39 C 341/2018-103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Rychnovským ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 164 069,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 131 255,68 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se co do částky 32 813, 92 s příslušenstvím z této částky zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 40 490,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 164 069,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalobkyně zaplatila dne [datum] jako poplatek za rozhodčí řízení ad hoc, kde žalovaný byl jediným rozhodcem určeným danou smlouvou. Rozhodčí řízení však neproběhlo a ani proběhnout nemohlo. Žalovaný po zaplacení rozhodčího poplatku dne [datum] řízení přerušil a dne [datum] jej zastavil, nevykonal tak žádnou činnost. Žalovaný ve výzvě k zaplacení rozhodčího poplatku odkázal na zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého měl v tomto případě vrátit soudní poplatek žalobkyni, přičemž nikdy žalobkyni neupozornil, že poplatek je nevratný, ani to nebylo sjednáno. Žalovaný však následně odmítl poplatek vrátit a tvrdí, že poplatek byl„ zkonzumován“ podáním rozhodčí žaloby. Ta však byla podána dne [datum] a nedošlo ani k jejímu projednání. Žalobkyně se tedy domáhá vrácení poplatku v souladu se zákonem o soudních poplatcích a též proto, že žalovaný nevykonal nic, za co by se mohl poplatek ponechat.

2. Žalobkyně měla pohledávku ve výši 3 389 868 Kč vůči spol. [právnická osoba], která ji odmítala zaplatit s odkazem na jednostranné započtení vůči údajné vlastní pohledávce. Pohledávka vyplývala ze smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a právním předchůdcem (postupníkem) žalobkyně, kde byla v čl. 15 sjednána rozhodčí doložka, která určovala žalovaného jediným rozhodcem příslušným k rozhodování majetkových sporů souvisejících se smlouvou o dílo, jednalo se tedy o rozhodčí řízení ad hoc v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. V březnu [rok] hrozilo žalobkyni promlčení pohledávky, spol. [právnická osoba] se totiž nacházela v insolvenčním řízení vedeném na návrh věřitelů u [název soudu], kde popírala svůj úpadkový stav, insolvenční návrh byl zamítnut a nebylo dosud rozhodnuto o odvolání věřitelů proti tomuto rozhodnutí. Žalobkyně proto z opatrnosti zahájila rozhodčí řízení ad hoc, když rozhodčí žaloba ze dne [datum] byla dne [datum] doručena žalovanému. Žalovaný obratem usnesením ze dne [datum] oznámil přijetí funkce rozhodce a vyzval žalobkyni k zaplacení rozhodčího poplatku ve výši 164 069,60 Kč, přičemž v odůvodnění uvedl, že„ rozhodčí poplatek je stanoven v souladu s § 30 zákona č. 216/1994 Sb., ve spojení se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jako 4 % z hodnoty předmětu řízení. Žalobkyně rozhodčí poplatek uhradila dne [datum] prostřednictvím spol. [právnická osoba], která následně oznámila žalovanému, že všechny pohledávky za žalovaným spojené s uvedenou platbou postoupila na žalobkyni, nelze tak pochybovat o aktivní věcné legitimaci.

3. Žalovaný ihned po zaplacení rozhodčího poplatku usnesením ze dne [datum] přerušil rozhodčí řízení, aniž by cokoli vykonal, což odůvodnil probíhajícím insolvenčním řízením s žalovanou spol. [právnická osoba] s tím, že rozhodujícím je usnesení o úpadku. Pravomocně byl úpadek této společnosti zjištěn dne [datum], kdy bylo publikováno usnesení [název soudu] z [datum], kterým byly potvrzeny výroky usnesení [název soudu], dle kterých byl zjištěn úpadek společnosti a na její majetek prohlášen konkurs. Žalovaný následně rozhodčí řízení dle § 141a IZ zastavil, v závěru tohoto usnesení pak uvedl, že rozhodčí poplatek byl zkonzumován podáním žaloby.

4. Žalovaný tak nedůvodně vyžadoval rozhodčí poplatek, ačkoliv žalobu vůbec neřešil a rozhodčí řízení ihned po obdržení poplatku přerušil a zastavil. Žalovaný tak dle žalobkyně již vyzval k zaplacení poplatku s úmyslem takto vylákat ze žalobkyně peníze, aniž by za to hodlal cokoli podniknout, mohlo tak jít o předem promyšlený podvod žalovaného. Přerušení a zastavení rozhodčího řízení bylo v souladu se zákonem, jelikož pozdější pravomocné rozhodnutí o úpadku spol. [právnická osoba] postavilo najisto, že pohledávku bude možné uplatnit a vypořádat pouze v rámci konkursu na majetek společnosti. Žalovaný měl však se zastavením řízení vrátit i rozhodčí poplatek, neboť v souladu se zákonem o soudních poplatcích měl být vrácen celý rozhodčí poplatek a žalovaný neudělal nic, za co by mu náležel poplatek v žalované výši. Žalobkyně nemohla v březnu [rok] jednat jinak, než z opatrnosti podat rozhodčí žalobu žalovanému, aby nedošlo k promlčení pohledávky, pokud by žalovaný neodkázal na zákon o soudních poplatcích, žalobkyně by rozhodčí poplatek nezaplatila. Smlouva o dílo ani zákon o rozhodčím řízení nestanoví žádná pravidla pro„ konzumaci“ ani vrácení rozhodčího poplatku, taková pravidla si ani strany smlouvy neujednaly. Bylo tedy na žalovaném, aby pravidla určil, ten tak učinil odkazem na zákon o soudních poplatcích. Žalovaný vedle toho neavizoval, že by rozhodčí poplatek měl být nevratný, resp. že byl„ zkonzumován“. Judikatura přitom vychází z principu, že rozhodčí řízení musí být dostatečně předvídatelné, aby strany mohly postupovat informovaně a hájit svá práva a oprávněné zájmy. Pokud tedy žalovaný avizoval ve výzvě k zaplacení rozhodčího poplatku použití zákona o soudních poplatcích, bylo jediným předvídatelným a oprávněným postupem, aby žalovaný nadále ve vztahu k rozhodčímu poplatku a jeho vrácení aplikoval zákon o soudních poplatcích, když dle § 10 odst. 2 zákona je nutné vrátit soudní poplatek, který je zaplacen na základě nesprávné výzvy (viz usnesení [název soudu], [anonymizována tři slova] [číslo]). Žalobkyně by měla nárok na vrácení soudního poplatku i podle § 10 odst. 3 zákona, jelikož došlo k zastavení řízení z důvodu neprojednatelnosti žaloby, tj. došlo k odmítnutí rozhodčí žaloby.

5. Nárok na vrácení rozhodčího poplatku je také nárokem na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu. Poplatek je odměnou rozhodce za řádné dokončení rozhodčího řízení, tj. za vydání vykonatelného rozhodčího nálezu. K tomu nedošlo a rozhodce – žalovaný neudělal prakticky nic a dal najevo, že již neudělá, není tady žádného důvodu, aby si platbu ve výši 164 069,60 Kč ponechal.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení rozhodčího poplatku dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum], žalovaný ale dosud nic neuhradil.

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jí navrhl v celém rozsahu zamítnout, a to z těchto důvodů.

8. Žalovaný učinil nesporným, že: Dne [datum] přijal v souladu s ust. § 5 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení funkci rozhodce ad hoc ve věci řízení pod [anonymizována tři slova] [rok]. Řízení bylo vedeno na základě rozhodčí smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi spol. [právnická osoba], [IČO] (nyní [právnická osoba]), a [právnická osoba] s.r.o., [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila spol. [právnická osoba] pohledávku na žalobkyni, která se tím stala aktivně legitimovanou k podání rozhodčí žaloby. Rozhodčí žaloba byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobkyni k úhradě rozhodčího poplatku ve výši 135 594,72 Kč + 21 % DPH (celkem 164 069,60 Kč) a rozhodčí poplatek byl uhrazen dne [datum] spol. [právnická osoba], která ho hradila na vlastní žádost místo žalobkyně a prohlásila, že převzala dluh žalobkyně na zaplacení rozhodčího poplatku v této rozhodčí věci.

9. Otázku aktivní věcné legitimace vyřešily spol. [právnická osoba] a žalobkyně vzájemným postoupením pohledávky, žalovaný však z procesní opatrnosti vznáší námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně s ohledem na možnou neplatnost převzetí dluhu ze dne [datum], jakož i následného postoupení pohledávky.

10. Rozhodčí poplatek se stal splatným podáním rozhodčí žaloby a takto byl také zkonzumován. Tento poplatek rozhodci náleží i v případě, kdy bylo řízení z důvodů objektivně daných a nezávisejících na vůli rozhodce zastaveno a nemohlo tak dojít k meritornímu rozhodnutí. Žádný právní předpis ani sjednaná rozhodčí doložka neukládá rozhodci byť i část rozhodčího poplatku vrátit. Nelze bez dalšího soudit, že rozhodci nenáleží odměna, jelikož i v této věci potřeboval zázemí, zkušenosti a znalosti ke správnému a efektivnímu postupu. Zahájení řízení mělo i neopomenutelné hmotněprávní důsledky pro žalobkyni. Žalovaný je tak přesvědčen o správnosti svého postupu.

11. Rozhodčí řízení je vedeno dle zákona č. 216/1994 Sb., dle § 30 tohoto zákona se přiměřeně užijí ustanovení občanského soudního řádu. Rozhodce tedy není při postupu v rozhodčím řízení vázán zákonem o soudních poplatcích. Rozhodčí poplatek byl vyčíslen především v souladu s rozhodčí smlouvou jako 4 % z hodnoty předmětu řízení, nejméně však ve výši 4 000 Kč, tj. v souladu s rozhodčí doložkou v čl. 15 smlouvy ze dne [datum], k poplatku byla připočtena DPH, jelikož žalovaný je plátcem. Až v druhé řadě byl výpočet proveden podpůrně podle zákona o soudních poplatcích, a to dle ustanovení o základu poplatku, zaokrouhlení základu poplatku a pravidel pro stanovení poplatku. Rozhodce odkázal na zákon o soudních poplatcích pro stanovení správné výše soudního poplatku, z čehož nelze usuzovat, že by měl být vázán zákonem o soudních poplatcích v celém rozsahu. Strany si ve smlouvě sjednaly, že pouze při stanovení výše nákladů rozhodčího řízení, což je odměna rozhodce (rozhodčí poplatek), hotové výdaje a náklady právního zastoupení, se přiměřeně užijí ustanovení příslušných obecně závazných právních předpisů, žalovaný tedy postupoval správně, když při stanovení výše poplatku přiměřeně použil § 6 a § 6a zákona o soudních poplatcích O nákladech řízení pak dle rozhodčí smlouvy mezi stranami rozhoduje rozhodce, tj. žalovaný, a to bez ujednání dalších pravidel. Žalobkyně se na možnost vrácení rozhodčího poplatku nedotázala, pokud si usnesení s výzvou k úhradě poplatku vyložila nesprávně, není to chybou žalovaného.

12. Žalobkyně zcela opomíjí speciální charakter rozhodčího řízení a jeho odlišnosti oproti občanskoprávnímu řízení. Dle § 19 odst. 2 ZRŘ, pokud není dohody stran, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný, dle § 30 ZRŘ se na řízení přiměřeně užijí ustanovení občanského soudního řádu. Jedná se tedy o fakultativní analogii, rozhodčí řízení je řízením soukromoprávním. Nelze tak dalšího aplikovat ani judikaturu, kterou uvedla žalobkyně.

13. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, že ničeho v rámci rozhodčího řízení nevykonal. Rozhodce disponuje aparátem právníků a administrativy, vedení řízení je mj. i administrativně náročné. Žalovaný se musel seznámit s podaným návrhem včetně příloh, nastudovat žalobu, zkontrolovat důkazy, zvážit, zda není nutné vyzvat žalobkyni k doplnění či upřesnění žaloby, příp. zda v řízení nejsou překážky, které by mohl odstranit, a vydal usnesení o přerušení řízení. Žalovaný postupoval dle IZ a řádně řízení přerušil do okamžiku pravomocného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Tento postup nebyl na vůli žalovaného a právně zastoupená žalobkyně měla tento postup očekávat. Takové posouzení a vydání rozhodčího usnesení vyžaduje podrobné právní znalosti. Předmětem řízení byl spor o jistinu ve výši přesahující 3 mil. Kč, výše rozhodčího poplatku se odvíjí od této jistiny a jeho výši žalovaný neovlivňuje, s vyšší jistinou je spojena i vyšší odpovědnost rozhodce a vyšší riziko odpovědnosti za náhradu škody. Rozhodčí řízení pak posloužilo svému účelu, jak zmínila sama žalobkyně, tj. předešla hrozbě promlčení své pohledávky vůči spol. [právnická osoba] Nejedná se tak o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

14. Žalovaný pak zcela odmítá osočení žalobkyně z předem zamýšleného podvodu. Rozhodčí poplatek je splatný podáním rozhodčí žaloby, v době odeslání výzvy k úhradě rozhodčího poplatku nemusel žalovaný o insolvenčním řízení vůbec vědět a nemohl rovněž předjímat výsledek insolvenčního řízení, tj. zda vůbec bude na spol. [právnická osoba] prohlášen úpadek. Žalovaný je zapsaným rozhodcem u stálého [anonymizováno] soudu při [příjmení] komoře ČR a [anonymizováno] komoře ČR a je mu známo, že zaplacení rozhodčí poplatek se ani zde standardně nevrací.

15. Žalobkyně k tomu uvedla, že nárok na vrácení poplatku se zakládá primárně na zákonu o soudních poplatcích, kterého se musí na základě odkazu žalovaného použít i pro vrácení poplatku, sekundárním důvodem vrácení je soukromoprávní povaha vztahu mezi stranami, na nějž je nutno aplikovat obecné právní předpisy, dle kterých má žalovaný povinnost vrátit odměnu za to, co neudělal – nevydal rozhodčí nález, neudělal prakticky nic.

16. Námitku nedostatku aktivní věcné legitimace považuje žalobkyně za nedůvodnou a neopodstatněnou, jelikož převzetí dluhu spol. [právnická osoba] i následně postoupení pohledávky na vrácení poplatku bylo učiněno platně, sám žalovaný neuvádí nic, co by o neplatnosti svědčilo.

17. Žalovaný je vázán zákonem o soudních poplatcích, jelikož si tato pravidla zvolil jako určující svým odkazem na zákon o soudních poplatcích ve svém usnesení. Tvrzení žalovaného o odkazu pouze ohledně výše soudního poplatku je dle žalobkyně zjevně účelové a nepravdivé, jelikož výše poplatku byla stanovena v rozhodčí doložce a žalovaný tak neměl důvod odkazovat na zákon o soudních poplatcích, proto nelze dovodit jinak, že odkaz vedl k užití zákona jako celku. Dohoda o tom, že žalovaný bude rozhodovat o nákladech řízení, neznamená, že bude rozhodovat zcela podle své libovůle a v rozporu s principem předvídatelnosti, tj. v rozporu se zákonem, na nějž žalovaný sám odkázal. Žalobkyně nemohla předvídat jiný postup, než že žalovaný bude postupovat podle zákona o soudních poplatcích a vrátí zaplacený rozhodčí poplatek. Žalovaný tvrdí, že si sám mohl rozhodnout o své odměně, toto je však v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí rozhodovat o své vlastní věci. Strany by tedy měly předem projevit souhlas s tím, aby si rozhodce ponechal rozhodčí poplatek i pro případ, že rozhodčí nález nevydá, to však strany neučinily.

18. Rozhodčí řízení má soukromoprávní povahu, řídí se tedy i obecnou právní úpravou, tedy občanským zákoníkem, když se jedná o takzvanou nepojmenovanou smlouvu a řídí se tak zákonnými ustanoveními, která upravují závazkový právní vztah svým obsahem a účelem nejbližší, což je v tomto případě smlouva příkazní. Obstarání záležitosti je vydání rozhodčího nálezu a příkazník má v případě, že výsledek nenastal, právo pouze na odměnu přiměřenou vynaložené námaze. Žalovaný má tak povinnost vrátit odměnu za to, co nevykonal. Žalobkyně má za to, že žalovaný neučinil v podstatě ničeho, jím uvedené úkony jsou zcela obecné a nemohou odůvodnit nárok na zaplacení celé žalované částky, žalovaný učinil pouze několik formálních (administrativních) úkonů. Žalobkyně původně žalovaného vyzvala, aby vyčíslil své skutečné náklady, toto však žalovaný neučinil. Žalobkyně proto vycházela z toho, že skutečná námaha nebyla žádná, a proto by na základě obecné právní úpravy měl žalovaný vrátit celý soudní poplatek. Rozhodovací praxe [anonymizováno] soudu při [příjmení] komoře ČR a [anonymizováno] komoře ČR v tomto případě není použitelná, rozhodnutí nejsou publikovaná a nemají judikatorní charakter.

19. Při jednání soudu byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. tak, aby ve lhůtě 30ti dnů doplnila a specifikovala skutková tvrzení učiněná dnešního dne, týkající se důvodu pro vyloučení rozhodce ve věci s tím, zda tato tvrzení považuje za podstatná i pro posouzení v rozhodované věci, tedy uvede veškeré skutečnosti, která má na mysli, k čemuž označí a doloží příslušné důkazy, s tím, že nebude-li takto doplněno ve stanovené lhůtě, bude soud postupovat na základě dosud uvedených, provedených důkazů a tvrzení k možné tíži žalobkyně. Zároveň byli oba účastníci poučení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. o koncentraci řízení.

20. Žalobkyně znovu uvedla, že hlavním předmětem úvah soudu v průběhu ústního jednání byla právní otázka, zda se měl v této věci pro vrácení rozhodčího poplatku použít zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), na který žalovaný – rozhodce odkázal před zaplacením rozhodčího poplatku. Na základě odkazu žalovaného na zákon o soudních poplatcích (jako pravidel určených rozhodcem pro vedení rozhodčího řízení) by žalobci nepochybně vznikl nárok na vrácení poplatku. Žalovaný neavizoval, že si poplatek ponechá, a v soukromoprávním vztahu žalovaný nemůže žalobkyni jednostranně vnutit svou vůli. Žalovaný se v této věci brání tvrzením, že o ponechání rozhodčího poplatku si mohl jako rozhodce rozhodnout sám. Z ničeho nelze dovodit souhlas žalobce, aby si žalovaný ponechal rozhodčí poplatek, i když nevydá rozhodčí nález a nesplní to, za co byl poplatek zaplacen.

21. Žalovaný nadále setrval na svém tvrzení, že rozhodčí poplatek se stal splatným podáním rozhodčí žaloby a tímto byl i zkonzumován. Žalovaný nemůže souhlasit s názorem žalobce, že rozhodčí poplatek za zahájené a řádně vedené řízení v této věci rozhodci nenáleží a už vůbec nesouhlasí s tvrzením, že nebyly vykonány žádné úkony, které by odměnu rozhodce ospravedlňovaly. Rozhodčí poplatek rozhodci dle sjednané rozhodčí doložky náleží i v případě, kdy bylo řízení zastaveno z důvodu objektivně daných a nezávisejících na vůli rozhodce a nemohlo proto dojít k meritornímu rozhodnutí. Žádný právní předpis ani sjednaná rozhodčí doložka neukládá rozhodci povinnost, byť i část rozhodčího poplatku, žalobci vrátit.

22. Soud ve věci provedl důkazy listinami - Smlouva o dílo [číslo], dveře [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], Usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], Rozhodčí žaloba ze dne [datum], včetně podacího lístku a dodejky, Usnesení žalovaného ze dne [datum], Výpis z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] o subjektech DPH včetně čísel účtů spol. [právnická osoba], Oznámení spol. [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] o postoupení pohledávky, [anonymizováno] žalovaného ze dne [datum], Zkrácené znění usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], [spisová značka], Usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], Usnesení žalovaného ze dne [datum] žalobkyně k vrácení rozhodčího poplatku ze dne [datum], vč. dodejky, [ulice] podmínky ze dne [datum] ke smlouvě o dílo [číslo], dveře, Usnesení [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], [spisová značka], spis sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] (především přijetí funkce rozhodce č.l. 117, rozhodčí usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku č.l. 118-119, rozhodčí usnesení o zastavení řízení [číslo listu]).

23. Práva a povinnosti účastníků se řídí ustanoveními zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ ZRŘ“), zejména ust. § 30 ZRŘ, § 14 – § 15 ZRŘ atd.

24. Mezi stranami je nesporné, že dne [datum] přijal žalovaný funkci rozhodce ad hoc ve věci řízení pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok]. Řízení bylo vedeno na základě rozhodčí smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi spol. [právnická osoba], [IČO] (nyní [právnická osoba]), a [právnická osoba] s.r.o., [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila spol. [právnická osoba] pohledávku na žalobkyni, která se tím stala aktivně legitimovanou k podání rozhodčí žaloby. Rozhodčí žaloba byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobkyni k úhradě rozhodčího poplatku ve výši 135 594,72 Kč + 21 % DPH (celkem 164 069,60 Kč) a rozhodčí poplatek byl uhrazen dne [datum] spol. [právnická osoba], která ho hradila na vlastní žádost místo žalobkyně a prohlásila, že převzala dluh žalobkyně na zaplacení rozhodčího poplatku v této rozhodčí věci. Následně žalovaný usnesením ze dne [datum] rozhodčí řízení přerušil, jelikož rozhodčí žaloba byla podána po podání insolvenčního návrhu na spol. [právnická osoba] a dosud nebylo rozhodnuto o úpadku společnosti. Usnesením ze dne [datum] žalovaný rozhodčí řízení zastavil, jelikož bylo rozhodnuto o úpadku spol. [právnická osoba], i přes výzvu žalobkyně však odmítl vrátit uhrazený rozhodčí poplatek.

25. Mezi účastníky je sporné, zda spol. [právnická osoba] řádně převzala za žalobkyni dluh v podobě zaplacení soudního poplatku, a zda tak došlo k řádnému postoupení pohledávky z této společnosti na žalobkyni. Dále je mezi stranami sporné, zda žalobkyni vzniklo právo na vrácení rozhodčího poplatku žalovaným v případě, že rozhodčí řízení bylo hned po zaplacení poplatku přerušeno pro vedení insolvenčního řízení proti spol. [právnická osoba] a následně zastaveno, v řízení tedy k meritu věci nebylo nic vykonáno.

26. Dle ust. § 1936 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen jako„ o. z.“), věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba.

27. Dle § 1936 odst. 2 o. z., kdo plní za jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.

28. Žalobkyně neprokázala, že by [právnická osoba] s.r.o. byla postoupena pohledávka žalobkyně ze zaplacení rozhodčího poplatku v důsledku tzv. výhrady subrogace dle § 1936 odst. 2 o. z. Pohledávka tedy i nadále svědčí původnímu dlužníku, tj. žalobkyni, jelikož na rozdíl od pohledávek dle § 1937 o. z., u níž třetí osoba ručí za splnění nebo ze zajištění, nepřechází pohledávka na třetí osobu, která za dlužníka plnila z vlastní vůle, automaticky ze zákona, a úkon, kterým spol. [právnická osoba] postoupila pohledávku na vrácení rozhodčího poplatku, byla formálně zbytečná, jelikož od počátku svědčila žalobkyni.

29. Jak však správně konstatoval žalovaný, nejedná se o převzetí dluhu dle § 1888 o. z., jelikož pro takový postup by spol. [právnická osoba] nebo žalobkyně musely mít souhlas žalovaného, což v tomto případě tvrzeno ani prokázáno nebylo. To však neznamená, že spol. [právnická osoba] neplnila řádně za žalobkyni a že žalobkyni zároveň nezůstalo zachováno případné právo na vrácení soudního poplatku, jak již bylo uvedeno výše.

30. Námitka žalovaného ohledně nedostatku aktivní legitimace tak není důvodná.

31. Dle ust. § 10 odst. 2) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.

32. Dle ust. § 10 odst. 3) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích Soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.

33. Dle ust. § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

34. Dle ust. § 5 odst. 1 ZRŘ není nikdo povinen přijmout funkci rozhodce. Pokud však tuto funkci přijme, je povinen vykonávat ji v souladu s tímto zákonem a dalšími předpisy.

35. Dle ust. § 5 odst. 2 ZRŘ přijetí funkce rozhodce musí být písemné.

36. Dle ust. § 7 odst. 1 ZRŘ má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Rozhodce může být určen i stranami dohodnutou osobou nebo způsobem uvedeným v pravidlech pro rozhodčí řízení podle § 19 odst.

4. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

37. Dle ust. § 14 odst. 1 ZRŘ se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

38. Dle ust. § 15 odst. 1 ZRŘ jsou rozhodci oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.

39. Dle ust. § 18 ZRŘ mají strany v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.

40. Dle ust. § 19 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.

41. Dle ust. § 19 odst. 2 ZRŘ, není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1 nebo není určen postup podle odstavce 4, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.

42. Dle ust. § 30 ZRŘ, nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

43. Dle komentářů Wolters Kluver (Mgr. [příjmení]) a [příjmení] ([příjmení]) nelze vyloučit relevanci dalších předpisů, například zákona o soudních poplatcích.

44. Judikatura vyšších soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2847/2014; k možnosti přezkumu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1794/10, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4461/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1537/2015, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2407/13) vylučuje využití zákona o soudních poplatcích v řízeních před stálým rozhodčím soudem, konkrétně povětšinou Rozhodčím soudem při [příjmení] komoře ČR a Agrární komoře ČR, kde se však uplatní pravidla tohoto rozhodčího soudu, Řád Rozhodčího soudu …, a to dle § 13 odst. 2 ZRŘ. V tomto případě je naplněna i předvídatelnost, protože je zřejmé, že podáním žaloby na tento rozhodčí soud se žalobce podřizuje pravidlům tohoto soudu, která obsahují i pravidla pro vrácení rozhodčího poplatku, a contrario pak lze dospět k závěru, že v případech, které nejsou výslovně v [příjmení] zmíněny, se soudní poplatek nevrací, zákona o soudních poplatcích zde tak nelze užít ani podpůrně.

45. Mezi stranami smlouvy o dílo ze dne [datum] však byla sjednána rozhodčí doložka, dle níž byl jako rozhodce ad hoc v případných majetkových sporech vybrán přímo žalovaný. Dále si strany v čl. 15 smlouvy sjednaly, že„ o nákladech rozhodčího řízení, které tvoří odměna rozhodce (rozhodčí poplatek), hotové výdaje k uplatnění a bránění svých práv, náklady právního zastoupení smluvních stran, rozhoduje rozhodce. Pro stanovení jejich výše se užijí přiměřeně ustanovení příslušných obecně závazných právních předpisů: výše rozhodčího poplatku činí 4 % z ceny předmětu řízení, nejméně však 4 000 Kč“ Další podmínky vedení rozhodčího řízení, kromě písemnosti, si strany neujednaly, tj. ani nic ohledně vrácení rozhodčího poplatku.

46. V usnesení ze dne [datum], kterým žalovaný přijal funkci rozhodce ad hoc a vyzval žalobkyni k zaplacení rozhodčího poplatku, uvedl, že„ rozhodčí poplatek je stanoven v souladu s § 30 zákona č. 216/1994 Sb. ve spojení se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jako 4 % z hodnoty předmětu řízení + 21 % DPH, nejméně však ve výši 4 000 Kč, v souladu s rozhodčí doložkou obsaženou v obchodních podmínkách ze dne [datum] ke smlouvě o dílo ….“ 47. Dle § 30 ZRŘ ve spojení s § 6 o.s.ř. je pak i rozhodce povinen postupovat předvídatelně.

48. Dle § 30 ZRŘ nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Při výkladu slova "přiměřeně" je tedy třeba mít podle právní nauky i judikatury na zřeteli, že cílem pravidel rozhodčího řízení je poskytnutí co nejširší autonomie stranám rozhodčího řízení, jak v řízení postupovat. Cílem je obohatit bezformálnost a rychlost rozhodčího řízení o některé instituty zakotvené v občanském soudním řádu, jejichž užití se v rozhodčím řízení jeví jako vhodné. I když zákon hovoří prostřednictvím ust. § 30 RozŘ pouze o přiměřené aplikaci jednotlivých ustanovení občanského soudního řádu, aplikují se v oblasti rozhodčího řízení i ustanovení právních předpisů na občanský soudní řád navazujících nebo s ním jinak souvisejících, a to např. zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (viz komentář [příjmení] k § 30 ZRŘ o užití občanského soudního řádu).

49. Na základě shora uvedené, lze dle soudu jednoznačně dospět k závěru, že pokud žalovaný – rozhodce použil ve svém usnesení výše uvedený odkaz na zákon o soudních poplatcích, mohl zcela legitimně v žalobkyni vzbudit očekávání, že bude podle zákona o soudních poplatcích postupovat, a to i přes to, že obecně tento zákon nelze v rozhodčím řízení bez dalšího použít. Z usnesení žalovaného totiž nevyplývá, jak sám tvrdí, že použil zákon o soudních poplatcích pouze ke stanovení výše rozhodčího poplatku, tato možnost byla ohledně poplatku i dalších nákladů pouze sjednána v rozhodčí doložce, nikde však nebylo uvedeno, že nelze vztáhnout tyto pravidla na základě užití rozhodcem i na jiné situace. Pokud tak rozhodce učinil, měl v rámci předvídatelnosti svého postupu dále aplikovat zákon o soudních poplatcích i na rozhodnutí o vrácení rozhodčího poplatku.

50. Co se týče postupu v rozhodčím řízení, žalovaný postupoval řádně dle platného IZ (rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], kterým byl dle § 142 IZ zamítnut insolvenční návrh proti [právnická osoba], zanikly dle § 146 IZ účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 IZ), tj. že pohledávku, kterou lze uplatnit pouze přihláškou, nelze uplatnit žalobou, bylo však podáno odvolání do tohoto rozhodnutí, o němž dosud nebylo rozhodnuto, až dne [datum] bylo rozhodnutí [název soudu] soudem v [obec] zrušeno a následně byl usnesením ze dne [datum] zjištěn úpadek spol. [právnická osoba]), řízení přerušil a poté, co bylo rozhodnuto, že spol. [právnická osoba] je v úpadku, řízení v souladu s ust. § 141a IZ zastavil, žalobkyně tento postup předpokládala a rozhodčí žalobu ostatně podala, aby předešla promlčení pohledávky, jelikož v příslušném insolvenčním řízení dosud nebylo autoritativně rozhodnuto. [jméno] žalobkyně tedy očekávala, že pokud bude rozhodnuto o úpadku tak, že bude zjištěn, bude řízení před žalovaným zastaveno.

51. Pokud však bylo řízení zastaveno, nejedná se svou podstatou o odmítnutí žaloby, jak chybně dovozuje žalobkyně, ale o zastavení řízení pro nedostatek procesních podmínek (§ 103 a násl. o. s. ř.). Nelze tedy tvrdit, že rozhodčí poplatek byl zaplacen na základě nesprávné výzvy, jelikož v době podání rozhodčí žaloby byly dány podmínky pro vedení rozhodčího řízení, až následně však došlo k tomu, že vznikl neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to v podobě účinků zahájení insolvenčního řízení a zjištění úpadku. K neprojednatelnosti žaloby tedy došlo dodatečně na základě průběhu insolvenčního řízení, když tento důsledek pro rozhodčí řízení žalobkyně předvídala nebo předvídat mohla. Je tedy zřejmé, že žalovaný postupoval řádně, pokud vyzval žalobkyni k zaplacení rozhodčího poplatku, jelikož podáním rozhodčí žaloby a přijetím funkce rozhodce ad hoc vznikla žalobkyni povinnost rozhodčí poplatek uhradit. Nejedná se tedy o bezdůvodné obohacení, jak namítá žalobkyně.

52. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen poplatek vrátit v důsledku analogické aplikace zákona o soudních poplatcích. Nelze tedy aplikovat § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, ani pravidlo o vrácení poplatku při odmítnutí žaloby stanovené v § 10 odst. 3 zákona věta II., jak uvedla žalobkyně, ale pravidlo pro zastavení řízení před prvním jednáním dle § 10 odst. 3 věta I. zákona o soudních poplatcích, kdy se soudní poplatek vrací snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení pouze části poplatku, a to částky 131 255,68 Kč.

53. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbytku mu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II.).

54. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) do prodlení a žalobkyně má též podle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je určena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v rozsahu cca 2/3 úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 490,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 204 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 164 069,60 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 000 Kč ve výši 10 080 Kč, dále částky 1 200 za náklady s uplatněním pohledávky, tj. celkem 67 484 Kč; přičemž žalobkyni bylo přiznáno 60% těchto nákladů.

Poučení