39 C 289/2023 - 96

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Pavlíčkovou a členy senátu Zdeňkou Vicariovou a JUDr. Rudolfem Tomáškem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] advokátkou [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] [Anonymizováno] o náhradu újmy na zdraví z pracovního úrazu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 000 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 136 864 Kč se zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 22 713 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně uhradit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město náklady spojené s výslechem znalce, ve výši 2 875,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu Plzeň-město 27. 11. 2023 se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 7 136 864 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl zaměstnán u právní předchůdkyně žalované od roku 2006 jako provozní technik, dle dodatku k pracovní smlouvě byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Dne 10. 2. 2022 žalobce utrpěl pracovní úraz při kontrole obsahu vagonu, dopadl na betonovou podlahu. Utrpěl vážné poranění krční páteře a míchy, které vedlo k ochrnutí všech končetin a trupu. Žalobce je odkázán na každodenní péči další osoby, je odkázán na invalidní vozík. Žádá o zaplacení odškodnění z titulu ztížení společenského uplatnění, žalovanou požádal o zaplacení částky 12 529 648 Kč, vyčíslenou dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy, požadoval navýšení odškodnění s odkazem na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 2952/20, nesouhlasil s postupem podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Bylo mu vyplaceno 5 392 784 Kč, zbytku se domáhá touto žalobou. Žalobce uvedl, že při pracovním úrazu utrpěl [Anonymizováno] a dlouhodobou léčbu. Při léčbě vzniklo několik život ohrožujících komplikací ([Anonymizováno]. Úraz zanechal nevratné následky na zdraví. Došlo k úplnému [Anonymizováno]. Žalobce není schopen samostatně ani měnit polohu těla, udržet se v sedu bez opory. V domácím prostředí zvládne pouze pomalé krátké přesuny na vozíku. Pobyt na vozíku je také limitován, musí často odpočívat. [Anonymizováno]. Žalobce není schopen vykonávat věci denní potřeby, používat běžné přístroje. Je schopen ovládat tablet za pomoci ortézy a speciální tužky. [právnická osoba] je [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] je třeba za pomoci další osoby. Ztratil možnost vést sexuální život. Je odkázaný na péči další osoby při úkonech osobní hygieny a koupání, při vyměšování, při oblékání svlékání, při přesunech, při manipulaci s předměty denní potřeby. Vyžaduje také pomoc při doprovodu k lékaři, provádění rehabilitačních a protahovacích cvičení. Trpí neovladatelným spasmy dolních končetin. Rozhodnutím Úřadu práce ze dne 21. 11. 2022 mu byl přiznán příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. ve výši 12 800 Kč, je osobou ve třetím stupni závislosti. Před úrazem byl v dobré fyzické i psychické kondici, vedl aktivní život. Pracoval jako strojírenský technik, což mu aktuální zranění samozřejmě neumožňuje. Byl uznán invalidním ve třetím stupni, v tomto stupňů byl také přiznán invalidní důchod (rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení 22. 6. 2023). Nemůže se vrátit ani ke svým volnočasovým aktivitám. Rekreačně sportoval, jezdil na kole, pravidelně hrál tenis, plaval, v zimě lyžoval. Navštěvoval hrady, zámky, kulturní akce. Jako turista navštívil i vzdálené lokality jako je například [Anonymizováno], [Anonymizováno] či [Anonymizováno]. Dlouhodobě se také věnoval modelářství, stavěl modely vojenské techniky, případně diorámata významných událostí. Ničemu z toho se věnovat nemůže. Do budoucna lze naopak očekávat zhoršování obtíží, je trvale ohrožen vznikem močových infekcí. Je snad možné udržet jeho současný stav, ovšem pouze při dlouhodobém rehabilitačním cvičení, dodržování léčebných a režimových opatření. V době, kdy úraz utrpěl, bylo mu 44 let, byl tedy na vrcholu produktivního života. Do budoucna je však pouze osobu těžce zdravotně postiženou, svému handicapu musí podřizovat veškeré aktivity, je odkázán pouze na místa s bezbariérovým přístupem. Oslovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnotil ztížení společenského uplatnění jednak podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. na částku 5 392 783 Kč (tato částka byla také vyplacena), pokud ale znalec ohodnotil ztížení společenského uplatnění podle Metodiky, uvedl částku 12 529 648 Kč (navýšenou o 10 % pro věk v době poškození zdraví). Tuto částku také uplatnil žalobce u žalované, jak je shora uvedeno, byla uhrazena pouze část odpovídající výpočtu dle nařízení vlády.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu 18. 12. 2023, kdy uvedla, že nárok neuznává. Za odpovídající považuje částku, která již byla žalobci vyplacena v souvislosti se ztížením společenského uplatnění, tedy 5 392 784 Kč, přičemž ostatní nároky jsou hrazeny průběžně ze strany vedlejšího účastníka. Žalovaná postupovala zcela v souladu s platnou legislativou v podobě nařízení vlády č. 276/2015 Sb., zjištěná částka byla vyplacena. Není přesvědčena o tom, že judikatura Ústavního soudu v podobě nálezu číslo II ÚS 2925/20 ze dne 15. 11. 2021, na kterou žalobce odkazuje, je obecně závazná.

3. Stejně tak se vyjádřil i vedlejší účastník ve svém podání ze dne 17. 1. 2024. Ten prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že nesporuje tvrzení stran ohledně vzniku a existence pracovního úrazu. Uvedl, že v souladu se shora uvedeným nařízením vlády vyplatil částku, která odpovídala znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Odmítá však bez dalšího převzít závěry tohoto znalce ve vztahu k případnému nároku dle Metodiky. Podle citovaného nálezu Ústavního soudu by se obecné soudy měly zabývat tím, že odpovídajícím způsobem vyhodnotí skutečné dopady újmy na zdraví, která stěžovateli v důsledku pracovního úrazu vznikla. Znalecký posudek má vytvořit podrobný strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, včetně odborného závěru o míře vyřazení poškozeného ze životních činností tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu. Výše náhrady je však principiálně výlučnou odpovědností soudce. Vymezil se také proti tomu, že náhrada byla navýšena o 10 % v důsledku věku pacienta, když věk člověka by měl být z ústavněprávního hlediska měřítkem nepřípustným, je-li proklamována zásada rovného zacházení (čl. 3 odst. 1 listiny). I vedlejší účastník tedy navrhl zamítnutí žaloby.

4. Mezi účastníky nebylo sporné to, že žalobce bylo ke dni pracovního úrazu zaměstnán u žalované, nesporné bylo i to, že žalovaný utrpěl dne 10. 2. 2022 pracovní úraz v podobě, jak byl popsán. Sporné nebyly ani popsané následky úrazu, ani vyplacená částka 5 392 784 (jedná-li se o ztížení společenského uplatnění). Soud tedy důkazy k těmto tvrzením neprováděl (pracovní smlouvy, dohoda o ukončení pracovního poměru, záznam o úrazu, doklady o přiznání dávek státní sociální podpory, rozhodnutí o přiznání invalidity).

5. Předžalobní jednání bylo prokazováno dopisem ze dne 17. 5. 2023, kterým vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovanou k vyplacení bolestného. Konstatuje se, že na bolestném bylo vyplaceno 405 000 Kč. Dosud však nebylo vyplaceno bolestné ve výši 159 189 Kč. Žalovaná byla také vyzvána k vyplacení částky za ztížení společenského uplatnění ve výši 12 529 648 Kč. Vedlejší účastník, Kooperativa pojišťovna a.s. reagovala dopisem z 20. 7. 2023, ve kterém uvedla, že na bolestném uhradí ještě 129 710 Kč, náhrada za ztížení společenského uplatnění bude uhrazena pouze ve výši 5 392 784 Kč, o zbytku musí rozhodnout nezávislý soud. Dále pak byla odškodněna náhradou za ztrátu na výdělku od 1. 9. 2022 do 12. 4. 2023, dále pak náklady na léčení 117 182 Kč, náklady na jízdné 17 404 Kč, náklady na léky a zdravotnické pomůcky 15 566 Kč. Příspěvek na péči za období od 23. 12. 2022 a do 31. 3. 2023 byl vyplacen ve výši 69 993 Kč. Zaplaceny byly také náklady spojené s vystavením znaleckého posudku 14 219 Kč.

6. Ke svým tvrzením o trávení volného času předložil žalobce fotografie, na kterých je zřejmá, že se věnoval cyklistice sjezdového lyžování, v tenisu, chodil na vycházky do přírody. K dispozici byly také fotografie modelů budov. Další důkazy k aktivitám žalobce před úrazem prováděny nebyly, když jak žalovaná, tak vedlejší účastník uvedli, že aktivitu žalobce nesporují, soud konstatoval, že se jednalo o naprosto běžné trávení volného času člověka ve věku a zdravotním stavu žalobce.

7. K otázce výše nároků v důsledku ztížení společenského uplatnění soud provedl důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] ze dne 30. 4. 2023 z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újmy na zdraví, znalce při jednání soudu dne 5. 3. 2024 vyslechl. Znalec ve znaleckém posudku. popsal, jaké použil podklady, žalobce také vyšetřil. Součástí znaleckého posudku byly také lékařské zprávy, z nichž znalec vycházel. Ve zprávě neurochirurgické kliniky [podezřelý výraz], je popsán zejména průběh hospitalizace v době od 10. 2. 2022 do 7. 3. 2022, kde jsou popisovány [Anonymizováno] a další. Operace proběhla 10. 2. 2022 a 21. 2. 2022 s tím, že pacient bude předán na spinální jednotku [podezřelý výraz] [adresa]. V průběhu hospitalizace byla samozřejmě žalobce prováděna celá řada vyšetření, která jsou ve zprávě popsána. Další lékařská zpráva je z [podezřelý výraz]o., kde byl žalobce hospitalizován v době od 7. 3. 2022 do 2. 5. 2022 na ARO. Do [podezřelý výraz] na spinální jednotku byl přijat žalobce podle lékařské zprávy 2. 5. 2022 jako osoba ležící, plně odkázaná na pomoc druhé osoby. Je třeba mít další léčbu a intenzivní rehabilitace. Hospitalizace trvala do 30. 6. 2022. Další hospitalizace proběhla ve [podezřelý výraz] na klinice spondylochirurgie, V době od 30. 6. 2022 do 4. 7. 2022 měla být provedena operace krční páteře. Operace proběhla 30. 6. 2022, následně byl žalobce opět hospitalizován na spinální jednotce téže nemocnice. Po skončení hospitalizace 19. 7. 2022 měl být podle lékařské zprávy převezen na spinální jednotku rehabilitačního ústavu v [adresa]. Tam byl podle lékařské zprávy žalobce do 22. 12. 2022. Při propuštění se uvádí, že žalobce je zcela závislý na péči o svou osobu ve všech činnostech denní potřeby, pohybuje se samostatně na elektrickém vozíku, není schopen plnit sám přesednout. Je také nutná další rehabilitace. V souvislosti s tvrzením o opakujících se euro infekty byly předloženy zprávy urologické kliniky [podezřelý výraz] roku 2023.

8. Znalec vysvětlil, že ztížení společenského uplatnění hodnotil podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb, dále podle Metodiky Nejvyššího soudu. Ze znaleckého posudku bylo zřejmé, že v mnoha položkách je uplatněn nejvyšší stupeň obtíže, například v psaní, vykonávání běžných denních povinností, psaní zpráv a používání komunikačních pomůcek a technik, pohyblivost, péče o sebe, život v domácnosti, mezilidská jednání vztahy s výjimkou mezilidských jednání, další vzdělávání, udržení si zaměstnání, život v komunitě, rekreace). Znalec také uvedl, že žalobce je aktuálně osobou, u které nelze předpokládat, že by došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Jediným výsledkem možné rehabilitace může být snad stabilizace, ovšem do budoucna je žalobce zcela odkázán na péči další osoby. Vysvětlil, že v důsledku úrazu se stal žalobce zcela imobilní, má [Anonymizováno]. Zbytky hybnosti byly [Anonymizováno]. Žalobce není schopen sebeobslužnosti, není schopen žádné aktivní účasti na úkonech, které se týkají běžných potřeb. V souvislosti s úrazem došlo k poškození nejen hybnosti, přistoupily další obtíže. Namátkou uvedl [Anonymizováno]. V důsledku [Anonymizováno], má žalobce aplikovanou [Anonymizováno], výměnu je možná provádět pouze ve specializovaném zařízení. Znalec vysvětlil, že v některých aktivitách, které jsou zmiňovány v Metodice Nejvyššího soudu České republiky, není žalobce plně vyloučen, a to z toho důvodu, že nedošlo k poškození mozku, žalobce je schopen vnímat, je schopen případně účastnit se i náboženských obřadů, je schopen poslouchat a reagovat, účastnit se takto společenského i politického života. Úplně vyloučen je ale např. z rekvalifikace, které s ohledem na naprosto omezenou hybnost a úchopovou schopnost není schopen (jak uvedl v položce D40). Podle názoru znalce došlo k ustálení zdravotního stavu v roce 2023, proto také vycházel z částek, které jsou pro rok 2023 jako náhrada s ohledem na průměrnou stanoveny. K otázce navýšení o 10% znalec pouze odkázal na ustálené postupy, podle kterých je 10% koeficient navýšení uvažován pro osoby do 45 let. Např. v rozmezí věku 45 - 55 let už k navýšení není přistupováno, je tam koeficient nulový, s přibývajícím věkem je pak používán koeficient snižující. Nic dalšího ze znaleckého posudku a výslechu znalce zjištěno nebylo.

9. Soud provedl k návrhu účastníků také podstatný obsah rozhodnutí soudů, které předložil žalobce, a to z toho důvodu, aby dle požadavků žalobce mohlo dojít k určitému porovnání již přisouzených částek ve vztahu k částce, která bude uvažována. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 417/2004-45, který byl vynesen dne 2. 12. 2024, bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o poskytnutí částky za ztížení společenského uplatnění ve výši 13 617 000 Kč, přičemž mimo soud bylo poskytnuto na ztížení společenského uplatnění 3 371 400 Kč. Projednáván byl úraz ženy ve věku 24 let, ta byla po úraze plně odkázána na pomoc druhé osoby. Její zdravotní stav po úraze byl popsán jako [Anonymizováno] s těžkými následky, žalobkyně byla vyřazena ze všech sfér života, podle tehdy platné právní úpravy soud konstatoval, že je na místě zvýšit základní náhradu (2 831 400 Kč) na šestinásobek. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. zn. 51 Co 335/2007-78, který byl vydán dne 30. 11. 2007, bylo zjištěno, že nároku za ztížení společenského uplatnění se domáhal žalobce, u něhož došlo k úrazu ve věku 47 let, celkem bylo přiznáno 11 311 000 Kč. [adresa] utrpěl žalobce při nehodě, konkrétně se jednalo o [Anonymizováno]. ZSÚ bylo stanoveno na 25 650 bodů. Mimosoudně bylo vyplaceno 2 718 000 Kč. Následky úrazu byly u žalobce takové, že žalobce je naprosto nesoběstačný, nepohyblivý, odkázaný na trvalou pomoc, [Anonymizováno]. V důsledku úrazu došlo ke [Anonymizováno], dochází k opakovanému zahleňování, [podezřelý výraz]. Trpní [Anonymizováno]. [Anonymizováno], došlo k naprosté změně osobnosti v důsledku psychické poruchy. Podle rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 62 Co 144/2009-204, který byl vydán dne 1. 7. 2009, byla vyplacena náhrada celkem 14 994 000 Kč na ztížení společenského uplatnění. Žalobce utrpěl úraz při dopravní nehodě, při které utrpěl [Anonymizováno]. V době úrazu mu bylo 28 let, byl v dobré fyzické a psychické kondici. Byl rozvedený, měl přítelkyni, měl dvě dcery. Žil běžným způsobem života, hrál fotbal. Aktuálně je zcela odkázán na péči matky, ta mu musí podávat jídlo, cévkovat, otáčet a podobně. Musí pomáhat při veškerých úkonech běžného života. Žalobce měl také zavedenu kanylu, která mu bránila v řeči, dýchal pomocí trubice. Lze uzavřít, že v tomto případě soud navýšil odškodnění na 10,1 násobek. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 307/2009 ze dne 20. 9. 2013, když tento nebyl podroben odvolacímu přezkumu, bylo zjištěno, že projednáván byl úraz, který se stal v roce 2008, žalobce utrpěl [Anonymizováno]. Došlo ke [Anonymizováno]. Došlo také k [Anonymizováno]. Dále pak poranění [Anonymizováno] a další. Musela mu být [Anonymizováno]. Došlo k nevratným somatickým i duševním změnám. Z titulu ztížení společenského uplatnění vyplatil bez soudu žalovaný 1 714 560 Kč (kráceno bylo o 20% z titulu spoluúčasti žalobce). Podle znaleckých posudků by mělo být přiznáno ZSÚ 11 336 160 Kč (9,5 násobek základního ohodnocení). Ze znaleckých posudků se podává, že žalobce zůstal trvale bezmocný, nehybný, inkontinentní, došlo k významnému narušení osobnosti žalobce ke vzniku chronických posttraumatických stresových poruch. V době úrazu byl žalobce ženatý, měl tři děti ve věku 14, 7 a 3 roky. V průběhu řízení bylo zaplaceno na ztížení společenského uplatnění dalších 6 778 752 Kč. Rozsudkem bylo přiznáno dalších 4 752 576 Kč. Žalobce utrpěl úraz ve věku 37 let.

10. Další důkazy soud neprováděl, a to z toho důvodu, že žádná ze stran nepožadovala provedení dalších důkazů a soud konstatoval, že má k dispozici dostatek důkazů pro rozhodnutí ve věci.

11. S ohledem na skutečnost, že újma na zdraví nastala u žalovaného v důsledku pracovního úrazu, postupoval soud podle zákonné úpravy zákoníku práce. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

12. Podle § 271 c) zákoníku práce náhrada za bolest ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odst.

2. Podle tohoto vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest ztížení od společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku, včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle § 271 o.s.ř. může soud výše odškodnění stanovenou právním předpisem přiměřeně zvýšit.

13. Odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanovených v příloze č. [hodnota] pro jednotlivá poškození způsobená pracovním úrazem a v příloze č. [hodnota] pro jednotlivá poškození působená nemocí z povolání.

14. Zvýšení částek odškodnění odpovídajících počtu bodů stanovených lékařským posudkem umožňuje § 271s. Jednotící zásadou je, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů musí náležitě přihlížet k tomu, aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. též nález III. ÚS 350/03). K rámcovým hlediskům, k nimž soudy při úvaze o možnosti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlížejí, náleží zpravidla porovnání úrovně společenských, kulturních, sportovních či jiných aktivit poškozeného v době před vznikem škody s jeho možností v době po zranění, a omezení poškozeného přitom nelze vyjádřit jen základním odškodněním (Komentář k Zákoníku práce - ASPI). Posouzení toho, jaké zvýšení je v konkrétní jedinečné věci přiměřené, je věcí soudu, a zásadně je nelze přenášet na znalce. Na soudu je, aby si opatřil potřebný skutkový podklad s přihlédnutím k tomu, o jaký nárok se jedná; případný znalecký posudek může být jen součástí skutkového podkladu, který si soud shromáždil ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Předmětem znaleckého posouzení může být po zjištění potřebných skutkových okolností otázka, zda omezení poškozeného v určité činnosti je v příčinné souvislosti s následky pracovního úrazu (nemoci z povolání), anebo zda příčinou omezení (zanechání) této činnosti byly důvody jiné s následky pracovního úrazu (nemoci z povolání) nesouvisející, popřípadě nebo zda a v čem se z lékařského hlediska liší trvalé následky, které pracovní úraz (nemoc z povolání) zanechal, od jiných obdobných případů. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II ÚS 2925/20 označil za nepřijatelný závěr o tom, že výši odškodnění lze určit výlučně dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a uložil soudům provést ústavně konformní výklad dotčených ustanovení zákoníku práce - pokud stěžovatel prokáže, že by mu při posouzení věci dle obecné občanskoprávní úpravy náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo dle kalkulace provedené dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., přiznají mu odškodnění alespoň na úrovni, které by se mu dostalo v občanskoprávním vztahu za daných okolností, a to bez toho, aby byl stěžovatel povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ. Ústavní soud tedy dle názoru soudu v uvedeném rozhodnutí dal vodítko k postupu, kdy i odškodnění újmy způsobené v důsledku pracovního úrazu lze poskytovat v takové výši, která odpovídá úpravě běžných občanskoprávních vztahů (§ 2985 občanského zákoníku). Tento postup je v případě žalobce zcela jistě namístě.

15. Soud jednoznačně uzavřel, že je prokázáno, že v důsledku pracovního úrazu došlo k velice závažnému poškození zdraví žalobce. Ten je v důsledku úrazu v podstatě vyloučen ze všech aktivit běžného života, není schopen se o sebe postarat, jeho zdravotní omezení je takové, že je trvale odkázán na péči druhé osoby v běžných životních situacích, není schopen jakékoliv samoobslužnosti. Stará se o něj matka, do budoucna nelze předpokládat, že by se situace jakýmkoliv způsobem zlepšila, znalec konstatoval, že může dojít pouze ke stabilizaci, možná, že nedojde ke zhoršení zdravotního stavu, pokud budou prováděny pravidelné rehabilitace. Jednoznačně je tedy na místě, aby byl žalobce odškodněn. Bylo také prokázáno, že ze strany žalované prostřednictvím vedlejšího účastníka již došlo k výplatě částek za ztížení společenského uplatnění, a to ve výši 5 392 784 Kč, když vedlejší účastník a žalovaná vycházely z bodového ohodnocení provedeného [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku. Tento znalec (dle pracovněprávní úpravy) stanovil bodové ohodnocení a podle hodnoty bodů provedl výpočet, který byl ze strany žalované akceptován.

16. Mezi účastníky byl spor v podstatě pouze o to, zda lze bez dalšího vyplatit vyšší odškodnění, a to dle předpisu občanského práva, když úraz se stal v době výkonu práce, přičemž pracovněprávní úprava je komplexní a ve vztahu k občanskému zákoníku speciální. V tomto směru však soud žádné pochybnosti nemá, neboť na tuto otázku podle názoru soudu jednoznačně odpověděl Ústavní soud ve svém Nálezu č. II ÚS 2925/20 (viz shora). Soud tedy uzavírá, že není důvodu, aby osoby, které utrpěly újmu v důsledku pracovního úrazu, byly odškodňovány odlišným způsobem oproti osobám, u nichž došlo k poškození zdraví v běžném životě mimo pracovní poměr. Toto je závěr, ze kterého soud vycházel, a tedy přistoupil k hodnocení výše ztížení společenského uplatnění v kontextu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], provedl-li ten ohodnocení též dle Metodiky. Jak je uvedeno shora, soud je si vědom i té skutečnosti, že znalec není určen k tomu, aby stanovil bez dalšího výši ztížení společenského uplatnění, znalec má pouze stanovit soudu podklady potřebné pro konstatování, do jaké míry je žalobce, resp. poškozený vyloučen z běžného způsobu života, jakým způsobem je omezen v naplňování běžných životních aktivit. Při posouzení těchto kritérií pak je na soudu, aby určil finanční odškodnění, které podle jeho názoru odpovídá slovy nyní účinného občanského zákoníku zásadám slušnosti. Soud se ale neztotožňuje s tím, že je možné uvažovat naprosto volně, odkazuje-li občanský zákoník v § 2958 na zásady slušnosti, což je pojem mírně řečeno vágní. Právě vypracovaná Metodika Nejvyššího soudu včetně vodítka o uvažované výši odškodnění v průběhu času, má přinést určitou jistotu a předvídatelnost výše nároků, aby bylo lze alespoň předvídat přibližně částku, která ztížení společenského uplatnění či bolestnému odpovídá, a to v kontextu vývoje národního hospodářství. Metodika stanovila, jakýsi ekvivalent 100% poškození zdraví v návaznosti na násobek průměrné mzdy při použití 400 násobku této položky. Zároveň se pokusila popsat jednotlivé oblasti života a velmi podrobně je definovat, kdy stupeň či procento vyloučení poškozených mělo právě vést ke stanovení náhrady, kdy výsledek se měl stát nikoliv výrokem soudního rozhodnutí, ale vodítkem pro úvahu soudu.

17. Znalec konstatoval, že k ustálení zdravotního stavu došlo v roce 2023. 400 násobek průměrné mzdy (40 353 Kč v roce 2022) pak představuje pro rok 2023 částku 16 141 000 Kč. Z této částky by tedy bylo možné obecně vycházet za situace, kdy by byl žalobce zcela vyloučen a nebyl by schopen v podstatě žádným způsobem reagovat či ekvivalentně se zapojovat alespoň do minimálních částí běžného života. V daném případě soud vycházel ze znaleckého posudku, který ve většině aktivit či oblastí života dospěl k závěru, že žalobce je vyloučen zcela, kdy obtíž byla vyhodnocena jako maximální. Nicméně musel zohlednit i to, že v některých aktivitách je žalobce schopen reagovat a fungovat, a to z toho důvodu (řečeno zjednodušeně), že u něj nebyla diagnostikována žádná porucha mozku, není diagnostikováno aktuálně ani žádné psychické onemocnění, které by mohlo nějakým způsobem ještě prohlubovat již tak špatný zdravotní stav žalobce. Nicméně i s touto položkou soud kalkuluje. Také bylo třeba zohlednit to, že žalobce není vyloučen alespoň v minimální míře ze společenského či politického života, z života náboženského a podobně. Soud tedy dospěl k závěru, že je na místě přiznat ještě další odškodnění v částce 6 000 000 Kč, kdy na ztížení společenského uplatnění se tedy celkem jedná o částku 11 392 784 Kč (včetně již vyplaceného plnění), což představuje cca 70% maximální částky. Soud je přesvědčen o tom, že nemůže vycházet z rozhodnutí, která byla předložena pro porovnání, a to z několika důvodu. Rozhodnutí byla přijata ještě před účinností nového občanského zákoníku (zde bez ohledu na to, zda se jednalo o škody způsobené v důsledku běžného úrazu či pracovního úrazu). Z pohledu soudu je totiž důležité akcentovat to, co je již shora uvedeno, tedy že zákonodárce měl jednoznačně v úmyslu narovnat úpravu tak, aby bylo možné i běžné osobě do určité míry předpokládat, jaká bude výše ztížení společenského uplatnění či bolestného za té které situace. I k tomu měla přispět Metodika, která se snažila nastavit do určité míry limity odškodnění i s ohledem na vývoj ekonomické situace, v návaznosti na průměrnou mzdu v národním hospodářství. Proto soudu považuje provedené rozsudky za takové, kterým nelze přikládat váhu či nějakým způsobem s nimi spojovat důsledky pro toto řízení. Nemá za to, že by odškodnění finálně přiznané žalobci bylo nějakým excesem. I pokud by k určité komparaci došlo, nelze nechat bez povšimnutí, že u osob, které byly odškodňovány ve shora uvedených řízeních, se jednalo o zdravotní následky rozsáhlejší - poškození mozku, ztráta možnosti řeči či změny osobnosti v důsledku posttraumatických stresových poruch.

18. Jen obecně si soud dovolí i poznámku, že podle jeho názoru není možné porovnávat životní osudy jakýchkoliv osob. Objektivně nelze vyhodnotit, zda je závažnější dopad fatálního úrazu u osoby, která má manžela či manželku, má děti, či je závažnější dopad u člověka „bez závazků“. Je horší, když si poškozený uvědomuje svoje vyloučení z dalšího života svých potomků, nebo je lepší, že má předpoklad zajištění další péče rodinnými příslušníky?. Jen velmi těžko toto lze vyhodnotit, soud to spíše považuje za nemožné.

19. Naposledy se pak soud vyjadřuje k otázce navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění v důsledku věku. Znalec uvedl, že navýšil podle stanovených principů částku o 10% pro to, že žalobce byl v kategorii do 45 let. Soud nepovažuje za správné, aby tyto koeficienty, ať už navyšování či snižování výše ztížení společenského uplatnění, byly právě v důsledku věku používány. Nelze jednoznačně říci, že starší osoba (zde má soud na mysli např. věkovou hranici 55+, kde znalec již hovoří o tom, že jsou využívány i koeficienty snižující) je osobou, která nežije aktivní život. Takový člověk je totiž naopak podle názoru soudu v situaci, kdy po odchodu dětí z domácnosti je zcela zajištěn a ukotven, může se naopak může výraznějším způsobem věnovat svým koníčkům a podobně. Soud považuje tento postup za diskriminující, což i Ústavní soud označil za nepřijatelné, aby právě kritérium věku bylo nějakým způsobem takto posuzováno.

20. Proto bylo rozhodnuto o částce 6 000 000 Kč, která podle názoru soudu již s vyplacením ztížením společenského uplatnění poskytuje alespoň částečnou saturaci následků, které u žalobce nastaly. Samozřejmě i nadále jsou vypláceny i částky, které se netýkají ztížení společenského uplatnění, ale jedná se o platby, které do budoucna mají řešit i péči o žalobce. Ve zbytku požadované částky byla žaloba zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy konečný výrok soudu závisel ve velké části na znaleckém posudku a následné úvaze soudu, žalobci tedy bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 22 279 Kč. Žalobci bylo přiznáno právo na proplacení 5 úkonů právní služby (po 3 100 Kč, kdy tarifní hodnota pro tento typ sporu je stanovena 50 000 Kč – usn. Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. [spisová značka]) – převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 1. 2. 2024, jednání soudu dne 5. 3. 2024, právo na 5 paušálních náhrad po 300 Kč. Dále pak byla přiznána náhrada za ztrátu času 400 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu – celkem [hodnota] započaté půlhodiny pro cestu k jednání soudu na trase [adresa] a zpět. K náhradě nákladů náleží také náhrada cestovného k jednání soudu automobilem [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] s vykázanou průměrnou spotřebou 5,2 l motorové nafty na 100 km. Na trase [adresa] a zpět bylo ujeto 180 km. Podle vyhlášky č. 398/2022 Sb. činí sazba základní náhrady osobních silničních vozidel 5,60 Kč na 1 km (1 008 Kč), cena 1 l motorové nafty 38,70 Kč. Při uvažované spotřebě 5,2 l na 100 km bylo spotřebováno 9,36 l paliva, při ceně 38,70 Kč za litr se jedná o částku 363 Kč. Na nákladech řízení tedy náleží 18 771 Kč, po zvýšení o 21% DPH bylo přiznáno 22 713 Kč.

22. Ve výroku IV. bylo s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 uloženo žalované a vedlejšímu účastníkovi zaplatit státem hrazené náklady spojené s výslechem znalce. Tomu byla usnesením ze dne 8. 3. 2024 č.j. [spisová značka] přiznána odměna [právnická osoba] Kč a náhrada hotových výdajů 875,80 Kč, částka 2 875,80 Kč byla vyplacena dne 3. 4. 2024.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., k plnění povinností dle tohoto rozsudku byla stanovena běžná třídenní lhůta.

Poučení