39 CO 79/2022 - 449

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 53/2017-414 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I potvrzuje, ve výroku III o nákladech řízení se mění jen tak, že jejich výše činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II žalobu do částky [částka] s týmž zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl a výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci jejich náhradu ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce v téže lhůtě.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce se domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce řízení o trestním oznámení žalobce ze dne [datum] Policii ČR, OŘP [obec] I, SKPV, 3. oddělení OHK, sp. zn. KRPA – [číslo] 2013 v kauze tzv. "stromkařů". Žalovaná poukazovala na absenci odpovědnostního titulu, zdůraznila i to, že adhezní řízení je pouze beneficium zákonodárce. Žalobce řádně škodu v trestním řízení neuplatnil a nestal se poškozeným, protože proti konkrétnímu obviněnému nebylo zahájeno trestní stíhání. Žalobci nevznikla nemajetková újma. Jeho zájem je jen majetkového charakteru, v posuzovaném řízení jde o bagatelní částku, není důvodné, aby ji zadostiučinění přesahovalo. Dne [datum] byla trestní věc odložena, právní zástupci podávali trestní oznámení s nepravdivými informacemi. Sám žalobce uvedl, že za období od 14. 7. do [datum] dostal částku [částka] a újma mu tak nevznikla.

3. Soud prvního stupně ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 53/2017-261, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 280/2019-290 Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3002/2020-146, tyto rozsudky zrušil v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Upozornil, že význam adhezního řízení pro poškozeného je standardní. Poukázal na článek VI odst. 1 Úmluvy.

4. V řízení nebylo sporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil nárok na odškodnění u žalované a Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13, konstatoval porušení práva žalobce na účinné vyšetřování. Mezi účastníky naopak bylo sporné, zda se žalobce jako poškozený připojil do trestního řízení, které je dosud vedeno ve fázi prověřování, zda je význam pro žalobce nepatrný a jaké zadostiučinění pro žalobce lze případně považovat za přiměřené.

5. Soud prvního stupně, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, dokazování doplnil a dospěl k tomu, že posuzované řízení o trestním oznámení žalobce trvá nepřiměřeně dlouho od [datum] do současnosti, tedy asi deset let a deset měsíců. Žalobce se připojil do trestního řízení jako poškozený. Řízení má pro něj standardní význam, více než deset let je v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na což je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši [částka], představujících ušlou mzdu. Žalobce je nutné odškodnit zadostiučiněním v peněžité podobě s ohledem na četná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování kopií trestního spisu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPA [číslo] [rok] [číslo] a vzal za prokázané následující. Žalobce (zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení]) podal jako poškozený oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin dne [datum], neboť měl za to, že se stal obětí organizované skupiny, která jej měla pod záminkou výdělku vylákat na práci v lese, kde ho nechala několik měsíců pracovat, aniž by měla v úmyslu za odvedenou práci zaplatit, čímž měla naplnit trestné činy podvodu, obchodování s lidmi a účast na zločinném spolčení. Žalobce uvedl, že pracoval v období od [datum] do [datum] a za práci měl slíbeno [částka] za 1 hektar, přičemž za červenec až srpen dostal žalobce [částka] a nedostal zaplaceno za září až listopad. Žalobce se připojil do trestního řízení s nárokem na náhradu škody ve výši [částka] jako ušlé mzdy, kterou by získal, pokud by byl řádně zaměstnán. V roce [rok] až [rok] byla ve věci podávána jednotlivá trestní oznámení dalších poškozených, která byla doplňována ještě v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených, kteří byli zastoupeni společným zmocněncem. V průběhu roku 2011 byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů a poškozených, potencionálních pachatelů a svědků včetně mezinárodních dožádání. Do spisu byly založeny dohody o provedení práce poškozených, výdajové pokladní doklady. V oznámení ze dne [datum] poškození uvedli, že s nimi bylo zacházeno nehumánním způsobem s odkazem na přiloženou tabulku neetického chování. Dne [datum] byl vydán záznam o zahájení úkonů v trestním řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného, na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 3 tr. zák., spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Úředním záznamem ze dne [datum] došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeného pod ORI [číslo], k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý Ing. [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Dále dne [datum] policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., [číslo jednací], neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak, proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] jako nedůvodná. K ústavní stížnosti 14 poškozených Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13, uvedená rozhodnutí zrušil s konstatováním, že jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů, tedy i žalobce, na účinné vyšetřování, vyplývající ze základních práv podle článku 8 odstavec 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí dále mimo jiné konstatoval, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy) s tím, že je neúnosné, aby prověřování podezření, že ze strany skupiny podnikatelů docházelo na území České republiky po delší dobu k systematickému porušování základních práv řady zahraničních pracovníků, skončilo jen velmi paušálně odůvodněním odložení věci, aniž by se příslušné orgány zabývaly podstatou podezření. Bylo by pak v rozporu se zásadami vyhledávací a zásady materiální pravdy, pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať se jednalo o zločin [uvedeného] nebo vydírání, útisku či nebezpečného vyhrožování. Samo odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu dle soudu působilo povrchně a nekonzistentně, shodně tak rozhodnutí státního zastupitelství. Rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření neodpovídá, byla-li věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých Krajských ředitelství Policie České republiky. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, když mohla zasáhnout desítky cizích státních občanů v oblasti jejich základních práv, navíc zde bylo dáno podezření, že probíhala dlouhodobě. Prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánu moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimiž neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po zásahu Ústavního soudu byla věc nadále prověřována. V roce [rok] Policie České republiky sepisovala úřední záznamy o podání vysvětlení, zjišťovala listinné podklady týkající se prověřované trestné činnosti, výpisy z účtů či materiály týkající se inspekce práce. Vrchní státní zastupitelství v Praze k žádosti o vyřešení kompetenčního sporu mezi Městským státním zastupitelstvím v [obec] a Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] ze dne [datum] rozhodlo, že místně i věcně příslušný k provádění úkonů v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípisem ze dne [datum] sděloval útvar pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, že není ve věci věcně příslušný, a z tohoto důvodu vrátil Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I spisový materiál s tím, ať je případně postupováno tak, že bude vyvolán spor o věcnou příslušnost. Dne [datum] Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec a číslo] vydala zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 trestního řádu. Dne [datum] vrátil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] – Obvodnímu ředitelství policie [obec] I spisový materiál k dalšímu prověřování. V roce [rok] byli na úřední záznam vyslechnuti další poškození ([jméno] Mrkos, [jméno] [příjmení]), v roce [rok] podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] a [datum] žádala Policie ČR přes Policejní prezidium ČR o provedení prověrky na Slovensku, v Rumunsku a ve Vietnamu ohledně osob poškozených. Usnesením Obvodního ředitelství [obec a číslo], službou kriminální policie a vyšetřování [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Ke stížnosti poškozených státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] ze dne [datum], sp. zn. ZN [číslo] 2013 [číslo], napadené usnesení zrušila jako neodůvodněné, neboť ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce, které nebyly využity, a konstatovala, že policejní orgán rezignoval na objasnění, neřídil se pokyny státní zástupkyně, když v odůvodnění absentují úvahy o hodnocení získatelných skutečností a proč nedošlo k naplnění jiných skutkových podstat. Dne [datum] byla činěna šetření k osobě [jméno] [jméno] [příjmení], dále byly vyžadovány listiny od insolvenčního správce. Dne [datum] byla podána žádost o prověrku místa bydliště ve Slovenské republice stran osob zde uvedených. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno]. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] byla věc odňata policejnímu orgánu PČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec a číslo], 3. oddělení hospodářské kriminality, SKPV a přikázána policejnímu orgánu ČR, Obvodní ředitelství policie [obec a číslo], jinému oddělení hospodářské kriminality SKPV. Dne [datum] podala PČR, SKPV, oddělení hospodářské kriminality k OSZ pro [část Prahy] na mezinárodní právní pomoc ze Slovenska. Dne [datum] požádalo OSZ pro [část Prahy] prokuraturu [obec] na Topľou o výslech svědka [jméno] [příjmení], k čemuž došlo v únoru 2018, následně byli v témže roce vyslechnuti i další svědci ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další. Dne [datum] požádalo OSZ pro [část Prahy] právní pomoc Rumunsko se žádostí o vyslechnutí tří svědků rumunské národnosti ([příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [jméno] [jméno]), k čemuž došlo rovněž v roce [rok], v roce [rok] potom [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne [datum] k žádosti PČR byly zaslány od právních zástupců poškozených požadované listiny. Dne [datum] byla věc vedená pod jednacím číslem KRPA [číslo] postoupena podle věcné příslušnosti Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor hospodářské kriminality. Dne [datum] byl předán spisový materiál. Dne [datum] byl spisový materiál opět předán, a to z oboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy odboru obecné kriminality. Dne [datum] rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] usnesením č. j. 1 VZN 1619/2016 – 79 o tom, že ve sporu o příslušnost je k dozoru v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec]. Dne [datum] byly policejním orgánem žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] & [právnická osoba] Dne [datum] byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany SKPV, odboru obecné kriminality, 3. oddělení, [obec a číslo] z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne [datum] byl sepsán úřední záznam o hovoru s JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

7. Z trestního spisu (stížnost na postup Policie ČR ze dne [datum], podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], vyrozumění státní zástupkyně ze dne [datum] a ze dne [datum], stížnost na průtahy ze dne [datum], stížnost na průtahy ze dne [datum], podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu ze dne [datum], stížnost ze dne [datum], výzva k zahájení úkonu trestního řízení ze dne [datum], žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum], vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum], podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zastupitelství ze dne [datum]) má soud za prokázané, že žalobce, případně další poškození prostřednictvím JUDr. [příjmení] či prostřednictvím JUDr. [příjmení] podávali stížnosti na postup Policie ČR ve věci, v níž napadali postup Policie ČR, a dále podávali stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu, to vše za situace, kdy již úředním záznamem Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] policejní orgán již v tomto úředním záznamu navrhoval spojení vyšetřování trestné činnosti jednotlivých skupin poškozených a předání kompletního spisového materiálu na KŘ Policie ČR [obec]. V trestním spise nebylo podání vysvětlení od žalobce. Údaje o žalobci uvedené v usnesení o odložení věci ze dne [datum] byly čerpány z trestního oznámení žalobce a výdajových dokladů.

8. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] soud zjistil, že věc spáchání zločinu [uvedeného] ve spolupachatelství byla opětovně odložena. Po rekapitulaci výpovědí poškozených i podezřelých policejní orgán uzavřel, že nebylo potvrzeno původní podezření. Ze stížnosti ze dne [datum] soud zjistil, že poškození podali proti usnesení o odložení věci ze dne [datum] stížnost. Trestní řízení proto není skončeno.

9. Na majetek společnosti [právnická osoba] byl prohlášen konkurz. Žalobce dne [datum] přihlásil svou pohledávku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], spočívající v nevyplacené mzdě a zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (viz přihláška pohledávka žalobce). Usnesením Krajského soudu v Brně byl konkurz zrušen pro nepostačující majetek (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum]).

10. Soud blíže nehodnotil další provedené (a vyjmenované) důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku či byly duplicitní s již provedenými důkazy, nebo by na rozhodnutí ve věci nic neměnily. Uvedl dále, že z úřední činnosti soudu je mu známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (39 Co 189/2021-325, 39 Co 144/2021-347, 39 Co 297/2020-239 a 39 Co 103/2021-251). Poškození byli odškodněni částkou [částka] za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30 %), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30 %), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10 %) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení. K nesrovnalostem uváděných žalovanou na základě studia usnesení ze dne [datum] a následnou reakci žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že není v pravomoci soudu v občanském soudním řízení přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 57/2005). Stejně tak není smyslem odškodňovacího řízení hodnotit poskytované služby právního zastoupení. Postup orgánů či chování žalobce jako účastníka soud posuzuje pouze z pohledu, zda se projevily na celkové délce řízení. Zatímco z tohoto pohledu lze v postupu orgánů veřejné moci shledat negativní podíl na délce řízení, z chování žalobce jako účastníka takový závěr učinit nelze, naopak žalobce se urgencemi snažil řízení urychlit. K případu zesnulého poškozeného [příjmení], který nežil v době uplatnění nároku u žalované a soudu, uvedl, že pochybnosti o oprávnění [příjmení] [příjmení] zastupovat žalobce byly v daném řízení rozptýleny plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. Výsledek trestního řízení – odložení věci, kterým argumentuje žalovaná, který v době rozhodování soudu není ani znám, protože usnesení ze dne [datum] je napadeno stížností poškozených, je navíc pro posouzení nemajetkové újmy žalobce v zásadě irelevantní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4739/2009).

11. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval dle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) ve spojení s § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 tohoto zákona. Shrnul, že posuzované řízení trvá zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva. Posuzované řízení bylo složité, stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci, žalobce se snažil věc urychlit a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

12. K délce řízení uvedl, že ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010). Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

13. Soud prvního stupně v prvé řadě vycházel z toho, že žalobce se po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Kladně se vypořádal s tím, že žalobce se domáhá odškodnění za situace, kdy posuzované řízení dosud neskončilo.

14. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla vážná újma na jeho právech čekáním na výsledek sporu. Délku řízení překračující již 10 let (10 let a 10 měsíců) lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověření, nelze považovat za přiměřenou, byť jde o řízení složité. Morální satisfakce není dostačující, žalobce se do trestního řízení připojil s nárokem ušlé mzdy ve výši [částka], což není bagatelní částka, a na délce řízení se nepodílel s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2058/20. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu včetně stanoviska Cpjn 206/2010 lze za soudní řízení účastníku přiznat základní částku, pohybující se v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Soud prvního stupně za přiměřenou základní sazbu označil částku [částka] za každý rok řízení, za první dva roky polovic, za situace, kdy vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, která překročí délku trvání deseti let, což je v daném případě splněno.

15. Při délce řízení deseti let a deset měsíců základní výše odškodnění činí [částka]. Tuto orientační částku dále upravoval v důsledku kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Uvedl, že řízení bylo složité především po stránce skutkové, neboť v řízení probíhají podání vysvětlení vyššího počtu poškozených. Řízení je složité i procesně s ohledem na počet poškozených, mezinárodní prvek i z toho vyplývající potřeba tlumočení či provádění dožádání. Do procesní složitosti je třeba započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování včetně Ústavního soudu. Soud naopak nezohlednil opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění proto snížil za procesní složitost o 20 %, po právní stránce o 5 %, celkem za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní (za posuzování věcné příslušnosti 5 %), o 30 % ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk. Vycházel i z toho, že žalobce se chováním pozitivně podílel na délce řízení, neboť byl právně zastoupen a činil společné úkony spolu s dalšími poškozenými. V řízení byl aktivní, formálně i neformálně se dotazoval na stav, podával stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby bylo ve věci jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů. Za toto kritérium soud zadostiučinění zvýšil o 10 % ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk. K postupu orgánů veřejné moci soud prvního stupně uvedl, že se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a výrazně přispěl k celkové délce řízení. Odkázal na výtky v nálezu Ústavního soudu dříve citovaném, zdůraznil, že policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobených nečinností, nekoncepčním rozdělením věci při jejím prověřování a dále tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. [příjmení] nebyla zjednána ani po kritice provedené Ústavním soudem. Nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním, v tomto smyslu poukázal na usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení shledal jako zásadní, z tohoto titulu zvýšil odškodnění o 30 % ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. K významu řízení pro žalobce uvedl, že se do trestního řízení připojil s nárokem na [částka]. Pro překročení této částky hovoří kritérium extrémní celkové délky řízení a množství pochybení postupu orgánů veřejné moci během řízení. Právě z tohoto důvodu přesáhla výše zadostiučinění částku uplatněnou v trestním řízení. Dostane-li se žalobci zadostiučinění zhruba trojnásobného, podle soudu se nejedná o zadostiučinění nepřiměřené ani s ohledem na to, co pro žalobce bylo v sázku. Zdůraznil i to, že škoda měla pracovněprávní souvislost. Žalobce zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od zájmu na potrestání pachatele, s odkazem na odpověď Městského státního zastupitelství ze dne 19. 2. a [datum] není zvlášť zranitelnou obětí. Zdůraznil, že řízení není skončeno a soud vychází ze stavu řízení, tak jak je tomu nyní. Za sdílení újmy zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se neznali, neměli k sobě blízký vztah a nemohli si proto újmu ulehčovat. K významu u adhezního řízení soud prvního stupně odkázal na právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3002/2020-146. Argumentaci žalované o absenci odpovědnostního titulu Nejvyšší soud již odmítl v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2889/2020-270.

16. Základní zadostiučinění ve výši [částka] soud proto zvýšil celkem o 10 % na částku [částka]. Zároveň postupem dle § 164 o. s. ř. opravil zřejmé chyby v psaní a počtech. Pochybení napravil v písemném vyhotovení rozsudku s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010. Vycházel i z toho, že žalovaná žalobci žádné zadostiučinění dosud nepřiznala. Protože je žalovaná v prodlení ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk, po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění žalobci náleží nejen přiznaná částka, ale i požadovaný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající částce [částka] s příslušenstvím soud žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. Ačkoli žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně, protože výše plnění závisela na úvaze soudu, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ve fázi řízení do rozhodnutí odvolacího soudu včetně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem řízení byly dva nároky nemajetkové újmy, které se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) započítávají na úspěch částkou [částka]. Žalobce byl s jedním nárokem úspěšný a s druhým nikoli. Žalobce po rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, účastnil se jednání dne [datum] a vyhlašování rozsudku dne [datum], čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši [částka] za úkon pro žalobce a poloviční odměna za účast na vyhlašování rozsudku (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. f) AT) při tarifní hodnotě sporu [částka]. Advokátovi také náleží paušální náhrada za tři úkony po [částka] dle § 13 odst. 4 AT včetně 21 % DPH. Celkem náklady žalobce činí [částka] (1,21 x (2 x 3 100 + 1 550 + 3 x 300)). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované uhradit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání jak žalovaná proti věcnému vyhovujícímu výroku I a výroku III o nákladech řízení, tak i žalobce, ten pouze proti výroku III o nákladech řízení.

19. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil a žalobu zamítl a současně znovu rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Nesouhlasila především se závěrem soudu prvního stupně, že je dán odpovědnostní titul státu vůči žalobci k náhradě nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení s poukazem na závazný právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený v rozsudku ze dne 29. 4. 2021, č. j. 30 Cdo 3002/2020-146. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení existence odpovědnostního titulu a následně i formy přiznaného zadostiučinění vzhledem k postavení žalobce v posuzovaném trestním řízení. Setrvala na své argumentaci o neexistenci odpovědnostního titulu v případě dosud nezahájeného trestního stíhání vůči konkrétním pachatelům. Nesouhlasila ani s tím, že žalobci a spolupoškozeným jsou přiznávány částky v extrémní výši, rovněž poukázala na množství podaných žalob za situace, že žádný z kompenzačních soudů nezohlednil význam řízení pro žalobce samotné, jimž jde pouze o majetkovou škodu ve výši jednotek či nanejvýš desítek tisíc korun. Navíc tyto částky nejsou schopni doložit existující dohodou o provedení práce či listinami, že jim škoda vůbec měla vzniknout. V době zahájení kompenzačních řízení podepisují žalobci plné moci právním zástupcům, čímž odpadají překážky, na které žalovaná upozorňuje již od roku 2017, kdy byly podávány žaloby. Poukázala na případ spolupoškozeného [jméno] [příjmení], který již v době podání žádosti o odškodnění podávané jeho jménem nežil. Řízení bylo vedeno u soudu pod sp. zn. 20 C 37/2017, dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno zamítavé rozhodnutí, proti němuž nebylo nepodáno odvolání za situace, kdy [jméno] [příjmení] zemřel již v roce 2014, žádost o náhradu škody podána v roce 2016, přiložená obecná plná moc z roku 2010 byla úředně neověřena. Podle žalované nejde o ojedinělý případ, konkrétně v řízení u nadepsaného soudu pod sp. zn. 31 C 56/2017 bylo jednáno s účastníkem, o jehož způsobilosti existují značné pochybnosti s ohledem na rozdílná data v jednotlivých dokumentech. Ze strany žalované byla proto podána žaloba pro zmatečnost. Obdobná situace nastala i v případě spolupoškozeného [příjmení] [příjmení] ve věci u Obvodního soudu pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. 14 C 57/2017. Právní zástupci soudu předložili úředně ověřenou plnou moc, která byla chybná. K usnesení o odložení věci uvedla, že byla podána stížnost a není pravomocné. Předmětné trestní řízení je složité, jde o věc s mezinárodním prvkem, respektive množstvím mezinárodních prvků, ze strany policejního orgánu je třeba žádat o provedení dožádání v cizích státech, je třeba tlumočení a rovněž se pátrá po jednotlivých poškozených. Soud prvního stupně se dále dopustil chyby v souvislosti s určením výše zadostiučinění ve smyslu toho, že při uvádění argumentace o složitosti řízení snížil zadostiučinění navíc i za počet stupňů zapojených do rozhodování, avšak následně v rámci postupu orgánů veřejné moci zadostiučinění navýšil, ačkoli šlo o dvojí zohlednění jednoho kritéria. K tvrzené pracovněprávní souvislosti uvedl, že v dané věci nešlo o pracovněprávní spor. Žalobce nedoložil vznik škody a nepředložil žádný listinný důkaz, a to ani v rámci přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba], vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. To naznačuje, proč žalobce neměl zájem domáhat se nároku z pracovněprávního vztahu v občanskoprávním řízení. Poukázala i na to, že v řízeních pod sp. zn. 19 C 53/2017, 37 C 53/2017 a 18 C 54/2017 bylo pouze konstatováno, že došlo k porušení práva, bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

20. I žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, pouze proti výroku III o nákladech řízení, soudu prvního stupně vytýkal opomenutí přiznání náhrady za zaplacený soudní poplatek za podané dovolání ve výši [částka]. Navrhoval proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku III o náhradě nákladů řízení změněn tak, aby mu byla přiznána náhrada ve výši [částka].

21. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. K tvrzené neexistenci odpovědnostního titulu poukázal i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, například pod č. j. 30 Cdo 2715/2019-196 či 30 Cdo 2889/2020-270. K naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu [uvedeného] odkázal na rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž zastupitelství vyhovělo stížnosti poškozených proti usnesení Policie České republiky o odložení trestní věci a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Toto usnesení Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] k vyjádření připojil. K tomu, co bylo pro žalobce jako poškozeného„ v sázce“, zdůraznil, že kromě náhrady škody za nevyplacenou mzdu rovněž i úrok z prodlení, náklady na zmocněnce a náhrada nemajetkové újmy. K pochybením v plných mocech u jiných poškozených uvedl, že jsou pro předmětné řízení irelevantní. Nesouhlasil ani s námitkou, že soud dvojím způsobem zhodnotil jedno kritérium, protože soud počet stupňů soudní soustavy hodnotil v souvislosti s procesní složitostí věci, v souvislosti s kritériem postupu orgánů bylo přihlíženo naopak k nekoncepčnosti a celkové laxnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. K odložení trestní věci došlo již třikrát, každé usnesení o odložení věci bylo pro nezákonnost zrušeno, usnesení z roku [rok] dokonce Ústavním soudem Tyto skutečnosti svědčí spíše o neschopnosti orgánů činných v trestním řízení a nedokládají tvrzení žalované, že se žalobce dosud nestal účastníkem trestního řízení, který by uplatnil nárok na náhradu škody v adhezním řízení. Vyjádřil názor, že trestní řízení bylo zahájeno zahájením úkonu trestního řízení, v předmětné trestní věci již [datum]. Odkaz žalované na rozhodnutí soudu prvního stupně, která nerespektují současnou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, je podle žalobce úsměvný.

22. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, pouze v napadeném věcném vyhovujícím výroku I dle odvolání žalované včetně výroku III o nákladech řízení mezi účastníky, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není, odvolání žalobce proti výroku III o nákladech řízení ano. Postupoval dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Při svém rozhodování shodně se soudem prvního stupně postupoval dle § 1, § 5, § 13 odst. 1, 2, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Se zohledněním všech konkrétních okolností věci dospěl k závěru, že názor soudu prvního stupně ohledně poskytnutí finančního, tj. peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou posuzovaného řízení je zcela opodstatněný, neboť morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva či případné omluvy je zcela nedostačující.

23. V daném případě délka posuzovaného (dosud trvajícího) řízení od podání trestního oznámení žalobcem dne [datum] činí 10 let a 10 měsíců a nelze ji označit jinak než jako extrémně dlouhou, čemuž odpovídá i základní výše ročního odškodnění [částka] ročně (při intervalu [částka] [anonymizováno] – [částka] ročně). U hlediska složitosti věci soud prvního stupně dovodil snížení základní částky celkem o 30 %. Hodnotil jak počet stupňů zapojených do rozhodování včetně Ústavního soudu, s vyloučením dopadů, způsobených vadným rozhodováním, z tohoto důvodu odškodnění ponížil o 5 %, o 20 % o procesní složitost (představovanou zejména počtem poškozených, mezinárodním prvkem i z toho vyplývající potřebou tlumočení či provádění dožádání) a o dalších 5 % za věcněprávní obtížnost. Odvolací soud s tímto hodnocením souhlasí. Odvolací soud se dále zabýval hlediskem postupu orgánů veřejné moci a přihlédl zejména k nekoncentrovanosti řízení, tedy snaze jednotlivých útvarů Policie České republiky o přesunutí věci k následnému prověřování jinými orgány, ale i k jejich činnosti či nečinnosti poté, kdy bylo Ústavním soudem již dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/2013, vyhověno ústavní stížnosti tzv.„ stromkařů“. Zohlednil i opakovaně neúspěšné snahy policejních orgánů věc odložit, přičemž usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně souhlasí s tím, že z tohoto titulu je třeba odškodnění navýšit o 30 %. Žalobce byl v posuzovaném řízení aktivním subjektem, nečinícím žádné obstrukční kroky. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně i v tom, že procesní aktivitě žalobce v posuzovaném řízení odpovídá navýšení základní částky o 10 %.

24. K námitkám žalované odvolací soud uvádí následující: Žalovaná opakovaně namítala neexistenci odpovědnostního titulu, odvolací soud v tomto smyslu poukazuje mimo jiné na závěry Nejvyššího soudu, vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2715/2019. V uvedeném rozhodnutí se dovolací soud zabýval povahou adhezního řízení ve vztahu k občanskoprávnímu řízení s tím, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na občanskoprávní či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozeného lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 987/2015 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2399/2017). Dále se dovolací soud zabýval otázkou významu adhezního řízení pro poškozeného s tím, že lze vyjít z toho, že je zásadně standardní. Neprosadí se sice předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat. I výrazně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného právě toliko nepatrný. Uvedl dále, že ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ve věci [příjmení] proti Francii ze dne [datum], stížnost [číslo]. Zaujal oproti předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení, kdy dovodil, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stadiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Dále poukázal na skutečnost, že souvislostí trestního řízení s civilními, resp. základními právy poškozených se v posuzované věci zabýval Ústavní soud ve zrušujícím nálezu ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 3626/13, v bodě 24, kde mimo jiné uvedl, že trestný čin [uvedeného], zejména je-li páchán za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo při zneužití omylu, tísně nebo závislosti poškozeného za účelem jeho užití k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, představuje závažný zásah do základních práv na osobní svobodu a osobní bezpečnost, zákaz držení v otroctví nebo nevolnictví a podrobení nuceným pracím nebo službám a na zachování lidské důstojnosti, zaručených Listinou, Úmluvou a řadou dalších mezinárodních smluv. Obdobně to platí i pro trestné činy vydírání, útisku a nebezpečného vyhrožování. Uzavřel, že závěr odvolacího soudu ohledně sníženého významu předmětu posuzovaného řízení pro dovolatele, dovozený z okolnosti, že dovolatel svá práva mohl uplatnit v civilním řízení a z okolnosti, že trestní řízení bylo vedeno teprve ve fázi prověřování, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i ESLP.

25. V souvislosti s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR neobstojí ani námitka, podle níž přiznané zadostiučinění svou výší několikanásobně přesahovalo částku, která by byla předmětem posuzovaného řízení, je-li význam věci vyjádřen jen touto částkou, když se v konečném důsledku jedná o modifikaci jednotlivých kritérií ve smyslu shora citovaného§ 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (srovnej např. rozsudek tohoto soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2889/2020).

26. Odvolací soud po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně a žalovanou namítaných hodnocení demonstrativně vymezených kritérií § 31a OdpŠk, dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, přiznal-li žalobci celkových [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení při zvýšení základní částky [částka] o 10 %. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Ve výroku III o nákladech řízení jej postupem dle § 221a změnil pouze tak, že žalobci přiznal i náhradu zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši [částka], jinak vyšel ze správných výpočtů soudu prvního stupně. Ve výroku II zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšnému žalobci. Jeho náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem za dva a půl úkonu právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a odvolání proti výroku o nákladech řízení), dále ze tří náhrad hotových výdajů po [částka] a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka] (po zaokrouhlení), celkem [částka] (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/, § 13 odst. 4 AT, § 137 odst. 3 o.s.ř.) O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k provozním možnostem žalované, o platebním místě dle § 149 odst. 1 o. s. ř.