39Co 121/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: N. O., narozená xxx trvale bytem Z., B., Slovenská republika zastoupená opatrovníkem městskou částí Praha 7 sídlem U., Praha dcery rodičů: M. S., narozená xxx trvale bytem Z., B., Slovenská republika zastoupená advokátkou P. L. sídlem S., O. P. O., narozený xxx bytem N., Praha zastoupený advokátkou H. K. sídlem V., Praha o návrhu otce na úpravu poměrů rodičů k nezletilé a určení bydliště nezletilé, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. března 2023, č. j. 43 Nc 502/2023-82, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7, vznesenou matkou v podání ze dne 31. 1. 2023.

2. V odůvodněníuvedl, že otec podal dne 13. 1. 2023 návrh na úpravu poměrů nezletilé s návrhem na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 16. 1. 2023 soud prvního stupně návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl. Podáním ze dne 31. 1. 2023 matka vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky a podala odvolání do předběžného opatření. Uvedla, že se již řízení vede na Slovensku. V České republice žila jen s ohledem na vztah s otcem nezletilé, po jeho ukončení se vrátila na Slovensko, kde žije širší rodina matky i otce. Pracuje sice pro českou firmu, ale na homeoffice ze Slovenska. Nezletilá, kromě otce, nemá na Českou republiku žádné vazby, předškolní zařízení provádělo výuku v anglickém jazyce a nezletilá česky nerozumí. Nezletilá od 7. 10. 2022 navštěvuje předškolní zařízení na Slovensku a je registrována u lékaře na Slovensku. Z uvedeného dovozovala, že české soudy nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Odvolací soud svým rozhodnutím z 21. 2. 2023, č. j. 39 Co 62/2023 - 59 rozhodnutí o nařízení předběžného opatření změnil, uvedl, že ke dni vydání rozhodnutí nemohl mít soud prvního stupně pochybnosti o své příslušnosti a soudu prvního stupně uložil o námitce uplatněné matkou rozhodnout samostatným usnesením.

3. Soud prvního stupně zjistil, že otec, matka i nezletilá jsou občany Slovenské republiky. Otec je zaměstnán u společnosti Š., a.s., je vlastníkem bytové jednotky N., Praha, na této adrese má evidováno bydliště od 17. 5. 2013, dlouhodobě žije a pracuje v České republice. Matka podnikala v České republice na základě živnostenského oprávnění, sídlo měla N., Praha, podnikatelská činnost je od 31. 1. 2022 přerušena, zaměstnána je u společnosti A., s.r.o., se sídlem v České republice, zaměstnavateli uvedla adresu N., Praha. Tuto adresu má od 24. 10. 2016 evidovánu jako adresu trvalého bydliště. Vztahy rodičů se zhoršily, podstoupili mediaci, po jejím skončení v září 2022 se matka odstěhovala do pronajatého bytu na adrese V., Praha. Dne 31. 12. 2022 matka avizovala otci prostřednictvím WhatsApp komunikace záměr odstěhovat se s nezletilou na Slovensko. Nezletilá se narodila na Slovensku, podle otce proto, že při návštěvě a v důsledku komplikací v posledních měsících těhotenství matka zůstala na lůžku. Opačné tvrzení matky nebylo podloženo. Nezletilá navštěvovala soukromou mateřskou školu F. se sídlem v Praze, kterou vybrala matka. Podle informací z webových stránek školy výuka probíhá v češtině a angličtině, školu navštěvují i čeští žáci. Od prosince 2022 do 16. 1. 2023 navštěvovala nezletilá mateřskou školu M. se sídlem V., Praha. Tvrzení otce, že výuka probíhá v českém jazyce, nebylo doloženo ani vyvráceno. Vzhledem k tomu, že rodiče mluví slovensky a tomu, jaké předškolní zařízení nezletilá navštěvovala, soud prvního stupně dovodil, že nezletilá mluví slovensky a má přiměřenou znalost českého a anglického jazyka. Matka doložila, že od 25. 11. 2022 nezletilá navštěvuje také soukromou mateřskou školu Z., B. Navštěvovala ji 4 dny v listopadu, 9 dní v prosinci, 8 dní v lednu od 20. 1. 2023. Nezletilá byla 30. 4. 2019 zaregistrována v ordinaci pediatra MUDr. A. P., U., Praha. Tvrzení matky, že má nezletilá pediatra na Slovensku, nebylo doloženo, stejně tak tvrzení otce, že měla českou chůvu a české kamarády. Matka doložila úřední záznam Úradu práce - Oddelenie sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately, Bratislava - Staré Mesto, kde byl zachycen telefonický hovor s matkou. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že nejde o důkaz, ale o tvrzení matky.

4. Následně soud prvního stupně posuzoval důvodnost matkou uplatněné námitky nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky. S odkazem na ust. § 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém dovodil, že věc je třeba posuzovat podle článku 7 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 (nařízení Brusel II ter), podle něhož jsou soudy členského státu příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

5. Dále uvedl, že soudní praxe dospěla k závěru, že pojem „obvyklé bydliště“ podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 (které je plně použitelné i pro přepracované nařízení č. 219/1111) musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Není však vyloučeno, že se na konci tohoto posouzení ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. V takovémto výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 nařízení, který se týká příslušnosti vnitrostátních soudů k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné, stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle čl. 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno. Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu.

6. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že všichni účastníci jsou slovenské státní příslušnosti a hovoří slovenským jazykem. Nezletilá dlouhodobě bydlela s oběma rodiči v Praze, tj. na území České republiky, tomu nasvědčuje nejen adresa bytu vlastněného otcem, smlouva s předškolním zařízením, potvrzení pediatra a řada evidenčních údajů, které rodiče uváděli (mj. zaměstnavatel matky, její podnikatelská činnost atd.), ale zejména předložená WhatsApp komunikace rodičů, z níž jednoznačně plyne záměr matky bydlet s otcem a nezletilou v Praze. Nezletilá má v Praze dlouhodobě pediatra a docházela zde pravidelně do předškolního zařízení (minimálně do poloviny ledna 2023). Naopak, její docházka do předškolního zařízení na Slovensku počíná až koncem listopadu 2022, je jen krátkodobá, intenzivnější až koncem ledna 2023 (tj. v období, kdy matce bylo doručeno shora zmíněné předběžné opatření). Pokud se týče jazykových znalostí, je zřejmé, že nezletilá mluví slovensky, jako oba její rodiče. Předškolní zařízení v Praze, kde výuka probíhala v anglickém a českém jazyce, vybrala sama matka. Rodiče se snažili zvolit pro nezletilou zařízení tak, aby její další jazykové schopnosti rozvinuli. Jazykové kritérium samo o sobě vodítko, ohledně vazby na Slovensko, neposkytuje. Nezletilá má příbuzné, minimálně ze strany matky, na Slovensku. Soud prvního stupně ale zdůraznil, že hlavní vztahové osoby nezletilé jsou nejprve rodiče a až poté širší rodina. Naopak nemohl odhlédnout od toho, že ačkoliv rozhodnutí o bydlišti nezletilého dítěte přísluší oběma rodičům, matka svým postupem dává jasně najevo, že toto právo otce neuznává, neboť vyjádřený nesouhlas otce s přestěhováním nezletilé jí byl znám. Na základě předložených listin je zřejmé, že nezletilá se v okamžiku zahájení řízení fyzicky nacházela na území ČR (viz potvrzení o docházce do předškolního zařízení). Na základě uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že nezletilá byla k okamžiku zahájení řízení plně integrována v České republice, přičemž matka se tento stabilizovaný stav snaží systematicky narušit. Obvodní soud pro Prahu 7 je tak podle shora uvedeného článku 7 nařízení Brusel II ter příslušný k rozhodnutí o návrhu otce (řízení o úpravě výchovy, výživy a určení bydliště), proto návrh matky zamítl.

7. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení zastavuje. Podle ní soud prvního stupně vycházel z neosvědčených tvrzení otce, nezjistil názor opatrovníka a neučinil důležitá zjištění pro své rozhodnutí. U WhatsApp komunikace nebyla prokázána její pravost, zejména to, zda pochází z doby tvrzené otcem, matce nebyla zaslána. Podle matky má nezletilá obvyklé bydliště na Slovensku, již v roce 2022 tam se svou matkou fakticky pobývala, což vyplývá z tvrzení otce (v roce 2022 v září byla matka na Slovensku 20 dní, v říjnu 23 dní, v listopadu 19 dní, v prosinci 15 dní, otec dalších 18 dní byl s nezletilou na Slovensku). S odkazem na nařízení a judikaturu matka v zásadě souhlasila, nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně posoudil jednotlivá kritéria. Namítala, že rodinné a sociální zázemí má nezletilá na území Slovenska, v České republice nemá žádného příbuzného. Nezletilá se na Slovensku zdržovala pravidelně a Slovensko považuje za svůj domov. Porod proběhl na území Slovenska, k tomu se matka rozhodla sama, měla zde podporu své rodiny, otec by se o ni po porodu nebyl schopen postarat. Nezletilá je slovenské národnosti, rodným jazykem je slovenština, v České republice nepřicházela do kontaktu s nikým, kdo by hovořil česky. Výuka ve školce probíhala v anglickém jazyce, že školku navštěvovali čeští žáci, považovala za nerozhodné. Otec neprokázal, že by nezletilá hovořila česky. Se školkou byla v kontaktu matka. Nebylo jí zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že nezletilá měla přiměřenou znalost českého jazyka. Nyní několik měsíců pobývá na Slovensku, českým jazykem nemluví a nerozumí mu. Přítomnost nezletilé na Slovensku není dočasné a příležitostné povahy. Většinu dní tráví na Slovensku od července roku 2022, dochází zde do předškolního zařízení s vědomím otce, je registrována u dětské lékařky, má zde volnočasové aktivity, vytváří si zde další vztahy. Do Prahy se matka přestěhovala pod vlivem otce a ekonomické situace, za svůj domov považovala Slovensko, takto to vnímá i nezletilá. Od počátku nebylo jisté, jak dlouho v České republice setrvá, nikdy nevyslovila ani fakticky nesouhlasila s tím, aby nezletilá měla faktické bydliště v České republice, tu brala jako dočasné řešení. Tento názor měli oba rodiče, proto nezletilou záměrně neučili česky. Na bydlišti nezletilé se nikdy nedohodli, jednalo se o faktické soužití do doby možného přemístění otce na jinou pozici. Matka měla v České republice pobyt jen přechodný. Otec souhlasil s tím, aby nezletilá navštěvovala školku na Slovensku. Ze zprávy slovenského Úřadu práce vyplývá, že matka má na Slovensku všechny sociální vazby, má zde bydlení, zaměstnání, nezletilá zde navštěvuje školku i lékařku, Slovensko považuje za svůj domov. Nezletilá se na Slovensko adaptovala, na Českou republiku nemá žádné vazby.

8. Otec navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Soud prvního stupně podle něho správně dospěl k závěru, že nezletilá byla v době zahájení řízení plně integrována v České republice, přičemž matka se tento stav snaží narušit. Není pravda, že nezletilá dlouhodobě žije na Slovensku. Nezletilá má v České republice svého otce, v době zahájení řízení zde žila i matka, usnesení o předběžném opatření zde 16. 1. 2023 převzala. Nezletilá chodila do mateřské školy M. a F., v roce 2022 v září 16 dnů, v říjnu 14 dnů, v listopadu 12 dnů a v prosinci 6 dnů. Dalších 10 dnů strávila s otcem ve dnech pracovního volna. Tvrzení matky, že v roce 2022 byla v září 20 dnů, v říjnu 23 dnů, v listopadu 19 dnů a v prosinci 15 dnů na Slovensku proto považoval za nepravdivé. Zdůraznil, že hlavními vztahovými osobami jsou rodiče, podle něj matka otce ignoruje. Aktuálně mu odpírá plnohodnotný styk s nezletilou. Nezletilá v České republice do konce ledna 2023 žila, setkávala se s vrstevníky, i matka má v České republice své přátele. Nezletilá milovala dětský kolektiv v mateřské škole a měla svého oblíbeného učitele R., ptala se na J., L. Nezletilá od narození žila v bytě otce, v září 2022 se matka odstěhovala na adresu V., Praha, následně nezákonně přestěhovala dceru na Slovensko ke svým rodičům, dceru se snaží socializovat na Slovensku, denně ji nutí opakovat, že je doma v B., že zde má své kamarády a školku, zahrnuje ji množstvím hraček, snaží se vytěsnit vzpomínky nezletilé na domov v Praze. Před tím, nezletilá na Slovensku dlouhodobě nikdy nebyla. K bydlišti dále uvedl, že nezletilá má v Praze registrován dlouhodobý pobyt, od 30. 4. 2019 zde má zdravotní péči na klinice A., zde byla na vyšetření 23. 5. 2022, 4. 5. 2022, 28. 6. 2022, 13. 9. 2022, 7. 11. 2022, 16. 12. 2022, dále se měla dostavit ve dnech 18. až 21. 1. 2023. V Praze docházela na plavání, balet. Od ledna 2023 si na Slovensku nezletilá nemohla vybudovat vazby. Dále uvedl, že matka podala k Okresnímu soudu Bratislava III 8. 2. 2023 návrh na zahájení řízení o úpravě poměrů k nezletilé, usnesením ze dne 15. 3. 2023, č. j. 37 P/19/2023-41, bylo řízení pro nedostatek pravomoci zastaveno. Nesouhlasil s tím, že se nezletilá na Slovensku narodila cíleně, poukazoval na to, že matka byla registrována v G., kde ji byla poskytována péče. Dne 28. 4. 2019 se matka vrátila do Prahy a do ledna 2023 zde žila. Ač oba rodiče mluví slovensky i s nezletilou, přicházela nezletilá do kontaktu s českým prostředím, v rezidenčním areálu si hrála s dětmi, stejně tak ve školce, která poskytovala výuku i v češtině, působila zde česká pedagožka a americký pedagog, většina dětí byly Češi. Nesouhlasil s tím, že všechnu péči zajišťovala matka, nezletilou vodil do školky a také ji vyzvedával. Výslovně nesouhlasil s tím, aby nezletilá chodila do mateřské školky na Slovensku. Pokud reagoval na zprávu matky „xxx.“, bylo to poté, co se matka byla podívat ve školce, kterou vlastní rodiče matčina bývalého přítele. Otce nenapadlo, že by matka umístila dceru do školky bez konzultace s ním a bez jeho souhlasu. Školky v Praze vybírali společně. Dne 3. 3. 2023 navštívil školu M. v B. Dozvěděl se, že nezletilá dochází nepravidelně do adaptačního programu v řádu několika málo hodin týdně za účasti matky. Tvrzení matky, že si nezletilá ve školce vytvořila hluboké vazby, považoval za smyšlené. Matka byla zaměstnána v České republice u společnosti A., s.r.o., nyní se se svým zaměstnavatelem domlouvá na přemístění na pobočku na Slovensku. V České republice pobírala sociální dávky při mateřské a rodičovské dovolené, což bylo podmíněno dlouhodobým pobytem v České republice. Nesouhlasil s tím, že matka pobyt v České republice vnímala jako dočasné bydliště. Matce bylo známo, že otec žije v České republice od svých studií po dobu x let, že jeho práce xxx je úzce profilově zaměřená na firmu Š., jinde ji prakticky nemůže vykonávat. První setkání s matkou proběhlo 1. 4. 2016 v Praze, po půl roce se k němu nastěhovala a od té doby matka měla bydliště v Praze, kde matka měla registrován pobyt, zdravotní pojištění, daňový domicil i soukromou zdravotní péči. Na Slovensku rodina nežila, neměla kde. Před narozením dcery matka nabádala otce, aby koupil nový byt, věnovala hodně času vybírání bytu či pozemku, nakonec otec zakoupil pozemek v R., kde měli jako rodina postavit rodinný dům jako svůj nový domov, pozemek vydražila matka. Nesouhlasil s tím, že matka nikdy nevyslovila souhlas s faktickým bydlištěm v České republice. Dne 13. 10. 2021 jí byla potvrzena registrace u VZP z titulu faktického bydliště v České republice. V České republice si registrovala dlouhodobý pobyt, protože zde žila a podnikala. Otec nikdy nevyslovil souhlas s docházkou nezletilé do mateřské školy na Slovensku, naopak vyslovil nesouhlas. Dále podrobně rozepsal, jak probíhá styk s nezletilou od 24. 12. 2022. K názoru nezletilé uvedl, že jí 11. 4. 2023 budou 4 roky, není rozumově vyspělá a vyzrálá natolik, aby si sama dokázala vytvořit názor ohledně toho, v jaké zemi a v jakém městě chce žít, ani tento názor prezentovat.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. - ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. - účastníkem řízení), že má obsahové náležitosti, vyžadované ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud napadené usnesení považuje co do skutkových zjištění i právního hodnocení za správné, proto na odůvodněnínapadeného usnesení plně odkazuje.

11. Již v usnesení ze dne 21. 2. 2023, č. j. 39 Co 62/2023-59, na které odkazoval i soud prvního stupně, odvolací soud ze založených listin zjistil, že podle lustrace v informačním systému základních registrů má otec bydliště od 17. 5. 2013 na adrese N., Praha, matka má na stejné adrese hlášeno trvalé bydliště od 24. 10. 2016. Z těchto listin i rodného listu nezletilé vyplývá, že rodiče i nezletilá jsou občany Slovenské republiky, nezletilá se narodila v B., ze smlouvy o poskytnutí péče a vzdělávání v soukromém zařízení, že rodiče uzavřeli smlouvu s A., s.r.o., se sídlem v Praze, že zde nezletilá bude chodit do předškolního zařízení na adrese V., Praha. Otec dále založil e-mailovou komunikaci rodičů ze září a října 2022 ohledně mediace, e-mail z 10. 1. 2023, zaslaný zástupkyni matky, kde ji informoval, že se obrátil na OSPOD, který mu doporučil společnou návštěvu rodičů, e-mail ze 7. 1. 2023, v němž otec s odchodem matky nesouhlasí, e-mail ze 7. 1. 2023, v němž matce oznamuje, že nesouhlasí s tím, aby se odstěhovala z okolí Prahy, kde žijí, nesouhlasí, aby se přestěhovala s nezletilou na Slovensko, dále otec založil WhatsApp komunikaci za dobu od 17. 10. 2022, kde mu matka nejprve oznamuje, že ve svém čase bude s nezletilou jezdit do B., protože to je jejich domov a mají tam sociální vazby, otec 7. 12. 2022 sděloval, že s delšími a častějšími odchody nezletilé do B. nesouhlasí, 31. 12. 2022 matka otci oznámila, že se s nezletilou stěhuje do B., 11. 1. 2023, že nikdy nebude souhlasit s určením bydliště v České republice, jestli bude usilovat soudně o bydliště v ČR, všechny dohody padají.

12. Otec k podanému vyjádření doložil usnesení Okresního soudu Bratislava I ze dne 23. 3. 2023, č. j. 5 P 10/2023-196, kterým tento soud vydal předběžné opatření o úpravě styku, z jehož odůvodněnívyplývá, že otec dne 16. 2. 2023 podal návrh na navrácení nezletilé do ciziny z důvodu jejího neoprávněného přemístění. Dále založil usnesení Okresního soudu Bratislava III ze dne 15. 3. 2023, č. j. 37P/19/2023-41, kterým tento soud řízení o úpravu poměrů k nezletilé, zahájené k návrhu matky, pro nedostatek pravomoci zastavil. Otec dále doložil zaregistrování u Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky matky z 13. 10. 2021 z důvodu, že má faktické bydliště od 1. 9. 2021 v České republice, založil i zprávu A., spol. s r.o. o návštěvách nezletilé u lékaře, jak je popsal ve svém vyjádření, založil i fotografie a korespondenci se Soukromou mateřskou školou M. a mezi rodiči, jak ji zmiňuje ve svém vyjádření.

13. Pokud jde o právní hodnocení, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ani matka závěry soudu prvního stupně v tomto směru nezpochybňovala. Lze tak jen zdůraznit, že soud prvního stupně správně vyšel z čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter, tedy z toho, že rozhodným je místo obvyklého pobytu nezletilé v době zahájení řízení dne 13. 1. 2023, výklad tohoto pojmu podal způsobem, jak jej vyložil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 a 21 Cdo 4909/2014, 24 Cdo 2715/2021. Je třeba upřesnit, že příslušnost se posuzuje podle článků 7 až 10 uvedeného nařízení, která dopadají na protiprávní přemístění dítěte.

14. Z výše uvedeného vyplývá, že otec od studií (podle něho x let) žije v České republice, v roce 2016 se seznámil s matkou, která se k němu nastěhovala, rozhodli se pro založení rodiny, dne xxx se jim narodila nezletilá, se kterou žili ve společné domácnosti v bytě otce do září 2022, kdy se matka odstěhovala do jiného bytu v Praze, následně otce na konci roku 2022 oznámila, že se přestěhuje na Slovensko, což v lednu 2023 realizovala, podle potvrzení Soukromé mateřské školy (č. l. 34 spisu) nezletilá do školky na Slovensku v roce 2023 začala docházet 20. 1. 2023, před tím docházela do školek v České republice, a to F., od prosince 2022 A., s.r.o., kam podle potvrzení školky docházela i 9. - 16. 12. 2022, 4. 1. až 16. 1. 2023. Nezletilá zde měla svého ošetřujícího lékaře. Oba rodiče byli zaměstnáni u českých firem, měli zde své příjmy, platili zde daně a pojištění, matka sama dokládala pro VZP ČR, že zde má skutečný pobyt.

15. Z uvedených skutečností je zřejmé, že ke dni zahájení řízení měla nezletilá obvyklé bydliště v České republice, kde od narození bydlela společně s rodiči. S ohledem na skutečnost, že žalovaná od narození žije v České republice, navštěvovala zde předškolní zařízení, lékaře, je třeba dovodit, že se nezletilá v České republice začlenila do místního prostředí, a byť mluví slovensky a má příbuzné na Slovensku, že obvyklé bydliště má v České republice. Zdůraznit je třeba i to, že otec s přemístěním nezletilé nesouhlasí, došlo k němu přes výslovný nesouhlas otce, ač matce žádná objektivní skutečnost v tom, aby nadále v České republice bydlela, nebránila. K názoru nezletilé nebylo možné přihlížet, když odvolací soud souhlasí s otcem, že s ohledem na věk nezletilé (x) není ještě dostatečně rozumově vyspělá k tomu, aby si byla schopná takový názor vytvořit a (proti vůli některého z rodičů) ho prezentovat. Tvrzení matky, že se do České republiky přestěhovala jen dočasně na dobu soužití s otcem, je tvrzením o jejím bydlišti. Pokud matka uvádí, že nedala souhlas k tomu, aby nezletilá žila v České republice, je třeba poukázat na to, že nezletilá „od narození“ v České republice žila, neboť se matka krátce po porodu do České republiky k otci vrátila, matka proti pobytu nezletilé v České republice nic nenamítala do konce roku 2022, na Slovensku nezletilá před podáním žaloby k soudu nebydlela, dojížděla tam na návštěvy, koncem roku 2022 častěji, neboť matka patrně chystala přemístění na Slovensko. Není zde proto žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by žalovaná před podáním návrhu k soudu měla obvyklé bydliště na Slovensku. S následným přemístěním nezletilé otec nesouhlasí, jak plyne z jím vyvolaného návratového řízení, které probíhá na Slovensku, ke změně obvyklého bydliště nezletilé proto ani následně nemohlo dojít. Na změnu obvyklého bydliště nezletilé nelze usuzovat jen z rozhodnutí matky. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že matka je schopna zajistit potřeby nezletilé a že se ji (přes nesouhlas otce) po přestěhování snaží integrovat na Slovensku, což dokládala zprávou Oddělení sociálněprávní ochrany dětí Bratislava, to však nemůže změnit závěr o obvyklém bydlišti nezletilé ke dni zahájení řízení. Zjištění stanoviska čtyřleté nezletilé či kolizního opatrovníka, který se k věci nevyjádřil, ač mu jsou příslušné rozhodnutí a listiny zasílány, není předpokladem pro vydání rozhodnutí. Navíc je třeba upozornit, že tím, že matka nezletilou přemístila do jiného státu bez souhlasu otce a tomu aktuálně ani neumožňuje obvyklý styk, o čemž svědčí vydané předběžné opatření, matka otevírá otázku, zda je pro nezletilou vhodným vychovatelem, čímž se bude zabývat soud v rámci řízení o věci samé.

16. Podle názoru odvolacího soudu nebyly splněny ani podmínky čl. 9 nařízení Brusel II ter, neboť nezletilá nezískala obvyklý pobyt na Slovensku a nebyly splněny ani podmínky uvedené pod písmeny a), b), když otec nedal souhlas s přemístěním a do jednoho roku vyvolal návratové řízení, které dosud neskončilo, české soudy o věci samé dosud nerozhodly.

17. Nelze použít ani článek 10 nařízení Brusel II ter. Nezletilá je sice občankou Slovenské republiky, dosavadní život ale trávila v České republice a jen z toho, že se ji matka po přemístění snaží socializovat na Slovensku, nelze dovodit, že by nezletilá měla silnější vztah ke Slovensku. Otec podal návrh na úpravu poměrů k nezletilé v České republice, příslušnost slovenských soudů neakceptoval, ani se na ni s matkou písemně nedohodl. Podle názoru odvolacího soudu je výkon příslušnosti českých soudů i nyní v nejlepším zájmu nezletilé, protože zde má obvyklý pobyt, měla zde obvyklé sociální vazby, protiprávnímu přemístění nezletilé matkou nelze poskytovat ochranu, když se otec od počátku snaží jeho důsledky zvrátit.

18. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné, proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení