39 C 86/2023 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený advokátem [Anonymizováno][Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], nábř. Ludvíka Svobody [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] 1, zastoupená [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o zaplacení částky 378 990 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 378 990 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 900 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2023 domáhal na žalované zaplacení částky 378 990 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „OdpŠk“) s odůvodněním, že dne 9. 6. 2019 mu byl zadržen řidičský průkaz na základě pozitivního výsledku testu na OPL, který byl falešně pozitivní. MěÚ [adresa] od Policie obdržela přestupkový spis dne 17. 6. 2019, č. j. [Anonymizováno], který ve věci rozhodl příkazem, jenž žalobce uznal vinným. V následujícím odvolacím řízení byl viny zproštěn a věc byla odložena, avšak řidičský průkaz mu navrácen nebyl k datu nabytí právní moci odložení věci, tj. k 31. 12. 2019, a to ani později z důvodu chyb v evidenci řidičských průkazů. jež mu vznikla v souvislosti se správním řízením vedeným u MěÚ [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 29. 7. 2019. Dne 1. 6. 2021 žalobci zaslalo Ministerstvo dopravy vyrozumění o přijetí a výzvu k doplnění č. j. [Anonymizováno]. Dne 28. 6. 2021 podal žalobce doplnění a dne [právnická osoba]. [Anonymizováno] byla jeho žádost na náhradu škody zamítnuta. Žalobci vznikla škoda z důvodu, že nemohl zahájit provoz autoservisu v nové provozovně Pařízov, ke které nemohl jezdit vlastním vozidlem. Z důvodu odebrání řidičského průkazu a z důvodu, že mu tím vznikaly další životní komplikace na dohledu PMS, kde byl v dané době v dohledu. Další zákak řízení mu byl udělen ve chvíli, kdy vezl svoji partnerku na akutní ambulantní ošetření v krajní nouzi, což MěÚ [adresa] chybně posoudila. [adresa] 990 Kč představuje jednak majetkovou škodu spočívající v ušlém zisku za období zadrženého řidičského průkazu ve výši 31 000 Kč měsíčně za šest měsíců, tj. 186 000 Kč, dále z částky 27 990 jako nákladů na účinnou obhajobu za zastoupení advokátem a za odborné posudky a dopravu a další náklady s tím spojené, když náklady zastoupení z uvedené částky činily 22 450 Kč a odborné posudky činily 5 540 Kč. V neposlední řadě částka 165 000 Kč činila nemajetkovou škodu spočívající v náhradě za prožitý stres a další životní nejistoty v období zadrženého řidičského průkazu a s tím spojené zhoršené situace při výkonu dohledu PMS, zhoršená situace při dalších jednáních o vydání řidičského průkazu. Nejistota při ochraně investic v souvislosti s plánovaným podnikáním v daném období a náhrada za morální újmu.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává s odůvodněním, že předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované nesplňovalo pro svou neurčitost požadavky na řádné předběžné uplatnění nároku, a proto s ním nebyly spojeny hmotněprávní účinky předběžného uplatnění nároku a nedošlo tak ke stavení běhu promlčecí doby dle § 35 zák. č. 82/1998 Sb., po dobu šesti měsíců. Předmětné přestupkové řízení skončilo pravomocně dne 30. 12. 2019, a od tohoto dne žalobci počala běžet promlčecí doba, a to tříletá u nároků na náhradu majetkové škody a šestiměsíční u nároků na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce však nároky u žalované uplatnil až dne 26. 5. 2021, tj. v době, kdy nároky na náhradu nemajetkové újmy byly promlčeny. Vzhledem k tomu, že vadné a neurčité předběžné uplatnění nároku nemělo za následek stavení běhu promlčecí doby, z důvodů uvedených výše, uplynula promlčecí doba ohledně nároků na náhradu majetkové škody dne 30. 12. 2022, a žalobce podal žalobu u soudu až dne 15. 5. 2023.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z předběžného uplatnění nároku žalobce u žalované, z výzvy k doplnění žádosti žalobce ze dne 1. 6. 2021 a z doplnění žádosti žalobcem a z vyjádření k žádosti ze dne [právnická osoba]. [Anonymizováno], že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 26. 5. 2021. Výzvou k doplnění žádosti ze dne 1. 6. 2021 žalovaná vyzvala žalobce k doplnění žádosti. Žalobce doplněním žádosti, které bylo žalované doručeno dne 1. 7. 2021, sice rámcově celkovou částkou vymezil a uvedl, v čem by měla škoda spočívat, avšak uváděl více odpovědnostních titulů, aniž by s jednotlivými odpovědnostními tituly spojil konkrétní požadované částky. Skutková tvrzení ohledně vzniku škody byla naprosto nedostatečná a neurčitá, nebylo zřejmé, jakou částku požaduje jako náhradu nemajetkové škody a jakou částku jako majetkové škody. Žalobce žádné důkazy k prokázání vzniku škody v rámci předběžného projednání nároku neoznačil. Žalovaná svým vyjádřením k žádosti ze dne [právnická osoba]. 2022 proto žádost odmítla. Vyjádření k žádosti bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2022.

4. Jak soud zjistil z nesporných tvrzení stran ohledně přestupkového řízení ve spojení se spisovou dokumentací [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno] a spisovou dokumentací [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno], žalobce uplatnil nároky na náhradu majetkové škody ve výši 186 000 Kč a 27 990 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 165 000 Kč v souvislosti se správním řízením vedeným [právnická osoba] [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], když mu byl zadržen řidičský průkaz na základě falešně pozitivního testu, dále že z důvodu blíže nespecifikovaných chyb v registru řidičských průkazů mu nebyl vrácen řidičský průkaz, přičemž odpovědnostní titul spočíval podle žalobce v nesprávném rozhodnutí a postupu orgánů veřejné moci, které však blíže nespecifikoval, a konečně též nepřiměřenou délku řízení. Pokud šlo o průběh předmětného přestupkového řízení a též řízení o zadržení řidičského průkazu vedeného [právnická osoba] pod sp. zn. [Anonymizováno], že dne 11. 6. 2019 bylo [právnická osoba] doručeno oznámení Policie ČR o zadržení žalobcova řidičského průkazu, kdy žalobce dne 9. 6. 2019 ve 2.15 hod. řídil motorové vozidlo [Anonymizováno] RZ [SPZ] v [adresa] u domu č. p. [Anonymizováno], kde byl hlídkou Městské Policie [adresa] kontrolován a následně vyzván k orientační zkoušce na přítomnost omamných a psychotropních látek, kdy v čase 2.17 hod. byl její výsledek pozitivní na metamphetamin, kdy následně byl vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které žalobce odmítl. Policisté následně zadrželi žalobci řidičský průkaz. Následně dne 9. 6. 2019 ve 4.30 hod. se žalobce dostavil do budovy Obvodního oddělení Policie ČR [adresa], kde přišel sdělit, že si věc rozmyslel a požadoval lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. Policistou bylo žalobci sděleno, že od provedení orientačního testu uběhly více jak 2 hodiny a k výsledku vyšetření by nebylo možné přihlížet a lékařské vyšetření žalobci neumožnil. Dne 10. 6. 2019 v 0.13 hod. se žalobce dostavil do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a požádal o toxikologické vyšetření. Byl proveden screening vzorku moči na přítomnost amphetaminu s výsledkem negativním. Avšak výsledkový list současně konstatoval nesoulad, a to naředěnou moč. Dne 12. 6. 2019 vypracoval [právnická osoba] oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského oprávnění, které bylo žalobci doručeno fikcí dne 25. 6. 2019. Dne 26. 6. 2019 bylo [právnická osoba] doručeno oznámení Policie ČR o přestupku žalobce. Dne 9. 7. 2019 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu žalobce, č. j. [Anonymizováno], které bylo žalobci doručeno dne 11. 7. 2019. Žalobce proti rozhodnutí nepodal odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 7. 2019. Dne 29. 7. 2019 vypracoval [právnická osoba] příkaz, kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a uložil žalobci pokutu ve výši 25.000,- Kč a trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Dne 12. 8. 2019 byl [právnická osoba] doručen odpor žalobce proti příkazu. Dne 2. 9. 2019 nařídil [právnická osoba] ve věci ústní jednání na den 10. 9. 2019, na které předvolal žalobce. Dne 5. 9. 2019 požádal žalobce o odročení jednání na jiný termín z důvodu dovolené své právní zástupkyně. Dne 8. 10. 2019 [právnická osoba] nařídil nové jednání na den 29. 10. 2019, na které předvolal žalobce. Dne 29. 10. 2019 se konalo ústní jednání, na kterém byl vyslechnut žalobce, který předložil výsledkový list z dobrovolného toxikologického vyšetření z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 10. 6. 2019. Dne 30. 12. 2019 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí, kterým přestupkové řízení proti žalobci zastavil, když podle jeho názoru spáchání přestupku nebylo žalobci prokázáno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 12. 2019.

5. Jak soud zjistil z dopisu Ombudsmana ze dne 18. 5. 2021, č. j. [Anonymizováno], že tento adresoval žalobci s tím, že po seznámení se s písemnostmi, které žalobci připojil k podnětu, ombudsman konstatoval, že v postupu úřadů neshledal pochybení a ani důvod k zahájení případného šetření ombudsmanem. Ode dne 9. 6. 2019, kdy byl žalobci odebrán řidičský průkaz, byl povinen zdržet se řízení motorových vozidel podle § 118b odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, přičemž tím, že uvedenou povinnost porušil, dopustil se přestupku, za který mu [právnická osoba] [adresa] příkazem ze dne 24. 1. 2020, č. j. [Anonymizováno], uložil shora uvedený trest spočívající jednak v pokutě, jednak v zákazu řízení motorových vozidel. Sám ombudsman sdělil žalobci, že na podstatě přestupku nic nemění ani fakt, že spáchání přestupku, v jehož souvislosti došlo k zadržení řidičského průkazu, posléze nebylo žalobci prokázáno a řízení bylo zastaveno. Doporučil zároveň žalobci zvážit podání žádosti o odškodnění Ministerstvu dopravy. Dále poukázal na skutečnost, že příkaz [právnická osoba] [adresa] je skutečně v právní moci od února 2020 a v současné době již jej nelze žádným způsobem přezkoumávat. Ombudsman žalobci zopakoval, že neshledal ani žádné důvody, které by k přezkumu mohly vést, i pokud by lhůta pro přezkum ještě neuplynula.

6. Pokud šlo o důkaz výpisem z katastru nemovitostí, resp. informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne 23. 1. 2024, z něho vyplynula pouze skutečnost, že pozemek parc. č. st. 26 v kat. úz. [adresa] LV č. 700, je ve spoluvlastnictví Jakuba a [jméno FO], každého jednou polovinou.

7. Ze Stanoviska [právnická osoba] [adresa] k žádosti o náhradu škody v důsledku zadržení řidičského průkazu ze dne 17. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že správní orgán provedl kontrolu spisové dokumentace a zjistil, že řidičský průkaz byl podateli zadržen pro důvodné podezření z vybraného protiprávního jednání dne 9. 6. 2019, kdy uvedené zadržení jako opatření předběžné povahy bylo předmětem samostatného řízení sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém správní orgán dne 9. 7. 2019 vydal rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 27. 7. 2019. Meritorní řízení věci vedené pod výše uvedenou sp. zn. bylo skutečně dne 30. 12. 2019 zastaveno usnesením č. j. [Anonymizováno]. Kontrolu však správní orgán zjistil, že ve spise není doklad o oznámení usnesení obviněnému, neboť na originále usnesení je pouze předepsaný záznam k osobnímu převzetí usnesení, avšak tento není podepsán. Správní orgán kontaktoval bývalého pracovníka správního orgánu [tituly před jménem] [jméno FO], který byl ve věci oprávněnou úřední osobou, a ten sdělil, že o zastavení řízení byla telefonicky vyrozuměna zmocněnkyně obviněného [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že zmocněnkyně obviněného vyrozumí o možnosti převzít usnesení osobně u správního orgánu a bude mu vrácen řidičský průkaz. Obviněný se však již ke správnímu orgánu nedostavil. Vyrozumění zmocněnkyně o zastavení správního řízení provedené v roce 2019 správní orgán ověřil telefonicky v rámci prošetření věci dne 16. 6. 2021 přímo u zmocněnkyně a tato toto potvrdila. Oprávněná úřední osoba [tituly před jménem] [jméno FO] na základě telefonické dohody se zmocněnkyní v roce 2019, z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení a vzhledem k tomu, že zájmem obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] bylo získat zpět zadržený řidičský průkaz osobním převzetím pro opětovné nabytí práva řídit motorová vozidla, připravil na usnesení ve spise záznam o osobním převzetí obviněným. Uvedená doložka však vzhledem k tomu, že obviněný se ke správnímu orgánu nedostavil, zůstala nedoplněná. V čemž lze dle názoru soudu shledávat nezájem a liknavý přístup žalobce. Doložku právní moci vyznačil v zastoupení z pověření vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO], a to při kontrole spisu před založením do archivu v době po ukončení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] na základě jeho výše uvedeného sdělení o vyrozumění zmocněnkyně. Usnesení bylo zároveň oznámeno Registru řidičů a v Evidenční kartě řidiče byl ke dni 30. 12. 2019 ukončen záznam o zadržení řidičského průkazu. Vzhledem k tomu, že žalobce si řidičský průkaz nevyzvedl, v čemž soud spatřoval nezájem žalobce, který sic tvrdil, že nemohl podnikat, avšak neudělal nic proto, aby činil kroky k zahájení podnikání dle jeho záměru s panem [jméno FO]. Řidičský průkaz zůstal založen v EKŘ až do právní moci dalšího rozhodnutí ze dne [právnická osoba]. 2020, kterým byl podateli uložen kromě jiného správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel příkazem č. j. [Anonymizováno] vydané ve sp. zn. [Anonymizováno]. Správní orgán konstatoval, že shledal své administrativně právní pochybení ve věci zadržení řidičského průkazu žalobce ode dne 9. 6. 2019 v tom, že písemnost usnesení o zastavení meritorního řízení o skutku ze dne 9. 6. 2019 nebyla řádně vypravena a oznámena zmocněnkyni, tj. vypravením a doručováním podle § 76 odst. 3 SprŘ v souladu s § 86 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, v platném znění, avšak naplnil materiální stránku procesní skutečnosti, že pominuly důvody pro zadržení řidičského průkazu tím, že o zastavení řízení obviněného prostřednictvím jeho zmocněnkyně vyrozuměl a podatel jako obviněný tak o svých právech věděl, zvláště, když byl právně zastoupen. Mohl si řidičské oprávnění vyzvednout a nebyl tak na svém právu řídit motorová vozidla krácen nad míru vyplývající z průběhu řízení.

8. Soud zamítl z důvodu nadbytečnosti a z důvodu hospodárnosti řízení návrh žalobce na provedení důkazu výpovědí svědků [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], výpovědí strážníků Městské policie [adresa], a to [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a policistů PČR nadstrážmistra [jméno FO] a praporčíka [Anonymizováno] [Anonymizováno], účastnickou výpovědí žalobce, když dosavadní zjištěný skutkový stav postačuje soudu pro vydání rozhodnutí.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk"). Soud postupoval po právní stránce podle § 13 OdpŠk, podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 1 odst. 1 OdpŠk za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, odpovídá stát, za podmínek stanovených tímto zákonem, za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“). Žalobou uplatněný nárok soud posoudil dle ustanovení zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 cit. ust. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 cit. ust. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ust. se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ust. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

10. Soud vycházel ze skutečnosti, že zák. č. 82/1998 Sb., požaduje splnění tří podmínek k uznání nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem jako důvodného. Konkrétně se jednalo o existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody nebo újmy, příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či újmy. Podle platné judikatury viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. [spisová značka], musí být uvedené podmínky splněny současně, v důsledku čehož pokud není splněna byť jen jediná z nich, nelze žalobci nárok na odškodnění přiznat, přičemž povinnost tvrdit a prokázat splnění všech tří výše uvedených podmínek leží na žalobci viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka]. Každý žalobce požadující náhradu škody je tak na základě uvedeného povinen skutečnosti nezbytné pro přiznání nároku primárně tvrdit a zároveň také prokázat viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že je na žalobci, aby podrobně vysvětlil s jakou skutečností, tj. konkrétním odpovědnostním titulem, svůj nárok spojuje. Žalobce musí své jednotlivě určené nároky spojit s jednotlivými odpovědnostními tituly např. podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. [spisová značka]. Uvedená povinnost leží výhradně na žalobci, přičemž soud nemůže posuzovat daný nárok nad rámec tvrzení uvedených v žalobě. Jasné a jednoznačné vymezení uplatněných nároků včetně jejich výše a odpovědnostního titulu, v jehož příčinné souvislosti měly vzniknout, je tedy zcela v kompetenci žalobce. Žalobce své uplatněné nároky spojuje s více odpovědnostními tituly, a to že mu byl zadržen řidičský průkaz na základě falešně pozitivního testu, dále že z důvodu blíže nespecifikovaných chyb v registru řidičských průkazů mu nebyl vrácen řidičský průkaz, v neposlední řadě uváděl jako odpovědnostní titul nesprávné rozhodnutí a postup orgánů veřejné moci, které blíže nespecifikoval, a konečně též nepřiměřenou délku řízení, aniž by však, stejně jako při předběžném uplatnění nároků, s jednotlivými tituly spojil požadované částky. Žalobce sice může požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody či nemajetkové újmy) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), avšak v takovém případě musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého titulu požaduje zaplatit. S ohledem na dispoziční zásadu ovládající civilní sporné řízení je povinností žalobce vymezit nárok uplatněný žalobou tak, že jej podrobně popíše a vysvětlí, s jakou skutečností jej pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny určuje skutkově předmět řízení. Skutková tvrzení a označení důkazů ohledně skutečností, ze kterých by bylo možné usuzovat, že žalobci ušel zisk, resp. mu vznikla nemajetková újma, v žalobě chybí. Žaloba je neurčitá a nesrozumitelná. Žaloba nemá zákonem požadované náležitosti a není projednatelná, přestože byl žalobce k odstranění vad žaloby soudem již vyzván, přičemž z dokazování vyplynulo, že vady mělo i předběžné uplatnění nároku, když nikoliv s každým podáním jsou spojeny účinky předběžného uplatnění nároku, ale takové uplatnění musí být určité kvality, aby vyvolalo zákonné účinky. Předběžné uplatnění nároku u žalované má hmotněprávní důsledky, pokud z něj je zřejmé, jakého odškodnění se žadatel domáhá. Komentářová literatura k náležitostem předběžného uplatnění nároku uvádí, že „zákon nepředepisuje náležitosti podání, je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje.“ (Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, 181 s.). Předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované nesplňovalo pro svou neurčitost ve výše uvedeném smyslu požadavky na řádné předběžné uplatnění nároku, a proto s ním nebyly spojeny hmotněprávní účinky předběžného uplatnění nároku a nedošlo tak ke stavení běhu promlčecí doby dle § 35 zákona č. 82/1998 Sb. po dobu šesti měsíců. Předmětné přestupkové řízení skončilo pravomocně dne 30. 12. 2019, a od tohoto dne žalobci počala běžet promlčecí doba, a to tříletá u nároků na náhradu majetkové škody a šestiměsíční u nároků na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce však nároky u žalované uplatnil až dne 26. 5. 2021 tedy v době, kdy nároky na náhradu nemajetkové újmy byly promlčeny. Vzhledem k tomu, že vadné a neurčité předběžné uplatnění nároku nemělo za následek stavení běhu promlčecí doby, z důvodů uvedených výše, uplynula promlčecí doba ohledně nároků na náhradu majetkové škody dne 30. 12. 2022, a žalobce podal žalobu u soudu až dne 15. 5. 2023.

11. Soud žalobu zamítl výrokem I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobce není po právu, když nebyla řádně tvrzena ani prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem správního orgánu, resp. jeho nezákonným rozhodnutím, a vznikem žalobcem tvrzené škody, ohledně které však žalobce neunesl důkazní břemeno. Hlavní příčinou existujícího stavu a jakýchkoliv škod pouze tvrzených žalobcem byla skutečnost, že mu byl proveden dne 9. 6. 2019 test na OPL, který byl pozitivní, avšak žalobce se odmítl se zúčastnit dalšího lékařského vyšetření ve zdravotnickém zařízení, tudíž mu byl uvedeného dne zadržen řidičský průkaz, tudíž řidičské oprávnění bylo žalobci ve správním řízení odebráno zcela důvodně. Soud postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 1391/15, ze kterého vyplývá, že závěr, zda se pachatel dopustil činu, pro který byl stíhán, je významnou skutečností a může být legitimním důvodem pro nepřiznání požadované náhrady újmy. Vycházeje z konkrétních specifických okolností daného případu a z klasické právní zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo nevznikne) a ze zásady, že nikdo nemůže těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, zastává názor o vyloučení možnosti náhrady škody a nemajetkové újmy v případech, kdy je sice přestupkové řízení zastaveno, avšak v rámci kompenzačního řízení je zjištěno, že se žalobce protiprávního jednání dopustil. Nárok na náhradu škody a újmy je třeba odvozovat od jednání, pro něž byl žalobce jako obviněný stíhán a v tom směru musí být potvrzeno, že se stíhaná osoba tohoto jednání nedopustila, resp. nepodařilo se prokázat, že by se ho dopustila, anebo že takové jednání je právně dovolené. Poskytnutí odškodnění nerespektující výše uvedené, soud považuje za rozporné s dobrými mravy, veřejným pořádkem a obecnými principy spravedlnosti. Uvedené se vztahuje i na další žalobcem uplatňované nároky, tedy nejen k nároku na majetkovou újmu spočívající v ušlém zisku, tak na nemajetkovou újmu, i na náhradu nákladů přestupkového řízení. Soud musí konstatovat, že byť se žalobce snažil žalobu postupně k výzvám Ministerstva dopravy v rámci předběžného projednání nároku, a následně i k výzvám soudu, doplňovat, má soud za to, že žalobce nespecifikoval řádně jednotlivé odpovědnostní tituly a z nich plynoucí nároky, jimž se domáhal kompenzace, tudíž neunesl dle názoru soudu ani břemeno tvrzení ani důkazní. Jako hlavní příčinu existujícího stavu spatřuje soud v porušení zákona žalobcem, kterému byl řidičský průkaz zadržen ode dne 9. 6. 2019 v souladu se zákonem, a to po celou dobu meritorního řízení, neboť na základě merita věci trvalo důvodné podezření z protiprávního jednání, které je zákonným důvodem pro zadržení řidičského průkazu, kdy o tomto zadržení jako o opatření předběžné povahy bylo řádně rozhodnuto v samostatném řízení, avšak proti uvedenému rozhodnutí žalobce nepodal opravný prostředek. Soud má za to, že příčina spočívala v pasivním postoji žalobce, když žalobce se shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu nevzpěčoval. Navíc, pokud by se žalobce dne 9. 6. 2019 neodmítl podrobit lékařskému vyšetření k vyvrácení pozitivního testování na metamphetamin, pak by mu nebyl na místě odebrán řidičský průkaz a nenastala by anabáze s dalším správní řízením a s tím související náklady správního řízení a nemožnost zahájit zamýšlené podnikání s panem [jméno FO]. Žalobce navíc neunesl břemeno tvrzení ani důkazní, že za obvyklého běhu věcí by žalobce podnikal v jím uváděném oboru podnikání. Hlavní příčina existujícího stavu pramení v nekonání žalobce, nikoliv v nesprávném úředním postupu nebo nezákonném rozhodnutí správních orgánů. Soud má za to, že dostatečnou satisfakcí v daném případě bylo pro žalobce, že dne 30. 12. 2019 vypracoval [právnická osoba] rozhodnutí, kterým přestupkové řízení proti žalobci zastavil, když podle jeho názoru nebylo žalobci prokázáno spáchání přestupku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 12. 2019, byť následně bylo zjištěno, že byla uvedená právní moc vyznačena pracovníkem správního orgánu poté, co sdělil telefonicky obsah rozhodnutí právní zástupkyni žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv na základě průkazné doručenky. Soud má za to, že již tím, že řízení proti žalobci bylo za daných okolností zastaveno pro zánik odpovědnosti pro přestupek, se žalobci dostalo za daných okolností zadostiučinění. Uvedená skutečnost je dle názoru soudu účinným a dostatečným prostředkem odškodnění újmy, která mohla žalobci vzniknout v souvislost s žalobcem uplatňovanými nároky, zejména v souvislosti s nemajetkovou újmou jím uplatňovanou v souvislosti s nepřiměřenou délkou správního řízení, když vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022. Soud má za to, že v dané věci se jeví jako dostatečné, že správní orgán konstatoval, že shledal své administrativně právní pochybení ve věci zadržení řidičského průkazu žalobce ode dne 9. 6. 2019 v tom, že písemnost usnesení o zastavení meritorního řízení o skutku ze dne 9. 6. 2019 nebyla řádně vypravena a oznámena zmocněnkyni, tj. vypravením a doručováním podle § 76 odst. 3 SprŘ v souladu s § 86 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, v platném znění, avšak naplnil materiální stránku procesní skutečnosti, že pominuly důvody pro zadržení řidičského průkazu tím, že o zastavení řízení obviněného prostřednictvím jeho zmocněnkyně vyrozuměl a podatel jako obviněný tak o svých právech věděl, zvláště, když byl právně zastoupen. Řidičský průkaz byl podateli zadržen ode dne 9. 6. 2019 v souladu se zákonem, a to po celou dobu meritorního řízení, neboť na základě merita věci trvalo důvodné podezření z protiprávního jednání, které je zákonným důvodem pro zadržení řidičského průkazu, kdy o tomto zadržení jako opatření předběžné povahy bylo řádně rozhodnuto v samotném řízení, a proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal opravné prostředky. Ačkoliv usnesení o zastavení meritorního řízení nebylo formálně správně oznámeno, byl žalobce jako podatel o uvedené skutečnosti prokazatelně vyrozuměn, jak vyplynulo z úředních záznamů, z jejichž správnosti soud vycházel, tudíž si mohl řidičské oprávnění vyzvednout a nebyl tak na svém právu řídit motorová vozidla krácen nad míru vyplývající z průběhu řízení. V dané chvíli se opět nabízí otázka promlčení nároku žalobce, když z úředních záznamů žalované lze dovodit, že rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 30. 12. 2019 nabylo právní moci dne 30. 12. 2019, kdy bylo zastavení řízení prokazatelně oznámeno právní zástupkyni žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], která tuto skutečnost potvrdila správnímu orgánu, k jeho dotazu, tudíž z uvedeného lze usuzovat, že žalobce měl vědomost o výsledku správního řízení k uvedenému datu 30. 12. 2019, avšak své nároky v rámci předběžného projednání u žalované uplatnil až dne 26. 5. 2021, tj. v době, kdy nároky na náhradu nemajetkové újmy byly promlčeny. Vzhledem k tomu, že vadné a neurčité předběžné uplatnění nároku nemělo za následek stavení běhu promlčecí doby, uplynula promlčecí doba ohledně nároků na náhradu majetkové škody dle názoru soudu dne 30. 12. 2022, avšak žalobce podal žalobu k soudu až dne 15. 5. 2023.

12. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., v platném znění, když účastníkovi nezastoupenému zástupcem náleží částka 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za přípravu, účast u jednání soudu a vyjádření ve věci náleží žalované ve věci zcela úspěšné shora uvedená částka.

13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení