků s nezletilou, že se dostatečně nesnažili nezletilou oslovit. V tomto směru skutečně shora popsané důkazy (zprávy OSPOD [adresa], zprávy o průběhu styku LATUS, výpověď pěstounky) vyznívají tak, že jediným důvodem, pro který dosud trvá pěstounská péče, je liknavost rodičů, tedy i žalobkyně, jejich nezájem o dceru..... Soud prvního stupně tento závěr nesdílí (a snad je možné říci, že podobné stanovisko plyne i ze zrušujícího rozhodnutí v opatrovnickém řízení v roce 2024). Soud opakuje, že v žádném případě nemůže hodnotit, jestli rodinné podmínky u žalobkyně a jejího partnera jsou lepší nebo horší než v rodině aktuální pěstounky (samozřejmě za situace, že se nejedná o podmínky, jimiž by se orgán sociálně právní ochrany dítěte zabýval i v jiném případě). Soud si stejně jako stát nemůže osobovat právo nařizovat rodinám, v jakém mají žít prostředí, pokud to není tak extrémní, že by poškozovalo zdraví či zdraví vývoj toho kterého dítěte. Je na rodičích, aby zvážili, zda je třeba děti vychovávat ve sterilním prostředí či jim umožnit běžný rozvoj, zda jsou zásadní materiální hodnoty či zda je třeba děti rozvíjet jiným způsobem. Nikdo, tím méně stát, nemá pak právo na to, aby jednoznačně určoval, co je pro to, které dítě dostatečné, správné a jediné dobré. Proto soud musel odhlédnout i od svého názoru na případnou životní situaci žalobkyně a její rodiny, když samozřejmě i on je přesvědčen o tom, že nezletilá [jméno FO] má aktuálně výborné výchovné prostředí v rodině pěstounky. To nic však nemění na tom, že [jméno FO] byla zásahem státu odebrána ze své biologické rodiny, a to zásahem, který byl vyvolán podezřením ze spáchání trestného činu, ten však nebyl prokázán. Soud konstatuje, že je třeba vycházet pouze z této premisy. Nezletilá byla odebrána zhruba v půl roce svého věku matce, byla jejím prvním dítětem. Matka i její přítel byli vyloučeni z péče v době, kdy každý rodič chce být přítomen tomuto překotnému období, kdy dítě se vlastně nejvýrazněji vyvíjí, kdy začíná poznávat okolí, reaguje na podněty, začíná mluvit, začíná vytvářet sociální vazby, interakce, chodí, prozkoumává okolí. Nezbývá než uzavřít, že o toto všechno zásah státu rodiče [jméno FO] (tedy i žalobkyni) připravil.

37. K otázce případného přetržení příčinné souvislosti se soud opětovně zabýval tím, zda jednání žalobkyně a jejího partnera nemohlo vést k tomu, že se dcera do rodiny nevrátila, tedy že po určité doby pěstounská péče přetrvávala nikoliv v důsledku trestního stínání, ale z viny žalobkyně. Je třeba zvážit, že po odebrání dcery byl matce zakázáno se s dcerou stýkat. Pak jí byl styk umožněn jen velice omezeně, za přítomnosti třetí osoby, dokonce v menším rozsahu než otci. Už tento postup sám o sobě (byť zdůvodněný trestním stíháním) vedl k jedinému – k přetrhání rodinných vazeb a to době, kdy dochází k jejich vytváření, k adaptaci celé rodiny na novou roli. Nezletilá v podstatě celý svůj život se pohybuje v rodině pěstounky a nelze nikomu z účastníků klást za vinu, že je na pěstounku fixovaná, považuje ji za osobu, ve které má oporu, je pro ni bezpečnou osobou. Jakákoliv další osoba mimo rodinu, ve které vyrostla, není vnímána jinak než jako cizí člověk. Soud je toho názoru, že tento důsledek nemohla žalobkyně nijak zvrátit. A doba, po kterou je situace prodlužována s odůvodněním nejlepšího zájmu dítěte, které by bylo vytržením ze známého prostředí traumatizováno, byť je zjevné, že adaptační proces pravděpodobně nesplňuje zamýšlené, situaci nezlepšuje. Jak bylo uváděno, rodiče se mohli s nezletilou stýkat v rámci asistovaných styků, které byly ze začátku velmi řídké, později se tyto styky zintenzivněly. Je pravdou, že některé styků neproběhly z viny žalobkyně či jejího partnera. Jednalo se ale o důvody ekonomické (rodina byla ve finanční nouzi, případně se otec nemohl uvolnit ze zaměstnání v obavě, aby o něj nepřišel a matka nemá řidičský průkaz), či zdravotní (z lékařských zpráv provedených jako důkaz je patrné, že žalobkyně skutečně opakovaně navštěvovala nejrůznější lékařské ambulance, ovšem vždy je uvedena zjištěná diagnóza, případně dokonce provedení lékařského zákroku). Nelze tedy říci, že by svojí liknavostí žalobkyně způsobila zpřetrhání či neobnovení vazeb mezi ní a dcerou. A soud první stupně i nadále považuje za důležité, že nebýt zásahu státu, nemuseli by ani žalobkyně ani její partner řešit, jakým způsobem dojíždět do místa bydliště pěstounky případně do sídla neziskové organizace, kde styky probíhaly. Nemuseli by řešit, že styk neproběhne, protože jsou nemocní, oni by totiž dceru měli u sebe a tato situace by vůbec nemusela nastat. Navíc, jak uvedl právní zástupce žalobkyně ve svém podání ze dne 24. 3. 2025, otázku využívání styku rodičů a dítěte řešil i Obvodní soud pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], který obdobné námitky žalované v tomto řízení též neakceptoval.

38. Žalovaná uváděla, že aktuálně nelze újmu v podobě odloučení dítěte stavět do kontextu s nezákonným trestním stíháním, ale pokud vůbec, pak snad s rozhodováním v řízení opatrovnickém. Toto stanovisko soud akceptovat nedokáže. Stát zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem se rozhodl, že přijme odpovědnost za jednání svých složek a tím bude hájit oprávněné zájmy občanů. Vyjádřené stanovisko žalované soud považuje za naprostý alibismus a snahu odpovědnosti se vyhnout. Popsaná situace v tomto řízení má jednoznačně počátek v řízení trestním, to bylo ukončeno zproštěním žalobkyně. Nic nového se neudálo, jen stále plyne doba, po kterou je dcera v pěstounské péči, do která byla právě v souvislosti s trestním stíháním předána. Rodiče se nedomohli zrušení pěstounské péče ne proto, že by nebyli vhodnými vychovateli, že by nevytvořili podmínky pro výchovu dcery (ostatně mají v péči svého syna), ale proto, že [jméno FO] si zvykla v nové rodině. Pokud by byla předána rodičům, jak plyne z opatrovnického spisu, nebylo by rozhodnuto v jejím nejlepším zájmu, tedy podle kritéria, které je v opatrovnickém řízení považováno za zásadní. Uvažovat tedy tak, že chyba nyní asi vzniká v opatrovnickém řízení, jen pouze snahou oddálit vyplácení náhrady, případně se další odpovědnosti vyhnout. Soud tedy uzavírá, že zásahem státu došlo k výraznému poškození rodiny a v každém případě došlo k porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle článku 10 odst. 2 ve spojení s článek 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a také práva podle článku 2,3 odst. 1, článku 5, 8, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte. Je tedy na místě, aby tato újma byla odškodněna, a to za celou uplatněnou dobu.

39. Otázkou tedy nadále zůstala výše náhrady, která by měla být poskytnuta. Ve zrušeném rozhodnutí soud vysvětlil, proč se odchýlil od stávající praxe komparace obdobných rozhodnutí a jak dospěl k výši poskytnuté náhrady. Nicméně Krajský soud v Plzni ve zrušovacím rozsudku zcela správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] s tím, že je třeba provést srovnání s obdobnými případy a uvést, které znaky považuje za shodné, které za rozdílné, a jak se tyto úvahy promítnou do celkové výše přiznaného zadostiučinění. V bodě 18-22 odůvodnění tohoto rozsudku soud vysvětlil, proč rozhodnutí, která byla v řízení zmiňována a řešena, nakonec nevyhodnotil jako taková, která by s projednávanou věcí byla srovnatelná.

40. Skutečně jediným rozhodnutím, které sneslo srovnání s odebráním [jméno FO] je rozhodnutí v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], když rozhodnutí v této věci bylo podrobeno i přezkumu Ústavním soudem. V konečném důsledku byla v tomto řízení matce přiznána náhrada 20 000 Kč měsíčně za období let 2009 až 2011. Případ projednávaný Obvodním soudem pro [adresa] má shodné znaky v tom, že matce bylo odebráno malé dítě, mohla se s ním stýkat pouze za asistence 3. osoby nikoliv v domácím prostředí, snažila se situaci zvrátit, což se dlouhou dobu nedařilo. Byla nucena postoupit opakovaně soudní řízení před soudy několika stupňů. Ani v jednom případě se stát ani nepokoušel nastalou situaci zvrátit vlastní iniciativou. Oproti případu projednávanému v tomto řízení však dcera byla odebrána ihned po narození, jako důvod bylo uvedeno, že podle názoru orgánu státu neměla matka vytvořené podmínky pro péči o nezletilé dítě. Dítě bylo umístěno do ústavní péče, nikoliv do péče rodinné. Styk matky s dítětem nebyl limitován počtem styků či jejich povolenou frekvencí. Právě v umístění dítěte do péče ústavu, a to ihned po narození, spatřuje soud zásadnější újmu oproti újmě způsobené žalobkyni, která měla možnost po narození dcery s ní být, starat se o ni i v tak citlivém období, jako je šestinedělí. Žalobkyni až do doby odebrání dítěte (a vlastně po celou dobu trvání trestního řízení) nebylo vytýkáno, že by neměla podmínky pro výchovu dcery. Dcera následně vyrůstala v prostředí příznivějším než je výchova ústavní. Žalobkyně měla možnost sledovat vývoj dcery i prostřednictvím širší rodiny (manžel, ostatní příbuzní). Byť samozřejmě je třeba mít na zřeteli i skutečnost, že právě umístění do náhradní rodiny je právě aktuálně na překážku obnově fungování rodiny. Žalobkyně se mohla s dcerou stýkat pouze za přítomnosti dalších osob, po určité době (říjen 2021 došlo k rozšíření frekvence styků soudním rozhodnutím). Jakkoliv se soud prvního stupně stále domnívá, že porovnává neporovnatelné, má za to, že újma způsobená matce dítěte v řízení [spisová značka] byla větší právě pro shora uvedené. Nicméně ve výši přiznané částky je třeba zohlednit i dobu, za kterou je odškodění přiznáno, tedy s ohledem na vývoj ekonomické situace v ČR, jak Ústavní soud ČR opakovaně upozornil. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že pro úvahu o výši odškodnění lze vycházet z částky nižší než 20 000 Kč měsíčně, pokud bude následně uvažováno i o změně následků v průběhu doby a změně ekonomické situace. Za dobu od odebrání dcery do doby než bylo umožněno žalobkyni stýkat se dcerou ve stejných intervalech, jako mohl otec (18. 9. 2020 až 31. 10. 2021) bylo tedy matce přiznáno odškodnění 23 000 Kč měsíčně (308 966 Kč), za dobu další od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2023 bylo matce přiznáno odškodnění 20 000 Kč měsíčně (520 000 Kč). Zde soud zohlednil právě to, že újmu žalobkyně považuje za nikoliv takovou, která vznikla žalobkyni v řízení [spisová značka], ovšem v důsledku ekonomického vývoje vlastně částka zůstala shodná. Přiznal tedy žalobkyni právě částku 828 966 Kč, ve zbytku žalobu zamítl.

41. Jen pro úplnost soud prvního stupně dodává, že jen velmi těžko lze hodnotit další aspekty, které by snad mohly mít vliv na výši odškodnění při porovnání situací různých osob. Lze narození druhého dítěte považovat za okolnost, která zmenší touhu žalobkyně po vrácení dcery, či naopak tuto touhu (a tím i stávající újmu) prohloubí proto, že sourozenci vlastně ztrácí možnost vyrůstat společně? Je pohled na dceru, která je spokojená v rodině pěstounky, a prospívá, pro žalobkyni uklidňující, či naopak v ní stále prohlubuje pocit vlastní nedostatečnosti či bezmoci. A protože soud prvního stupně tyto další vznikající situace nedokázal objektivně posoudit, nezohledňoval je ani v otázce dopadu na výši odškodnění.

42. Co se týká úroku z prodlení, ten byl přiznán pouze od 1. 3. 2023 do zaplacení s tím, že teprve tehdy uplynula lhůta, kdy měla Česká republika tuto náhradu platit. Mohla se tedy dostat do prodlení až po uplynutí stanovené lhůty.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 828 966 Kč s příslušenstvím, tato částka odvislá od úvahy soudu je tedy považování za její úspěch ve věci pro přiznání plné náhrady nákladů tohoto řízení. Žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 278 715 Kč. Soud se seznámil s Nálezem Ústavního soudu IV. ÚS 1788/23 z 10. 4. 2024, kterým byla změněna dosavadní praxe o přiznávání práva na náhradu nákladů řízení v případech újmy. Opakovaně bylo judikováno, že za tarifní hodnotu má být považována částka 50 000 Kč, hodnota úkonu právní služby tedy 3 100 Kč. Toto však Ústavní soud právě ve shora uvedeném nálezu zcela negoval. Uvedl, že stále platí úprava taková, že pokud lze zjistit výši plnění bez zásadních obtíží, je třeba tarifní hodnotu právě od „ceny předmětu řízení“ odvíjet. Soud tedy rozhodl podle uvedeného nálezu Ústavního soudu a konstatoval, že tarifní hodnotou je za dobu do rozhodnutí odvolacího soudu částka 843 966 Kč (15 000 Kč přiznaných za újmu v podobě samotného trestního řízení + 828 866 Kč za újmu v podobě odebrání dcery – hodnota úkonu 11 700 Kč), po vrácení věci se pak jedná o částku 828 966 Kč (již nebylo jednáno o jiných újmách než za odebrání dítěte – hodnota úkonu 11 620 Kč). Bylo přiznáno právo na zaplacení celkem [hodnota] úkonů právní služby, které byly právním zástupcem žalobkyně vyúčtovány. Jedná se o převzetí a přípravu věci, poradu s klientkou přesahující jednu hodinu dne 20. 7. 2022, uplatnění nároku u žalované, sepis žaloby, vyjádření k výzvě soudu ohledně vhodné delegace, vyjádření k výzvě soudu a rozšíření žaloby dne 23. 10. 2023. Dále je účtováno nahlédnutí do spisu dne 6. 11. 2023 a následné vyjádření k výzvě soudu ohledně výše nároku. Dalším úkonem byly pak předložené důkazní návrhy dne 6. 12. 2023 a specifikace jednotlivých částek 18. 12. 2023. Bylo přiznáno také právo na zaplacení úkonů v podobě rozšíření žalobního návrhu dne 7. 2. 2024, nahlédnutí do spisu dne 26. 2. 2024, vyjádření žalobkyně 24. 4. 2024 a porada s klientkou přesahující jednu hodinu před jednáním soudu dne 5. 6. 2024. Dále bylo přiznáno právo na náhradu právního zastoupení za účast u soudních jednání, kdy tato proběhla dne 16. 1. 2024 v délce přesahující dvě hodiny, dne 7. 3. 2024 také v délce přesahující dvě hodiny, dále pak 6. 6. 2024. Za všechny tyto úkony bylo přiznáno právo na uhrazení odměny za jeden úkon právní služby po 11 700 Kč. Za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 11. 6. 2024 pak bylo přiznáno 5 710 Kč jako polovina hodnoty tohoto úkonu. Žalobkyně má také právo na proplacení paušálních náhrad celkem [hodnota] po 300 Kč a DPH 21%. Náklady odvolacího řízení pak byly přiznány za 3 úkony právní služby též po 11 700 Kč (podání odvolání, porada s klientkou dne 13. 11. 2024, účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024), 3 paušální náhrady po 300 Kč. Po vrácení věci provedl zástupce žalobkyně 6 úkonů právní služby po 11 620 Kč (vyjádření k výzvě soudu, nahlédnutí do spisu 12. 2. 2025, porada s klientkou dne 18. 3. 2025, vyjádření ze dne 24. 3. 2025, jednání soudu dne 18. 2. 2025, 17. 4. 2025), 1 úkon v polovině tarifní hodnoty za účast na vyhlášení rozsudku dne 22. 4. 2025. V souvislosti se změnou vyhlášky č. 177/1996 Sb za tyto úkony bylo přiznáno 7 paušálních náhrad po 450 Kč. Náhrada nákladů řízení byla u shora uvedených úkonů navýšena o 21% DPH, dále pak o poplatek za podání žaloby 2 000 Kč a poplatek za podání odvolání 2 000 Kč. Celkem se jedná o částku 426 084,30 Kč.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo zaplatit povinnosti dle tohoto rozsudku v patnáctidenní lhůtě s ohledem na charakter fungování žalované.

Poučení