39 Co 347/2019- 290

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, [IČO] sídlem [adresa]

2. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a první žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 186/2014-164, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném věcném vyhovujícím výroku I mění tak, že žaloba se zamítá, ve výroku IV se tento rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení uhradit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem první žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka], ve výši 1,45 % ročně od [datum] do zaplacení, a z částky [částka] ve výši 0,45 % ročně od [datum] do zaplacení. Výrokem III uložil první žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka]. Výrokem IV. žalobu proti druhé žalované zamítl a výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení mezi druhou žalovanou a žalobcem.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce se proti žalovaným domáhá zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a dále částky [částka], představující úrok z prodlení za období od [datum] do [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce pravomocně svěřen do výchovy své babičky [jméno] [příjmení], [datum narození], jako jiné osobě než rodiči, z nichž byla známa toliko matka [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla matka žalobce pravomocně zbavena rodičovské zodpovědnosti, a žalobce tím pozbyl zákonného zástupce. Matka žalobce posléze zemřela. Teprve v roce 2011 vyšlo najevo, že žalobce nemá zákonného zástupce, ačkoliv jej podle zákona mít musí. V rozporu se zákonem soud nezahájil z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka. Z následného šetření Krajského úřadu Ústeckého kraje na úseku sociálně - právní ochrany dětí bylo zjištěno, že po zbavení matky žalobce rodičovské zodpovědnosti nebyl žalobce a ani jeho babička, do jejíž péče byl svěřen, příslušným orgánem až do srpna [rok], kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, kontaktován. Žalobce a jeho babička tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu zanecháni bez jakékoliv podpory. K ustanovení poručníka - babičky žalobce [jméno] [příjmení] - došlo až k návrhu babičky žalobce rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dnem [datum]. Žalobce se nyní domáhá, aby soud uložil jedné ze žalovaných povinnost nahradit mu škodu v podobě nevyplacených příspěvků na úhradu potřeb dítěte podle § 39 písm. a/ a 37 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, od září [rok] do prosince [rok] Tyto dávky mají představovat nyní náhradu škody, která byla žalobci způsobena tím, že mu příslušné dávky vyplaceny nebyly, ač na ně měl nárok.

3. Žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody u obou žalovaných s negativním výsledkem, byť první žalovaná připustila, že ze strany soudu došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tuto skutečnost konstatovala. Druhá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka], vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne [datum] podal Okresní úřad [obec] návrh na předběžné svěření tehdy nezletilého žalobce do výchovy babičce, neboť jeho matka není schopna se o něj postarat, soud jej dne [datum] předběžným opatřením předal do péče babičky a zahájil řízení podle § 81 odst. 1, 2 o. s. ř. o svěření do výchovy jiné osoby než rodiči. Dne [datum] nezletilého [jméno] [příjmení] svěřil do výchovy babičky [jméno] [příjmení] a rozhodl o povinnosti nezletilého vychovávat a oprávnění jej zastupovat v běžných záležitostech a vymáhat výživné, které matce stanovil. Okresní úřad [obec] dne [datum] navrhl zbavení rodičovské odpovědnosti matky. Okresní soud v Ústí nad Labem dne [datum] návrhu vyhověl. Dne [datum] podala [jméno] [příjmení] návrh na ustanovení poručníka. Okresní soud v Ústí nad Labem dne [datum] ji ustanovil poručníkem nezletilého [jméno] [příjmení] a určil, že poručník je oprávněn i povinen nezletilého [jméno] zastupovat, spravovat jeho záležitosti místo rodičů a je povinen o výkonu své funkce předkládat soudu zprávy. [jméno] [příjmení] podle protokolu o slibu poručníka složila slib dne [datum] do protokolu. Listinou o ustanovení poručníka byla [jméno] [příjmení] ustanovena poručnicí nezletilého [jméno] k zastupování a spravování jeho záležitostí namísto rodičů. Všechna uvedená rozhodnutí jsou pravomocná.

5. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory oprávněné osobě, vypracované Úřadem práce ČR, vzal soud prvního stupně za prokázané, že za období od června [rok] do prosince [rok] nebyly [jméno] [příjmení] vyplaceny žádné dávky sociální podpory. Dne [datum] oznámil Úřad práce ČR, Krajská pobočka v [obec], přiznání dávky státní sociální podpory - příspěvku na úhradu potřeb dítěte (žádost o příspěvek byla podána dne [datum]) nezletilého [jméno] [příjmení] ve výši [částka].

6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 45 odst. 1, § 78, § 79 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, platného a účinného v době vydání výše uvedených rozhodnutí, ve spojení s § 37 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Uzavřel, že zbavil-li soud matku žalobce rodičovské zodpovědnosti, měl poté ustanovit žalobci poručníka, jak mu ukládá zákon, a to i bez návrhu. V daném případě svěřil žalobce do výchovy fyzické osoby (babičky), která zajišťovala jeho výchovu, avšak neměla oprávnění pro žalobce žádat příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve smyslu § 37 zák. č. 117/1995 Sb. K odpovědnosti státu za škodu se v prvé řadě zabýval současným splněním existence nesprávného úředního postupu dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. nebo vydání nezákonného rozhodnutí (dle § 7 výše citovaného zákona), vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím). Dovodil, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť soud poté, kdy rozhodl o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, žalobci neustanovil poručníka, ač tak měl učinit, a ten tak pro žalobce nemohl žádat příspěvek na úhradu potřeb nezletilého dítěte. V důsledku toho vznikla žalobci škoda, která je v přímé příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Tím, že poručník ustanoven nebyl, toto právo bylo žalobci odepřeno. Za situace, kdy výše příspěvku nebyla v řízení sporná (pro roky [rok] až [rok] činila [částka] měsíčně, od července [rok] do prosince [rok] částku [částka], od ledna 2005 do prosince 2005 částku [částka], od ledna [rok] do prosince [rok] částku [částka], od ledna [rok] do prosince [rok] částku [částka] a od ledna [rok] do prosince [rok] částku [částka]), celkem za toto období žalobci vznikla škoda ve výši [částka]. Protože vznik škody primárně zavinil soud, dovodil odpovědnost Ministerstva spravedlnosti. K pochybení však došlo i ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť orgán sociálně-právní ochrany dětí věděl o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, a přesto nepodal návrh na ustanovení poručníka soudem, neboť jeho zmocnění zastupovat žalobce je pouze dočasné do doby, než bude rozhodnuto soudem o ustanovení poručníka.

7. Námitku promlčení nároku neshledal důvodnou stejně jako další návrh žalobce na částku [částka] s příslušenstvím, představující úrok z prodlení z výše uvedené přiznané částky za období [datum] do [datum]. S poukazem na § 517 odst. 2 zákona č. 40/1969 Sb., občanského zákoníku účinného v době, kdy mělo k prodlení dojít, uvedl, že za situace, kdy ani jedna žalovaná organizační složka státu neměla v rozhodné žalované době žádný závazek uhradit žalobci částku [částka], nemůže být takový požadavek žalobce po právu. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je návrhovým příspěvkem, nevypláceným automaticky. Žalované proto nejsou v prodlení s plněním peněžitého závazku s výhradou období od [datum].

8. První žalované proto uložil úhradu částky s úrokem z prodlení od uplynutí šestiměsíční lhůty, potřebné pro uplatnění a projednání předběžně nároku žalobce, od [datum] do [datum], kdy došlo k projednání, a žalovaná je v prodlení až od [datum]. Úroky z prodlení v tu dobu činily 7,05 %, proto tuto výši soud určil od doby [datum] tak, jak požadoval žalobce ve svém návrhu (§ 14 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 1970 o. z.) O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a první žalovanou rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve vztahu mezi druhou žalovanou a žalobcem žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť bylo pouze na posouzení soudu, která z organizačních složek státu bude v tomto případě odpovědná za vzniklou škodu.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobce a první žalovaná.

10. Žalobce, jehož odvolání směřovalo pouze proti výrokům IV a V, navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a uložil povinnost k náhradě škody i druhé žalované (s omezením zamezujícím dvojímu plnění). Druhé žalované vytýkal nečinnost rozpornou se zákonem, v důsledku níž nemohl pobírat příslušné dávky. Magistrát města Ústí nad Labem ve vztahu k žalobci nekonal a nezajistil mu možnost pobírat příslušné dávky, ačkoli na ně měl zákonný nárok. Poukázal na povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, neboť nekoná-li soud, má tento orgán ve prospěch dítěte zasáhnout. Ve věci tak došlo k dvojímu nekonání v rozporu se zákonem. K rozhodnutí o nákladech řízení uvedl, že žalobce nebyl úspěšný v části kapitalizovaných úroků z prodlení a nejde tak o samostatný nárok.

11. Odvolání první žalované směřovalo pouze proti výroku I, navrhovala jeho změnu a zamítnutí žaloby, případně zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázala na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a soudu prvního stupně především vytýkala nesprávné posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem a majetkovou škodou na straně žalobce. Zdůraznila, že až do [datum] nebyla podána ve prospěch žalobce žádost na přiznání dávky státní a sociální podpory, což je zákonný předpoklad pro její přiznání. Po zproštění matky žalobce rodičovské odpovědnosti má dle § 79 tehdy platného zákona o rodině činit neodkladné úkony v zájmu dítěte a jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten o dávky nežádal stejně jako opatrovník žalobce, jímž byla jeho babička. Kdyby totiž babička o přiznání dávky požádala, návrh by jí byl zamítnut pro neoprávněnost podávající osoby, a teprve tento moment by mohl založit odpovědnost státu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Protože tak však babička žalobce neučinila, nelze bez dalšího předjímat, zda by tak i při ustanovení poručníkem učinila. Soudu prvního stupně vytýkala, že se touto žalovanou namítanou skutečností nezabýval.

12. K odvolání žalobce se vyjádřila druhá žalovaná s návrhem na zamítnutí odvolání žalobce. Uvedla, že orgán sociálně-právní ochrany dětí nemohl sám rozhodnout o ustanovení poručníka žalobci a bez poručníka nebylo možné přiznat dávky pěstounské péče. Opatrovníka pro řízení musí nezletilému ustanovit soud. K odvolání žalobce proti nákladům řízení uvedla, že na straně žalované fakticky vystupuje pouze jediný subjekt, představovaný pouze dvěma jeho organizačními složkami, a jím navrhovaná změna mu nepřinese změnu k lepšímu. Navíc nebyl se svým nárokem zcela úspěšný.

13. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 347/2019- 231, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, žalobu vůči žalované 1) zamítl (výrok I), ve výroku IV ho změnil tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), rozhodl dále, že žalované 1) se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III) a žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] (výrok [příjmení]). Přisvědčil žalované 1) v tom, že soud prvního stupně zcela pominul otázku příčinné souvislosti mezi zjištěným nesprávným úředním postupem a škodou, o jejímž vzniku a výši ani nebylo sporu, a dále v tom, že ze samotného aktu ustanovení poručníka nezletilému dítěti nelze dovodit pobírání dávky, protože zákonem stanoveným předpokladem je podání návrhu na přiznání dávky státní sociální podpory a babička nezletilého žalobce tento krok neučinila. Za zásadní považoval, že ve smyslu § 79 odst. 4 zákona o rodině platí, že dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dovodil, že ačkoli babička nezletilého v důsledku shora popsaného pochybení soudu nemohla být úspěšná s případnou žádostí o dávky státní sociální podpory (a ani se o to nepokusila), orgánu sociálně-právní ochrany dětí nic nebránilo, a naopak jak vyplývá z citovaného ustanovení, výslovně počítajícího s prodlevou mezi absencí rodičovských práv a ustanovením poručníka jako zákonného zástupce, tak činit v zájmu nezletilého a v jeho zastoupení do doby ustanovení poručníka. V otázce posouzení příčinné souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 840/2014, uzavřel, že byť své povinnosti porušily jak soudy, tak orgány sociálně-právní ochrany dětí (nesprávný úřední postup), bezprostřední příčinná souvislost je dána pouze ve vztahu k orgánům sociálně-právní ochrany dětí, protože ty měly zákonné oprávnění místo poručníka nezletilého podat v jeho zájmu žádost o dávku státní sociální podpory. Okolnost, že soudy pochybily a nezletilému neustanovily poručníka, označil za právně irelevantní, protože v podání žádosti o přiznání dávky jej orgán sociálně-právní ochrany dětí mohl plnohodnotně zastoupit.

14. Proti rozsudku odvolacího soudu jako celku podal žalobce včasné dovolání s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovodil z nesprávného právního posouzení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem obou žalovaných, odchylného od judikatury dovolacího soudu. Odvolací soud založil své rozhodnutí na existenci předstižné pravomoci orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle § 79 odst. 4 zákona o rodině konat neodkladné úkony v zájmu dítěte, dokud se ustanovený poručník neujme funkce, resp. dokud není ustanoven, pominul však, že základní podmínkou nároku na předmětné dávky je existence poručníka. Bylo-li v řízení zjištěno, že při ustanovení poručníka žalobce došlo k nesprávnému úřednímu postupu (jak soudu, tak orgánu sociálně-právní ochrany dětí, byť u každého z nich neplněním jiné zákonné povinnosti) představujícímu skutečnost, s níž zákon č. 82/1998 Sb. spojuje vznik práva na náhradu škody, pak je třeba se zabývat tím, jaké dopady, k nimž by v případě řádného postupu nedošlo, měla tato událost do majetkové sféry žalobce. Pokud by soud ustanovil žalobci poručníka, mohl mu svědčit nárok na předmětné dávky již o řadu let dříve. Vydání soudního rozhodnutí o ustanovení poručníka bylo jedinou možností odstranění vzniklého protiprávního stavu, zamezujícího žalobci mj. pobírat předmětné dávky. Nekonal-li takto ani jeden ze žalovaných, majetková újma vzniklá v době, než nakonec došlo k ustanovení poručníka, byla způsobena nesprávným úředním postupem. Každý z nich odpovídá na samostatném skutkovém základě za vlastní protiprávní jednání (zákonu rozpornou nečinnost), přičemž prvotní příčinou je zde absence poručníka nezletilého, nikoliv ztráta nároku na dávku v důsledku nepodání žádosti o ni. Nelze v tomto směru reálně požadovat po komkoliv, aby podával žádosti, které zcela zjevně nemohou být úspěšné pro nesplnění základních podmínek stanovených zákonem. Absence podání žádosti o dávku (vedoucí rovněž v konečném důsledku ke škodě spočívající v jejím nevyplácení) proto nemůže přerušit příčinnou souvislost vztahující se k protiprávnímu stavu v podobě absence poručníka v důsledku samostatného nesprávného úředního postupu každé z žalovaných.

15. Žalovaná 2) rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání jsou důvodná. V prvé řadě nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož ve smyslu § 79 odst. 4 zákona o rodině orgánu sociálně-právní ochrany dětí nic nebránilo v podání žádosti o předmětnou dávku státní sociální podpory, neboť obligatorní podmínkou získání příspěvku na úhradu potřeb dítěte je osobní péče o dítě a dále rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, nebo rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem (příp. poručníkem, pokud o dítě osobně pečuje, a později alespoň podání návrhu na zahájení řízení o ustanovení poručníkem), popřípadě rozhodnutí příslušného orgánu o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Zdůraznil, že žalobce nesprávný úřední postup žalované 2) spatřoval v tom, že po zbavení jeho matky rodičovské zodpovědnosti nebyl dovolatel ani jeho babička, do jejíž péče byl svěřen, příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí (tj. Okresním úřadem v [obec] a poté Magistrátem města Ústí nad Labem) až do srpna 2011, kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, nikterak kontaktován. Dovolatel a jeho babička tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu ponecháni bez jakékoliv podpory. Odvolací soud tak ve vztahu k žalované 2) rozhodl o jiné věci, než byla žalobou uplatněna (§ 152 o. s. ř.), byť jde o stále stejnou majetkovou újmu, neboť věc sama je vymezena nejen tím, čeho se žalobce domáhá, ale i vylíčením rozhodujících skutečností, které v případě nároku na náhradu škody zahrnují nejen samotnou škodu, ale i odpovědnostní titul (zde konkrétní nesprávný úřední postup) a příčinnou souvislost mezi nimi (k totožnosti věci samé srov. též důvody předchozího kasačního rozhodnutí v této věci, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 665/2017). Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v otázce právního posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalovaných (žalobcem tvrzenou nečinností) a škodou vzniklou žalobci nesprávné. Současně dovolací soud shledal vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Proto postupoval podle § 243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně závislých výroků a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu ve smyslu § 226 o. s. ř. uložil znovu posouzení podmínky odpovědnosti obou žalovaných ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Dospěje-li k závěru, že je dána odpovědnost jedné nebo obou žalovaných v intencích žalobcem tvrzené nečinnosti, neopomene, že dítě nacházející se v tzv. předpěstounské péči i budoucí pěstoun měli nárok na dávky podle § 37 až 42 zákona o státní sociální podpoře zakotven již v roce 2001. Jestliže však faktická situace odpovídala podmínkám § 78 a § 79 zákona o rodině, tedy jestliže připadala v úvahu péče poručníka, bylo dítě, nacházející se v jeho faktické péči, jakož i tento budoucí poručník, ve srovnání s pěstounskou péčí handicapováni, neboť jejich nároky nikde zakotveny nebyly. Teprve zákonem č. 315/2004 Sb. došlo k novelizaci zákona o státní sociální podpoře, dle něhož se do § 43 odst. 3 doplnila věta„ Dávky uvedené v § 37 až 42 náleží rovněž osobě, která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte.“ Tím došlo ke sjednocení právního postavení budoucích pěstounů a budoucích poručníků, jakož i dětí v jejich péči. Možnost žádat dávky již za dobu od podání návrhu na zahájení řízení o ustanovení poručníkem dítěte pak zůstala zachována až do konce období, za které je nárok na náhradu škody uplatňován. Uvedl i to, že o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

18. Poté se žalobce k věci znovu vyjádřil. V prvé řadě uvedl, že dne [datum] žalovaná 2) mu celou částku uhradila, v důsledku § 96 odst. 6 o. s. ř. nemůže z tohoto důvodu vzít žalobu zpět. Ve smyslu rozhodnutí dovolacího soudu je dána odpovědnost obou žalovaných, odpovědnost žalované 1) vychází z toho, že soud nezahájil z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka žalobci poté, co jeho matka byla zbavena rodičovských práv. Odpovědnost žalované 2) vychází z nesprávného úředního postupu orgánu sociálně právní ochrany dětí. K nároku uvedl, že nárok dítěte v poručnické péči a poručníka na dávky státní sociální podpory byl v zákoně zakotven již v roce 2001 a zdůraznil, že žalované výši nároku nesporovaly. Navíc nárok uspokojila pouze žalovaná 2), a protože za vznik škody jsou odpovědné obě žalované, měla by být žalované 1) uložena povinnost částku zaplatit s tím, že plněním žalované 1) zaniká v rozsahu plnění povinnost žalované 2).

19. Při jednání odvolacího soudu žalobce potvrdil, že celá částka mu již byla vyplacena, a pokud by byla žaloba zamítnuta, tak pouze z důvodu plnění.

20. Žalovaná 2) uvedla, že žalobce by zásadně nárok neměl, hypoteticky by mu vznikl pouze po dobu vedení řízení o ustanovení poručníka.

21. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných odvolání (s výjimkou výroku II), v systému neúplné apelace postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že obě odvolání jsou zčásti důvodná.

22. Odpovědnost žalované 1) Jak vyplývá z dikce § 78 zák. o rodině, za situace, kdy matka žalobce jako jediný rodič uvedený v rodném listě nezletilého žalobce byla od [datum] (rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 18 P 3/99-56) pravomocně zbavena rodičovské odpovědnosti, bylo povinností soudu ustanovit tehdy nezletilému žalobci poručníka, který jej bude vychovávat, zastupovat a spravovat majetek. Okolnost, že tak soud neučinil, ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. představuje nesprávný úřední postup ze strany soudu, protože ve smyslu § 81 odst. 1 o. s. ř. ve znění do [datum] měl i bez návrhu zahájit řízení o ustanovení poručníka. V důsledku tohoto rozhodnutí by byla babička žalobce jako osoba, jíž byl tehdy nezletilý žalobce svěřen do výchovy, oprávněna podat žádost o příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 39 písm. a/, § 37 zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře). Okolnost, že tak vůbec neučinila (byť by s žádostí v důsledku uvedeného pochybení nebyla úspěšná), je z tohoto pohledu irelevantní. Žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu, představovaného nevydáním rozhodnutí, a v příčinné souvislosti s ním vznikla škoda, tvořená nevyplacenými sociálními dávkami, které by mu v případě řádného postupu byly vyplaceny. Ve vztahu k žalované 1) jsou tak splněny tři atributy pro odpovědnost z náhrady škody, jimiž jsou konkrétně nesprávný úřední postup, vznik škody, a příčinná souvislost mezi nimi. Protože za činnost soudu je ve smyslu § 6 odst. 1, 2 písm. a/ zák. č. 82/1998 Sb. odpovědná žalovaná 1), dovodil odvolací soud v dané věci odpovědnost tohoto ministerstva.

23. Odpovědnost žalované 2) Nezletilý žalobce byl dítě svěřené do péče třetí osoby, jehož jediný z rodičů byl zbaven rodičovských práv. Za této situace bylo úkolem orgánu péče o děti vykonávat svoji funkci - výkon sociálně-právní ochrany nad ním zvýšenou měrou. K této odpovědnosti odvolací soud uvádí, že žalovaná postupem, kdy nevěnovala žádnou péči žalobci jako nezletilému, k němuž neměla žádná osoba rodičovskou zodpovědnost, závažným způsobem porušila své základní povinnosti, vyplývající ze zákona č. 359/1999 Sb., o právní ochraně dětí, zejména § 17 písm. b/, ale i § 6 písm. a/ bod 2, § 10 a násl. či § 19 a násl. Dovolací soud proto shrnul, že orgán péče o děti výkonu této činnosti nedostál, protože svoji funkci nevykonával vůbec, ačkoli mimo jiné ve smyslu § 45b tehdy platného zákona o rodině musel být o nastalé situaci a nezletilém, svěřeném do péče třetí osoby, informován. Za nečinnost orgánu sociálně právní ochrany dětí, která rovněž ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. představuje nesprávný úřední postup, odpovídá ve smyslu § 6 odst. 1, 2 písm. b/ žalovaná 2). I ve vztahu k žalované 2) jsou splněny shora uvedené podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu.

24. Dovolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho závěru, že pochybily orgány spadající pod obě žalovaná ministerstva, jednající ve smyslu § 6 zák. č. 82/1998 Sb. jménem státu, neboť obě se dopustily nesprávného úředního postupu.

25. Vznik škody Podle § 43 odst. 3 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění, [účinnost], platí, že bylo-li před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, náleží ode dne uvedeného v rozhodnutí po dobu trvání takové péče dávky podle § 37 až 40. Dávky uvedené v § 37 až 42 náleží rovněž osobě, která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte.

26. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci vznikl nárok na dávky státní sociální podpory, ale nikoli od roku [rok], ale teprve v souvislosti s novelou zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění novely, provedenou zák. č. 315/2004 Sb., s účinností od [datum] (čl. V).

27. Příčinná souvislost mezi odpovědností žalovaných a vzniklou škodou Podle právní teorie je příčinná souvislost neboli kauzální nexus objektivní, kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti, např. za újmu.

28. Ve smyslu judikatury, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1437/2006 platí, že„ o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. [příjmení] hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce“.

29. V řízení bylo prokázáno, že jak postupem soudu, tak i orgánu péče o děti, došlo k tomu, že žalobce neměl poručníka, který by v souladu s výkonem své funkce hájil jeho zájmy, mimo jiné i tím, že by za něj požádal o dávky státní sociální podpory. První žalovaná se bránila také tím, že babička o dávku nepožádala s tím, že právě až tento moment mohl založit odpovědnost státu. S tímto tvrzením odvolací soud nesouhlasí, protože jak shora uvedeno, škoda nemusí být způsobena příčinou jedinou, a v dané věci neustanovení poručníka žalobci a v důsledku toho absence osoby oprávněné k podání žádosti o dávky státní sociální podpory je příčinou zásadní, pro další vývoj událostí podstatnou a zároveň prvotní.

30. V dané věci je příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalované 1) a vznikem škody dána tím, že soudy, za jejichž činnost žalovaná 1) odpovídá, svým nesprávným úředním postupem, konkrétně nevydáním rozhodnutí, způsobily, že žalobci nebyl v rozporu se zákonnou úpravou ustanoven poručník, a v důsledku toho nebyla žádná osoba oprávněná k podání dávky státní sociální podpory, na kterou žalobci vznikl nárok.

31. Obdobné platí i pro příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalované 2) a vznikem škody, která je konkrétně dána tím, že orgány péče o děti, za jejichž činnost odpovídá žalovaná 1), svým nesprávným úředním postupem, konkrétně nevykonáváním funkce - výkon sociálně-právní ochrany, rovněž způsobily, že žalobci nebyl v rozporu se zákonnou úpravou ustanoven poručník, a v důsledku toho nebyla žádná osoba oprávněná k podání dávky státní sociální podpory, na kterou žalobci vznikl nárok.

32. Výše škody Výše dávek pro léta 2001 až 2011 nebyla zásadně mezi účastníky sporná.

33. K otázce vzniku nároku dovolací soud ve svém zrušujícím usnesení uvedl, že ačkoli dítě v předpěstounské péči i budoucí pěstoun měli nárok na dávky podle § 37 až 42 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, již v roce 2001, připadala-li v úvahu péče poručníka, dítěti, nacházejícímu se v jeho faktické péči, vznikl nárok na uvedené dávky teprve v souvislosti s novelou tohoto zákona, provedenou zákonem č. 315/2004 Sb. (§ 43 odst. 3), účinnou teprve od [datum]. Žalobce proto nemá nárok na celou žalovanou částku, ale pouze na [částka].

34. Tato suma sestává z částky [částka] za 5 dní v květnu 2004 (27., 28., 29., 30. a 31.) [částka] za červen 2004 [částka] za červenec až prosinec 2004 (6 x 3 780) [částka] za rok 2005 (4 540 x 12) [částka] za rok 2006 (4 620 x 12) [částka] za rok 2007 (4 508 x 12) [částka] za rok 2008 (4 508 x 12) [částka] za rok 2009 (4 508 x 12) [částka] za rok 2010 (5 175 x 12) [částka] za rok 2011 (5 175 x 12). Nyní bylo v odvolacím řízení prokázáno, že celá žalovaná částka byla za strany žalované 2) žalobci proplacena, proto nemohl být žalobce v tomto řízení úspěšný a jeho žaloba musela být jako celek z důvodu jejího uspokojení zamítnuta. Odvolací soud v tomto směru rovněž odkazuje na platnou judikaturu, reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2069/2021.

35. Ve smyslu § 2915 odst. 1 občanského zákoníku společný závazek vzniklý ze způsobení škody více škůdci je ze zákona závazkem společným a nerozdílným, pokud soud nerozhodne o povinnosti dílčí podle účasti na způsobení škody. Za situace, kdy žalobci vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů, spadající pod obě žalovaná ministerstva, nebyl pro rozhodnutí o dílčím plnění žádný důvod a obě žalované byly proto povinny plnit společně a nerozdílně. Na druhou stranu žalobce jako poškozený byl oprávněn žádat jeho zaplacení po kterékoliv z nich. Z tohoto důvodu také nebyl důvod pro postup navrhovaný žalobcem, tedy pro rozhodnutí, že žalovaná 1) je i přes uhrazení celé žalované částky žalovanou 2) povinna plnit s tím, že její povinnost plnění zaniká v rozsahu plnění žalované 2). Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil a žalobu zamítl, ve výroku IV jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil. V nenapadeném výroku II zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

36. Náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů. Žalobce byl v řízení zastoupen a v souvislosti s právním zastoupením mu vznikly náklady. Ačkoli byla žaloba zamítnuta, došlo k tomu výhradně z procesních důvodů, jak uvedeno shora. Jeho úspěšnost (částka [částka]) představuje 79 % a neúspěch ([částka]) – 21 %, byl tedy úspěšný v rozsahu 58 % Odvolací soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř.

37. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady s právním zastoupením dle § 7 b. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen a. t., při výši náhrady nákladů za jeden úkon právní služby [částka] a počtu 5 úkonů ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a. t. (převzetí a příprava zastoupení dne [datum], sepis žaloby dne [datum], doplnění žaloby ze dne [datum] – vyjádření k námitkám žalovaných, účast na jednání ve dnech [datum] a [datum]) a úkonu dle § 11 odst. 2 písm. h/ a. t. (předžalobní upomínka) spolu s 6 paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) ve výši [částka]. K nákladům náleží i cestovné ve výši [částka] (dle soudu prvního stupně) za cestu z [obec] do [obec] a zpět, při ceně benzínu [částka], paušální náhradě pro rok [částka] - 4,10 Kč/km, vzdálenosti 95 km jedna jízda, průměrné spotřebě 5,53 l/100km, a dále parkovné ve výši [částka] dne [datum] a dne 18. 7 [rok] - [částka] a jízdné v MHD. K nákladům dále náleží i náhrada za ztrátu času ve výši [částka] za celkem 16 půlhodin a náhrada 21 % DPH - [částka]. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně činí [částka].

38. Za prvé odvolací řízení vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis odvolání včetně jeho doplnění a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka], spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) – [částka]. K nákladům náleží i cestovné ve výši [částka] za cestu z [obec] do [obec] a zpět, při ceně benzínu [částka], paušální náhradě pro rok [částka] - 4,20 Kč/km, vzdálenosti 95 km jedna jízda, průměrné spotřebě 6,9 l/100km. K nákladům dále náleží i náhrada za ztrátu času ve výši [částka] za celkem 8 půlhodin. Celkem spolu s náhradou 21 % DPH ([částka]) částka [částka].

39. Za dovolací řízení vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) - [částka], spolu s paušální náhradou hotových výdajů – [částka].

40. Za druhé řízení odvolací vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka], spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) – [částka].

41. Celková výše nákladů řízení před soudy všech stupňů žalobce tak činí [částka], při poměru úspěch žalobce v řízení má právo na 58 %, tedy na částku 79 889, [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalovaným zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení