39 C 310/2021-63

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro 150 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,5 % počínaje od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 130 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 130 000 Kč od [datum] do zaplacení, a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 24 792,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. V podání ze dne [datum] žalobce tvrdí, že v důsledku nesprávného rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání vydaného [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] kraje, [anonymizováno] [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zák., poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zák., mu vznikla nemajetková újma, za kterou požaduje peněžité zadostiučinění. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu podané Okresním státním zastupitelstvím v [obec] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], protože skutek, který mu byl kladen za vinu, nebyl shledán trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Již v přípravném řízení namítal, že nedošlo k řádnému prozkoumání podstatných okolností případu. Po celou dobu byl vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře v délce trvání až tří let a uvedení trestu v rejstříku trestů, přičemž toto mělo nepříznivý vliv na jeho pověst a jeho dosavadní způsob života a také to negativně ovlivnilo zejména jeho psychiku a narušilo jeho rodinný a soukromý život, proto uplatňuje náhradu nemajetkové újmy v částce 150 000 Kč. Zhoršil se jeho vztah s matkou, s kamarádem panem [příjmení], velice špatně pociťoval trestní stíhání, úkony na Policii (odebírání vzorku DNA, pořizování fotografií), měl obavu, že nebude moci sehnat práci, protože zaměstnavatelé chtějí výpisy z rejstříku trestů, nemohl by pracovat u bezpečnostních složek, měl pocity úzkosti, strachu, nervozity a slabosti, i když u lékaře nebyl, doba trestního stíhání byla pro něho subjektivně dlouhá. Měl přítelkyni, se kterou se rozešli v době trestního stíhání, protože v jejich vztahu byla nervozita a nedůvěra ze strany přítelkyně. Uplatnil u [stát. instituce] [země] nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu žádosti ze dne [datum] a obdržel reakci, podle které došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), ale nebyl shledán důvod k poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, a bylo přistoupeno ke způsobu vyřešení ve formě omluvy.

2. Žalovaná připouští, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydané Policií České republiky KŘP [anonymizováno] kraje, ÚO [obec]), a za vydání tohoto rozhodnutí se omlouvá. Zastává názor, že je tato omluva s ohledem na stav věci dostačující. Peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, jedná-li se o zásah skutečně závažný. Žalobce byl trestně stíhán pro trestní jednání, za které hrozil trest odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let a trestní stíhání trvalo 11 měsíců a 3 dny, což je délka přiměřená. Intenzita zásahu do soukromé sféry žalobce, kdy mělo dojít k narušení rodinného soužití a zásahu do profesní sféry, neodůvodňuje přiznání zadostiučinění v penězích. Poté, co se žalobci omluvila, navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud provedl navrhované důkazy a z nich dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že usnesením [stát. instituce] KŘP [anonymizováno] kraje, ÚO [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zák., poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zák., když dalšími stíhanými osobami byli [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Stížnost proti tomuto usnesení žalobce včas nepodal. Podle protokolu o výslechu obviněného ze dne [datum] žalobce vypověděl, že skutek, který je mu kladen za vinu, nespáchal, se spoluobviněnými se na trestné činnosti nedomlouval. Na další otázky odmítl vypovídat. Dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací], podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] na výše uvedené osoby obžalobu. Dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydal [název soudu] trestní příkaz a dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí odpor. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, protože označený skutek není trestným činem.

5. Podáním ze dne [datum] žalobce uplatnil nárok u [stát. instituce] [země] na přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum]). [příjmení] Stanovisko osvědčuje, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. výše citovaného (dále jen "zákona), za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Za vydání tohoto rozhodnutí se omluvilo a tento postup zadostiučinění považovalo za dostatečné.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, bylo zjištěno, že svému synovi nejdříve nevěřila, že se ničeho nedopustil, a v afektu ho vyzvala, aby z domu odešel. Rodina se rozhádala a teprve asi po měsíci se situace zlepšila, syn se vrátil, ale jen na krátko. Sháněl si podnájem a odešel do svého bytu. Vrátit se už nechce. Každý týden se se synem stýká. I když si nestěžoval, dobře mu nebylo, ale u lékaře nebyl. S řízením na Policii neměl žádné zkušenosti.

7. Žalobce byl vyslechnut jako účastník řízení. Vypověděl, že v době trestního stíhání zhoršil jeho vztah s matkou, která nechtěla, aby byl doma, protože mu nevěřila. Přespával měsíc u známých a potom bydlel u matky, ale atmosféra byla ovlivněna trestním stíháním. V současné době bydlí s matkou. Také se zhoršil jeho vztah s panem [příjmení], se kterým se kamarádil. Hádali se a byl na něj naštvaný, protože mu to dával za vinu. Od [anonymizováno] [rok] byl bez zaměstnání a v evidenci Úřadu práce. Asi ve třech případech, když se ucházel o práci a řekl, že je trestně stíhán, se s ním bavit nechtěli. Žádný důkaz pro toto tvrzení však nemá. Ke zlepšení došlo až po prvním hlavním líčení. Na Policii se k němu chovali jako k odsouzenému.

8. Soud zjistil z výslechu svědka [jméno] [příjmení], strýce žalobce, který stejně jako žalobce byl jedním ze spoluobviněných a rovněž podal žalobu na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 150 000 Kč v důsledku nemajetkové újmy. Se žalobcem se stýkají a mají spolu dobrý vztah. K jedinému narušení vztahu došlo v době trestního řízení, zhoršil se po druhém výslechu na Policii a zhoršení gradovalo až do vydání rozhodnutí. Požádal žalobce o pomoc a ten mu potom dával za vinu zahájení trestního řízení. Žalobce nesl trestní stíhání špatně s ohledem na svůj nízký věk a šlo o jeho první podobnou zkušenost. Vztahy se již po zprošťujícím rozhodnutí urovnaly. Ví o tom, že se žalobce v době trestního řízení rozešel se svojí přítelkyní. Měli mezi se sebou i jiné problémy. Zhoršil se i jeho vztah s matkou.

9. Žalobce navrhl ke komparaci rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka], podle kterého bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, když trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], a soud vzal v úvahu, že žalobce musel po návratu z vazby opakovat střední odborné učiliště, byl vystaven posměškům a urážkám, byl traumatizován pobytem ve vazbě, ve které strávil 73 dní, dosud nebyl soudně trestán a skutek popíral, byl izolován od své rodiny a přátel. Dále rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka], podle kterého bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, když trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], a soud vzal v úvahu, že žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, byl v cele předběžného zadržení od [datum] do [datum], k zadržení došlo na pracovišti v ranních hodinách, na žádost Policie odevzdal notebook a mobilní telefon, k jejichž navrácení došlo v [anonymizováno] [rok], došlo k domovní prohlídce v bytě rodičů žalobce, jeho partnerka potvrdila přerušení vztahu v roce [rok] nebo [rok], ale žalobci vždy věřila, že se události staly tak, jak je popsal. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo v obdobné věci přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] a soud přihlédl ke ztrátě kontaktu mezi žalobcem a pětiletou vnučkou, obavám ze ztráty zaměstnání, případně přeřazení na méně placené místo, důchodovému věku žalobce, narušení vztahu s jediným synem.

10. Žalovaná navrhla ke komparaci rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud konstatoval porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí, sdělení podezření Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec], ÚO SKPV MŘ [obec], ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání, a zamítl žalobu na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Soud považoval v tomto případě za dostatečné konstatování porušení práva. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo v obdobné věci přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 5 000 Kč. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] a soud přihlédl k nervozitě žalobce z trestního stíhání a obavy o jeho výsledek, narušení obvyklého způsobu života žalobce a narušení jeho vztahů rodinných, pracovních a kamarádských. Dopad trestního stíhání na žalobce z pohledu jeho dosud beztrestné minulosti byl intenzivnější než u lidí již trestaných. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který však není dosud pravomocný, bylo v obdobné věci přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 5 000 Kč. Soud tak rozhodl s ohledem na kratší délku trestního řízení, na menší ohrožení trestní sazbou, na to, že v případě žalobce trestní stíhání skončilo již rozhodnutím okresního soudu a s přihlédnutím k jeho postoji v průběhu trestního řízení, a přiznal poloviční výši peněžitého odškodnění oproti věcem ze srovnání.

11. Podle rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka], bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, když trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], a soud vzal v úvahu, že žalobci hrozil trest odnětí svobody do 2 let, nebyly prokázány žádné významné zásahy do jeho osobnostních práv, pověsti, cti a dobrého jména.

12. Podle § 132 o. s. ř., důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V rámci hodnocení provedených důkazů soud porovnal tvrzení účastníků s provedenými listinnými důkazy a výslechy svědků.

13. Soud učinil následující skutkový závěr. Proti žalobci bylo dne [datum] usnesením Policie ČR zahájeno trestní stíhání. Stížnost proti tomuto usnesení žalobce nepodal, ale odmítl, že by se skutků, které mu byly kladeny za vinu, dopustil. Další otázky již nezodpověděl. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, protože označený skutek není trestným činem. V době trestního stíhání se zhoršil vztah mezi žalobcem a matkou, musel společnou domácnost opustit, protože matka nevěřila, že se skutku, který mu byl kladen za vinu, nedopustil. Po měsíci, jak tvrdí žalobce, se do společné domácnosti vrátil, i když vztahy byly trestním stíháním ovlivněny. Podle matky se situace zlepšila. Žalobce tvrdí, že aktuálně ve společné domácnosti s matkou žije. Žalobce měl obavu, že bude mít problém se získáním zaměstnání. Špatně pociťoval trestní stíhání, úkony na Policii (odebírání vzorku DNA, pořizování fotografií), měl pocity úzkosti, strachu, nervozity a slabosti, ale u lékaře nebyl. O práci u bezpečnostních složek se neucházel. Měl přítelkyni, se kterou se rozešli v době trestního stíhání, protože v jejich vztahu byla nervozita a nedůvěra ze strany přítelkyně, což však nepodpořil návrhem na provedení důkazu výslechem přítelkyně. Byl vystaven hrozbě uložení trestu v délce trvání až tří let a uvedení trestu v rejstříku trestů, což by mělo nepříznivý vliv na jeho pověst a jeho dosavadní způsob života. Zhoršil se vztah mezi žalobcem a jeho strýcem [jméno] [příjmení] a k jeho urovnání došlo po vydání zprošťujícího rozhodnutí.

14. Zjištěný skutkový stav byl posouzen podle práva.

15. Podle § 1 odst. 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákona), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

18. Podle § 6 odst. 1 zákona, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“).

19. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona, úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

20. Podle § 6 odst. 7 zákona, úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 14 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

24. Podle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 2 zákona, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Dne [datum] podal žalobce návrh na odškodnění v důsledku nezákonného rozhodnutí u Ministerstva spravedlnosti a obdržel Stanovisko ze dne [datum], podle kterého došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), ale nebyl shledán důvod k poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, a bylo přistoupeno ke způsobu vyřešení ve formě omluvy. Žaloba byla podána dne [datum].

29. Má-li být přistoupeno k peněžité náhradě, stanoví věta druhá odstavce 2 § 31a povinnost přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud (případně již příslušný ústřední orgán v rámci předběžného projednání nároku) s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Zvažovány budou muset být zejména dopady nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Na druhou stranu zadostiučinění nemá ve vztahu ke státu sankční charakter, jenž by stát motivovalo k prevenci vzniku nesprávného úředního postupu. Institut nekompenzačního odškodnění exemplární nebo represivní povahy nemá v českém právním řádu oporu a ani v případě odpovědnosti státu podle § 31a tomu není jinak (srov. rozsudek NS ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3936/2010, či usnesení NS ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3157/2013). Posouzení okolností, za nichž k újmě došlo, zahrnuje jak zhodnocení počínání samotného poškozeného, tak i případných dalších skutečností, které mohly nezávisle na zásahu samotném jeho účinek zvýšit či snížit. Při úvaze o přiměřenosti formy či výše finančního odškodnění je třeba vždy vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska (srov. rozsudek NS ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010). Stejně jako u vzniku škody je poškozený v řízení před soudem povinen tvrdit a prokazovat i vznik nemajetkové újmy, resp. uvádět skutečnosti, na jejichž základě bude možno podle zákonem stanovených kritérií posoudit vznik a rozsah újmy. (Komentář k Občanskému zákoníku autorů [příjmení], [příjmení], Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, rok 2017, Vydavatel C. H. Beck)

30. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, vychází soud především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a zejména z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby (rozhodnutí NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. Kritérium následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu výše formulovaných. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka.

31. V projednávané věci bylo zahájeno trestní řízení pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zák., poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zák., se sazbou trestu odnětí svobody až na tři roky. Žalobce nebyl dosud soudně trestán ani trestně stíhán, je proto zřejmé, že mu v případě odsouzení nehrozil přísnější trest ve škále trestní sazby. Také charakter trestné činnosti neohrožuje nejchráněnější okruhy veřejného zájmu. Délka trestního stíhání byla v konkrétním případě přiměřená a s ohledem na rozsah trestné činnosti a počtu obviněných osob.

32. Osobní sféra žalobce byla zcela jistě zasažena. Soud má za to, že s ohledem na bezúhonnost žalobce a jeho nízký věk, byly pro něho úkony trestního řízení zatěžující. Lze se ztotožnit s jeho tvrzením, že byl vystaven hrozbě uložení trestu a uvedení trestu v rejstříku trestů, což by mělo nepříznivý vliv na jeho pověst a dosavadní způsob života. V době trestního stíhání se zhoršil vztah mezi ním a matkou, musel společnou domácnost opustit, protože matka nevěřila, že se skutku, který mu byl kladen za vinu, nedopustil. Vztah se však urovnal v relativně kratší době a stejně tak i vztah mezi ním a strýcem [jméno] [příjmení]. Po měsíci se do společné domácnosti vrátil, i když vztahy byly trestním stíháním ovlivněny. Žalobce měl obavu, že bude mít problém se získáním zaměstnání.

33. Soud dospěl k názoru, že poskytnuté zadostiučinění formou konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy, není dostačující. Je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění peněžitou formou a přiměřenou výší náhrady se jeví částka 20 000 Kč, což není ani v rozporu s rozhodnutími, které soudu účastníci předložili, případně, které připojil soud. Určená částka je reálná ve vztahu k době poskytnutí i všem kritériím, která byla v tomto rozhodnutí zmíněna. Spolu s přiznanou výší peněžitého zadostiučinění má žalobce právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to počínaje od [datum] do zaplacení. Počátek prodlení žalované je v souladu s uplynutím lhůty pro vyřízení žádosti o náhradu nemajetkové újmy (žádost byla podána dne [datum] a lhůta skončila dne [datum]). Protože poslední den lhůty připadá na sobotu, posunuje se poslední den na pondělí [datum] a žalovaná je v prodlení s plněním od [datum] (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 57 odst. 2 druhá věta o. s. ř., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 130 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 130 000 Kč od [datum] do zaplacení, a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl.

34. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši (rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013). Soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 792,72 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 836,96 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 836,96 Kč ve výši 3 955,76 Kč. Vyjádření žalobce ze dne [datum] soud k dispozici nemá, proto za tento úkon nebyla náhrada přiznána.