39 Co 424/2022

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobců: a) I. Z., narozena xxx bytem xxx, xxx, xxx b) Š. Z., narozen xxx bytem xxx, xxx, xxx c) xxx Z. M., narozena xxx bytem xxx ,xxx, xxx d) P. K., narozen xxx bytem xxx, xxx, xxx e) A. K., narozena xxx bytem xxx, xxx, xxx f) Š. Z., narozen xxx bytem xxx, xxx, xxx všichni zastoupeni advokátkou xxx A. S. sídlem xxx, xxx proti žalovanému: xxx, z. s., IČO xxx sídlem xxx, Praha xxx zastoupen advokátem xxx M. B. sídlemxxx, Praha xxx o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobců i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. června 2022, č. j. 19 C 318/2019-145 ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 2022, č. j. 19 C 318/2019-156, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujících napadených výrocích I, III, V, VII, IX a XI potvrzuje.

II. Ve výrocích II, IV, VI, VIII, X a XII se mění takto: - ve výroku II tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) ještě 6 248,58 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje - ve výroku IV tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) ještě 8 318,53 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje - ve výroku VI tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) ještě 6 248,58 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje - ve výroku VIII tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) ještě 9 787,18 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje - ve výroku X tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) ještě 9 787,18 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje - ve výroku XII tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci f) ještě 5 381,24 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 70 096 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx A. S.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 58 516 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx A. S.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 59 605 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx A. S.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 59 605 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx A. S.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 58 516 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx A. S.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci f) na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 513 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky xxx. A. S..

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu xxx na účet tohoto soudu, č. ú. xxx, VS: xxx, na nákladech státu částku 4 936 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Na soudním poplatku je žalovaný povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu xxx na účet tohoto soudu, č. ú. xxx, VS:xxx, částku 87 801 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku 12 148,80 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 417 € od 9. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 731,49 € od 29. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, ohledně částky 11 353,65 € s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výroky I a II). Výroky III a IV uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) částku 1 962 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, do částky 13 616 € s příslušenstvím žalobu zamítl. Výroky V a VI uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni c) částku 9 417 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku a žalobu do částky 11 353,65 € s příslušenstvím zamítl. Výroky VII a VIII uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci d) částku 1 962 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, do částky 13 616 € s příslušenstvím žalobu zamítl. Výroky IX a X uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni e) částku 1 962 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, do částky 13 616 € s příslušenstvím žalobu zamítl. Výroky XI a XII uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci f) částku 1 962 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 29. 11. 2019 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, do částky 13 616 € s příslušenstvím žalobu zamítl. Výrokem XIII rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem XIV rozhodl, že žalobkyně a) a žalobkyně c) jsou povinny nahradit náklady státu každá ve výši 881 Kč, žalobci b), d), e) a f) každý 176,20 Kč a žalovaný ve výši 2 468 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem XV uložil žalovanému povinnost zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu xxx soudní poplatek ve výši 37 481 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy, žalobkyně a) a c) ve výši 529 340 Kč (20 770,65 €) a žalobci b), d), e) a f) ve výši 397 005 Kč (15 578 €). Žalobkyně a) dále požadovala náhradu nákladů na vypravení pohřbu, smuteční hostiny a kamenických prací částkou 2 731,49 €. Žalobu odůvodnili tím, že dne xxx došlo k pádu ultralehkého letadla značky xxx, poznávací značky xxx (dále jen letadlo), které letělo z xxx do Prahy - xxx, spadlo do lesního porostu u obce xxx a začalo hořet. Šlo o pilotní výcvik zesnulého M. Z., který se v něm zaučoval pod dohledem instruktora xxx J. L. Oba při nehodě zemřeli. Příčiny nehody šetřil Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, podle jeho závěrečné zprávy oba členové posádky měli platné pilotní průkazy, osvědčení o zdravotní způsobilosti a platné průkazy radiotelefonisty. Letoun měl platný technický průkaz, pojištění, nebyl přetížený a nepodařilo se prokázat technickou závadu, která by vedla k jeho pádu. Příčinu nehody nebylo možné objektivně zjistit. V době pádu letadla byl jeho provozovatelem a vlastníkem žalovaný a nehoda byla způsobena zvláštní povahou provozu letounu. Šlo o dvojmístné letadlo, vybavené duálním řízením s řídicími pákami, jeho posádku tvořili pilot xxx J. L. a pilot žák - M. Z. Letadlo je určeno pro rekreační a navigační lety, neakrobatický provoz a základní letecký výcvik, letecká akrobacie a provádění úmyslných vývrtek jsou zakázány. Pro M. Z., který letěl poprvé v tomto typu letadla, šlo o let seznamovací. V době letu byl instruktor xxx L. zaměstnancem žalovaného. Smrt poškozeného způsobila duševní útrapy žalobkyni a) jako jeho matce, žalobci b) jako jeho bratrovi, žalobkyni c) jako životní partnerce, žalobcům d) a e) jako jeho prarodičům a žalobci f) jako nevlastnímu otci. Při stanovení výše nemajetkové újmy žalobci vycházeli z aktuální judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Nejbližší příbuzní požadovali dvacetinásobek průměrné mzdy v roce předcházejícím roku nehody, což bylo 26 467 Kč, a žalobci b), d), e) a f) patnáctinásobek této částky. Protože jsou státními příslušníky xxx, požadovali náhradu nemajetkové újmy v eurech.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, tvrdil, že za havárii nenese žádnou odpovědnost. Smrt M. Z. nezavinil a nemohl jí nijak zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. V době nehody letadlo pilotoval právě M. Z. a příčinou nehody bylo nezvládnutí techniky pilotáže. Nebyla zjištěna žádná technická závada letadla ani jiná příčina nehody. Letadlo bylo v podstatě zcela nové, bylo staré dva měsíce s minimálním náletem asi 30 hodin letu. Bylo v perfektním stavu a žalovaný řádně splnil veškeré povinnosti s letadlem a jeho provozem související. V den nehody let neorganizoval ani nezajišťoval pilotní výcvik M. Z. Instruktor L. výcvik neprováděl v rámci svých pracovních povinností. Šlo o dva členy žalovaného, kteří se domluvili na zaškolovacím letu pro M. Z. Ten nebyl nezkušeným pilotem, více než jeden rok byl držitelem pilotního průkazu. Měl nalétáno asi 300 letů. Mezi letadlem, pro které absolvoval výcvik, a letadlem, s nímž havaroval, nejsou velké rozdíly. Přeškolení na jiný typ letounu je druh výcviku, jehož celková délka činí pouhé dvě hodiny a patnáct minut. Někdy mohou piloti let absolvovat sami. Odpovědnost je vyloučena nikoli z důvodu zproštění se odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu, ale pro chybějící příčinnou souvislost mezi okolností, za níž žalovaný objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozených. Nehoda byla způsobena jednáním M. Z., který se dopustil chyby pilotáže.

4. K havárii letadla a odpovědnosti žalovaného soud prvního stupně uvedl, že pád letadla, jeho následné zahoření a úmrtí členů posádky, bylo šetřeno Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, územní odbor xxx, oddělení služby kriminální policie a vyšetřování xxx pod č. j. xxx. Usnesením ze dne 27. 4. 2017 bylo trestní stíhání proti neznámému pachateli pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti zastaveno, neboť nebylo zjištěno podezření z přečinu. Podle usnesení měli oba piloti platné technické průkazy a platné odpovídající kvalifikace, platná osvědčení zdravotní způsobilosti, byli způsobilí k provedení letu a měli platné průkazy radiotelefonisty. V závěrečné fázi letu neúspěšně vyřešili situaci, do které se vědomě či nevědomě dostali, v závěrečné fázi letu letoun letěl v nepravidelné vývrtce, po přechodu po ní a na malé výšce nad terénem. Letadlo mělo platný technický průkaz s platným pojištěním. Nepodařilo se prokázat technickou závadu, meteorologické podmínky letu byly vyhovující. Nebylo zjištěno nic, co by svědčilo pro zdravotní příčinu na straně pilotů. Příčinou letecké nehody bylo nezvládnutí techniky pilotáže za letu v malé výšce po vzniku objektivně nezjištěné příčiny situace, zakončené nevybranou vývrtkou. Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod vypracoval závěrečnou zprávu pod č. j. xxx v dubnu 2017, komise dospěla k závěru, že při pitvě obou těl pilotů nebyly zjištěny úrazové změny, které by nebylo možno vysvětlit mechanismem nehody. V krvi pilotů nebyl zjištěn alkohol, nebyli pod vlivem pro let zakázaných látek. Ze zkoumání trosek letadla nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo poruše ovládání jeho řízení. Nebylo prokázáno, že by příčina havárie letu byl technický stav. Pohonná jednotka v době letecké nehody prokazatelně nepracovala na letovém režimu, otáčela se na velmi malých nebo žádných otáčkách. Meteorologické podmínky byly vyhovující. Komise shrnula, že příčinou letecké nehody bylo nezvládnutí techniky pilotáže za letu v malé výšce po vzniku objektivně nezjištěné příčiny situace, zakončené nevybranou vývrtkou. Soud prvního stupně vyslechl svědky xxx J. P. jako předsedu komise ÚZPLN, xxx Z. F., xxx P. C., členy komise ÚZPLN, Z. D. jako hlavního inspektora Letecké amatérské asociace ČR. Vycházel ze sdělení P. Č., který dne xxx při jízdě v autě viděl na obloze letadlo, rozeznal, že jde o ultralight, letadlo viděl padat z výšky 100 až 150 metrů. Neslyšel zvuk motoru, letadlo nejevilo žádné mechanické poškození, bylo ve vývrtce. Rychle rotovalo kolem osy, následně uviděl z lesa stoupat hustý černý dým a kontaktoval policii. V řízení nebylo sporné, že vlastníkem letounu je žalovaný. Letoun byl určen pro rekreační a navigační lety, neakrobatický provoz a základní letecký výcvik. Byl schválen pro běžné letecké manévry, letecká akrobacie a úmyslné vývrtky byly zakázány. Letadlo mělo duální řízení a řídící páky. xxx J. L. byl zkušený pilot a instruktor. Od počátku činnosti absolvoval 21 263 startů a nalétal přes 4 000 hodin. Na letadle typu xxx absolvoval 58 startů, 9 hodin a 17 minut letu. M. Z. od 30. 4. 2015 absolvoval 307 startů, měl nalétáno 62 hodin a 13 minut letu na letadle typu xxx. Jeho pilotní výcvik probíhal od 11. 1. do 23. 10. 2015. Dne 14. 10. 2015 absolvoval zkoušku z teoretických znalostí a dne 23. 10. 2015 praktickou pilotní zkoušku. Následně obdržel pilotní průkaz č. xxx jako pilot ultralehkého letounu s platností do 28. 10. 2017. Absolvoval výcvik pro získání kvalifikace - řízené lety xxx.

5. Ze stanov žalovaného vzal soud prvního stupně za prokázané, že cílem organizace je naplňovat účel, spočívající v provozování zájmové letecké činnosti, zejména výcviku v motorovém létání a sportovní činnost pilotů - členů spolku. Členové mají právo využívat majetek spolku v souladu s interními i obecně platnými právními předpisy. Ve spolku působí instruktoři, někteří jsou zároveň zaměstnanci spolku. Žalovaný provozuje středisko pilotního výcviku. Při přeškolovacím letu řídí letadlo přeškolovaný, tedy M. Z., let vedl J. L., mající oprávnění provozovat a organizovat přeškolovací lety. Účelem letu byly manévry, určené pro splnění základního výcviku, jak vyplynulo z výpovědi svědka Z. D. U žalovaného pro rezervaci letadel funguje elektronický rezervační systém, v němž si buď instruktor nebo žák zarezervuje letadlo na určitou dobu. Do systému se zapisuje datum, doba a jména osob, které poletí. Není třeba uzavírat samostatnou smlouvu, použití majetku spolku vyplývá z jeho stanov. Při přeškolovacím letu může instruktor kdykoliv převzít řízení, tomuto úkonu předchází verbální příkaz ke způsobu letu, na nějž má žák reagovat. Při nebezpečí z prodlení, kdy není čas na žádný pokyn, může instruktor převzít řízení a manévr učinit sám.

6. Soud prvního stupně právně postupoval dle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. - občanského zákoníku (dále jen o. z.) a uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl provozovatelem předmětného letounu, při jehož pádu došlo k úmrtí M. Z. Žalovaného tak stíhá povinnost nahradit škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Soud se zabýval otázkou, zda byla škoda způsobena okolnostmi majícími původ v provozu a odkázal na komentář ke shora uvedenému ustanovení, podle něhož mezi okolnosti mající původ v provozu patří především tzv. vnitřní náhoda, tedy provoznětechnický stav dopravního prostředku odchylný od stavu normálního, taková situace zjištěna nebyla. Další okolností, mající původ v provozu, je selhání osob užitých v dopravě. Soud prvního stupně uzavřel, že právě taková okolnost byla příčinou nehody, jak vyplývá ze závěrečné zprávy jak Policie ČR, tak i Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, podle nichž bylo příčinou letecké nehody nezvládnutí techniky pilotáže za letu v malé výšce po vzniku objektivně nezjištěné příčiny situace, zakončené nevybranou vývrtkou. Let byl realizovaný v souladu se stanovami a praxí žalovaného, byl řádně nahlášen do rezervačního systému žalovaného jako let přeškolovací, letu byl za tímto účelem přítomen instruktor. V době havárie letadlo pilotoval žák, jehož podíl na nehodě se nepodařilo určit. Přítomný instruktor má možnost na případnou chybu pilotáže reagovat, což se však v daném případě nestalo, či pokud se tak stalo, nedokázal instruktor nehodě zabránit. K námitce žalovaného, že žalovaný let neorganizoval, soud prvního stupně uvedl, že nemůže obstát, protože možnost využívat letadla ve vlastnictví žalovaného dle stanov měli a mají všichni členové spolku, jimiž byli jak instruktor, tak žák. Soud prvního stupně proto uzavřel, že škoda na straně M. Z. byla způsobena okolnostmi, majícími původ v provozu a je tak dána objektivní odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu.

7. K otázce nároku žalobců na náhradu újmy a k její výši soud prvního stupně uvedl, že vychází z právní úpravy § 2959 o. z. Uvedl, že dle ustálené judikatury k tomuto ustanovení je při stanovení náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém či satisfakce, která může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Za základní částku náhrady lze v případě nejbližších osob považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční minimální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, předcházející smrti poškozeného. V řízení bylo prokázáno, že všichni žalobci měli se zesnulým M. Z. velmi dobré a úzké rodinné vazby. Žalobkyně a) byla svobodná matka, která se později provdala za žalobce f). Poškozený jako nezletilý vyrůstal spolu se žalobkyní a žalobcem f) a se svým bratrem - žalobcem b) v rodině. Do té se vracel i v době studií mimo domov. Po ukončení studií se odstěhoval do Prahy, k rodině se vracel na Vánoce či Velikonoce, trávil s nimi dovolenou a snažil se jim pomáhat. Potřebovala-li žalobkyně a) jako jeho matka pomoc, poskytl jí i finanční podporu. Dobrý vztah měl i k prarodičům (žalobcům d/a e/), u nichž žil v době svého útlého dětství, rád se k nim vracel a pomáhal jim. I po rozvodu manželství mezi žalobkyní a) jako jeho matkou a žalobcem f) jako nevlastním otcem zůstal zesnulý v dobrém vztahu i s nevlastním otcem. Celá rodina jej v jeho koníčku - létání podporovala. Žalobce b), žalobkyně c) a žalobce f) se se zesnulým rovněž proletěli. Všichni si byli vědomi rizikovosti létání, riziko však nepovažovali za vyšší než třeba při jízdě autem. Žalobkyně c) měla s poškozeným známost po dobu osmi a půl roku, po ukončení studií se za ním přestěhovala do Prahy, kde společně bydleli a plánovali založení rodiny. Všichni smrt poškozeného vnímali jako velké neštěstí.

8. Soud prvního stupně proto uzavřel, že všichni žalobci měli se zesnulým poškozeným bezproblémový vztah. Mezi žalobci a), b), d) a e) byly dány vzájemné úzké citové vazby s ohledem na stupeň příbuzenství. Z dokazování nevyplynulo, že by šlo o vazby výrazně nadstandardní. Nebyli na něj odkázáni výživou, od doby studií společně nežili. Navštěvovali se asi třikrát nebo čtyřikrát ročně. Po odstěhování se byl M. Z. nejvíce spjat s přítelkyní (žalobkyní c), s níž měl dlouhodobý vztah a žil s ní ve společné domácnosti. Žalobce f), byl M. nevlastním otcem, s jeho matkou byl rozvedený. Poškozeného však od dětství vychovával a rozvod neměl na vzájemné vztahy mezi nimi žádný vliv. Soud vzal v potaz i věk zemřelého, jemuž bylo v době nehody necelých xxx let.

9. K výši náhrady nemajetkové újmy soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, kdy nezletilé pozůstalé „Kopretině“ se dostalo odškodnění ve výši 700 000 Kč za situace, kdy ztratila matku ve věku sedmi let. Navíc ta se na vzniku škodní události, v jejímž důsledku zemřela, podílela zanedbatelně. Soud prvního stupně odkázal i na řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 117/2016 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 204, 205/2018, kde nezletilý syn poškozené zemřelé matky, jemuž bylo v době úmrtí dva roky a čtyři měsíce, obdržel 700 000 Kč jako dobrovolné plnění vedlejším účastníkem, pro partnera poškozené soud za adekvátní považoval částku náhrady 500 000 Kč, která byla rovněž dobrovolně plněna. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně uzavřel, že požadavek žalobkyně a) a c) na dvacetinásobek průměrné mzdy za rok 2015 a ve výši patnáctinásobku této mzdy pro ostatní žalobce není přiměřený. Zvážil i okolnosti na straně žalované a dospěl k závěru, že není namístě náhradu újmy snižovat ani s ohledem na jeho majetkové poměry, ani na to, že i pro žalovaného byla událost tragická, neboť zahynuli dva členové spolku, kamarádi a přátelé. Soud prvního stupně zohlednil i okolnost, za níž poškozený M. Z. zemřel. K tomu uvedl, že létání na ultralehkých letadlech je adrenalinový sport, spojený s dávkou rizika pádu letadla. Toho si byl vědom jak poškozený, tak i všichni žalobci, kteří podle vlastních vyjádření vnímali míru rizik a nebezpečí s létáním spojených. Je všeobecně známo, že v případech pádu letadla včetně ultralehkých sportovních létacích zařízení jsou následky většinou tragické až fatální. Žalobci museli s podobnou situací počítat. Soud prvního stupně proto žalobkyni a) jako matce zemřelého a žalobkyni c) jako jeho dlouholeté partnerce přiznal náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu spojenou se ztrátou osoby blízké ve výši základní částky dle § 444 obč. zák., tedy 240 000 Kč, což při kurzu 1€: 25,485 Kč činí 9 477 €. Žalobkyni a) přiznal ještě další částku 2 731,49 € jako náklady spojené s pohřbem zesnulého. Ostatním žalobcům přiznal částku 50 000 Kč, která při stejném kurzu činí 1 962 €. Do zbytku žalovaných částek žalobu zamítl. Rovněž žalobcům přiznal úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. v zákonné výši.

10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli úspěch pouze částečný.

11. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu, představované zálohově vyplaceným znalečným ve výši 4 936 Kč, jsou povinni podle výsledku sporu hradit jak žalobci v částce 2 468 Kč, tak ve stejné výši žalovaný.

12. Protože žalobci byli ze zákona od placení soudního poplatku osvobozeni, ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích přešla povinnost platit soudní poplatek za žalovaného ve výši 5 % z přiznané částky, tedy 37 481 Kč.

13. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak žalobci, tak i žalovaný.

14. Žalobci podali odvolání pouze do zamítavých výroků s odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Jejich odvolání primárně směřovalo proti stanovení výše náhrady nemajetkové újmy za smrt osoby blízké. Vyjádřili názor, že v řízení byla prokázána vysoká intenzita a blízkost jejich vztahu s M. Z. Rovněž byl v řízení zjištěn výrazný dopad jeho smrti do sféry žalobců. Zemřelý své rodiče, bratra i prarodiče pravidelně navštěvoval, během studia prakticky každý víkend. V době, kdy žil a pracoval v Praze, jezdil za svojí nejbližší rodinou několikrát ročně dle možností. Vždy, když byl xxx, pomáhal žalobcům, například naposledy prarodičům vymaloval. Měli harmonické, funkční a láskyplné vztahy. Ty lze hodnotit jako velmi dobré až nadstandardní. Poukázali i na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018, podle něhož za základní částku náhrady, modifikovatelnou užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob jako manžel, rodiče či děti, dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Ačkoli soud prvního stupně na jednu stranu konstatoval, že vztahy mezi žalobci a poškozeným měly být standardní a neměly vybočovat, následně dovodil, že uplatněný nárok žalobkyň a) a c) ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy za rok 2015 a patnáctinásobku ohledně dalších žalobců je nepřiměřený. K závěrům soudu prvního stupně, podle nichž byla i pro žalovaného událost velmi tragická, protože zahynuli dva členové spolku a létání na ultralehkých letadlech je adrenalinový sport, uvedli, že nemají oporu v provedeném dokazování. K osobě žalovaného uvedli, že jde o spolek. Ten nemůže pociťovat negativní dopady nehody, neboť žádné pocity nemá. Navíc žalovaný po celou dobu řízení svoji odpovědnost za imateriální újmu na straně žalobců popíral, což naopak prohlubovalo duševní útrapy žalobců, jimž byla odpírána spravedlnost. Vyšší rizikovost létání označili za mýtus. Podle nich je létání naopak méně rizikové než běžné cestování autem. Zdůraznili, že výše náhrady by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného podle uvedené judikatury pouze v řádu desítek procent. Soud prvního stupně se v případě žalobkyň a) a c) odchýlil o více než o 50 % a u ostatních žalobců o více než 85 % od žalobou uplatněných částek náhrad. Navrhovali změnu žaloby a vyhovění žalobě v plném rozsahu.

15. I žalovaný navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zcela zamítá. V prvé řadě uvedl, že je spolkem, jehož členem byli i oba zemřelí piloti. Zopakoval, že letadlo bylo užito za účelem přeškolovacího letu, kdy M. Z. za účelem přeškolení oslovil J. L. Společně využili práva využívat majetek žalovaného a letadlo si půjčili. J. L. nevystupoval jako zaměstnanec spolku, neletěl ve své pracovní době a za let nepobíral mzdu. Letadlo pilotoval M. Z., J. L. na let dohlížel. V průběhu letu došlo pravděpodobně k pilotní chybě M. Z., k nezvládnutí techniky pilotáže při letu v malé výšce, po vzniku objektivně nezjištěné příčiny situace, zakončené nevybranou vývrtkou. Vznik nehody se ani vyšetřováním nepodařilo objasnit. V důsledku úmrtí obou pilotů žalovaný ztratil své dva členy. Zdůraznil, že příčinu pilotní chyby se nepodařilo objasnit. Soud prvního stupně podle něj překvapivě uvedl, že přítomný instruktor měl možnost na případnou chybu pilotáže M. Z. reagovat, pokud se tak stalo, nedokázal nehodě zabránit. V tom spatřoval spekulaci ze strany soudu prvního stupně. Soud prvního stupně ignoroval, že ani podíl J. L. na katastrofě se šetřením nehody nepodařilo určit. Soud prvního stupně navzdory tomu uzavřel, že J. L. je na rozdíl od M. Z. za škodu odpovědný. Realita je taková, že nikdo neví, co se v den osudné nehody vlastně stalo. Pilot J. L. mohl mít možnost na případnou chybu pilotáže M. Z. reagovat, ale také nemusel. M. Z. mohl mít panickou ataku, mohl se leknout, omdlít, vyděsit, a tak říkajíc „zamrznout“. V takové situaci by ho musel daný druhý pilot „přetlačit“ fyzicky, když řízení je v letadle zdvojeno, nikoli však odděleno, aby se mohl chopit řízení. Přetlačení však může být v některých kritických fázích neproveditelné. Závěr, že přítomný pilot L. mohl na chybu pilotáže reagovat, je předčasný a nemá oporu v provedených důkazech. Zdůraznil, že příčinami nehody se zabývala i policie a věc usnesením odložila, neboť se nepodařilo vznik nehody objasnit. Soud prvního stupně přesto dovodil chybu pilota J. L. a odpovědnost žalovaného, které se nemůže zprostit. Odpovědnost žalovaného je však podle něj založena pouze na spekulacích a domněnkách. V průběhu řízení se nepodařilo prokázat protiprávní jednání žalovaného ani příčinnou souvislost mezi tímto jednáním a vznikem škody. Nepodařilo se vyloučit, že škodu M. Z. nezpůsobil sám, naopak se to jeví jako nejpravděpodobnější varianta. Naopak se podařilo prokázat, že letadlo bylo v naprostém pořádku a nové, J. L. byl nejzkušenějším pilotem aeroklubu. K jeho osobě uvedl, že není pravda, že by došlo k jeho pilotnímu selhání. Pilot J. L. při daném letu neplnil funkci osoby užité v dopravě žalovaným. Ačkoli soud prvního stupně uzavřel, že šlo o let realizovaný v souladu se stanovami a praxí žalovaného, řádně nahlášený do rezervačního systému žalovaného jako let přeškolovací, za tímto účelem byl přítomen i pilot L., žádná z těchto okolností nevypovídá o tom, že by přeškolovací let organizoval právě žalovaný. Ten si na vlastní pěst zorganizovali M. Z. a J. L. jako členové spolku, kteří na to měli právo. Žalovaný za to od žádného z nich neinkasoval ani žádnému z nich za to nevyplatil odměnu. J. L. byl sice jeho zaměstnancem, druh práce byly školicí činnosti pro komerční lety, přeškolovací let s M. Z. do této kategorie nespadá. Nepopřel, že let byl rezervován v systému žalovaného, v tomto odkázal na pravidla spolku. M. Z. jako člen žalovaného nebyl zákazníkem z řad veřejnosti a nešlo tak o komerční aktivitu žalovaného. Mezi ním a žalovaným neexistuje žádná smlouva, v jejímž rámci by mu žalovaný přislíbil organizaci přeškolovacího letu. Neexistovala ani žádná odměna, kterou by žalovaný od M. Z. za let organizoval. Shrnul, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož měl pilot L. možnost nehodě zabránit, je pouhou domněnkou. Orgán šetřící příčiny nehody žádné pochybení z jeho strany neshledal. Nepodařilo se ani určit jeho podíl na katastrofě. Z toho důvodu nelze z ničeho dovodit objektivní odpovědnost žalovaného. I kdyby šlo o chybu pilota L., nejde o selhání osoby užité v dopravě. Žalovaný pilota L. takto neužil. Byl to pouze M. Z., který oslovil kamaráda, požádal ho o rezervaci letadla a asistenci při přeškolení. Žalovaný let ani nezajišťoval ani neorganizoval. Neuzavřel s M. Z. smlouvu o zajištění přeškolení. J. L. zde nevystupoval jako zástupce žalovaného, ale sám za sebe.

16. K odvolání žalovaného se vyjádřili žalobci, uvedli, že žalovaný neshrnul skutkový stav, ale prezentoval svoji verzi události. Zdůraznili, že v řízení bylo prokázáno, že letadlo bylo v majetku žalovaného a sloužilo pro přeškolování pilotů. Bylo hangárováno u žalovaného a nebylo pronajato ani instruktorovi L. ani jiné osobě. Zopakovali zjištěnou příčinu letecké nehody. Zákonná odpovědnost provozovatele dle § 2927 o. z. je vztažena vždy k provozovateli jako k osobě, která prostředek vlastní nebo k němu má nějaká práva či oprávnění, poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2053/2005. Tato odpovědnost je odpovědností objektivní, jíž se provozovatel nemůže zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, majícími původ v provozu. Zprostí se pouze tehdy, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Mezi okolnosti mající původ v provozu judikatura běžně řadí například selhání brzd, vady materiálu, ale právě i nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti uvnitř vlastního provozu, související s organizací, řízením a realizací provozu. Selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu představují okolnosti, které mají původ v provozu dopravního prostředku a vylučují liberaci provozovatele. Selhání osob v provozu se dle ustálené judikatury vždy přičítá provozovateli. V dané věci letadlo disponovalo duálním řízením na obou stranách. Instruktor tak měl po celou dobu letu možnost a povinnost průběh letu kontrolovat, v případě potřeby mohl převzít řízení. Instruktor a přeškolovaný spolu komunikovali přes intercom. Na těchto krizových postupech, jímž je i převzetí řízení, se pilot a instruktor vždy před realizací přeškolení domlouvají, jde o základní techniku vedení letu. Dle Hlavy VI ÚL3 výcvikové osnovy pilota ultralehkého letadla odpovídá za ověření znalostí žáka instruktor. Ten byl v dané věci zaměstnanec žalovaného. Odpovídal i za stanovení rozsahu praktické části přeškolení. M. Z. byl začátečnickým pilotem, v daném typu letadla letěl poprvé, nebyl oprávněn jej sám pilotovat a plnil příkazy a pokyny instruktora. Navíc provozovatel se objektivní odpovědnosti nemůže zprostit ani tehdy, pokud by dopravní prostředek svěřil či zapůjčil jinému. V řízení však bylo prokázáno, že se jednalo o let realizovaný v souladu se stanovami a praxí žalovaného, nahlášený do rezervačního systému žalovaného jako let přeškolovací. Letu byl přítomen zaměstnanec a instruktor žalovaného. Dále se vyjádřili k výši náhrady za duševní útrapy. Zdůraznili vzájemné příbuzenské vztahy, které byly na harmonické, funkční a láskyplné úrovni. Zopakovali principy, uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Zopakovali i odchylku od základní částky, k níž dospěl soud prvního stupně, a s tímto postupem nesouhlasili. Zdůraznili, že poškozenému bylo v době nehody xxx let. Žádný ze žalobců se s jeho smrtí dosud zcela nevyrovnal. K závěrům soudu prvního stupně uvedli, že žalovaný je spolkem, nemajícím žádné pocity. Letecký sport není tak rizikový jako třeba autodoprava. Zdůraznili i přeškolovací charakter letu.

17. K odvolání žalobců se vyjádřil i žalovaný, zopakoval důvody, které jej vedly k tomu, že není dána jeho odpovědnost. Ke vztahu žalobců a žalovaného vůči zemřelému uvedl, že soud prvního stupně vzal při svém rozhodování veškeré zjištěné okolnosti v potaz a všechny zohlednil. K újmě na své straně poukázal na to, že žalobci k ní mají formalistický přístup. Je pravda, že spolek sám o sobě žádné pocity nemá, tvoří jej však členové, kteří již újmu pociťovat mohou. Členové spolku v důsledku nehody přišli o dobré kamarády a spolek o významné členy. Žalovaný tak byl havárií dotčen. Ačkoli je žalovaný přesvědčen, že za nehodu není odpovědný, na známku lítosti financoval repatriaci ostatků M. Z. xxx. Kamarádi M. Z. jej zastupovali na pohřbu. Na pohřeb donesli za spolek věnec. Nelze tak uzavřít, že by žalovaný nad havárií neprojevoval lítost. Snažil se pozůstalé utěšit. Setrval na svém názoru, že nic nezanedbal, protože letadlo bylo nové a v perfektním stavu. Letadlo pilotoval M. Z. a za jeho pilotování došlo k nehodě. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2109/2018. Další okolností, kterou je nutné vzít v potaz, je zavinění škůdce. Zdůraznil, že žádné zavinění na jeho straně nebylo zjištěno. K rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018 uvedl, že snížil-li soud náhradu o 50 % či 85 %, nejednal v rozporu s judikaturou. Zdůraznil, že žalobci se se zemřelým setkávali sporadicky a nebyli na něm existenčně závislí. Nebylo shledáno žádné zavinění. K létání na ultralehkých letadlech uvedl, že jde nepochybně o adrenalinový sport a M. Z. si musel být rizik vědom. Nesouhlasil naopak s názorem žalobců, že létání je méně rizikové než například běžné cestování autem. Létání v ultralightu je adrenalinový a extrémní sport. Srovnání lze provést nikoli s běžným provozem, ale spíše s rallye či jinými nebezpečnými, adrenalinovými automobilovými závody. Shrnul, že není odpovědný za nehodu ani smrt M. Z. Přesto uvedl, že jsou dány důvody pro snížení základní částky jak na straně žalobců, tak na straně žalované. Byť se žalobci měli se zemřelým rádi, nelze odhlédnout od toho, že žili daleko od sebe a vídali se zřídka. S výjimkou žalobkyně c) to bylo pouze párkrát do roka. Žádný ze žalobců na něm nebyl existenčně závislý ani on na nich. Vztahy byly standardní a méně intenzivní než u jiných standardních rodin. Podle žalovaného nelze ignorovat ani důvody na straně zemřelého, neboť on z lásky k létání dobrovolně dělal adrenalinový sport.

18. Žalovaný později uvedl, že nepopírá, že letadlo bylo v jeho vlastnictví a bylo u něj hangarováno. Zopakoval, že v souladu s článkem 4 odst. 4.1 písm. g) stanov spolku mají členové spolku právo využívat jeho majetek. Oba zemřelí piloti byli členové spolku. Zopakoval, že J. L. byl jeho zaměstnanec, k nehodě došlo při přeškolování jiného pilota člena spolku. Žalovaný od něj neinkasoval za let žádnou odměnu. I kdyby nehodu způsobil instruktor L., nelze odpovědnost přičítat žalovanému, neboť J. L. nebyl osobou užitou v provozu žalovaným a v daném letu nevystupoval jako instruktor pracující pro žalovaného. Navíc jeho pochybení nebylo nikdy zjištěno. Při letu letadlo řídil M. Z. K žalobci namítanému přetlačení uvedl, že to může být nesmírně náročné, protože kromě lidských sil na ovládání působí i síly aerodynamické. Nikdo neví, jak přeškolovací let probíhal. Proto nelze uzavřít, že J. L. mohl řízení převzít a nehodě zabránit. Je naopak velice pravděpodobné, že pilotáž nezvládl M. Z., následně tzv. „ztuhl“ a odmítl pustit řízení. J. L. poté neměl možnost M. Z. přetlačit a řízení převzít. To platí i za situace, kdy letadlo disponuje tzv. duálním řízením. Podle žalovaného tak nelze uzavřít, že došlo k selhání činnosti osob použitých v provozu a tím pádem nejde o okolnost mající původ v provozu. Je tak nepodložené uzavřít, že za škody je odpovědný žalovaný.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu dle odvolání žalobců i žalovaného, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné, odvolání žalovaného nikoli. Odpovědnost žalovaného:

20. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu a dovodil ji z § 2927 o. z. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2). Podle komentáře xxx P. V. k tomuto ustanovení jde o objektivní odpovědnost, odpovídající tomu, že provoz dopravních prostředků je zdrojem zvýšeného nebezpečí a zvýšené možnosti vzniku škod. Takovým prostředkem může být i letadlo (včetně ultralehkého letounu), odvolací soud v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005.

21. Jak plyne ze závěrů jak letecké komise, vyšetřující příčiny nehody v dané věci, tak i orgánů policie, vyšetřující totéž, oba piloti v závěrečné fázi letu neúspěšně vyřešili situaci, do které se vědomě či nevědomě dostali, v závěrečné fázi letu letoun letěl v nepravidelné vývrtce, po přechodu po ní a na malé výšce nad terénem. Letadlo mělo platný technický průkaz s platným pojištěním. Nepodařilo se prokázat technickou závadu letadla, meteorologické podmínky letu byly vyhovující. Nebylo zjištěno nic, co by svědčilo pro zdravotní příčinu na straně pilotů včetně toho, že by byli pod vlivem jakýchkoli návykových látek. Příčinou letecké nehody bylo nezvládnutí techniky pilotáže za letu v malé výšce po vzniku objektivně nezjištěné příčiny situace, zakončené nevybranou vývrtkou. Mezi okolnosti mající původ v provozu konstantní judikatura řadí mimo jiné i selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu, odvolací soud v tomto směru odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 948/2010. Okolnost, že k letu došlo nikoli při plnění pracovních úkolů pilota-instruktora, ale letu na základě domluvy s pilotem-žákem, je z pohledu objektivní odpovědnosti provozovatele letadla právně nevýznamná.

22. Jak plyne z uvedené právní úpravy, objektivní odpovědnosti se provozovatel může zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Obecně jde kupříkladu o situace, kdy nepříznivé působení dopravního prostředku na okolí či dovnitř bylo vyvoláno nahodilými, nepředvídatelnými okolnostmi, jimž nebylo možno objektivně čelit. V případě leteckého provozu s ohledem na jeho specifika takovými okolnostmi mohou být zejména nepříznivé meteorologické podmínky, odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009. Žádná taková okolnost však v řízení nebyla zjištěna a netvrdili ji ani účastníci řízení.

23. Žalovaný v odvolání uváděl, že letadlo pilotoval M. Z., a právě jeho pochybení v pilotáži bylo patrně důvodem havárie, ale že příčiny nehody se nepodařilo objasnit. Odvolací soud v tomto smyslu poukazuje na objektivní charakter odpovědnosti provozovatele v souvislosti se zvýšeným rizikem vzniku škod při provozu dopravních prostředků včetně letadel, a tedy i sportovních letadel. Z tohoto pohledu je tak nerozhodné, zda došlo k pochybení některého z pilotů či kterého, případně zda následku pochybení mohl zabránit pilot-instruktor. Tvrdí-li žalovaný, že jeho odpovědnost soud prvního stupně založil pouze na spekulacích a domněnkách, mýlí se, neboť jeho odpovědnost je objektivní a zprostit se jí může pouze za okolností, které nebyly prokázány. Takovými okolnostmi naopak nemůže být to, že pilot instruktor se letu neúčastnil v rámci plnění pracovních úkolů, ale pouze využíval svého oprávnění jako člen žalovaného spolu, stejně jako M. Z. Shodně tak není relevantní, že žalovaný let neorganizoval, nedopustil se protiprávního jednání, pilot-instruktor byl nejzkušenějším pilotem žalovaného a nevystupoval jako zástupce žalovaného. Rovněž námitky nedostatku příčinné souvislosti nemohou být důvodné, protože odpovědnost žalovaného za následky havárie je dána právě objektivním charakterem jeho odpovědnosti a není sporu o tom, že oba piloti zemřeli právě v důsledku havárie letadla. Uvedené námitky žalovaného směřují proti jinému typu odpovědnosti, za zavinění, což však není případ dané věci. K poukazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2109/2018, podle něhož okolnost, „že škůdce byl pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, nezakládá důvod ke zvýšení náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalým usmrcením blízké osoby nad rámec částek odpovídajících všem relevantním zákonným a judikatorním kritériím“, odvolací soud uvádí, že se otázkou pravděpodobně povinného pojištění žalovaného nezabýval a svůj závěr o výši plnění žalovaného učinil nezávisle na tom, zda žalovaný byl pojištěn či nikoli.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvodné odvolací námitky žalovaného, směřující právě k nedostatku jeho odpovědnosti za vznik újmy žalobců. Odvolací soud v tomto smyslu naopak souhlasí se závěry soudu prvního stupně, na něž odkazuje. Výše náhrady nemajetkové újmy:

25. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

26. Ačkoli soud prvního uvedl, že vychází z právní úpravy, provedené § 2959 o. z., po provedeném porovnání s odškodněním újmy v obdobných případech fakticky vycházel z úpravy § 444 odst. 3 zák. č. 60/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013. Za situace, kdy k nehodě letadla došlo již za účinnosti nové právní úpravy v roce 2016, odvolací soud při úvaze o výši odškodnění důsledně vycházel ze shora citovaného ustanovení a judikatury k němu, zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, na který odkazovali i žalobci, a satisfakční funkce náhrady nemajetkové újmy. Dle právní věty tohoto rozhodnutí platí, že „při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného“.

27. Odvolací soud tak ve shodě s touto judikaturou dospěl k závěru, že při odškodnění žalobců bylo třeba vycházet právě z dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, konkrétně částky 529 340 Kč, při přepočtu na eura částky 19 581,97 (ke dni škodní události činil kurz 27,032 Kč za €) u matky a partnerky zemřelého (žalobkyň a/ + c/) a patnáctinásobku u ostatních žalobců.

28. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále zdůraznil nutnost rozhodování v obdobných případech obdobně a shrnul, že „má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o. z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků (obdobně viz Metodika k náhradě nemajetkových újem na zdraví, část A/X)“. Na základě uvedeného odvolací soud výši odškodnění žalobců modifikoval dále uvedeným způsobem. U všech žalobců odškodnění navýšil o 20 %, zohlednil tak věk zemřelého, jemuž bylo v době smrti xxx let, a okolnosti na straně žalované, konkrétně to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal.

29. V případě žalobkyně a) jako matky zemřelého tak přiznal celkovou částku 423 472 Kč, při výpočtu zohlednil a odškodnění ponížil (vždy o 10 %) že nebyla nehodě přítomna, nebyla na zemřelého odkázána výživou, byť měli normální vztahy, i s ohledem na vzdálenost bydlišť byly nižší intenzity a k nehodě došlo při adrenalinovém sportu, mezi něž lze zahrnout i lety s ultralehkými letadly. Z těchto důvodů výslednou výši odškodnění ponížil o 40 %. Na druhou stranu zohlednil i to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal a nízký věk zemřelého, jak shora uvedeno, z tohoto důvodu odškodnění navýšil o 20 %. Výsledná částka 423 472 Kč po přepočtu činí 15 665,58 €. Za situace, kdy se žalobkyni a) z tohoto titulu již dostalo plnění ve výši 9 417 €, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit jí ještě částku 6 248,58 €.

30. V případě žalobce b) jako bratra zemřelého odvolací soud vycházel z patnáctinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy částky 317 604 Kč, po přepočtu 14 686,48 €. Přiznal celkovou částku odškodnění ve výši 10 280,53 €, při výpočtu zohlednil (vždy 10 %) že nebyl nehodě přítomen, nebyl na zemřelého odkázán výživou, byť měli normální vztahy, i s ohledem na vzdálenost bydlišť byly nižší intenzity, navíc nebyli v nejbližším příbuzenském vztahu a k nehodě došlo při adrenalinovém sportu, mezi něž lze zahrnout i lety s ultralehkými letadly. Z těchto důvodů výslednou výši odškodnění ponížil o 50 %. Na druhou stranu zohlednil i to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal a i nízký věk zemřelého, výši odškodnění tak zvýšil dle shora popsaných kritérií o 20 %. Protože se žalobci b) již dostalo plnění ve výši 1 962 €, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit mu ještě částku 8 318,53 €.

31. V případě žalobkyně c) jako partnerky zemřelého vycházel odvolací soud ze stejného mechanismu výpočtu jako u žalobkyně a - matky zemřelého, pouze s tím rozdílem, že ačkoli spolu bydleli, nezaložili rodinu a neměli děti. Odvolací soud tak partnerce zemřelého popsaným způsobem přiznal celkovou částku 423 472 Kč, při výpočtu (vždy 10 %) zohlednil, že nebyla nehodě přítomna, nebyla na zemřelého odkázána výživou, ačkoli spolu bydleli, nezaložili rodinu a neměli děti a k nehodě došlo při adrenalinovém sportu, mezi něž lze zahrnout i lety s ultralehkými letadly. Na druhou stranu zohlednil i to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal a i nízký věk zemřelého. Z těchto důvodů navýšil výši odškodnění dle shora popsaných kritérií o 20 %. Částka 423 472 Kč po přepočtu činí 15 665,58 €. Za situace, kdy se žalobkyni c) z tohoto titulu již dostalo plnění ve výši 9 417 €, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit jí ještě částku 6 248,58 €.

32. V případě žalobců d) a e) jako prarodičů zemřelého odvolací soud vycházel rovněž z patnáctinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy částky 317 604 Kč, po přepočtu 14 686,48 €. Každému z nich přiznal celkovou částku odškodnění ve výši 11 749,18 €, při výpočtu zohlednil (vždy 10 %), že nebyli nehodě přítomni, nebyli na zemřelého odkázáni výživou, byť měli normální vztahy, i s ohledem na vzdálenost bydlišť byly nižší intenzity, ale jako osoby v příbuzenství přímém byly se zemřelým v nejbližším příbuzenském vztahu, navíc jim v době nehody bylo více než 70 let, a k nehodě došlo při adrenalinovém sportu, mezi něž lze zahrnout i lety s ultralehkými letadly. Z těchto důvodů výslednou výši odškodnění ponížil o 40 %. Na druhou stranu zohlednil i to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal a nízký věk zemřelého. Z těchto důvodů navýšil výši odškodnění dle shora popsaných kritérií o 20 %. Protože žalobcům c) a d) se již dostalo plnění každému ve výši 1 962 €, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit jim každému ještě částku 9 787,18 €.

33. V případě žalobce f) jako nevlastního otce zemřelého odvolací soud vycházel z patnáctinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy částky 317 604 Kč, po přepočtu 14 686,48 €. Důvodem přiznání odškodnění byla okolnost, že zemřelý nesl jeho jméno, neboť v jeho dětském věku byl manželem matky a tehdy měli běžné rodinné vztahy. Přiznal celkovou částku odškodnění ve výši 7 343,24 €, při výpočtu zohlednil, že ani on nebyl nehodě přítomen (10 %), nebyl na zemřelého odkázán výživou (10 %), nebyli v žádném příbuzenském vztahu (20 %), prakticky se nestýkali či pouze v minimálním rozsahu (20 %) a k nehodě došlo při adrenalinovém sportu, mezi něž lze zahrnout i lety s ultralehkými letadly (10 %). Na druhou stranu zohlednil i to, že žalovaný svoji odpovědnost nikdy neuznal a nízký věk zemřelého (20 %). Z těchto důvodů krátil výši odškodnění dle shora popsaných kritérií o 50 %. Protože se žalobci f) již dostalo plnění ve výši 1 962 €, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit mu ještě částku 5 381,24 €.

34. O úrocích z prodlení odvolací soud rozhodl ve shodě se soudem prvního stupně ve smyslu § 1970 o. z., jejich výše vyplývá z toho, že žalobci žalovanou vyzvali k plnění ve druhé polovině roku 2019.

35. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že za situace, kdy žalobci jsou státními příslušníky xxx republiky, jde o věc s cizím prvkem. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je právo české dle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007.

36. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek postupem dle § 219 o. s. ř. ve vyhovujících výrocích I, III, V, VII, IX a XI jako správný potvrdil. V zamítavých výrocích II, IV, VI, VIII, X a XII jej postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) ve výroku uvedených částkách změnil, jinak jej rovněž potvrdil.

37. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 o. s. ř. a úspěchu žalobců v řízení. Odvolací soud jim přiznal náhradu právního zastoupení za následující úkony právní služby, konkrétně odměnu ve výši 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu - a. t.) za jeden úkon právní služby, po krácení dle § 12 odst. 4 a. t. o 20 %.

38. Žalobkyni a) přiznal náhradu za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy dne 1. 11. 2019, sepis žaloby dne 8. 11. 2019, účast na jednání soudu dne 2. 7. 2020, sepis vyjádření k výzvě soudu včetně repliky - zasláno dne 8. 10. 2020, sepis repliky k vyjádření žalovaného ze dne 2. 12. 2020, účast na jednání soudu dne 8. 4. 2021 v době od 10 do 14:20 hodin - 3 úkony, sepis vyjádření k výzvě soudu - zasláno dne 19. 5. 2021, vyjádření, zaslané dne 14. 2. 2022, obsahující pouze důkazní návrhy - ˝, účast na jednáních soudu ve dnech 21. 4. a 2. 6. 2022, sepis žádosti o opravu rozsudku - ˝ úkonu, 3 porady ve dnech 30. 6. 2020, 5. 4. 2021, 14. 7. 2022, sepis odvolání dne 18. 7. 2022 včetně jeho doplnění dne 22. 8. 2022, vyjádření k odvolání žalovaného, účast na jednání soudu dne 29. 3. 2023 a na vyhlášení rousku dne 5. 4. 2023 - ˝ úkonu. Celkem tak žalobkyni přiznal na náhradě právního zastoupení přiznal odměnu za 19 a ˝ úkonů právní služby po 2 480 Kč ve výši 48 360 Kč. Zástupkyně žalobců požadovala přiznání paušálních náhrad ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. vždy pouze jednou, s výjimkou samostatně konaných porad s jednotlivými žalobci. Odvolací soud proto částku 6 300 Kč, představující 21 náhrad, přiznal žalobkyni a) stejně tak jako náhradu za ztrátu času (§ 14 odst. 3 a. t.) při cestě na soud prvního stupně dne 8. 4. 2021 ve výši 1 000 Kč (10 x 0,5). Z celkové částky 55 600 Kč činí náhrada 21 % DPH částku 11 689 Kč, odvolací soud tak žalobkyni a) přiznal výši náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částkou 67 349 Kč, spolu s jízdným při cestě na soud prvního stupně dne 8. 4. 2021 vozidlem xxx, SPZ xxx, PHM benzín 95 prům. spotřebě 7,1 l/100 km, při cestě xxx - Praha a zpět, celkem 404 km, amortizaci 1 777 Kč (4,4 Kč x 404 km) a náhradě za PHM 970 Kč (7,1 l/100 km x 33,80 Kč/l x 404 km) ve výši 2 747 Kč, celkem 70 096 Kč.

39. Stejnou výši odměny (48 360 Kč) přiznal odvolací soud i žalobci b) a z týchž důvodů za situace, kdy sami žalobci a) a b) uvedli, že poradu se zástupkyní měli společnou. Spolu s náhradou DPH (10 156 Kč) činí výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 58 516 Kč.

40. Žalobkyni c) odvolací soud přiznal rovněž stejnou výši odměny (48 360 Kč), ale spolu se třemi paušálními náhradami za poradu s právní zástupkyní ve dnech 29. 6. 2020, 1. 4. 2021 a 7. 7. 2022 - 900 Kč. Spolu s náhradou DPH (10 345 Kč) činí výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 59 605 Kč.

41. Žalobci d) odvolací soud přiznal rovněž stejnou výši odměny (48 360 Kč), ale spolu se třemi paušálními náhradami za poradu s právní zástupkyní ve dnech 19. 6. 2020, 29. 3. 2021 a 4. 7. 2022 - 900 Kč. Spolu s náhradou DPH (10 345 Kč) činí výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 59 605 Kč.

42. Žalobkyni e) odvolací soud přiznal rovněž stejnou výši odměny (48 360 Kč), bez paušálních náhrad s ohledem na společně konané porady se žalobcem d). Spolu s náhradou DPH (10 156 Kč) činí výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 58 516 Kč.

43. Žalobci f) odvolací soud přiznal odměny pouze za 16 a ˝ úkonu (40 920 Kč), spolu s náhradou DPH (8 593 Kč) činí výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 513 Kč.

44. Tyto částky odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobcům v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

45. O nákladech státu, představovaných vyplacenou částkou 4 936 Kč, odvolací soud rozhodl podle výsledku řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tuto částku uložil zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na přesně uvedený účet.

46. O soudním poplatku rozhodl dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. s ohledem na celkovou výši žalobcům přiznané částky 1 756 010 Kč, z níž soudní poplatek činí 87 801 Kč (5 %).

Poučení