39 Co 385/2021- 121

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 165/2020-98, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že rozhodnutí o nákladech státu se nevydává.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Co do části žaloby s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I., žalobu zamítl (výrok II.). Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a současně, že žalobkyně je povinna zaplatit českému státu na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením do tří dnů od právní moci takového usnesení, na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 (výrok IV.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] pod číslem smlouvy [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnou za administrativní činnost ve výši [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za životní pojištění ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku [částka]. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Tato společnost převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny [částka], dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], dlužného poplatku za životní pojištění ve výši [částka]. Dále nárokovala kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení byl počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. Na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval.

3. Žalovanému neznámého pobytu byl ve smyslu ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, který navrhl žalobu zamítnout. Poukázal, že by se soud měl zabývat předně otázkou své mezinárodní příslušnosti vzhledem k tomu, že se jedná o závazkový vztah, kdy žalovaný je v postavení spotřebitele a má bydliště na Slovensku. Dále zdůraznil výši sjednaných poplatků, které ve svém souhrnu téměř překračují výši poskytnuté zápůjčky, přičemž smlouva je proto neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Z téhož důvodu je smlouva v rozporu s ust. §§ 813, 815 o. z., neboť ujednání o poplatcích v nepřiměřené výši zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 odst. 1, 2 o. z. Na smluvních podmínkách, které měly být ke smlouvě přiloženy (odst. 5. 2 smlouvy) absentuje podpis žalovaného, kdy nebylo prokázáno, že by s jejich obsahem byl seznámen. Upozornil současně na rozdíly v podpisech žalovaného na kartě zákazníka ze dne [datum] a na smlouvě o půjčce. V této souvislosti navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Zpochybnil taktéž splnění povinnosti žalobkyně prověřit řádně schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně získala pouze informace o příjmech žalovaného a jeho bydlení a rezignovala na jakékoli další prověření jeho majetkových poměrů a solventnosti.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud prvního stupně nejprve svou mezinárodní příslušností (pravomocí). Konstatoval, že mezinárodní příslušnost českých soudů vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V této souvislosti uvedl, že jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 826/2011, 33 Cdo 1715/2014) ve vztahu k dřívějšímu nařízení č. 44/2001, které bylo nahrazeno nařízením [číslo] pojem služba je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. Úvěr byl poskytnut na území České republiky. Je tedy dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českého soudu dle čl. 7 bod 1 písm. b), druhá odrážka nařízení. Dále uvedl, že účastníci ve smlouvě zvolili české právo, kdy dle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se tak daný smluvní vztah řídí českým právem.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce se společností [právnická osoba], jako úvěrujícím. Dle této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému půjčku v částce [částka]. Žalovaný jako zákazník se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši [částka], vypočtený jako součet poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]. Dle čl. 3 si žalovaný zvolil pojištění Credit Life a zavázal se za to zaplatit úvěrujícímu částku [částka]. V čl. 4 smlouvy byla uvedena celková dlužná částka [částka], která byla vypočtena jako součet půjčky ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] a životního pojištění [částka]. V čl. 5 smlouvy zákazník zvolil hotovostní režim splácení. Ve smlouvě současně potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti obchodním zástupcem úvěrujícího při jejím podepsání. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 58 splátkách po [částka], přičemž první splátku byl povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 6 bylo mj. uvedeno, že rámcová pojistná smlouva [číslo] o poskytování životního pojištění Credit Life a dále všeobecné a zvláštní pojistné podmínky Credit Life jsou umístěny na stránkách úvěrujícího [webová adresa]. Dále zde bylo uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy je formulář pro odstoupení a pro smluvní strany závazné smluvní podmínky, o nichž zákazník prohlásil, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi. Pod tímto závěrečným ustanovením jsou podpisy obchodního zástupce úvěrujícího a zákazníka spolu s datem podpisu [datum]. Na téže straně pod podpisy je formulář pro odstoupení od smlouvy.

6. Ze smluvních podmínek, o kterých žalobkyně tvrdila, že byly na druhé straně tiskopisu uzavřené smlouvy o půjčce a žalovaný s nimi byl nepochybně seznámen, soud prvního stupně zjistil, že v čl. 1 jsou uvedeny úrokové sazby pro jednotlivé varianty sjednaných splátek. Při 58 splátkách činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Dále je zde uvedeno, že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V podepsaném formuláři smlouvy o půjčce naproti tomu žádná zmínka o úrokové sazbě vyjádřené v procentech není, je zde pouze částka úroku ve výši [částka].

7. Soud prvního stupně dále uvedl, že před uzavřením smlouvy o půjčce obchodní zástupce úvěrujícího vyplnil se žalovaným kartu zákazníka, a to dne [datum] s tím, že lze přisvědčit opatrovníku, že podpisy zákazníka na kartě a smlouvě nepůsobí identicky. Soud prvního stupně však v tomto směru dospěl k závěru, že karta byla skutečně vyplněna podle údajů sdělených žalovaným, když mezi nimi byla obsažena též i kontaktní adresa na [obec a číslo], kterou měl nahlášenu v centrální evidenci obyvatel. Současně soud prvního stupně zohlednil, že z žádných jiných důkazů či tvrzení nevyvstaly pochybnosti o tom, že žalovaný skutečně podepsal kartu zákazníka a smlouvu o půjčce. Shrnul, že se tedy jedná pouze o hypotetickou námitku opatrovníka a z toho důvodu nevedl další dokazování ke zjišťování pravosti podpisů žalovaného.

8. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení bylo jeho osobě oznámeno doporučeným dopisem ze dne [datum] zaslaným na jeho adresu. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný i přes zaslanou předžalobní upomínku uhradil více než žalobkyní tvrzených [částka].

9. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil daný vztah jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o. z., s tím, že na uvedenou smlouvu je též třeba aplikovat zák. [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

10. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem ve vztahu k výši zapůjčené částky, ačkoli vyšel pouze z jeho tvrzení a jím předložených dokladů, když při použitelném příjmu [částka] lze považovat za odpovídající úvahu, že je schopen splácet týdně sjednanou částku [částka]. Ve vztahu k ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. tedy byla smlouva uzavřena platně. Sjednaný administrativní poplatek [částka] soud prvního stupně shledal přiměřeným. Ohledně poplatku za hotovostní režim splácení však dovodil, že tento poplatek je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 547 o. z., a ujednání o něm je proto neplatné dle ust. § 580 odst. 1 o. z., neboť dle textu předložené smlouvy o půjčce žalovaný prakticky neměl na výběr, zda zvolit bezhotovostní či hotovostní režim splácení, přičemž právě hotovostní režim je postižen poplatkem [částka].

11. Pokud se jedná o úrok sjednaný ve smyslu ust. § 2392 o. z. soud prvního stupně uzavřel, že byl sjednán pouze pevnou částkou [částka], když pouze tato částka je zmíněna v uzavřené smlouvě, která žádným způsobem neodkazuje na jakoukoli procentuální sazbu. Sazba 23,72 % ročně byla zmíněna pouze v samostatných nedatovaných smluvních podmínkách, které nebyly opatřeny ani podpisem žalovaného.

12. Za prokázané naproti tomu soud prvního stupně vzal, že žalovaný uzavřel životní pojištění, za které se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku [částka]. Ačkoli žalobkyně nepředložila přílohu [číslo] která měla být nedílnou součástí smlouvy o půjčce a obsahovat rámcové pojistné podmínky, nepochyboval soud prvního stupně o tom, že žalovaný toto pojištění skutečně uzavřel, když podepsal vyplněné údaje o něm ve smlouvě o půjčce.

13. Soud prvního stupně tak uzavřel, že na základě uzavřené smlouvy vznikl nárok právního předchůdce žalobkyně na úhradu celkem částky [částka], která se skládá ze zápůjčky ve výši [částka], administrativního poplatku [částka], úroku [částka] a pojištění [částka]. Žalovaný uhradil částku [částka], čímž byly ve smyslu ust. § 1932 odst. 1 o. z. uhrazeny poplatek [částka], úrok [částka] a jistina [částka]. K úhradě tedy zbývá jistina [částka] a pojištění [částka].

14. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ohledně zbývajícího nároku žalobu zamítl (poplatek za hotovostní režim [částka], kapitalizovaný úrok z úvěru [částka] a navazující úrok ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení požadovaný nad rámec zákonného úroku přiznaného).

15. O nákladech řízení účastníků navzájem soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

16. Konečně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů státu za ustanoveného opatrovníka, jímž byl advokát, dle ust. § 149 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a uložil náhradu těchto nákladů žalobkyni, která byla ve věci převážně neúspěšná s tím, že jejich výše bude stanovena v samostatném usnesení.

17. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný prostřednictvím opatrovníka včasné odvolání, které směřovalo proti výroku I. o věci samé. Rekapituloval předně, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěrech, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, čímž splnil svoji povinnost dle ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb.; administrativní poplatek ve výši [částka] byl přiměřený; úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši [částka] a žalovaný platně sjednal i životní pojištění ve výši [částka]. V této souvislosti vytýkal soudu prvního stupně, že se při svých skutkových a právních závěrech omezil právě jen na zmíněná konstatování bez bližšího odůvodnění, což činí jeho rozhodnutí částečně nepřezkoumatelným. Nadto podotkl, že lze mít důvodnou pochybnost, že smlouvu vyplňoval sám žalovaný, neboť u těchto smluv je praxe taková, že úvěrující ji připraví, vyhotoví, vyplní a zákazník ji pouze podepíše. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu [datum rozhodnutí], č. j. 2 Ads 58/2003-75, shrnul, že napadený rozsudek, co do závěrů, jež jsou podkladem pro výrok I., je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

18. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a poté dospěl k následujícím závěrům.

20. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

21. Předně je třeba uvést, že obsahové náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku jsou obsaženy v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., které stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, a jak věc posoudil po právní stránce. Účelem odůvodnění rozsudku je vyložit opodstatněnost, pravdivost, zákonnost a spravedlivost rozhodnutí, které bylo soudem vydáno. Odůvodnění rozsudku je prostředkem kontroly správnosti postupu při vydávání rozhodnutí z hlediska možnosti přezkoumání rozhodnutí na podkladě opravného prostředku.

22. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný a nesrozumitelný, byť částečně. V této souvislosti je třeba uvést, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Co 2543/2011). Soud prvního stupně shrnul tvrzení i argumentaci účastníků, učinil skutková zjištění s odkazem na konkrétní provedené důkazy, vypořádal se i s jejich hodnocením. Z rozsudku soudu prvního stupně je seznatelné, jaká konkrétní skutková zjištění učinil, resp. z jakých důkazů. Soud prvního stupně po právní stránce aplikoval na věc přiléhavá ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., ve spojení s ust. § 2 390 a násl. o. z. a odůvodnil své právní posouzení, se kterým se odvolací soud ztotožnil.

23. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce (nazvaná smlouva o půjčce [číslo]). V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem úvěrující společnosti [právnická osoba]. Tato společnost poté převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], kdy dopisem z téhož dne postoupení žalovanému oznámila. Dle této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému půjčku v částce [částka]. Žalovaný jako zákazník se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši [částka], vypočtený jako součet poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]. Žalovaný si zvolil pojištění Credit Life a zavázal se za to zaplatit úvěrujícímu částku [částka]. Ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka [částka], která byla vypočtena jako součet půjčky ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] a životního pojištění [částka]. Zákazník si zvolil hotovostní režim splácení, kdy současně potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti obchodním zástupcem úvěrujícího při podpisu smlouvy. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 58 splátkách po [částka].

24. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k výši zapůjčené částky. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě [číslo obč. průkazu], vydaného dne [datum], platného do [datum]. Žalovaný při žádosti o zápůjčku předložil pracovní smlouvu, mzdový výměr, výplatní pásky za měsíc srpen, září a říjen [rok] a nájemní smlouvu. Údaje jsou pak zachyceny v kartě zákazníka vyplněné obchodním zástupcem úvěrujícího se žalovaným dne [datum]. V kartě je mj. uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného na Slovensku, adresa výběrního místa na [obec a číslo] a jeho další kontakt na adrese [adresa] (adresa pobytu v CEO). Žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jako referent dispozičního prodeje s průměrnou mzdou [částka]. Výdaje na domácnost vyčíslil částkou [částka], použitelný příjem částkou [částka]. K ověření předložil i potvrzení o přechodném pobytu na území ČR (VA [číslo]). Za těchto okolností odvolací soud přisvědčil zcela závěru soudu prvního stupně, že při použitelném příjmu [částka] měsíčně lze považovat za odpovídající úvahu právního předchůdce žalobkyně, že žalovaný byl schopen splácet týdně sjednanou částku [částka] a smlouva tak byla ve vztahu k ust. § 9 zák. č. 145/2021 Sb., uzavřena platně.

25. V této souvislosti odvolací soud pouze podotýká, že shledal správným i názor soudu prvního stupně, který nevedl dokazování ke zjišťování pravosti podpisů žalovaného na kartě zákazníka a samotné smlouvě, když nepůsobily identicky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že nebyl důvod pochybovat, že karta zákazníka byla skutečně vyplněna podle údajů sdělených žalovaným, když mezi kontaktními adresami byla uvedena i adresa, kterou měl nahlášenu v centrální evidenci obyvatel a v tomto směru se tak námitka opatrovníka jevila pouze hypotetickou, resp. účelovou.

26. Shodně pak odvolací soud hodnotil i námitku opatrovníka uplatněnou v odvolání, když zpochybňoval v rovině ničím nepodložených úvah, že žalovaný údajně platně nesjednal životní pojištění ve výši [částka]. I v tomto ohledu jsou dle odvolacího soudu závěry soudu prvního stupně správné, když smlouva stvrzená podpisem žalovaného obsahovala konkrétní údaje o předmětném pojištění. Opatrovníkova argumentace, že praxe je taková, že úvěrující smlouvu připraví, vyhotoví, vyplní a zákazník ji pouze podepíše, je v tomto kontextu irelevantní.

27. Pokud se týká námitky ohledně administrativního poplatku, odvolací soud podotýká, že poplatek za administrativní činnost zahrnuje mj. založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu. Administrativní poplatky jsou úvěrujícími společnostmi standardně požadovány, smluvně ošetřeny, kdy částka [částka] se i odvolacímu soudu ve shodě se soudem prvního stupně jeví jako přiměřená.

28. Za těchto okolností lze shrnout, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když uvedl, že na základě smlouvy vznikl žalobkyni nárok na úhradu celkem částky [částka] sestávající ze zápůjčky ve výši [částka], administrativního poplatku [částka], úroku [částka] (který byl sjednán pevnou částkou, neboť smlouva na jakoukoliv procentuální sazbu neodkazovala) a pojištění [částka]. Za situace, kdy nebylo zpochybňováno, že v rámci smluvního vztahu žalovaný uhradil částku [částka], čímž ve smyslu ust. § 1932 o. z. byl uhrazen administrativní poplatek [částka], úrok stanovený pevnou sazbou [částka] a jistina ve výši [částka], zůstalo k zaplacení celkem [částka] (jistina [částka] a pojištění [částka]).

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou zmíněné částky [částka], přiznal soud prvního stupně zcela správně i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši 8,05 % dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky [datum].

30. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé, při nedůvodnosti odvolacích námitek opatrovníka žalovaného, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Odvolací soud pak potvrdil jako věcně správný ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. i výrok o nákladech řízení, avšak z jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně. Soud prvního stupně odůvodnil výrok o nákladech řízení ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za situace, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. V tomto směru se odvolací soud, jak bylo již zmíněno, s jeho závěry rozešel, kdy v této souvislosti lze odkázat na přiléhavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, ze kterého se podává, že:„ …osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ust. § 142 o. s. ř. účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastoupený advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu ust. § 30 o. s. ř. Požadavek ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch (k rukám) státu; nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu rozhodnutí (exekuce)“. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že aplikace ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. nebyla namístě, kdy soudem prvního stupně mělo být postupováno podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V konkrétním případě žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] (47,85 %) a neúspěšná co do částky [částka] (52,14 %). Při odečtu úspěchu od neúspěchu by činil rozdíl 4,29 %, kdy za této situace při pouze částečném (nepatrném) úspěchu žalovaného, bylo rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení shledáno věcně správným.

32. V kontextu se shora uvedeným se bez dalšího výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně jeví jako zcela nadbytečný, kdy z tohoto důvodu jej odvolací soud ve smyslu ust. § 220 o. s. ř. změnil (tzv. negativním měnícím rozhodnutím) tak, že se tam uvedené rozhodnutí nevydává.

33. Na soudu prvního stupně nicméně bude, aby o nákladech opatrovníka rozhodl samostatným usnesením, neboť rozhodnutím o jejich výši by odvolací soud de facto suploval prvoinstanční řízení a odňal by tím právo na řádný opravný prostředek (odvolání).

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v této fázi řízení zcela úspěšná. Náklady řízení v částce [částka] jsou představovány odměnou za právní zastoupení za dva úkony právní služby po [částka] ve smyslu ust. §§ 6, 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), náhradou hotových výdajů ve výši [částka] (2 x [částka]) v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21 % DPH v částce [částka].

35. Výrok II. o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, nedotčený odvoláním, nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).