39 C 76/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 47 517 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Rozsudek pro uznání se nevydává.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 47 517 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 051,60 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 47 517 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je od [datum] členem [anonymizována dvě slova], kdy byl do funkce zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, přičemž členství v [jméno] [příjmení] je veřejnou funkcí. Při jejím výkonu žalobce zastupuje veřejnost a její zájmy, a je v postavení veřejného funkcionáře – člena kontrolního orgánu. Členové [anonymizována dvě slova] nejsou v rámci své veřejné funkce nikomu podřízeni, ani nejsou zaměstnanci žalované. První zasedání [anonymizována dvě slova] se konalo dne [datum] odpoledne, a to v sídle žalované v [obec]. Tohoto zasedání se žalobce účastnil, přičemž před tím si vyřídil na příslušných útvarech žalované veškeré potřebné agendy a jejich náležitosti, související s nástupem do výkonu funkce, včetně všech záležitostí, potřebných k proplácení náhrad nákladů v souvislostí s výkonem funkce, tedy i cestovného. Ze strany žalované mu bylo sděleno, že cestovné bude vypláceno, a to na základě vyúčtování cest, realizovaných osobním autem. [jméno] [příjmení] má svá zasedání zpravidla jednou za měsíc v předem dohodnutých termínech. Na dalším zasedání dne [datum] žalobce příslušné účtárně žalované předal formulář cestovního příkazu k vyřízení. Cestovní příkaz však nebyl proplacen a nestalo se tak ani vůči dalším cestovním příkazům žalobce, ačkoliv je později již žalobce zasílal v požadovaném formátu„ xlr“. Žalobce uvedl, že mu [anonymizováno] cestovného náleží, je obligatorní a nelze ji započítat do odměny za výkon veřejné funkce, tj. není možné, aby si veřejný funkcionář hradil související náklady včetně cestovného sám z odměny za výkon své funkce. Z uvedeného důvodu požaduje po žalované náhradu škody za účast na celkem 18 zasedáních [anonymizována dvě slova] po dobu let 2018 a 2019, kdy k cestám na zasedání použil své osobní vozidlo. Cestovní náklady žalobce na jednu cestu na zasedání [anonymizována dvě slova] jeho osobním vozem činily 2 639,83 Kč. Výpočet škody vzniklé žalobci činí 2 639,83 Kč x 18, tedy 47 516,94 Kč, zaokrouhleně 47 517 Kč. Žalobce doplnil, že jak vedení žalované, tak i [jméno] [příjmení] předal ohledně cestovného několik právních analýz a vyjádření. Po několika měsících tehdejší předseda [anonymizována dvě slova] změnil svou taktiku a prohlásil, že věc je problémem vedení žalované, a její generální ředitel poté sdělil, že cestovné budou proplácet, k čemuž však nedošlo a žalovaná ani poté žádné [anonymizováno] cestovného žalobci neproplatila. Přitom byl žalobce ze strany sekretariátu [anonymizována dvě slova] opakovaně ujištěn, že mu žalovaná [anonymizováno] cestovného proplácet bude. Takovéto projevy žalobce považuje za uznání závazku. Zároveň se domnívá, že na jeho straně existovalo legitimní očekávání vzhledem k zavedené praxi v agendách náhrad cestovného, a to jak obecně, tak i v oblasti praxe mediálních rad.

2. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v plném rozsahu neuznává. Učinila nesporným, že žalobce byl zvolen do funkce člena [anonymizována dvě slova], přičemž člen [anonymizována dvě slova] je veřejným funkcionářem a není zaměstnancem žalované, dále, že se žalobce zúčastnil zasedání [anonymizována dvě slova] vyjmenovaných v žalobě. Podle žalované ze [ustanovení pr. předpisu], zákon [obec] národní [anonymizováno] o [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), vyplývá, že členovi [anonymizována dvě slova] náleží odměna, kterou určuje Poslanecká sněmovna. Ze zákona o [anonymizováno] vyplývá, že v souvislosti s činností [anonymizována dvě slova] se z rozpočtu [anonymizováno] hradí odměny členů [anonymizována dvě slova] a náklady na činnost [anonymizována dvě slova]. Povinnost nahradit žalobci cestovné v souvislosti s účastí na zasedání [anonymizována dvě slova] zákon o [anonymizováno] ani žádný jiný právní předpis neupravuje. V uvedeném se zákon o [anonymizováno] liší např. od právní úpravy v § 8b odst. 5 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o České televizi“), nebo od § 8b odst. 5 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ zákon o Českém rozhlasu“). Povinnost žalované hradit žalobci náhradu cestovních výdajů za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] neupravuje ani zákoník práce. Žalovaná tak nemohla porušit žádnou svou zákonnou povinnost, pokud cestovní výdaje žalobci nenahradila, a nedopustila se ani žádného protiprávního jednání. Pokud zde není protiprávního jednání, není ani škůdce a škody a nejsou dány podmínky pro vznik odpovědnosti žalované hradit žalobci tvrzenou škodu. Tím, že si žalobce v souladu se zákonem hradí cestovní výdaje, žalovanou současně nijak neobohacuje. Nejsou tedy dány ani podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že požádala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR dopisy ze dne [datum] o stanovisko k otázce vyplácení náhrad členům [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] se výslovně dotazovala, zda odměna členům za výkon funkce člena [anonymizována dvě slova] zahrnuje výdaje na cestovné či zda lze na členy [anonymizována dvě slova] subsidiárně aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), která upravují náhradu cestovného. Legislativní odbor Poslanecké sněmovny se věcí odmítl zabývat a odkázal na Ministerstvo práce a sociální věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí dopisem ze dne [datum] prostřednictvím ředitelky odboru pracovněprávní legislativy [jméno] [příjmení] sdělilo, že v případě členů [anonymizována dvě slova] nelze použít ustanovení části sedmé zákoníku práce týkající se [anonymizováno] výdajů v souvislosti s výkonem práce. Ministerstvo argumentovalo ustanovením § 5 zákoníku práce a § 4 odst. 4 zákona o [anonymizováno]. Minimálně od července roku 2018 tedy žalobce disponuje právním posouzením Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého vyplývá, že členům [anonymizována dvě slova] se [anonymizováno] cestovních výdajů neposkytuje. Žalovaná nesouhlasila ani s argumentací legitimním očekáváním žalobce v souvislosti se zavedenou praxí v mediálních radách. Tato praxe je u jiných mediálních rad (např. [anonymizováno] České televize a [anonymizováno] Českého rozhlasu) podložena zákonem a reflektuje zřejmě odlišný systém hospodaření uvedených institucí.

3. Dále se žalobce vyjádřil k věci podáním ze dne [datum] a [datum].

4. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že zákon o [anonymizováno] nemusí nutně výslovně stanovit to, že se členům [anonymizována dvě slova] poskytuje [anonymizováno] cestovních výdajů. Právo na náhradu nákladů, spojených s výkonem veřejné funkce člena [anonymizována dvě slova] vyplývá z příslušných ustanovení souvisejících předpisů v daném právním rámci. Není problémem žalobce, že zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu byly během předchozích cca 30 let mnohokrát novelizovány, zatímco zákon o [anonymizováno] ani jednou. Žalobce zopakoval, že žádný člen [anonymizována dvě slova], stejně jako ani jiné obdobné [anonymizováno], není povinen si sám hradit výdaje spojené s výkonem jeho veřejné funkce, včetně cestovného, a navíc si je sám ani hradit nemá (všechny jeho náklady s výkonem jeho funkce spojené, resp. při výkonu funkce vynaložené, mu mají být proplaceny povinným subjektem). Z příslušné právní úpravy v daném právním rámci plyne princip, že odměna za výkon veřejné funkce neobsahuje [anonymizováno] nákladů.

5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce předně namítl absenci podpisu žalované na vyjádření ze dne [datum] a zpochybnil prokázání jejího zastoupení advokátem a s tím související zákonnost jeho podpisu na podání. Žalobce má z těchto důvodů za to, že žalovaná se řádně nevyjádřila k výzvě soudu podle § 114b zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť nebyla její výzva řádně podepsána a formálně bezvadné podání nedošlo soudu ve lhůtě k vyjádření, pročež byly dle žalobce splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 114 odst. 5 o. s. ř., eventuálně rozsudku pro zmeškání.

6. Žalobce dále uvedl, že bývalá ministryně práce a sociálních věcí [příjmení] při rozpravě k tématu cestovních náhrad v rámci zasedání [anonymizována dvě slova] výslovně řekla, že členům [anonymizována dvě slova] mají být propláceny [anonymizováno] cestovného, což má být dle žalobce dohledatelné v záznamech ze zasedání. Tento postoj měla ministryně zmínit též v článku pro deník [příjmení] ze dne [datum]. Žalobce předal žalované potřebné údaje a doklady k proplacení úhrad za cestovné dne [datum] na její mzdové oddělení. Dále řešil náhradu cestovného při zasedání [anonymizována dvě slova] dne [datum], kdy mu také bylo doručeno vyjádření předsedy [anonymizována dvě slova], který sdělil, že by [jméno] [příjmení] měla k otázce proplácení cestovného přijmout na některém ze svých zasedání usnesení, kde zakotví závazná pravidla. Žalobce se s obsahem vyjádření neztotožnil a zaujímá názor, že z důvodu subsidiarity zákoníku práce k zákonu o [anonymizováno] se uplatní § 124 odst. 1 a § 131 písm. a) zákoníku práce, v rozhodném znění, a dále § 151 a násl. zákoníku práce podle kterých je žalovaná bez dalšího povinna mu náhradu cestovného poskytnout. Žalobce má také za to, že člen [anonymizována dvě slova] vykonává svou veřejnou funkci po dobu zákonem daných pěti let kdekoliv je momentálně osobně přítomen, tedy nejen v zasedací místnosti [anonymizována dvě slova] v jejím sídle na adrese [adresa žalované], a nejenom v termínu zpravidla měsíčních zasedání. Vedení žalované nemůže členovi [anonymizována dvě slova] předepsat od kdy do kdy, kde a jak má tu svou veřejnou funkci vykonávat, a nemůže mu ani nařídit, že svou veřejnou může vykonávat jen v sídle [anonymizováno]. Člen [anonymizována dvě slova] není ani zaměstnancem, který by měl s žalovanou coby organizací sjednáno místo výkonu práce v místě jejího sídla na adrese [adresa žalované], a to ani jako tzv. místo pravidelného pracoviště. [anonymizováno] cestovních výdajů (včetně do nich spadající [anonymizováno] stravného při pracovní cestě a další související [anonymizováno]) ze zákona nesmí být obsaženy v odměně, i kdyby to oprávněná osoba odsouhlasila, protože tyto nároky oprávněné osobě plynou přímo ze zákona a oprávněně osoby se jich nemohou vzdát, a i kdyby se jich vzdaly, nebylo by k tomu možno přihlédnout. Žalobce upozornil, že v polovině roku [rok] ředitel žalované sdělil [jméno] [příjmení] na jejím zasedání, že žalovaná bude [anonymizováno] cestovného členům [anonymizována dvě slova] vyplácet, což žalobce připomněl i ke konci roku [rok] v rámci stanoviska k usnesení [číslo] [rok] ze dne [datum]. Upozornil také na zřízení fondu [anonymizována dvě slova] za účelem čerpat výdaje spojené s výkonem funkce člena [anonymizována dvě slova]. Žalovaná tím navíc podle žalobce znovu uznala, že [anonymizováno] mají být členům [anonymizována dvě slova] propláceny.

7. Soud k věci provedl následující důkazy:

8. Z dopisu předsedy Poslanecké sněmovny ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že byl žalobce dne [datum] zvolen členem [anonymizována dvě slova]. Pětileté funkční období začalo dnem volby.

9. Z hesla„ [jméno] [příjmení] tiskové kanceláře“ na internetové stránce [webová adresa] bylo zjištěno, že žalobce byl k [datum] členem [anonymizována dvě slova] s datem vzniku funkce [datum].

10. Z e-mailové komunikace žalobce bylo zjištěno, že dne [datum], 14:13 hod. sdělila paní [jméno] [příjmení] žalobci, že mluvila se zástupcem ekonomického ředitele p. [příjmení] a k vyřízení cestovného by už kromě formuláře nemělo být nic třeba. Formulář bude potřeba vyplnit za každý měsíc, kdy žalobce byl na zasedání a měl by ho podepsat předseda žalované. Formulář nazvaný Cest_prikaz_ 2017 byl přiložen v příloze tohoto e-mailu. Dne [datum] žalobce [jméno] [příjmení] a dalším 6 osobám zaslal dokument označený jako Rozdílné stanovisko k usnesení ze dne [datum] ve věci cestovních náhrad, kde uvedl, že nesouhlasí s přijatou dohodou [anonymizována dvě slova] z jednání ze dne [datum] o žádosti o právní stanovisko k vyplácení cestovních náhrad od Legislativního odboru Poslanecké sněmovny a Ministerstva práce a sociálních věcí, přičemž uvedl, že cestovní [anonymizováno] jsou už celá desetiletí zavedeným standardem běžné rutiny.

11. Z cestovního příkazu a vyúčtování pracovní cesty vyplněných žalobcem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požadoval úhradu cesty z [obec] do místa jednání [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa žalované], a zpět dne [datum] ve výši 2 639,83 Kč. Způsob dopravy bylo vozidlo Nissan P11 Sport 1998. Jako adresu pracoviště a současně i bydliště žalobce uvedl adresu [adresa žalobce].

12. Z dokumentu osobní informace a informace o soukromém vozidle bylo zjištěno, že jsou v něm vyplněny údaje o žalobci (jméno, příjmení, titul, UČO, bydliště, pracoviště, telefon) a uvedeno vozidlo [anonymizována tři slova] [rok] s údaji o spotřebě podle technického průkazu, normovaná hodnota spotřeby, cena pohonných hmot a vypočtena [anonymizováno] za 1 km jízdy ve výši 3,80 Kč.

13. Z dvojice dokumentů Věc: Žádost o právní stanovisko k otázce vyplacení cestovních náhrad členům [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovaných Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, odbor právní a veřejných zakázek, a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, legislativní odbor, bylo zjištěno, že předseda [anonymizována dvě slova] požádal Ministerstvo práce a sociálních věcí a Poslaneckou sněmovnu o právní stanovisko k otázce vyplácení cestovních náhrad členům [anonymizována dvě slova] s tím, že podle názoru většiny členů [anonymizováno] není tato problematika zákonem o [anonymizováno] jednoznačně upravena a existují pochybnosti, zda a v jaké míře použít jiné právní normy, přičemž doposud nebyly nikdy žádnému členovi [anonymizována dvě slova] cestovní [anonymizováno] na zasedání [anonymizována dvě slova] vypláceny.

14. Z dopisu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že k dopisu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], Kancelář Poslanecké sněmovny, odbor legislativní, sdělila, že jí ani legislativnímu odboru nepřísluší podávat výklady právních předpisů, či jejich jednotlivých ustanovení, a odkázala žalovanou na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

15. Z dopisu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že ředitelka odboru pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí k dopisu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] sdělila, že v § 4 odst. 4 zákona o [anonymizováno] není uvedeno, že by tato funkce byla vykonávána v pracovním poměru, ani, že by se na právní vztahy členů [anonymizována dvě slova] měla použít příslušná ustanovení zákoníku práce. Proto nelze v případě členů [anonymizována dvě slova] použít ustanovení části sedmé zákoníku práce týkající se [anonymizováno] výdajů v souvislosti s výkonem práce. K otázce možnosti poskytovat plnění, kterým by členům [anonymizována dvě slova] byly kompenzovány náklady vzniklé v důsledku výkonu jejich funkce byla [jméno] [příjmení] odkázána na Ministerstvo financí, s tím, že dotčené plnění by nemohlo být v žádném případě považováno za [anonymizováno] výdajů poskytované v souvislosti s výkonem práce ve smyslu zákoníku práce.

16. Z návrhu na rozdělení zisku roku [rok] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nově zřizuje fond [anonymizována dvě slova]. Účelem zřízení fondu je umožnit mimořádně čerpat výdaje spojené s výkonem funkce člena [anonymizována dvě slova], pokud účelem vynaložení jsou cestovní [anonymizováno], konkrétně jízdné vlakem. Tyto [anonymizováno] nejsou členům [anonymizována dvě slova] příslušné ze zákona. O čerpání výdajů rozhoduje předseda [anonymizována dvě slova]. Výši a rozdělování zisku do fondu navrhuje generální ředitel žalované na základě hospodářské situace [anonymizováno] v rámci roční závěrky spolu s ostatními fondy ze zisku.

17. Z dokumentu Výzva k náhradě – Pokus o smír (mimosoudní dohodou) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požadoval po žalované v důsledku jejího zavinění spočívajícím v nevyplacení cestovních náhrad za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] od března 2018 doposud náhradu škody ve výši 47 517 Kč. V případě neuhrazení částky do [datum] má žalovaná dokument považovat za předžalobní výzvu.

18. Z dopisu Reakce na předžalobní výzvu/výzvu k náhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím žalovaná reagovala na předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum] a sdělila mu, že požadavek [anonymizováno] škody ve výši 47 517 Kč z důvodu nevyplacení úhrad cestovních náhrad nemá oporu v platné právní úpravě, a proto nelze žádosti žalobce vyhovět.

19. Z dalších provedených důkazů (Zápis ze 158. zasedání [anonymizováno] [obec] tiskové kanceláře dne [datum], návrh na rozdělení zisku roku [rok]) nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel a neprováděl další důkazy (výňatek z článku„ [příjmení] ocenil i kontroverzního právníka [celé jméno žalobce], který žaluje [anonymizováno]. Co mu vytkli experti?“ ze dne [datum] ze stránky [webová adresa], výňatek z příspěvků pana [jméno] [příjmení] na síti Twitter) pro nadbytečnost s ohledem k zásadě hospodárnosti řízení.

20. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.

21. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

22. Žalobce byl dne [datum] zvolen do funkce člena [anonymizována dvě slova]. Žalobce se v rámci výkonu funkce účastnil zasedání [anonymizována dvě slova] v [obec], kam dojížděl z [obec], adresy bydliště [adresa žalobce]. Žalobce požadoval náhradu cestovních výdajů za cestu ze svého bydliště v [obec] do sídla žalované na adrese [adresa žalované], a zpět. Žalobce dne [datum] doložil žalované cestovní příkaz a vyúčtování nákladů cesty z [obec] do [obec] na adresu žalované a zpět dne [datum] ve výši 2 639,83 Kč. Jako své bydliště a současně pracoviště v nich uvedl adresu [adresa žalobce]. Ohledně toho, zda žalobci [anonymizováno] cestovních výdajů náleží, se [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého předsedy obrátila dopisem ze dne [datum] na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Ředitelka odboru pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí v dopise ze dne [datum] k dotazu [anonymizována dvě slova] sdělila, že [anonymizováno] cestovních nákladů členům [anonymizována dvě slova] nepřísluší. Žalobce předžalobní výzvou ze dne [datum] požadoval po žalované náhradu škody ve výši 47 517 Kč z důvodu nevyplacení náhrad cestovného za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] od března [rok] do února [rok]. Žalovaná nárok žalobce dopisem ze dne [datum] odmítla se sdělením, že povinnost žalované hradit žalobci náhradu cestovních výdajů za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] neupravuje žádný právní předpis.

23. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

24. Podle § 1 odst. 2 zákona o [anonymizováno] je„ tisková kancelář právnickou osobou, která nakládá s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československé tiskové kanceláře, a to do doby převodu všech majetkových a jiných práv tiskové kanceláře na jiný právní subjekt zvláštním zákonem nebo postupem podle zvláštního zákona. Tisková kancelář vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Tisková kancelář se zapisuje do obchodního rejstříku. Tisková kancelář používá zkratku [anonymizováno]“ 25. Podle § 4 odst. 1 zákona o [anonymizováno]„ orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tiskové kanceláře je [jméno] tiskové kanceláře (dále jen [anonymizováno]). [jméno] má sedm členů. Členy [anonymizováno] volí a odvolává [ulice] národní [anonymizováno]“ 26. Podle § 4 odst. 4 zákona o [anonymizováno]„ členství v [jméno] je veřejnou funkcí. V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům [anonymizováno] odměna, jejíž výši určí svým usnesením [ulice] národní [anonymizováno]“ 27. Podle § 8 odst. 3 zákona o [anonymizováno] se„ náklady na činnost [anonymizováno] a odměny jejích členů se hradí z prostředků tiskové kanceláře.“ 28. Podle § 1 písm. a) zákoníku práce „tento zákon upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.“ 29. Podle § 5 odst. 1 zákoníku práce„ na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se tento zákon vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.“ 30. Podle § 42 odst. 1 zákoníku práce se„ pracovní cestou rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.“ 31. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“)„ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ 32. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle odst. 2 se„ bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 33. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu soud dospěl k těmto právním závěrům.

34. Z provedeného dokazovaní vyplynulo, že žaloba není důvodná, a to v celém rozsahu.

35. Soud nejdříve posoudil návrh žalobce na vydání rozsudku pro uznání z důvodu, že vyjádření žalované ze dne [datum] nebylo žalovanou řádně podepsáno a nemělo být zřejmě, zda jí je oprávněn zastupovat její právní zástupce.

36. Těmto tvrzením žalobce soud nepřisvědčil.

37. Jak vyplývá ze Záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Obvodní soud pro Prahu 1 na č. l. 33 soudního spisu, vyjádření žalované na tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. bylo soudu doručeno dne [datum], 19:3 8:16 hod. s platným elektronickým podpisem právního zástupce žalované. Podání žalované bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Soudu byla též doložena řádně podepsaná plná moc pro právního zástupce žalované pro její zastupování v řízení v projednávané věci, jak vyplývá z č. l. 21 soudního spisu. Soud tak ověřil, že se žalovaná ke kvalifikované výzvě soudu podle § 114b o. s. ř. vyjádřila včas (kvalifikovaná výzva jí byla doručena dne [datum] (viz č. l. 17 soudního spisu), lhůta k vyjádření běžela do dne [datum], vyjádření žalované bylo soudu doručeno dne [datum]), byla řádně zastoupena a její vyjádření ze dne [datum] bylo opatřeno platným zaručeným elektronickým podpisem. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. tak nebyly splněny.

38. Jak přitom uvádí komentářová literatura:„ (j) estliže žalobce požaduje, aby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, ačkoliv žalovaný ve skutečnosti nárok neuznal nebo jeho uznání je neúčinné, není-li rozsudek pro uznání přípustný, popřípadě nenastala-li fikce uznání podle § 114b odst. 5 nebo podle § 114c odst. 6, soud jeho návrh usnesením zamítne. I když zákon tuto situaci výslovně nepředvídá, je nepochybně nezbytné o tomto procesním návrhu žalobce rozhodnout, neboť jinak by nebylo (nemuselo být) zajištěno splnění povinnosti soudu rozhodnout spor podle uznání žalovaného nebo podle fikce uznání“ ([příjmení], L., [příjmení], J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. [obec], C. H. Beck, 2009, s. [číslo]; stejně uzavřel též Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 108/2017).

39. Otázku, kdy je možné vydat rozsudek pro uznání, řešil ve své judikatuře též Ústavní soud, který např. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2693/16, uvedl, že„ (s ) oudy musí k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně. Fikci uznání zpravidla nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci.“ 40. Soud tak rozhodl, že se pro nesplnění zákonem vyžadovaných podmínek rozsudek pro uznání nevydává, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nerozhodoval přitom o tomto návrhu žalobce samostatným usnesením podle § 167 odst. 1 a 2 o. s. ř. a contrario.

41. Dále soud posuzoval nárok žalobce na zaplacení [anonymizováno] cestovních výdajů ve výši celkem 47 517 Kč z titulu [anonymizováno] škody.

42. Tento nárok žalobce soud neshledal po právu. Tím, že si žalobce hradí své vlastní vynaložené cestovní výdaje na cesty ze svého bydliště na zasedání [anonymizována dvě slova] do sídla žalované na adrese [adresa žalované] nevzniká žádná korespondující povinnost žalované mu tyto náklady proplácet. Žalobci nevznikl vůči žalované žádný nárok na náhradu škody ve smyslu soukromého práva, neboť zde nejsou naplněny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu. Podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu je vznik škody, porušení či nesplnění určité právní povinnosti a příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právní či smluvní povinnosti žalovanou. Občanský zákoník přitom rozlišuje, které povinnosti škůdce porušil, když se může škůdce dopustit porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.), porušení zákona (§ 2910 o. z.) či porušení smlouvy (§ 2913 o. z.). Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že právě tento předpoklad odpovědnosti za škodu není naplněn, neboť žalovaná neporušila žádnou svou povinnost ze zákona ani ze smlouvy a nedopustila se ani porušení dobrých mravů. Žalobce tvrdil, že došlo k porušení povinnosti ze zákona dle ust. § 2910 o. z..

43. Žalobce se mýlí, pokud dovozuje, že se na jím požadovanou náhradu cestovních výdajů vztahuje subsidiárně zákoník práce. Z platné právní úpravy naopak vyplývá, že zákoník práce na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce spočívající v členství v [jméno] [příjmení] vůbec nedopadá. Zákoník práce podle svého § 1 písm. a) upravuje především právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se zákoník práce podle § 5 odst. 1 vztahuje pouze tehdy, pokud to tento zákon výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. V zákoníku práce výslovný odkaz na zákon o [anonymizováno] absentuje. Odkaz na podřízení se úpravě v zákoníku práce neobsahuje ani zákon o [anonymizováno]. Lze tak uzavřít, že se na vztahy členů [anonymizována dvě slova] jako na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce zákoník práce nepoužije.

44. Rozhodnou tak byla pro situaci žalobce právní úprava obsažená v zákoně o [anonymizováno], která právo na náhradu cestovních výdajů za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] pro členy [anonymizována dvě slova] nestanovuje. Soud připomíná, že zákon o [anonymizováno] je svébytnou a samostatnou úpravou upravující poměry a fungování v rámci žalované. V něm obsažená úprava náhrad pro členy orgánů, včetně vymezení těchto náhrad a podmínek pro jejich přiznání a vyplacení, se přitom liší od právní úpravy obsažené například v zákoně o České televizi či zákoně o Českém rozhlasu, podle kterých [anonymizováno] cestovních výdajů přiznávána je. Skutečnost, že členové jiných„ mediálních rad“ v orgánech jiných veřejnoprávních institucí nárok na náhradu cestovních výdajů mají, pro samostatnost úpravy pro [jméno] [příjmení] v zákoně o [anonymizováno] není rozhodná. Tato skutečnost také nezakládá žádné legitimní očekávání, že obdobná praxe panuje„ všeobecně“, tedy též u žalované, jak nesprávně dovozoval žalobce. Žalované tak povinnost hradit žalobci cestovní výdaje podle zákona o [anonymizováno] nevznikla. Tento závěr potvrdila [jméno] [příjmení] k její žádosti též ředitelka odboru pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí v dopise ze dne [datum], ze kterého vyplývalo, že členům [anonymizována dvě slova] se [anonymizováno] cestovních výdajů neposkytuje. Tento dopis a závěry v něm obsažené přitom byly žalobci známy.

45. Z výše uvedeného je patrné, že žalovaná neporušila žádnou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 2910 o. z., neboť žádný právní předpis neukládá žalované povinnost k náhradě cestovních výdajů žalobci. Zároveň žalovaná ani neporušila žádnou povinnost ze smlouvy, neboť mezi stranami nebyla žádná smlouva ohledně cestovních výdajů uzavřena a ostatně to ani žalobce netvrdil. Dále se žalovaná nemohla dopustit ani porušení dobrých mravů, když postupovala zcela v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že není naplněn obligatorní předpoklad odpovědnosti za škodu, kterým je porušení povinnosti ze strany žalované, lze uzavřít, že žaloba nebyla podána po právu, neboť žalovaná nedopovídá za údajnou škodu žalobce.

46. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby se zákoník práce dal na situaci žalobce analogicky použít, jeho cesty z místa bydliště do sídla žalované na zasedání [anonymizována dvě slova] a zpět by se nedaly podřadit pod pracovní cesty podle § 42 odst. 1 zákoníku práce. Pracovní cestou podle tohoto ustanovení se totiž rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. V případě, kdy se žalobce dostavuje do sídla orgánu, k němuž byl jmenován (tj. do místa výkonu práce), se tak o služební cestu nejedná. Cesta žalobce z jeho bydliště do sídla žalované je tak toliko cestou do místa výkonu práce, za níž [anonymizováno] jako za pracovní cestu nenáleží. Není přitom rozhodné, že sám žalobce uvádí jako adresu svého pracoviště i bydliště stejnou adresu ([adresa žalobce]). Ani za této situace by tak žalobce nemohl být se svým nárokem úspěšný.

47. Soud uzavírá, že nárok žalobce není důvodný, a to ani zčásti. Na cesty žalobce z jeho bydliště do sídla žalované a zpět se neuplatní zákoník práce, ani v něm obsažená úprava náhrad nákladů za pracovní cesty, ale zákon o [anonymizováno], který nárok na náhradu cestovních výdajů členům [anonymizována dvě slova] nepřiznává. Žalovaná nijak nepochybila, pokud žalobci jím požadované plnění neposkytla, neboť žalobci žádné takové právo podle relevantní právní úpravy nenáleželo. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 12 051,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 517 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření, účast na jednání soudu dne [datum]), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a DPH ve výši 21 % z částky 9 960 Kč ve výši 2 091,60 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

49. Pokud jde o lhůtu k plnění, uložil soud zaplacení [anonymizováno] nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že částka [anonymizováno] nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení