39 C 350/2018- 281

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 25 998 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobkyni částku 461,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,05% ročně z částky 461,40 Kč jdoucím od 26. 5. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu [okres] státem hrazené náklady řízení, když o výši a lhůtě splatnosti těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 13. 9. 2018 se žalobce domáhal vynesení rozsudku, kterým by žalovaným bylo uloženo uhradit částku 29 014 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to společně a nerozdílně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Žalovaní jsou členy [název žalobkyně], tedy právnické osoby odpovědné za správu domu. Žalovaní byli členy i v rozhodném období, za které vznikl dluh – předmět žaloby, tedy od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017. Jako takoví jsou žalovaní povinni hradit měsíční příspěvky na správu domu a pozemku, dále pak také zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Podle evidenčního listu platného od 1. 1. 2016 byli povinni platit částku 1 909 Kč jako fond oprav, správní poplatek 143 Kč a zálohy na služby ve výši 1 066 Kč, celkem částku 3 118 Kč. Zálohy byly splatné vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, nedoplatek z vyúčtování služeb pak do 31. 8. 2017 za rok 2016 a do 31. 8. 2018 za rok 2017. Žalovaní neuhradili příspěvek na správu domu (fond oprav) za měsíce únor, březen, červen, prosinec 2016, a květen 2017 a část příspěvku za srpen 2016, celkem nebylo uhrazeno 11 309 Kč. Co se týká úhrady služeb, vyúčtování nákladů za služby za rok 2016 činilo 18 991 Kč. Vyúčtování nákladů na služby za rok 2017 činilo 19 629 Kč. Protože žalovanými hrazené zálohy na služby nepokryly vzniklé náklady, za roky 2016 a 2017 oproti skutečným nákladům vznikl nedoplatek. Předmětem žaloby činí žalobce tedy nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2016 ve výši 9 727 Kč a nedoplatek služeb za rok 2017 ve výši 7 978 Kč.

2. Proti platebnímu rozkazu, který byl vydán 18. 10. 2018, byl podán odpor.

3. Podáním doručeným soudu dne 17. 1. 2019 vzal žalobce žalobu co do částky 2 900 Kč zpět s tvrzením, že dne 20. 8. 2018 prvý žalovaný uhradil částku 2 900 Kč, která byla započtena na příspěvek za měsíc únor 2016 částkou 1 909 Kč a zčásti na příspěvek za měsíc březen 2016 částkou 991 Kč. V této části bylo řízení usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 1. 2019, č. j. 39 C 350/2018 - 44 zastaveno s tím, že nadále bude jednáno pouze o částce 26 114 Kč s příslušenstvím.

4. Podáním doručeným soudu dne 18. 8. 2020 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 116 Kč s tím, že se jedná o zpětvzetí částky 56 Kč ve vztahu k nezaplacenému vyúčtování služeb za rok 2016 a částky 60 Kč ve vztahu k nezaplacenému vyúčtování služeb za rok 2017. Řízení v této části bylo zastaveno usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 39 C 350/2018 - 202. Předmětem řízení tedy nadále zůstává částka 25 998 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náklady řízení (fond oprav a dvě dlužná vyúčtování služeb).

5. V rámci podaného odporu prvý žalovaný namítl, že údaje v podaném žalobním návrhu neodpovídají skutečnosti a jsou nesprávné. V roce 2016 mělo být podle jeho evidence uhrazeno 33 636 Kč. On uhradil v témže roce částku 30 768 Kč, rozdíl v roce 2016 by tedy měl představovat pouze částku 2 868 Kč. Platby v roce 2017 byly vypočteny na částku 34 612 Kč, on uhradil celkem 32 724 Kč, rozdíl tedy činí pouze 1 888 Kč. Co se týká vyúčtování služeb namítl, že vyúčtování, které obdržel 5. 4. 2017 za rok 2016, reklamoval ve stanovené lhůtě, ve vyřízení reklamace však správce vůbec nereagoval na zodpovězené otázky. Prvý žalovaný neobdržel informaci o tom, jakým způsobem je účtováno teplo, stejná situace nastala i vůči vyúčtování za rok 2017, které obdržel 11. 4. 2018 a také jej reklamoval. Přijetí reklamace správce potvrdil, ale vyřídil reklamaci stejně nedostatečně jako reklamaci předchozí. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

6. Druhá žalovaná uvedla, že v předmětném bytě nebydlí, užívá jej pouze prvý žalovaný. Společná domácnost s manželem není vedena téměř 20 let. Fakticky je za dluh odpovědný pouze prvý žalovaný. Při jednání soudu dne 18. 4. 2019 druhá žalovaná namítla, že podle jejího názoru dluh nespadá do společného jmění manželů. Nejedná se o platbu vedoucí k běžnému uspokojování potřeb rodiny let. Namítla také, že vymáhání pohledávky je v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalobce platby provedené prvým žalovaným nesporoval, co se týče částky 30 768 Kč za rok 2016 a částky 32 624 Kč za rok 2017. Uvedl však, že z plateb za rok 2016 byla částka 8 011 Kč zaúčtována na nedoplatek z vyúčtování za rok 2015 (podání z 16. 1. 2019).

8. V podání doručeném soudu 12. 7. 2019, poté, co účastníci vedli mimosoudní jednání, prvý žalovaný namítl, že vyjádření k reklamaci obdržel po čtyřech letech, přesto k vyřízení nedošlo. Zásadní výhrady má stále k položce teplo, kdy podle jeho názoru neoprávněně došlo ke změně podlahové plochy, přesto podle jeho názoru došlo neoprávněně a zcela nelogicky k nárůstu spotřeby tepla. Výbor společenství podle jeho názoru zcela neodborně zaujal stanovisko k vykázané spotřebě, dostatečně se nezabýval tím, jak je zajišťováno plnění vyhlášky č. 194/2007 Sb. v závislosti na průměrné denní teplotě. V podání doručeném soudu 8. 8. 2019 specifikoval prvý žalovaný provedené úhrady a uvedl, že 24. 5. 2016 uhradil částkou 10 724 Kč mimo jiné fond oprav za březen a duben 2016. Dne 23. 8. 2016 uhradil fond oprav za srpen 2016, dne 22. 1. 2016 a 24. 5. 2016 uhradil fond oprav za měsíc prosinec 2016 a platbou z 10. 5. 2017 a 19. 5. 2017 uhradil fond oprav za květen 2017. Rozhodně nesouhlasil se zápočtem provedeným na nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2015, který se podle něj nestal ani splatným, pokud nebyla řádně vyřešena jeho reklamace podaná i vůči tomuto vyúčtování. 9. [příjmení] byl tedy ve výsledku veden o dva nedoplatky z provedených vyúčtování, kdy bylo na žalobci, aby prokázal, že vyúčtování jsou provedena řádně a v souladu s platnými právními předpisy, a jsou tedy splatná (otázka doručení vyúčtování sporná nebyla). Dále pak o nedoplatky z povinných příspěvků do fondu oprav za březen, červenec, srpen a prosinec 2016, květen 2017, kdy prvý žalovaný namítal, že tyto byly uhrazeny a nesouhlasil s provedením zápočtu platby 8 011 Kč ze dne 25. 5. 2016 na nedoplatek vyúčtování za rok 2015. Bylo na žalobci, aby prokázal oprávněnost svého zápočtu, tedy fakticky opět správnost provedeného vyúčtování.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo ověřeno, že žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v [obec] – jednotka v SJM. Z evidenčního listu ze dne 25. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaným byly vyměřeny zálohy na služby spojené s užíváním bytu, včetně fondu oprav ve výši 3 118 Kč s tím, že fond oprav je účtován částkou 1 909 Kč, na služby pak zbývá 1 209 Kč. Tato pravidelná měsíční platba má být hrazena podle evidenčního listu do 25. dne v měsíci na bankovní účet společenství. Z přehledu nevyrovnaných předpisů za rok 2018 bylo zjištěno, že u žalovaných jsou evidovány nedoplatky jednak na fondu oprav ve výši 1 909 Kč měsíčně a dále pak nedoplatky z vyúčtování služeb odpovídající skutkovým tvrzením. Podle vyúčtování zálohově hrazených služeb za rok 2016 vznikl u bytové jednotky žalovaných nedoplatek (mimo fondu oprav) ve výši 9 727 Kč, podle vyúčtování plateb za rok 2017 vznikl u téže bytové jednotky nedoplatek 7 978 Kč. Z obou vyúčtování je zřejmé, že vyúčtování je prováděno podle počtu osob u položky výtah a elektřina, na bytovou jednotku u položek úklid, ostatní služby a správní činnosti. Pojistné je účtováno podle podílu na majetku. Ze stanov žalobce schválených schůzí Shromáždění 14. 1. 2016 byly zjištěny obecné skutečnosti, které korespondují se zákonnou úpravou společenství vlastníků jednotek. Podle čl. 9 písm. j) je to právě výbor společenství, který stanovuje výši záloh na jednotlivá plnění spojená nebo související s užíváním jednotky, jednotlivým vlastníkům také sděluje výši tohoto příspěvku. Podle čl. 11 má člen právo obdržet vyúčtování příspěvků na výdaje spojené se správou domu i záloh na úhradu za služby, nahlížet do všech podkladů, je povinen hradit stanovené příspěvky na výdaje stanovené zálohy na služby. Podle čl. 14 je splatnost příspěvků a záloh nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce. Podle čl. 14 stanov je vlastník jednotky povinen případnou reklamaci uplatnit u výboru do 30 dnů ode dne obdržení vyúčtování, vzájemné vypořádání přeplatků či nedoplatků je provedeno nejpozději do tří měsíců od uplynutí lhůty pro reklamaci.

11. Žalobce argumentoval ohledně svého nároku tím, že služby byly žalovaným skutečně poskytnuty, respektive byly poskytnuty ve prospěch uvedené bytové jednotky. Prvý žalovaný je však osobou, se kterou jsou opakovaně obtíže při vymáhání pohledávek, což dokumentoval mimo jiné zápisem ze schůze Shromáždění společenství vlastníků ze dne 10. 4. 2019, kdy je prvý žalovaný žádán, aby ustal se svými útoky proti členům výboru i proti správci. Je však třeba poznamenat, že tato argumentace nebyla pro rozhodnutí ve věci relevantní.

12. Prvý žalovaný opakovaně uváděl, že reklamoval vyúčtování jak za rok 2016, tak za rok 2017, ale na jeho reklamace nebyl brán zřetel. Reklamování vyúčtování nebylo mezi stranami sporné. Žalobce předložil dopis reagující na reklamaci vyúčtování za rok 2016 a 2017 datovaný 14. 6. 2019, který byl zasílán prvému žalovanému. Zde je ohledně vyúčtování za rok 2016 vysvětlováno rozúčtování tepla i možné důvody nárůstu spotřeby tepla v domě. Ohledně výtahu pak odkazuje na výjimku, která byla ve vztahu k počtu osob užívajících výtah odhlasována shromážděním SVJ. Protože první žalovaný měl výhrady k vyúčtování za rok 2017 také ve vztahu k teplu a vyúčtování nákladů, i o těchto dopis pojednává. Uzavírá se, že reklamace je považována za neoprávněnou a prvý žalovaný je žádán o uhrazení dluhů. Prvý žalovaný však na tento přípis reagoval obratem 18. 6. 2019 a namítal, že reklamace vůbec nebyla vyřízena podle jeho představ, navíc rozhodně nikoliv ve lhůtě stanovené stanovami. Nesouhlasí s přepočtem započitatelné podlahové plochy u objektu [ulice a číslo] v [obec], protože podle jeho názoru není možné, aby došlo ke změně podlahové plochy. Navíc není spokojen s vágním vysvětlením nárůstu spotřeby tepla. Podle jeho názoru dochází k nedostatečné kontrole plnění vyhlášky č. 194/2007 Sb., výbor zanedbává své povinnosti. Na závěr prvý žalovaný sděluje, že dosud nebyl řádně informován o vyřízení reklamací již z roku 2015 a následujících. Žalovaný také doložil, že opakovaně již v roce 2018 žádal o vysvětlení vyúčtování za roky 2015, 2016 a 2017 (záznam z mimosoudního jednání ze dne 18. 5. 2018, přípis Mgr. [příjmení] ze dne 18. 6. 2018). Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 5. 2016 vyplývá, že tímto bylo reagováno na reklamaci prvého žalovaného ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2015, kdy tato společnost uvádí, že se může vyjádřit pouze k bodu 5, což je položka správní činnosti. V ostatním k položkám není správce oprávněn se vyjádřit, neboť správu převzal až od 1. 2. 2016. Pokud se týká roku 2016, předložil prvý žalovaný reakci ze dne 14. 11. 2017, kdy sděloval správci, že jeho odpověď na reklamaci vyúčtování za rok 2016 je naprosto nedostatečná, navíc od podání reklamace uplynulo více než 6 měsíců. Správce domu se 10. 6. 2018 vyjadřoval k reklamaci vyúčtování prvého žalovaného pro služby za rok 2017 s tím, že reklamaci nákladu na teplo řešit nemůže, stejně tak není oprávněn vyjádřit se k vyúčtování elektřiny a výtahu, kdy kompetentním podle správce je výbor společenství vlastníků jednotek. Vyjádřil se pouze k položce služby a konstatoval toliko, že prvý žalovaný nemůže odpírat své platební povinnosti. Lze uzavřít, že z těchto důkazů bylo prokázáno, že prvý žalovaný reklamoval vyúčtování služeb minimálně za roky 2015, 2016 a 2017 a ani v jednom případě nebyla jeho reklamace relevantně vyřízena ve stanovené lhůtě.

13. V souvislosti s argumentací žalobce, že jednu z plateb poskytnutých žalovaným v roce 2016 započetl oproti dluhu z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 8 011 Kč, bylo k důkazu provedeno i toto vyúčtování. Bylo prokázáno, že vyúčtování bylo doručeno prvému žalovanému 5. 4. 2016 s nedoplatkem 8 011 Kč a že prvý žalovaný proti němu vznesl námitky (shora uváděná korespondence). Žalobce byl vyzván k předložení důkazu o správnosti tohoto vyúčtování, konstatoval, že žádné důkazy v tomto směru nenavrhuje. S ohledem na skutečnost, že žalobce provedl zápočet, o kterém se žalovaný vyjádřil, že se s ním nesouhlasí, bylo na žalobci, aby prokázal oprávněnost svého zápočtu tedy správnost vyúčtování, tedy i splatnost této pohledávky, což prokázáno nebylo.

14. S ohledem na ustálenou judikaturou, podle které, aby bylo vyúčtování splatné, musí být řádné a bezchybné, soud zadal ke zpracování znalecký posudek, kde požádal znalce o stanovisko, zda vyúčtování služeb, ze kterých odvíjí žalobce část požadované částky, konkrétně vyúčtování za spotřebované služby v roce 2016 a 2017, jsou v pořádku. Znalec [celé jméno znalce] podal znalecký posudek dne 6. 1. 2020, dále pak další znalecký posudek po doplnění znaleckého úkolu dne 2. 7. 2020. Následně byl znalec vyslechnut při jednání soudu 13. 4. 2021. Ze znaleckého posudku lze učinit jednoznačný závěr, že vyúčtování za roky 2016 a 2017 jsou provedena nesprávně, neboť nejsou provedena v souladu s platnou legislativou. Neobsahují předepsané náležitosti ve správné hodnotě, nelze je proto považovat za platná vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu se všemi jejich důsledky včetně splatnosti. Znalec konstatoval, že mimo jiné je formálně chybný způsob rozúčtování u položky úklid, kde by podle zákona č. 67/2013 Sb. mělo být provedeno rozúčtování podle počtu osob, nikoliv na jednotku. Také uvedl, že není jasný pojem "ostatní služby", proto nemůže učinit závěr, že je rozúčtování provedeno správně. Znalec sice konstatoval po přepočtu vyúčtování u úklidu a výtahu, že rozdíly jsou ve prospěch prvého žalovaného, respektive žalovaných, nicméně setrval na svém závěru, že vyúčtování není provedeno v souladu se zákonem. Po doplnění podkladů ze strany žalobce znalec na svém stanovisku o chybně provedených vyúčtováních za oba roky setrval. Uzavřel, že ani doplněné podklady, které mu byly předloženy po zpracování prvního znaleckého posudku, nejsou v pořádku dle vyhlášky č. 269/2015 Sb., protože nejsou řádně uvedeny hodnoty podlahových ploch, a proto není ani možné stanovit koeficienty a provést řádný výpočet nákladů na teplo. Upozornil na skutečnost, že právě to namítal i prvý žalovaný ve svých ve výhradách v rámci reklamací, kdy se dotazoval, jakým způsobem dospěl žalobce k výpočtu přepočtených jednotek. Na svých závěrech setrval znalec i při výslechu dne 13. 4. 2021, kdy vysvětlil, že zásadním pro konstatování pochybností o vyúčtování je skutečnost, že absentuje údaj o podlahové ploše jednotky. Ten je zásadním pro výpočet započitatelné podlahové plochy a stanovení koeficientů pro následný výpočet složek tepla. Další provedené důkazy neměly vliv na rozhodnutí ve věci.

15. Podle § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li určeno jinak, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech domu. Podle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním byt a má právo, aby osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

16. Podle § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty, se pro účely tohoto zákona rozumí příjemcem služeb vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

17. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nedojde-li k ujednání nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, rozúčtují se náklady za služby takto: a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční spotřeby vody, b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásilek, d) provoz výtahů, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popř. další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování. Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům je upraveno v § 6 citovaného zákona, upravující zároveň složky, ze kterých se získávají údaje pro výpočet nákladů na společnou přípravu teplé vody s definicí, že základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměrů velikosti podlahové plochy bytu, nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytu a nebytových prostor v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně, podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Podle § 7 citovaného zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby, vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci, služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců ode dne skončení zúčtovacího období. V § 8 citovaného zákona jsou upraveny podmínky pro situace, kdy příjemce služeb nesouhlasí se způsobem vyúčtování a s jeho obsahem, je pak povinen nejpozději do třiceti dnů ode dne doručení vyúčtování, poskytovatel je pak povinen do třiceti dnů reagovat na vznesené námitky.

18. Podle § 710 občanského zákoníku součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

19. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace druhé žalované ve vztahu k jí vznesené námitce, podle níž je výkon práva, tedy uplatnění nároků z nedoplatku za hrazené služby v rozporu s dobrými mravy, dále pak v důsledku jejího druhého argumentu, kdy dané dluhy nejsou podle jejího názoru součástí společného jmění manželů. Obě tyto námitky soud shledal irelevantními. Dluhy, které byly žalobou uplatněny, se týkají bytové jednotky, která beze všech pochybností ke dni vzniku dlužných částek, byla ve společném jmění manželů, v době řízení, resp. podání žaloby žalovaní byli manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2019. Dané období, za které je dlužná částka požadována, tedy roky 2016 až 2017, nepochybně spadá do období, kdy žalovaní byli manželé, bytová jednotka pak je součástí společného jmění manželů. Druhá žalovaná sice argumentovala tím, že se v bytě nezdržuje, že již velmi dlouhou dobu není vedena společná domácnost. Tato argumentace však nic nemění na skutečnosti, že i nadále žalovaná jako manželka a spolumajitelka předmětné bytové jednotky za dluhy odpovídá. Rozhodně nelze klást k tíži žalobce aktuální rodinné uspořádání v rodině žalovaných, ani skutečnost, že nevedou společnou domácnost, nerozhodno, jak dlouhou dobu. Pokud by tato otázka měla být zohledněna, bylo třeba uzavřít nepojmenovanou smlouvu právě se žalobcem na téma následných vyúčtování a povinnosti hradit dlužné částky, případně mělo být vyřešeno vlastnictví bytové jednotky způsobem, který by odpovídal jejímu faktickému užívání. Soud proto uzavřel, že pohledávky, kterých se žalobce v tomto řízení domáhal, jsou součástí společného jmění manželů, tedy zcela správně byla jako druhá žalovaná označena manželka prvého žalovaného. Neshledal ani, že výkon práva by byl v rozporu s dobrými mravy, neboť nelze klást k tíži žalobce faktické bydlení v bytové jednotce a nedořešení majetkových vztahů mezi manželi. Korektiv dobrých mravů je institutem zcela výjimečným, který je v rámci judikatorních závěrů definován zcela zjevným nepoměrem mezi uplatňovaným právem a zásahem do práv či povinností druhé strany. Takového okolnosti však v daném případě vůči druhé žalované ze strany žalobce rozhodně nelze shledat.

21. Dále se soud zabýval otázkou, zda je důvodný požadavek na zaplacení částek, které žalobce uplatnil.

22. Ve vztahu k vyúčtování služeb, tedy ve vztahu k částce 9 671 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 9. 2017 do zaplacení a ve vztahu k částce 7 918 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 1. 9. 2018 dospěl k závěru, že tento nárok není možné přiznat. Soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce], který jednoznačně v tomto znaleckém posudku a následně i při svém výslechu před soudem sdělil, že obě vyúčtování považuje za taková, která nelze označit za řádná, neboť nejsou provedena v souladu s platnou legislativou. Poukázal na formálně chybný způsob výpočtu rozúčtování u položky úklid, konstatoval, že také nelze definovat pojem ostatní služby. Výhrady měl ke způsobu rozúčtování tepla a teplé užitkové vody, neboť nebyly správně stanoveny koeficienty pro výpočet podlahové plochy, resp. nebyly správně stanoveny hodnoty pro výpočet podlahových ploch a tím pádem nebylo možné řádně stanovit výpočet koeficientu. Soud konstatuje, že vycházel z ustálené judikatury, podle které podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně a příjemce služeb s ním byl řádně seznámen. Vyúčtování úhrad může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající byť jen nějakou z předepsaných náležitostí, případně znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním, není tedy způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 803/2002, 26 Cdo 1261/2015 a další). Z uvedených důvodů tedy bylo nutné konstatovat, že důvodnost požadavku žalobce na zaplacení dvou nedoplatků z vyúčtování (cekem částka 17 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení), nebyla prokázána.

23. Soud se dále zabýval tím, zda žalovaní dluží platby do fondu oprav za měsíce únor, březen, červen, prosinec 2016, část srpna 2016 a květen 2017 (původně částka 11 309 Kč), po částečném zpětvzetí pak 8 409 Kč, když částku 2 900 Kč zaplacenou 20. 8. 2018 započetl žalobce na příspěvek za měsíc únor 2016 v plné výši a vůči platbě do fondu oprav za měsíc březen 2016, započetl částku 991 Kč. Prvý žalovaný po celou dobu řízení argumentoval tím, že on řádně hradil platby, resp. za konkrétní uvedené roky uhradil více, než bylo proti němu požadováno, případně chybí uhradit pouze částku minimální. Předložil soudu přehled plateb, ze kterých bylo zřejmé, kolik částek bylo uhrazeno. Nicméně je třeba konstatovat, že prvý žalovaný řádně neoznačoval platby, které byly prováděny tak, aby bylo seznatelné, pro který konkrétní dluh tato platba je určena. Označoval to pouze pro sebe v internetovém bankovnictví v poznámce, která se žalobci nezobrazila. Žalobce pak tedy postupoval v souladu s § 1933 občanského zákoníku a započítával poskytnutá plnění na upomenutý, případně nejméně zajištěný, následně pak nejdříve splatný závazek. Zde však soud musel přistoupit k rozhodnutí, zda vůbec bylo možné započtení provést, a to ve vztahu k částce 8 011 Kč zaplacené dne 25. 5. 2016, kterou započetl žalobce na nedoplatek z vyúčtování za rok 2015. Soud konstatuje, že v tomto případě započtení nebylo možné, a to z toho důvodu, že nenastala splatnost nedoplatku z vyúčtování za rok 2015 právě ve výši 8 011 Kč. Zde je třeba vycházet z prokázaného tvrzení prvého žalovaného o tom, že i toto vyúčtování reklamoval (shora uvedená korespondence, která mezi stranami proběhla). Soud tedy vyzval žalující stranu, aby prokázala, že uvedené vyúčtování bylo řádné a tedy splatné, v tomto směru však žádný důkaz navržen nebyl. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že vyúčtování bylo provedeno řádně (dále pak lze poukázat na to, že vyúčtování bylo prováděno stejným způsobem jako vyúčtování přezkoumaná znalcem), jednalo se tedy o vyúčtování, které nebylo způsobilé vyvolat splatnost závazku. Proto soud uzavřel, že danou částku 8 011 Kč nebylo možné započítat ve smyslu ustanovení § 1982 občanského zákoníku na vyúčtování, jedná se tedy o platbu, která nebyla do doby soudního řízení řádně použita. Soud proto vycházel z toho, že daná částka 8 011 Kč, byla použita skutečně na nejstarší splatné závazky uplatněné v rámci řízení, což představuje úrok z prodlení a platby do fondu oprav. Po sečtení plateb proti dluhu, který je žalobou uplatňován, bylo žalobci přiznáno pouze 461,40 Kč s příslušenstvím. Soud posoudil úhradu částku 8 011 Kč provedenou dne 25. 5. 2016 jako platbu na dluhy uplatněné žalobou dle jejich stáří a konkrétně započetl tuto částku následovně: Na úrok z prodlení z částky 1 909 Kč jdoucím od 26. 2. 2016 do 25. 5. 2016 částku 37,79 Kč, na úrok z prodlení z částky 1 909 Kč jdoucím od 26. 3. 2016 do 25. 5. 2016 částku 25,61 Kč, na platbu fondu oprav za březen 2016 ve výši 918 Kč, na platbu fondu oprav za červenec 2016 částku 1 909 Kč, na platbu fondu oprav za srpen 2016 částku 1 764 Kč, na platbu fondu oprav za prosinec 1 909 Kč, na platbu fondu oprav za květen 2017 částku 1 447,60 Kč. K úhradě tedy zbývá po provedeném umoření dluhu právě 416,40 Kč, což je tedy částka, kterou žalovaní dluží žalobkyni. Tuto částku s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od 26. 5. 2017 tedy soud uložil žalovaným uhradit. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

24. S ohledem na skutečnost, že jak shora uvedeno, vzniklý závazek vznikl žalovaným jako manželům z titulu jejich vlastnického práva k předmětnému bytu, byla povinnost uhradit dlužnou částku uložena oběma žalovaným společně a nerozdílně.

25. Ohledně náhrady nákladů řízení soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudnímu řádu a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Je pravdou, že ve věci byl žalobce úspěšný pouze z nepatrné části, pokud mu bylo přiznáno pouze 461,40 Kč. Soud byl však veden úvahou o faktickém výsledku řízení, resp. o faktickém nedoplatku, který lze zjistit z důkazů, které byly v řízení provedeny. Znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] sice konstatoval, že provedená vyúčtování jsou vadná, neboť nebylo provedeno řádně rozúčtování tak, aby bylo zřejmé, z jaké podlahové plochy bytu vyúčtování vychází a nebylo možné tedy řádně ověřit použití koeficientů. Pokud však provedl přepočítání u dalších položek, kde také bylo formálně vyúčtování provedeno chybně, dospěl k závěru, že vyúčtování bylo ve výsledku provedeno ve prospěch žalovaných. Soud je si vědom skutečnosti, že vyúčtování byla provedena formálně vadně, nicméně má za to (a minimálně u položek úklid a výtah to bylo zjištěno i z přepočtu znalce), že žalovaní uvedené služby spotřebovali. Žalobce byl povinen z titulu svých povinností dlužné vyúčtování vymáhat, pokud pak dlužná částka vymožena není, jde k tíži všem ostatním spoluvlastníkům jednotek. Soud je vázán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, která odmítá zabývat se tím, zda formálně vadné vyúčtování je finančně ve prospěch či v neprospěch dotčeného spoluvlastníka, a velmi pregnantně vyžaduje formální náležitosti daného vyúčtování. Fakticky však může nastat situace (a podle přesvědčení soudu v tomto případě nastala), že žalovaní, byť jsou v řízení úspěšní a žaloba vůči nim byla v podstatě zamítnuta, služby, které jsou po nich požadovány k zaplacení, skutečně spotřebovali. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřizná.

26. Ve výroku IV bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit náklady vzniklé v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zpracování znaleckého posudku a výslech znalce při jednání soudu. Žalobce zaplatil zálohu na zpracování posudku ve výši 20 000 Kč O znalečném bylo rozhodnuto usnesením ze dne 18. 2. 2020 č. j. 39 C 350/2018-137. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 3. 2020 a na jeho základě bylo znalci vyplaceno 14 969 Kč. V souvislosti s vypracováním dodatku ke znaleckému posudku po doplnění podkladů, bylo o dalším znalečném rozhodnuto usnesením č. j. 39 C 350/2018-178 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 200/2020-195, které nabylo právní moci dne 17. 9. 2020 a na jeho základě bylo znalci vyplaceno celkem 11 362 Kč. Dále vznikly náklady spojené s výslechem znalce u posledního jednání soudu, které ke dni vyhlášení rozsudku ještě nebyly známy, resp. usnesení vydané dne 28. 4. 2021 ještě nenabylo právní moci, proto soud rozhodl tak, že o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalovaným bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.

Poučení