39 C 234/2022 - 286

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], 330 23 Vochov zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozená [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C], [Anonymizováno] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno FO], narozeném 8. 8. 1940 a zemřelém 25. 2. 2021 ze závěti ze dne 19. 2. 2021, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č.[hodnota] plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 297 100,80 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce prvé žalované.

III. Ve vztahu mezi druhou žalovanou a žalobkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu [adresa]-město státem hrazené náklady řízení ve výši 12 847, 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu [adresa]-město 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že je dědicem po zůstaviteli [jméno FO], který zemřel 25. 2. 2021. Žalobkyně uvedla, že byla družkou zůstavitele, který zanechal holografní závěť ze dne [datum], kterou ji povolal za dědice jedné poloviny svého majetku. Za dědičku druhé polovina majetku povolal svoji dceru [Jméno advokáta C]. Žalovaná je druhou dcerou zůstavitele, je neopominutelnou dědičkou ve smyslu § 1643 občanského zákoníku. 27. 7. 2021 žalovaná namítla neplatnost závěti, a to z toho důvodu, že tato závěť není podle jeho názoru sepsána rukou zůstavitele, datum sepsání závěti a podpis zůstavitele je pak psán úplně jinou osobou než zůstavitelem. Žalobkyně byla usnesením soudního komisaře z 12. 8. 2022 vyzvána, aby podala ve lhůtě dvou měsíců žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli. Usnesení nabylo právní moci 31. 8. 2022. Žalobkyně uvádí, že ve společné domácnosti se zůstavitelem žila téměř 38 let, v závěti je podle jejího názoru zcela platná, zůstavitel byl plně svéprávný. Závěť obsahuje všechny náležitosti požadované zákonem. O sepisu závěti ví také dcera žalobkyně. Žalobkyně žádá, aby ve věci byl zpracován znalecký posudek, který by pravost závěti posoudil.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce 2. 1. 2023 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí. Žalovaná při dědickém řízení pochybovala o tom, že by závěť mohla být platná, byla sepsána pouhých 5 dnů před smrtí zůstavitele v době, kdy ten už byl nemocen hospitalizován a podle názoru žalované nemohl ani posoudit své jednání. Také její sestra [Jméno advokáta C], která byla se zůstavitelem v pravidelném kontaktu, byla i v době krátce před jeho smrti ubezpečována o tom, jakým způsobem bude naloženo s majetkem zůstavitele. V žádném případě ani ona ani její sestra nebyly informovány o tom, že by zůstavitel chtěl odkazovat cokoliv své družce, když ta už za života zůstavitele byla příjemcem veškerých finančních prostředků, byly na ni převedeny i finanční prostředky ze životního a penzijního pojištění.

3. Ve věci byl po provedeném dokazování dne 16. 1. 2024 vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobkyně odvolací soud dne 18. 7. 2024 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Soudu prvního stupně vytkl, že řádně nepoučil o správném okruhu účastníků řízení a vycházel toliko z usnesení soudního komisaře, který k podání žaloby odkázal žalobkyni, ovšem pouze proti [Jméno žalované]. Tento postup soudního komisaře však není správný, soud prvního stupně byl povinen poskytnout žalobkyni poučení o tom, že na straně žalované musí vystupovat i další dědička, což neučinil a zatížil tak řízení vadou. Dále nepoučil řádně o koncentraci řízení.

4. S ohledem na zrušovací usnesení odvolacího soudu vyzval soud žalobkyni k upřesnění okruhu účastníků řízení a na základě jejího návrhu ze dne 6. 9. 2024 usnesením ze dne 9. 9. 2024 č.j. [spisová značka] rozhodl o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, [Jméno advokáta C], nar. [Datum narození advokáta C] se svědkyní, jako v předchozí části řízení. Druhá žalovaná zaujala k podané žalobě shodné stanovisko, které vyjádřila již v rámci své výpovědi před soudem dne 24. 1. 2023. Nedává podle ní smysl, aby žalobkyně nárokovala majetek původní rodiny, odkázala na stanovisko otce, který zahradu vždy mínil dát vždy jí a jejím dětem, nikdy žalobkyni jako osobu, která by měla vlastnit jeho původní majetek, nezmínil. Také vyjádřila pochybnosti o schopnosti otce dne [datum] sepsat závěť, a to pro svoji vyčerpanost, zapomněl jí i popřát k narozeninám. Při prvním kontaktu s předloženou závětí si také všimla nesrovnalostí v číslicích, které otec jako technik psal jinak. [právnická osoba] ohledem na změnu okruhu účastníků soud provedl znovu již provedené důkazy, se souhlasem účastníků řízení nebyli znovu vyslýcháni znalci, jejich výpovědi byly pouze přečteny při jednání dne 28. 11. 2024. Jako nové důkazy byly provedeny zobrazené zprávy z mobilního telefonu zůstavitele (proti čemuž nebyly vzneseny námitky), další důkazy nebyly prováděny pro jejich nadbytečnost. Nicméně v písemném odůvodnění rozsudku soud rekapituluje důkazy tak, jak byly prováděny před vynesením prvního rozsudku ve věci a důkazy následné, když předesílá, že nebyly prokázány žádné jiné nové skutečnosti, které by soud vedly k přehodnocení stanoviska o tom, že žalobní tvrzení žalobkyně nebyla prokázána.

6. Usnesením z 12. 8. 2022 odkázal notář [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni jako pozůstalou družku, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno FO], uvedl také, že by žaloba měla být podána proti dceři [Jméno žalované]. Soudní komisař uvedl, že jako dědičky připadají v úvahu dcery zůstavitele [Jméno žalované] a [Jméno advokáta C], a to jako zákonné dědičky v první třídě, každá má nárok na polovinu pozůstalosti. Pozůstalá dcera [Jméno žalované] namítla neplatnost závěti ze dne [datum]. Pozůstalá dcera [Jméno advokáta C] se k pravosti a platnosti závěti v podstatě nevyjádřila, uvedla, že se spíše domnívá, že závěť pravá není, protože obsah neodpovídá tomu, na čem se s otcem domluvila. Také uvedla, že číslice psal otec jinak. Soudní komisař uzavřel, že dědické právo žalobkyně se jeví jako slabší, protože je prokazuje soukromou listinou let. Proto jí bylo uloženo, aby podala žalobu. Soud konstatuje, že usnesení bylo vydáno 12. 8. 2022 se stanovenou lhůtou 2 měsíce od jeho právní moci (31. 8. 2022), přičemž žaloba byla podána již 23. 9. 2022, byla tedy podána včas. Okruh účastníků byl následně upraven s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu, to však na včasnosti podání žaloby ničeho nezměnilo, žaloba byla podána včas.

7. Soud provedl stranami navržené důkazy, když bylo třeba postavit na jisto, zda předložená závěť datovaná 19. 2. 2021 je pravou a platnou závětí zůstavitele vyjadřující jeho vůli povolat za dědičku poloviny svého majetku nikoliv žalovanou, ale svoji družku. Z protokolu sepsaného v kanceláři notáře [tituly před jménem] [jméno FO] dne 5. 5. 2021 bylo zjištěno, že při tomto jednání byl zjištěn stav a obsah listiny o právním jednání [jméno FO], narozen 8. 8. 1940. Jednalo se o závěť, kterou předložila žalobkyně s tím, že závěť byla uložena v jejím bytě na adrese [adresa] ve skříňce s doklady. Uvedla, že zůstavitel závěť sepsal před nástupem do nemocnice, ona o tom věděla. Bylo konstatováno, že listina neobsahuje žádné opravy ani škrty a je datována [datum]. Z opisu závěti, která je psaná ručně, je seznatelné, že za dědice povolává za dědice družku [Jméno žalobkyně] a dceru [Jméno advokáta C], a to každou jednou polovinou, listina je datována 19. 2. 2021 a obsahuje podpis, který je čitelný jako [jméno FO].

8. Před vynesením prvního rozsudku byla dne 24. 1. 2023 slyšena aktuálně druhá žalovaná v pozici svědkyně. Soud tedy její výpověď z uvedeného data nehodnotí jako výpověď svědeckou, ovšem posoudil ji jako výpověď účastníka řízení, byť žalovaná vypovídala pod poučením podle § 126 o.s.ř. (oproti poučení účastníka řízení poučení se silnějšími důsledky). Druhá žalovaná dne 24. 1. 2023 uvedla, že bylo domluveno to, že ona by měla dědit celý majetek po otci. Stýkala se s otcem každý týden, pak každých 14 dnů. Bylo to myšleno tak, že ona bude dědit po otci, protože se o něj bude ve stáří starat, stejně tak sestra měla dědit po matce, o kterou se starala. Je pravda, že to nebylo nikde sepsáno. Zůstavitel ještě chvíli uvažoval o tom, že by majetek převedl rovnou vnuky, ale k tomu také nedošlo. Uvedla, že s otcem si spíš posílala esemesky nebo s ním hovořila přímo, nikoliv telefonicky, protože otec špatně slyšel. V únoru jí psal, že jde do nemocnice kvůli noze, takže se ani neuskutečnila návštěva, která měla proběhnout někdy 16. 2. 2021. Pak ji otec informoval o tom, že už je doma, ale unavený, asi za týden má plicní kontrolu. Pak už od něj žádnou zprávu nedostala a pouze když zavolala žalobkyně, tak se dozvěděla, že zemřel. Svědkyně potvrdila, že se žalobkyní žil zůstavitel velmi dlouho, více než 30 let. Uvedla, že zásadní pro vypořádání je zahrada, která byla v rodině ještě za původního manželství zůstavitele, ta by tedy měla zůstat v rodině. Ona vycházela z toho, že zahrada zůstane jí, garáž, kterou otec užíval, že dostane sestra. Svědkyně se také vyjadřovala ke vztahům mezi žalovanou a zůstavitelem, kdy tyto nebyly poslední dobu v pořádku, vzájemně se asi 10 let nestýkali. Uvedla, že když prvně viděla závěť, kterou žalobkyně předložila u notáře, měla pocit, že určitě je otec sepsat nemohl, domluva byla úplně jiná, a také podle jejího názoru číslice psal otec jinak. Otec nikdy nemluvil o tom, že by majetek měl připadnout jeho družce.

9. Svědkyně [jméno FO], dcera žalobkyně uvedla, že zůstavitel se se svými dcerami nestýkal, respektive stýkal se pouze s paní [jméno FO]. O závěti zůstavitel mluvil už dřív, původně chtěl závěť sepsat u notáře, ale pak to nestihlo. Krátkou dobu byl v nemocnici, a když se vrátil, chtěl, aby se závěť rychle vyřešila, byl to ale pátek a ona mu vysvětloval, že se nedá nic dělat. Pouze požádala advokáta o přípravu darovací smlouvy na garáž, tu chtěl zůstavitel dokonce napsat na syna svědkyně, ona mu, vysvětlila, že by bylo lépe, aby kvůli daním garáž přepsal na žalobkyni. Nicméně ani to už se nestihlo. Domluvila termín sepisu smlouvy na 23. 2. 2021, on šel pak ale do nemocnice a tam hned zemřel. Vzpomíná si, že v jedné době chtěl zůstavitel dokonce žalovanou vydědit, chtěl všechno řešit, až se vrátí z nemocnice, ale nestihl to. Pokud byla dotazována k závěti samotné, uvedla, že tu našla ona se žalobkyní, když prohledávali před jednáním u notáře skříň, kdy měl zůstavitel všechny písemnosti. Uvedla, že zůstavitel byl těsně před smrtí v naprostém pořádku i co po stránce psychické, to by ostatně potvrdila i ošetřující lékařka.

10. Pro účely dokazování byl připojen i spis Okresního soudu [adresa]-město sp. zn. [spisová značka] o řízení o pozůstalosti po zemřelém [jméno FO], kde bylo z úmrtního listu zjištěno, že tento zemřel 25. 2. 2021. Vypravitelem pohřbu byla dcera žalobkyně. Předběžné šetření proběhlo 5. 5. 2021, přitom tom předložila žalobkyně závěť. Předběžného šetření se účastnila také dcera žalobkyně. Bylo uvedeno, že zůstavitel měl 2 dcery, přičemž se žalovanou se minimálně od roku 1983 nestýkal. Při jednání 21. 6. 2021 již byly přítomny i dcery zůstavitele. [Jméno žalované] prostřednictvím svého právního zástupce 27. 7. 2021 vznesla námitku neplatnosti holografní závěti.

11. S ohledem na předloženou žalobu a vznesené námitky byla usnesením z 2. 2. 2023 ustanovena znalkyně z oboru písmoznalectví, která se měla vyjádřit k tomu, zda text závěti a podpis závěti je psaný toutéž osobou, dále pak k tomu, zda závět sepsal zůstavitel a zda podpis na závěti je jeho pravým podpisem. Ve svém znaleckém posudku z 22. 5. 2023 znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, jaký měla k dispozici srovnávací materiál, upřesnila, že vycházela i ze soudního spisu, z originálů listin, které předložil soud a které předložili také zástupci účastníků, nahlédla také do zdravotnické dokumentace [podezřelý výraz], kde mohla získat také vzorky písma zůstavitele z února 2021. Srovnávací materiál, který byl použit, tvoří také součást znaleckého posudku. Znalkyně uvedla (číslo listu 59), že se nedokáže vyjádřit k tomu, jestli datum 19. 2. 2021 psal pisatel srovnávacího materiálu nebo jiný pisatel. Pokud porovnala všechny zjištěné znaky textu, uvedla, že je pravděpodobnější, že sporný text závěti nenapsal pisatel srovnávacího materiálu, nicméně tento závěr byl stanoven v nízké rovině pravděpodobnosti. K podpisu ale konstatovala, že mezi sporným podpisem a srovnávacím materiálem byly zjištěny zásadní rozdílné znaky, a to zejména ve sklonu písma, výškových a šířkových poměrech, nasazení psacího tahu, systému tvorby prvního obratu i soustavy obratů, včetně tvorby prvků před koncovým smyčkovým obratem. Uvedla, že sporný podpis na závěti není pravým podpisem pisatele, na jehož jméno zní. Na tomto závěru, tedy že příjmení sporného podpisu (nacvičená část podpisu) není pravým podpisem zůstavitele, setrvala i poté, co jí byl předložen po jednání soudu dne 21. 11. 2023další materiál k porovnání (smlouvy s [právnická osoba].). Závěry této znalkyně byly kategorické.

12. Žalobkyně se závěry znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno] nesouhlasila, následně předložila soudu posudek, který zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO] dne 16. 9. 2023. Zadání žalobkyně bylo totožné jako zadání znalkyni, která byla ustanovena soudem. Znalec vycházel z listin založených v soudním spise, dále měl také při nahlédnutí do spisu v budově soudu k dispozici srovnávací materiál shodný jako znalkyně ustanovená soudem, také pak materiál z [podezřelý výraz]. Podle závěru tohoto znaleckého posudku bylo porovnáním textu sporné závěti se srovnávacím materiálem zjištěno velké množství shod a podobností, naopak nebyla zjištěna komponenta, která by vykazovala jednoznačný rozdíl. Celkové množství shod a podobností a jejich vzájemná kombinace pak vede znalce k závěrům takovému, že text závěti s datací 19. 2. 2021 byl vyhotoven zůstavitelem [jméno FO]. Shody a podobnosti byly zjištěny u podpisu, tam byly zjištěny i rozdíly, nicméně bylo vyloučeno, aby se jednalo pouze o smyšlený padělek. Co se týče podpisu, tento znalec uvedl, že je pravděpodobnější, že na předložené závěti je pravý podpis zůstavitele [jméno FO] než to, že by se jednalo o padělek vyhotovený se snahou o nápodobu předlohy, tento závěr je však stanoven v rovině nízké pravděpodobnosti. Závěrem tedy uvedl, že je pravděpodobnější, že text závěti je psaný toutéž osobou, která listinu podepsala, text závěti je psán [jméno FO], je pravděpodobnější, že podpis na závěti náleží [jméno FO] a jeho je i jeho pravým podpisem. Závěr tohoto znalce byl pouze v rovině pravděpodobnosti, na což ostatně upozornil i odvolací soud v bodě 9 odůvodnění zrušovacího usnesení.

13. Třetím posudkem, který byl ve věci zpracován, je posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který ke zpracování zadala žalovaná. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] předložila znalecký posudek datovaný 8. 9. 2023. I této znalkyni byly předloženy shodné otázky jako předchozím dvěma znalcům, o srovnávací materiál byl použit taktéž totožný. Stejně jako ostatní znalci měla tato znalkyně k dispozici originál psané závěti. Stejně jako [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že perličkové písmo, kterým je vyhotoven text závěti, nelze porovnávat s kurzívou, kterou je psaný podpis, neboť písmoznalectvím lze mezi sebou porovnávat pouze srovnatelné druhy písma. Také ona uvedla (shodně jako znalkyně [Anonymizováno]), že objevila rozdíl mezi písařskou úrovní písma podpisu na závěti a písařskou úrovní datace pod závětí, takže nelze vyloučit, že datum bylo vyhotoveno později než text a podpis. I ona se zaměřila na shodné a rozdílné znaky závěti a srovnávacích materiálech. Ohledně podpisu uvedla, že na první pohled je mezi zkoumaným podpisem a pravými podpisy [jméno FO] nepominutelná vizuální podobnost, což však k prokázání pravosti sporného podpisu nestačí. Uvedla, že u srovnávacího materiálu pravých podpisů [jméno FO] byly nalezeny konstantní shodné znaky identifikačně hodnotné. Bylo podle ní prokázáno, že pisatel v době podepisování závěti nedisponoval takovými písařským dovednostmi, aby vyhotovil podpis na závěti v takové kvalitě, jakou vykazuje zkoumaný podpis. Příčinou shodných znaků byla snaha jiného pisatele napodobit pravý podpis zůstavitele. V detailech podpisu pak byly nalezeny významné rozdíly, které vedly ke kategorickému závěru, že se nejedná o pravý podpis [jméno FO]. Znalkyně uvedla, že není možné odpovědět na otázku, jestli závěť sepisovala tatáž osoba, která se pod listinu podepsala, neboť se jedná o nesrovnatelné záznamy. Podle jejího závěru text závěti pravděpodobně nebyl napsán zůstavitelem, o dotaci nelze rozhodnout. Kategorický závěr však zazněl u otázky pravosti podpisu [jméno FO], který podle za názoru znalkyně na závěti jednoznačně pravým podpisem [jméno FO] není. Znalkyně kladla značný důraz na časové hledisko, kdy vyloučila, při porovnání podpisů zůstavitele ze zdravotnické dokumentace z FN [adresa] z února 2021, že by zůstavitel byl vůbec v uvedeném období sepsat v uvedené kvalitě celý text a závěť předkládaným podpisem podepsat.

14. S ohledem na rozporné závěry znaleckých posudků soud při jednání 21. 11. 2023 všechny znalce vyslechl. Znalkyně Samková z pohledu soudu svůj znalecký posudek zcela pregnantně obhájila, vysvětlila, jakými metodami se řídila při vyhodnocení sporných písemností a jejich porovnání s předmětnou závětí, popsala, které shodné znaky objevila, které znaky ji naopak vedly k závěru, že závěť nebyla sepsána zůstavitelem. Kladla důraz zejména na porovnání podpisů, které měla k dispozici ze zdravotnické dokumentace [podezřelý výraz], když tato doba velmi krátce předcházela sepisu závěti (viz strana 3 a 4 protokolu z jednání). Na závěrech svého znaleckého posudku setrval také [tituly před jménem] [jméno FO], kterým velmi podrobně vysvětlil, kde on naopak shledal shodné znaky a proč dospěl k závěru, že není možné, aby text závěti byl padělkem – „protože se tam v podstatě objevují všechny individuální znaky písma zůstavitele“. Na svých závěrech setrvala také znalkyně [jméno FO], která vysvětlila, jakými metodami ona postupovala při zpracování znaleckého posudku. Kategoricky vyloučila, aby k datu [datum] zůstavitel tímto způsobem závěť sepsal. Konstatovala, že také pro ni je, v kontextu porovnání písma, zásadní časové hledisko zařazení závěti. Vylučuje, že by závěť mohl sepsat zůstavitel, který byl v únoru 2021 v takovém zdravotním stavu, že je nemyslitelné, aby jeho písmo a podpis byly dynamické tak, jak je uvedeno v závěti. Také ona kladla velký důraz na srovnávací materiál získaný právě [podezřelý výraz] jako časově nejbližší srovnávací materiál.

15. Po provedení dokazování 21. 11. 2023 byla žalobkyně upozorněna na to, že neunáší důkazní břemeno, neboť soud vyhodnotil, že z dosud provedených důkazů nebyla prokázána pravost předložené závěti. Do stanovené lhůty však návrh na doplnění dokazování ze strany žalobkyně k prokázání pravosti závěti podán nebyl.

16. Po zrušení věci odvolacím soudem byla jako další důkaz soudem proveden pouze SMS komunikace z telefonu zůstavitele, kdy komunikoval s druhou žalovanou (potvrzeno touto účastnicí řízení). Z těchto zpráva bylo lze seznat, že 19.2.2021 v pozdních odpoledních hodinách sdělil zůstavitel své dceři, že předchozí den se sanitkou vrátil z nemocnice, je velmi unavený, spal až do rána, píchá si injekce na ředění krve. 21. 2. 2021 se omluvil, že zapomněl na dceřiny narozeniny. Další zprávy jsou již z doby, kdy opět nastoupil do nemocnice. V žádné ze zpráv není zmínka o sepisu závěti.

17. Soud neprovedl v řízení jiné důkazy. Žalobkyně navrhovala provést důkazy znevěrohodňující znalkyni [Anonymizováno] a [jméno FO] z důvodů jejich členství v [právnická osoba], když podle stanov této organizace by její členové neměli navzájem zpochybňovat svoji odbornost. Tento důkaz soud zamítl, neboť nebyla sdělena jakákoliv konkrétní skutečnost, ze které by tento přístup znalkyň v projednávané věci byl zjištěn, když námitky proti jejich závěrům byly zohledněny. Soud dále nepřistoupil k výslechu vnuka žalobkyně, podle názoru soudu tato výpověď nemohl mít jakýkoliv vliv na otázku, zda závět byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele, ze stejného důvodu zamítl návrh na doplnění zdravotnické dokumentace. Co se týká návrhu na vyžádání stanoviska [právnická osoba], tento návrh byl zamítnut též. Otázka hodnocení znaleckých posudků je v gesci soudu ve věci rozhodujícího, který je povinen tyto jako důkaz vyhodnotit a následně v kontextu ostatních provedených důkazů zvážit, zda došlo či nedošlo k prokázání tvrzení účastníků řízení. Stanovisko [právnická osoba] však soud za důkaz rozhodně nepovažuje.

18. Podle § 168 z. ř. s. soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví, anebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo, jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.

19. Podle § 170 odst. 1, 2 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, a které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno, nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

20. Podle § 1494 odst. 1 občanského zákoníku je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje je jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Podle § 1496 občanského zákoníku právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele.

21. Podle § 1532 občanského zákoníku závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. Podle § 1533 občanského zákoníku, kdo chce pořizovat závěť v písemné formě beze svědků, napíše celou závět vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

22. Žalobkyně se domáhala určení dědického práva, když jako družce jí dědické právo mělo svědčit právě podle holografní závěti ze dne 19. 2. 2021 ([jméno FO] zemřel [datum]). Žalobkyně tvrdila, že závěť má všechny zákonem vyžadované obsahové náležitosti, byla sepsána vlastní rukou zůstavitele, byla jím vlastnoručně podepsána, o okolnostech pořízení poslední vůle byla informována její dcera. Sama žalobkyně nebyla přítomna u sepisu závěti. Stěžejním pro posouzení věci bylo to, zda předmětnou závěť skutečně sepsal a podepsal zůstavitel. Soud zvažoval i tu skutečnost, zda závěť byla sepsána v dobu, kdy je datována. Ale i tvrzení o době sepisu závěti byly taková, že závěť zůstavitel sepsal mezi pobyty v nemocnici, protože již nebylo možné zajistit ji formou notářského zápisu (tvrzení o domluveném podpisu darovací smlouvy na garáž). Soud tedy uzavřel, že tvrzení žalobkyně jsou taková, že závěť sepsal zůstavitel vlastní rukou, také ji vlastní rukou podepsal, a to právě [datum]. Tato tvrzení tedy musela žalobkyně prokázat.

23. Ze závěrů předložených znaleckých posudků, samozřejmě v kontextu dalších provedených důkazů, však soud dospěl k závěru, že tato tvrzení nebyla prokázána. Ze všech tří znaleckých posudků soud uzavřel, že znalci velmi podrobně pracovali se srovnávacím materiálem, který byl stranami i soudem zajištěn. Všichni znalci velmi podrobně ve svých znaleckých posudcích popsali, které znaky písma shledali spornými, které znaky shledali shodnými, zda je možné z těchto stanovit, zda se jedná o písmo zůstavitele a zda se jedná o jeho podpis. Všichni znalci se vyjádřili v tom smyslu, že nemohou stoprocentně říci, zda text závěti psal či nepsal zůstavitel. Znalkyně Samková považuje za pravděpodobnější, že tento text zůstavitel nepsal, stejně tak se vyjádřila znalkyně [jméno FO], znalec [jméno FO] uvedl, že je to spíše pravděpodobnější, že text zůstavitel sepsal. Kategoričtější jsou závěry o podpisu. Znalkyně [Anonymizováno] i znalkyně [jméno FO] jednoznačně vyloučily, že podpis na závěti je podpisem zůstavitele, znalkyně [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že podpis je podle ní padělkem, který byl vytvořen s cílem, aby byl podpisu zůstavitele co nejpodobnější, znalec [jméno FO] uvedl, že je pravděpodobnější, že podpis na závěti je pravým podpisem [jméno FO], než že by se jednalo o padělek vyhotovený se snahou o napodobení předlohy.

24. Soud je si vědom skutečnosti, že nemůže hodnotit odborné závěry znalecký posudků, resp. tyto vlastní úvahou přezkoumávat a vyvozovat své vlastní závěry, odborné znalecké závěry ve smyslu jejich věcné správnosti hodnocení soudu nepodléhají. Soud se tedy nevyjadřuje k tomu, jaká z metod znalci použitá, je ta jediná správná, pokud znalec [jméno FO] kladl důraz na moderní metody podepřené technickým zkoumáním, druhé znalkyně mimo to kladly důraz i na počet případů, které za dobu svého působení jako znalkyně hodnotily, na svoji zkušenost. Je třeba zdůraznit, že žádný ze znalců nepracoval tak, aby nedokázal vysvětlit použité metody, přehledně popsat použitý srovnávací materiál a zdůvodnit přijaté závěry. Soud tedy neshledal ani důvody pro zadání revizního znaleckého posudku, neboť dospěl k závěru, že shromážděné důkazy včetně znaleckých posudků jsou pro rozhodnutí již dostatečné, a to i s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 299/06, který klade důraz na hodnocení znaleckých posudků v kontextu s ostatními provedenými důkazy, aniž by byl znalecký posudek jako důkaz privilegován.

25. Výpověď provedené v řízení byly ohledně vyjadřované vůle zůstavitele zcela odlišné. Svědkyně [jméno FO], dcera žalobkyně, přesně popsala, že zůstavitel jednoznačně vyjádřil vůli přenechat majetek jejímu synovi (garáž), první žalovanou vydědit. Druhá žalovaná, [Jméno advokáta C], dcera zůstavitele, o tomto jeho záměru nikdy neslyšela, byť byla s otcem v častém kontaktu. Ona naopak popsala, jak bylo v rodině zamýšleno rozdělení majetku (tedy každá z dcer bude dědit po tom z rodičů, o kterého se starala), tedy svědkyně měla dědit po otci vše. Jediné, na čem se vypovídající osoby shodly, bylo to, že zůstavitel neměl s první žalovanou kvalitní vztahy, nemluvili spolu, to však samo o sobě nemůže být důkazem o tom, že zůstavitel si přál, aby po něm kromě dcer dědila i žalobkyně.

26. Soud si tedy položil otázku, zda lze mít z ostatních provedených důkazů za prokázané, že [jméno FO] [datum] vlastní rukou sepsal a následně podepsal závěť, v níž za dědice povolal žalobkyni a svědkyni [jméno FO]. Soud uzavřel, že toto prokázáno nebylo, naopak závěry znaleckých posudků znalkyně [Anonymizováno] i znalkyně [jméno FO] to zcela vylučují (soud upozorňuje na to, že ani závěr znalce [jméno FO] ohledně podpisu není kategorický – „je pravděpodobnější, že podpis na závěti je pravým podpisem [jméno FO]“). Žalobkyně dovozuje své dědické právo ze závěti, tvrdí, že závěť byla sepsána [datum]. Srovnávací materiál pro zkoumání byl k dispozici dokonce právě z tohoto období (zdravotnická dokumentace), kde byl zůstavitel hospitalizován, a kde následně zemřel. Obě znalkyně jednoznačně vyloučili, aby dynamika podpisu, který je na sporné závěti, odpovídala tomu, jak se zůstavitel v uvedené době podepisoval. Zkoumaný podpis a podpisy zůstavitele na zdravotnické dokumentaci ve [podezřelý výraz], ač pořízeny v podstatě v témže časovém úseku, jsou natolik odlišné, že je vyloučeno, aby zkoumaný podpis na závěti byl podpisem zůstavitele. Soud tento argument pokládá za naprosto logický a jednoznačně ověřitelný, toto přesvědčení nezvrátilo ani vyjádření znalce [jméno FO], pokud ten uvedl, že jeden podpis z února 2021 nevykazuje znaky narušení dynamiky. Obě znalkyně se také (právě s ohledem na srovnávací vzorek písma pořízený v únoru 2021) vymezily negativně proti tomu, že by zůstavitel ve stavu, v jakém právě v únoru 2021 byl (dovozeno právě ze zápisu ve zdravotnické dokumentaci), mohl sepsat závěť tak, jak byla předložena (pevný, dynamický projev, bez chyb). A pokud pak právní zástupce žalobkyně opakovaně kladl důraz na to, že znalecké posudky nemohou být jediným důkazem, z něhož soud své závěry učiní, upozorňuje soud prvního stupně znovu na hodnocení výpovědi svědkyně [jméno FO] a druhé žalované. Navíc také samozřejmě přihlédl k doplněnému dokazování SMS komunikací z období od 19. 2. 2021 do 23. 2. 2021. Jedná s o velmi osobní zprávy, kde zůstavitel informuje dceru o svém zdravotním stavu, únavě, léčbě, dokonce o tom, že zapomněl na přání k narozeninám. Ani jednou se nezmíní o dispozici s majetkem či snad dokonce o sepisu závěti, byť se nepochybně jedná o záležitost pro každého člověka velmi důležitou (svědkyně [jméno FO] uvedla, že zůstavitel to řešit chtěl, dokonce mu domluvila termín u právníka…). Soud považuje za zcela nepravděpodobné, aby otec dceři, s níž má vztahy dobré, o tomto postupu nic neřekl. I SMS zprávy tedy vedly soud k tomu, že neuvěřil tvrzení o sepisu závěti ve prospěch žalobkyně dne [datum].

27. Soud tedy uzavírá, že po provedeném dokazování nepovažuje závěť předloženou v rámci řízení o pozůstalosti datovanou [datum] za závěť, která by splňovala podmínky uvedené v § 1532 a § 1533 občanského zákoníku, žalobkyně tedy neprokázala, že by tato závěť mohla mít dopad do řízení o pozůstalosti. A protože žalobkyni nesvědčí ani zákonné dědické právo, soud rozhodl tak, že žalobu o určení, že žalobkyně je dědičkou po [jméno FO], zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Ve věci byla plně úspěšné žalované, žalobkyni tedy bylo uloženo uhradit první žalované, která náhradu nákladů řízení uplatnila, plnou náhradu nákladů tohoto řízení. První žalovaná uplatnila náklady řízení ve výši 250 712 Kč, když vycházela z poloviny hodnoty pozůstalosti (majetek zůstavitele ke dni úmrtí), přičemž ohledně ceny zůstavitelova majetku vycházela z částky 8 785 000 Kč (viz vyúčtování náhrady nákladů řízení ze dne 6. 12. 2024) Soud postupoval při určení náhrady nákladů řízení úspěšného účastníka shodně jako při prvním rozhodnutí ve věci. Ze spisu Okresního soudu [adresa]-město sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že ke dni úmrtí byl zůstavitel vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno] společných částech domu sestávajícího se z budov čp. [Anonymizováno] – bytový dům v k.ú. [adresa], obec [adresa], vlastníkem garáže č. [Anonymizováno] v tomto domě, vlastníkem pozemku č. parc. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Z výpisu z účtu stavebního spoření bylo zjištěno, že ke dni úmrtí zůstavitele byl stav na tomto účtu 167 404,07 Kč (započítán nárok na státní podporu za rok 2021), cena podílových listů a cenných papírů kolektivního investování ke dni úmrtí činila 535 659 Kč. Na sporožirovém účtu zůstavitele bylo zjištěno 7 374,69 Kč. Byl zjištěn také zůstatek na penzijním účtu 72 596,57 Kč, kde ale jako oprávněný je určen [jméno FO], nar. 22. 12. 2000. Zůstavitel byl také vlastníkem automobilu [Anonymizováno] reg. značky [SPZ]. Pro účely řízení o pozůstalosti byla realitní kanceláří [právnická osoba]. (k žádosti vypravitelky pohřbu svědkyně [jméno FO]) stanovena cena pozemku v [Anonymizováno] 4 248 200 Kč, cena garáže v [Anonymizováno] 360 000 Kč. Cena osobního automobilu v pozůstalostním řízení zjišťována nebyla. Žalovaná předložila pro účely určení nákladů řízení znalecký posudek [jméno FO] ze dne [datum] (zadavatelem [jméno FO]:?????? – zemřelý již [datum]), podle kterého je cena pozemku v [Anonymizováno] ke dni zpracování posudku 8 785 000 Kč (k únoru 2021 7 892 000 Kč). Pokud by soud vycházel z hodnoty majetku zůstavitele dle listin založených ve spise [spisová značka], dospěl by k částce 5 318 637,76 Kč (167 404,07 Kč + 535 659 Kč + 7 374,69 Kč + 4 248 200 Kč + 360 000 Kč). Pokud by oproti ceně za zahradu stanovené realitní kanceláří [právnická osoba]. použil cenu stanovenou znalcem [jméno FO], dospěl by k částce 8 962 437,76 Kč Kč (167 404,07 Kč + 535 659 Kč + 7 374,69 Kč + 7 892 000 Kč + 360 000 Kč). Soud konstatuje, že: a) neprováděl další dokazování k položkám pozůstalostního řízení v podobě stanovení ceny vozu, či zjišťování aktuálních cen nemovitostí, neboť se to jevilo být vysoce nehospodárným pouze pro účely stanovení náhrady nákladů řízení, b) při úvaze, zda použije cenu dle realitní kanceláře či cenu dle znaleckého posudku, přiklonil se k ceně nemovitosti ke dni smrti zůstavitele dle znaleckého posudku. Znalec oproti realitní kanceláři pouze odkázal na cenové údaje CUZK, když tam stanovenou cenu navíc ponížil o 900 Kč za m2 s argumentací, že cena se snižuje pro velkou výměru pozemku, nemůže se tedy jednat o cenu tržní (což by snad bylo možné učinit za situace, kdy by pozemky v této lokalitě nebyly obchodovány). Znalec oproti tomu zahrnul do svého posudku ceny za 8 realizovaných prodejů v lokalitě [adresa], [Anonymizováno], [adresa], kde se realizovaná cena pohybovala v rozmezí 2 450 Kč za m2 do 4 317 Kč za m2 (při revizi nejnižší a nejvyšší dosažené ceny se cena za m2 pohybuje cca 3 639 Kč za m2). Soud tedy uzavírá, že pro účely řízení o určení dědického práva vycházel z hodnoty majetku zůstavitele 8 962 437,76 Kč, z čehož jedna polovina (nárok žalované na podíl na pozůstalosti v případě úspěchu v tomto řízení) činí 4 481 218,88 Kč. Hodnota jednoho úkonu právní služby dle § 7 bod 6 advokátního tarifu činí 26 260 Kč. Žalovaná má nárok na zaplacení 8 úkonů právní služby za převzetí a přípravu věci, vyjádření ve věci, účast u jednání soudu dne 24. 1. 2023, účast u jednání soudu dne 21. 11. 2023 (dva úkony s ohledem na délku jednání), účast u jednání soudu dne 16. 1. 2024, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání soudu dne 28. 11. 2024 po vrácení věci, na zaplacení 8 paušálních náhrad po 300 Kč a DPH 21 %, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 257 100,80 Kč. Další část nákladů pak představuje platba za znalecký posudek znalkyně [adresa] 000 Kč (20 000 Kč hrazeno jako záloha, 20 000 Kč jako doplatek). Celkem tedy bylo žalobkyni uloženo zaplatit náklady řízení ve výši 297 100,80 Kč k rukám právního zástupce první žalované.

29. Druhá žalovaná, byť též ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení po žalobkyni nepožadovala, soud ji tedy k zaplacení neuložil a rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. [hodnota] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

30. Výrok IV je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, nejsou-li u nich předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě je tedy na neúspěšné žalobkyni, aby tyto náklady uhradila. V řízení byl zpracován na základě usnesení Okresního soudu [adresa]-město ze dne 2. 2. 2023 č.j. [spisová značka] znalecký posudek znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Té bylo usnesením ze dne 30. 5. 2023, č.j. [spisová značka] přiznáno znalečné ve výši 31 048 Kč, usnesení nabylo právní moci dne 20. 6. 2023, náhrada byla proplacena 26. 6. 2023. V souvislosti s výslechem znalců u jednání soudu dne 21. 11. 2023 byla znalkyni [Anonymizováno] přiznána náhrada 3 600 Kč (usnesení ze dne 29. 11. 2023, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci 19. 12. 2023), znalkyni [jméno FO] byla přiznána náhrada 3 600 Kč (usnesení ze dne 29. 11. 2023, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 12. 2023), znalci [jméno FO] byla přiznána odměna včetně cestovních nákladů 4 599,20 Kč (usnesení ze dne 29. 11. 2023, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci 16. 12. 2023). Přiznané částky byly proplaceny 19. 12. 2023. V rámci řízení bylo vyplaceno celkem 42 847,20 Kč. Z toho 30 000 Kč bylo uhrazeno ze zálohy, kterou složila žalobkyně, zbývajících 12 847,20 Kč bylo vyplaceno ze státního rozpočtu. S odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř byla tato částka uložena k úhradě žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná. Pro úplnost soud dodává, že shodně o povinnosti žalobkyně uhradit státem hrazené náklady řízení rozhodl již usnesením ze dne 19. 2. 2024 č.j. [spisová značka], když ale i toto bylo odvolacím soudem zrušeno.

31. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalobkyni bylo uloženo zaplatit náklady řízení v běžné třídenní lhůtě.

Poučení