39 Co 94/2022

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: P. s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovaným:

1. E. C. s. r.o. v likvidaci, IČO xxx sídlem xxx, Praha 2. JUDr. M. M., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika o zaplacení 115 125 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 3. prosince 2021, č. j. 25C 186/2021 - 69, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k žalované 1 zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve vztahu k žalovanému 2 se výrok I. rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný 2 je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2018 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 72 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný 2 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 27 682,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Výrokem I. shora označeného rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 115 125 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení p. a. z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2018 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p. a. z částky 72 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení tak, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhého žalovaného. Druhým výrokem soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodněnírozsudku soud prvního stupně uvedl, že zaplacení žalovaných částek s příslušenstvím se žalobkyně domáhala s tím, že dne xxx uzavřela s 1. žalovanou smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti, na základě které se zavázala 1. žalované zprostředkovat pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla na adrese xxx, Praha za úplatu 11 880 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na této zprostředkovávané adrese. Oprávnění mít danou adresu zapsanou jako sídlo měla žalovaná předplaceno do 31. 7. 2015. V případě, že by po tomto datu 1. žalovaná nechtěla nadále užívat danou adresu jako sídlo, byla v souladu se smlouvou povinna učinit kroky k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. V opačném případě se zavázala do 3 dnů od uplynutí uvedeného data zaplatit opět částku ve výši 11 880 Kč bez DPH, kterým by bylo oprávnění užívat sídlo na dané adrese prodlouženo o dalších 12 měsíců. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy zprostředkovala 1. žalované pro účely zápisu do obchodního rejstříku souhlas s umístěním sídla. První žalovaná však naproti tomu svou část dohody nesplnila a po uplynutí předplacené doby za poskytnutou službu dohodnutou úplatu neuhradila a ani neučinila kroky k výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku. Na základě výše uvedené smlouvy je tak od 4. 8. 2015 v prodlení se závazkem k úhradě dlužné úplaty. Z důvodu promlčení požaduje žalobkyně zaplacení úplaty pouze za poslední tři roky zpětně. První žalovaná je rovněž od 4. 8. 2020 v prodlení se zaplacením smluvní pokuty za 36 měsíců od března 2018 do března 2021 (do podání návrhu) ve výši 72 000 Kč, neboť porušila povinnost vymazat předmětnou adresu sídla z obchodního rejstříku. V souladu s čl. IV. odst. 2 smlouvy se 1. žalovaná zavázala v případě prodlení s úhradou úplaty dle čl. II k provedení pravomocného výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku. V případě porušení této povinnosti je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s plněním této povinnosti. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty tak vzniká nesplněním povinnosti zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku. Přílohou ke smlouvě o poskytnutí sídla obchodní společnosti, resp. ručitelským prohlášením ze dne xxx, se 2. žalovaný zavázal k uspokojení závazku žalobce v případě, že k tomuto nedojde ze strany 1. žalované. Dne 7. 5. 2020 i 1. 2. 2021 byla 2. žalovanému (dále jen „žalovaný“) zaslána písemná výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení neuhrazené pohledávky a smluvní pokuty. Žalovaný byl rovněž upozorněn na svůj ručitelský závazek za řádnou a včasnou úhradu veškerých závazků ze smlouvy mezi žalobkyní a 1. žalovanou (dále jen „žalovaná“). K výmazu sídla na výše uvedené adrese nedošlo a zároveň nebyla uhrazena ani smluvená částka dle smlouvy, byť je daná adresa jako sídlo žalované i nadále využívána.

3. Druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a pro obcházení zákona, a to jak ve sjednaném plnění, tak splatnosti i způsobu poskytnutí služby.

4. Soud prvního stupně ze smlouvy o poskytnutí sídla obchodní společnosti zjistil, že 1. žalovaná společnost E. C. s.r.o. jako povinná uzavřela dne xxx s žalobkyní jako oprávněnou smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti. Podle článku I. bodu 1 této smlouvy oprávněná se touto smlouvou zavázala k tomu, že povinné zprostředkuje souhlas s umístěním sídla povinné, a to pouze pro účely zápisu sídla v obchodním rejstříku po níže stanovenou dobu na adrese xxx, Praha, a to za úplatu sjednanou níže v této smlouvě, kterou se povinná zavázala hradit řádně a včas. Podle bodu 2 povinná měla mít zapsáno, respektive byla oprávněna mít zapsánu jako sídlo společnosti obchodního rejstříku na základě zprostředkování oprávněné zprostředkovávanou adresu. Podle článku II. bodu 1 za zprostředkování souhlasu s umístěním sídla povinné dle této smlouvy náležela oprávněné úplata ve výši 11 880 Kč bez DPH, a to za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla oprávněného na zprostředkovávané adrese. Podle bodu 2 povinnost povinné uhradit oprávněné úplatu dle této smlouvy ve výši 11 880 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla oprávněného na zprostředkovávané adrese trvá po celou dobu, po kterou bude mít povinný zapsanou jako sídlo společnosti v obchodním rejstříku zprostředkovávanou adresu, a to i bez ohledu na případné odstoupení či ukončení této smlouvy. Povinná byla povinna k úhradě úplaty podle této smlouvy po celou dobu, kdy bude jako sídlo povinné v příslušném obchodním rejstříku uvedena zprostředkovávaná adresa, a to bez ohledu na to, kdy došlo k ukončení smlouvy. Podle bodu 3 oprávnění mít zprostředkovávanou adresu zapsanou jako sídlo, měla povinná platné na základě předplacení do 31. 7. 2014. V případě, že povinná nebude mít k uvedenému datu zapsanou v obchodním rejstříku jako adresu sídla adresu odlišnou od zprostředkovávané adresy, zavázala se zaplatit oprávněné nejpozději do 3 dnů od uplynutí uvedeného data finanční částku ve výši 11 880 Kč bez DPH. Uhrazením této částky se oprávnění povinné mít zapsané sídlo v obchodním rejstříku na zprostředkovávané adrese prodlouží o dalších 12 kalendářních měsíců počítaných od uplynutí data uvedeného v první větě tohoto článku. Uvedené ustanovení se mělo použít opakovaně až do okamžiku, kdy zprostředkovávaná adresa bude u povinné vymazána z obchodního rejstříku. Úplata dle této smlouvy je vždy splatná nejpozději do 3 dnů od uplynutí období 12 kalendářních měsíců, za které byla úplata řádně uhrazena. Podle bodu 5 v případě prodlení povinné s úhradou úplaty či jakékoliv jiné platby dle této smlouvy, si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou úplaty či jiné platby ze strany povinné, kterou se povinná zavázala uhradit nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněné k její úhradě. Podle článku III. bod 1 se smlouva uzavírá na dobu určitou, a to konkrétně na dobu, po kterou je zapsána jako sídlo povinné v příslušném obchodním rejstříku zprostředkovávaná adresa. Povinná nebyla oprávněna tuto smlouvu vypovědět ani jiným způsobem ukončit před okamžikem výmazu zprostředkovávané adresy jako sídla povinné z příslušného obchodního rejstříku. Oprávněná byla oprávněna tuto smlouvu vypovědět v případě prodlení povinného s uhrazením úplaty, její části nebo jakékoli jiné platby dle této smlouvy, přesáhne-li prodlení 30 kalendářních dnů, výpovědní lhůta činí v tomto případě 1 měsíc a počíná běžet okamžikem odeslání výpovědi povinné na její adresu sídla či výše uvedenou e-mailovou adresu. Oprávněná byla oprávněna smlouvu také kdykoliv vypovědět, a to i bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činila v tomto případě 6 měsíců a počínala běžet okamžikem odeslání výpovědi povinné na její výše uvedenou adresu sídla či výše uvedenou e-mailovou adresu. Podle bodu 2 povinná vzala na vědomí, že nemá za žádných okolností ani při odstoupení či jiném ukončení této smlouvy nárok na vrácení již poskytnutého finančního plnění oprávněné na základě této smlouvy, jelikož úplata přísluší oprávněné za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na zprostředkovávané adrese - to znamená úplata ani její část, která byla již uhrazena, se nevrací. Odměna dle smlouvy náležela zprostředkovateli na zajištění oprávnění mít sídlo společnosti zapsané na zprostředkovávané adrese po určitou dobu na základě předplacení a záleží pouze na povinné, zda toto oprávnění využije či nikoliv. Podle článku IV. bod 1 povinná byla povinna zajistit si dosílku veškerých poštovních zásilek na jinou adresu, než je zprostředkovaná adresa a neuvádět sídlo společnosti (zprostředkovávanou adresu) jako svou provozovnu. Povinná vzala na vědomí, že na zprostředkovávané adrese bude mít pouze hromadnou a společnou poštovní schránku a že zde nebude jakkoliv přijímána její korespondence, než vhozením do této hromadné schránky. Dále vzala povinná na vědomí, že v prostorách nemovitosti na zprostředkovávané adrese nebude mít žádný majetek a nebude zde vykonávána žádná její obchodní či jiná činnost a že bude mít do nemovitosti na zprostředkovávané adrese fyzický přístup pouze po předchozí dohodě s oprávněnou na oprávněnou stanovenou dobu (a za odměnu). Podle bodu 2 v případě, že povinná neuhradí úplatu v souladu s článkem II. této smlouvy na období dalších 12 kalendářních měsíců, která by ji opravňovala k užití zprostředkovávané adresy na toto další období nebo bude ze strany oprávněné tato smlouva jakkoliv skončena, je povinná povinna nejpozději do 30 dnů počítaných od prvního dne prodlení s úhradou úplaty, respektive do 30 dnů počítaných od uplynutí výpovědní lhůty či od okamžiku účinnosti jiného ukončení této smlouvy provést pravomocný výmaz zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku. Povinná je v těchto případech povinna bezprostředně učinit veškeré kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy, zejména je povinna zajistit rozhodnutí příslušných orgánů o umístění sídla na jinou adresu a učinit veškeré kroky k výmazu zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku. Pokud povinná poruší povinnost stanovenou tímto článkem a nezajistí pravomocný výmaz zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku povinné ve lhůtě uvedené v první větě tohoto odstavce, je povinná povinna uhradit oprávněné smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý měsíc prodlení se splněním této povinnosti, a to bezprostředně poté, kdy bude k její úhradě vyzvána, nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy k její úhradě. Podle bodu 3 pokud povinná nezjedná nápravu ve výše uvedeném smyslu a zprostředkovávanou adresu v uvedené lhůtě neodstraní z obchodního rejstříku, je oprávněná oprávněna učinit veškeré potřebné kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy včetně všech úkonů potřebných k výmazu zprostředkovávané adresy z příslušného obchodního rejstříku. Veškeré náklady spojené s uvedeným postupem je povinná povinna oprávněné uhradit, a to nejpozději do 14 dnů od obdržení písemné výzvy oprávněného k jejich úhradě. Povinná k tomuto udělila oprávněné plnou moc pro případ, že bude smlouva ukončena nebo pro případ, že bude povinná v prodlení s úhradou úplaty nebo jakékoliv jiné platby dle této smlouvy a povinná bude v prodlení s odstraněním zprostředkovávané adresy po dobu delší než 30 dnů. Podle článku V. bod 1 právní vztahy z této smlouvy se řídí právními předpisy České republiky, zejména pak obchodním zákoníkem. Podle bodu 3 ukončení této smlouvy nemá vliv na trvání povinnosti povinné k úhradě smluvních pokut dle této smlouvy. Úhradou jakékoliv smluvní pokuty není dotčen nárok oprávněné na náhradu škody v plné výši.

5. Podle přílohy ke smlouvě k poskytnutí sídla společnosti 2. žalovaný prohlásil ve smyslu příslušných zákonných ustanovení ve vztahu k věřiteli společnosti P. cz s.r.o., že bere tímto na sebe vůči tomuto věřiteli povinnost uspokojit závazek vyplývající dlužníkovi E. C. s.r.o., IČO xxx, v této smlouvě o poskytnutí sídla společnosti (tj. závazek k úhradě dlužné úplaty 11 880 Kč bez DPH za každých byť jen započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla povinné na zprostředkovávané adrese dle článku II. této smlouvy, včetně závazku k úhradě sjednané smluvní pokuty a závazku k úhradě případného úroku z prodlení), jestliže jej neuspokojí povinná jako dlužník sama řádně a včas. Ručitel vzal na vědomí, že je sjednán jako místně příslušný pro rozhodování sporů Obvodní soud pro Prahu xxx a s tímto ujednáním souhlasil.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti E. C. s.r.o., IČO xxx, soud zjistil, že společnost byla zapsána dne 7. června 2013 se sídlem na adrese xxx, Praha, které dne 23. 8. 2013 bylo změněno na xxx, Praha, kde ho měla i k 12. 8. 2021. Původním společníkem byla společnost P. P. s.r.o., IČO xxx, od 23. 8. 2013 je pak jediným jednatelem i společníkem 2. žalovaný.

7. V dalším se soud prvního stupně zabýval otázkou mezinárodní soudní příslušnosti a dospěl k závěru, že tato je v daném případě dána v souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

8. Soud prvního stupně dále věc hodnotil právně. S odkazem na článek 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dospěl k závěru, že vztahy účastníků se řídí právním řádem České republiky. V dané věci se jedná o porušení smlouvy, jež byla uzavřena v roce 2013 a za takové situace je třeba aplikovat i hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. Na vztahy žalobkyně a žalovaných je podle soudu prvního stupně třeba aplikovat podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku tento zákon. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Obsahem smlouvy je fakticky poskytnutí podkladů žalované společnosti, které jí umožní zapsat do obchodního rejstříku sídlo na adrese xxx, Praha, aniž by však této společnosti vzniklo oprávnění prostory na uvedené adrese skutečně užívat. Smlouva tak směřuje k obcházení zákona, zejména § 37 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť zákon se řídí principem, že ve veřejných rejstřících mají být zapsána skutečná sídla (právnických i fyzických osob). Smyslem smlouvy je poskytnout 1. žalované souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti na určitém místě pro účely zápisu do obchodního rejstříku, aniž by se na daném místě sídlo žalované mělo a podle smlouvy vůbec mohlo nacházet. Sídlo právnické osoby plní obdobnou funkci jako bydliště u osoby fyzické. Je to místo, kde lze kontaktovat osoby jednající jménem právnické osoby, tedy kontaktovat právnickou osobu samotnou. Ustanovení čl. IV. bodu 1 předložené smlouvy popírá smysl právní úpravy sídla právnické osoby, neboť s umístěním sídla spojuje další závazky fakticky vylučující existenci sídla 1. žalované na uvedeném místě. Smyslem celé smlouvy je obejití kogentních ustanovení zákona, zejména § 35 písm. a) a § 37 odst. 2 obchodního zákoníku, jejichž smyslem je zajištění fungování sídel obchodních společností, která jsou nezbytná pro komunikaci s těmito osobami ze strany třetích osob, tzn. fyzických osob (spotřebitelů či podnikatelů) a právnických osob, včetně státu a jeho orgánů. Jedná se tak podle soudu prvního stupně o absolutní neplatnost ve smyslu § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Celá smlouva je tak zaměřena na obcházení zákona, k tomu, aby bylo deklarováno sídlo společnosti tam, kde se fakticky podle předložené smlouvy nacházet nemůže, čímž je uváděn v omyl obchodní rejstřík a následně všechny osoby, které vcházejí ve styk s žalovanou společností. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, nemohl vzniknout platně ani nárok žalobkyně na smluvní pokuty zakotvený ve smlouvě, neboť nevznikl-li platně závazek zajištěný smluvní pokutou, nemůže dojít ani ke vzniku nároku na smluvní pokutu (§ 544 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.). Nevznikl-li 1. žalované platný závazek, nemohl vzniknout ani 2. žalovanému ručitelský závazek ve smyslu § 304 odst. 1 obchodního zákoníku.

10. Jak vyplývá i z rozsudků Městského soudu v Praze, s nimiž se soud prvního stupně ovšem neztotožnil, smlouvy na tzv. virtuální sídla jsou konstruována tak, aby žalovaná 1. reálně žádné užívací právo k nemovitosti, na níž má umístěné sídlo, nenabyla. Jedná se tedy skutečně o rozpor se zákonem a obcházení § 37 odst. 2 obchodního zákoníku. Soud prvního stupně proto neměl nejmenší pochybnosti, že smlouvy umožňující tzv. virtuální sídla jsou absolutně neplatné podle § 39 občanského zákoníku, neboť narušují veřejný pořádek. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými pak soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Podáním ze dne 13. 1. 2022 se proti rozsudku v plném rozsahu odvolala žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje. Žalobkyně namítala, že požadavek skutečného sídla, jak byl formulován v ustanovení § 19c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl ještě za účinnosti této právní úpravy novelou z roku 2009 vypuštěn v souvislosti s harmonizací těchto pravidel s evropským právem. Tzv. virtuální sídlo je v současnosti institutem, který zákon předvídá a nezakazuje. Formální sídlo může, avšak nemusí, odpovídat sídlu faktickému. Že zákon virtuální sídlo nezakazuje, rovněž plyne z judikatury. V tomto žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9Af 21/2017 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1654/2011. S ohledem na to je žalobkyně přesvědčena, že předmětná smlouva byla uzavřena platně. Závazek žalované jakož i ručitelský závazek žalovaného tedy vznikl a nárok je opodstatněný.

12. První žalovaná prostřednictvím svého likvidátora v podání z 28. 1. 2022 navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., způsobem vyplývajícím z ust. § 212, § 212a o. s. ř., přezkoumal správnost napadeného rozsudku, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud předesílá, že - jak plyne z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku - 1. žalovaná byla rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. 83Cm 501/2020-5 ze dne 14. 12. 2020 zrušena s likvidací a byl jmenován likvidátor. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 1. 2021. Dne 13. 6. 2022 došlo k výmazu žalované z obchodního rejstříku z důvodu ukončení likvidace společnosti, a to na základě ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Odvolací soud proto vzhledem k tomu konstatuje, že žalovaná v průběhu odvolacího řízení jako procesní subjekt posledně uvedeného data zanikla (§ 185 zákona č. 89/2012 Sb.).

15. Ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř. stanoví, že ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

16. Ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. stanoví, že neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

17. Protože 1. žalovaná zanikla po provedení likvidace, není zde jiného subjektu, který by nastoupil do jejích práv a povinností. Ve vztahu k žalované má právní skutečnost jejího zániku za následek, že rozsudek o žalobě proti žalované musel odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a řízení podle ust. § 107 odst. 5 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. zastavit.

18. Na posouzení důvodnosti nároku žalobkyně uplatněnému vůči žalovanému jako ručiteli však tato procesní okolnost nemá vliv. Z ustanovení § 311 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, totiž plyne, že ručení nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem. Předpokladem důvodnosti žaloby proti žalovanému jako ručiteli je přitom přirozeně oprávněnost samotného nároku proti žalované. Proto odvolací soud musel zkoumat rovněž závěry soudu prvního stupně, učiněné ve vztahu k žalované.

19. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně vyšel ze správných skutkových zjištění. Rovněž závěry soudu prvního stupně o mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodném právu, jsou správné. S právními závěry soudu prvního stupně, které vedly k zamítnutí žaloby, se však odvolací soud ztotožnit nemohl. Mezi stranami není sporu o tom, že předmětem smlouvy, uzavřené účastníky dne xxx (dále jen „smlouva“), bylo toliko poskytnutí formálního sídla, nikoli poskytnutí takových užívacích práv, umožňujících umístění skutečného sídla společnosti, z něhož bude její podnikání řízeno. Klíčovou otázku proto představuje právní přípustnost tzv. virtuálního sídla obchodní korporace, resp. jeho soulad se zákonem. Na právní poměry z předmětné smlouvy, uzavřené dne 15. 8. 2013, je třeba použít v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a s ohledem na postavení účastníků jako podnikatelů také zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013. Ustanovení § 39 starého občanského zákoníku, jak správně soud prvního stupně uvedl, spojovalo rozpor obsahu smlouvy se zákonem bez dalšího s absolutní neplatností. Významné je proto pouze, zda předmětnou smlouvou předvídaný právní stav, při němž je sídlo zapsané v obchodním rejstříku čistě formální, je zákonem zakázán. Ustanovení § 19c odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 19. 7. 2009, obsahovalo požadavek, aby sídlo bylo adresou, na níž právnická osoba sídlí skutečně. Zákonem č. 215/2009 Sb., kterým byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/68/ES, bylo pravidlo obsažené v citovaném odstavci bez náhrady vypuštěno. Odvolací soud je přesvědčen, že tuto změnu nelze vyložit jinak, než jako záměr zákonodárce dále na povinnosti skutečného sídla netrvat. Povinnost zápisu skutečného sídla přitom nepřevzala ani nová právní úprava, obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§§ 136, 429). Že bylo od zákonného principu skutečného sídla upuštěno, potvrzuje i bohatá judikatura Nejvyššího soudu jakož i Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení NS ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1654/2011, nebo ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29Cdo 1953/2013, či rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2020, čj. 3 Afs 206/2018 - 62, dostupné z www.nsoud.cz, resp. www.nssoud.cz).

20. Odvolací soud přitom nemá důvod se v daném případě od závěrů Nejvyššího soudu odchýlit. Přisvědčit nelze ani argumentaci soudu prvního stupně povinnosti doložit při zápisu sídla právní důvod jeho užívání ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících (resp. ust. § 37 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013). Účelem tohoto kogentního pravidla je zajistit, aby právnická osoba neužívala prostor sloužící sídlu v rozporu s vůlí vlastníka dotčené nemovitosti či jejího jiného oprávněného uživatele. Uvedené pravidlo je promítnutím požadavku veřejného práva na ochranu obydlí, resp. ochranu vlastnického práva (čl. 12 a 11 Listiny základních práv a svobod). Ze zákona tedy plyne požadavek, aby sídlem byl prostor, který je způsobilý funkci sídla plnit a aby zde byl právní titul k jeho užívání. Nevyžaduje však, aby sídlo zapsané v obchodním rejstříku bylo současně sídlem skutečným. Rozpor skutečného a zapsaného sídla přitom s ohledem na shora uvedené nemůže vést ani ke zrušení obchodní korporace soudem (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 7 Cmo 87/2018). Nelze proto než v souladu s námitkami žalobkyně uzavřít, že zápis toliko formálního sídla do obchodního rejstříku není v rozporu se zákonem. Platnost smlouvy, kterou mezi sebou uzavřeli účastníci dne 15. 8. 2013, proto nemohla být dotčena tím, že předvídá jen formální povahu sídla, k jehož zřízení na dané adrese se žalobkyně zavázala zprostředkovat souhlas (viz článek I odst. 1 smlouvy).

21. Odvolací soud tedy, aniž by shledal jiný důvod neplatnosti, dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu ust. 269 odst. 2 obchodního zákoníku, na základě které žalobkyně zprostředkovala žalované souhlas s umístěním sídla na adrese xxx, Praha. Žalovaná však žalobkyni po uplynutí předplaceného období neuhradila odměnu za poskytnutí sídla za období od srpna 2018 do srpna 2019 a dále za období od srpna 2019 do srpna 2020 a dále za období od srpna 2020 do podání žaloby (tj. do 1. 4. 2021), ačkoliv umístění sídla na dané adrese podle obchodního rejstříku nadále užívala až do dne 13. 6. 2022, kdy zanikla. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1 smlouvy náleží 3x odměna ve výši 11 880 Kč bez DPH (tj. 14 375 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaná užívala sídlo zprostředkované žalobkyní. Jelikož žalovaná neuhradila včas splatnou odměnu a služeb žalobkyně užívala (nedošlo k výmazu sídla z obchodního rejstříku), dostala se do prodlení s úhradou svého závazku, pročež žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny, tj. v sazbě 9% ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2018 do zaplacení, 10% ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení a 8,25 % ročně z částky 14 375 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení.

22. V článku IV. odst. 2 smlouvy si strany sjednaly sankci ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se splněním povinnosti klienta (žalované) zajistit do 30 dnů od počátku prodlení s úhradou odměny výmaz adresy sídla klienta. Splatnou se však stane teprve uplynutím 14 denní lhůty, počítané od doručení výzvy k její úhradě. V souladu s ustanovením § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění do 31. 12. 2013) ve spojení s ust. § 300 a násl. obchodního zákoníku si tedy strany ujednaly smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti vymazat sídlo společnosti z obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že do zahájení řízení před soudem k výmazu zapsaného sídla žalované nedošlo. Žalovaná jej, jak plyne i z žalobních tvrzení, nezajistila. Podmínkou splatnosti smluvní pokuty je podle smlouvy výzva žalované k jejímu plnění. Z žalobních tvrzení, jež žalobkyně řádně doložila, plyne, že žalované byla dne 3. 2. 2021 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb ve smyslu článku IV. odst. 2 smlouvy zaslána výzva k zaplacení smluvní pokuty. Z dodejky přiložené k zásilce však plyne, že na adrese sídla žalované je žalovaná jako adresát neznámá. S ohledem na to byla zásilka vrácena žalobkyni zpět, aniž by došlo k uložení zásilky. Nelze proto usoudit na to, že se písemnost dostala do dispoziční sféry žalované. K výzvě touto cestou tedy nemohlo dojít.

23. Nárok na plnění smluvní pokuty za celé období, předcházející podání žaloby, lze mít přesto za splatný, neboť k výzvě věřitele o plnění beztak došlo, byť teprve procesní cestou - zasláním stejnopisu žaloby oběma žalovaným k vyjádření (k tomu srov. ust. § 41 odst. 3 o. s. ř. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, dostupný pod www.nsoud.cz). O jeho řádném doručení (včetně pozdějších doplnění žaloby) oběma žalovaným svědčí doručenky, založené v nalézacím spisu na č. l.

27. Že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, pak plyne ze skutečnosti, že se žalovaná ve smyslu článku IV. odst. 2 smlouvy dne 4. 8. 2015 dostala do prodlení se zaplacením úplaty za zprostředkování sídla. Protože do 30 dní od tohoto data nezajistila výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku, od počátku prvního následujícího kalendářního měsíce (září roku 2015), v němž se octla se splněním této povinnosti v prodlení, jí vznikl dluh se zaplacením smluvní pokuty za každý další měsíc prodlení. Žalobkyně žalobou nárokovala zaplacení smluvní pokuty toliko za období od března roku 2018 do března roku 2021 (včetně), tj. za období před podáním žaloby, celkově tedy za 36 měsíců. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 72 000 Kč, je proto opodstatněný.

24. Částečně důvodný byl i požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty. Žaloba, která je zároveň výzvou k zaplacení, byla doručena žalované dne 17. 8. 2021, ve smlouvě sjednaná 14 denní lhůta k zaplacení uplynula dne 31. 8. 2021, od 1. 9. 2021 byla žalovaná v prodlení a měla povinnost zaplatit také úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 72 000 Kč od tohoto data do zaplacení.

25. Žalobkyně se domáhala splnění celého žalobou uplatněného nároku rovněž po žalovaném s návrhem, aby soud uložil povinnost oběma účastníkům na straně žalované s tím, že plněním jednoho zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných. Vůči žalovanému uplatnila žalobkyně tento nárok z titulu ručení, které žalovaný za všechny splatné závazky ze smlouvy (včetně smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení) převzal podpisem ručitelského prohlášení, přiloženého ke smlouvě. Odvolací soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že nárok uplatněný vůči žalovanému jako ručiteli je po právu, neboť ručitelské prohlášení splňuje potřebné náležitosti ve smyslu ustanovení § 303 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění do 31. 12. 2013), tj. že písemné prohlášení bylo ručitelem podepsáno, dostatečně určitě je označen věřitel, jakož i zajištěná pohledávka.

26. Výzvami a předžalobní upomínkou ze dne 7. 7. 2016, 7. 5. 2020 a 1. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení nárokované částky s příslušenstvím. Tato výzva byla však vzhledem k nedostatku předchozí řádné výzvy dlužníka (žalované) předčasná. Žaloba proti žalovanému jakožto ručiteli je však přesto důvodná, neboť písemná výzva dlužníku ke splnění splatného dluhu, jež je zákonným předpokladem pro vymáhání jeho plnění na ručiteli, může být obsažena i v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníku zaplacení dlužné částky. Tento závěr přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 583/2004, k výkladu ustanovení § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění do 31. 12. 2013). Není přitom důvod se od něj nyní odchylovat, neboť úprava obsažená v obchodním zákoníku byla v tomto nynějším občanským zákoníkem zcela převzata (srov. ustanovení § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). I zde proto postačí, byla-li podána žaloba proti ručiteli a dozvěděl-li se o jejím obsahu procesní cestou. Tato podmínka proto byla splněna tím, že žaloba byla dne 20. 8. 2021 žalovanému doručena (viz doručenka na č. l. 27 nalézacího spisu). Protože 2. žalovaný doposud na dluh nic nesplnil, je uplatněný nárok vůči němu oprávněný.

27. Nedůvodnou je námitka promlčení uplatněná 2. žalovaným. Jak již bylo vysvětleno, závazek se řídí obchodním zákoníkem, neboť vznikl za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.), stejným zákonem se proto řídí i lhůty a doby (§ 3036 zák. č. 89/2012 Sb.). Promlčecí doba je tak čtyřletá a běží ode dne, kdy právo u soudu mohlo být poprvé uplatněno (§ 391, § 397 zák. č. 513/1991 Sb.). Žaloba byla podána k soudu 1. 4. 2021, promlčené jsou tak nároky, které bylo možné uplatnit u soudu před 1. 4. 2017. Žalobkyně ale požadovala úplaty za dobu od srpna 2018, smluvní pokuty za dobu od března 2018. Z uvedeného vyplývá, že nárok promlčen není.

28. Odvolací soud proto postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený výrok I. ve vztahu k 2. žalovanému do jistiny a části úroků z prodlení změnil a žalobě vyhověl, ohledně nepřiznané části zákonného úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla neúspěšná v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně učinila v řízení v prvním stupni celkem pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva žalované ze dne 1. 2. 2021 a žalovanému z téhož dne, podání návrhu na zahájení řízení, účast u jednání soudu prvního stupně dne 3. 12. 2021), v řízení před odvolacím soudem pak jeden úkon (podání odvolání). Za úkon spočívající v doplněních žalobního návrhu a žalobních tvrzení ze dne 16. 8. 2021 odměna nenáleží, neboť ze strany žalobkyně nešlo o účelně vynaložené náklady (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Nedostatky návrhu na zahájení řízení nemohou jít v tomto případě k tíži žalovaného. Za odměnu za celkem šest úkonů při tarifní hodnotě 115 125 Kč (tj. za jeden úkon 5 740 Kč) žalobkyni náleží náhrada podle ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 advokátního tarifu celkově částka 34 440 Kč, k tomu přísluší žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu při šesti úkonech právní služby 6 x 300 Kč, celkově tedy 36 240 Kč, s připočtením daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve výši 7 610,40 Kč jde o částku 43 850,40 Kč. Po zohlednění zaplacených soudních poplatků ze žaloby a odvolání ve výši 11 514 Kč činí náklady řízení žalobkyně celkem 55 364,40 Kč. Na žalovaného ovšem připadá pouze polovina této částky, tedy 27 682,20 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť důvodem zastavení řízení byl zánik 1. žalované, které tak nelze přiznat žádné právo, ani uložit žádnou povinnost.