39 C 25/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Zdeňky Vranovské a Mgr. Petra Bully ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro zaplacení 325 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 325 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízní částku 1 800 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízní částku 10 930,5 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů státu ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 1. 2. 2019 se žalobce domáhal po žalované odškodnění za pracovní úraz ve výši 325 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 1. 2000 zaměstnán u žalované jako strážník Městské policie hl. m. [obec]. Dne 4. 4. 2012 utrpěl při fyzickém přezkoušení ve výcvikovém středisku [ulice] úraz levého kolene, který byl žalovanou uznán a odškodněn jako pracovní úraz. Po doléčení úrazu žalobce pokračoval ve výkonu služby strážníka. Dne 11. 5. 2014 žalobce utrpěl druhý pracovní úraz, ke kterému došlo při jízdě služebním vozidlem následkem náhlého prudkého snížení rychlosti z důvodu vyhýbání se srážce s riskantně jedoucím vozidlem. Následkem tohoto úrazu došlo k nárazu levého kolena žalobce do hrany palubní desky. I tento úraz byl žalovanou uznán a odškodňován jako pracovní úraz. Žalobce však po úrazu trpěl zhoršujícími se problémy a následně musel podstoupit totální endoprotézu levého kolenního kloubu. Současně dle posudku závodního lékaře ze dne 10. 12. 2015 pozbyl způsobilost konat dosavadní práci strážníka a následně obdržel od žalované oznámení o rozvázání pracovního poměru ze dne 5. 1. 2016. Pracovní poměr skončil dne 5. 6. 2016. Žalobce byl shledán invalidním pro invaliditu I. stupně od 9. 4. 2016. Žalovaná je odpovědna za způsobenou škodu a nemajetkovou újmu dle ust. § 265 ve spojení s § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Žalobce tak touto žalobou uplatňuje v souladu s ust. § 271c zák. práce náhradu za bolest utrpěnou v souvislosti s pracovním úrazem a následnou léčbou ve výši 25 000 Kč a náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč. Následky utrpěného úrazu zásadním způsobem ovlivňují žalobce ve všech oblastech života, ztratil možnost věnovat se oblíbené práci a životním aktivitám. Vše vyústilo i v rozpad vztahu s přítelkyní.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 25. 3. 2019 a uvedla, že je smluvně pojištěna u [právnická osoba] a proto navrhuje, aby tato pojišťovna vstoupila do řízení. Nárok v žalobě uplatněný však neuznává, a to ani z části. Žalovaná nezpochybňuje, že se žalobci staly dva úrazy dne 4. 4. 2012 a dne 11. 5. 2014, nicméně veškeré následky těchto úrazů již v minulosti odškodnila. V této souvislosti uvedla, že následky pracovních úrazů se na aktuálním zdravotním stavu žalobce nepodílely mírou důležitou, podstatnou nebo značnou viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Cpj 37/74. Tato skutečnost vyplývá z tvrzení [obec] [anonymizováno], která nechala zdravotní stav žalobce přezkoumat znalcem. Žalovaná také poukázala na skutečnost, že míra ztížení společenského uplatnění je ze strany žalobce v rovině pouhých tvrzení a není hodnověrným způsobem doložena. 3. [ulice] [anonymizováno] k dotazu soudu dne 15. 4. 2019 sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Žalobu neuznává, a to ani částečně. Podle znaleckého posudku, vypracovaného na základě lékařských zpráv je zřejmé, že pracovní úrazy, které žalobce utrpěl, nejsou v souvislosti s jeho zdravotním stavem. Tyto pracovní úrazy se nepodílí na zdravotním stavu žalobce měrou důležitou, podstatnou a značnou.

4. Dne 6. 11. 2019 se dále k věci vyjádřila opět žalovaná a uvedla, že žalobce v minulosti nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění řádně neuplatnil. Dále uvedla, že v otázce promlčení tvoří bolestné a ztížení společenského uplatnění dva různé nároky, které se promlčují každý samostatně a odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1346/16. Uvedla, že nárok na bolestné je již prokazatelně promlčen s ohledem na skutečnost, že pracovní úrazy, o něž žalobce opírá svůj nárok, se staly dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014. Pokud se jedná o vyplacení bolestného ve výši 25 000 Kč v souvislosti s operací levého kolenního kloubu dne 4. 2. 2016, pak takový nárok byl vůči žalované poprvé uplatněn až v žalobě a nebyl ani součástí předžalobní výzvy. Žalovaná dále z opatrnosti namítla i promlčení ztížení společenského uplatnění, neboť dle judikatury dochází k ustálení zdravotního stavu zpravidla rok po vzniku škodní události a od tohoto data také počíná plynout promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žalobce byl po ukončení pracovní neschopnosti dne 27. 11. 2015 uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým v důsledku pracovního úrazu, domnívá se žalovaná, že žalobce si musel být subjektivně vědom, a to nejpozději ke dni 10. 12. 2015, že jeho zdravotní stav je ustálený a neumožňuje mu nadále vykonávat dosavadní práci. Na této skutečnosti nemohla nic změnit ani následná operace kolenního kloubu – endoprotéza, která byla provedena dne 4. 2. 2016.

5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem dne 22. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a co do částky 305 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok č. II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a náklady státu jsou povinni účastníci hradit rovným dílem ve výši a lhůtě, které budou stanoveny samostatným usnesením (výrok IV. a V.)

6. K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka ve věci rozhodoval Městský soud v Praze dne 8. 9. 2021, č. j. 23 Co 228/2021-173 tak, že odvolání žalobce do výroku I. rozsudku soudu I. stupně odmítl (výrok I.) a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Ve svém odůvodnění uvedl, že nebyl postaven na jisto předmět řízení, neboť není zřejmé, z čeho žalobce vyvozuje nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění. Zejména není zřejmé, zda žalobce odvíjí nárok na ztížení společenského uplatnění z pracovního úrazu, který utrpěl dne 11. 5. 2014 anebo v souvislosti s operací, kterou podstoupil dne 4. 2. 2016. Za této situace byl soudem ustanovený znalce ustanoven předčasně. Nadto znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] trpí nesrovnalostmi a nedostatečným vysvětlením, jak znalec pracoval ze zdravotnickou dokumentací, které dokumenty z ní vybral jako přílohy a které nikoliv. Zejména není logický závěr znalce, že se zdravotní stav žalobce ustálil po pracovním úrazu právě v den provedení totální endoprotézy dne 4. 2. 2016, když znalec došel k závěru, že pracovní úrazy měly určitý, nikoliv zásadní vliv na urychlení vývoje degenerativních změn (artrózy) v koleni, které vyústily v TEP.

7. Zdejší soud usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval ve smyslu ust. § 43 o. s. ř. žalobce, aby řádně specifikoval, z čeho odvíjí nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, konkrétně, zda tento nárok odvíjí z pracovního úrazu, který utrpěl dne 11. 5. 2014 anebo v souvislosti s operací, kterou podstoupil dne 4. 2. 2016.

8. K výzvě soudu se dne 23. 11. 2020 vyjádřil žalobce a uvedl, že odškodnění ztížení společenského uplatnění se domáhá v návaznosti na pracovní úraz ze dne 11. 5. 2014. Operační zákrok v podobě totální endoprotézy levého kolenního kloubu ze dne 4. 2. 2016 pak byl toliko nezbytným důsledkem pracovního úrazu ze dne 11. 5. 2014.

9. Na jednání soudu dne 27. 1. 2023 žalobce ještě potvrdil, že rovněž bolestné odvíjí od pracovního úrazu ze dne 11. 5. 2014.

10. Soud k věci provedl následující dokazování:

11. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 28. 1. 2000 bylo zjištěno, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako strážník od 1. 2. 2000.

12. Z platového výměru ze dne 28. 1. 2000 bylo zjištěno, že žalobci byl s účinností od 1. 2. 2000 stanoven nástupní plat ve výši 5 980 Kč a zvláštní rizikový příplatek ve výši 1 000 Kč.

13. Ze záznamu o úrazu – hlášení změn ze dne 21. 11. 2012 bylo zjištěno, že se žalobci stal dne 4. 4. 2012 úraz, v jehož důsledku byl od 5. 4. 2012 do 31. 10. 2012 v pracovní neschopnosti.

14. Ze záznamu o úrazu – hlášení změn ze dne 27. 11. 2014 bylo zjištěno, že se žalobci stal dne 11. 5. 2014 úraz, v jehož důsledku byl od 12. 5. 2014 do 26. 11. 2015 v pracovní neschopnosti.

15. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobci byla dána žalovanou výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. d) zák. práce, neboť dle posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 10. 12. 2015 nesmí žalobce dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz.

16. Z dopisu žalované ze dne 12. 4. 2016 vyplývá, že výpovědní doba v trvání dvou měsíců počala běžet dne 1. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že v době od 2. 2. 2016 do 7. 4. 2016 byl žalobce uznán dočasně práce neschopným a ochranná doba tak přesáhla výpovědní dobu, pracovní poměr skončí uplynutím zbývající části výpovědní doby, a to dnem 5. 6. 2016.

17. Z posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalobce je invalidní od 9.4.2016 pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Žalobce je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

18. Z posudku o invaliditě ze dne 31. 7. 2018 vyplývá, že invalidita dále trvá a míra poklesu pracovní schopnosti se stanovuje na 30 %. V odůvodnění tohoto posudku je uvedeno, že v únoru 2016 byla provedena totální náhrada levého kolenního kloubu pro pokročilou gonartrózu. Po předchozím zlepšení došlo znovu ke zhoršení hybnosti levého kolena s otokem a proteplením, nebylo možno vyloučit infekční etiologii, byla provedena punkce, nasazena antibiotika a léčba k prevenci tromboebolické nemoci. Z funkčního hlediska jde o středně těžké postižení po operaci levého kolenního kloubu.

19. Dále soud provedl k důkazu četné výpisy ze zdravotní dokumentace žalobce od roku 2003 do roku 2018. Z nich zjistil, že v roce 2003 měl bolesti pravé dolní končetiny, uvedl, že konzumuje 0,5 litru alkoholu denně. V roce 2007 trpěl bolestmi dolní části zad. V roce 2007 byl na RTG nález spondylosa a spondylaartrosa, uváděl bolesti dolní části zad. Bolesti dolní části zad uváděl i v roce 2008 a rovněž 2009. V roce 2009 a 2011 je uvedena diagnóza artritida NS, kotník a noha pod ním. V dubnu 2012 úraz levého kolene, podvrtnutí a natažení. Ze záznamu dne 4. 4. 2012 vyplývá, že byl ambulantně vyšetřen pro podvrtnutí a natažení kolaterálního kolene. V roce 2012 byl několikrát vyšetřován pro podvrtnutí a natažení. Od 19. 7. 2012 do 23. 7. 2012 byl hospitalizován v nemocnici na [obec] pro diagnózu pro pracovní úraz, kdy narazil do přístrojové desky v autě. Přetržení menisku u levého kolene, kdy před 3 měsíci pocítil při běhu prasknutí v levém kolenním kloubě. Operován byl 20. 7. 2012. Dne 11. 5. 2014 vyšetřen na ambulanci v nemocnici na [obec]. Dne 12. 5. 2014 ošetřen pro úraz z předchozího dne, kdy se uhodil do levého kolene při jízdě autem, diagnóza zhmoždění, kontuze kolena. Dne 28. 4. 2015 byl žalobce kontrolován na ambulanci na [obec], do kolene aplikovány punkce a viskosuplementace Hyalone. Dne 9. 6. 2015 byl opět vyšetřován a bylo mu sděleno, že termín operace a poukaz na interní předoperační vyšetření mu přijde poštou. Od 5. 8. 2015 do 10. 8. 2015 byl žalobce hospitalizován v nemocnici na [obec] a dne 6. 8. 2015 operován. Dne 15. 9. 2015 byl opětovně vyšetřován se závěrem primární ganartróza. Ve dnech 2. 2. 2016 až 12. 2. 2016 byl opakovaně hospitalizován v nemocnici na [anonymizováno] a dne 4. 2. 2016 operován. Z následných zpráv je patrné, že žalobce dochází na pravidelné kontroly.

20. Z posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 27. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl podroben mimořádné lékařské prohlídce a byl shledán dlouhodobě pracovně nezpůsobilým z důvodu pracovního úrazu.

21. Ze znaleckého posudku Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení] ze dne 8. 7. 2016 [číslo] 2016 bylo zjištěno, že při druhém pracovním úrazu dne 11. 5. 2014 došlo u žalobce k poranění levého kolenního kloubu, které lze charakterizovat jako zhmoždění a postižení vnitřního kolenního menisku. V současné době je levý kolenní kloub nahrazen umělým kloubem. Tato náhrada byla provedena pro těžké degenerativní změny levého kolenního kloubu a na jeho vzniku se určitou měrou spolupodílely i zdravotní následky pracovního úrazu ze dne 11. 5. 2014. Není však důvod k činění závěru, že by se tento druhý pracovní úraz podílel významnou nebo dokonce převažující měrou na existenci tak pokročilých degenerativních změn levého kolenního kloubu žalobce, které byly důvodem k nahrazení tohoto kloubu umělým kloubem, tj. totální endoprotéze dne 4. 2. 2016. Celkově nepříznivý stav levého kolenního kloubu je zapříčiněn pokročilými degenerativními změnami tohoto kloubu. Na jejich vzniku a rozvoji se určitou měrou spolupodílely i pracovní úrazy ze dne 5. 4. 2012 a 11. 5. 2014, nikoliv však měrou významnou, podstatnou nebo dokonce převažující. Kromě toho žalobce trpí rovněž postižením pravého kolenního kloubu degenerativního charakteru, dnou, hypertenzní nemocí, vertebrogenním algickým syndromem bederní páteře při prokázaném výhřezu meziobratlové ploténky, přičemž všechna tato onemocnění jsou obecného původu a nemají původ v pracovním úrazu.

22. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví Ortopedie – Traumatologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví ze dne 3. 5. 2020 bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2014 utrpěl žalobce zranění levého kolenního kloubu prudkým nárazem kolena do palubní desky služebního automobilu. Dle dokumentace se jednalo o zhmoždění a poškození menisku. Dne 4. 4. 2012 utrpěl žalobce zranění levého kolena při výcviku jako policista, špatně došlápl a ucítil křupnutí v koleni. Oby tyto úrazy měly určitý, nikoliv však zásadní vliv na urychlení vývoje již existujících degenerativních změn (artrózy) v koleni, které posléze časem vyústily v nutnost implantace totální endoprotézy. Určitý stupeň artrózy existoval v koleni žalobce již před oběma zmíněnými úrazy a nelze říci, že by jmenované úrazy byly příčinou vzniku artrózy. Úraz ze dne 11. 5. 2014 mohl mít určitý, celkem okrajový vliv na urychlení vývoje již existujících degenerativních změn (artrózy) v koleni, které posléze časem vyústily v nutnost implantace totální endoprotézy. Nelze však říci, že by byl příčinou vzniku artrózy. Oba úrazy ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014 měly určitý, nikoliv zásadní vliv na urychlení vývoje degenerativních změn v koleni. Žalobce dále trpí obecným onemocněním bolestivým páteřním syndromem na podkladě výhřezu meziobratlové ploténky, dále trpí dnou a vysokým krevním tlakem. Uvedl, že úraz levého kolene dne 11. 5. 2014 měl nezávažný okrajový vliv na urychlení vývoje degenerativních změn v koleni. Pracovní neschopnost žalobce trvající od 12. 5. 2014 do 26. 11. 2014 se váže k samotnému úrazu levého kolene jen zčásti. Samotný tento úraz nebyl natolik závažný, aby bylo nutno vystavit pracovní neschopnost na tak dlouhou dobu. Relativně dlouhou pracovní neschopnost lze vysvětlit tak, že po jmenovaném úraze došlo k tzv. dekompenzaci již před úrazem existujícího závažného degenerativního onemocnění levého kolena. V intervalu od 23. 6. až 30. 6. 2014 byla důvodem pracovní neschopnosti ještě infekce dýchacích cest. Bolestné pro úraz ze dne 11. 5. 2014 stanovil znalce částkou 35 000 Kč a ztížení společenského uplatnění pro úraz ze dne 11. 5. 2014 částkou 20 000 Kč.

23. Z výslechu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] soud zjistil, že znalec vycházel z celé zdravotní dokumentace přiložené ve spise a z lékařské prohlídky žalobce. Uvedl, že žalobce byl již před jmenovanými úrazy opakovaně vyšetřován pro řadu chorob. Nejzávažnější byl bolestivý syndrom páteřní, pro který byl vyšetřován již řadu let před tímto úrazem a tyto obtíže měl zřejmě dlouhodobé a chronické. Dále byl žalobce léčen pro dnu a vysoký krevní tlak, takže zdravý nebyl. Uvedl, že skutečnost, že degenerativní změny na kolenním kloubu byly u žalobce již před úrazy, vyplývá z již první artroskopie, někdy v roce 2012, kdy jsou tam ty degenerativní změny popisovány. Uvedl, že často v ortopedické praxi vidí, že klouby kyčelní, kolenní nebo jiné jsou dlouhou dobu kompenzovány, pacient si mnohdy tu obtíž ani neuvědomuje nebo si ji uvědomuje jen okrajově a pak na určitý podnět, úraz, přetížení a podobně se může náhle aktivovat a projevit. Artróza tam byla přítomna pravděpodobně již mnoho let a v zásadě se nemusí projevovat a pak tím úrazem se může aktivovat neboli dekompenzovat. Na dotaz, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, uvedl, že dle jeho názoru je zdravotní stav stabilizován až tehdy, kdy je ten problém definitivně vyřešen, což je stav po operaci endoprotézy. Obecně k degenerativním onemocněním kolenního kloubu uvedl, že se to týká obecně spíše starší generace, ale výskyt artrózy je zcela individuální, protože mnohdy vidí artrózu u mladých lidí například na podkladě vrozené vady nebo velkého přetížení, kdy typickým příkladem jsou fotbalisti. Dále sdělil, že převažující příčina toho, že žalobce má endoprotézu nebyl ten úraz nebo tyto dva úrazy, nicméně tyto dva úrazy přispěly k rychlejšímu vývoji artrózy a tím k dřívější aplikaci endoprotézy. Dále uvedl, že pokud ohodnotil ztížení společenského uplatnění částkou 20 000 Kč, tak tam nezohlednil operaci endoprotézu.

24. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem, soud ustanovil revizního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a ortopedie. Z jím vypracovaného znaleckého posudku ze dne 7. 8. 2022 vyplývá, že dle operačního protokolu z arthroskopické revize z roku 2012 je zřejmé, že kolenní kloub žalobce byl výrazně poškozen degenerativními změnami již před předmětným zraněním, ke kterým nemohlo dojít v období mezi předmětným zraněním a arthroskopickou revizí. Svědčí o tom i mechanismus popisovaný žalobcem při vyšetření znalcem dne 17. 5. 2022, kdy uvedl, že„ v roce 2012 v práci při sprintu na žíněnce pocítil prasknutí v koleni“. Běžně by k poškození„ zdravého“ menisku při tomto mechanismu nemělo dojít. Stejně tak tomu bylo při úrazu dne 11. 5. 2014, kdy náraz kolene do předmětu, by poranění menisku ani běžně způsobit neměl. Dle názoru znalce došlo k poškození při pracovním úrazu k poškození již degenerativně změněného vnitřního menisku levého kolene. Kolenní kloub byl výrazně degenerativně poškozen již před předmětným úrazem ze dne 5. 4. 2012. Vliv jednotlivých úrazů na další progresy arthrotických změn levého kolenního kloubu žalobce vedoucím k implantaci totální náhrady byl dle znalce minimální až nulový. Akceptovatelná doba vedení pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s předmětnými úrazy je období před operačním výkonem a max. 3 měsíce po jejich provedení. K ustálení zdravotního stavu žalobce po implantaci totální náhrady levého kolenního kloubu došlo dne 24. 5. 2016. Vzhledem k tomu, že výrazné degenerativní změny byly přítomny již před předmětným zraněními a v operačních protokolech není ani uvedeno traumatické poškození vnitřního menisku, ale degenerativní, vliv jednotlivých pracovních úrazů (ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014) u žalobce na dekompenzaci degenerativních změn, případně na urychlení vývoje artrózy u žalobce byl v podstatě nulový. K další otázce znalec uvedl, že bylo nezbytné, aby žalobce podstoupil totální endoprotézu levého kolenního kloubu a byla to jediná možnost léčby. Totální endoprotéza levého kolenního kloubu žalobce nebyla v příčinné souvislosti s pracovními úrazy žalobce a míra jejich podílu na nutnosti podstoupit totální endoprotézu byla v podstatě nulová. Vizuálně nebylo možno doložit, zda došlo pracovními úrazy k poškození menisku, nicméně vypočtená výše bolestného ve vztahu k úrazu 4. 4. 2012 je v celkové částce 35 000 Kč a ve vztahu k pracovnímu úrazu v celkové částce 35 000 Kč. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění ve vztahu k úrazu ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014 je v celkové částce 0 Kč.

25. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] před soudem vyplynulo, že k operaci totální endoprotézy by došlo tak jako tak, i bez úrazů v roce 2012 a 2014. I tvrzení, že pracovní úrazy akcentovaly (urychlily) operaci levého kolenního kloubu je spíše spekulativní. K dotazu právního zástupce žalobce ohledně příčinné souvislosti úrazu s operací, když zejména právní zástupce uvedl, že žalobce byl před úrazem zcela zdráv, sportoval, znalec uvedl, že každé onemocnění se někdy projeví. Pan žalobce trpěl dnou, což je onemocnění, preartróza, které výrazně akcentuje všechny potíže v kloubech. Měl i jiné potíže již od roku 2003, což není obvyklé pro jeho věk a tyto nemoci byly spouštěčem. Způsobené úrazy ani nebyly úrazy v pravém slova smyslu, neboť zdravý meniskus by si tímto nikdy nepoškodil. Došlo by k tomu i při jiném pohybu. Nebyl to úraz v pravém slova smyslu. Žalobce již dneska subjektivně žádné následky nepociťuje. Po endoprotéze má žalobce ztíženou rotaci kolene. K dotazu právního zástupce, proč nebylo objeveno degenerativní onemocnění při vyšetření k výkonu práce, znalec uvedl, že k tomu došlo. Sice nebyly konkretizovány kolenní klouby, ale artrózu páteře a nohy měl již od roku 2003 a předpokládá se, že pokud se tento nález objeví na jednom místě, tak je přítomný na více místech. Žalobce má nyní postižené kyčelní klouby a toto onemocnění je přítomné v celém aparátu. K poškození menisku (k úrazu) mohlo dojít i při běžné chůzi nebo při malinkém rotačním pohybu.

26. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce po žalované náhradu škody, vymáhal.

27. Z dopisu žalované ze dne 29. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná se odkazuje na šetření smluvní pojišťovny, aby mohlo případně dojít k dohodě, nicméně zatím odborným lékařským posudkem nedisonuje, a proto nárok v předžalobní výzvě uplatněný, nemůže odškodnit.

28. Na základě provedeného dokazování došel soud k tomuto závěru o skutkovém ději: žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 1. 2000 jako strážník od 1. 2. 2000. Již v roce 2003 měl bolesti pravé dolní končetiny a ve zdravotnické dokumentaci bylo uvedeno, že konzumuje 0,5 litru alkoholu denně. V roce 2007 trpěl bolestmi dolní části zad. V roce 2007 byl na RTG nález spondylosa a spondylaartrosa, uváděl bolesti dolní části zad. Bolesti dolní části zad uváděl i v roce 2008 a rovněž 2009. V roce 2009 a 2011 je uvedena diagnóza artritida NS, kotník a noha pod ním. Dne 4. 4. 2012 byl nahlášen žalobcův úraz, pro který byl od 5. 4. 2012 do 31. 10. 2012 v pracovní neschopnosti. Operován byl 20. 7. 2012. Dne 27. 11. 2014 byl žalobcem nahlášen další pracovní úraz, který si měl způsobit dne 11. 5. 2014 a v jehož důsledku byl od 12. 5. 2014 do 26. 11. 2015 v pracovní neschopnosti. Od 5. 8. 2015 do 10. 8. 2015 byl žalobce hospitalizován v nemocnici na [obec] a dne 6. 8. 2015 operován. Dne 15. 9. 2015 byl opětovně vyšetřován se závěrem primární ganartróza. Ve dnech 2. 2. 2016 až 12. 2. 2016 byl opakovaně hospitalizován v nemocnici na [anonymizováno] a dne 4. 2. 2016 operován. Dne 5. 1. 2016 obdržel žalobce výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. d) zák. práce, neboť dle posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 10. 12. 2015 nesměl dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz. Výpovědní doba skončila díky pracovní neschopnosti až 5. 6. 2016. Od 9. 4. 2016 byl shledán invalidním pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Od 31. 7. 2018 bylo rozhodnuto, že míra poklesu pracovní schopnosti se stanovuje na 30 %. Žalobce trpí rovněž dnou. K poškození při pracovním úrazu 11. 5. 2014 došlo k poškození již degenerativně změněného vnitřního menisku levého kolene. Kolenní kloub byl výrazně degenerativně poškozen již před prvním úrazem ze dne 5. 4. 2012. Vliv jednotlivých úrazů na další progresy arthrotických změn levého kolenního kloubu žalobce vedoucím k implantaci totální náhrady byl minimální až nulový. Akceptovatelná doba vedení pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s předmětnými úrazy je období před operačním výkonem a max. 3 měsíce po jejich provedení. K ustálení zdravotního stavu žalobce po implantaci totální náhrady levého kolenního kloubu došlo dne 24. 5. 2016. Vzhledem k tomu, že výrazné degenerativní změny byly přítomny již před předmětným zraněními, vliv jednotlivých pracovních úrazů (ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014) u žalobce na dekompenzaci degenerativních změn, případně na urychlení vývoje artrózy u žalobce byl v podstatě nulový. Vizuálně nebylo možno doložit, zda došlo pracovními úrazy k poškození menisku, nicméně vypočtená výše bolestného ve vztahu k úrazu 4. 4. 2012 je v celkové částce 35 000 Kč a ve vztahu k pracovnímu úrazu v celkové částce 35 000 Kč. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění ve vztahu k úrazu ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014 je v celkové částce 0 Kč. Žalobce po žalované nárok v žalobě uplatněný vymáhal předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2019.

29. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

30. Dle ust. § 269 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

31. Dle ust. § 271 c odst. 1 zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

32. Dle ust. § 271 c odst. 2 zák. práce vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

33. Na základě shora uvedeného, zejména po vyjasnění si předmětu řízení a vypracování nového revizního znaleckého posudku, včetně výslechu znalce před soudem, došel soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce žalobou uplatnil dva nároky. Jako první uplatnil nárok na bolestné ve výši 25 000 Kč. Soud při prvním rozhodování vycházel ze situace, že nárok na bolestné uplatnil v souvislosti s operací levého kolenního kloubu, nicméně při novém rozhodování bylo postaveno na jisto, že žalobce požaduje náhradu za bolestné v souvislosti s druhým pracovním úrazem ze dne 11. 5. 2014 Vedlejší účastník na straně žalované uplatnil ve vztahu k tomuto nároku námitku promlčení. Soud se tedy nejprve zabýval touto námitkou a došel k závěru, že tento nárok je promlčen. Předně soud uvádí, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] označil úrazy ze dne 4. 4. 2012 i 11. 5. 2014 za tzv. kvazi úrazy, tj. úrazy, ke kterým by nedošlo u zdravého člověka. Dále znalec postavil na jisto, že úrazy nebyly příčinnou operace totální endoprotézy. Uvedl, že akceptovatelná doba vedení pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s předmětnými úrazy je období před operačním výkonem a max. 3 měsíce po jejich provedení. Za této situace pak nelze vycházet z toho, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až 24. 5. 2016, neboť znalec ustálení zdravotního stavu navázal na operaci totální endoprotézy a zároveň uvedl, že tato nebyla následkem pracovních úrazů. Počátek běhu tříleté promlčecí doby tak nelze vázat k ustálení zdravotního stavu žalobce, které nebylo vyvoláno pracovním úrazem, ale je nutno jej počítat od úrazu samotného, popř. jak uvedl znalec od skončení pracovní neschopnosti, která by byla v přímé souvislosti s pracovním úrazem, a to v délce jím stanovených 3 měsíců. Vzhledem k tomu, že úraz nastal 11. 5. 2014, tříměsíční doba léčení by trvala do 11. 8. 2014 a žaloba byla k soudu podána dne 1. 2. 2019, tříletá promlčecí doba tedy v době podání žaloby k soudu uplynula.

34. Dále žalobce uplatnil nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč. V souvislosti s vlivem poškození zdraví na výkon zaměstnání se v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění odškodňuje omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání. Při hodnocení následků pracovního úrazu pro účely odškodnění za ztížení společenského uplatnění je třeba přihlížet i k předpokládanému vývoji vzniklých změn ve zdravotním stavu (shodně Komentář Zákoníku práce, C.H. Beck k ust. § 271c). O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený zpravidla dozví v době, kdy se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2877/2004). Dle výslechu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce v době, kdy byl jeho zdravotní stav stabilizován, tedy v době, kdy byl jeho problém definitivně vyřešen, což je stav po operaci endoprotézy. Dle znalce tak došlo k ustálení zdravotního stavu dne 4. 2. 2016. Jinými slovy, znalec [celé jméno znalce] ve shodě se znalcem [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení] shledal, že operace levého kolenního kloubu (totální endoprotéza) již nebyla v souvislosti s pracovním úrazem a tedy v době operace již byl zdravotní stav žalobce ustálen. MUDr. [příjmení] ve svém revizním znaleckém posudku postavil na jisto, že k totální endoprotéze by došlo i v případě, že by se žalobci žádný úraz nestal. Nadto, jak již bylo uvedeno shora, označil úrazy žalobce za tzv. kvazi úrazy, výslovně uvedl, že se nejedná o úrazy v pravém slova smyslu. Ustálení zdravotního stavu pak znalec navázal až na operaci endoprotézy k datu 24. 5. 2016. Kdyby tedy soud postupoval jako shora u bolestného, byl by nárok na ztížení společenského uplatnění rovněž promlčen, neboť operace totální endoprotézy dle znaleckého zkoumání (potvrdili všichni tři znalci) nebyla v příčinné souvislosti s úrazy a ustálením zdravotního stavu v souvislosti s jednotlivými úrazy se znalec nezabýval, jelikož uvedl, že se nejednalo o úrazy v pravém slova smyslu. V takovém případě je nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění nedůvodný.

35. V případě, že by soud vycházel z ustálení zdravotního stavu žalobce dne 24. 5. 2016, pak by nárok promlčen nebyl, neboť žaloba byla k soudu podána 1. 2. 2019. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1089/20016 ze dne 29. 11. 2006 v případě nároku na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění poškozeného se poškozený dozví o škodě v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění, od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Z revizního znaleckého posudku MUDr. [příjmení] přitom vyplynulo, že dle operačního protokolu z arthroskopické revize z roku 2012 je zřejmé, že kolenní kloub žalobce byl výrazně poškozen degenerativními změnami již před předmětným zraněním, ke kterým nemohlo dojít v období mezi předmětným zraněním a arthroskopickou revizí. Svědčí o tom i mechanismus popisovaný žalobcem při vyšetření znalcem dne 17. 5. 2022, kdy uvedl, že„ v roce 2012 v práci při sprintu na žíněnce pocítil prasknutí v koleni“. Běžně by k poškození„ zdravého“ menisku při tomto mechanismu nemělo dojít. Stejně tak tomu bylo při úrazu dne 11. 5. 2014, kdy náraz kolene do předmětu, by poranění menisku ani běžně způsobit neměl. Dle názoru znalce došlo k poškození při pracovním úrazu k poškození již degenerativně změněného vnitřního menisku levého kolene. Kolenní kloub byl výrazně degenerativně poškozen již před předmětným úrazem ze dne 5. 4. 2012. Vliv jednotlivých úrazů na další progresy arthrotických změn levého kolenního kloubu žalobce vedoucím k implantaci totální náhrady byl dle znalce minimální až nulový. Akceptovatelná doba vedení pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s předmětnými úrazy je období před operačním výkonem a max. 3 měsíce po jejich provedení. Vzhledem k tomu, že výrazné degenerativní změny byly přítomny již před předmětným zraněními a v operačních protokolech není ani uvedeno traumatické poškození vnitřního menisku, ale degenerativní, vliv jednotlivých pracovních úrazů (ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014) u žalobce na dekompenzaci degenerativních změn, případně na urychlení vývoje artrózy u žalobce byl v podstatě nulový. Výši náhrady za ztížení společenského uplatnění ve vztahu k úrazu ze dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014 znalec stanovil na částku 0 Kč. Z uvedeného je patrné, že i kdyby nárok na ztížení společenského uplatnění nebyl promlčen, nebyl by důvodný.

36. O nákladech řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I. podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že je žalobce povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 10 930,5 Kč (výrok III).

37. Soud zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 1 800 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 6 úkonů (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 25. 3. 2019, vyjádření ze dne 6. 11. 2019 a účast na soudním jednání dne 18. 11. 2020, 20. 1. 2021 a 27. 1. 2023).

38. Ve vztahu k vedlejšímu účastníku zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení v celkové výši 10 930,5 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za hotové náklady ve výši 8 530,5 Kč (znalečné) a 8 úkonů (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 15. 4. 2019, vyjádření ze dne 4. 12. 2019 a ze dne 1. 12. 2021 a podání odvolání a účast na soudním jednání dne 18. 11. 2020, 20. 1. 2021 a 27. 1. 2023).