39 C 57/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 1 267 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 1 267 800 Kč spolu s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody ve výši 1 267 800 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMVC“). Žalobkyně uplatnila dne [datum] u Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek], ve smyslu ust. § 9 odst. 6 ZMVC nárok na vydání nemovitých věcí, které jí byly v době nesvobody bez náhrady odňaty státem, a které zůstaly i nadále ve vlastnictví České republiky. Žalobkyně takto uplatnila nárok na vydání pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí]; a dále pak pozemku evidovaného stále ještě v pozemkových knihách pod [číslo]. Jedná se o nemovitosti zemědělského charakteru. Dne [datum] vydal Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad v [obec], své rozhodnutí č.j.: [číslo] [spisová značka], kterým se žalobkyni nárokované pozemky nevydávají; a to s ohledem na existenci výlukového důvodu uvedeného v ust. § 8 odst. 1 písm. e) a f) ZMVC. Proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu podala žalobkyně dne [datum] ke [název soudu] žalobu dle části páté zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), kterou se domáhala nahrazení předchozího negativního rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tak, že se jí předmětné pozemky vydávají. Poté vzala svou žalobu částečně zpět, přičemž v závěru řízení se domáhala vydání toliko pozemku [anonymizováno] [číslo]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [spisová značka], bylo žalobě vyhověno, a to s výrokem, že se žalobkyni pozemek [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí] vydává. Účastník řízení (Státní pozemkový úřad) proti rozsudku nepodal odvolání; výrok o vydání pozemku tedy nabyl právní moci dne [datum]. Při snaze o výkon rozhodnutí nicméně žalobkyně zjistila, že pozemek, který má stát povinnost žalobkyni vydat, již neexistuje. Jak žalobkyně posléze zjistila, v průběhu civilního řízení o vydání pozemku účastník řízení, Státní pozemkový úřad, vydal dne [datum] rozhodnutí o schválení pozemkových úprav, č.j.: [anonymizováno] [číslo], které dne [datum] nabylo právní moci. Účinky zápisu této skutečnosti nastaly ke dni [datum] a zápis byl proveden dne [datum]. Na základě této skutečnosti Státní pozemkový úřad dne [datum] vydal rozhodnutí o výměně vlastnických práv v rámci komplexní pozemkové úpravy. Toto rozhodnutí tedy bylo vydáno po vyhlášení rozsudku [název soudu]; avšak ještě před jeho nabytím právní moci. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne [datum]. Účinky zápisu jsou v katastru nemovitostí vedeny ke dni [datum], přičemž na základě pozemkových úprav pozemek zanikl a namísto něj vznikly pozemky [anonymizováno] [rok], [rok], [rok] [anonymizováno] [rok]; z nichž ovšem žádný není ve vlastnictví státu - tedy povinné osoby ve smyslu ZMVC, která by měla povinnost pozemek vydat žalobkyni. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že shora uvedeným postupem Státního pozemkového úřadu došlo k výraznému zkrácení zejména majetkových práv žalobkyně, která proti Státnímu pozemkovému úřadu řádně a včas uplatnila svůj nárok na vydání pozemku [anonymizováno] [číslo] postupem dle ust. § 9, čímž vytvořila veškeré předpoklady pro jeho vydání. Vznesený nárok poškozené byl oprávněný, což bez jakýchkoliv pochybností vyplývá i z pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne [datum], proti kterému koneckonců ani Státní pozemkový úřad, jako účastník řízení, ničeho nenamítal. Přes tuto skutečnost Státní pozemkový úřad odepřel žalobkyni vydání předmětného pozemku a zejména v průběhu řízení před soudem počal připravovat provedení komplexních pozemkových úprav. [příjmení] přitom vědět, že předmětný pozemek je stižen blokací dle zákona o půdě., resp. v té době již blokací dle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi. Žalobkyně se domnívá, že v době, kdy byl nárok na vydání nemovitosti řádně a včas uplatněn a probíhalo řízení o tomto návrhu ve fázi řízení před soudem, neměl být tento pozemek již vůbec předmětem pozemkových úprav, neboť byl stižen blokací, přičemž jedním ze základních principů restitučních řízení je snaha o návrat v původní stav, tedy navrácení odňatého pozemku zpět oprávněné osobě. Žalobkyně vyčíslila svou majetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav na částku 300 Kč za 1 m2; s ohledem na výměru původní parcela o velikosti [výměra] se tedy jedná o celkovou částku 1.267.800 Kč.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že v [katastrální uzemí] byly dne [datum] zahájeny komplexní pozemkové úpravy. Pozemky ve vlastnictví státu, jejichž původními vlastníky byly církve, náboženské řády a kongregace byly v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., v platném znění (dále jen zákon o pozemkových úpravách) vedeny odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu. Řízení o pozemkových úpravách v [katastrální uzemí] vedla [příjmení] [jméno]. Dne [datum] rozhodl Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] rozhodnutím č.j. [číslo] [spisová značka] kromě jiných i o nevydání pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Do tohoto pravomocného rozhodnutí podala dne [datum] žalobu dle části páté o.s.ř. ke [název soudu]. Pobočce [obec] nebylo známo, že byla podána žaloba, o tomto stavu [příjmení] [jméno] žalobkyně neinformovala. Žalobkyně byla s postupem prací na Krajském pozemkovém úřadě průběžně seznamována a mohla do vypracovaného návrhu i vlastních rozhodnutí vydaných Pobočkou [obec] aktivně zasáhnout. Dne [datum] byl žalobkyní podepsán soupis nových pozemků. Podepsaný soupis nových pozemků [list vlastnictví] byl zapracován do kompletního návrhu Krajského pozemkového úřadu, jehož řádné vystavení proběhlo na Městském úřadu [obec] a na Pobočce [obec] v období od [datum] do [datum]. K vystavenému návrhu neuplatnila žalobkyně žádné námitky ani připomínky. Následně bylo vydáno Rozhodnutí o schválení návrhu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] a Rozhodnutí o výměně vlastnických práv, zrušení nebo zřízení věcného břemene a určení výše úhrady a lhůty podle ust. § 10 odst. 2 zákona ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Proti Rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav nebylo ze strany žalobkyně podáno žádné odvolání. Při zpravování návrhu komplexních pozemkových úprav [obec] bylo vždy vycházeno z aktuálně platného operátu katastru nemovitostí. Ze shora uvedeného je zřejmé, že tvrzení žalobkyně, že svá práva nemohla uplatnit, neboť s ní nebylo jednáno jako s účastníkem předmětného řízení, se nezakládá na pravdě. V důsledku rozhodnutí vydaných v řízení o komplexních pozemkových úpravách v k.ú. [obec] tak došlo k zániku parcely [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí], stát nevlastnil v uvedeném katastrálním území pozemky, které by bylo možné považovat za pozemky, na které lze pohlížet jako na pozemky církevní, a nemohl být tak proveden do KN zápis na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], neboť pozemek [anonymizováno] č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] v době, kdy žalobkyně usilovala o výkon rozhodnutí již nebyl součástí Katastru nemovitostí. Žalovaná je toho názoru, že tvrzený nesprávný úřední postup je postupem, který přímo vyústil v rozhodnutí. Žalobkyně neuvádí takový nesprávný úřední postup, jenž by jí bez ohledu na výsledek řízení přivodil škodu. Je zřejmé, že daný postup vedl k vydání správního rozhodnutí, na jehož základě je vlastníkem předmětného pozemku jiná osoba, v důsledku čehož se vlastnictví předmětného pozemku žalobkyně nemůže domáhat. Vznik škody je v daném případě spojován s nesprávným úředním postupem, který nalezl svůj odraz v obsahu shora uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o komplexních pozemkových úpravách. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí. Nejvyšší soud se ve své judikatuře již také zabýval otázkou posuzování zákonnosti rozhodnutí v odškodňovacím řízení, proti nimž již není přípustný opravný prostředek, a to i v případě, v němž by šlo o rozhodnutí prvostupňové. I při využití veškerých prostředků nápravy je nutné připustit, že konečné rozhodnutí může být objektivně nesprávné. Za těchto okolnosti však stát za případnou škodu, způsobenou tímto rozhodnutím, odpovědnost nenese. Ze zákona nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobcům přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnuti, proti nimž (fakticky) brojí, nebyla zrušena či změněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009 nebo 30 Cdo 2118/2020-127 ze dne 2. 12. 2020).

3. Strany učinily nesporný tento skutkový stav:

4. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u Státního pozemkového úřadu nárok na vydání nemovitých věcí, které žalobkyni byly odňaty státem. Dne [datum] rozhodl Státní pozemkový úřad v [obec], č.j. [číslo] [spisová značka] tak, že se žalobkyni nevydávají nemovité věci parc. č. [anonymizováno] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec], [anonymizováno] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] a [anonymizováno] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec]. Žalobkyně následně dne [datum] podala ke [název soudu] žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) a žádala, aby [název soudu] nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka] tak, že se pozemky parc. [číslo] [anonymizováno] [číslo] zapsané v [stát. instituce], k.ú. [obec], [list vlastnictví] nevydávají žalobci. [název soudu] o podané žalobě žalobkyně rozhodl dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že se žalobci vydává pozemek parc. [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [obec] a tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka] a řízení se zastavuje ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Při snaze o výkon rozhodnutí žalobkyně zjistila, že pozemek, který má stát povinnost vydat, neexistuje. Zjistila, že dne [datum] rozhodl Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočka [obec], [číslo jednací] tak, že podle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku se schvaluje návrh komplexních pozemkových úprav v [katastrální uzemí] č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] jménem firmy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Je dále nesporné, že proti tomuto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek], pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobkyně nepodala odvolání a tato rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Zápis do katastru nemovitostí rozhodnutí o schválení pozemkových úprav byl podán dne [datum]. Dne [datum] rozhodl Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek], [číslo jednací] tak, že v souladu se schváleným návrhem komplexních pozemkových úprav rozhodl o výměně nebo přechodu vlastnických práv, jak je uvedeno v příloze [číslo] tohoto rozhodnutí, zrušení nebo zřízení věcného břemene, jak je uvedeno v přílohách č. 2b nebo 2c tohoto rozhodnutí a o určení výše úhrady a lhůty podle ust. § 10 odst. 2 zákona č. 229/19991 Sb., jak je uvedeno v přílohách [číslo] tohoto rozhodnutí.

5. Shora uvedený nesporný skutkový stav plně odpovídá obsahu spisového materiálu Státního pozemkového úřadu pro [územní celek], sp. zn. [anonymizováno] – [číslo] a spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka].

6. Nad rámec uvedeného soud k věci provedl důkazy:

7. Z uplatnění nároku na náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb., ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně svůj nárok na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve výši 1 267 800 Kč uplatnila u žalované.

8. Ze stanoviska k uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaná uvedla, že nebyly naplněny podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody, neboť nedošlo ke zrušení nebo změně rozhodnutí a žalobkyně měla možnost uplatnit opravné prostředky dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, což neučinila Z toho důvodu žalovaná shledala nárok žalobkyně za neoprávněný.

9. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek], pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že tento rozhodl podle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku tak, že schválil návrh komplexních pozemkových úprav v [katastrální uzemí] č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] jménem firmy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Seznam účastníků řízení byl z důvodu velkého rozsahu uveden v příloze tohoto rozhodnutí, která je jeho součástí. Z přílohy [číslo] seznam účastníků bylo zjištěno, že se tam nachází i žalobkyně.

10. Mezi stranami byl naopak spor o to, zda je dána odpovědnost žalované, že bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem o schválení pozemkových úprav za situace, kdy rozhodl [název soudu] o tom, že se vydávají předmětné pozemky žalobkyni. Zatímco strana žalující poukázala na nález Ústavního sodu II. ÚS 2159/11 s tím, že soud nemusí trvat na formalistickém posuzování odpovědnosti, tedy že nezákonné rozhodnutí nemusí být zrušeno, strana žalovaná uváděla, že se jedná o nezákonný postup, který vyústil v nezákonné rozhodnutí, proti kterému žalobkyně nikdy nepodala řádný ani mimořádný opravný prostředek ani žalobu ke správnímu soudu, a tak se nemůže jednat o nezákonné rozhodnutí.

11. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

12. Dle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Dle ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Na základě shora uvedeného soud došel k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se domáhala zaplacení majetkové újmy, která jí vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Státního pozemkového úřadu, který vydal dne [datum] rozhodnutí o schválení pozemkových úprav [číslo jednací] [číslo], které nabylo právní moci dne [datum] a na základě této skutečnosti pak vydal dne [datum] rozhodnutí o výměně vlastnických práv v rámci komplexní pozemkové úpravy. To vše za situace, když již nepravomocně rozhodl [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že se žalobci vydává pozemek parc. [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [obec] a tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo] [spisová značka] a řízení se zastavuje ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. K tomu soud uvádí, že nesprávný úřední postup upravený v § 13 zák. č. 82/1998 Sb. totiž ustálená judikatura definuje jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak jen neodrazí-li se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Pokud ale orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí, a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se tak projeví právě v obsahu rozhodnutí, pak takovýto postup, jak bylo judikaturou rovněž dovozeno, může být zvažován jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zák. č. 82/1998 Sb. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1293/2009, ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 2823 atd.), přičemž odpovědnost státu v takovémto případě lze podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. s úspěchem uplatnit jen tehdy, pokud pro nezákonnost bylo zrušeno či změněno rozhodnutí pravomocné, neboť se vychází z toho, že do okamžiku právní moci má účastník řízení procesní možnosti obrany proti rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé. Teprve s právní mocí se zásadně spojuje vykonatelnost rozhodnutí, jehož výkonem může dojít ke vzniku škody.

16. S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu je zřejmé, že postup Státního pozemkového úřadu vyústil ve vydání rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav v [katastrální uzemí] a rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Žaloba tak mohla směřovat pouze proti nezákonnému rozhodnutí a nikoliv nesprávnému úřednímu postupu.

17. Nicméně podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 443/2013, aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti. Podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty 1) zrušení nebo změnu rozhodnutí a 2) nezákonnost původního rozhodnutí. První podmínka vychází z toho, že soud v řízení o odpovědnosti podle zák.. č. 82/1998 Sb. nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobkyni přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno (srov. např. NS 28 Cdo 2025/2009). Podmínka zakotvená v zákoně č. 82/1998 Sb. brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila prostřednictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Z uvedených důvodů tedy jednoznačně vyplývá, že v tomto případě absentuje zrušené či změněné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a proto žaloba z titulu nezákonného rozhodnutí nemůže obstát. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že žalobkyně byla účastníkem řízení ve správním řízení o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k.ú. [obec] a mohla si proti uvedenému rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] podat odvolání. Strana žalující tak ovšem neučinila a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Soud tedy nemohl rozhodnout, aby byla žalobkyni přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno.

18. Dále soud uvádí, že nález Ústavního sodu II. ÚS 2159/11, na který poukazovala strana žalující, na danou situaci nedopadá, neboť nález se věnoval nezákonnému rozhodnutí, proti kterému nebyl přípustný opravný prostředek. I v tomto případě však soud poukazuje na zcela odlišný právní názor Nejvyššího soudu, který dovodil, že splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek (R 35/2015).

19. K další námitce strany žalující, že na danou věc dopadá nález Ústavního soudu II. ÚS 1774/08 soud uvádí, že ani toto rozhodnutí Ústavního soudu nelze vykládat izolovaně a sám Ústavní soud jej dále modifikoval nálezem III. ÚS 2201/10, kde uvedl, že by si soudy měly položit otázku, zda stěžovatel měl reálnou možnost v podobě opravného prostředku dosáhnout kvalifikovaného rozhodnutí správního rozhodnutí. V tomto případě je pak soud názoru, že žalobkyně by mohla podaným opravným prostředkem dosáhnout jiného správního rozhodnutí.

20. S ohledem na vše shora uvedené, tedy, že neexistuje nezákonné rozhodnutí, které bylo zrušeno, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I. podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.) Soud zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 900 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]).