39 C 92/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 162,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 20 451,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 13 342 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 35 614 Kč. V žalobě uvedl, že dne [datum] zahájil řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] bylo určení neplatnosti smlouvy životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] - [anonymizováno] ze dne [datum], kterým finanční arbitr konstatoval neplatnost pojistné smlouvy a žalobci část nároku přiznal. Učinil tak však až poté, co jej žalobce vyzval k odstranění nečinnosti. Žalobce, jakož i [právnická osoba], podali proti [příjmení] námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl, ačkoliv z části Nález změnil ve prospěch žalobce, když mu přiznal vyšší plnění. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy více jak 42 měsíců. Žalobce se s rozhodnutím finančního arbitra neztotožnil a podal proti jeho pravomocnému rozhodnutí žalobu dle části páté o.s.ř., kterou projednává [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení zatím nebylo pravomocně ukončeno. Žalobce k návrhu doložil všechny potřebné dokumenty a následně důvodně očekával, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil a nález vydal až [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená. V tomto žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se touto problematikou zabýval např. v rozhodnutí č.j. 9 As 36/2018-37 ze dne 31. 5. 2018 nebo v rozhodnutí č.j. 4 Afs 110/2018-40 ze dne 19. 6. 2018, když tato rozhodnutí shodně interpretují § 15 odst. 1 ZFA optikou Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, kdy v první fázi řízení je finanční arbitr povinen shromáždit veškeré podklady nezbytné pro zjištění relevantního skutkového stavu, přičemž není podstatné to, zda tyto podklady finanční arbitr skutečně posoudil a provedl předběžné vyhodnocení sporu, ale to, zda měl možnost tak učinit. Dle názoru žalobce začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. Proti nálezu podal jak žalobce, tak i [právnická osoba], námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi. Námitky účastníků řízení byly finančnímu arbitrovi doručeny shodně dne [datum]. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do [datum]. Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne [datum]. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem„ Projednání žádosti“ ze dne [datum], doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], v němž konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí zákona o náhradě škody tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou.“ Žalovaná konstatovala porušení práva a přiznala žalobci kompenzaci ve výši 18.698,50 Kč. Žalovaná při stanovení výše kompenzace vycházela ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], když vyčíslila nemajetkovou újmu za první dva roky ve výši 15.000 Kč (2 x 7.500 Kč), za třetí rok 15.000 Kč, za 5 měsíců a 28 dní ve výši 7.397,26 Kč, resp. 7.397 Kč po zaokrouhlení ([číslo] Kč/365 x 180 dní). Výslednou částku 37.397 Kč ponížila o 50 %, a to z důvodu nižšího významu řízení pro žadatele pro jeho paralelu s adhezním řízení, vyšetřovací zásadu zatěžující finančního arbitra a také mimořádnou věcnou i právní složitost, kdy žalobce sám přispěl k celkové délce řízení. Žalobce s vyčíslením kompenzace nemajetkové újmy nesouhlasí. Zdůrazňuje, že předmětem řízení vedeného před finančním arbitrem byla částka 45.800 Kč se zákonným příslušenstvím. Tuto částku jistě nelze považovat za zanedbatelnou a nelze tak dovozovat nižší význam sporu pro žalobce. Vyšetřovací zásada finančního arbitra je princip daný samotným zákonem o finančním arbitrovi, a proto tato skutečnost nemůže být důvodem pro snížení peněžité kompenzace za nesprávný úřední postup finančního arbitra. Stejně tak nemůže být důvodem věcná, právní či procesní složitost řízení, když spor představoval rutinní agendu finančního arbitra, neboť věcně, právně i procesně obdobných sporů řešil finanční arbitr v této době stovky.

2. Žalovaná se k věci vyjádřil podáním ze dne [datum] a uvedla, že uplatňovaný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná uvedla, že v předmětné věci se žalobce v řízení před finančním arbitrem domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy o [anonymizováno] životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] kterou žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] a vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného částkou 45.800 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce finančnímu arbitrovi dne [datum]. Vzhledem k tomu, že podaný návrh vykazoval řadu nedostatků, byl žalobce ze strany finančního arbitra dne [datum] vyzván odstranění vad návrhu a současně byl poučen o řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] žalobce vady návrhu odstranil. Dne [datum] pak žalobce upřesnil svůj návrh na zahájení řízení tak, že požadoval vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení [právnická osoba] a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. [právnická osoba] dne [datum] požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty k podání vyjádření a finanční arbitr tomuto návrhu vyhověl. Dne [datum] [právnická osoba] předložila své vyjádření k návrhu na zahájení řízení, když mj. vznesla námitku promlčení nároků žalobce. Dne [datum] pak byly [právnická osoba] předloženy i podklady k tomuto vyjádření. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobce, aby zvážil další procesní postup v řízení zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou [právnická osoba] v řízení vznesla. Dne [datum] se žalobce vyjádřil tak, že předběžné právní posouzení finančního arbitra má za neurčité, nesouhlasí s ním, protože je v rozporu se zákonem a trvá na autoritativním rozhodnutí věci. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobce k předložení aktuálních podkladů pro určení výše bezdůvodného obohacení, zejména k prokázání dalších plateb pojistného. Žalobce na tuto výzvu nereagoval a proto ho finanční arbitr dne [datum] vyzval opakovaně. Dne [datum] žalobce požádal o prodloužení lhůty k předložení vyjádření a finanční arbitr jeho žádosti vyhověl. Dne [datum] pak žalobce předložil vyjádření a prokázal úhradu dalších plateb pojistného. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce i [právnická osoba] k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, a to v termínu [datum] [právnická osoba] požádali finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a finanční arbitr těmto jejich žádostem vyhověl. Žalobci byla spisová dokumentace v elektronické podobě doručena dne [datum]. Dne [datum] žalobce předložil finančnímu arbitrovi své vyjádření. Doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je správní orgán povinen podle ustanovení § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, činit úkony v přiměřené lhůtě. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce dne [datum], dne [anonymizováno] [rok] finanční arbitr žalobce a [právnická osoba] k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a dne [datum] pak finanční arbitr obdržel upravený návrh žalobce. Toto datum je tak nutno považovat za den shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí ve věci. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také„ NSS“) č. j.: 9 As 36/2018 ze dne 31. 5. 2018, je rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, den, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tedy den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do [datum], uběhlo 597 dnů. Dne [datum] vydal finanční arbitr nález, který byl doručen žalobci dne [datum]. Ke shromáždění veškerých potřebných pro vydání rozhodnutí došlo, jak je již shora uvedeno, dne [datum] a nález byl vydán dne [datum], tedy po uplynutí 73 dnů. V posuzovaném případě tak finanční arbitr zákonem stanovenou 90 denní lhůtu pro vydání nálezu nepřekročil. Proti nálezu finančního arbitra podala dne [datum] námitky [právnická osoba]. Dne [datum] pak podal proti vydanému nálezu námitky i žalobce. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce, aby se vyjádřil k námitkám [právnická osoba]. Navrhovatel se k námitkám [právnická osoba] nikterak nevyjádřil. Dne [datum] finanční arbitr vyzval [právnická osoba] k vyjádření se k námitkám žalobce. [právnická osoba] se vyjádřila dne [datum]. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] informoval finanční arbitr žalobce i [právnická osoba] o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách až do [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr [právnická osoba] k předložení aktuálních podkladů. [právnická osoba] předložila aktualizované podklady dne [datum]. Dne [datum] pak finanční arbitr seznámil žalobce s [právnická osoba] nově předloženými podklady o platbách pojistného a poskytl mu lhůtu k vyjádření. Dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách, které nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách tedy finanční arbitr vydal po uplynutí zákonem předpokládané lhůty, přičemž doba řízení o námitkách zahrnuje od zahájení [datum] do vydání rozhodnutí o námitkách dne [datum] celkem 601 dní. Žalovaná došla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Ačkoli, jak je již výše zmíněno, zákon neurčuje finančnímu arbitrovi žádnou lhůtu, po kterou může sbírat podklady po vydání rozhodnutí, může se shromažďování podkladů o celkové délce téměř 1 rok a 7 měsíců jevit jako průtahové. Tuto délku lze však přičítat z části také samotnému žalobci, který neposkytoval finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost, na výzvy ze strany finančního arbitra k odstranění vad podání a předložení důkazů nikterak nereagoval. Co se týče nesprávného úředního postupu v souvislosti s porušením povinnosti finančního arbitra vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, byl shledán nesprávný úřední postup v řízení o námitkách. Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr vydal po uplynutí zákonem předpokládané lhůty a celkově doba řízení o námitkách od zahájení do vydání rozhodnutí v délce 601 dní se jeví jako nepřiměřeně dlouhá. Uvedl, že na řízení před finančním arbitrem lze aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Při posuzování přiměřenosti délky řízení bylo třeba podle platné soudní judikatury vycházet z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zák. č.82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zák. č. 82/1998 Sb.). Vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě samotné konstatování porušení práva se jevilo jako nedostačující, bylo na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobci vzniklou nemajetkovou újmu podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vycházela žalovaná ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] (dále jen„ Stanovisko“) náleží žadateli odškodnění v dolní hranici ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky řízení v souladu se stanoviskem krátila tuto částku o polovinu, tedy na částku 7.500 Kč za první dva roky řízení. K jednotlivým kritériím uvedla, že celková délka napadaného řízení před finančním arbitrem činila necelých 42 měsíců, což sice nelze označit jako krátké řízení, nicméně se nejedná ani o extrémní délku. Jednalo se o velmi právně složitý spor, v němž finanční arbitr musel řešit obtížnou materii vykazující jak znaky pojistného produktu, tak i znaky produktu kapitálového trhu, což vyvolává nutnost řešení řady souvisejících hmotně právních otázek. Z důvodu složitosti řízení tak žalovaná ponížila základní částku o 50 %. Žalovaná přihlédla i k tomu, že na celkové délce řízení měl podíl sám žalobce, který jednak podal vadný návrh, neposkytoval finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost, nereagoval na výzvy k odstranění vad podání a předložení důkazů, které měl mít žalobce k dispozici, dne [datum] žalobce pak předložil finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnil svá tvrzení a argumentaci, navrhl další dokazování a nově disponoval předmětem řízení, když vedle nároku na plnění (vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy) požadoval i určení neplatnosti pojistné smlouvy, na což musel finanční arbitr rovněž reagovat, což též přispělo s celkové délce řízení. Za podíl žalobce na délce řízení žalovaná ponížila základní částku o 10 %. S ohledem na výše zmiňované dílčí průtahy ze strany finančního arbitra pak žalovaná povýšila základní částku o 10 %. Význam předmětu řízení pro žalobce byl žalovanou vyhodnocen jako standardní až nižší. V celkovém výsledku tak byla základní částka ponížena o 50 % a žalobci bylo přiznáno odškodnění imateriální újmy v celkové částce 18.698,50 Kč. Tato částka byla stanovena za celkovou délku řízení činící za období od [datum] do [datum] (den vydání rozhodnutí o námitkách) celkem [číslo] dní, tj. 3 roky 5 měsíců a 28 dní, kdy náhrada činí za první dva roky (2 x 7.500 Kč, tj. 15.000 Kč), za třetí rok 15.000 Kč, za 5 měsíců a 28 dní - tj. 180 dní ([číslo] Kč/365 x 180 dní), tj. 7.397,26 Kč, po zaokrouhlení 7.397 Kč Celkem tedy 37.397 Kč, přičemž tato částka byla shora popsaným postupem redukována o 50 % na částku 18.698,50 Kč.

3. Soud k věci provedl následující dokazování:

4. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem ve výši 54 312,50 Kč.

5. Z projednání žádosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zák. č. 82/1998 Sb., že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou. Dále žalobci žalovaná přiznala za nepřiměřenou délku řízení částku 18 698,50 Kč.

6. Z návrhu na zahájení řízení ze dne [datum] s dodejkou soud zjistil, že žalobce toho dne podal u finančního arbitra návrh na zahájení řízení, kterým se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy o [anonymizováno] životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 800 Kč s příslušenstvím.

7. Z výzvy finančního arbitra ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval žalobce k odstranění vad návrhu a zároveň žalobce informoval o zahájení řízení.

8. Z vyjádření navrhovatele ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vady návrhu odstranil.

9. Z upřesnění návrhu ze dne [datum] bylo zjištěno že žalobce upřesnil svůj návrh na zahájení řízení s tím, že požadoval bezdůvodné obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí lhůty k plnění.

10. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr vyrozuměl [právnická osoba] o zahájení řízení a vyzval k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace.

11. Z vyjádření ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty.

12. Ze sdělení finančního arbitra ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento prodloužil lhůtu [právnická osoba] k vyjádření do [datum].

13. Z podání ze dne [datum] soud zjistil, že se [právnická osoba] vyjádřila k návrhu na zahájení řízení žalobce a vznesla námitku promlčení.

14. Z dalšího podání [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato zaslala ke svému vyjádření i podklady.

15. Z výzvy k opatření proti nečinnosti a dotazu na stav řízení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poukázal na nečinnost finančního arbitra a žádal nápravu.

16. Z vyjádření finančního arbitra ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval žalobce k vyjádření a sdělil mu předběžný právní názor na věc s poukazem na vznesenou námitku promlčení.

17. Z vyjádření žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce nesouhlasí s právním názorem finančního arbitra a trvá na projednání věci.

18. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval žalobce k předložení aktuálních podkladů pro určení výše bezdůvodného obohacení a k prokázání dalších plateb pojistného.

19. Dne [datum] finanční arbitr opakovaně vyzval žalobce ke sdělení aktuálního stavu pojistné smlouvy, tj. zda tato stále trvá, či byla ukončena a jakou částku [obec] pojišťovně uhradil od [datum] dosud.

20. Z žádosti žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření.

21. Ze sdělení ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr žádosti žalobce o prodloužení lhůty vyhověl a tuto prodloužil do [datum].

22. Z vyjádření žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento reagoval na výzvu finančního arbitra a sdělil, že pojistná smlouva stále trvá, nebyl učiněn žádný mimořádný výběr a zaslal aktuální bankovní výpis, z něhož jsou patrné platby pojistného.

23. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval žalobce i [právnická osoba] k seznámení se s podklady pro vydání nálezu, a to v termínu do [datum].

24. Z hromadné výzvy na nečinnost ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval finančního arbitra k opatření proti nečinnosti.

25. Z podání žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě.

26. Z podání žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě.

27. Z podání finančního arbitra ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr žádosti žalobce i [obec] pojišťovny, a s. vyhověl a dne [datum] jim zaslal spisovou dokumentaci v elektronické podobě.

28. Z vyjádření ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce zaslal finančnímu arbitru své vyjádření, kde rovněž doplnil tvrzení.

29. Z nálezu ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr vydal ve věci nález, č.j. [spisová značka] [číslo], kterým vyslovil neplatnost pojistné smlouvy a uložil [právnická osoba] zaplatit žalobci částku 22 100 Kč.

30. Z podání ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] podala proti nálezu námitky.

31. Z podání ze dne [datum] vyplývá, že námitky proti nálezu finančního arbitra podal i žalobce.

32. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval strany k vyjádření se k námitkám protistrany.

33. Z vyjádření ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] se vyjádřila k námitkám žalobce.

34. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr sdělil stranám sporu, že vzhledem k složitosti projednávaného případu rozhodne finanční arbitr o námitkách nejpozději do [datum].

35. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr sdělil stranám sporu, že vzhledem k složitosti projednávaného případu rozhodne finanční arbitr o námitkách nejpozději do [datum].

36. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr sdělil stranám sporu, že vzhledem k složitosti projednávaného případu rozhodne finanční arbitr o námitkách nejpozději do [datum].

37. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr vyzval [právnická osoba] k předložení požadovaných dokladů, zejména, aby sdělila, zda pojištění stále trvá a předložila aktualizovaný seznam plateb pojistného.

38. Z podání ze dne [datum] soud zjistil, že [ulice] pojišťovna zaslala finančnímu arbitru požadované informace.

39. Z podání ze dne [datum] bylo zjištěno, že finanční arbitr zaslal žalobci podklady zaslané [právnická osoba]

40. Z rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že finanční arbitr rozhodl o námitkách žalobce a [právnická osoba]. Právní moc nastala dne [datum].

41. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

42. Podle ust. § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

43. Podle ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

44. Podle ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

45. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

46. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

47. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

48. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

49. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

50. Na základě shora popsaných důkazů a s přihlédnutím k právní stránce věci došel soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Předně bylo na soudu posoudit, zda se na předmětné řízení bude aplikovat čl. 6 Úmluvy a zda na věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb.. Nejprve je tedy nutné posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Jak Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to: 1) jde -li o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2) má-li toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu, 3) je-li právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Předmětem posuzovaného řízení je určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi a rovněž má civilní povahu, neboť řízení před finančním arbitrem je alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej nahrazuje. S ohledem na kladné zodpovězení všech tří otázek tak soud dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska.

51. Poté soud posuzoval, zda řízení bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. V daném případě bylo řízení před finančním arbitrem zahájeno dne [datum] a ukončeno právní mocí rozhodnutí o námitkách dne [datum]. Řízení před finančním arbitrem tak trvalo 3 roky, 6 měsíců a 3 dny. Vzhledem ke lhůtám uvedeným v ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, soud shledal toto řízení nepřiměřeně dlouhým. Ostatně stejně tak učinila i žalovaná, která v tomto smyslu konstatovala porušení práva žalobce a došla k závěru, že řízení před finančním arbitrem bylo nepřiměřeně dlouhé. Průtahy vznikaly po celou dobu řízení, nicméně za zcela nepřiměřené lze označit zejména průtahy v řízení o námitkách, kdy proti nálezu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] si podaly obě strany námitky v [anonymizováno] [rok], nicméně o námitkách bylo finančním arbitrem rozhodnuto až v [anonymizováno] [rok]. Takto vymezené průtahy musí vést k závěru, že je nutné žalobci poskytnout přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích.

52. Jsou-li naplněny důvody pro přiznání peněžitého zadostiučinění, přičemž v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je lze považovat za pravidlo, soud přihlédne k jednotlivým kritériím pro určení výše peněžité náhrady. Základním východiskem je celková délka nepřiměřeně dlouhého řízení, kdy počet let řízení se násobí roční částkou, kterou lze ještě modifikovat směrem nahoru či dolu podle intenzity naplnění kritérií uvedených ve shora uvedeném ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ustálená soudní praxe přitom vychází z Manuálu, který vypracovala Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP a vychází se z toho, že základní částka je 15 000 Kč za každý rok doby řízení. Tato výchozí částka pak má být modifikována dle jednotlivých kritérií, a to zhruba 20 % zvyšováním či snižováním podle stupně a intenzity každého z kritérií. Dle rozsudku Nejvyššího sodu ČR Rc 58/2011 je pak pro poměry ČR přiměřené, jestliže základní částka, z níž se při určování přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení a dále je tato částka snižována za první dva roky řízení, kdy v těchto 2 letech snižuje tuto částku o polovinu. Při stanovení základní částky tak hlavní roli hraje celková délka řízení, zejména tam, kde je řízení extrémně dlouhé, lze uvažovat o přiznání částky za jeden rok blížící se spíše horní hranci uvedených intervalů. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že toto řízení trvalo od podání návrhu k finančnímu arbitrovi dne [datum] až do právní moci rozhodnutí o námitkách dne [datum]. Řízení před finančním arbitrem tak trvalo 3 roky, 6 měsíců a 3 dny. Řízení tedy bylo dlouhé, nikoliv však abnormálně dlouhé. Jako odpovídající náhrada se proto soudu zdá adekvátní částka 15 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky jí soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu ČR snížil na polovinu. Průtahy v dané věci trvaly 3 roky, 6 měsíců a 3 dny, tudíž základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za první a druhý rok trvání průtahů 7 500 Kč/ročně, za 3 rok částku 15 000 Kč, za 6 měsíců činí 7 500 Kč ( (15 000: 12) x 6) a za 3 dny činí 123 Kč ( (15 000: 365) x 3), tj. celkem 37 623 Kč.

53. Kromě celkové délky řízení, jako prvním kritériem se soud zabýval složitostí řízení. Složitost řízení je přitom významným činitelem, neboť se zvyšující se složitostí se prodlužuje i doba, v níž by mělo být řízení skončeno. Složitost řízení může vycházet z náročného zjišťování skutkového stavu, složitého vedení řízení, tak může být i složitost po právní stránce. Skutková složitost je dána větším počtem účastníků či uplatněných nároků, rozsahem prováděného dokazování s čímž souvisí i různorodost užitých důkazních prostředků a jejich časová náročnost jako např. znalecké zkoumání. Složitost právní je pak dána pokud je nutné v řízení vyřešit otázku např. ústavnosti právního předpisu, složitá aplikace práva apod. Aplikací na tento konkrétní případ soud uvádí, že došel k závěru, že ačkoliv finanční arbitr řeší otázku platnosti smluv o [anonymizováno] životním pojištění pravidelně, jedná se stále o složitou problematiku, kdy je nutno zohlednit jednotlivá specifika každého případu, jako např. shromažďování podkladů nebo odstraňování vad návrhu. Soud tedy přikročil k modifikaci a snížil pro velkou složitost řízení základní částku o 20 %.

54. Dalším kritériem je chování poškozeného. Poškozený přitom může svým chováním přispět k výraznému prodloužení řízení, když např. činí opakovaně nejasná podání, odvolává se do rozhodnutí, proti kterým není přípustné odvolání apod. K tomu lze uvést, že v tomto případě se i žalobce podílel na délce celého řízení, když např. adresoval finančnímu arbitru návrh vadný a bylo jej třeba vyzývat k odstranění vad návrhu nebo když byl vyzván finančním arbitrem k podání informace dne [datum] a opakovaně dne [datum] a ani na jedno z podání včas nereagoval a teprve dne [datum] zaslal finančnímu arbitru žádost o prodloužení lhůty ke sdělení požadovaných informací. Soud tedy i v tomto případě shledal, že je zde dán důvod pro snížení základní částky, a to o 10 %.

55. Dalším kritériem ve věci je postup orgánů veřejné moci (v tomto případě finančního arbitra) tj. zda v tomto případě postupoval tak, že se snažil rozhodnout v co nejkratším čase nebo zde byla naopak bezdůvodná nečinnost či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu. Pro prostudování spisového materiálu finančního arbitra je patrné, že se o absolutní nečinnost v této věci nejednalo, ale např. v řízení o námitkách byl finanční arbitr po dlouhou dobu nečinný a stále vyrozumíval strany o tom, že se prodlužuje lhůta k rozhodnutí. Rovněž soud zohlednil skutečnost, že finanční arbitr nereagoval ani na žádosti a stížnosti žalobce na nečinnost a výzvy k nápravě. S ohledem na postup finančního arbitra a nevydání rozhodnutí o meritu věci v zákonných lhůtách je nepochybně důvod k navýšení základní částky o 20 %.

56. Posledním kritériem je význam předmětu řízení, kdy toto kritérium se zdá býti zcela zásadní, neboť je významné o jaký spor se jedná a jak je jeho předmět významný pro účastníka. Obecně se dá říci, že větší význam mají spory, které mají citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodině právních věcí, věcí osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, u pracovněprávních sporů, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových. V tomto případě se však o žádný z uvedených řízení nejednalo. Objektivně lze říci, že význam pro žalobce mělo toto řízení zcela standardní, běžný. V tomto směru pak soud uzavírá, že požadovanou náhradu za nemajetkovou újmu dle tohoto kritéria nemodifikoval.

57. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že soud celkovou částku snížil o 10 %, tj. o 3 762 Kč, na částku 33 861 Kč. Tuto částku soud považuje za přiměřené odškodnění pro žalobce za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že žalovaná již částku ve výši 18 698,50 Kč žalobci uhradila, soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 15 162, 50 Kč (výrok č. I) a do zbytku žalované částky, tj. do částky 20 451, 50 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok č. II).

58. Žalobci byl proti žalované přiznán též nárok na úroky z prodlení, a to podle ust. § 517 odst. 2 o.z. od prvého dne prodlení s úhradou dlužné částky do zaplacení. Žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu u žalované dne [datum]. Žalovaná ukončila šetření dne [datum] a žalobci tak vznikl ode dne následujícího nárok na úroky z prodlení. Prodlení žalované tedy nastalo den následující, tj. [datum]. Výše přiznaného úroku z prodlení vychází z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

59. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto soud žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce se sestávají z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), za 3 úkony právní služby, přičemž z tarifní hodnoty 50 000 Kč je za jeden úkon právní služby přiznáno 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na ústním jednání dne [datum], dále se náklady žalobce sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Dále bylo žalobci přiznáno DPH. Celkem tedy bylo přiznáno 13 342 Kč.

Poučení