39 C 52/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících [přísedící] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro: náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši [částka]. Žalovaná byla rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] jmenována dnem [datum] do funkce [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaná okamžitě po svém nástupu do úřadu (týž den), vydala Opatření [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo] 2007 o organizačních a personálních změnách. Ve shora uvedeném opatření zrušila s okamžitou platností organizační strukturu [anonymizováno] inspektorátu [obec] [anonymizována dvě slova] (včetně všech vedoucích míst) a stanovila novou organizační strukturu žalobkyně. Ještě týž den pak vydala i další opatření pod [číslo] 2007. Na základě shora uvedených vnitřních předpisů pak žalovaná [celé jméno žalované] podepsala a předala výpověď z pracovního poměru [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vrchnímu [anonymizováno] sekce podpory kontroly [anonymizováno] inspektorátu [anonymizováno]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.01.2010, č.j. 23C 164/2009-120 ve spojení s č.j. 58 Co 396/2010-156 byla tato výpověď shledána neplatnou. [anonymizována dvě slova] podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 postupně žaloby, jimiž se domáhal náhrad platu. Jen za žalovaná období [číslo] 2009, [číslo] 2009 a [číslo] 2010 tak žalobkyně pouze na náhradách platu (ve výši průměrného výdělku) podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) zaplatila [anonymizována dvě slova] celkem 1, [částka] (před provedením zákonných srážek). Žalovanou z pracovního místa vedoucího zaměstnance odvolal ke dni [datum] ministr průmyslu a obchodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Protože se jednalo o škodu, kterou způsobil vedoucí zaměstnanec v době, kdy byl statutárním orgánem, obrátila se žalobkyně na ministra průmyslu a obchodu s žádostí, aby ověřil výši náhrady škody, kterou je třeba uplatnit po žalované. Ministr s odvoláním na ust. § 257 odst. 2 ZP rozhodl o uplatnění náhrady škody ve výši čtyř a půlnásobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým žalovaná způsobila žalobkyni škodu. Žalobkyně tedy odpovídá za škodu dle ust. § 250 odst. 1 ZP. Porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním je základním předpokladem odpovědnosti zaměstnance za škodu. Dochází k němu tehdy, jedná-li zaměstnanec (ať již formou konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Ze zákoníku práce je zřejmé, že mezi základní povinnosti vedoucího zaměstnance patří nejen povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, ale rovněž povinnost dodržování právních předpisů zabezpečovat. Pokud vedoucí zaměstnanec při výkonu své práce činí jménem zaměstnavatele pracovněprávní úkony (právní jednání), musí při tom postupovat v souladu s pracovněprávními předpisy. Dále je patrné, že žalovaná způsobila škodu, jejíž výše činí nejméně 1, [částka]. Určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 106 obč. zákoníku za použití § 331 zák. práce v sobě zahrnuje nejen protiprávní úkon, ale rovněž i vznik škody samotné a ke vzniku této škody nemohlo dojít dříve, než žalobkyně náhradu platu [anonymizována dvě slova] zaplatila. K tomuto datu je třeba vztáhnout počátek běhu tříleté objektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 2 obč. zákoníku za použití § 331 zák. práce. Z hlediska posouzení běhu obou promlčecích lhůt je rozhodné to, že počátek běhu každé z těchto lhůt lze určit nejdříve k datu, kdy žalobkyni škoda objektivně vznikla, a to se stalo dne, kdy náhradu platu zaplatila [anonymizována dvě slova], jak je výše uvedeno. Je tedy nerozhodné, že žalobkyně měla povědomost o tom, že za (případnou) vzniklou škodu odpovídá podle jeho názoru žalovaná. Nutným předpokladem odpovědnosti zaměstnance za škodu je rovněž příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody. Dalším předpokladem odpovědnosti zaměstnance za škodu je zavinění, které vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání (formou konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. Mezi základní povinnosti vedoucích zaměstnanců pak patří povinnost dodržování právních předpisů zabezpečovat (srov. ust. § 302 písm. f) ZP). Činí-li vedoucí zaměstnanec při výkonu své práce jménem zaměstnavatele pracovněprávní úkony (právní jednání), musí při tom postupovat v souladu s pracovněprávními předpisy. Žalovaná tím, že dala (jménem žalobkyně) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] výpověď’ z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) ZP, aniž by pro dání výpovědi podle tohoto ustanovení byly splněny zákonné podmínky, porušila svoji pracovní povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jí vykonávané (§ 301 písm. c) ZP. Porušení právní povinnosti (protiprávní úkon) v předmětném případě spočívá v chování v rozporu s právem stanovenou povinností nebo v obcházení takovéto povinnosti. Žalovaná jednající jménem zaměstnavatele mohla dát [anonymizována dvě slova] výpověď z pracovního poměru, ovšem pouze pokud by důsledně dodržela všechny povinnosti stanovené objektivním právem. Měla se tedy po právu chovat určitým způsobem, ale chovala se jinak (nechovala se tak, jak měla), a tím porušila svoji povinnost. Protiprávnost je sama o sobě objektivní povahy a je nezávislá jak na zavinění, tak na případné způsobilosti osoby. Protiprávnost jednání žalované vyjadřuje objektivní stav, který nastává bez ohledu na to, zda ho žalovaná chtěla způsobit nebo zda věděla, že může nastat. Zatímco zavinění vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4377/2013 nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a [anonymizováno] kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017 sp. zn. 31 Cdo 2764/2016). Je tedy zřejmé, že pokud by žalovaná nedala zaměstnanci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neplatnou výpověď (tedy bez tohoto porušení pracovní povinnosti žalovanou), potom by shora uvedená škoda žalobkyni nevznikla tak, jak vznikla. Pokud by žalovaná při své obraně i v tomto případě chtěla využít své argumentace s poukazem na tvrzení, že„ Veškeré kroky týkající se výpovědí zaměstnanců, byly konzultovány jak s advokátní kanceláří zastupující žalobkyni v rozhodné době, tak i s personálním oddělením žalobkyně, jakož i s ministerstvem průmyslu a obchodu“, pak, pokud by se tato tvrzení žalované zakládala na pravdě, byla žalovaná také jistě upozorněna na případná rizika vyplývající z porušení povinnosti dodržovat právní předpisy vztahující se k práci žalovanou vykonávané, právě tak jako na riziko vzniku škody na majetku státu, povinnosti včas požadovat vydání bezdůvodného obohacení po zaměstnancích, etc., budou-li výpovědi z pracovního poměru o nichž rozhodla, určeny neplatnými. Po těchto konzultacích tedy žalovaná musela vědět, že popsaným protiprávním jednáním (neplatnými výpověďmi) může způsobit zaměstnavateli škodu, ale zřejmě bez přiměřených důvodů spoléhala, že škodu nezpůsobí. Pokud však žádné konzultace s advokátní kanceláří, na něž se žalovaná odvolává, neproběhly, vzhledem ke sledu událostí (jmenování z pátku [datum] a následné převzetí funkce ve středu [datum]), za nichž se realizovaly první kroky nově jmenované [anonymizována dvě slova], potom je třeba uvedené tvrzení žalované považovat za účelové, neboť žalovaná nebyla v době předávání výpovědí zastupována žádnou advokátní kanceláří. Smlouvu o zastupování v pracovněprávních vztazích uzavřela žalovaná s AK [anonymizováno] [příjmení] až v červenci 2007. Žalovaná však po svém (jmenování) uvedení do funkce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (k [datum]) zvolila postup, který je ve zjevném rozporu i s uvedenou rozumnou mírou opatrnosti, když rozdala hned první den ve funkci výpovědi, ačkoli jistě věděla (resp. měla a mohla vědět), že výpovědní doba začíná běžet až od prvního dne měsíce následujícího po doručení (předání) výpovědi (ust. § 51 odst. 2 zák. práce), a mohla si tak v uvedeném časovém prostoru (době mezi [datum] a [datum]) pečlivě promyslet, popř. rovněž konzultovat svá rozhodnutí. Podle § 257 odst. 2 ZP výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Žalobkyni je známo, že podle § 264 zák. práce může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit. Žalobkyně si na tomto místě dovoluje připomenout, že o případném použití mimořádného zmírňovacího práva je nutné uvažovat ještě před tím, než soud přistoupí k limitaci výše požadované náhrady škody. Podle názoru žalobkyně tak zjevně nesvědčí použití mimořádného zmírňovacího práva.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uplatněný neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2017, č.j.: 21 Cdo 4353/2017-111 (řízení se týkalo výpovědi dané [anonymizováno] [příjmení]), kde Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že mezi základní povinnosti vedoucího zaměstnance patří mimo jiné povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané (§ 301 písm. c)) a také povinnost dodržování právních předpisů zabezpečovat (§ 302 písm. f) ZP) a že činí-li proto vedoucí zaměstnanec při výkonu své práce jménem zaměstnavatele pracovněprávní úkony (právní jednání), musí při tom postupovat v souladu s pracovněprávními předpisy a z toho pak má údajně vyplývat závěr, že pokud byla dána [anonymizováno] [příjmení] výpověď, aniž by pro ní byly dány podmínky, pak se jedná o porušení pracovní povinnosti dodržovat právní předpisy vztahující se k vykonávané práci (§ 301 písm. c) ZP). Nejvyšší soud však opomenul konstatovat tu zásadní skutečnost, a sice že porušení pracovních povinností by bylo nutné prokázat žalované přímo při konání takového úkonu, tedy, zda již v okamžiku, kdy byla uvedená výpověď dána, byly pro její uskutečnění splněny podmínky. Jedině totiž v případě, kdy by bylo prokázáno, že již v době uvedené výpovědi nebyly pro její podání splněny podmínky zákona, mohlo by být uvažováno o tom, že ten, kdo takto neplatnou výpověď učinil, porušil pracovní povinnosti dodržovat právní předpisy vztahující se k vykonávané práci. To vše ještě navíc za předpokladu, že by tvrzený nárok nebyl promlčen a že by byly splněny i další podmínky odpovědnosti zaměstnance za škodu. Žalovaná v této souvislosti tvrdí, že neplatnost výpovědi u [anonymizována dvě slova] nastala z důvodů vzniklých až ex post, a to nikoliv v důsledku jednání žalované, ale příslušných odborů (oddělení) žalobkyně, které nesplnily své povinnosti vyplývající z organizační změny - tedy připravit výpovědi tak, aby odpovídaly požadavku zákonodárce - tedy včetně vytvoření náplní práce jednotlivých zaměstnanců v souladu s reorganizací, tedy připravit náplně práce tak, aby odpovídaly výpovědím a nekryly pracovně nově vytvořené místo, které případně obsadil jiný zaměstnanec, s původní pracovní náplní předchozího zaměstnance, kdy navíc náplň práce nového zaměstnance byla učiněna až několik měsíců po podání výpovědi a nikoliv žalovanou. Nejvyšší soud zaujal shora uvedený a zcela vadný„ právní“ názor - pokud jde o uvedené konkrétní řízení, neboť tento obecný názor v danou dobu nedopadal na konkrétní případ žalované, ale byl obecným stanoviskem Nejvyššího soudu u prakticky všech rozhodování o odpovědnosti za škodu ve věcech neplatných výpovědí. Nejvyšší soud se dopustil zásadního pochybení, když obecné podmínky odpovědnosti vztáhnul na zcela konkrétní případ, aniž by vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn obecnými soudy v předchozím řízení a aniž by sám jakýmkoliv způsobem doplnil dokazování. Obecné předpoklady odpovědnosti vedoucího zaměstnance za škodu nelze aplikovat automaticky na všechny případy neplatných výpovědí, ale pouze tam, kde neplatnost výpovědi je dána nejpozději k okamžiku podání výpovědi. Oproti tomu tam, kde neplatnost výpovědi nastává ex post, je nutné zkoumat, zda je to ještě vedoucí zaměstnanec, který za to odpovídá, nebo jiný subjekt/osoba. Pokud tedy vedoucí zaměstnanec dá výpověď, pro kterou jsou v době jejího vyhotovení a podání splněny všechny podmínky (což je případ žalované), pak pokud až následně nastane něco, co zpětně zpochybní onu výpověď a způsobí její neplatnost, pak se již nejedná o to, že by v době výpovědi nebyly splněny podmínky jejího uskutečnění, ale až poté, co výpověď byla dána. Tím dojde k přetržení příčinné souvislosti mezi„ jednáním“ žalované a vznikem škody. Žalovaná sama výpovědi nevyhotovila a nepřipravila, ale„ pouze“ již připravené výpovědi podepisovala z titulu statutárního zástupce žalobkyně a z titulu toho, že nikdo jiný podpisové právo neměl. Žalovaná je dále toho názoru, že soud se musí zabývat i tím, zda lze porušení pracovních povinností vůbec konstatovat u osoby, jejíž postavení v rámci signování dokumentů, je zcela analogické postavení ministra, na kterého rovněž nelze přenášet odpovědnost vedoucích pracovníků sekcí, odborů a oddělení, v jejichž gesci byla příprava a vyhotovení dokumentu, jež ministr následně formálně podepisuje. Tímto se ostatně nezabýval ani Nejvyšší soud v žalobkyní zmíněném rozhodnutí. Žalovaná byla do své funkce jmenována ministrem průmyslu a obchodu a její pracovní náplň v žádném případě nezahrnovala práci týkající se pracovních poměrů zaměstnanců žalobkyně. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení. Paradoxně se totiž zaměstnanec může dostat i do horšího postavení, než pachatel trestného činu, u kterého se počátek promlčení trestního stíhání odvíjí poprvé právě od spáchání skutku. V tomto případě byla podána žaloba až 12 let poté, co k údajnému závadnému jednání žalované mělo dojít a 9 let poté, co se zaměstnavatel dozvěděl z rozsudku [příjmení] [obec a číslo] o neplatnosti výpovědi. Je zcela nepodstatné, kdy došlo k úhradě a že od úhrady v roce 2017 do podání žaloby proti žalované neuplynula subjektivní dvouletá lhůta, neboť objektivní lhůta byla jednoznačně překročena - neboť dle názoru žalované by tato měla být počítána od rozsudku o neplatnosti výpovědi (rok 2010), neboť na základě něho nastala událost, z níž škoda vznikla - tedy určení neplatnosti výpovědi. Žalovaná se domnívá, že pokud se na její vztahy se zaměstnavatelem použije starý OZ, pak je nutné aplikovat ustanovení § 106 odst. 2 zákona [číslo] dle kterého se v jejím případě použije objektivní tříletá lhůta ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

3. Soud usnesením ze dne [datum] řízení přerušil do pravomocného skončení dovolacího řízení ve sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 56/2014, v němž byl mezi týmiž účastníky projednáván v podstatě totožný nárok (nárok na náhradu škody za neplatnou výpověď danou žalovanou zaměstnanci žalobkyně [příjmení] [příjmení]).

4. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně změnu návrhu na zahájení řízení resp. rozšíření žaloby o částku [částka] s odůvodněním, že zdejší soud ve věci sp. zn. 17 C 56/2014 zjistil, že průměrný měsíční výdělek žalované před porušením povinnosti, kterým způsobila škodu, činil [částka], tudíž 4,5 násobek činí [částka], nikoli pouze [částka].

5. Usnesením ze dne [datum] soud připustil výše uvedené rozšíření žaloby.

6. Při jednání dne [datum] vznesla žalobkyně proti nároku ve výši [částka] námitku promlčení.

7. Soud provedl následující dokazování a z něho zjistil tento skutkový stav:

8. Rozhodnutím o jmenování ze dne [datum] má soud za prokázané, že dnem [datum] byla žalovaná jmenována do funkce [anonymizována tři slova]. Opatřením [anonymizována tři slova] [číslo] 2007 a Opatřením [anonymizována tři slova] [číslo] 2007, kterým bylo předchozí opatření v bodě 2 ve slovech„ funkce a odvolání“ opraveno tak, že se nově nahrazuje„ ruším tato místa“, má soud za prokázané, že žalovaná s účinností od [datum] stanovila novou organizační strukturu [anonymizováno] (specifikovanou v opatření v bodě 1) s tím, že zároveň v bodě 2 zrušila organizační strukturu včetně všech vedoucích míst platnou ke dni [datum] a v souvislosti s tím odvolala, resp. zrušila místo [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]. Dle bodu 3.1. s účinností od [datum] jmenovala náměstkyní a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tato opatření podepsala žalovaná. Výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum] má soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ZP s odůvodněním, že Opatřením [anonymizována dvě slova] [číslo] 2007 ze dne [datum] byla publikována organizační změna v [anonymizováno], kde zaměstnavatel rozhodl o snížení stavu zaměstnanců na základě jiného organizačního uspořádání [anonymizováno] inspektorátu [anonymizováno] a pracovní funkce [anonymizována dvě slova] se za účelem zvýšení efektivnosti práce na [anonymizováno] inspektorátu [anonymizováno] ruší. Výpověď je podepsaná žalovanou a [anonymizována dvě slova] potvrdil, že jej převzal v 9:00 hod. Z dopisu podepsaného žalovanou adresovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] vzal soud za prokázané, že mu bylo sděleno, že s ohledem na organizační změny na [anonymizováno] inspektorátu nemůže být dotyčnému přidělována práce a jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele s tím, že zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku s tím, že zároveň zaměstnavatel nařizuje výše uvedené čerpání 21,5 dne dovolené. Tento přípis převzal [anonymizována dvě slova] dne [datum].

9. Rozhodnutím o odvolání ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla odvolána [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ministrem průmyslu a obchodu ke dni [datum] dle ustanovení § 73 ZP z funkce [anonymizována tři slova] a bylo jí uloženo, aby nejpozději do [datum] předala veškeré podklady související s doposud zastávaným pracovním místem. Z dopisu ministra průmyslu a obchodu MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. 1. 2013, č.j. 48309/12/01200/01000 má soud za prokázané, že ministr určil ve smyslu ustanovení § 262 ZP výši náhrady škody, kterou by po žalované měla [anonymizováno] požadovat ve výši čtyř a půlnásobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobila škodu. Z platového výměru žalované ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že tato byla s účinností od [datum] zařazena do 14. platové třídy a 9. platového stupně a byl jí stanoven platový tarif ve výši [částka], dále osobní příplatek ve výši [částka] a příplatek za vedení [částka], celkem tedy [částka]. Z mzdových listů žalované vzal soud za prokázané, že za období duben až prosinec 2007 činila u žalované výše odměn částku [částka], hrubá mzda za celé období činila částku [částka], za rok 2008 celkem [částka], hrubá mzda činila částku [částka], za rok 2009 celkem částku [částka], hrubá mzda činila částku [částka] a za roku 2010 celkem částku [částka], hrubá mzda činila částku [částka].

10. Ze spisového materiálnu Obvodního soudu pro [část Prahy] zn. 23 C 164/2009 vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se žalobou ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti skončení pracovního poměru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prhu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 ze dne 19. 1. 2010 má soud za prokázané, že bylo určeno, že výpověď daná žalovanou [příjmení] žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] je neplatná. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11.2010, č.j. 58 Co 396/2010-156 má soud za prokázané, že rozsudek Obvodního soudu pro Prhu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 ze dne 19. 1. 2010 se potvrzuje. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí vyplynulo, že žalobce [příjmení] [příjmení] nemohl být pro žalovanou nadbytečným zaměstnancem, neboť na jeho místo, resp. nově vytvořené místo, ale pracovní místo zcela analogické jeho původnímu pracovnímu místu, byl přijat nový zaměstnance, a to okamžitě s vyhlášením organizační změny, aniž by se statutární orgán žalované před dáním výpovědi žalobci jakkoliv zabýval odborností, zkušenostmi, resp. jeho celkovými předpoklady a schopností uvedené pracovní místo vedoucího zaměstnance zastávat. Nadbytečnost žalobce je tedy vyloučena za situace, kdy pracovní místo vedoucího zaměstnance v přímé řídící působnosti statutárního orgánu odpovídajícího pracovnímu místu zastávanému do [datum] žalobcem bylo v řídící struktuře žalované zachováno a došlo k jeho obsazení nově právě za tímto účelem přijatým zaměstnancem.

11. Ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 18 C 22/2012 vzal soud za prokázané, že se žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhal po ČR – [anonymizováno] zaplacení náhrady platu z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], a to s ohledem na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prhu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 ze dne 19. 1. 2010. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vzal svou žalobu v plním rozsahu zpět, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby žalobci předmětnou částku uhradila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2018, č.j. 18 C 22/2012 má soud za prokázané, že řízení bylo zastaveno a žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

12. Ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 19 C 147/2012 vzal soud za prokázané, že se žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhal po ČR – [anonymizováno] zaplacení náhrady platu z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši [částka] v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 147/2012 a částky [částka] v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 462/2013, následně obě řízení spojené do 19 C 462/2013. Žalobce těmito žalobami požadoval zaplacení částky [částka] s příslušenstvím za období od červenec 2009 do prosince 2009 a dále částky [částka] za období od prosince 2010 do června roku 2011, a to s ohledem na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prhu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 ze dne 19. 1. 2010. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 19 C 462/2013-52 bylo zjištěno, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci celkem [částka] s příslušenstvím a pod bodem II., rozsudku byla žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta. Žalované bylo zároveň uloženo, aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č.j. 23 Co 304/2015-92 vzal soud za prokázané, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 19 C 462/2013-52 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 19 C 462/2013-330 ze dne 18. 4. 2017 vzal soud za prokázané, že žalovanému bylo uloženo pod bodem I. rozsudku, aby zaplatil žalobci [příjmení] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím, pod bodem II. rozsudku, aby zaplatil žalobci částku [částka] s příslušenstvím a do zbylých částek byla žaloba pod bodem III a IV. rozsudku zamítnuta. Žalovanému bylo uloženo, aby zaplatil žalobci náhradu nákladů řízení. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11 2017, č.j. 23 Co 3360/2017-366 vzal soud za prokázané, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 19 C 462/2013-330, byl potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

13. Ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 18 C 237/2016 vzal soud za prokázané, že se žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhal po ČR – [anonymizováno] zaplacení náhrady platu z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], a to s ohledem na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prhu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 ze dne 19. 1. 2010. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2018, č.j. 18 C 237/2016-37 má soud za prokázané, že řízení bylo zastaveno a žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že žalobce vzal žalobu zpět s ohledem na to, že žalovaná předmětnou částku žalobci po podání žaloby uhradila. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

14. Ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 17 C 56/2014 má soud za prokázané, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala náhrady škody v celkové výši [částka] s odůvodněním, že žalovaná dala ihned po svém nástupu výpověď z pracovního poměru [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně byla jeho výpověď shledána soudem za neplatnou a žalobkyně byla povinna mu vyplatit náhradu platu s příslušenstvím. Z rozsudku ze dne 26.7. 2016, č.j. 17 C 56/2014-53 má soud za prokázané, že zdejší soud žalobu v plném rozsahu zamítl s odůvodněním, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty obecné odpovědnosti žalované a neshledal naplnění předpokladu porušení konkrétní povinnosti žalovanou. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, č.j. 30 Co 456/2016-78 vzal soud za prokázané, že odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 17 C 56/2014-53 ze dne 26. 7. 2016 potvrdil jako věcně správný. K dovolání žalobkyně rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, kdy z jeho rozhodnutí ze dne 14. 12. 2017, č.j. 21 Cdo 4353/2017-111 vzal soud za prokázané, že tento rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl:„ S ohledem na výše uvedené je však nutné dospět k závěru, že žalovaná tím, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dala (jménem žalobkyně) výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, aniž by pro dání výpovědi podle tohoto ustanovení byly splněny zákonné podmínky, porušila svoji pracovní povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jí vykonávané (§ 301 písm. c) zák. práce). Jedná se přitom o objektivní stav, který nastal bez ohledu na to, zda jej žalovaná chtěla způsobit nebo zda věděla, že může nastat.“ Dále dovolací soud uvedl, že ze skutkových zjištění soudu v dané věci vyplývá, že je dána příčinná souvislost mezi porušením pracovní povinnosti žalovanou a vzniklou škodou, neboť bez porušení pracovní povinnosti žalovanou by uvedená škoda žalobkyni nevznikla tak, jak vznikla (nebyla-li by [anonymizováno] [příjmení] dána neplatná výpověď, nemusela by žalobkyně vynaložit náklady na náhradu platu uvedenému zaměstnanci). Ohledně nedostatku zavinění dovolací soud dospěl k závěru, že závěr o nedostatku zavinění žalované nemůže být správný, neboť odvolací soud se okolnostmi, zda žalovaná vzhledem ke všem okolnostem (včetně toho, zda své kroky činila„ po konzultacích s právníky v rámci žalobkyně, či advokátními kancelářemi, které žalobkyni zastupovaly“, jak uvedla ve svém vyjádření k žalobě) a ke svým osobním poměrům měla a mohla vědět, že v souvislosti s dáním výpovědi [anonymizováno] [příjmení] jedná protiprávně a může tímto jednáním způsobit žalobkyni škodu, nezabýval. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 2. 2015, č.j. 17 C 56/2014-31 má soud za prokázané, že soud řízení částečně zastavil ke zpětvzetí žalobkyně co do částky [částka] a předmětem řízení tak zůstala částka [částka]. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2018, č.j. 17 C 56/2014 má soud za prokázané, že žalované bylo uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku [částka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.3.2019, č.j. 30 Co 45/2019-286 má soud za prokázané, že byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2018, č.j. 17 C 56/2014. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, č.j. 21 Cdo 4159/2019-336 vyplývá, že dovolání v této věci bylo odmítnuto.

15. Soud při jednání dne [datum] v důkazu četl účastnický výslech žalované i výpovědi svědků, z nichž zjistil následující:

16. Z výslechu žalované soud zjistil, že tato je doktorem přírodních věd, před tím, než začala působit na [anonymizováno], byla zaměstnána na MČ [obec a číslo], na Ministerstvu životního prostředí, na [anonymizováno] jako [anonymizováno 9 slov] [obec a číslo]. plánem reorganizace [anonymizováno] se začala zabývat ještě před svým jmenováním do funkce, kdy kontaktovala již zemřelou [anonymizováno] personálního odboru paní [příjmení] a bývalé kolegyně paní [příjmení] a [příjmení], se kterými kroky ohledně reorganizace konzultovala. Také byla v kontaktu s panem [příjmení], který byl šéfem technické kontroly. Uvedla, že si namalovala tzv. pavouka (schéma), kde bude jenom [anonymizováno] a pod ním tři zástupci a za tím účelem oslovila bývalé kolegy paní [příjmení] a paní [příjmení], kdy jí tyto měly pomoci připravit organizační změnu na inspekci. [příjmení] [příjmení] žalovanou upozornila, že konkrétní personální informace jí předá až po jmenování do funkce. [ulice] snahou žalované v rámci reorganizace bylo snížení počtu vedoucích funkcí ze sedmi na tři. Konkrétní realizaci organizační změny jako výběr osob, které nahradily ty, jimž byla udělena výpověď, řešilo personální oddělení, žalovaná sama zvolila pouze paní [příjmení], která k [anonymizováno] nastoupila dne [datum], a paní [příjmení]. Dále pak na [anonymizováno] přibrala paní [příjmení] [příjmení], která původně pracovala na MČ [obec a číslo]. Žalovaná dále uvedla, že paní [příjmení], se kterou věc konzultovala, má právnické vzdělání, dále se obracela na [anonymizováno] [ulice] a paní [příjmení] [příjmení]. Odbory s výpovědí vedoucích zaměstnanců udělily souhlas, žádná rizika ve věci nepředpokládala, paní [příjmení] považovala za schopnou a neměla důvod si myslet, že by výpovědi mohly být formálně špatně. [příjmení] [příjmení] [příjmení] vybrala paní [příjmení]. V původní zaměstnance ve vedoucích pozicích neměla žalovaná důvěru. Ona sama řešila pouze systémovou otázku, personální obsazení řešilo personální oddělení v čele s paní [příjmení], sama nic nepsala, vše se k ní dostalo až k podpisu. Odpovědnost za celou věc leží dle názoru žalované na personálním oddělení [anonymizováno], které výpovědi zpracovávalo, stejně tak pracovní náplň jednotlivých funkcí. Uvedla, že důvodem, proč na stávajících pozicích nenechali stávající zaměstnance bylo, že tito to měli v pracovních smlouvách a ona si neuměla představit, že s těmi stávajícími zaměstnanci, kteří mají pracovní smlouvu by mohlo dojít ke shodě na novém uspořádání [anonymizováno] a proto neměla v tyto lidi důvěru. K otázce proč s organizační změnou nevyčkala až na dobu, kdy se s chodem [anonymizováno] a s vedoucími zaměstnanci seznámí, uvedla, že se chodu [anonymizováno] věnovala už před svým nástupcem do funkce.

17. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tento u žalobkyně působil od roku 1997 jakožto inspektor, poté na odboru metodiky technické kontroly a od [datum] byl v pozici [anonymizováno] odboru ekonomického a práva, a to až do roku 2013, kdy odešel. V současné době je opět u žalobkyně zaměstnán. Žalovanou poznal až v roce 2007, kdy se začal řešit jeho možný nástup do řídící funkce v [anonymizováno], která mu byla zprostředkována [anonymizováno] [příjmení]. Důvody neznal, bylo mu řečeno, že je daná funkce volná. Uvedl, že s předchozím zaměstnancem panem [příjmení] se potkal až když nastoupil zase zpátky. Na přípravách výpovědí těch zaměstnanců, kteří byli odejiti se nikterak nepodílel. Výpovědi zajišťovalo dle svědka personální oddělní. Na skutečnost, zda se podílel na vytvoření náplně práce, či zda mu byla předána již vyhotovená, si nevzpomíná. Vedoucí funkce byla svědkovi nabídnuta [anonymizována čtyři slova] [rok] a s žalovanou se dohodli, že do funkce nastoupí za 24 hodin, domnívá se, že to bylo od [datum], kdy přebíral agendu, ale od koho tuto agendu přebíral si nevzpomíná. V souvislosti s organizační změnou žádné kroky nečinil, to bylo na personálním oddělení. K pracovní náplni svědek uvedl, že v době jeho nástupu na místo [anonymizováno] [příjmení] došlo k přeskupení činností, není si jistý, zda v době, kdy u [anonymizováno] na toto místo nastoupil, viděl svou náplň práce.

18. Z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že k žalobkyni nastoupila na [anonymizováno] [rok]. Byla zaměstnaná na právním oddělení patřícím pod ekonomicko-právní odbor, který v té době vedl [anonymizováno] [příjmení]. V právním oddělení byly konzultovány pouze otázky spojené se správním řízením, personální otázky nikoliv. K dotazu soudu kdo rozhodoval o personálních otázkách v rámci [anonymizováno] uvedla, že pravděpodobně personální odbor. K obecnému chodu oddělení uvedla, že referent vypracoval nějaký dokument, který podléhal podpisu osoby, jež ho vypracovala, následně vedoucímu, dále [anonymizováno] odboru a nakonec šla věc k podpisu [anonymizována dvě slova], tedy žalované. Jednalo se o standartní postup. Svědkyně si nebyla vědoma toho, že by v době, kdy byla u žalobkyně zaměstnaná, probíhaly nějaké pracovněprávní spory.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato je kamarádkou žalované, u žalobkyně pracovala do roku 2010. Uvedla, že k žalobkyni nastoupila [datum] nebo [datum] a do té doby pracovala na Krajském úřadu v [obec]. U žalobkyně byla zaměstnána jako [anonymizováno] organizační sekce. Uvedla, že má bakalářské právnické vzdělání. K žalobkyni nastoupila na základě nabídky, byla to pro ni výzva. Dále uvedla, že již před oficiálním nástupem do nového zaměstnání probíhaly mezi ní a žalovanou neoficiální konzultace ohledně organizačních změn směřujících ke snížení počtu zaměstnanců. Do té doby než nastoupila vše neoficiálně konzultovala s Dr. [celé jméno žalované], neboť jí to zajímalo, byla rozhodnutá, že k žalobkyni nastoupí. Neoficiální spolupráce probíhala především telefonicky, resp. emailem a svědkyně to ještě konzultovala s [anonymizována dvě slova], což je její dlouholetý kamarád. [anonymizována dvě slova] je kamarád, který se specializuje na pracovní právo a rovněž si správnost konzultovala na personálním odboru krajského úřadu, neboť i tam docházelo každou chvíli k organizačním změnám. Ještě před svým nástupem k [anonymizováno] svědkyně konzultovala telefonicky s p. [příjmení] a ta ji ujistila, že je to konzultováno s dr. [příjmení], a že to konzultovala i s právníky na [anonymizováno]. Svědkyně praxi s personalistikou neměla. Svědkyně s žalovanou probírala i rizika, která jsou s možnou neplatnou výpovědí spojena. Diskutovaná rizika se týkala i výpovědí, hlavně toho, zda jsou ty výpovědi správně udělané, vedoucí útvarů byli v pracovněprávním vztahu, nebyli jmenováni. Samotné výpovědi byly konzultované s právníkem [anonymizována dvě slova], výpovědi zpracovávala po faktické stránce paní [příjmení] podle té organizační změny. Svědkyně s žalovanou projednávala i organizační schéma (pavouka). Stalo se to, že ty pracovní náplně, které byly a které jsou k dispozici, tak jako samozřejmě ty činnosti nezmizí, ty se akorát rozdělovaly do jednotlivých sekcí. Uvedla, že se nejednalo o přeobsazení míst, ale původní místa zanikla a vznikla nová, některé s jiným názvem a některé s jinou náplní práce, ale zase nechce říci, že by se tam nedostalo něco z té předchozí náplně práce. Všechno co bylo děláno, ale bylo schváleno vedením [anonymizováno]. Organizační změnu připravilo vedení [anonymizováno], tedy žalovaná a pak jí realizovalo personální oddělení v čele s paní [příjmení].

20. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že poskytovala právní poradenství [anonymizováno] několik let, a to od roku 2008, možná i dříve. Žalovanou zná pouze pracovně, před rokem 2008 svědkyně v kontaktu s žalovanou nebyla. V roce 2007, přelom roku 2006 2007 nebyla osobně v kontaktu s paní [celé jméno žalované], ale byl s ní v kontaktu její kolega [anonymizována čtyři slova] byl výborný odborník přes pracovní právo. Osobně se s žalovanou viděla až v roce 2008. Uvedla, že vše potřebné ohledně organizační změny a pracovních náplní konzultovala s paní [příjmení] a ta se dále obracela na [anonymizováno] [příjmení], který je odborníkem na pracovní právo. Svědkyně uvedla, že žalovanou v rámci právního poradentství upozornila i na možnost, že soudní řízení nedopadne příznivě. Konzultace probíhaly neoficiálně již před tím, než organizační změna vstoupila v platnost, a to pravděpodobně prostřednictvím [anonymizováno] [ulice]. Výpovědi připravovala fakticky paní [příjmení] a konzultovala je s [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova].

21. Dále byl ve shora uvedeném řízení vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] a z jeho výpovědi bylo soudem zjištěno, že je OSVČ a několik let zajišťoval pro [anonymizováno] školení s pracovněprávní tématikou, v současné době pro žalobkyni již nepracuje. Svědek uvedl, že má právnické vzdělání a věnuje se lektorské činnosti v oblasti práva. K dotaz soudu, zda s ním paní [celé jméno žalované] konzultovala organizační změny u žalobkyně uvedl, že si pamatuje, že si kreslili jakési organigramy a on jí předával své zkušenosti, bavili se o popisech pracovních pozic z hlediska přesunu jednotlivých činností v rámci zamýšlených organizačních změn. U žalobkyně přednášel a v rámci toho tam konzultoval i organizační změny. Obracela se na něj jednak paní [příjmení] a také žalovaná. Svědek dále uvedl, že tyto konzultace probíhaly v době, kdy žalovaná u žalobkyně začala pracovat. Konkrétní jednání si již nepamatoval, většinou dostal od paní [příjmení] či paní [příjmení] nějaký text či dokument, ke kterému se měl vyjádřit. V rámci těchto konzultací svědek upozorňoval na skutečnost, že neplatné výpovědi znamenají určité riziko v podobě případné náhrady platu. Co se týče doby, po kterou svědek působil u žalobkyně, k tomu uvedl, že to již nedokáže s takovým časovým odstupem uvést, veškeré pracovní smlouvy, resp. faktury má uloženy v účetnictví a toto z paměti nezná. Svědek dále uvedl, že nebyl součástí procesu reorganizace, pouze předával své rady a zkušenosti z pohledu své praxe, sám nenavrhoval rušení pozic, žádných aktivních úředních jednání se neúčastnil, pouze se vyjadřoval k položeným otázkám s ohledem na své praktické zkušenosti s reorganizacemi. Samotné výpovědi s ním vždy konzultovala paní [příjmení], která je měla na starosti a připravovala je. Konkrétní jména osob, kterým byla udělena výpověď a osob, které je nahradily, neznal.

22. Vnitřním sdělením ze dne [datum] má soud za prokázané, že na základě předchozí konzultace [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] činí náklady náhrady platu u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za období od [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] částku [částka] a náhrada za úroky z prodlení činí [anonymizována dvě slova]. Tímto vnitřním sdělením byl dán pokyn k výplatě částky – zálohy ve výši [částka] ve prospěch účtu [anonymizována dvě slova]. Výpisem z účtu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně částku [částka] uhradila dne [datum].

23. Vnitřním sdělením ze dne [datum] má soud za prokázané, že ve vztahu k soudnímu řízení vedenému pod sp. zn. 18 C 237/2016 na základě rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 23 Co 62/2014-464 je [anonymizováno] povinna vyplatit doplatek k náhradě platu v celkové výši [částka] plus úroky z prodlení ve výši [částka]. Tímto vnitřním sdělením byl dán pokyn k výplatě částky ve výši [částka] ve prospěch účtu [anonymizována dvě slova]. Výpisem z účtu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně částku [částka] uhradila dne [datum].

24. Vnitřním sdělením ze dne [datum] má soud za prokázané, že ve vztahu k soudnímu řízení vedenému pod sp. zn. 18 C 22/2012 na základě rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 23 Co 62/2014-464 je [anonymizováno] povinna vyplatit doplatek k náhradě platu v celkové výši [částka] a úroky z prodlení ve výši [částka]. Tímto vnitřním sdělením byl dán pokyn k výplatě částky ve výši [částka] ve prospěch účtu [anonymizována dvě slova]. Výpisem z účtu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně částku [částka] uhradila dne [datum].

25. Vnitřním sdělením ze dne [datum] má soud za prokázané, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 19 C 462/2013-330 bude [anonymizována dvě slova] vyplacena náhrada platu za období 7/ 2009 do 12/ 2009 [částka] plus úroky z prodlení ve výši [částka]. Tímto vnitřním sdělením byl dán pokyn k výplatě částky (po odpočtu zákonných srážek) ve výši [částka] ve prospěch účtu [anonymizována dvě slova]. Výpisem z účtu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně částku [částka] uhradila dne [datum].

26. Organizačním řádem [anonymizováno] účinným od 1. 2. 2005, č.j. 78/2005 (čtený k důkazu ze spisu 17 C 56/2014) má soud za prokázané, že určující působnosti jednotlivých útvarů [anonymizováno], konkrétně článek 8 bod 1, upravuje pozici [anonymizována tři slova] tak, že tento rozhoduje o všech zásadních věcech patřících do působnosti [anonymizováno], rozhoduje o uzavírání a rozvazování pracovních poměrů a o vnitřní organizaci [anonymizováno].

27. Soud shora uvedené listinné důkazy, účastnický výslech a výslechy svědků hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud poukazuje na skutečnost, že účastnický výslech a výslechy ostatních svědků byly k důkazu pouze čteny z přepisů zvukových záznamů ze spisu 17 C 56/2014, kde byli všichni vyslechnutí ke skutkově i právně totožné věci. Opětovný výslech všech uvedených v tomto řízení soud shledal již nadbytečným, a to i s ohledem na skutečnost, že by museli vypovídat k událostem z roku 2007, tedy událostem, které se staly před 14 lety.

28. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

29. Na daný vztah mezi účastníky se vztahuje zákon č. 262/2006 Sb., ZP, ve znění zákona č. 181/2007 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 7. 2007 a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný ve znění zákona č. 296/2007 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen„ občanský zákoník“).

30. Podle § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

31. Podle § 69 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

32. Podle § 208 ZP nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

33. Podle § 250 odst. 1, 2, 3 ZP zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. (3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

34. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. (2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyř a půlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

35. Podle § 301 písm. d) ZP jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

36. Podle § 355 odst. 1 ZP na zaměstnance, který neodpracoval v rozhodném období alespoň 21 dnů, se použije namísto průměrného měsíčního výdělku výdělek pravděpodobný.

37. Na základě shora uvedeného došel soud k závěru, že žaloba byla z větší části podána důvodně.

38. Předně soud uvádí, že pokud žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uváděla, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 4353/2017 zaujal zcela„ vadný právní názor“ nebo některé aspekty věci opomenul, tak v tomto soud pouze připomíná, že není na soudu prvního stupně, aby jakkoliv hodnotil obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Právě naopak je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pro soud nižšího stupně rozhodnutím závazným, který je soud povinen respektovat.

39. Dle ustanovení § 250 ZO je předpokladem vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu vůči zaměstnavateli a) porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody, tzv. kauzální nexus a d) rovněž také zavinění zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně a pokud kterýkoliv z nich chybí, nevznikne nárok k zaplacení škody. Pokud se vše uvedené prokáže, je rozsah odpovědnosti zaměstnance limitován čtyř a půlnásobkem průměrného měsíčního výdělku před tvrzeným porušením právní povinnosti.

40. Nejprve se tedy soud zabýval skutečností, zda žalovaná porušila pracovní povinnost dle ust. § 301 písm. d) a § 52 písm. c) ZP. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná ihned po svém nástupu provedla organizační změnu, a to opatřením [anonymizována tři slova] [číslo] 2007 a [číslo] 2007 a na základě této organizační změny dala výpověď několika stávajícím zaměstnancům. Předmětné výpovědi se pak staly předmětem přezkumu soudem a byly shledány neplanými. Jedním z těchto zaměstnanců byl i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vrchní [anonymizováno] sekce podpory kontroly [anonymizováno]. Jak bylo uvedeno shora, rozsudkem Obvodního sodu pro [část Prahy] zn. 23 C 164/2009 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 58 Co 396/2010 bylo určeno, že výpověď daná [anonymizována dvě slova] je neplaný, a to s ohledem na skutečnost, že tento nemohl být pro [anonymizováno] nadbytečným zaměstnancem, neboť na jeho místo, resp. nově vytvořené místo, ale pracovní místo zcela analogické jeho původnímu pracovnímu místu, byl přijat nový zaměstnance, a to okamžitě s vyhlášením organizační změny, aniž by se statutární orgán žalované před dáním výpovědi žalobci jakkoliv zabýval odborností, zkušenostmi, resp. jeho celkovými předpoklady a schopností uvedené pracovní místo vedoucího zaměstnance zastávat. Nadbytečnost žalobce je tedy vyloučena za situace, kdy pracovní místo vedoucího zaměstnance v přímé řídící působnosti statutárního orgánu odpovídajícího pracovnímu místu zastávanému do [datum] žalobcem bylo v řídící struktuře žalované zachováno a došlo k jeho obsazení nově právě za tímto účelem přijatým zaměstnancem. Výpověď [anonymizována dvě slova] byla tedy shledána účelovou. Je tedy nepochybné, že žalovaná porušila svou pracovní povinnost, když udělila zcela účelově výpověď z pracovního poměru [anonymizována dvě slova], když k takovému kroku nebyly splněny předpoklady.

41. Dalším předpokladem pro vznik odpovědnosti je způsobení škody. Vzhledem k tomu, že na základě pravomocného rozhodnutí Obvodního sodu pro [část Prahy] zn. 23 C 164/2009 s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 58 Co 396/2010 bylo vedeno několik řízení o náhradu platu [anonymizována dvě slova], kdy žalobkyně byla nucena zaplatit [anonymizována dvě slova] celkem 1 520, [částka], je bezpochyby škodou náhrada tohoto platu. Žalobkyně výpisy z účtu prokázala, že [anonymizována dvě slova] zaplatila na účet dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z těchto částek pak žalobkyně musela ještě uhradit zákonné odvody jako sociální a zdravotní pojištění.

42. Soud došel k závěru, že mezi jednáním žalované a vzniklou škodou je i příčinná souvislost. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná provedla u žalobkyně organizační změnu, a to ihned po svém jmenování do funkce a na základě této organizační změny dala výpověď několika zaměstnanců mezi nimiž byl i [anonymizována dvě slova]. Jak bylo soudem určeno, výpověď [anonymizována dvě slova] byla soudem shledána neplatnou, a to z důvodu, že tento nemohl být pro žalobkyni nadbytečným zaměstnancem, když na jeho místo byl ihned přijat jiný zaměstnanec. Žalovaná tedy nepostupovala dle ustanovení § 52 písm. c) ZP a zcela svévolně udělila [anonymizována dvě slova] výpověď z pracovního poměru. Nebýt tedy organizační změny, kterou provedla žalobkyně ihned po svém nástupu a nebýt zcela účelové výpovědi zaměstnance [anonymizována dvě slova], žalobkyně by nemusela [anonymizována dvě slova] vyplatit na náhradě platu více než 1,5 milionu korun. Jinými slovy ke škodě na majetku žalobkyně by bez organizační změny a výpovědi dané [anonymizována dvě slova] nedošlo. Soud v tomto plně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4353/2017, který rozhodoval ve skutkově i právně totožné věci (zaměstnanec [anonymizováno] [příjmení]) vedené u zdejšího sodu pod sp. zn. 17 C 56/2014 a dovodil, že je napleněna příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti spočívající v dání neplatné výpovědi a vznikem škody představující náhradu platu pro zaměstnance, jemuž žalovaná dala neplatnou výpověď.

43. Posledním předpokladem vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu vůči zaměstnavateli je zavinění. Dle komentáře [jméno], [příjmení] a spol., Zákoník práce, C.H. Beck, 2. vydání obecně platí, že zatímco protiprávnost je objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním zaměstnance a stanovenou právní povinností, zavinění je kategorií subjektivní, které lze charakterizovat jako psychický stav jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Zavinění může bát dáno buď ve formě úmyslu, nebo ve formě nedbalosti. Tzv. úmyslné zavinění je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že jí způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění ve formě nedbalosti je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá) nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). I když se tedy zaměstnance objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a i když v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, nebude přesto dána jeho odpovědnost, jestliže zaměstnanec nevěděl, že může škodu způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět nemusel a nemohl, neboť za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti.

44. Zavinění je záležitost vnitřního psychického světa škůdce a nemůže být tedy samo o sobě předmětem dokazování. Naopak předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa. Dle již shora zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 4353/2017 má-li být tedy v občanském soudním řízení prokázáno zavinění zaměstnance ve smyslu ustanovení § 250 odst. 3 zák. práce, může se tak stát jen nepřímo, a to prokázáním takových skutečností, jejichž prostřednictvím se psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k jeho jednání a k následkům jeho jednání projevuje navenek, tedy prokázáním skutečností, z nichž lze dovodit, zda zaměstnanec chtěl svým protiprávním jednáním způsobit škodu a zda věděl, že svým protiprávním jednáním může způsobit škodu, popřípadě zda o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Soud shledal, že u žalované je dáno zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Soud se tak ztotožnil s právním názorem v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 56/2014 a rovněž pod sp. zn. 21 C 4/2019. Žalovaná vzhledem ke svým osobním poměrům, ke svému vzdělání a postavení měla a mohla vědět, že svým jednání spočívajícím v přijetí organizační změny Opatřením [anonymizována tři slova] [číslo] 2007 a [číslo] 2007 a udělení výpovědi [anonymizována dvě slova] může způsobit škodu. Jak vyplynulo ze samotné účastnické výpovědi žalované (při jednání tento výslech čten z protokolu z řízení sp. zn. 17 C 56/2014) měla tato vysokoškolské vzdělání a před jmenováním do funkce [anonymizována tři slova] zastávala několik vědoucích pozic ve státní správně. Soud je tedy názoru, že není možné, aby si nebyla vědoma rizika propuštění několika zaměstnanců (mezi nimi i [anonymizováno] [příjmení]) bez jakýkoli důvodů. [jméno] žalovaná ostatně ve své účastnické výpovědi uvedla, že stávající zaměstnance ([anonymizováno] [příjmení]) neponechala na vedoucí pracovní pozici z důvodu, že si neuměla představit, že ve stávající zaměstnance, kteří neměli pracovní smlouvu a nepřistoupili by na nové uspořádání [anonymizováno], měla důvěru. Ostatně konkrétně u [anonymizována dvě slova] sama žalovaná uvedla, že na jeho místo dosadila [anonymizováno] [příjmení], se kterou dříve spolupracovala. Obhajoba žalované, že odpovědnost leží na personálním odboru je tak zcela lichá, když je zcela zjevné, že paní [příjmení] [příjmení] dosadila na místo [anonymizována dvě slova] sama žalovaná. Ze svědeckých výpovědí Bc. [příjmení] a [anonymizováno] [ulice] pak vyplynulo, že tito žalovanou na rizika spojená s případnou neplatností výpovědí zaměstnanců žalobkyně upozorňovali. Ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 23 C 164/2009 vyplynulo, že výpověď [anonymizována dvě slova] mu byla dána z důvodu zrušení jeho pracovní pozice s odkazem na opatření [číslo] 2007. Organizační změnou tak byla zrušena sekce podpory kontroly a nahrazena byla sekcí řízení a podpory kontroly, kdy z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 23 C 164/2009-120 vyplynulo, že povaha činností těchto odborů jsou v podstatě totožné a pracovní místo [anonymizováno] sekce podpory kontroly našlo v organizační struktuře ÚI [anonymizováno] po [datum] svůj téměř přesný odraz v pracovním místě [anonymizováno] sekce řízení a podpory, a to jak co do navázání ve vertikálních řídících vazbách, tak co do obsahové náplně činnosti. [anonymizována dvě slova] prakticky ihned nahradila [anonymizováno] [příjmení], se kterou byla uzavřena týž den pracovní smlouva se stejnou náplní práce jako s [anonymizována dvě slova]. Z uvedeného pak vyplynulo, že [anonymizována dvě slova] nemohl být nadbytečným zaměstnancem a jeho výpověď z pracovního poměru byla shledána neplatnou. Dle soudu je nepochybně dána odpovědnost žalované za shora uvedené, kdy jí muselo být zcela zřejmé, že nahrazuje jednoho zaměstnance druhým, bez jakéhokoliv seznámení s prací jednotlivých zaměstnanců, uděluje ihned po svém jmenování do funkce řadu výpovědí a mění organizační strukturu žalobkyně. Z dokazování rovněž vyplynulo, že organizační změnu, na základě které bylo propuštěno několik zaměstnanců, žalovaná oficiálně s nikým nekonzultovala, ale pouze před nástup do funkce toto probírala s [anonymizována dvě slova], který sám tyto konzultace označil za„ posezení u kávičky“. Z jeho výpovědi rovněž vyplynulo, že tento neměl a ani mohl mít přesné podklady týkající se například konkrétní náplně práce (pracovní činnosti) pracovní pozice [anonymizována dvě slova] a náplně práce vztahující se k „ nově“ vytvořené pozici později zastávané [anonymizováno] [příjmení]. Obdobně pak platí výše uvedené ve vztahu vedení konzultací žalovanou s Bc. [příjmení], když tato jednak neměla v rozhodné době magisterské právnické vzdělání, ani v době přijetí organizační změny u žalobkyně nepracovala tudíž, nemohla být vůbec obeznámena s vnitřní strukturou ani s pracovní náplní pracovních míst, jež měla být na základě předmětné organizační změny zrušena. Advokátka [anonymizováno] [příjmení] pak poskytovala oficiální právní poradenství, ale toto se týkalo soudních sporů o neplatnost výpovědí. Pokud se žalovaná v řízení bránila tím, že výpovědi sama nevyhotovovala, nýbrž to bylo v dikci personálního oddělení, je třeba uvést, že výpovědi z pracovních poměrů byly dány na její pokyn, s jejím souhlasem a žalovaná tyto výpovědi schválila a podepsala, tudíž odpovědnost za tyto výpovědi je jednoznačně dána. Navíc výše uvedené výpovědi byly uděleny v souvislosti a v důsledku organizační změny vyhotovené žalovanou. Skutečnost, že v případě neplatnosti udělené výpovědi vznikají dotčenému zaměstnanci nároky na náhradu platu vůči zaměstnavateli, pak vyplývá přímo ze zákona, tudíž žalovaná měla vědomost i o škodním následku.

45. S ohledem na výše uvedené tak lze shrnout, že předpoklad zavinění žalované ve formě vědomé nedbalosti byl naplněn, když žalovaná věděla, že svým jednáním spočívajícím v přijetí organizační změny a udělení výpovědi může způsobit žalobkyni jakožto zaměstnavateli škodu a bez přiměřených důvodů spoléhala, že se tak nestane. Jak tedy vyplývá se shora uvedené, v tomto případě došlo k naplnění všech předpokladů odpovědnosti žalované za škodu vůči zaměstnavateli dle zákoníku práce. Z toho důvodu se soud již dále zabýval výší způsobené škody žalovanou. Jelikož škodnou událostí bylo dání neplatné výpovědi [anonymizována dvě slova] dopisem ze dne [datum] a k tomuto dni žalovaná u žalobkyně neodpracovala [anonymizováno] dní, je třeba vycházet při určení výše náhrady z pravděpodobného výdělku žalované. Dle platového výměru žalované [účinnost] činil její plat [částka] měsíčně. Výše odměn od dubna do prosince roku [rok] činila dle mzdového listu pro rok 2007 částku [částka], přičemž soud tuto částku poměrně rozdělil mezi měsíce duben až prosinec s tím, že na každý měsíc připadla odměna [částka] [anonymizováno], [částka], tj. zaokrouhleně [částka]. Pravděpodobný výdělek žalované tak činí částku [částka] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Žalovaná tak odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni do výše 4,5násobku pravděpodobného výdělku, tj. do výše částky [částka].

46. K otázce promlčení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, s. zn. 21 Cdo 4159/2019-336, kde vyslovil právní názor, že škoda nevzniká již v důsledku pohledávky, kterou má za poškozeným třetí osoba, nebo jejím vymáháním, ale teprve skutečným zmenšením majetku poškozeného v důsledku zaplacení (jiného uhrazení) dluhu odpovídajícího této pohledávce. Ze skutkových zjištění po provedeném dokazování je zřejmé, že [anonymizována dvě slova] byly na náhradě platu po odpočtu zákonných srážek vyplaceny tyto částky dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Od výše uvedených plateb tak začala běžet subjektivní i objektivní promlčecí doba, neboť dle § 101 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Je tedy logické, že subjektivní i objektivní promlčecí doba může začít běžet až od vzniku škody, neboť před vznikem škody nelze právo na náhradu škody vykonat. Podle § 106 odst. 1 o.z. je subjektivní promlčecí doba dvouletá a objektivní promlčecí doba 3letá. Ohledně žalobního nároku co do částky [částka] byla žalobkyní žaloba podána k soudu dne [datum], tj. před uplynutím subjektivní i objektivní promlčecí doby a nárok žalobkyně tak ohledně částky [částka] není promlčen. Co se týče částky [částka], o kterou žalobkyně rozšířila žalobu podáním ze dne [datum] soud konstatuje, že tato částka naopak promlčenou je. S ohledem na skutečnost, že výplaty náhrad platu [anonymizována dvě slova] učinila žalobkyně v roce 2017, přičemž dne [datum] byla uhrazena částka [částka] a dne [datum] částka [částka], tedy částka přesahující žalovanou částku, je evidentní, že rozšíření žaloby o částku [částka] bylo učiněno až po uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, soud v souladu s ust. § 100 odst. 1 obč. zák. žalobu ohledně částky [částka] pro promlčení zamítl.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná z 96% a má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 92%. Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena, má tedy právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle § 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za 7 úkonů (převzetí zastoupení, žaloba ze dne [datum], podání žalobkyně ze dne [datum], rozšíření žaloby ze dne [datum], podání ze dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum] přesahující 2 hod.) ve výši [anonymizováno] Kč/úkon. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu [částka].

48. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobkyně je jakožto Česká republika od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozena a v řízení byla úspěšná a má právo na náhradu nákladů řízení, tudíž žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z částky [částka], který činí částku [částka].

Poučení