39 C 58/2025 - 73

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: ČR - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], přičemž tento pozemek je součástí společného jmění žalobců.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 42 606,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci a), b) se svou žalobou proti žalované domáhali určení svého vlastnického práva k pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaného u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] z důvodu jeho mimořádného vydržení. V odůvodnění žaloby uvedli, že jsou vlastníci nemovitosti, a to pozemku p. č. [Anonymizováno] m2, zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s č.p. [Anonymizováno], rodinný dům a pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, nacházející se v obci [adresa], k. ú. [adresa], vše zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa]. Žalobci nabyli tuto nemovitost do svého vlastnictví, konkrétně do společného jmění manželů, na základě kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu dne [datum], kdy předmět koupě byl v katastru nemovitostí uveden pod p. č. [Anonymizováno], zapsán na LV č. [hodnota] v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Na základě následných úprav ve značení pozemků je nemovitost, která byla předmětem výše uvedené kupní smlouvy, tj. pozemek p. č. [Anonymizováno] aktuálně veden v katastru nemovitostí pod p. č. [Anonymizováno]. Pozemek původně vedený v katastru nemovitostí pod p. č. [Anonymizováno] a který přímo sousedí s výše uvedeným pozemkem p. č. [hodnota], je aktuálně v katastru nemovitostí veden jako samostatný pozemek p. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, v obci [adresa], k. ú. [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa].

2. V době uzavření kupní smlouvy (i do dnešního dne) byly všechny pozemky, tj. jak předmětný pozemek, tak pozemek p. č. [Anonymizováno] oplocený jako jediný pozemek. Žalobci pak v důsledku toho, že fyzicky nepřeměřili oplocenou plochu, užívali předmětný pozemek spolu s pozemky p. č. [Anonymizováno] jako zahradu již od okamžiku uzavření výše uvedené kupní smlouvy, tj. po dobu delší než 30 let, v dobré víře, že výměra pozemku, jež byl předmětem výše uvedené kupní smlouvy, odpovídá výměře tehdy reálně oploceného pozemku. Žalobci se o předmětný pozemek p. č. [hodnota] jako o svou zahradu celá desetiletí starají a udržují jej s naprosto poctivými úmysly. Držba tohoto pozemku byla ze strany žalobců vykonávána po celou dobu řádně, veřejně, pokojně, nepřetržitě a v dobré víře, že jim pozemek náleží. Žalobci jej pravidelně udržovali, prováděli na něm údržbové a hospodářské zásahy a po celou dobu byli v přesvědčení, že tvoří součást jejich vlastnického souboru nemovitostí. Stát je vlastníkem pozemku zapsán v katastru nemovitostí až od [datum] na základě nabytí po neidentifikovaném vlastníkovi, který byl v katastru nemovitostí zapsán do té doby a kterým bylo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno]. Ukončení běhu vydržecí doby lze platně docílit jen žalobou skutečného vlastníka napadajícího držbu nebo její poctivost žalobou na ochranu vlastnického práva nebo určovací žalobou (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Taková žaloba v průběhu běhu vydržecí doby nebyla, ani nemohla být podána. Stejně tak se žalobci neměli vůči komu dovolat svého vlastnického práva, neboť skutečný vlastník zapsaný v katastru nemovitostí byl vlastníkem blíže neidentifikovaným. Ze všech výše uvedených důvodů lze nepochybně přisvědčit mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemku žalobci. Žalobci se opakovaně obraceli na žalovanou s cílem dosáhnout smírného vyřešení vzniklé situace. Přestože žalovaná původně vyjádřila vůli k součinnosti, od 25. 11. 2024 na další podněty žalobců nereaguje a ve věci nevyvíjí žádnou činnost. Vzhledem k této okolnosti nezbývá žalobcům jiná možnost než se domáhat ochrany svých práv cestou soudního řízení.

3. Naléhavý právní zájem žalobci spatřují ve skutečnosti, že ačkoliv po dobu 47 let nepřetržitě, pokojně a zjevně vykonávají držbu pozemku, jako by byli jeho vlastníky, tak přesto však v katastru nemovitostí nejsou jako vlastníci zapsáni – aktuálně je zapsána Česká republika, a to na základě přechodu vlastnického práva po neidentifikovaném subjektu. Tento nesoulad mezi realitou a veřejnou evidencí vyvolává právní nejistotu a ohrožení práv žalobců – zejména tím, že žalobci nemohou se svým právem plně disponovat (např. jej převést, zatížit apod.), vystavují se riziku, že stát v budoucnu bude jejich držbu zpochybňovat nebo zpeněžovat daný pozemek, nelze provést souhlasné zápisy, rekolaudace, stavební zásahy apod. Žalobci nemají jinou možnost domoci se uznání svého práva než určovací žalobou. Neexistuje žádný jiný právní institut, který by za těchto okolností vedl k určení legitimního vlastnictví žalobců.

4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobci svá tvrzení nedokládají žádnými listinnými důkazy. Žalobci k žalobě sice připojili určité fotografie, jež by měly tuto skutečnost patrně prokázat, nicméně z těchto fotografii není zřejmé, v jakém konkrétní místě byly foceny, resp. jaké pozemky a v jakém místě mají zobrazovat. V porovnání s polohou sousedního domu je patrné, že fotografie zobrazují pozemky žalobců, ale není na nich zachycen sporný pozemek. Z fotografii tedy není zřejmá např. poloha plotu, o němž žalobci tvrdí, že ohraničoval sporný pozemek společně s pozemky žalobců. Stejně tak není zřejmé, kdy tyto fotografie měly být pořízeny. Žalobci dále ani neprokazují okolnosti, za jakých se měli držby pozemku uchopit. Tvrzení žalobců prezentovaná v žalobě neodpovídají tvrzením, které uváděli v rámci dřívější vzájemné komunikace s žalovanou. V tomto ohledu totiž žalobci v dopise ze dne 25. 10. 2024 žalované tvrdili prostřednictvím své právní zástupkyně, že plot na pozemku měl být vystavěn v době, když nabyli do svého vlastnictví sousední pozemky p. č. [Anonymizováno]. S ohledem na to se žalovaná domnívá, že žalobci při uchopení držby sporného pozemku nemohli být v omylu, který měl být způsoben tím, že by tento pozemek byl společně užíván s pozemky p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] jejich právními předchůdci, když tento plot měl být vystaven souvislosti s nabytím sporného pozemku žalobci. Žalobci přitom tvrdí, že uvedený plot zcela ohraničuje sporný pozemek. Žalobci tuto skutečnost sice nedokládají, nicméně i pokud by tomu tak skutečně bylo, pak žalovaná má za to, že žalobci museli mít dobrou představu o tom kudy vede hranice sporného pozemku, jinak by tento plot nemohli postavit na vnější hranici sporného pozemku, tak že by celý byl oplocen společně s pozemky žalobců. S ohledem na to nemohli žalobci při uchopení držby ani jednat v poctivém úmysl, neboť si museli být již v tento okamžik vědomi toho, že se ujímají majetku, který jím nenáleží.

5. Žalobci ve své replice k vyjádření žalované uvedli, že námitky žalované jsou čistě spekulativního charakteru a nemohou obstát před skutkovými a právními okolnostmi. Držba žalobců započala v roce 1977 na základě nabytí sousedních pozemků, které spolu s pozemkem p. č. [hodnota] tvořily již tehdy jeden fyzicky oplocený, ucelený funkční celek. Oplocení nebylo nikdy přerušeno a pozemek byl od počátku užíván jako součást zahrady u domu č.p. [Anonymizováno]. V posledních letech došlo k výměně původního, časem zchátralého oplocení. Nový plot v témže rozsahu zbudoval soused [jméno FO], který navazuje bez přerušení na původní linie. [jméno FO] se stal vlastníkem sousední nemovitosti, když původně plánoval stavbu v rámci pozemků, které kdysi patřily jeho babičce. V rámci přípravy této stavby narazil na nesoulad v evidenci pozemků – teprve tehdy byla situace žalobcům známa. Do té doby užívali pozemek po celé dekády bez jakékoli pochybnosti, že by jim nenáležel. Změna oplocení tak nebyla projevem přisvojovacího úmyslu, ale nutnou údržbou za účelem zajištění sousedících nemovitostí. Nový plot se nachází v totožné trase jako plot původní, což lze doložit jak výpovědí svědka, tak i vizuálním porovnáním historických a současných fotografií. Držba žalobců byla veřejná, pokojná a nepřetržitá po dobu více než 47 let, aniž by ji kterýkoliv z evidenčních vlastníků jakkoli právně zpochybnil. Skutečnost, že do roku 2024 byl v katastru uveden neidentifikovaný vlastník, jen podtrhuje, že držba probíhala bez jakékoli překážky ze strany katastrálního vlastníka. Žalovaná ve svém vyjádření nesprávně staví svou obranu na záměně dvou zásadně odlišných institutů vydržení – konkrétně poctivé držby podle § 1091 občanského zákoníku, vyžadované při řádném vydržení, a úmyslu „nikoli nepoctivého“ dle § 1095 občanského zákoníku, který je rozhodující při mimořádném vydržení. Tato právní záměna je však hrubě zavádějící, neboť pro mimořádné vydržení se nevyžaduje poctivá držba v podobě subjektivního přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, ale toliko to, že držitel nejednal úmyslně na újmu skutečného vlastníka. Jinými slovy – postačuje absence vědomé svévole, nikoli přítomnost dobré víry. Tento rozdíl výslovně reflektuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který konstatuje, že: „Samotná vědomost o rozporu skutečného stavu se stavem knihovním, nabytá až v průběhu držby a běhu vydržecí doby, pak sama o sobě nevyloučila mimořádné vydržení.“ Žalobci jsou manželé, kteří pozemek vydrželi do svého společného jmění, neboť kupní smlouvu v roce 1977 uzavřeli jako manželé.

6. Soud za shodná právně významná skutková tvrzení považoval skutečnost, že účastníci řízení jsou vlastníky předmětných pozemků v katastrálním území [adresa], které spolu bezprostředně sousedí, tzn. že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 a žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2. Vlastnické právo účastníků bylo rovněž jasně prokázáno provedenými důkazy. Předmětem sporu zůstala především skutečnost, zda žalobci na základě mnohaleté držby vydrželi předmětný pozemek žalované p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2.

7. Soud provedl dokazování navrženými listinnými důkazy a má za prokázané následující skutečnosti. Žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek p. č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa] (viz informace o pozemku z katastru nemovitostí na č. l. 23, výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] na č. l. 51). Parcela [Anonymizováno] vznikla přečíslováním obnovou operátu z parcely [Anonymizováno] a parcela [Anonymizováno] vznikla přečíslením neměřickým náčrtem č. [hodnota] z parcely [Anonymizováno] (přečíslením obnovou operátu z parcely st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]) a z parcely [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (přečíslením geometrickým plánem [Anonymizováno] z parcely [Anonymizováno] (původně St. [Anonymizováno]). Nabývacím titulem žalobců k výše uvedeným nemovitostem byla smlouva o převodu nemovitosti [Anonymizováno] kupní ze dne [datum], reg. dne [datum] a dále žádost o zápis stavby ze dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] na č. l. 51). Dne 24. 11. 1977 uzavřeli [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávající a manželé [Jméno žalobce B] a [Jméno žalobce A] jako kupující kupní smlouvu, na základě které žalobci od prodávajících koupili svého bezpodílového spoluvlastnictví rodinný domek čp. [Anonymizováno] s pozemkem p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa]. Smlouva byla sepsána formou notářského zápisu a registrována státním notářstvím dne 13. 1. 1978 pod reg. č. I [Anonymizováno]. Součástí této smlouvy ani její přílohou není žádný geometrický plán ani nákres (stejnopis notářského zápisu č.j. [spisová značka], [Anonymizováno] ze dne 24. 11. 1977 na č. l. 15). Pozemek p. č. [Anonymizováno], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 byl geometrickým plánem ze dne 17. 11. 1977 pro účely zaměření stavby rozdělen na pozemek p. č. [Anonymizováno], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemek p. č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha (č. p. [Anonymizováno]) o výměře [Anonymizováno] m2 (geometrický plán pro zaměření stavby pro zápis do [Anonymizováno] [Anonymizováno] n. p. ze dne 17. 11. 1977 č. l. 19).

8. Žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [hodnota], zahrada o výměře 139 m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa], který sousedí s pozemkem žalobců p. č. [hodnota] (informace o pozemku z katastru nemovitostí na č. l. 24, výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] na č. l. 52, 53). Nabývacím titulem žalované k této nemovitosti bylo prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu podle § 10 zákona č. 219/2000 Sb. a o nabytí vlastnického práva státu podle § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb. ze dne 13. 5. 2024 (výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] na č. l. 52, 53). Předešlým vlastníkem pozemku žalované p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa] bylo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno], přičemž tato parcela [Anonymizováno] vznikla obnovou operátu z parcely [Anonymizováno] (výpis z katastru nemovitostí z roku 1998 na č. l. 19 p.v.). Dne 10. 3. 1947 uzavřeli [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávající a Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno] jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mj. pozemek p. č. [Anonymizováno] ve výměře 0,0310 ha ve [Anonymizováno] (kopie kupní smlouvy ze dne 10. 3. 1947 na č. l. 11-14). [adresa] mezi pozemkem žalobců p. č. [hodnota] a pozemkem žalované p. č. [hodnota] je vyznačena přerušovanou čárou (kopie katastrální mapy ze dne 20. 1. 1998 na č. l. 20). [jméno FO], bytem [adresa] je vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, v katastrálním území [adresa], obci [adresa], který sousedí s pozemkem žalované p. č. [hodnota] (informace o pozemku z katastru nemovitostí na č. l. 17-18). Advokátka žalobců požádala dne 25. 10. 2024 žalovanou o převod pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], který navazuje na zahradu žalobců p. č. [hodnota], jejímiž vlastníky jsou od roku 1977. Součástí oplocení jejich pozemků je i pozemek p. č. [hodnota], o němž byli žalobci přesvědčeni, že tvoří součást jejich zahrady. O tento pozemek se starají celá desetiletí jako o svou zahradu a udržující jej s naprosto poctivými úmysly (žádost o převod pozemku ze dne 25. 10. 2024 na č. l. 35).

9. Pozemek žalované p. č. [hodnota] sousedí s pozemkem žalobců p. č. [hodnota]. Z výšky se jeví oba pozemky jako zahrady, které na sebe navazují. Z druhé strany pozemek žalované p. č. [hodnota] sousedí s pozemkem p. č. [Anonymizováno] který se rovněž jeví jako zahrada. Pozemek žalobců p. č. [hodnota] sousedí na opačné straně s dalším pozemkem žalobců p. č. [Anonymizováno] na kterém stojí jejich rodinný dům č. p. [Anonymizováno] (katastrálním mapa s ortofoto na č. l. 54). Z pohledu od vstupní brány k domu žalobců se konci zahrady žalobců v současnosti nachází plný betonový či kovový plot (kopie fotografií na č. l. 6, 7, a č. l. 48, 49). Historická fotografie zachycuje děti žalobců ze stejného pohledu od vstupní brány k domu žalobců v roce 1980 (kopie fotografií na čl. 8, 9, 10, 41 a 50). Plot před domem žalobců se v současnosti nachází na stejném místě jako v roce 1980 (kopie fotografií na č. l. 6, 7, 8, 9, 10, 41, 48, 49 a 50).

10. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že je synem žalobců, ke kterým má osobní vztah. Narodil se v roce 1979 a předmětný pozemek žalované rodiče koupili a využívali, aniž by věděli, že je s tím nějaký problém. Od raného dětství (zhruba od doby, kdy chodil do školky) si tento pozemek pamatuje jako součást celku (zahrady) s ostatními jejich pozemky, kde si s bratrem hrávali a lozili po stromech, které tam vždycky byly. Pozemek žalované byl oplocený společně s jejich ostatními pozemky, a protože se s plotem nic nedělalo, zůstal doteď původní. Někdy v letech 1996 až 1998 informoval soused rodiče, že předmětný pozemek není jejich. Rodiče kolem toho začali chodit a zjistili, že tento pozemek získalo stavební družstvo ve [Anonymizováno] a jelikož už družstvo neexistuje, tak není nikdo, kdo by jim pozemek předal. Když soused [jméno FO] začal stavět vzadu barák (zhruba v roce 2005), tak místo původního plotu tam dal na stejné místo svůj vlastní celokovový plot. [právnická osoba] si na původní plot dávali terče a stříleli na ně. Dům rodičů stojí na stejném místě jako původní dům, rodiče ho s dědou trochu rozšiřovali, k úpravám došlo v době, kdy se s bratrem narodili.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že je sousedem žalobců, se kterými má velice slušný vztah, nikoliv však osobní. Ohledně předmětného pozemku ho jeho bratr před lety upozornil, že patří nějakému družstvu a teď zjistil, že už patří státu. Když jeho rodiče stavěli vedle dům, někdy v letech 1986-1989, tak ty pozemky sousedů byly oplocené tak, jako jsou teď. Takhle tam ty hranice byly historicky od té doby, co si pamatuje jako dítě, nějakých 40 let určitě. Jejich plot mezi nimi a sousedy je tam, kde má být, takže informaci od bratra, že předmětný pozemek není sousedů, nějak neřešil. Původní plot mezi nimi a sousedy byl několikrát natíraný, takže si myslí, že ten plot byl starší než on (ročník 1973). Před několika lety tam místo původního plotu udělal plot nový. Neměl jediný důvod si myslet, že předmětný pozemek není sousedů, protože na něm hospodařili, vždycky byl udržovaný, sousedi tam mají pěkně udržovanou zahrádku. Na to, že pozemek není jejich, sousedy upozornil asi jeho bratr.

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně [Jméno žalobce A] soud zjistil, že kupní smlouvu na dům a pozemky uzavřeli v roce 1977. Prodávaly jim to dcery jako dědičky původních majitelů Javoříkových a žádná je neupozornila, že je tam nějaký problém. Kupovali to v dobré víře a v dobré víře to užívali do té doby, než na to přišel bratr souseda. Pak jim místní řekli, že to bylo družstvo, které už neexistuje. Bratr souseda je na to upozornil někdy v roce 1996, 1997. Pozemky byly oplocené tak jak jsou už v době, kdy je kupovali, místní by jim nedovolili si přivlastnit něco navíc, mnozí jim dávali najevo, že jsou přistěhovalci. Jelikož to kupovali přes státní notářství, tak byli v dobré víře a nenapadlo ji, že by si měla pořídit pásmo a jít si to přeměřit. Ještě před uzavřením kupní smlouvy dostala od prodávajících geodetické plány (geometrický plán), kde bylo všechno zakresleno, i pozemek [Anonymizováno] Na stavební úpravy koupeného domu měli i stavební povolení. Stavební povolení ale bylo na dům, který je na jiném pozemku.

13. Z účastnické výpovědi žalobce [jméno FO] soud zjistil, že když koupili pozemek s domem, tak to začali užívat. Nenapadlo je, že by tam byly nějaké nesrovnalosti. [adresa] oplocení nepředělávali, to bylo dané, všechno je to tak, jako to koupili. Když se dozvěděli, že ten kousíček není jejich, tak šli na geodézii, už to bude více než 20 let. Když pozemky kupovali, tak dostali plánek i s hranicemi pozemků. Žádných rozdílů si nevšiml. Geometrický plán kopíroval reálný stav, jaký je teď.

14. Z ostatních provedených důkazů (poštovní poukázka o zaplacení částky 76 Kč družstvu kominíků z 2. 6. 1988 na č. l. 16) soud žádné pro věc rozhodné skutečnosti nezjistil. Další navržené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť měly prokazovat skutečnosti, které již byly dostatečně prokázány provedenými důkazy (žalobci navržené místní šetření a výslech dalšího syna žalobců, který je však mladší než soudem vyslechnutý syn [jméno FO]) nebo měly prokázat skutečnosti, které nebyly vzhledem k níže uvedeným právním závěrům pro rozhodnutí soudu ve věci významné (žalovanou navržené listiny, které si žalobci opatřovali v rámci stavebních úprav jejich rodinného domu č. p. [Anonymizováno], včetně souhlasu příslušných správních orgánů, tzn. až poté co se žalobci ujali držby předmětu kupní smlouvy z roku 1977). Soud má zato, že skutkový stav věci byl na základě tvrzení účastníků i dosud provedených důkazů objasněn dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2003).

15. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobci jsou manželé, kteří mají ve svém společném jmění manželů pozemek p. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře [Anonymizováno] m2 jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa]. Nabývacím titulem žalobců k výše uvedeným nemovitostem byla kupní smlouva ze dne 24. 11. 1977, která byla sepsána formou notářského zápisu a registrována státním notářstvím dne 13. 1. 1978 pod reg. č. I [Anonymizováno]. Žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa]. Nabývacím titulem žalované k této nemovitosti bylo prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu podle § 10 zákona č. 219/2000 Sb. a o nabytí vlastnického práva státu podle § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb. ze dne 13. 5. 2024. Předešlým vlastníkem pozemku žalované p. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa] bylo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno], jehož nabývacím titulem byla kupní smlouva, uzavřená dne 10. 3. 1947. Pozemky žalobců p. č. [Anonymizováno] p. č. [hodnota] a pozemek žalované p. č. [hodnota] spolu bezprostředně sousedí a jsou společně oploceny, přičemž stejným způsobem byly společně oploceny již v době, kdy žalobci tyto pozemky koupili. Pozemek žalované p. č. [hodnota] je neoddělenou součástí zahrady žalobců p. č. [hodnota] a bylo tomu tak i v době, když žalobci své pozemky koupili. Na druhé straně zahrada žalobců p. č. [hodnota] bezprostředně sousedí s dalším pozemkem žalobců p. č. [Anonymizováno], na kterém stojí rodinný dům žalobců č. p. [Anonymizováno]. Z opačné strany pozemek žalované p. č. sousedí s další zahradou, a to pozemkem p. č. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je [jméno FO]. Předmětný pozemek p. č. [hodnota] je od sousedního pozemku p. č. [Anonymizováno] oddělen plotem, který postavil [jméno FO] a který nahradil předešlý plot, který se v tomto místě nacházel již v roce 1977, kdy žalobci koupili pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota]. Již v roce 1977, kdy žalobci nabyli vlastnické právo ke svým pozemků, na tento plot navazoval plot, ohraničující pozemky žalované p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota] společně s pozemkem p. č. [hodnota]. Žalobci užívali předmětný pozemek p. č. [Anonymizováno] společně se svými pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota] nepřetržitě od nabytí jejich vlastnického práva k těmto pozemkům v listopadu 1977 až doposud, tj. více než 47 let.

16. Podle § 80 občanského soudního řádu se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1150/2010 ze dne 24. 1. 2012 navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky. Vzhledem citované judikatuře má soud zato, že žalobci mají zjevně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku p. č. [hodnota] v důsledku jeho vydržení, neboť bez tohoto určení nemůže být jejich vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi skutečným stavem a stavem zapsaným do katastru nemovitostí. Lze i konstatovat, že v daném případě je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3315/2006 ze dne 19. 8. 2008).

17. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Účelem vydržení je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem (viz Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [adresa], 774 s.).

18. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu je nutno právní vztah mezi účastníky řízení posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník, dále jen OZ), neboť zákon č. 40/1964 Sb. (starý občanský zákoník) právní úpravu mimořádného vydržení neobsahoval. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 OZ se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 OZ se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka] (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 OZ), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. \l "lema46"Nepoctivým ve smyslu § 1095 OZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 OZ). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka] podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 OZ, věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. V této souvislosti lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby.

21. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 2. 2018 je judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. [spisová značka], otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. [spisová značka], existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. [spisová značka]), jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Podle judikatury si oprávněný držitel může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Oprávněný držitel si může pro účely vydržení započíst vydržecí dobu toho předchůdce, od kterého nabyl držbu; pokud jeho bezprostřední předchůdce nebyl držitelem oprávněným, dobu oprávněné držby vzdálenějšího předchůdce si započíst nemůže (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. [spisová značka]).

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 21. 6. 2012 plyne požadavek, aby nabyvatel pozemku porovnal text smlouvy se svou představou o identitě pozemku, který chce na základě smlouvy nabýt, nikoliv ale nezbytný požadavek, aby text smlouvy a svou představu porovnal s katastrální mapou nebo se zaměřením hranic pozemku. Tak přísný požadavek nelze na nabyvatele pozemku klást, nejsou-li pro to zvláštní důvody (pochybnosti). Proto také Nejvyšší soud konstatoval, že "oprávněnou držbu nemůže sama o sobě vyloučit skutečnost, že se držitelé při nabytí nemovitostí nepřesvědčili o hranici jimi nabývaných pozemků podle operátů tehdejší evidence nemovitostí. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. [spisová značka] ze dne 30. 3. 2021 dlouhodobá držba nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že držitel užívá jeho pozemek.

23. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalobci měli předmětný pozemek p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa] v nepřetržité držbě po dobu více než zákonem stanovených 20 let, a to od roku 1977 až doposud (více než 47 let), přičemž žalobci při nabytí i výkonu této držby nejednali úmyslně nepoctivě. Přestože podmínkou mimořádného vydržení podle ustálené judikatury zjevně není poctivá držba, má soud zato, že držba předmětného pozemku ze strany žalobců byla v době od uzavření kupní smlouvy v listopadu roku 1977 až minimálně do roku 1996, kdy je bratr souseda [jméno FO] upozornil na rozpor faktického a právního vztahu, poctivá, neboť žalobci měli z přesvědčivého důvodu zato, že jim k drženému pozemku p. č. [hodnota] náleží vlastnické právo (§ 992 odst. 1 OZ). Mimořádné vydržení přitom podle ustálené judikatury nevylučuje ani samotná nepoctivá držba, neboť k vyloučení mimořádného vydržení nestačí nedbalost držitele, nýbrž je nutno prokázat jeho nepoctivý úmysl, který však v této věci u žalobců absentoval. Jelikož se žalobci dozvěděli, že nejsou skutečnými vlastníky pozemku p. č. [hodnota] až poté (v roce 1996), co se ujali jeho držby v nikoliv nepoctivém úmyslu (v roce 1977), nemohla taková skutečnost způsobit zánik podmínek mimořádného vydržení.

24. Žalovaná a zejména předchozí vlastník Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno] předmětný pozemek p. č. [hodnota] po celou dobu neužívali, nechtěli užívat a fakticky ani nemohli užívat, neboť se nacházel volně nepřístupný za plotem, který vybudovali před více než 50 lety předchozí vlastníci pozemků žalobců. Žalobci při nabytí svých sousedních pozemků, nyní označených pod p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota] zjevně pouze převzali historicky zaužívaný stav a logicky se tak chopili i držby sousedního a navazujícího pozemku žalované p. č. [hodnota], o němž se oprávněně domnívali, že ho také koupili, když ho tehdejší katastrální vlastník neužíval a ani užívat nemohl, neboť již zjevně neexistoval. Vzhledem k tomu, že historicky zaužívanou hranici vymezoval plot mezi pozemky, neměli žalobci důvod se domnívat, že katastrální hranice vede jinudy (několik metrů vedle). Soud je přesvědčen, že oplocení pozemku je důležitou skutečností pro získání představy o hranicích pozemku, zejména pokud se na daném místě nachází řadu let (od nepaměti) a po celou dobu nikdo takto vymezené hranice nijak nezpochybňuje. Žalobci se tak důvodně mohli domnívat, že oplocení tvořilo nejen faktickou, nýbrž i katastrální hranici jejich pozemků. Plocha vydrženého pozemku p. č. [hodnota] ([Anonymizováno] m2) není příliš velká (25 %) v poměru k pozemku žalobců p. č. [hodnota] ([Anonymizováno] m2), za jehož součást žalobci vydržený pozemek považovali. Ještě v menším poměru (17 %) je plocha vydrženého pozemku p. č. [hodnota] ([Anonymizováno] m2) k původnímu pozemku žalobců p. č. [Anonymizováno], ze kterého vznikl pozemek p. č. [hodnota] obnovou operátu, jehož plocha činila v době nabytí vlastnického práva žalobců [Anonymizováno] m2. Podle ustálené judikatury přitom omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. [spisová značka]).

25. Zásadní byla pro soud svědecká výpověď souseda žalobců [jméno FO], která působila zcela věrohodně a nezaujatě, když na rozdíl od ostatních výpovědí (žalobců a jejich syna) neměl tento svědek na výsledku tohoto sporu žádný osobní zájem. Podle jeho výpovědi neměl jediný důvod si myslet, že předmětný pozemek p. č. [hodnota] není žalobců, protože na něm vždycky hospodařili a měli tam udržovanou zahrádku. Tento pozemek byl oplocen společně s pozemky žalobců a současné hranice mezi pozemky žalobců (včetně p. č. [hodnota]) a jeho pozemkem (p. č. [Anonymizováno] tam byly historicky od té doby, co si pamatuje jako dítě, minimálně 40 let. Původní plot mezi jeho pozemkem (p. č. [Anonymizováno]) a pozemky žalobců (včetně p. č. [hodnota]) byl podle něj starší než on (ročník 1973). S jeho výpovědí korespondovala i svědecká výpověď syna žalobců [jméno FO], který si od raného dětství pamatuje pozemek p. č. [hodnota] jako součást celku (zahrady) s ostatními pozemky rodičů, když tento pozemek byl oplocený společně s ostatními pozemky, přičemž tento původní plot tam stojí doposud. Podle jeho výpovědi byli žalobci o skutečnosti, že pozemek p. č. [hodnota] jim nepatří, informováni ze strany souseda až někdy v letech 1996 až 1998. Výpověď syna žalobců působila na soud také věrohodně, přestože se jedná o osobu žalobcům blízkou (§ 22 odst. 1 občanského zákoníku) se zřejmým zájmem na výsledku sporu. S těmito důkazy zcela korespondovaly i výpovědi žalobců, a proto je soud považuje za věrohodné, přestože musel zohlednit skutečnost, že účastnická výpověď má ve sporném civilním řízení pouze podpůrnou povahu a provádí se jen tehdy, nelze-li předmětnou skutečnost prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Výpověď žalobců o tom, že pozemek p. č. [hodnota] od uzavření kupní smlouvy v roce 1977 užívali v dobré víře do té doby, než je na to upozornil bratr souseda někdy v roce 1996, 1997, že pozemky byly oplocené, tak jak jsou, už v době, kdy je kupovali a jelikož je kupovali přes státní notářství, tak je nenapadlo si pozemky přeměřit, a že i když dostali od prodávajících geometrický plán, tak si žádných rozdílů nevšimli, neboť geometrický plán podle nich kopíroval skutečný stav, působily na soud nejen věrohodně, nýbrž i logicky. Všechny výpovědi byly souladné nejen mezi sebou, nýbrž i se všemi provedenými důkazy. Pokud advokátka žalobců v žádosti žalované o převod pozemku p. č. [hodnota] ze dne 25. 10. 2024 uvedla, že všechny pozemky jsou oploceny jedním souvislým oplocením zbudovaným v době nabytí pozemků, šlo o zjevnou nesprávnost, která navíc není v této žádosti jediná, neboť je zde dále např. uvedeno, že žalobci nabyli své pozemky v roce 1977 pro výstavbu jejich rodinného domu č. p. [Anonymizováno], přitom už ze samotné kupní smlouvy ze dne 24. 11. 1977 je zjevné, že rodinný dům č. p. [Anonymizováno] žalobci nepostavili, nýbrž koupili. Navíc pokud by měl být rodinný dům teprve vystavěn, nemohl by mít už přiděleno číslo popisné. Žalovaná rovněž nenabyla vlastnické právo od 1. 1. 2024 po neidentifikovaném vlastníkovi, nýbrž po nedostatečně identifikovaném vlastníkovi, neboť jako vlastník byl v katastru nemovitostí označeno Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno]… 26. Žalobci sice v době nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. [Anonymizováno] měli k dispozici geometrický plán ze dne 17. 11. 1977, avšak tento geometrický plán se týkal pouze zaměření stavby rodinného domu pro zápis do [Anonymizováno], když z pozemku p. č. [Anonymizováno] - zahrada o výměře [Anonymizováno] m2 byl oddělen pozemek p. č. st. [Anonymizováno] - zastavěná plocha o výměře 196 m2. Z tohoto geometrického plánu není nikterak zřejmé, že by žalobci měli v držení nějaký cizí pozemek. Jsou zde sice zakresleny hranice mezi pozemkem p. č. [Anonymizováno]nyní mj. p. č. [hodnota]) a pozemkem p. č. [Anonymizováno] (nyní pozemkem p. č. [hodnota]), ale není zde uvedeno, jaké rozměry má pozemek p. č. [Anonymizováno] ani, kdo je jeho vlastníkem. Podle názoru soudu tento geometrický plán nemohl u žalobců vyvolat důvodné pochybnosti o tom, že by faktický stav užívání jejich pozemků byl v rozporu se stavem právním a mohli se domnívat, že tento geometrický plán odpovídá faktickému stavu užívání předmětných pozemků. Žalobci navíc podle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 21. 6. 2012) nebyli povinni bez zvláštních důvodů porovnávat svou představu o hranicích pozemku s katastrální mapou či zaměřením hranic. Navíc je nutno přihlédnout i k obecně známé skutečnosti, že dřívější evidence nemovitostí, trvající až do roku 1993, kdy došlo ke vzniku katastru nemovitostí, nebyla řádně vedena a nebyla dostatečně průkazná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 19. 4. 2022). Výše uvedená dlouhodobá nepřetržitá držba navíc podle judikatury významně podporuje existenci dobré víry žalobců, když v takovém případě by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. [spisová značka] ze dne 30. 3. 2021).

27. Jelikož byly splněny všechny zákonné předpoklady k mimořádnému vydržení vlastnického práva žalobců k pozemku žalované, soud žalobě vyhověl. Žalobci v důsledku mimořádného vydržení nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku žalované p. č. [hodnota] již ke dni 1. 1. 2019, kdy uplynula jak zákonem stanovená dvacetiletá lhůta (§ 1095 OZ), tak i další nezbytná pětiletá lhůta, která započala běžet dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tj. dne 1. 1. 2014 (§ 3066 OZ). Jelikož žalobci jsou manželé, kteří předmětný pozemek po celou dobu jako manželé nepřetržitě společně užívali, stal se tento pozemek v důsledku vydržení součástí jejich společného jmění manželů (§ 708 odst. 1, § 709 odst. 1 OZ).

28. Žalobci byli se svou žalobou zcela úspěšní, a proto jim byla přiznána i náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že oba žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů žalobců soud vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovité věci a za tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny advokáta je tak nutno považovat nejprve částku 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024) a následně částku 113 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025). Stanovit výši náhrady nákladů podle ceny předmětu řízení nebylo možné, neboť (obvyklá) cena předmětu řízení nebyla předmětem žádného dokazování a rovněž ani předmětem skutkových tvrzení účastníků (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 6. 2015). Oba žalobci jsou oprávněni k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně, neboť v projednávané věci vystupovali jako nerozluční společníci podle § 91 odst. 2 o. s. ř., když předmět vydržení se stal součástí jejich společného jmění manželů.

29. Žalobcům vznikly účelně vynaložené náklady v celkové výši 42 606,80 Kč. Tyto celkové náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, mimosmluvní odměny advokátky za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 6 odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání předžalobní výzvy se skutkovým a právním rozborem - žádost o převod pozemku ze dne 25. 10. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), mimosmluvní odměny advokátky za 4 úkony právní služby po 5 620 Kč (§ 6 odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025), a to za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 13. 4. 2024, sepsání žaloby, písemnou repliku ze dne 20. 6. 2025 k vyjádření žalované a účast u soudního jednání dne 17. 9. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. c), d), g) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 400 Kč (2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 6 526,80 Kč, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobců je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám jejich advokáta, označeného v záhlaví rozsudku.

Poučení