39 C 54/2024 - 182

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl ve senátu složeném ze soudkyně Mgr. Petry Pavlíčkové a členů senátu p. Zdeňky Vicariové a JUDr. Rudolfa Tomáška ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni 23. 10. 2023 žalovanou je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 31 594 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město státem hrazené náklady ve výši 0 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň město 27. 2. 2024 se žalobkyně původně domáhala určení trvání pracovního poměru u žalované, následně byla žaloba upravena v nás určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 10. 2023. O této změně bylo rozhodnuto při jednání 27. 6. 2023. Žalobkyně uvedla, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 1. 2023, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, místo výkonu práce Česká republika, pracovní pozice regionální manažer. Předmětem činnosti žalobkyně měla být komunikace s potenciálními zákazníky, rozšiřování klientely, a zpracovávání zadávací zadávacích dokumentů, kalkulace nabízení služeb, a to na území celé republiky, tento předmět činnosti však není v pracovní smlouvě specifikován. Fakticky tedy žalobkyně pracovala jako obchodní zástupce. Nejednalo se o práci manažera, neboť neměla na starosti žádný tým, neřídilo prodejní aktivity v regionu, ani aktivity ostatních obchodních zástupců. Pracovní poměr byl ukončen 23. 10. 2023 výpovědí ze strany zaměstnavatele pro nadbytečnost, výpovědní lhůta měla uplynout 31. 12. 2023. Žalobkyně z výpovědí nesouhlasila, požádala o přidělování Tato práce, toto oznámila žalované 21. 12. 2023. Žalovaná však reagovala negativně. Žalobkyně upozornila, že si není vědoma bez jakéhokoliv rozhodnutí žalované o organizační změně. Fakticky ani nedošlo k žádným strukturálním změnám, pro které by se stala nadbytečnou, a několik dní po předložení výpovědi byla naopak ze strany žalované zveřejněna nabídka volného pracovního místa na pozici obchodního zástupce formou inzerce předmět činnosti na této pozici se naprosto shodoval s tím, co pro žalovanou prováděla žalobkyně. Nabídka byla zveřejněná na facebookovém profilu už, obsahuje i shodnou odměnu, benefity a právo zaměstnance, které měla žalobkyně, včetně použití služebního automobilu, mobilního telefonu, mzdy 45 000 Kč i jednorázové provize. Nabídka byla zveřejněna také na webovém portále jobs.cz. Žalobkyně na tyto skutečnosti upozornila žalovanou dále vedené korespondenci s tím, že podle jeho názoru je obsazována shodná pracovní pozice, pro kterou ona byla shledána nadbytečnou. Žalovaná nicméně reagovala tak, že došlo ke zrušení pozice regionálního manažera, inzerát na obchodního zástupce neodpovídá jejímu předchozímu pracovnímu zařazení. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že výpověď z pracovního poměru, kterou obdržela podle § 52 písm. c) zákoníku práce je neplatná. Podáním doručeným jsou 10. 3. 2024 popsala žalobkyně svůj pracovní náplň a vysvětlila, jakým způsobem jednal s klienty.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním svého právního zástupce 26. 4. 2024 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, neboť žalobkyně se pro žalovanou skutečně stala nadbytečnou. Žalovaná uvedla, že žalobkyně pracovala jako regionální manažer, měla na starosti správu objektových manažerů a hospodaření s rozpočtem pro danou oblast, kdy se konkrétně jednalo o oblast [jméno FO]. Výpověď žalobkyni byla dána v důsledku významného úbytku zakázek na [jméno FO] kdy došlo k ukončení spolupráce, například s [adresa], [právnická osoba] [adresa], Dopravní společností [adresa] a další. [jméno FO] tedy nebylo třeba starat se o jakékoliv klienty, kdy fakticky jediným klientem zůstala společnost [adresa] zde tedy byla do pozice regionálního manažera nadbytečná. Žalovaná měla v úmyslu vytvořit zcela novou pracovní pozici obchodního manažera s celostátní působností, ten by se měl zaměřovat výlučně na získávání nových klientů, tímto způsobem byla také pracovní pozice popsána. Pracovní pozice žalobkyně byla zrušena, tedy za situace, kdy by žalobě bylo vyhověno, žalovaná by neměla možnost žalobkyni na původní pracovní pozici zaměstnat. [právnická osoba] reakci na toto podání žalobkyně 30. 5. 2024 doplnila, že i nadále setrvává na tom, co uvedla v žalobě, tedy že její pracovní činnost nebyla omezena na oblast [jméno FO], jezdila po celé České republice, toto dokumentuje předloženými důkazy. V žádném případě nehospodařila s rozpočtem pro danou oblast, to zajišťoval její nadřízený. Ona měla vyhledávat klienty, připravovat nabídky do výběrových řízení. V souvislosti s hospodařením měla na starosti pouze provádění tvorby kalkulací, to bylo náplní její činnosti. Žalobkyně upozornila, že pokud žalovaná opakovaně uvádí, že pracovní činnosti žalobkyně byly odlišné proti práci nabízená obchodnímu zástupci, je na žalované, aby tato specifika rozklíčovala. Pokud pak žalovaná argumentuje úbytkem klientů v oblasti [jméno FO], upozornila na to, že k rozvázání spolupráce s Dopravní společností [adresa] došlo až 30. 3. 2024, s [adresa] k 30. 11. 2023, tedy vždy fakticky až poté, co byla žalobkyni dána výpověď. Spolupráce s městským úřadem Vsetín trvá i nadále. Není tedy pravda, že by zakázky ubyly, naopak zakázky začínaly v červnu a červenci 2023, jakkoliv vyhodnocování jejich rentability tedy bylo předčasné. Žalobkyně dále upozornila, že pokud žalovaná předkládala v rámci svého vyjádření interní zprávu datovanou 2. 10. 2023, ta obsahuje takové nelogičnosti, které v konečném kontextu vedou k domněnce, že byla vytvořena až následně, protože se zmiňuje, například o jednání v lednu 2024, což nepochybně v říjnu 2023 nemohla tušit. Ona sama měla informace přímo z vedení společnosti v Německu, a to ze září 2023, že Česká republika si vede dobře, nebyly tam žádné náznaky špatných ekonomických výsledcích. K otázce obsazení pracovní pozice obchodního zástupce uvedla, že podle jejích informací proběhlo standardní výběrové řízení, byl veden pohovor s konkrétním člověkem, o kterém tedy neví, jestli byl čin nebyl vybrán. Předkládána je také komunikace z roku 2024, kde se uvádí, že výběrové řízení bylo zadáno v prosinci 2023, pro celkem 35 uchazečů proběhla 3 kola pohovorů a předběžné rozhodnutí bylo učiněno 19. 1. 2024.

4. Mezi účastníky nebylo sporné trvání pracovního poměru, k tomu byla předložena i pracovní smlouva uzavřená dne 16. 1. 2023 na pozici regionálního manažera, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se zkušební dobou tři měsíce, místo výkonu práce Česká republika. Ke smlouvě byl 1. 5. 2023 uzavřen dodatek, v němž se pouze upravila výše mzdy, pracovní doba a dovolená. Žalobkyně nesporovala doručení výpovědi z pracovního poměru, potvrdila, že tuto převzala 23. 10. 2023. Z textu výpovědi provedené k důkazu bylo pouze zjištěno, že zaměstnavatel dává výpověď z důvodu nadbytečnosti z rozhodnutí zaměstnavatele, odkazuje na § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobkyně byla upozorněna, že pracovní poměr končí uplynutím výpovědní lhůty 31. 12. 2023 a bude jí vyplaceno odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku. Soud konstatuje, že v této listině není žádným způsobem upřesněno, o jakou organizační změnu se má jednat, kdy a kým o této změně bylo rozhodnuto. Žalobkyně uvedla, že o žádné organizační změně informována nebyla. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná neprokázala, že by žalobkyni nejpozději při podání výpovědi o provedené organizační změně informovala. V souvislosti se skončením pracovního poměru předala žalobkyně také určené pracovní pomůcky, což plyne z předávacího protokolu.

5. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že na podanou výpověď reagovala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce 21. 12. 2023, kdy sdělila, že z výpovědí nesouhlasí považuje ji za neplatnou, žádá o další zaměstnávání. Upozornila na to, že bezprostředně po skončení pracovního poměru poptávala společnost pracovníky na stejnou pozici, kterou ona zastávala. Předžalobní komunikace vedená mezi žalobkyní a žalovanou pokračovala e-mailovou komunikací právních zástupců. Právní zástupce žalované reagoval e-mailem ze dne 22. 12. 2023, a to tak, že jeho klient trvá na skončení pracovního poměru žalobkyně, došlo ke zrušení pozice regionálního manažera, tato funkce nebyla obsazena. V žádném případě společnost nebude nového zaměstnance přijímat. Právní zástupce žalobkyně přípisem ze dne 19. 1. 2024 reagoval tak, že toto stanovisko neodpovídá informacím, které jsou k dispozici, odkázal na zveřejněné inzeráty, které odpovídají pracovní pozici žalobkyně. Upozornil také na to, že vůbec nebylo známo jakékoliv rozhodnutí o organizační změně.

6. Pokud byla žalovaná vyzvána, aby prokázala přijetí organizační změny a skutečnost, že o této organizační změně byla vyrozuměna žalobkyně, stejně tak, aby prokázala, že organizační změna měla spočívat právě ve zrušení pracovního místa žalobkyně, byly předloženy 2 listiny. Spolu s vyjádřením k žalobě 26. 4. 2024 byla předložena listina označená jako interní informativní zpráva (čl. 107 spisu). V této zprávě se uvádí, že vedení firmy rozhodlo 2. 9. 2023 k reorganizačním změnám na [jméno FO], interní zpráva je datována 2. 10. 2023. Uvádí se, že ke konci října bude ukončen pracovní poměr pro nadbytečnost se žalobkyní. V interní zprávě jsou pak uvedeny zakázky na [jméno FO], na straně 2 této zprávy se však uvádí, že proběhlo jakési jednání v lednu 2024. Tento exces se k výzvě soudu právní zástupce žalované pokusil vysvětlit tím, že došlo k chybě v přepisu. K této listině žalobkyně uvedla, že jí nikdy neviděla. Při jednání soudu 27. 6. 2024 předložil zástupce žalované zprávu odlišnou, ve verzi německé opatřené českým překladem, s odůvodněním, že toto je správná verze zprávy. I tato zpráva je uvozena datem 2. 10. 2023, v jejím textu se uvádí, že vedení společnosti rozhodlo provést změny v reorganizaci na [jméno FO], a to na zasedání 28. 9. 2023. Pracovní poměr se žalobkyní má být ukončen k 31. 10. 2023 s tím, že novou odpovědnou vedoucí bude paní Ivaničová. Právní zástupce žalované k textu této zprávy uvedl, že naposledy předložená zpráva je správná. Soud jej již při jednání upozornil, že považuje tento postup za naprosto nepřijatelný a považuje jej za snahu vyhnout se neúspěchu ve věci předkládáním dodatečně vytvořených listin. Navíc s tvrzením, že se jedná o dvě totožné zprávy, přičemž odlišná je nejen použitá datace tvrzeného rozhodnutí o změně, odlišná je ale i formulace a řazení textu, ani závěrečná část o ukončení pracovního poměru žalobkyně není totožná.

7. K otázce přijetí organizační změny a zároveň k otázce pracovní náplně žalobkyně v souvislosti s tvrzenou přijatou organizační změnou byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO]. Z její výpovědi bylo zjištěno, že ona pracovala u žalované společnosti na pozici asistentky ředitele, zároveň měla na starosti personální otázky. Tato svědkyně uvedla, že připravovala pro společnost doklady týkající se pracovních a obdobných poměrů pro všechny zaměstnance, připravovala i ukončení pracovního poměru, ohledně žalobkyně však žádný takovýto požadavek neobdržela, vše řešil pan [jméno FO] sám. Ona se o ukončení pracovního poměru žalobkyně dozvěděla vlastně až od žalobkyně samotné, kdy výpověď obdržela. Ačkoliv ve společnosti probíhaly pravidelné porady na pobočce v [Anonymizováno] začátkem měsíce, na žádné z porad nezaznamenala, že by byly řešeny finanční problémy žalované, případně, že by byly řešeny personální otázky spojené s ukončením pracovního poměru žalobkyně v souvislosti s nutnými úsporami, nikdy na poradách nezaznamenala rozhodnutí o snižování stavu zaměstnanců. Odkázala také na to, že pokud probíhaly porady společnosti v [Anonymizováno] (ty měly probíhat na konci měsíce, což jak poznamenává soud, zcela nekoresponduje s první předloženou interní zprávo), dostávala reporty do pošty, četla je. Ani v těchto reportech nebyla zmíněna žádná organizační změna. Pokud se vyjádřila k pracovní náplni žalobkyně, uvedla, že ta byla přijata proto, aby obchody společnosti byly zavedeny i na [jméno FO], když pro [Anonymizováno] pracoval pan [jméno FO]. Žalobkyně tedy byla pověřena k tomu, aby zajistila nové zakázky v dané oblasti, připravovala nabídky, případně reagovala na vyhlášená výběrová řízení. Měla na starosti realizaci těchto zakázek a další práci. Práce v podstatě odpovídala v první fázi práci obchodního zástupce, neboť důvodem pro její přijetí bylo právě zajištění nových zákazníků. Odchodem žalobkyně její práci nikdo nepřevzal. Pokud byla dotazována k případným ztrátovým zakázkám, popřela, že by zakázky sjednané žalobkyní byly ztrátové, a pokud ona si vzpomíná, řešila se pouze jedna zakázka, a to z toho důvodu, že byla špatně nastavená od začátku, tak se ukončila. Uvedla, že když byla propuštěna žalobkyně, firma poptávala další pracovníky právě na její pozici. Ona sama dostala úkol od pana [jméno FO], aby na tuto konkrétní pozici zadala inzerát. Jí bylo jasné, že se hledá někdo na pozici žalobkyně. Z obsahu výpovědi této svědkyně soud vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že ve společnosti nikdo nebyl informován o jakékoliv organizační změně (když o ní nevěděla ani osoba věnující se personálním otázkám), že žalobkyně fungovala jako obchodní zástupce a že žalovaná následně hledala nové zaměstnance na pozici obsahově se rovnající pozici žalobkyně.

8. K otázce výběrového řízení na pozici žalobkyně byl vyslechnut svědek [jméno FO]. Ten potvrdil, že se účastnil výběrového řízení na místo obchodního zástupce, pohovor proběhl 11. 12. 2023. Bylo mu řečeno, že by se měl starat o [Anonymizováno], na [jméno FO] prý zakázky jsou a fungují. [jméno FO] ho ujistil, že může počítat s nástupem 1. 2. 2024, když ale tento termín proběhl, sám pana [jméno FO] kontaktoval. Tem mu ale odpověděl, že na pozici byl vybrán jiný účastník, on sám že do dalšího kola neprošel. Nakonec ale zjistil, že firma nikoho nepřijala. Z této výpovědi nebylo zjištěno ničeho, co by mohlo přispět k rozhodnutí ve věci, snad kromě skutečnosti, že žalovaná skutečně měla zájem pracovní pozice obsadit. Ve světle listinných důkazů se ale výpověď ukázala být bez většího významu.

9. Žalobkyně tvrzení, že žalovaná se snažila získat na její pozici jiného zaměstnance, prokázala dvěma inzeráty. [jméno FO] serveru [Anonymizováno].cz byl zjištěn inzerát žalované poptávající zájemce o pozici obchodního manažera pro Plzeňský a Jihomoravský kraj, kde byly specifikovány základní požadavky na zájemce - středoškolského vzdělání s maturitou, praxe v oboru facility managementu, zkušenosti z prodeje, běžná znalost programu Microsoft Office a řidičský průkaz skupiny B. Jazykové vybavení bylo uvedeno jako výhoda, nikoliv jako podmínka. Zájemce měl následně provádět tržní analýzy potenciálu zákazníků, měl plánovat akviziční kampaně, zpracovávat zadávací dokumentaci a kalkulace, vytvářet koncepty nabídek, sjednávat smlouvy a podobně. K tomuto žalobkyně uvedla, že ona sama splňovala veškeré požadavky, které žalovaná společnost vznesla, také její pracovní náplň plně odpovídala tomu, co měl mít za úkol nově vybraný zájemce. Totožný inzerát byl zjištěn také přímo na webových žalované společnosti.

10. Soud neprovedl ostatní žalobkyní navržené důkazy, konkrétně se jednalo o pracovní deníky žalobkyně, o interní záznamy z jednání se zákazníky, smlouvy se zákazníky, které žalobkyně oslovila. Soud také neprováděl k důkazu výplatní pásky žalobkyně. Tyto důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost, neboť soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že není třeba zabývat se důvody organizační změny, když žaloba byla prvotně zamítnuta pro neurčitost podané výpovědi z pracovního poměru.

11. Soud zamítl také všechny ostatní návrhy na provedení důkazu, které byly vzneseny žalovanou stranou, a to včetně výslechu svědků, výslechu jednatele žalované společnosti. Důvodem pro zamítnutí těchto důkazních návrhů byla okolnost předložení dvou interní zpráv žalované o provedení organizačních změn, když obě byly datovány 2. 10. 2023, jednalo se ale o dokumenty odlišného obsahu, odlišnosti byly zjištěny ve způsobu zpracování, zejména pak v datu, kdy mělo vedení společnosti v [Anonymizováno] přijmout organizační změnou. Proto soud důkazy neprováděl, neboť uzavřel, že sama žalovaná společnost neví, kdy tvrzenou organizační změnu měla přijmout. A tím méně tedy o této organizační změně mohla být informována žalobkyně.

12. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců od dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Soud konstatuje, že tato lhůta byla žalobkyní zachována, pokud byla žaloba podána 27. 2. 2024, výpovědní lhůta měla uplynout 31. 12. 2023. Splnila také podmínku oznámení, že trvá na dalším zaměstnání dle § 69 odst. 1 zákoníku práce.

13. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, 14. Podle § 51 zákoníku práce, byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

15. Podle § 555 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Kromě úmyslu jednajícího se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany byly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají. Komentář k tomuto ustanoví občanského zákoníku (Praktický komentář ASPI) pak doplňuje, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel neměl nebo kterou sice měl ale neprojevil. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl, jinak jasného pracovněprávního vztahu (např. rozsudek NS ČR 21 Cdo 3156/2021). 16. [právnická osoba] druhy výpovědí z organizačních důvodů (a ostatně pro všechna jednání směřující ke skončení pracovního poměru výpovědí) shodně platí, že výpovědní důvod musí být ve výpovědi dané zaměstnavatelem důkladně popsán. Nepostačuje pouhý odkaz na zákonné ustanovení, zaměstnavatel je povinen uvést konkrétně, v čem přijatá organizační změna spočívá, kdy k dané změně došlo, nebo kdy je zamýšlena do budoucna, je třeba také uvést její důsledek pro zaměstnance. Pokud tyto údaje výpověď neobsahuje, je neurčitá. Shora uvedenými požadavky na určitost je zajišťována možnost pracovníka vůbec reagovat na skutečný důvod podané výpovědi, zajištěno je také to, aby do budoucna nebylo lze důvod výpovědi měnit. Důvod výpovědi tedy musí být uveden nezaměnitelným způsobem.

17. S ohledem na text předložené výpovědi z pracovního poměru se soud zaměřil na to, zda tu je projev vůle dostatečně určitý, a to právě s přihlédnutím ke shora uvedeným ustanovením občanského zákoníku v § 555 a 556. Ve výpovědi z pracovního poměru se pouze udává, že výpověď je dávána z důvodu nadbytečnosti z rozhodnutí zaměstnavatele s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce. Je tedy třeba poukázat na to, že není uvedeno, o jakou konkrétní nadbytečnost by se mělo jednat, není ani uvedeno, na základě jakého rozhodnutí či postupu zaměstnavatele bylo o organizační změně, která by měla předcházet rozhodnutí o nadbytečnosti, rozhodnuto. Soud tedy požadoval po žalované předložení důkazů o tom, že o organizační změně bylo rozhodnuto, jaký je obsah tohoto rozhodnutí, kdy bylo vydáno, a zda s ním byla také žalobkyně seznámena. Soudu však bylo předloženo několik dokumentů naprosto odlišného obsahu - viz bod 6 odůvodnění rozsudku. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že samotná žalovaná neví, kdy byla přijata jakákoliv organizační změna (bylo-li vůbec takové rozhodnutí před 23. 10. 2023 přijato, když soud o tom má výrazné pochybnosti), odkazuje na dva tvrzeně shodné dokumenty, které jsou však v jednotlivostech naprosto odlišné. Soud nehodlá nahrazovat žádným dalším dokazováním výklad toho, co vlastně žalovaná zamýšlela. Existují a k důkazu byly provedeny zcela jasné listiny, z nichž soud pouze dospěl k závěru, že žalovaná vědoma si nebezpečí neúspěchu ve věci pravděpodobně další listinu, která obsahovala konkrétnější údaje, vytvořila dodatečně. Soud tedy uzavřel, že je na místě žalobě vyhovět prvotně z toho důvodu, že o výpovědi z pracovního poměru, kterou žalobkyně převzala dne 13. 10. 2023 nelze hovořit jako v platném právním jednání, neboť je nejasné a neurčité.

18. Navíc žalovaná společnost neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem žalobkyni o zamýšlené či schválené organizační změně informovala, že by vysvětlila, v čem tato změna spočívá. Žalovaná sice tvrdila, že žalobkyně z porady věděla o své nadbytečnosti, tato obrana zůstala pouze v pozici tvrzení. Žalobkyně popřela, že by byla s jakoukoliv změnou seznámena, ať už předem či následně při podání výpovědi. Ani slyšená svědkyně [jméno FO] nepotvrdila, že by informaci o organizační změně měla (byť měla na starosti personální otázky), navíc z její svědecké výpovědi byly zjištěny zásadní rozdíly v tom, kdy vlastně porady vedení v [Anonymizováno] (vždy na konci měsíce, když zároveň se v jedné ze zpráv datovaných 2. 10. 2023 uvádí, že vedení firmy v [Anonymizováno][Anonymizováno]rozhodnutí přijalo 2. 9. 2023) a porady jednotlivých poboček probíhaly, když tyto termíny naprosto nesouhlasí s tím, co jí uváděnou žalovanou předložených listinných důkazech.

19. Soud tedy dále nehodnotil důkazy směrem k tomu, zda tvrzená organizační změna měla vést skutečně ke zefektivnění fungování žalované, že mezi její místo bylo nadbytečné, že byla nahrazena jiným zaměstnancem, neboť žádné další dokazování ani hodnocení důkazů nemohlo zvrátit přesvědčení soudu o neplatnosti výpovědi pro její neurčitost.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobkyni bylo přiznáno právo na proplacení 8 úkonů právní služby (po 2 500 Kč, kdy tarifní hodnota pro tento typ sporu je stanovena 35 000 Kč dle § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu) – převzetí a příprava věci, oznámení o nesouhlasu s podanou výpovědí, sepis žaloby, doplnění žaloby 14. 3. 2024, změna žaloby, doplnění vyjádření 30. 5. 2024, reakce na vyjádření žalované 26. 6. 2024, účast u jednání soudu dne 27. 6. 2024, kdy jednání trvalo od 11:00 hodin do 14:10 hodin a právo na 8 paušálních náhrad po 300 Kč. Dále pak byla přiznána náhrada za ztrátu času 600 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu – celkem [hodnota] započatých půlhodin pro cestu k jednání soudu na trase Praha – Plzeň a zpět. K náhradě nákladů náleží také náhrada cestovného k jednání soudu automobilem [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] s vykázanou průměrnou spotřebou 6,0 l motorové nafty na 100 km. [jméno FO] trase [adresa] a zpět bylo ujeto 184 km. Podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí sazba základní náhrady osobních silničních vozidel 5,60 Kč na 1 km (1 030,40 Kč), cena 1 l motorové nafty 38,70 Kč. Při uvažované spotřebě 6,0 l na 100 km bylo spotřebováno 11,04 l paliva, při ceně 38,70 Kč za litr se jedná o částku 427,30 Kč. Celkem bez DPH se jedná o částku 24 457,70 Kč, po zvýšení o 21% DPH bylo za právní zastoupení přiznáno 29 594 Kč. Žalobkyni je pak třeba navýšit náklady řízení o zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, celkem tedy bylo uloženo žalované uhradit náklady řízení ve výši 31 594 Kč. Žalobkyni nebylo přiznáno právo na uhrazení úkonu – vyjádření ze dne 14. 3. 2024, když toto vyjádření bylo sice provedeno na výzvu soudu, ale z toho důvodu, že v žalobě tak, jak byla původně koncipována, zcela absentovalo tvrzení o naléhavém právním zájmu. Doplněné skutečnosti tedy z pohledu soudu měla obsahovat již žaloba samotná.

21. Soud při vyhlášení rozsudku zohlednil i stanovisko svědka Hodka, který uvedl, že bude požadovat proplacení svědečného. Ve stanovené lhůtě však nárok na svědečné neuplatnil. Proto soud uvedený výrok III. odkazující v konkrétní částce k zaplacení na písemné vyhotovení rozsudku doplnil o částku 0 Kč.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., k plnění povinností dle tohoto rozsudku byla stanovena běžná třídenní lhůta.

Poučení