39 C 274/2021 - 271

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 484 386 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku [částka] k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mostě plnou náhradu nákladů řízení v podobě znalečného, jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala nároku na náhradu škody v důsledku pádu žalobkyně z kola dne [datum], ke kterému došlo díky protiprávně a zcela nevhodně umístěného dopravního značení (pevného bílého sloupku) na cyklotrase č. [hodnota] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa]. Konkrétně se domáhala nároku na náhradu za ztrátu na výdělku za období pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši [částka], na náhradu věcné škody ve výši [částka] (servis poškozeného elektrokola), na náhradu bolestného ve výši [částka], na náhradu nákladů znaleckého posudku v částce [částka] a na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že při sjezdu směrem od hipodromu na uvedené cyklotrase narazila zadním kolem do bílého sloupku umístěného za nepřehlednou pravotočivou zatáčkou a způsobila si trojitou frakturu kotníku. Žalovaného vinila z protiprávného umístění sloupku na cyklotrase s tím, že tento sloupek nebyl označen reflexními prvky a splýval s bílou půlící čárou. Žalobkyně poté šetřením u žalovaného zjistila, že původně měl být podle projektové dokumentace cyklotrasy umístěn (na jiném místě) sklopný pozinkovaný parkovací sloupek. Umístění bílého sloupku bylo v rozporu s projektovou dokumentací a bez souhlasu policie.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Žalovaný poukázal na nepřiměřenou rychlost žalobkyně, neznalost trasy, tvrzenou nepřehlednost. Nehodu tak zapříčinila žalobkyně, která neznalosti trasy nijak nepřizpůsobila své chování.

3. Ze stavebního povolení vydaného Magistrátem města Mostu pod č. j. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla povolena k žádosti žalovaného stavba v podobě „Cyklotrasy [adresa], část [adresa] a v obci [adresa]“, a to mj. i na uvedeném pozemku parc. č. [Anonymizováno] Podmínkou provedení stavby mj. bylo provést stavbu podle níže uvedené projektové dokumentace a dodržet podmínky níže uvedené „stanovení místní úpravy provozu“.

4. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí (Informace o pozemku) soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] obci [adresa], katastrální území [adresa] byl ke dni [datum] ve vlastnictví žalovaného.

5. Z projektové dokumentace [tituly před jménem] č. [hodnota] vypracované [tituly před jménem] [jméno FO], podle které byla provedena předmětná stavba (viz podmínky stavebního povolení), soud zjistil, že v místě nehody byl v projektu vyznačen „parkovací sloupek pozinkovaný sklopný“. Rovněž soud zjistil, že ve vzdálenosti 6,9 m před tímto sloupkem ve směru jízdy žalobkyně na pravém okraji stezky byla v projektu vyznačena značka C8b „Konec stezky pro cyklisty“. V opačné směru na druhé straně stezky byla vyznačena značka C8a „Stezka pro cyklisty“.

6. Ze „Stanovení místní úpravy dopravního značení sp. zn. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že Magistrát města Mostu jako příslušný orgán státní správy na základě uvedené předložené projektové dokumentace [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] stanovil místní úpravu provozu realizovanou v rámci uvedené stavby cyklotrasy mj. tak, dopravní značení bude provedeno v souladu s TP 65 – Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích a s vyhl. č. 30/2001 Sb. Provedení a rozměry dopravních značek budou odpovídat doporučené ČSN EN.

7. Ze stanoviska Policie ČR ze dne [datum], č. j. [adresa] soud zjistil, že tato souhlasila s uvedenou stavbou podle projektové dokumentace [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], rovněž souhlasila s návrhem dopravního značení s tím, že bude odpovídat příslušné doporučené normě a TP 65.

8. Z kolaudačního souhlasu uděleného Magistrátem města Mostu pod. čj. [číslo] dne [datum] soud zjistil, že byl vydán kolaudační souhlas o povoleném užívání uvedené stavby. V části „Popis stavby“ se uvádí, že cyklotrasa je opatřena parkovacími sklopnými sloupky zabraňujícími vjezd vozidel. V rámci kolaudace byla provedena dne [datum] kontrolní prohlídka se zjištěním, že stavba byla provedena podle vydaného stavebního povolení a ověřené projektové dokumentace.

9. Z písemného sdělení [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum], odpovědí žalovaného na toto sdělení ze dne [datum], písemného sdělení žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a z písemného vyjádření žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky proběhla předžalobní písemná korespondence týkající se žalovaného nároku, v níž mj. žalované město sdělilo, že nárok žalobkyně neuznává.

10. Z písemného sdělení České podnikatelské pojišťovny, a. s. ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že pojišťovna jako pojistitel žalovaného sdělila, že žalovaný své povinnosti nezanedbal, neboť nešlo o závadu ve sjízdnosti ve smyslu z. č. 13/1997 Sb., a to s odkazem na § 26 a násl., § 12 a § 13, § 29 tohoto zákona.

11. Z výslechu svědka [jméno FO], manžela žalobkyně soud zjistil, že svědek byl v době nehody spolu se žalobkyní, neboť se jednalo o jejich společný výlet na kole. Byla dobrá viditelnost, bylo sucho, k nehodě došlo asi mezi pátou a šestou hodinou. Podél cesty byly keře vysoké do 1 metru, nikoli vyšší. Zatáčku před místem nehody viděl a viděl také, co bylo v zatáčce. Sloupek byl na půlící bílé čáře a měl bílou barvu, nic na něm nebylo. Sloupek splýval s bílou čárou, což mělo vliv na jeho viditelnost. Když svědek najel do zatáčky, sloupek rozpoznal ve vzdálenosti asi 3 nebo 4 metrů. Žalobkyni ujel už nahoře na kopci, protože si chtěl sjezd užít. Manželka jezdí pomalu. Mohl jet rychlostí asi 30 km/h. Úplně neřešitelný problém vyhnout se sloupku nebyl, nicméně když sloupek minul, uvědomil si, že by měl o sloupku manželce říct. Vracel se, viděl, že se žalobkyně snažila sloupku vyhnout, brzdila, ale na štěrku jí zadní kolo ještě podklouzlo, a i když sloupek míjela, zadním kolem do něho narazila. Sloupek míjela vpravo od něho. Nevzpomněl si, jak žalobkyně z kola spadla. Svědek neviděl žalobkyni ke sloupku přijíždět, viděl pouze, jak ho míjela. Na této cyklotrase předtím ještě nejeli. Kromě značky prudké klesání jiné značky na této trase nebyly. Ani nahoře na kopci, ani dole. Věděli se žalobkyní, že se jedná o cyklotrasu, protože byla označena žlutými obdélníkovými značkami.

12. Ze znaleckého posudku č. [číslo] [jméno FO], znalce v oboru mj. doprava – technické posudky o příčinách silničních nehod ze dne [datum] soud zjistil následující skutečnosti: znalec se znalostí obsahu spisu a na základě místního šetření konaného dne [datum] dospěl k závěru, že žalobkyně mohla vidět předmětný sloupek na vzdálenost maximálně cca 20 m, a to za situace, že na místě byla vegetace do výše jednoho metru a částečně zasahovala do silnice. [adresa] na sloupek si znalec nasimuloval pro cyklistu jako sedící postavu o výšce 160 cm. Na tuto vzdálenost mohla reagovat vyhýbáním s omezeným brzděním, při kterém by sloupek minula. Podle znalce mohla žalobkyně nehodový děj odvrátit tím, že by se pohybovala rychlostí tzv. na dohled, tedy, že by se pohybovala tak, aby v případě jakékoli překážky byla schopna na ni zareagovat vhodným manévrem v kombinaci s účinný brzděním. Žalobkyně se pohybovala rychlostí vyšší než bezpečnou, aby byla schopna na případnou překážku zareagovat. Vyšší než bezpečná rychlost byla podle znalce příčinou dopravní nehody. Dále znalec uvedl, že reakce žalobkyně na sloupek v cestě byla nedostatečná a opožděná. Ze způsobu nehodového děje, kdy žalobkyně neudržela elektrokolo v přímém směru jízdy ve svém pruhu a sloupek zadním kolem kontaktovala, znalec dovodil, že žalobkyně brzdila velmi intenzivně. Podle znalce měla žalobkyně cca 4,5 sekundy na účinnou reakci (vhodný manévr v kombinaci s účinným brzděním) vedoucí k odstranění střetu. Rovněž znalec uvedl, že brzdy na elektrokole jsou účinnější než na klasickém kole. Je tak zajištěno okamžité zpomalení či úplné zastavení kola. Znalec při znaleckém zkoumání vycházel z rychlosti žalobkyně 30 km/hod s tím, že tuto rychlost lze pouze odhadovat. Znalec opakovaně poukázal, že neměl k dispozici popis polohy, v níž se žalobkyně a elektrokolo po nehodě nacházely (jejich vzájemné vzdálenosti). Nemohl ani hodnotit stav cyklotrasy, její povrch a stupeň znečištění (tvrzený drobný štěrk). V souladu s tím, že znalec byl na místě dopravní nehody několik let po této nehodě, nabylo možné identifikovat žádné stopy. Znalec proto vycházel ve svých výpočtech a simulacích z obvyklých (dynamických) hodnot týkajících rychlosti s ohledem na charakter komunikace, povahy kola – elektrokola. K možnému splynutí předmětného bílého sloupku s dělící bílou čárou na cyklotrase znalec uvedl, že žalobkyně se pohybovala v zatáčce, resp. ne v podélném směru k dělící čáře, proto musel být sloupek pro ni viditelný, a to právě ve vzdálenosti 20 m, i za stavu tvrzené vegetace. Znalec uvažoval o možném splynutí sloupku s dělící čárou ve vzdálenosti 4 – 5 m před sloupkem. K absenci reflexních pruhů na bílém sloupku se znalec vyjádřil tak, že jejich neexistence v tomto případě neměla na nehodový děj vliv. Znalec uvedl, že pokud by se žalobkyně pohybovala rychlostí 30 km/hod a pokud by včas zareagovala ze vzdálenosti 20 m ke sloupku bržděním, stačila by zabrzdit s tím, že by k předmětné nehodě nedošlo. Znalec se dále vyjádřil k existenci štěrku na cestě tak, že nelze vyloučit jeho existenci, stejně tak existenci nějaké větve na cestě, popř. voda, výkaly od koní, kteří se tam pohybují. Vzhledem k těmto možným nepříjemnostem pak hodnotil rychlost s tím, že v každém případě i právě pro tyto možné jevy buď žalobkyně jela příliš rychle, anebo její reakce na sloupek byla opožděná.

13. Z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. [Anonymizováno] podaného tímto znalcem v oboru doprava, ekonomika a strojírenství k příčině nehody žalobkyně na uvedené cyklotrase na základě objednávky zástupce žalobkyně soud zjistil, že podle [tituly před jménem] V. [jméno FO] lze bílý sloupek snadno přehlédnout. Příčinou dopravní nehody byl sloupek v tom smyslu, že kdyby tam umístěn nebyl, k nehodě by nedošlo. Pokud by byl sloupek označen retroreflexními pruhy, byl by zcela jistě lépe viditelný a žalobkyně na něho mohla zareagovat dříve a pravděpodobně se sloupku vyhnout. [tituly před jménem] V. [jméno FO] dále konfrontoval technické údaje sloupku s Technickými podmínkami 179 „Navrhování komunikací pro cyklisty“ a Technickými podmínkami 217 „Zvýrazňující optické prvky na pozemních komunikacích“ vydanými Ministerstvem dopravy. Rovněž [tituly před jménem] V. [jméno FO] při svých úvahách použil vzorec pro výpočet brzdné dráhy a dospěl k závěru, že pokud by žalobkyně jela rychlostí 36 km/hod, při reakční době 1 s by brzdná dráha měřila 24 m.

14. Z protokolu o místním šetření ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto místního šetření se účastnili soudce [tituly před jménem] [adresa], znalec [Anonymizováno]. [jméno FO], zástupce žalobkyně, žalobkyně, zástupce žalovaného, manžel žalobkyně [Anonymizováno]. [jméno FO]. Místní šetření bylo konáno za sychravého a postupně deštivého počasí. Žalobkyně ze vzdálenosti asi 20 m ukázala, že v této vzdálenosti sloupek spatřila. Zúčastnění si vytvořili bezprostřední dojem při pohybu po cestě. Byla potvrzena shoda s fotografiemi v odborném vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO]. Rovněž bylo zaznamenáno zjištění, že ze vzdálenosti, ve které žalobkyně sloupek spatřila, by byl sloupek mimo podélnou osu půlící čáry, resp. bílý sloupek s touto čárou nesplýval. Bílý sloupek na místě v době místního šetření již nebyl, zůstalo pouze viditelné místo, kde byl sloupek umístěn (viz fotografie ze dne [datum] předložená žalovaným).

15. Z fotodokumentace předložené žalobkyní pořízené v den nehody soud zjistil existenci žalobkyní tvrzené vegetace v bezprostředním okolí cyklotrasy, podobu sloupku – bílý sloupek bez dalšího označení či zvýraznění, a jeho umístění na půlící čáře, i si ověřil logické zjištění, že z pohledu nikoli přímém po ose půlící čáry sloupek s půlící čárou nesplývá.

16. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky (viz předžalobní výzva).

17. Ze znaleckého posudku č. [číslo] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, specializace chirurgie, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví ze dne [datum] vypracovaného k zadání žalobkyně za účelem posouzení poškození zdraví pro účely právních úkonů žalobkyně, dále pak ze žádosti žalobkyně ze dne [datum] o zaslání projektové dokumentace cyklostezky č. [hodnota] se zaměřením na schválené dopravní značení (viz žádost) a ze sdělení žalovaného město dne [datum] soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti.

18. Soud neprovedl důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] z [právnická osoba], který psal propouštěcí zprávu, v níž bylo uvedeno, že žalobkyně před nehodou jela 40 km/hod. Žalobkyně popřela, že by jela tak vysokou rychlostí a že by tento údaj sdělila. Poukázala na to, že tento údaj zapsal pravděpodobně ten, kdo ji v sanitce ošetřoval. Výslech [tituly před jménem] [jméno FO] byl navržen proto, aby se tento lékař vyjádřil k tomu, jak se údaje, které jsou zapsané v propouštěcí zprávě, zjišťují. Soud tento důkaz neprovedl proto, že při svých úvahách a právním posouzení vycházel z obvyklé rychlosti 30 km/hod a nižší, když přesnější údaj nebylo možné zjistit. Soud dále poukazuje na úvahy, týkající se pravděpodobné rychlosti žalobkyně před nehodou ve vztahu k rychlosti svědka [jméno FO].

19. Soud zamítl návrh na provedení důkazu v podobě faktury společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], faktury č. [Anonymizováno] dodavatele [tituly před jménem] [jméno FO] znějící na částku [částka], výplatními páskami za období od ledna do srpna 2020, mzdového listu za období od ledna do srpna 2020, sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne [datum], potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, informací o vzniku dočasné pracovní neschopnosti vystavené [právnická osoba], neboť uvedené důkazy směřovaly k prokázání právně významných skutečností pro posouzení výše náhrady škody, kterou se však soud s ohledem na dále uvedené právní posouzení věci nezabýval.

20. Soud zamítl rovněž návrh na provedení nového místního ohledání, který byl vznesen žalobkyní s poukazem na zásadu bezprostřednosti soudního řízení. K tomu soud uvádí, že v důsledku změny soudce vyřizujícího předmětnou věc v průběhu řízení nastala situace, kdy soudce ve věci rozhodující nebyl přítomen místního ohledání dne [datum]. Soud zvážil při zamítnutí uvedeného důkazního návrhu následující skutečnosti: rozhodující soudce měl k dispozici četnou fotodokumentaci místa ohledání (viz fotodokumentace pořízená žalobkyní a svědkem [jméno FO], fotodokumentace obsažená v odborném posouzení [tituly před jménem] [jméno FO], fotodokumentace obsažená ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]). Dále měl soud k dispozici znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl přítomen u místního ohledání a jeho výsledky zohlednil při vyhotovení znaleckého posudku. Námitky žalobkyně proti tomuto znaleckému posudku se netýkaly zjištění, která znalec učinil v průběhu místního ohledání. Žalobkyně tvrdila, že sloupek viděla na vzdálenost 20 m, z čehož znalec vycházel a tuto vzdálenost jako maximální rovněž potvrdil. Viditelnost sloupku s ohledem na jeho barvu nebylo možné v průběhu místního šetření potvrdit, neboť sloupek již na místě nebyl. Rovněž tvrzená vegetace na místě nebyla, a to s ohledem na období provedení místního šetření. Znalec však v posudku s vegetací počítal, resp. tuto při svém zkoumání simuloval. Soud vycházel ze všech uvedených skutečností a neučinil z nich žádná překvapivá zjištění či zjištění, která by byla v rozporu s jejich logikou či tvrzením účastníků. Rovněž všechny své úvahy z nich plynoucí řádně zdůvodnil. V souladu s tím má za to, že zamítnutím návrhu na nové místní ohledání nebyla porušena zásada bezprostřednosti soudního řízení zakotvená v čl. 96 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Ústavy.

21. Soud rovněž zamítl návrh žalobkyně na vyhotovení nového znaleckého posudku za účelem odstranění jeho námitek do znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno]. Tyto námitky žalobkyně vznesla v následující podobě: závěry znalce jsou v rozporu s písemným odborným vyjádřením [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO]. Znalec, přestože nebyl schopen stanovit rychlost žalobkyně, vycházel z jisté (určité) rychlosti. Znalec zbagatelizoval přítomnost štěrku na cestě a nezabýval se oprávněností umístění sloupku na cestě, resp. zda tento byl umístěn v souladu se stavební dokumentací. Soud poukazuje, že se jednotlivými námitkami žalobkyně zabývá průběžně v odůvodnění tohoto rozsudku, na které tím rovněž odkazuje. Tyto námitky soud vyhodnotil jako námitky, s nimiž se zčásti znalec vypořádal sám (přítomnost štěrku), popř. k jejich posouzení není třeba znalce (stanovení rychlosti) nebo nelze použít znalce (oprávněnost umístění sloupku).

22. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkový závěr: Na cyklotrase vybudované na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalovaného byl v době nehody žalobkyně protiprávně umístěn na půlící bílé čáře bílý pevný sloupek. Žalobkyně se k uvedenému sloupku, který spatřila na vzdálenost přibližně 20 m, blížila na elektrokole rychlostí menší než 30 km/hod. Žalobkyně měla dostatek času, aby na sloupek zareagovala tak, že by vhodným manévrem v kombinaci s účinným brzděním nehodovému ději zabránila, a to i při rychlosti 30 km/hod.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

24. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Předpokladem existence odpovědnosti žalovaného za újmu způsobené žalobkyni v předmětné věci v souladu s § 2910 o. z. bylo: protiprávní čin žalovaného, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou, zavinění žalovaného.

26. Soud se zabýval nejprve tím, zda se žalované město dopustilo protiprávního činu tím, že na uvedené cyklotrase v rozporu s původní schválenou projektovou dokumentací a kolaudačním souhlasem na cyklotrase zabudovalo zjištěný bílý pevný sloupek.

27. Podle § 29 odst. 1 z. o pozemních komunikacích na vozovkách, dopravních ostrůvcích a krajnicích dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace mohou být umístěny pouze dopravní značky a zařízení kromě zábradlí, zrcadel a hlásek; ostatní předměty tvoří pevnou překážku.

28. Podle § 29 odst. 2 téhož zákona pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici, v ostatních případech se souhlasem Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření.

29. Podle § 66 odst. 3 z. o silničním provozu prováděcí právní předpis stanoví druhy, význam, užití, provedení a tvary dopravních zařízení.

30. Podle § 15 odst. 1 vyhl. č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích jsou dopravními zařízeními a) dopravní zařízení uvedená v příloze č. 10 této vyhlášky, b) odrazky, které se umísťují v barvě oranžové vpravo a v barvě bílé vlevo ve směru jízdy, c) odrazové zrcadlo, d) zábradlí, svodidla, vodicí stěna, vodicí práh, vodicí obrubník, e) dopravně bezpečnostní zařízení, kterými jsou zejména tlumiče nárazu a zařízení pro dopravně bezpečnostní informace.

31. V příloze 10 uvedené vyhlášky parkovací sloupek ani zahrazovací sloupek jako dopravní zařízení uvedené není.

32. V souladu s výše uvedenými zákonnými a podzákonnými ustanoveními je třeba mít za to, že předmětný bílý pevný sloupek, který byl umístěn na účelové komunikaci ve vlastnictví žalovaného, nebyl dopravním zařízením, ale pevnou překážkou, kterou bylo možné umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení správního úřadu se souhlasem Policie ČR. Takové povolení a souhlas však žalované město nemělo. Žalované město mělo povolení a souhlas k umístění parkovacího sklopného pozinkovaného sloupku, jehož navrhovanou podobou, resp. souladem se zákonem se však dále soud nezabýval, neboť to nebylo skutečností právně významnou.

33. Podle § 2 písm. z) ee) z. o silničním provozu pro účely tohoto zákona překážka provozu na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo závady ve sjízdnosti pozemní komunikace.

34. Podle § 45 odst. 1 téhož zákona kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace.

35. Podle § 45 odst. 2 téhož zákona není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii.

36. Podle § 45 odst. 3 téhož zákona překážka provozu na pozemních komunikacích musí být označena tak, aby ji jiný účastník provozu na pozemních komunikacích mohl včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat, například červeným praporkem, dopravním zařízením "Zábrana pro označení uzavírky", "Směrovací deska", "Pojízdná uzavírková tabule" nebo vozidlem vybaveným zvláštním výstražným světlem oranžové, modré nebo modré a červené barvy. Za snížené viditelnosti musí být dopravní zařízení doplněno výstražným světlem žluté barvy. Pro označení motorového vozidla, které je povinně vybaveno přenosným výstražným trojúhelníkem,2) platí § 26 odst. 3 a pro označení vozidla za snížené viditelnosti též § 33 odst. 2.

37. Podle § 18 odst. 1 vyhl. č. 294/2015 Sb. způsob a rozsah označení překážky provozu na pozemní komunikaci volí její původce, popřípadě vlastník nebo správce pozemní komunikace s přihlédnutím k poloze a charakteru překážky, stupni možného ohrožení a dopravnímu významu dotčené pozemní komunikace.

38. V souladu s výše uvedenými ustanoveními je třeba mít za to, že předmětný bílý sloupek byl překážkou provozu na pozemních komunikacích, a proto měl být označen tak, aby jej bylo možné včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat. Rovněž měl být neprodleně odstraněn, neboť byl umístěn na veřejné pozemní komunikaci bez řádného povolení. Žalované město proto porušilo následující zákonné povinnosti: umístilo na pozemní komunikaci bez správního povolení a souhlasu policie pevnou překážku, dále tuto překážku neprodleně neodstranilo a rovněž tuto překážku po dobu jejího neoprávněného umístění na pozemní komunikaci řádně neoznačilo, aby mohla být včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorována. Ke včasné zpozorovatelnosti sloupku soud příkladmo uvádí sníženou viditelnost, napadaný sníh v kontrastu s bílou barvou sloupku. Samotné porušení uvedených povinností, popř. i jen jedné z nich však odpovědnost za škodu žalovaného nezaložilo, pokud by nebylo současně příčinou, popř. jednou z příčin vzniku újmy žalobkyně.

39. Dále se soud proto zabýval v souladu s § 2910 o. z. tím, zda byla dána příčinná souvislost mezi uvedeným porušení zákonných povinností žalovaného a vznikem škody. Tuto příčinnou souvislost zkoumal s ohledem na zjištěné skutečnosti rovněž z pohledu poškozené žalobkyně, a to v souladu s § 2918 o. z., neboť otázka případné spoluúčasti přímo souvisí s existencí příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním škůdce.

40. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

41. V souladu s § 2918 o. z. je třeba mít za to, že v rozsahu, v jakém se žalobkyně podílela na způsobení si škody, není dána odpovědnost žalovaného, ač porušil výše uvedené povinnosti.

42. V odůvodnění rozsudku NS ČR ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 se uvádí: „Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy.“ 43. Soud v souladu s § 2918 o. z. zkoumal míru účasti žalobkyně jako poškozené a žalovaného jako škůdce na vzniku škody. Pokud jde o žalobkyni, soud při zvážení míry její účasti na vzniku škody v podobě žalobou uplatněných nároků přihlédl k následujícím stěžejním skutkovým závěrům: Znalec vycházel z předpokládané rychlosti žalobkyně ve výši 30 km/hod jako z rychlosti obvyklé. Přes námitky žalobkyně, že se jedná pouze o odhad znalce, soud zjistil, že i u tohoto odhadu by žalobkyně stihla podle znalce včas zabrzdit a k nehodě by nedošlo. Soud současně ze samotné výpovědi svědka [Anonymizováno]. [jméno FO] (manžela žalobkyně) zjistil, že tento svědek jel rychlostí právě 30 km/hod, žalobkyni ujel a aby jí případně na sloupek upozornil, musel se vracet. Je tak zřejmé, že žalobkyně jela ještě pomaleji než 30 km/hod, a proto měla možnost tím spíše včas před sloupkem zabrzdit, popř. ho bez nehody ve svém jízdním pruhu objet. Znalec se rovněž zcela konkrétně vyjádřil ke skutečnosti, zda by bylo možné nehodě předejít, pokud by sloupek byl opatřen reflexními pruhy, resp. tato skutečnost by podle znalce neměla význam. I přesto, že žalované město porušilo svou povinnost opatřit sloupek reflexními pruhy, popř jinak takovou překážku přiměřeně označit, toto porušení povinnosti městem nebylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

44. Soud zvažoval dále míru účasti žalovaného na vzniklé škodě, neboť bylo prokázáno, že umístěním sloupku na pozemní komunikaci, popř. jeho neodstraněním porušil své zákonné povinnosti. Rovněž nelze zpochybnit názor [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] vyjádření v jeho odborném vyjádření slovy: „Příčinou dopravní nehody byl sloupek v tom smyslu, že kdyby tam umístěn nebyl, k nehodě by nedošlo.“ V souladu s výše uvedenými skutkovými závěry však dospěl k závěru, že uvedené porušení zákonných povinností bylo příčinou zcela zanedbatelnou (vycházeje z předpokladu, že kdyby tam sloupek nebyl, k nehodě by nedošlo) oproti účasti žalobkyně na vzniku škody, kterou soud posoudil jako rozhodnou a vylučující odpovědnost žalovaného za tuto škodu.

45. V souladu s výše uvedenými zjištěními a na základě právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že v žádné rozsahu nebyla dána příčinná souvislost mezi porušením uvedených zákonných povinností žalovaného a vznikem škody. Neexistencí byť jediného předpokladu odpovědnosti za škodu tato odpovědnost není dána. Důvodně tomu se soud již dále nezabýval z pohledu skutkového ani právního existencí a výší škody, popř. zaviněním žalovaného. Pro neexistenci příčinné souvislosti mezi zjištěným porušením zákonných povinností žalovaného a vznikem škody soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

46. K argumentaci žalobkyně opírající se o odborné vyjádření [tituly před jménem] V. [jméno FO] soud uvádí, že nelze zpochybnit závěr, že by sloupek označený retroreflexními pruhy byl lépe viditelný, ale je nutné zpochybnit závěr, že by na něho mohla žalobkyně zareagovat dříve. Žalobkyně sama uvedla, že sloupek viděla ze vzdálenosti přibližně 20 m, což byla podle znalce [Anonymizováno]. [jméno FO] maximální vzdálenost, z níž bylo možné sloupek vidět. Pokud se týká parametrů sloupku, jeho umístění, jež znalec konfrontuje s uvedenými technickými podmínkami, je třeba uvést, že uvedené technické podmínky nejsou obecně závazným předpisem, ale pouze interním předpisem uvedeného ministerstva. Zejména však pro rozhodnutí v předmětné věci nebylo významné, jaké náležitosti měl sloupek naplňovat, neboť soud dospěl k závěru, že sloupek, který byl na místě v době nehody, žalobkyně viděla včas, aby při přiměřené rychlosti stihla zabrzdit bez toho, že by došlo k předmětné nehodě. Pokud pak [tituly před jménem] [jméno FO] vychází z brzdné dráhy 24 m, je třeba vzít v úvahu, že vycházel při jejím výpočtu z rychlosti 36 km/hod, kterou však sama žalobkyně popírá. Dosazením rychlosti nižší do vzorce pro výpočet brzdné dráhy je výsledkem rovněž kratší brzdná dráha, a to ještě bez přihlédnutí k tomu, že podle znalce [Anonymizováno]. [jméno FO] elektrokola disponují účinnějšími brzdami než kola běžná.

47. S další námitkou žalobkyně, že se znalec [Anonymizováno]. [jméno FO] dostatečně nevypořádal s tím, že v době místního šetření nebyla na místě vzrostlá vegetace jako v době nehody, je třeba uvést, že znalec byl ve shodě s tvrzením žalobkyně, že sloupek viděla na vzdálenost přibližně 20 m. Tato vzdálenost byla z pohledu znalce maximální, v níž mohla žalobkyně sloupek vidět, a z této při svém zkoumání vycházel. Znalec tak vycházel ze vzdálenosti tvrzené samotnou žalobkyní, která svůj poznatek učinila právě za stavu, kdy na cyklotrase uvedená vegetace byla.

48. K argumentaci žalobkyně týkající se existence štěrku, která měla vliv na průběh nehodového děje, a způsob posouzení nehodového děje znalcem bez toho, že by přítomnost štěrku zohlednil soud uvádí následující: žalobkyně svou argumentaci opírá o „známou skutečnost“, že pokud někdo brzdí v zatáčce a je tam štěrk, pravděpodobně to bude vést právě ke smyku a k podklouznutí kola. Znalec s neznalostí množství štěrku na cyklotrase jeho existenci zvažoval jako jeden z mnoha jiných různých jevů, které mohly být přítomny (větev, koňské výkaly, neboť podle jeho zjištění se koně na cestě pohybovali). Právě k existenci těchto jevů však soud k rychlosti žalobkyně přistupoval, a tuto rychlost, pokud by byla 30 km/hod, vyhodnotil jako nepřiměřenou. Pokud by k nehodovému ději došlo nikoli v důsledku rychlosti, ale nepřiměřenému brzdění žalobkyní, na uvedené argumentaci se nic nemění.

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

50. Ve věci plně úspěšný žalovaný žádal náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho právním zastoupením. Soud však v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR II. ÚS 2077/14 ze dne 21. 7. 2015 dospěl k závěru, že tyto náklady nejsou nákladem účelně vynaloženým, neboť se jednalo o spor, v němž by byl město schopen zastupovat i právník, který se na tuto oblast přímo nespecializuje. Část II. právní věty zní uvedeného nálezu ÚS ČR: „Statutárnímu městu nenáleží náhrada nákladů zastoupení advokátem v řízení před obecnými soudy, pokud se jedná o případ, kdy je schopen toto město zastupovat i právník, který se na danou oblast přímo nespecializuje.“ Soud pro úplnost dodává, že uvedený nález se týká sporu o náhradu škody způsobené uklouznutím poškozené na místní komunikaci města.

51. Soud však žalovanému městu přiznal náklady řízení analogicky podle § 151 odst. 3 o. s. ř., tj. náklady řízení, na které má úspěšný účastník nárok mj. v případě, kdy nebyl zastoupen advokátem.

52. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

53. Podle § 137 odst. 2 o. s. ř. odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

54. Podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu [částka] za každý úkon. Podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. pro účely vyhlášky se úkonem rozumí zejména mj. písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, podle písm. b) téhož zákonného ustanovení příprava účasti na jednání a podle písm. c) téhož zákonného ustanovení účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny.

55. V souladu s výše uvedeným soud přiznal žalovanému městu náhradu nákladů řízení za následující úkony: příprava na jednání po obdržení žaloby, písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], odvolání ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celkem se jedná o 10 úkonů po [částka], celkem [částka].

56. Výrok III. rozsudku se opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení, které soud platil, jsou náklady znalečného. V souladu s tím, že v době vyhlášení rozsudku nebyla známa jejich celková výše, neboť znalec nepředložil vyúčtování své účasti u ústního jednání soudu dne [datum], soud si vyhradil rozhodnutí o výši těchto nákladů do samostatného usnesení. Povinnost k náhradě těchto nákladů vznikla žalobkyně jako účastníkovi, který v řízení zcela neuspěl.

Poučení