39 C 330/2024 - 118

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro vydání bezdůvodného obohacení 65 130 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 65 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 564 Kč od 25. 9. 2024 do 3. 1. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 330 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 25 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 10. 2024 domáhala zaplacení částky 92 564 Kč s příslušenstvím. Přípisem z 2. 3. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 30 234 Kč, neboť v souvislosti se zánikem pojištění obdržela od žalované odkupné ve výši 30 234 Kč, a to dne 3. 1. 2025. Na ústním jednání dne 18. 3. 2025 dále navrhla změnu žalobního petitu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 65 130 Kč (o tomto rozhodl soud usnesením č.j. 39 C 330/2024-112 z 18.3.2025). Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že dne 30. 8. 2010 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] životní pojištění č. [hodnota], ve které sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 388 Kč měsíčně. Pojištění ke dni podání žaloby stále trvalo, žalobkyně však pojistnou smlouvu vypověděla a ke dni 1. 12. 2024 tak došlo k jejímu ukončení. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 92 564 Kč, žalovaná neposkytla žalobkyni ke dni podání žaloby na základě pojistné smlouvy žádné plnění, dne 3. 1. 2025 žalovaná zaplatila žalobkyni částku 30 234 Kč jako odkupné z pojistné smlouvy. Žalobkyně se tedy domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení (po částečném zpětvzetí a připuštění změny žalobního petitu) ve výši 65 130 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobkyně uhradila na základě pojistné smlouvy po odečtení přijatého plnění od žalované, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv (čl. [Anonymizováno] písm. [Anonymizováno] SPP). V těchto fondech pak dochází ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Charakter fondů se liší umístěním finančních prostředků, dosahovaným výnosem a mírou rizika, přičemž investiční riziko nese pojistník. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy pak vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek.

3. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy (čl. [Anonymizováno] písm. [Anonymizováno] SPP), od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy. Rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Nakládání s pojistným upravuje zmateně článek [Anonymizováno] SPP, dle kterého je pojistné sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, která je poté snižována o další poplatky (např. cena pojištění, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatek) popsané v SPP. Jednotlivé poplatky jsou popsány v článku [Anonymizováno] SPP. O některé poplatky uvedené v článku [Anonymizováno] SPP se pak snižuje pojistné, v důsledku čehož nejsou umístěny do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a o některé je kapitálová hodnota snižována přímo. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva dále v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), který je podle článku [Anonymizováno] SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu, který byl žalobkyni předán, žalobkyně jej neobdržela ani jiným způsobem, ani s ním nebyla žalovanou seznámen. Výše těchto poplatků je důležitá právě s ohledem na skutečnost, že o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Žalobkyně dále poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Odkázala na závěr Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, tedy že: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“ Dále se žalobkyně odkázala rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ Přehled poplatků se podle žalobkyně nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ustanovení článku [Anonymizováno][Anonymizováno]SPP.

5. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřovala ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 27. 8. 2024, ta však dluh neuhradila.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Dále uvedla, že součástí pojistné smlouvy jsou mj. dokumenty, které žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy převzala a seznámila se s nimi, což prokazuje prohlášení žalobkyně a její vlastnoruční podpis na str. 2 nabídky na uzavření pojistné smlouvy, tj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] a Speciální pojistné podmínky pro [Anonymizováno] životní pojištění. Smlouva byla na žádost žalobkyně ukončena ke dni 30. 11. 2024. Žalovaná vznesla námitku promlčení a námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění, přičemž uvedla, že v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované celkem částku 18 200 Kč (26 x 700 Kč), v posledních třech letech před podáním žaloby obdržela žalobkyně od žalované částku 26 600 Kč (38 x 700 Kč). Žalovaná žalobkyni na odkupném uhradila částku 30 234 Kč, tedy je nárok žalobkyně uplatňovaný žalobou nedůvodný, a to z důvodu promlčení nároku a z důvodu vzájemného zápočtu poskytnutých plnění. Žalovaná odmítla, že by žalobkyně nebyla řádně informována o nákladovosti předmětného pojištění a o sazebníku poplatků, odmítla rovněž, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání. Žalovaná poukázala na rozhodovací praxi zdejšího soudu i Městského soudu v Praze.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Soud provedl dokazování předloženými listinami a z tvrzení stran, která se shodovala, a z provedených listinných důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) (viz č.l. 106) má soud za zjištěné, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 8. 2010 smlouvu o investičním životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota]. V pojistné smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 388 Kč měsíčně. Od 15. 2. 2017 bylo žalobkyní hrazeno pojistné ve výši 700 Kč k rukám žalované. Žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla dne 30. 11. 2024, přičemž ke dni 1. 12. 2024 došlo k jejímu ukončení z důvodu výpovědi pojistné smlouvy žalobkyní. Žalovaná uhradila žalobkyni jako odkupné částku ve výši 30 234 Kč, a to dne 3. 1. 2025.

9. Z návrhu za uzavření pojistné smlouvy ze dne 30. 8. 2010 na č.l. 13 p. v. bylo zjištěno, že je v něm prohlášení žalobkyně coby pojistníka a současně pojištěného, že byla seznámena se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] a se Speciálními pojistnými podmínkami pro [Anonymizováno] životní pojištění. Pojistná smlouva sama, resp. návrh na uzavření pojistní smlouvy ze dne 30. 8. 2010 ani potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

10. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. [hodnota] – [Anonymizováno] životní pojištění ze dne 30.8.2010 (na č.l. 24) byl zjištěn rozsah pojištění obsahující jednak flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, a dále flexibilní doplňková a úrazová složka zahrnující pojištění pro případ smrti následkem úrazu, trvalých následků úrazu, denního odškodného za úraz při minimální době léčení 8 dnů a hospitalizace za úraz či nemoc při minimální době hospitalizace 24 hodin.

11. Nakládání s pojistným a jednotlivé poplatky, náklady a cenu pojištění upravuje čl. [Anonymizováno] Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění („SPP“) nazvaný jako „Pojistné a stanovení investiční strategie, zamykání výnosů“ a čl. [Anonymizováno] těchto speciálních pojistných podmínek nazvaný jako „Náklady, poplatky a cena pojištění“. Čl. [Anonymizováno] stanoví, že pojistné je umísťováno do fondů, definuje garantovaný fond a investiční podílový fond a zamykání výnosů. Do garantovaného fondu lze vkládat pouze běžné pojistné, zatímco do investičního fondu je vkládáno běžné, jednorázové i mimořádné pojistné. Čl. [Anonymizováno] stanoví, že pojistitel má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění, následuje přehled jednotlivých poplatků, za nimi se dále uvádí, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu. Platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech.“ (vše zjištěno z uvedených speciálních pojistných podmínek). Přehled poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění platný od [Anonymizováno] obsahující seznam jednotlivých poplatků jako jsou administrativní a správní poplatky, provozní poplatky, dále alokační poplatky, zamykání výnosů, bonusy, předběžné krytí, byl proveden k důkazu.

12. Z dodatku č. [hodnota] (č.l. 62) blo zjištěno, že došlo ke změně pojistné částky a změně výše měsíčního pojistného na částku 700 Kč.

13. Z přehledu plateb (č.l. 55-59) bylo zjištěno, že žalobkyně hradila žalované od 15. 9. 2010 částku ve výši 388 Kč měsíčně, od 17.6.2019 částku 700 Kč měsíčně (pozn. soudu – soud se s ohledem na právní posouzení uvedené níže zaměřil na přijatá plnění za poslední 3 roky před podáním žaloby tj. 3 roky zpětně od 16.10.2024), žalobkyně uhradila žalované za období od 16.10.2021 do 16.10.2024 celkem částku 25 900 Kč (37 x 700 Kč).

14. Ze žádosti o ukončení pojistné smlouvy (č.l. 60) z 24.9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala dne 27.9.2024 o ukončení pojistné smlouvy.

15. Z výpisu z účtu (č.l. 85) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 3.1.2025 částku 30 234 Kč.

16. Z z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31. 10. 2010 (č.l. 63), k 31. 12. 2011 (č.l. 63 p.v.) k 31. 12. 2012 (č.l. 64), k 31. 12. 2013 (č.l. 64 p.v.), k 31. 12. 2014 (č.l. 65), k 31. 12. 2015 (č.l. 66), k 31.12.2016 (č.l. 67), k 31.12.2017 (č.l. 69 p.v.), k 31.12.2019 (č.l. 71), k 31. 12. 2020 (č.l. 72), k 31.12.2021 (č.l. 73), k 31.12.2022 (č.l. 74), 31.12.2023 (č.l. 75 p.v.) bylo zjištěno, že jsou v těchto dokumentech (tzv. výročních dopisech) uvedeny tyto údaje: počátek a konec pojištění, běžné měsíční pojistné, pojistná částka pro případ smrti, výplaty z kapitálové hodnoty v daném období, zhodnocení připsané v daném období, stav kapitálové hodnoty, disponibilní zůstatek (maximální možná výplata), odkupné, náklady pojištění za rizikové pojistné za sjednaná pojištění a ostatní náklady, bonusy a zvýhodnění, rozpis zaplaceného pojistného.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 8. 2010 smlouvu o investičním životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota]. V pojistné smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 388 Kč měsíčně. Od 15. 2. 2017 bylo žalobkyní hrazeno pojistné ve výši 700 Kč k rukám žalované. Žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla dne 30. 11. 2024, přičemž ke dni 1. 12. 2024 došlo k jejímu ukončení z důvodu výpovědi pojistné smlouvy žalobkyní. Žalovaná uhradila žalobkyni jako odkupné částku ve výši 30 234 Kč, a to dne 3. 1. 2025. Žalobkyně uhradila žalované za období od 16.10.2021 do 16.10.2024 celkem částku 25 900 Kč (37 x 700 Kč).

18. Soud po provedeném dokazování dále dospěl k závěru, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] a speciálními pojistnými podmínkami [Anonymizováno] životního pojištění, neboť v pojistné smlouvě žalobkyně výslovně prohlásila, že potvrzuje jejich převzetí a souhlasí s nimi. Ačkoli je si soud vědom, že toto prohlášení se nemusí zakládat na pravdě, s ohledem na právní posouzení specifikované níže se soud blíže nezabýval otázkou, zdali byla žalobkyně se sazebníkem poplatků skutečně seznámena či nikoli, neboť to nebylo pro právní posouzení rozhodné. Se zřetelem k tomuto závěru se soud I. stupně pro nadbytečnost blíže v odůvodnění rozsudku nerozebíral další provedené důkazy vyjma důkazů specifikovaných shora, neboť se v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení primárně zabýval otázkou promlčení nároku žalobce.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 25. 2. 2005, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

21. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

22. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

23. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat argument žalované, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

24. Soud I. stupně pokládá za zásadní určit, zdali v daném případě, tj. při sjednávání životního pojištění a nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy, bylo možno dosazení a provedení shora uvedeného výpočtu, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Tedy zdali bylo možno rozlišit investiční a rizikovou složku sjednaného pojištění. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

25. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a speciálních pojistných podmínek) zjistit nelze. Výši nákladů nebylo možno v okamžiku uzavření smlouvy určit.

26. Argumentace žalované, že výši průběžně odečítaných poplatků bylo možno vyvodit z každoročních informací o stavu pojistné smlouvy resp. výročních dopisů, je rovněž nepřiléhavá. Jednak zasílání jakýchkoli následných dopisů nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně vypočítat.

27. Podle názoru soudu I. stupně je výše uvedená neurčitost podstatným nedostatkem zakládajícím absolutní neplatnost takového právního jednání, neboť při absenci určitého ujednání o výši částky investiční a rizikové složky investičního pojištění není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze-li dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, pak tato neurčitost „investiční složky“ brání platnému sjednání „rizikového“ pojištění. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu i co se týče příp. sjednaného připojištění, tedy, že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění, a to považovat za platně sjednané.

28. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

29. U smlouvy neplatné pro neurčitost (ale také pro zneužívající ujednání) má soud I. stupně za to, že smluvní strana může tento nedostatek rozpoznat ihned, neboť v průběhu času se stav neurčitých či zneužívajících ujednání nijak nemění, smlouva konkrétního znění je zcela stejně (ne)určitá v okamžiku uzavření jako kdykoli později. Žalobkyně mohla neurčitost smlouvy rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření, případně kdykoli v průběhu trvání této smlouvy, nikoli se neplatnosti smlouvy domáhat až po zániku této smlouvy či bezprostředně před jejím zánikem. Ostatně všechny stěžejní argumenty, které proti smlouvě v žalobě uvedla, bylo možno uplatnit při podpisu smlouvy nebo kdykoli poté.

30. Soud I. stupně proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobkyně poukazoval na některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, na jejichž základě argumentoval pro aplikaci směrnice (a následně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy), soud I. stupně nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

31. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

32. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

33. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

34. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

35. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

36. Z důvodu hospodárnosti řízení se soud dále zabýval otázkou promlčení (případného) práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť soud považoval tento postup za hospodárný a v souladu s judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006 nebo ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006).

37. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby (lhůty) od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

38. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pokud žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí lhůta. K otázce počátku běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby pak soud I. stupně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023-233, dle kterého „K otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení s poukazem na ustálenou judikaturu akcentoval, že za rozhodný pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je nutno považovat den, kdy se oprávněná dozvěděla, že došlo na její úkor k získání bezdůvodného obohacení, a kdo ho získal, přičemž takovou vědomostí není míněna znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.“. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění vs. námitky promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní lhůty v těchto rozhodnutích liší, tj. zdali je to např. od doručení tzv. výročních dopisů anebo od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené proto při posuzování nároku vyšel z procesní opatrnosti primárně z objektivní promlčecí lhůty, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí lhůtou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní lhůty, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna.

39. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický, když žalovaná vyplatila žalobci tzv. odkupné v celkové výši 30 234 Kč. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by žalovaná věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob měly obě dvě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobce, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele nebo že by tato námitka byla v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání. V tomto směru je potřeba zdůraznit, že žalovaná nijak nebránila žalobkyni, aby svůj nárok uplatnila řádně a včas. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 25 900 Kč (37 x 700 Kč), žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 30 234 Kč.

40. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění soudu I. stupně ohledně běhu subjektivní promlčecí lhůty shora) před podáním žaloby proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. V uvedeném tříletém období před podáním žaloby žalobkyně žalované zaplatila celkem 25 900 Kč a žalovaná žalobkyni celkem 30 234 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyně zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 25 900 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud tento úkon interpretoval tak, že proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení, jakkoli tento názor soud nezastává). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalobkyně žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobci, soud shledal námitku započtení opodstatněnou a žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nepromlčeného nároku na zaplacení částky 25 900 Kč.

41. Soud pro úplnost doplňuje, že usnesením č.j.: 39 C 330/2024-112 ze dne 18.3.2025 rozhodl o zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 30 234 Kč, a to v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na částečné zpětvzetí (č.l. 84) a souhlas žalované s tímto částečným zpětvzetím, a zároveň připustil změnu žalobního petitu dle § 95 odst. 1 o.s.ř.

42. K otázce částečného zpětvzetí žaloby (č.l. 84) co do částky 30 234 Kč a tedy posouzení úspěchu/neúspěchu ve věci ve vztahu k nákladům řízení (výrok II.) v souvislosti s procesním zaviněním zastavení řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí, soud uvádí, že žalobkyně sama v žalobě doručené soudu dne 16. 10. 2024 uvedla, že pojištění stále trvá, neboť žalobkyně sice pojistnou smlouvu již vypověděla, ale k jejímu ukončení dojde ke dni 1. 12. 2024, tedy až po podání žaloby. Navzdory tomu, že bylo důvodně očekávatelné, že žalovaná vyplatí v důsledku skončení pojistné smlouvy žalobkyni odstupné (ostatně tak, jak to činí běžně i v jiných případech a tato skutečnost je zcela jistě právnímu zástupci žalobce známa, neboť zastupuje u zdejšího soudu mnoho dalších klientů proti žalované ve skutkově obdobných sporech týkajících se (ne)platnosti smlouvy o investičním životním pojištění, kde je odstupné taktéž ze strany žalované vypláceno v rozmezí několika dnů po skončení pojistné smlouvy), žalobkyně v žalobě požadovala i částku odstupného, která žalobkyni ze strany žalované ještě nebyla vyplacena, neboť k ukončení smlouvy došlo až po podání žaloby. Soud tedy nespatřuje procesní zavinění na straně žalované v tom, že došlo k zastavení řízení co do uhrazené částky, a to přesto, že k úhradě dlužné částky došlo až po podání žaloby dne 3. 1. 2025, neboť co do této částky byla žaloba podána předčasně. V postupu žalobkyně, resp. jeho právního zástupkyně, soud I. stupně vnímá spíše snahu o přiznání alespoň části nákladů řízení navzdory neúspěchu ve věci s ohledem na promlčení nároku, a to v reakci na množící se soudní judikaturu u zdejšího soudu v obdobných případech týkajících se investičního životního pojištění. Soud v tomto směru poukazuje také na skutečnost, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalované již dne 9. 9. 2024, tedy ještě před skončením pojistné smlouvy, a dokonce ještě před jejím vypovězením – žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla až 30. 11. 2024, žalované tedy nebyla před podáním žaloby žalobkyní dána objektivní možnost, aby po skončení pojistné smlouvy vyplatila žalobkyni odstupné.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch (viz odůvodnění – předchozí bod), tedy žalované, a to v celkové výši 25 047 Kč. Ta se sestává z odměny za níže uvedené úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), (1 úk. - příprava a převzetí zastoupení, 1 úk. – vyjádření k žalobě z 11. 12. 2024) z tarifní hodnoty 92 564 Kč (před částečným zpětvzetím žaloby z 2.3.2025), tj. 1 úkon právní služby á 4 820 Kč (2 x 4 820 = 9 640 Kč), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (2 x 300 = 600 Kč), celkem ve výši 10 240 Kč, dále 1 úk. vyjádření žalované k replice žalobkyně z 14. 3. 2025, 1 úk. - účast na jednání konaném dne 18. 3. 2025), dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby (2 x 450 = 900 Kč), z tarifní hodnoty 62 330 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby z 2.3.2025) - 1 úkon za 3 620 Kč (2 x 3 620 = 7 240 Kč), celkem ve výši 8 140 Kč, a dále úk. za účast na jednání, v němž byl vyhlášen rozsudek dne 27. 3. 2025; z tarifní hodnoty 65 130 Kč (a to po připuštění změny žalobního petitu dle návrhu žalobkyně učiněného na ÚJ dne 18. 3. 2025) ; 1 úkon za 3 740 Kč (0,5 x 3 740 = 1 870 Kč), dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 2 320 Kč, a dále 21% DPH, celkem tedy částku 25 047 Kč.

44. Pro úplnost soud konstatuje, že od 1. 1. 2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb.; dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v závislosti na tom, kdy byly úkony právní služby učiněny, tj. zdali tomu bylo do 31.12.2024, či poté.

45. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení