39Co 169/2017

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců Mgr. Martina Slováčka a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: M. P., bytem M., P., zastoupený Mgr. Veronikou Parmovou, advokátkou se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti žalované: P. P., bytem B. C., U. of S., S., S. k. V. B. a S. I., trvale bytem C., B., S. r., zastoupená Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o určení výživného na zletilou dceru a o vzájemné žalobě na zvýšení výživného, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. února 2017, čísla jednacího 57 C 57/2015-274, t a k t o :

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. ve vztahu k běžnému výživnému za období ode dne 1. září 2014 do dne 30. června 2017 potvrzuje a ve zbytku mění jen tak, že a) výživné žalobce k žalované stanovené naposledy rozsudkem Okresného súdu Malacky ze dne 30. června 2001, čísla jednacího 4 C 63/00-43, částkou 5 000,- Sk měsíčně, se ode dne 1. července 2017 zvyšuje na částku 330,- GBP měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalované a b) nedoplatek na výživném za období ode dne 1. září 2014 do dne 30. září 2017 v celkové výši 2 440,67 GBP je otec povinen zaplatit žalované v pravidelných měsíčních splátkách po 100,- GBP spolu s běžným výživným splatných počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť i jedné splátky nedoplatku dlužného výživného za období ode dne 1. září 2014 do dne 30. září 2017 řádně a včas se stává splatnou celá dosud neuhrazená část tohoto dluhu.

III. Odvolání žalobce proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal stanovení výživného placeného na žalovanou částkou 270,- liber šterlinků (dále jen GBP) měsíčně ode dne 1. září 2014; výrokem II. k protinávrhu žalované zvýšil výživné stanovené naposledy rozsudkem Okresného súdu Malacky ze dne 30. června 2001, č. j. 4 C 63/00 - 43 v částce 5 000,- Sk měsíčně s účinností od 1. září 2014 do 30. června 2016 na částku 400,- GBP měsíčně, za měsíce červenec, srpen a listopad 2016 na částku 300,- GBP měsíčně, za měsíce září a říjen 2016 na částku 400,- GBP měsíčně, počínaje dnem 1. prosince 2016 na částku 400,- GBP měsíčně s tím, že nedoplatek na zvýšeném výživném za období od 1. září 2014 do 6. února 2017 v celkové částce 3 350,67 GBP uložil žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 100,- GBP společně s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s účinností ode dne právní moci rozsudku; výrokem III. zamítl vzájemnou žalobu ohledně částky 100,- GBP měsíčně za období od 1. září 2014 do 31. prosince 2014 a 20,- GBP měsíčně za období od 1. ledna 2015 do 30. června 2016; výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se původním vzájemným návrhem domáhala placení výživného v částce 545,- GBP měsíčně s účinností ode dne 1. září 2014, posléze vzala svůj návrh částečně zpět a soud prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil samostatným rozhodnutím, takže předmětem vzájemné žaloby zůstalo výživné v částce 500,- GBP měsíčně od 1. září 2014 do 31. prosince 2014, 420,- GBP měsíčně od 1. ledna 2015 do 30. června 2016, 300,- GBP měsíčně za červenec, srpen a listopad roku 2016, dále 400,- GBP měsíčně za září a říjen 2016 a do budoucna pro období počínající 1. prosincem 2016. S ohledem na bydliště žalované na území Slovenské republiky shledal založenou svou mezinárodní soudní pravomoc a místní příslušnost na základě prohlášení žalované a ustanovení článku 5 nařízení Rady (ES) čísla 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. V odůvodněnísvého rozhodnutí soud prvního stupně vypočítával jednotlivé důkazní prostředky a z nich plynoucí skutková zjištění směřující k objasnění poměrů žalobce a jeho rodiny, matky žalované a její rodiny a poměrů a potřeb žalované. Soud prvního stupně zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým zjišťováním hodnoty nemovitostí manželů P. (matka žalované a její stávající manžel) ve Slovenské republice a manželů P. (žalobce a jeho stávající manželka) v České republice pro nadbytečnost. Ze stejných důvodů zamítl ostatní navržené a neprovedené důkazní prostředky předkládané zejména otcem a týkající se tvrzených levnějších možností ubytování žalované ve skotském Stirlingu, kde studuje, dosažitelných levnějších pořizovacích cen učebních pomůcek či možných levnějších nákladů na cesty z místa studia domů a zpět. Za nevěrohodnou považoval listinu předkládanou žalobcem a vypracovanou I. S. z H. r. s.r.o. (při nedoložení existenci a profesní úrovně této realitní kanceláře), která se týkala oceňování nemovitostí ve spoluvlastnictví manželů P. či výlučném vlastnictví nebo spoluvlastnictví jen některého z nich se závěrem, že realitní kancelář nepřiložila žádné vzorky obdobných nemovitostí, dle nichž určovala tržní cenu, neseznámila se se stavem zkoumaných nemovitostí a nepřipojila ke svému prohlášení podklady, ze kterých vycházela. Označený důkazní prostředek vyznívající jednoznačně ve prospěch žalobce považoval za účelový. Za nepodstatná pro rozhodnutí ve věci považoval soud prvního stupně žalovanou předložená prohlášení A. P. a E. T., jejichž existence a status studentek Univerzity ve Stirlingu prokázány nebyly, se závěrem, že z obou prohlášení plyne toliko, že nejlevnější letecké cestování je se společností Ryanair a údaje o průměrných výdajích na jídlo a domácnost uveřejněné na webových stránkách univerzity jsou nízké. Za nesporné zjištění na základě shodných tvrzení účastníků považoval fakt, že za období od září 2014 do ledna 2017 zaplatil žalobce na výživném žalované částku 7 949,33 GBP, nad tento rámec nepřispěl. Soud prvního stupně shrnoval poměry žalobce, který je ženatý se současnou manželkou J. P., nemá jiné nezletilé nezaopatřené dítě. Je zaměstnán u stejného zaměstnavatele od roku 2007, za období od září do prosince roku 2014 činil jeho průměrný měsíční příjem částku 72 448,- Kč, za první polovinu roku 2015 částku 51 118,- Kč, za druhou polovinu stejného roku částku 58 176,- Kč, za období od ledna do června 2016 představoval průměrný čistý měsíční příjem žalobce částku 50 580,- Kč, za následující kalendářní pololetí s ohledem na jeho pracovní neschopnost činil 42 214,- Kč, přičemž žalobce obdržel nemocenské dávky od zaměstnavatele v celkové výši 11 235,- Kč, dále dávky od příslušné správy sociálního zabezpečení ve výši 30 030,- Kč. Vzal za prokázaný hrubý příjem jeho manželky za celý rok 2015 ve výši 313 698,- Kč, v roce 2016 průměrný čistý měsíční příjem částkou 26 328,- Kč. Žalobcova manželka je vlastnicí bytové jednotky číslo 1xx/6x na adrese B., P. (v ní bydlí její rodiče a bratr s omezenou svéprávností bez placení nájemného, pouze hradí spojené služby) a rodinného domu na adrese M., P., v němž vede domácnost se žalobcem. Vypočítával jednotlivé náklady domácnosti žalobců, jejichž nejvýraznější položku představuje splátka hypotečního úvěru, která do roku 2015 činila 23 000,-Kč měsíčně, následně po refinancování částku 18 620,- Kč měsíčně hrazených žalobcem v postavení dlužníka. Obdobně soud prvního stupně zhodnotil poměry matky žalované, která je vdaná a má se svým stávajícím manželem další vyživovací povinnost k synovi narozenému v roce 1999 a studujícímu střední školu. Uzavíral, že matka žalované je společnicí E. s.r.o., společně se svým manželem pak T. s.r.o. a E. s.r.o., která vlastní dvě stavby s pozemky v Bratislavě v katastrálním území P., popisoval hospodářské výsledky těchto společností. Manžel matky je vlastníkem rodinného domu s pozemkem a se zahradou v katastrálním území V. v obci Bratislava, kde celá rodina včetně žalované žije, nemovitosti nabyl darem od svých rodičů. Manželé P. mají dále ve spoluvlastnictví bytovou jednotku o velikosti 22 m2 v obci Š., matka žalované je poloviční spoluvlastnicí pozemků v obci Vinné, pozemku zastavěného zesilovací stanicí v obci Blatné Revištia, poloviny rekreační chaty v obci Vinné a jedné poloviny rodinného domu s pozemkem a zahradou v Košicích, všechny tyto slovenské nemovitosti nabyla z titulu dědictví. Za peníze získané prodejem jiné části zděděné nemovitosti zakoupila byt číslo x v katastrálním území N. v Bratislavě, ze kterého má příjem ve formě nájemného. Manžel matky navíc vlastní rodinný dům s pozemkem v katastrálním území M., dále je spoluvlastníkem bytu na adrese Š., B., který užívá jeho dcera z dřívějšího svazku, manžel matky má totiž další dvě dospělé děti. Byl od x. č. 20x do x. č. 20x poslancem Evropského parlamentu, v období 1. s. 20X do 31. l. 20X měl nárok na dočasné příspěvky v částce 6 250 568 EUR čistého. Jeho průměrný čistý příjem od E. s.r.o. činil v roce 2015 částku 1 418,92 EUR měsíčně, od září do prosince roku 20X částku 1 441,78 EUR měsíčně. Základem pro výpočet jeho daně z příjmu za rok 2014 byla částka 105 920,40 EUR, z čehož činily příjmy ze zahraničí částku 90 192,24 EUR, daň z příjmu částku 24 378,76 EUR. V roce 2015 byla základem pro výpočet jeho daně z příjmů částka 20 128,84 EUR, daň z příjmu činila 3 117,03 EUR, přičemž měl příjmy jen ze závislé činnosti. Je poslancem Národní rady Slovenské republiky a pobírá plat ve výši 1 345,20 EUR měsíčně čistého, dále je poživatelem účelových paušálních náhrad. K důkazním návrhům a námitkám žalobce o možném příjmu matky žalované na pozici asistentky jejího manžela během působení v Evropském parlamentu shledal, že od roku 20X nesměl evropský poslanec zaměstnávat svého rodinného příslušníka jako asistenta, z toho důvodu matka žalované na pozici asistentky nepracovala. Její průměrný čistý měsíční příjem za období od září do prosince roku 2014 činil 1 033,05 EUR, v lednu 2015 částku 1 050,76 EUR, po změně zaměstnání v období od února do listopadu 2015 částku 1 452,73 EUR, od ledna do prosince 2016 částku 1 579,62 EUR čistého. Vedle toho má matka žalované příjmy z pronájmu nemovitosti, bytu v B. v katastrálním území N., které dosahovaly částky 4 220,- EUR ročně hrubého, roční výdaje částky 1 200,- EUR. Je od 1. února 2015 zaměstnána na dobu neurčitou v Univerzitní nemocnici Bratislava jako lékařka ve své specializaci na plný úvazek, sjednaná mzda činí 1 895,20 EUR hrubého měsíčně. Soud prvního stupně dále shrnoval poměry žalované, která studuje od září 2014 na univerzitě ve skotském Stirlingu čtyřletý bezplatný bakalářský program postavený na roveň studia na vysokých školách v České republice. Její školní výkony jsou výjimečné, je hodnocena jako nejlepší studentka ročníku, v době rozhodování soudu prvního stupně navštěvovala ročník třetí. Ve škole je brigádně zaměstnána jako referent pro počítačové vědy a matematiku od září roku 2016 s příjmem 30,- GBP měsíčně, vykonávala dobrovolné neplacené funkce reprezentantky třídy od roku 2014 a předsedkyně výboru pro studentské záležitosti od září 2015, za což obdržela ocenění, studuje jinak v prezenční formě denního studia „na plný úvazek“. Náklady na studium považoval soud prvního stupně za dostatečně zjištěné ze zprávy studentského svazu univerzity ve Stirlingu ze dne 30. září 2016 a získané dále z univerzitních internetových stránek. Za odůvodněné měsíční náklady a potřeby žalované považoval částku nejméně 800,- GBP vynakládanou v souvislosti s jejím studiem. Soud prvního stupně po právní stránce aplikoval na věc české hmotné právo v souladu s článkem 4 (přesněji článkem 4 odstavce 3 věty první - pozn. odvolacího soudu) Haagského protokolu ze dne 30. listopadu 2011 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti. Aplikoval zákon čísla 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), v platném znění. Za nedůvodnou považoval žalobu žalobce na určení jeho vyživovací povinnosti, na které nemá naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění. Odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. US 17/95, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dnů 26. srpna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 539/2009), 29. května 2013 (sp. zn. 21 Cdo 893/2011), 19. ledna 2011 (sp. zn. 33 Cdo 4808/2008) a ze dne 27. března 1997 (sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Uzavíral, že přes jeho poučení o nutnosti tvrzení a prokázání skutečností, z nichž plyne existence naléhavého právního zájmu na určení, vzneseným požadavkům žalobce nevyhověl s tím, že rozhodnutí o vzájemné žalobě žalované na zvýšení výživného, tedy žaloba na plnění, vymezí najisto postavení obou účastníků, za takového stavu nemůže žalobce mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ve vztahu ke vzájemné žalobě soud prvního stupně citoval z ustanovení § 910 odst. 1, § 911, § 913 odstavců 1 a 2, § 914, § 915 odst. 1, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 o.z., odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dnů 30. září 2014, sp. zn. II. US 2121/14, 24. listopadu 2009, sp. zn. II. ÚS 2155/09, ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 2623/09, a 21. dubna 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10. Zdůraznil, že podstatnou změnou právní úpravy oproti době, v níž vznikala označená rozhodnutí Ústavního soudu, je ustanovení § 915 odst. 1 o.z., podle kterého má dítě k výživě oprávněně právo na zásadně shodnou životní úroveň s jeho rodiči, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Odkázal rovněž na ustanovení § 163 o. s. ř. o možnosti změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek na základě podstatné změny okolností rozhodujících pro výši a další trvání dávek, přičemž změna je přípustná od okamžiku změny poměrů. Tu bez dalšího shledával v prostém plynutí času, výživné bylo naposledy rozhodnutím soudu upraveno v době, kdy žalované bylo pět let a její matka byla na rodičovské dovolené s mladším polorodým bratrem narozeným v roce 1999, žalobce byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 152,- Kč. Zdůraznil současné studium žalované na vysoké škole sloužící k prohlubování jejího předchozího vzdělání, žalovaná pokračuje v přípravě na budoucí povolání, nenabyla dosud schopnosti sama se živit, vyživovací povinnost jejích rodičů trvá s odkazem na výše zmíněné nálezy Ústavního soudu. Uzavíral, že časové nároky studia a zdravotní stav žalované neumožňují přivydělávat si další brigádou, prioritní je pro ni plnění studijních povinností. Změnu poměrů shledával též na straně obou rodičů. Matka žalované je zaměstnána a ani část vyživovací povinnosti již nemůže plnit osobní péčí o žalovanou, je vdaná a její příjem se oproti roku 2001 zvýšil, byť má ještě další vyživovací povinnost k nezaopatřenému synovi. Příjem otce se rovněž více než zdvojnásobil, je ženatý, avšak jeho vyživovací povinnost k manželce nebyla v době rozhodování soudu prvního stupně aktivní, přičemž vyživovací povinnost k dítěti má před ostatními přednost, natož pak před dalšími smluvně převzatými povinnostmi (zmínky žalobce o splácení hypotečního úvěru na manželčin dům). Soud prvního stupně dále uzavíral, že na rozsah vyživovací povinnosti žalobce nemá vliv fakt, že nebyl zcela srozuměn s výběrem vysoké školy žalované. Za zvláštní považoval žalobcovu zmínku o nadstandardním bydlení žalované za částku 447,- GBP, ačkoliv on vyčísluje náklady na své bydlení na částku převyšující 23 000,- Kč měsíčně v zemi, kde jsou obecně nižší životní náklady. S přihlédnutím k faktu, že žalovaná ne vždy šetrně hospodaří se svými penězi, považoval měsíční částku výše nákladů 800,- GBP za přiměřenou. Při stanovení výše výživného reflektoval celkové majetkové poměry obou rodičů žalované, celkovou hodnotu jejich movitého i nemovitého majetku a jejich životní úroveň s odkazem na další rozhodnutí Ústavního soudu ze dnů 29. listopadu 2012, sp. zn.

II. ÚS 3624/11,

10. června 2013, sp. zn. I. ÚS 4239/12 a 16. března 2006, sp. zn. III. ÚS 511/05. Odmítal odkazy žalobce na nemajetnost v situaci, kdy jeho manželka za trvání manželství splácí a bude splácet již druhou nemovitost v jejím výlučném vlastnictví, zatímco matka žalované zakoupila společně se svým manželem pouze jeden malý byt na Š., z něhož nemá příjem. Ostatní nemovitosti rodina nabyla z dědictví, případně darem v rodině, matka vlastněný byt pronajímá, u ostatních je pouze podílovou spoluvlastnictví a nemá z nich žádný příjem. Shledal, že ji nelze nutit rozprodat své nemovitosti jen proto, aby žalobce nemusel platit výživné v míře na něj připadající. Stejně nelze nutit manžela matky, aby rozprodal rodinný majetek a hradil z něj potřeby žalované. Příjem matky žalované je navíc mírně nižší oproti příjmu žalobce a při existenci další její vyživovací povinnosti k dítěti. Soud prvního stupně přesto uvažoval o jejím 50 % podílu na úhradě odůvodněných potřeb žalované. Nelze ani dovozovat, že v rozsahu, kterým matka žalované a její rodina přispívají na její potřeby nad rámec zákonné povinnosti, snad zaniká či se snižuje zákonná vyživovací povinnost žalobce. Soud prvního stupně odmítl zmínky žalobce, že žalovaná je zvyklá na mnohem vyšší životní úroveň oproti jeho se závěrem, že jeho domácnost dlouhodobě měsíčně spotřebuje přes 70 000,- Kč čistého, ačkoliv v ní pobývají pouze dva dospělí lidé. Soud prvního stupně za přiměřené výživné považoval částku 400,- GBP měsíčně od doby nástupu žalované na vysokou školou. V některých měsících požadovala žalovaná pouze částku 300,- GBP s ohledem na pracovní neschopnost žalobce. Zdůrazňoval, že je právem, nikoliv povinností rodiče přivést na svět dítě. Stane-li se tak, musí si být vědom všech důsledků, včetně nutnosti dítě vyživovat. Vypočetl výši nedoplatku s ohledem na nesporná tvrzení účastníků. Odmítal zmínky žalobce o rozporu přiznání výživného s dobrými mravy, jejichž pojem vymezoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 2444/2007. Uzavíral, že to byl žalobce, kdo zahájil řízení o stanovení výživného a určil dobu, které se týká. Chování žalované nespadá pod tak intenzivní a negativní projevy vůči žalobci, které by znamenaly značnou neúctu k rodiči, vulgaritu či jiné situace podřaditelné pod dobré mravy. Žalovaná podáním protinávrhu jen reagovala na otcovu žalobu, stávající zhoršené vztahy účastníků souvisí pouze s probíhajícím řízením, po jehož skončení stresující faktor odpadne. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch obou stran byl částečný, ve vztahu k výši výživného byl úspěch výraznější na straně žalobce, který však byl plně neúspěšným ve své určovací žalobě. Proti rozsudku podal žalobce dne 3. března 2017 blanketní odvolání doplněné ke dni 14. března 2017. Odůvodňoval je odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Odmítal závěr, že neprokázal naléhavý právní zájem na určení výživného, jenž je dán zejména obavou zpětného doměření vyživovací povinnosti, které by bylo v jeho finanční situaci likvidační s přihlédnutím k faktu, že s ním žalovaná přestala komunikovat. Představy žalované a její matky o výši výživného znamenají neúměrnou finanční zátěž. Pro žalobce a jeho budoucí život představuje určení vyživovací povinnosti soudem nezbytné a jediné možné řešení. Ohledně rozsahu vyživovací povinnosti odvolatel odkazoval na ustanovení § 913 odst. 1 o.z. Zdůrazňoval, že i při hodnocení majetkových poměrů rodičů žalované je nutné přihlížet nejen k faktickým příjmům, ale i k celkové hodnotě movitého a nemovitého majetku a způsobu života, respektive životní úrovni (např. I. ÚS 299/06). Vyživovací povinnost k dítěti mají oba rodiče, byť nikoliv stejným dílem (např. I. ÚS 527/06), do úvah o majetkových poměrech rodičů se promítne i hodnota majetku, způsob života, tedy životní úroveň osob sdílejících s rodiči společnou domácnost. Podle žalobce soud prvního stupně tyto zásady porušil, neboť vycházel pouze z příjmů dosahovaných žalobcem a jeho manželkou, u které zohlednil vlastněné nemovitosti, a z příjmů dosahovaných matkou žalované a jejím manželem, u nichž se naopak s hodnotou jimi vlastněného nebo spoluvlastněného majetku nevypořádal. Opomněl a jako nadbytečný zamítl důkazní návrh žalobce směřující ke zjištění hodnoty nemovitostí vlastněných či spoluvlastněných manžely P. Žalobci nezbývalo, než předložit listinu certifikované makléřky I. S. z renomované slovenské realitní kanceláře H. r. s.r.o., z níž byla patrná udržovaná tržní kupní cena nemovitostí a předpokládaná výše nájmu z nich podle aktuální situace na trhu. Soud však předložený důkaz hodnotil jako nevěrohodný mimo jiné s odůvodněním, že nebyla prokázána existence realitní kanceláře, ačkoliv listina obsahuje její název spolu s adresou a identifikačními čísly. Pro jistotu předkládal výpis ze slovenského obchodního rejstříku s tvrzením, že hodnota nemovitostí byla určena zcela standardně podle aktuální situace na trhu s přihlédnutím ke stáří nemovitostí a k lokalitě. Soud prvního stupně nenařídil znalecké zkoumání ceny nemovitostí, je tak logické, že odhadovaná hodnota byla vyčíslena bez možnosti realitního makléře prohlédnout si předmět ocenění a detailně se s ním seznámit. I v případě zajištění přístupu do nemovitostí by se odhadovaná cena navýšila maximálně v řádech několika tisíců EUR. I tak si mohl soud prvního stupně učinit úsudek o předpokládané ceně namítaných nemovitostí, která není zanedbatelná a pohybuje se v rozpětí od 1 841 831,- EUR do 1 975 381,- EUR. Pro případ pochybností o správnosti zprávy mohl nařídit výslech I. S., který navrhoval i v rámci odvolacího řízení. Při hodnocení majetkových poměrů matky žalované a jejího manžela se soud prvního stupně spokojil ve vztahu k jejich společnostem, zejména E., s.r.o., pouze s konstatováním, že vlastní dva pozemky se stavbami v katastrálním území P. v obci B. a s jejími hospodářskými výsledky za roky 2014 a 2015 podle účetních závěrek a daňových přiznání. Nijak se nevypořádal s faktem, že předpokládaná hodnota jmenované společnosti dosahuje částky v rozpětí od 2 000 000,- do 2 500 000,- EUR při započítání hodnoty nemovitého majetku, vysokého stavu na účtech a nerozděleného zisku z minulých let. Opakovaně upozorňoval na nesrovnalosti v obratech a nákladových položkách této společnosti za oba dva roky, na účelové snižování jejího majetku a tvrzené ztráty v roce 2015, vždy s náležitým vysvětlením, ani s tím se soud v napadeném rozsudku nevypořádal. Žalovaná nijak nevyvrátila žalobcova tvrzení ohledně hodnoty nemovitostí vlastněných či spoluvlastněných manžely P. a obchodních podílů v E. s.r.o. Žádná z těchto nemovitostí není na rozdíl od nemovitosti vlastněné žalobcovou manželkou zatížena hypotečním úvěrem, což soud rovněž nebral v potaz. Z výslechu matky žalované i jejího manžela vyplynulo, že ani jeden z nich nedokázal odhadnout hodnotu svých nemovitostí či podílu v obchodních společnostech, matka žalované nebyla schopna ani sdělit výši nájemného plynoucího z výlučně jejího bytu. Je nasnadě, že manželé P. disponují dostatkem finančních prostředků. Odmítl argumenty soudu prvního stupně, že je nelze nutit, aby prodávali svůj majetek jen proto, aby žalobce nemusel v odpovídající míře hradit výživné. Argumentace napadeného rozhodnutí nemůže při hodnocení majetkové situace manželů P. obstát. Není podstatné, jakým způsobem nemovitý majetek nabyli, podstatná je jeho hodnota dosahující řádu milionů EUR, což v napadeném rozsudku soud nezohlednil, popsanými námitkami se nezabýval. Naopak zmiňoval, že žalobcova manželka splácí během manželství již druhou nemovitost, aniž by zohlednil, že první splatila v drtivé většině sama před uzavřením sňatku. Vycházel-li podle žalobce soud prvního stupně při posuzování životní úrovně obou rodin pouze a jen z hodnoty jimi vlastněného majetku, není zřejmé, jak dospěl k závěru, že by se žalobce měl na nákladech své dcery podílet stejným dílem jako matka žalované. Existuje značný nepoměr majetkových situací žalobce a jeho manželky na straně jedné a matky žalované a jejího manžela na straně druhé, který odůvodňuje rozhodnutí o vyživovací povinnosti otce v nižší výši, než by měla být vyživovací povinnost matky. Vycházel-li soud prvního stupně v rámci svých úvah o výši výživného a podílů obou rodičů žalované na něm pouze z příjmů rodičů žalované a jejich stávajících manželů, jedná se o postup nesprávný a závěry jsoucí zcela v rozporu s právní praxí a ustálenou judikaturou. Navíc bylo zjištěno, že žalovaná a její matka se žalobcem nekonzultovaly finanční stránku zahraničního studia ani fakt, zda bude v jeho možnostech hradit dceři polovinu požadovaných nákladů. Musely si být vědomy, že nebude-li to v jeho schopnostech, bude náklady hradit matka žalované. Obě tak byly srozuměny s tím, že matka žalované bude hradit vyšší část výživného. Z toho logicky plyne, že životní úroveň matky žalované jí umožňuje hradit náklady spojené se zahraničním studiem dcery ve Skotsku v plné výši, v opačném případě by se jistě finanční stránkou takového studia a možnostmi otce zabývaly obě dvě spolu s ním v dostatečném předstihu, aby žalovaná měla jistotu, že otec bude schopen svůj „podíl“ na výživném hradit. To v úmyslu ani neměly, obě shodně uvedly, že by samy žalobu nepodaly, pokud by tak neučinil otec. Ani s tím se soud prvního stupně nevypořádal. Odvolatel předložil soudu prvního stupně ke zhodnocení schopností a možností rodičů žalované novinový článek o průměrných platech ve slovenských nemocnicích a informaci Českého statistického úřadu týkající se průměrného výdělku řídících pracovníků v oblasti informačních technologií k doložení, že jeho plat v částce 70 000,- Kč hrubého koresponduje s jeho vzděláním a pracovním zařazením, průměrná mzda lékaře na Slovensku v nemocnici se pohybuje okolo 2 403 EUR, což je příjem vyšší než tvrzený příjem matky žalované. Tyto důkazní prostředky soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost, nezohlednil ani zdravotní stav žalobce a jeho manželky řádně doložený lékařskými zprávami, včetně nákladů na léky, ve smyslu nejistoty dosahovaného příjmu obou pod vlivem nepříznivého zdravotního stavu. Odvolatel zpochybňoval i odůvodněnost uplatněných potřeb žalované a její majetkové poměry s tvrzením, že předkládala rozpis nákladů údajně spojených se studiem ve Skotsku, drtivou většinu z nich nedoložila. U doložených nevyvrátila tvrzení žalobce podložené relevantními důkazy, že se daly pořídit za ceny podstatně nižší. Polemizoval s tvrzenou nutností nadstandardního bydlení kvůli přítomnosti hlodavců, plísní a hlasitosti na studentské koleji, aniž by předložila relevantní důkazy. Naopak vypověděla, že se již na počátku studia stěhovala z jednoho typu ubytování do jiného, avšak stejně drahého, takže ani dražší forma není zárukou klidu. K vyvrácení těchto námitek žalované předložil k důkazu elektronickou zprávu, odpověď zaměstnance univerzity odpovědného za správu kolejí, v němž tazatele ujišťoval o standardech ubytování a non stop servisu správce ve všech kolejních budovách. I tento důkazní prostředek soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl. Předkládal řadu dalších důkazů, zejména scany oficiálních stránek univerzity dokládající, že ubytování lze v kampusu pořídit za ceny podstatně nižší než tvrzené žalovanou, která si vybrala jedno z nejdražších ubytování z nabídky. Levnější forma dostupného ubytování přitom převyšuje standard nabízený českými univerzitními kolejemi, což se rovněž snažil prokázat řadou důkazních návrhů zamítnutých soudem prvního stupně pro nadbytečnost. U cen učebnic žalovaná předkládala jakousi průměrnou cenu bez doložení, že takové částky skutečně vynaložila. Nedokázala vyvrátit žalobcův argument o možnosti pořízení učebnic za částku nesrovnatelně nižší. Žalobce předkládal tabulku s rozpisem učebnic a nabídek jejich cen zveřejněných na internetu a odbornou knihu na kompaktním disku, kterou žalovaná zakoupila, ačkoliv ji lze zdarma stáhnout z internetu. Tyto důkazy, stejně jako další žalobcem navrhované a týkající se cen letenek ze Skotska na Slovensku a zpět, soud zamítl. K prokázání tvrzení o nadstandardních nákladech žalované odvolatel předkládal soudu prvního stupně tabulku odůvodněných nákladů spojených se studiem ve Stirlingu pocházející z oficiálních webových stránek univerzity, ze které plyne jejich měsíční výše zhruba v částce 508,- GBP při uvažovaných dvanácti kalendářních měsících. V takové situaci žalobcem hrazené výživné 270,- GBP převyšuje polovinu těchto nákladů a pokryje i případné oprávněné potřeby žalované během prázdnin, kdy pobývá na Slovensku a objektivně si může hradit své náklady výdělky z placených brigád. Ani tuto skutečnost soud prvního stupně nezohlednil. Smutným faktem zůstalo, jak konstatuje i odůvodněnínapadeného rozsudku, že žalovaná doložila zejména náklady zaplacené v restauracích, kavárnách a cukrárnách nebo na volnočasové aktivity a módní doplňky, které nelze pokládat za odůvodněné a nezbytné. Zamítnutý pro nadbytečnost byl i žalobcem navrhovaný žebříček hodnocení kvality univerzit, v němž se české umístily na vyšších příčkách než Univerzita ve Stirlingu. Přes tyto pochybnosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že odůvodněné potřeby žalované činí nejméně 800,- GBP měsíčně, ačkoliv žalovaná vynakládá peníze ne vždy šetrně. Podle odvolatele se jedná o náklady ne zcela standardní ve srovnání s průměrnými náklady na studium prezentovanými na webových stránkách univerzity samotné. Odmítal argumentaci soudu prvního stupně, že výživné musí umožnit žalované vytvoření rezervy pro nenadálé výdaje, neboť není zohledněn fakt, že žalobce výživné hradí i během veškerých prázdnin, kdy žalovaná nestuduje a může se na úhradě svých nákladů podílet vlastními výdělky z placených brigád. Odvolatel trval na argumentu, že žalovanou rozepsané, nikoliv však prokázané náklady nejsou nezbytnými. Považoval je za nadhodnocené, jejich prostřednictvím se žalovaná snaží zajistit si vyšší než běžný životní standard studenta, na který je díky matce a nevlastnímu otci zvyklá a který se nachází zcela mimo majetkové poměry, možnosti a schopnosti žalobce, navíc bez vlastního přičinění a konzultace s oběma rodiči. Vzhledem k nedoložení skutečných nákladů ze strany žalované navrhoval před soudem prvního stupně k důkazu výpis z jejího účtu. Soud návrhu vyhověl, žalovanou vyzval k jeho předložení a následně procesně pochybil, když žalovaná výzvě nevyhověla, aniž by se s touto skutečností odůvodněnínapadeného rozhodnutí vypořádalo. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu zmiňovanou žalobcem před soudem prvního stupně lze u zletilého dítěte očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Zpochybňoval časovou náročnost studia žalované, které je tvořeno třemi předměty za semestr. Během něj může žalovaná brigádně pracovat, což ponechal soud prvního stupně bez povšimnutí. Vykonává navíc celou řadu dobrovolných neplacených funkcí v rámci univerzity. Za její přiměřené úsilí k tomu, aby se částečně živila sama, překvapivě napadené rozhodnutí považuje práci v rámci školy na pozici referenta pro počítačové vědy a matematiku s příjmem 30,- GBP měsíčně nepostačující ani na úhradu 3 % tvrzených nákladů. Zvolila-li žalovaná finančně náročné studium v zahraničí, měla si dopředu ověřit, zda jsou oba rodiče schopni se rovnoměrně podílet na úhradě očekávaných nákladů. To vše konzultovala pouze se svou matkou, obě pak žalobce „postavily před hotovou věc“. Měla za takové situace počítat s variantou, že nemusí být ve finančních možnostech otce podílet se požadovanou měrou, měla se naopak snažit si alespoň část svého finančně náročného studia zajistit vlastním přičiněním. Nic jí nebrání obstarat si brigádu s ohledem na nízkou časovou „náročnost“ jejího studia. Místo toho automaticky počítá s tím, že otec bude hradit polovinu nákladů, jejichž skutečnou výši ani nedoložila. Odvolatel odmítal argumentaci napadeného rozhodnutí, že si žalovaná nemůže přivydělávat větší měrou s ohledem na svůj zdravotní stav, jenž zůstal nedoložen. Předloženo bylo pouze lékařské potvrzení, že má migrény a úzkosti, které předkládala jen na podporu argumentace o „nutnosti“ pořídit si dražší formu ubytování, nikoliv kvůli nemožnosti vlastní výdělečné činnosti, kterou odůvodňovala jen časově náročným studiem. Sama prohlašovala, že si má v úmyslu najít brigádu. Je nelogickým závěr soudu prvního stupně, že si nemůže přivydělat tvorbou webových stránek či jinými IT činnostmi kvůli prevenci migrén, neboť studuje obor programování, u kterého lze předpokládat, že se bude v budoucnu činnostmi v oblasti informačních technologií živit. Opakovaně argumentovala finanční náročností zahraničního studia, které však zahrnuje především položku školného. U žalované se jedná pouze o náklady na život, školné aktuálně neplatí. Ve Skotsku je hrazeno pouze za magisterský studijní program a žalovaná sama deklarovala, že nepočítá s tím, že by školné na magisterské studium požadovala po rodičích. Odmítal závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého na rozsah jeho vyživovací povinnosti nemá přímý vliv skutečnost, že nebyl srozuměn s výběrem vysoké školy žalované. Zahraniční studium je nepoměrně více finančně náročné oproti studiu na Slovensku či v České republice. Nebylo ze strany žalované zahájeno v dobré víře, že otec bude schopen hradit polovinu požadovaných nákladů. Neadekvátně svému věku spoléhala na krytí výdajů prostřednictvím výživného, aniž by se pokusila obstarat brigádu. Volba univerzity ve Skotsku nemůže být hodnocena jako odůvodněná potřeba zejména za situace, kdy se nabízela možnost studovat kvalitnější a finančně dostupnější univerzitu v České republice. Z provedených důkazů vyšlo najevo, že žalovaná je schopna se alespoň částečně samostatně živit a tím se přiměřeně podílet na úhradě nákladů. Podle odvolatele soud prvního stupně procesně pochybil, pokud se nevypořádal se skutečností, že žalovaná nepředložila všechny důkazy, které po ní sám soud ve svém usnesení ze dne 19. září 2016 požadoval, zejména přehled výdajů s doklady o úhradě, výpis ze slovenského i zahraničního účtu žalované, doklady o úhradě učebnic a nákladů na cestu z letiště a na letišti v Edinburghu a sdělení Evropského parlamentu, že matka žalované pracovala v letech 20X až 20X jako asistentka svého manžela včetně přehledů dosažených příjmů. Odvolatel trval na tom, že soud prvního stupně podle své úvahy nehodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, nepřihlížel pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně skutečností uvedených samotnými účastníky. Neúplně tak zjistil skutkový stav. Trval na stanovisku, že není v jeho možnostech, schopnostech a majetkových poměrech hradit výživné v přiznané výši. Naopak žalovaná je zvyklá na vysoký životní standard odvíjející se od způsobu života její matky a nevlastního otce a automaticky bez jakéhokoliv vlastního přičinění požaduje po žalobci úhradu poloviny svých, navíc nedoložených, nákladů. Nejedná se o náklady oprávněně, nezbytně sloužící k uspokojení jejích odůvodněných potřeb ve smyslu o.z., což soud prvního stupně nezohlednil. Sice uvedl, že reflektoval celkové majetkové poměry obou rodičů žalované, posuzoval hodnotu jejich majetku a jejich životní úroveň, s tím se však nemůže odvolatel ztotožnit a nesouhlasí s tím. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v rozporu se svým názorem vyjádřeným v usnesení ze dne 19. září 2016, č. j. 50 757/2015 - 169, v rámci kterého považoval částku 300,- GBP měsíčně za odpovídající rozumnému uspořádání vztahů s ohledem na dosavadní výsledky dokazování. Po vydání tohoto usnesení pak žalovaná soudu žádné další důkazy způsobilé zvrátit předestřený názor nepředložila. Navrhoval tedy odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že výživné žalobce k žalované naposledy stanovené rozsudkem Okresného súdu Malacky ze dne 30. června 2011 zvýší na částku 270,- GBP měsíčně, případně aby jej s odkazem na ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Odvolatel posléze při jednání odvolacího soudu tvrdil a listinnými důkazy dokládal změnu poměrů na jeho straně spočívající ve faktu, že spolu se svou manželkou osvojil v červenci roku 2017 V. L. P., čímž mu vznikla nová vyživovací povinnost. Doplňoval, že od března roku 2017 v návaznosti na napadený rozsudek hradí měsíčně 500,- GBP výživného sestávajících z částky 400,- GBP na běžné zvýšené výživné a ze 100,- GBP nedoplatku. Zakládal dále listiny o jeho průměrných příjmech, které činily 57 532,- Kč měsíčně v první polovině roku 2017 a v dalších dvou kalendářních měsících průměrně 51 124,- Kč. Nežádal o snížení výživného kvůli existenci nové vyživovací povinnosti, nicméně souhlasil podle svého původního návrhu s měsíčním výživným v částce 270,- GBP se zohledněním dosud uhrazených nedoplatků. Řízení před soudem prvního stupně trvalo jeden a půl roku ne kvůli jeho nečinnosti, ale kvůli nutnosti zajistit účast všech navrhovaných svědků a půlročnímu výměnnému pobytu příslušné soudkyně. Odmítl obranu žalované, že i některé její důkazní návrhy byly ze strany soudu prvního stupně opomenuty a ona z toho nesprávnost napadeného rozhodnutí nedovozuje s tvrzením, že podstatou jeho námitky je nezohlednění veškerých důkazů, které měl soud k dispozici spolu s těmi, které požadoval od žalované, přičemž zejména výše zmiňované čtyři podstatné důkazní prostředky nebyly žalovanou předloženy, přitom by jistě rozhodování soudu prvního stupně ovlivnily. Ten se s jejich absencí v odůvodněnínapadeného rozhodnutí nevypořádal. Odmítal, že by se o žalovanou nezajímal. Dcera s ním nekomunikuje, nezbývá mu než se snažit vyhledat ji na sociálních sítích. Znovu polemizoval s časovou náročností studia žalované a upozorňoval na fakt, že i dle webových stránek stirlingské university 75 % studentů zvládá brigády v rozsahu 10 hodin týdně při průměrné mzdě 5,- GBP, nejméně tuto částku si může žalovaná k uspokojení vlastních potřeb obstarat sama. Není pravdou, že je schopen bez potíží zvýšené výživné hradit, vypomáhá si výběry z kreditních karet, dostává se do debetu, s úhradou dluhů mu vypomáhají rodiče, aby předešel případným nedoplatkům odvislým od úspěchu ve sporu, které by nemohl hradit a vedly by k jeho finanční likvidaci. Upozorňoval na neosobní charakter elektronického blahopřání žalované k jeho narozeninám, přestala komunikovat poté, co zjistila, že není schopen platit požadované výživné. Zdůrazňoval „nepoměr majetkových poměrů“ jeho a jeho manželky na jedné straně a matky žalované a jejího manžela na straně druhé. Jeho nynější rodina má k dispozici pouze deset let starý dům zatížený hypotékou a padesát let starý byt, rodina matky žalované nezatížené nemovitosti a obchodní podíl ve společnosti v řádech desítek milionů euro s tím, že zejména E., s.r.o., v níž je matka žalované společníkem, má majetek nejméně v hodnotě 2,5 milionu EUR tvořený nemovitostmi, nerozděleným ziskem a penězi na účtu. Od těchto hodnot se odvíjí výše majetkových podílů matky žalované a jejího manžela, kteří také z titulu svého postavení ve společnosti rozhodují o dělení zisku či jeho převodu do dalšího období. Závěrem upozorňoval, že zpočátku žalovaná požadovala výživné v částce 545,- GBP měsíčně s tvrzenými měsíčními náklady na studium ve výši 1090,- GBP, které nedoložila. Je sice premiantkou, nicméně i ostatní studenti jsou schopni vydělat okolo 200,- GBP měsíčně, zatímco žalovaná se spokojí s měsíčním příjmem 30,- GBP, přičemž množství času věnuje výkonu neplacených funkcí v rámci univerzity. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, které považovala za věcně správné s provedením důkazů v maximální možné míře a s jejich řádným hodnocením. Žalobce v odvolání opakuje námitky přednášené již v řízení před soudem prvního stupně, s nimiž se napadené rozhodnutí řádně vypořádalo a které nemohou na skutkovém stavu ničeho změnit. Ani žalované soud nepřipustil pro nadbytečnost řadu důkazů, v tomto směru postupoval spravedlivě a rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Nelze mu vyčítat neprovedení všech žalobcem navrhovaných důkazů. Řízení bylo zahájeno před více než jedním a půl rokem, potřeba jeho ukončení je velmi aktuální, za několik let nebude mít rozhodnutí soudu význam. Bylo nanejvýš vhodné neprodlužovat řízení dalšími nadbytečnými důkazy. Žalovaná se s vyneseným rozsudkem ztotožnila, byť ani jí soud nevyhověl v plném rozsahu, k jeho procesnímu postupu nemá námitek, podání odvolání oběma stranám zbytečně zvyšuje náklady právního zastoupení. Žalovaná odmítala, že by soud prvního stupně špatně posoudil majetkové poměry žalobce a jeho manželky, u kterých zohlednil vlastněné nemovitosti, což u rodičů žalované (míněno matky žalované a jejího manžela) neučinil. Tato tvrzení z napadeného rozhodnutí neplynou, v jeho odůvodněnísoud popsal majetek vlastněný oběma rodinami i to, jak je užíván, při stanovení vyživovací povinnosti je zohlednil, byť patrně ne způsobem, jak žalobce požadoval. Soud prvního stupně pouze nepřistoupil k ocenění nemovitostí matky žalované a jejího manžela navrhovanému žalobcem a provedenému realitní kanceláří H. r. s.r.o. Soud nevyhověl ani návrhu žalované a neprovedl ocenění nemovitostí v majetku manželky žalobce. Důvody pro svůj postup v napadeném rozsudku vyložil. U zprávy slovenské realitní kanceláře se nejednalo jen o nadbytečnost, ale též o pochybnost o objektivitě důkazu vycházejícího pouze z odhadů cen nemovitostí bez jejich osobní prohlídky a bližšího uvedení, jakým způsobem a s jakými jinými nemovitostmi byly porovnávány. Obdobně se soud vyjádřil i o některých důkazních návrzích žalované. Odmítala rovněž námitky o nedostatečném studiu účetnictví E. s.r.o., v níž měly podle odvolatele probíhat v letech 2014 - 2015 nestandardní účetní operace. Byly předloženy účetní závěrky této společnosti za oba roky ve formě schválené auditorem, jak požadují platné právní předpisy Slovenské republiky. Případné nesrovnalosti by jistě auditor ve svých zprávách zmínil. Přednesená námitka je zjevně irelevantní, lze stěží očekávat, že by matka žalované a její manžel činili tvrzené nestandardní operace ve společnosti, aniž by v té době měli povědomí o nějakém soudním řízení. Žalovaná, resp. její matka a manžel matky předložili k výzvě soudu prvního stupně veškeré podklady o životní úrovni rodiny, o jejichž pravosti není důvod pochybovat. Jedná se o další účelová tvrzení žalobce. Žalovaná odmítala námitky protistrany, že soud prvního stupně nevyložil, z jakého důvodu by se měl žalobce podílet na vyživovací povinnosti žalované v rozsahu jedné poloviny jejích potřeb, tedy v rozsahu stejném, jako její matka. Naopak přesně uvedl, proč považuje žalobce za schopného podílet se na úhradě těchto nákladů v rozsahu jedné poloviny. Má pouze jednu vyživovací povinnost ke své čtyřiačtyřicetileté manželce schopné živit se sama a dosahovat příjmy, zatímco matka žalované se podílí na vyživovací povinnosti ve vztahu ke svému manželovi v důchodovém věku 62 let a svému synovi, který není schopen sám se živit. Žalobce kontakt se žalovanou navíc nevyhledává, na její zprávy neodpovídá, žádným jiným způsobem, např. osobní péčí či pomocí žalované, otec matce žalované nepomáhá s výchovou dcery a péčí o ni. I tuto skutečnost soud prvního stupně při stanovení vyživovací povinnosti zohlednil a v rozhodnutí uvedl. Odvolatel sám připouštěl, že se dále nezajímal o studium dcery, ačkoliv věděl, že půjde na vysokou školu do zahraničí. De facto se spoléhal na to, že matka žalované vše zajistí. Mylná je jeho představa, že kromě osobní péče a pomoci žalované je to výlučně její matka, která ponese většinu nákladů souvisejících s jejím vzděláním, což dovodil i soud prvního stupně. I přes jeho rozhodnutí tyto náklady ve větší míře bude hradit ona, neboť podle odůvodněnínapadeného rozhodnutí soud pro rozhodnutí věci uvažoval odůvodněné potřeby žalované nejméně v rozsahu 800,- GBP měsíčně, ačkoliv se tyto pohybují v částce přes 1 000,- GBP měsíčně, což žalovaná doložila. Situace je taková, že žalobce bude přispívat žalované částkou 400,- GBP měsíčně při jedné další vyživovací povinnosti, matka žalované částkou 600,- GBP měsíčně při dalších dvou vyživovacích povinnostech. Žalovaná vyslovovala překvapení nad tím, že žalobce nikdy v minulosti sám nepřistoupil dobrovolně ke zvýšení výživného pro své jediné dítě, vždy k tomu musel být vyzván její matkou. Výši výživného ponechal celých 13 let na stejné úrovni s výjimkou zvýšení o 50,- EUR měsíčně, o které jej opět požádala matka žalované po přestěhování rodiny do B. v roce 20X. Třináct let představuje vždy podstatnou změnu poměrů, o to víc v běhu života nezletilého a později zletilého dítěte, u něhož je zapotřebí každý rok více a více přispívat na výživu a jeho potřeby, což si žalobce nikdy sám neuvědomil. Až v návaznosti na požadavek matky žalované na zvýšení výživného reagoval podáním žaloby na určení výše této povinnosti, aby se ochránil. Odmítala výtky žalobce, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval možnostmi dosahování vyšších příjmů na straně matky žalované a vlivem zdravotních potíží žalobce a jeho manželky majících dopad na jejich příjmové možnosti. Tvrzené zdravotní potíže nebyly žalobcem v řízení vůbec prokázány, v tomto směru nenavrhl žádné důkazy, které tak soud prvního stupně nemohl provést, natož pak hodnotit. Matka žalované prokázala příslušným potvrzením výši svých příjmů. Namítá-li odvolatel, že může dosahovat příjmu až 2 400,- EUR měsíčně, pak i s ohledem na svůj věk dosahuje maximálního možného příjmu s přihlédnutím k její specializaci a zaměstnání v univerzitní nemocnici. Již v minulosti prokázala včetně tohoto řízení, že je schopna a připravena odejít ze zaměstnání za lepším, naskytla-li se taková možnost. Otázka ubytování žalované ve Skotsku byla předmětem dokazování a napadeným rozhodnutím řádně hodnocena. Dražší ubytování si vybrala nejen kvůli hlodavcům a plísním, ale rovněž kvůli diagnostikované migréně, se kterou se dlouhodobě léčí a potřebuje adekvátní prostředí, mimo jiné klid. Žalobce navíc na rozdíl od žalované a její matky neviděl ani jednu z levnějších variant ubytování, nemohl si tak učinit reálnou představu o jeho podmínkách. Byla to opět matka žalované, která zaplatila sobě i dceři cestu v předstihu před zahájením studia, aby zjistily poměry v univerzitním kampusu a nejvhodnější ubytování pro žalovanou a její možnost řádné přípravy na budoucí povolání. Nelze porovnávat dostupné ceny ubytování studentů na vysokých školách v České republice a ve Skotsku, v České republice žalovaná nežije a nestuduje, nevyužívá zde studentských kolejí. Poměřovány mohou být jen možnosti a kvalita ubytování přímo ve Skotsku. I ceny knih a učebních pomůcek, které žalovaná ke studiu potřebuje, byly předmětem dokazování, soud prvního stupně se s nimi v odůvodněnířádně vypořádal. Žalobce předkládal zcela neaktuální seznamy z internetu, své nákupy žalovaná učinila v jiném období při jiné nabídce na trhu. K důkazům žalobce přihlížet nelze, jiné, svědčící závěru, že žalovaná v rozhodné době učebnice zakoupila za cenu výrazně dražší, nepředložil, s jeho námitkou nelze souhlasit. Nelze ani přihlédnout k jeho zmínkám o žebříčku univerzit ve vztahu k České republice, v níž žalovaná studovat nechtěla kvůli tomu, že již získala zahraniční maturitu na střední škole v Bruselu, bylo nanejvýš logickým krokem, že odešla studovat vysokou školou do zahraničí. O tom žalobce věděl, nynější jeho námitky jsou irelevantní a nelogické. Žalovaná odmítala též žalobcovy zmínky o studiu „pouhých tří předmětů“, z čehož má plynout spousta volného času a možností pokusit se obstarat adekvátní příjem vlastní výdělečnou činností. Z provedeného dokazování naopak plyne, že u žalované se jedná o studium čítající minimálně 40 hodin týdně bez ohledu na množství studovaných předmětů. Žalovaná v maximální možné míře studuje tak, že je nejlepší v ročníku, je premiantkou zahraniční vysoké školy, nepochybně se studiu věnuje svědomitě. Její možnost obstarat si příjem byla rovněž předmětem dokazování. Byl prokázán její fyzický handicap i fakt, že si vyhledala brigádu. Skutečnost, že si jejím prostřednictvím vydělá pouhá 3 % nákladů na studium, jak uváděl odvolatel, je nerozhodná. Brigádně pracovat se snaží a alespoň takto část svých potřeb hradí sama. Žalobce rovněž pracuje 40 hodin týdně s ohledem na předkládanou pracovní smlouvu, nebyl v tomto směru žalovanou napadán, že by si měl kvůli plnění své vyživovací povinnosti nalézt brigádu. V řízení před soudem prvého stupně byly provedeny veškeré důkazy směřující k rozhodnutí ve věci. Dokazování bylo provedeno řádně, rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení věci, není mu co vytknout. Se všemi žalobcovými námitkami se soud prvního stupně vypořádal, podaným odvoláním se žalobce pouze snaží oddálit pravomocné rozhodnutí ve věci. Zmiňovala zklamání z jeho přístupu k žádosti o zvýšení výživného. Cílem žalované je studovat, aby mohla v budoucnu pracovat, zcela se osamostatnit a nezůstat „rodičům na krku“. Činí tak odpovědně s maximálním úsilím, o čem svědčí její studijní výsledky. Přístup žalobce ji mrzí o to víc, že je jeho jediným dítětem. Nebyla vychována k tomu, aby seděla doma a nechala se od rodičů živit, dokud nebude schopna obživy vlastní. Naopak přistupuje zodpovědně ke svému životu a snaží se v době, když jí to je umožněno, studovat a vzdělávat se, aby na ni mohli být její rodiče pyšní. Žalovaná v návaznosti na nové okolnosti nastalé v průběhu odvolacího řízení potvrzovala, že od března roku 2017 žalobce hradí splátky po 500,- GBP měsíčně. Je právem jeho i jeho manželky osvojit si dítě, oba jistě zvažovali důsledky tohoto kroku i fakt, že starší žalobcova dcera studuje na vysoké škole v zahraničí, tudíž k ní má žalobce dosud vyživovací povinnost. Další nezletilé dítě v rodině tak podle žalované neodůvodňuje změnu výše vyživovací povinnosti. Netvrdila existující průtahy v řízení, nehodnotila dobu jeho trvání, ale zájem na rychlém rozhodnutí. Předkládala své e-mailové přání k narozeninám žalobce, který má o žalované informace. Na přání nereagoval, o žalovanou se ani nezajímal, v současné chvíli patrně oba účastníci nemají zájem o osobní kontakt. Má brigádu, stoprocentní nasazení věnuje svému studiu, její výsledky jsou výjimečné, i tak si dokáže 30,- GBP měsíčně přivydělat. Jedná se z jejího pohledu o maximální možný rozsah výdělku. Předkládala i v mezidobí podané matčino daňové přiznání za rok 2016, podle kterého ke změně poměrů na její straně nedošlo. Ta přesto nadstandardně plní svou vyživovací povinnost k žalované s ohledem na své příjmy a životní úroveň. Matka žalované doložila, že své spoluvlastnické podíly na nemovitostech získala dědictvím, za prodej jedné jeho části zakoupila byt, který pronajímá, příjmy z něj doložila, sama z větší části saturuje náklady své dcery. Žalobce sice nemovitosti nevlastní, dobrovolně však hradí splátky hypotečního úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví jeho manželky, kterými nezajišťuje jen své bydlení. Žalovaná má nárok na stejnou životní úroveň jako žalobce a jeho rodina, její ubytování ve Skotsku se nachází ve střední cenové hladině. Předložila maximum možného k prokázání svých nákladů, založila vše, co měla k dispozici. Napadené rozhodnutí přihlédlo ke zprávám zajištěným z internetové sítě a uzavřelo, že podle webových stránek Univerzity ve Stirlingu činí životní náklady na kolejích částku v rozpětí od 683 - 996,- GBP, soud prvního stupně zvolil střední hodnotu nákladů, které patrně žalovaná vydává. Nezbytné důkazy v tomto ohledu soud provedl. Po protistranou namítaném předběžném stanovisku o uvažované rozumné míře výživného vysloveném v usnesení ze dne 19. září 2016 následovaly i další provedené důkazní prostředky, na jejich základě soud dospěl ke konečné rozumné hranici přiměřeného výživného. Žalovaná nyní využívá poskytnutého času hlavně ke studiu a k možnosti připravovat se na budoucí povolání s výjimečnými výsledky, i díky tomu si brigádně přivydělává trochu méně, než může být obvyklý studentský standard. Za účelové považovala žalobcovo tvrzení o finanční výpomoci ze strany rodičů jeho manželky, která sama uváděla, že své rodiče finančně podporuje a netrvá ani na tom, aby jí hradili nájemné z bytu v jejím výlučném vlastnictví, který k bydlení užívají. Odvolání bylo podáno včas v patnáctidenní lhůtě plynoucí z ustanovení § 204 odstavce 1 věty první o.s.ř., napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. února 2017, odvolání podáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 3. března 2017, následně po výzvě soudu prvního stupně doplněno ke dni 14. března 2017. Podala je osoba k tomu oprávněná, žalobce jako účastník řízení ve smyslu ustanovení § 201 o.s.ř. Odvolání splňuje náležitosti plynoucí z ustanovení § 205 odstavce 1 o.s.ř., odvolatel namítal věcnou nesprávnost rozhodnutí v důsledku nesprávného právního posouzení věci, neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, neprovedení všech navržených důkazních prostředků potřebných k prokázání rozhodných skutečností a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné meritorní rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 205 odstavce 2 písmen c), d) e) a g) o.s.ř. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal s odkazem na ustanovení § 212 vět první a druhé písmena a), § 212a odstavců 1, 3 a 5 vět první a druhé, § 214 odstavce 1 o.s.ř. napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Soud prvního stupně správně shledal založenou mezinárodní příslušnost soudů České republiky a svou příslušnost místní s odkazem na ustanovení čl. 5 věty první nařízení Rady (ES) čísla 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností s ohledem na stanovisko žalované a její faktické bydliště na území Slovenské republiky. Stejně správně ve smyslu ustanovení čl. 15 tohoto nařízení aplikoval na případ české právo s odkazem na ustanovení čl. 4 odstavce 3 věty první Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti. Správným je i výrok I. napadeného rozsudku se závěrem, že na určení existence vyživovací povinnosti není dán v situaci mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem. Žalobce se původně domáhal vynesení rozsudku, na jehož základě měl být uznán povinným platit žalované na její výživu měsíčně částku 270,- GBP. Navrhovaný výrok tak podle svého znění není jednoznačnou a nepochybnou žalobou na určení vyživovací povinnosti. Za tu ji, patrně ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř., považoval soud prvního stupně. Vyzval žalobce k doložení existence naléhavého právního zájmu, proti jeho postupu v naznačeném smyslu žalobce ničeho nenamítal. Původně navrhovaným žalobním petitem navrhoval, aby mu byla uložena povinnost plnit žalované. Neuplatňoval žádné své konkrétní právo, proti smyslu sporného civilního procesu se domáhal uložení povinnosti pouze vůči sobě. Po poučení ze strany soudu prvního stupně svou žalobu nadále sám hodnotil jako určovací. V situaci, kdy žalovaná uplatnila vzájemný návrh na zvýšení výživného naposledy upraveného rozsudkem Okresného súdu Malacky, skutečně neexistuje na určení vyživovací povinnosti žalobce naléhavý právní zájem, jenž nemůže být shledán, lze-li celý předmět sporu mezi účastníky hmotněprávního vztahu řešit žalobou na plnění. Nepřípadné jsou námitky žalobce, že chtěl určovací žalobou najisto postavit svou právní situaci a předejít tomu, aby se v budoucnu žalovaná domáhala placení výživného až za tři roky zpětně. Žalovaná svůj nárok na výživné ve formě vzájemného návrhu uplatnila, zvýšení výživného požadovala ode dne zahájení vysokoškolského studia. Za takové situace je určovací výrok nadbytečný, soud prvního stupně jej věcně správně zamítl, v této části tak bylo jeho rozhodnutí potvrzeno s odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku namítal odvolatel nesprávná a neúplná skutková zjištění doprovázená opomenutými důkazy při zjišťování majetkových poměrů, schopností a možností rodičů žalované a odůvodněných potřeb a majetkových poměrů žalované. Odvolací soud nijak nezpochybňuje odkazy žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu, podle nichž je nutno při rozhodování o výživném přihlížet k celkové hodnotě movitého i nemovitého majetku a způsobu života, respektive k životní úrovni osob k výživě povinných, přičemž se na plnění vyživovací povinnosti k dítěti podílejí oba rodiče, byť nutně ne stejným dílem ve smyslu ustanovení § 914 o.z. Při ohodnocení těchto poměrů soud prvního stupně správně odkázal na ustanovení § 910 odst. 1, § 911, § 913 odstavců 1 a 2, § 914, § 915 odst. 1, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 o.z. Přiléhavě zdůraznil princip zakotvený v ustanovení § 915 odst. 1 vět první a druhé o.z., dle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Citované kritérium doplňuje základní pravidlo zakotvené v ustanovení § 913 odst. 1 o.z., podle kterého „pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti, majetkové poměry povinného“. Odvolateli lze přisvědčit pouze v tom, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy týkající se podrobného zjišťování majetkových poměrů a životní úrovně matky žalované a jejího stávajícího manžela, tedy manželů P., či přesněji reálné tržní hodnoty všech jejich majetkových aktiv. Tyto poměry netvoří samotné jádro dokazování při rozhodování o výši vyživovací povinnosti. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná v řádném prezenčním studiu navštěvuje vysokou školu, tím se soustavně připravuje na výkon svého budoucího povolání, ve smyslu ustanovení § 911 o.z. není schopna sama se živit. Odvolateli lze přisvědčit, že soud prvního stupně ve svých závěrech měl tendenci spíše snižovat majetkové poměry, celkovou hodnotu movitého, nemovitého majetku a životní úrovně manželů P., resp. jejich majetek nabytý darem či dědictvím nezohledňovat. Odvolací soud souhlasí se žalobcem, že je lhostejné, jakým způsobem (dědictví, dar od pokrevních příbuzných) majetek matka žalované a její manžel nabyli. I k majetku získanému jinak než vlastní výdělečnou činností je nutné přihlížet při hodnocení celkové životní úrovně v rámci úvah o výši výživného. Pro meritorní rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované na zvýšení výživného placeného žalobcem však nemají tyto majetkové poměry tak výrazný determinující vliv, jaký se jim snažil žalobce přisoudit. Předmětem řízení nebylo stanovení výživného placeného matkou žalované její dceři. Pravidelné příjmy z výdělečné činnosti na straně matky žalované jsou na jedné straně nižší než příjmy žalobce, na druhé straně disponuje řadou dalších majetkových hodnot, podle žalobce nejméně v řádech desítek milionů korun českých. Byť by tato tvrzení byla pravdivá, nemají bezprostřední vliv na rozsah vyživovací povinnosti žalobce k žalované. Nebylo sporu, že žalobce přispívá na výživu žalované pouze placeným výživným, ničím nad jeho rámec. Nadstandardní výdaje žalované spojené s jejím studiem ve Stirlingu hradí z větší části její matka, která jí také spolu se svým manželem umožňuje bydlení v domě na Slovensku, takto plně zajišťuje uspokojování její bytové potřeby v době mezi jednotlivými semestry studia žalované na vysoké škole či jiného volna spojeného s pobytem ve Slovenské republice. Jsou-li majetkové poměry matky žalované a jejího manžela nadstandardní, tak obdobně nadstandardně přispívá na život své dcery. I výrazně vysoká životní úroveň rodiny matky žalované nemůže vést k závěru o poměrném snížení vyživovací povinnosti žalobce s ohledem na zmiňované ustanovení § 915 odst. 1 vět první a druhé o.z., podle nichž má žalovaná právo podílet se na životní úrovni též svého otce. Žalobcem navrhované důkazní prostředky k přesnému zjištění hodnoty movitého a nemovitého majetku matky žalované a hodnoty jejich obchodních podílů v označených korporacích byly pro rozhodnutí soudu nadbytečné, jak napadené rozhodnutí správně uzavírá. Stejně tak soud prvního stupně nepřistoupil ke znaleckému zjišťování ceny nemovitostí vlastněných manželkou žalobce, pouze při hodnocení jeho majetkové situace přihlédl k faktu, že žije nyní v rodinném domě ve výlučném vlastnictví jeho manželky, ze svých výdělků splácí úvěr, z něhož byl dům zakoupen, sám je nyní úvěrovým dlužníkem. Stejně také přihlédl k faktu, že manželka otce je vlastnicí bytové jednotky již úvěrem nezatížené, na jejíž pořízení byly ze strany žalobce vynaloženy peněžní prostředky, byť ve výrazně menším rozsahu. Větší část dluhu z úvěru uhradila jeho manželka před sňatkem mimo rámec společného jmění. Soud prvního stupně tak správně nedoplňoval dokazování o přesné zjišťování celkové hodnoty majetku vlastněného manželkou žalobce na straně jedné a matkou žalované a jejím manželem na straně druhé. Popsané zamítnuté důkazní návrhy nejsou takové, které by zakládaly nedostatečné zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci a mohly mít za následek nesprávné meritorní rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. Za opomenuté podstatné důkazy považoval odvolatel své důkazní návrhy, kterými se snažil prokázat nadstandardní výdaje žalované. Konkrétní návrhy směřující k prokázání, že si mohla pořídit ve Skotsku levnější ubytování, mohla studovat na levnější a kvalitnější univerzitě v České republice, může si během svého studia více vydělávat, případně menší částky vynakládat na nákup učebních pomůcek včetně učebnic atp. Tyto jednotlivé a velmi konkrétní důkazní návrhy směřující ke zjišťování drobných dílčích skutečností nahradil soud prvního stupně přesvědčivým důkazním prostředkem, kterým byla informace zjištěná na internetových stránkách univerzity ve Stirlingu. Z ní soud zjistil rozpětí obvyklých nákladů studenta v případě života v univerzitním kampusu a při hodnocení odůvodněných potřeb žalované vyšel z průměrné částky nákladů na odůvodněné potřeby pohybující se uprostřed zjištěného intervalu. Tím pádem nepřihlížel na druhou stranu ani k vyšším nákladům na studium, které se snažila žalovaná tvrdit. Svým postupem správně reagoval na fakt, že přes výzvu soudu nebyla žalovaná s to všechny své náklady doložit dílčími listinnými důkazy. Pro potřeby správného rozhodnutí o výživném byl označený důkazní prostředek dostatečný. Odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. tak nebyl uplatněn důvodně. Stejné platí o žalobcových námitkách k opomenutým důkazům vztahujícím se k cenám letenek ze Skotska do Slovenské republiky a zpět, případně k nákladům na cesty žalované z univerzity na letiště v Edinburghu a zpět. Vadou řízení před soudem prvního stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není ani fakt, že nalézací soud netrval bezvýhradně na splnění povinnosti, kterou sám žalované uložil a která se týkala doložení konkrétní výše jejích nákladů. Po jejich nedoložení vyšel z přesvědčivého důkazního prostředku uvedeného v předchozím odstavci a pořízeného z webových stránek univerzity, kde žalovaná studuje, jejich náklady na studium uvažoval v průměrné výši. Není tedy správnou odvolací námitka vytýkající soudu prvního stupně, že při pokusu o smír mezi stranami deklaroval jako rozumnou výši výživného částku 300,- GBP s ohledem na dosavadní průběh sporu, poté svůj názor při absenci nových důkazů změnil. Jednalo se o názor předběžný, po jehož vyslovení prováděl soud prvního stupně další důkazy o majetkových poměrech, schopnostech a možnostech stran a odůvodněných potřebách žalované. Popsaný postup soudu prvního stupně je přesvědčivý a podporující správnosti úvah při hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. Obdobné závěry platí i pro úvahy soudu prvního stupně o možnosti přivýdělku na straně žalované. Odvolací soud nepolemizuje se závěry žalobce podporovanými rozhodováním Ústavního soudu České republiky, že u zletilého dítěte je namístě důvodně očekávat, že si část nákladů na své životní potřeby bude hradit z příležitostných výdělků, byť se jinak věnuje prezenčnímu studiu na vysoké škole. Žalovaná tak v určitém rozsahu činí, byť by se jistě mohla i více věnovat vlastní výdělečné činnosti. I v případě závěru, že si sama může obstarat větší množství peněžních prostředků na uspokojování svých životních potřeb, nelze hodnotit rozhodnutí soudu prvního stupně o výši výživného za věcně nesprávné. Odvolatel se ve své argumentaci během řízení před soudy obou stupňů snaží striktně vázat výši své vyživovací povinnosti v rozsahu pouhých nutných a nezbytných nákladů žalované spojené se studiem ve Skotsku. Smysluplnost studia navíc zpochybňuje, opakovaně tvrdí, že žalovaná může studovat i s nižšími náklady např. v České republice na kvalitnější univerzitě. Zdůrazňuje, že nesouhlasil se studiem ve Skotsku, žalovaná jej postavila před hotové rozhodnutí, které učinila společně se svou matkou, jež tak musela být připravena hradit veškeré náklady studia sama, pokud na ně nebude mít žalobce dostatek peněžních prostředků. Označené argumenty žalobce nelze bezvýhradně akceptovat právě s odkazem na opakovaně citovaná ustanovení § 915 odst. 1 věty první a druhé o.z. Při rozhodování o výši výživného nepřihlíží soud pouze k odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům osoby oprávněné. Zákonný rozsah vyživovací povinnosti není vymezen jen tak, jak se jej snaží prezentovat odvolatel svou argumentací směřující k závěru, že v řízení o výši výživného je třeba stanovit pouze nezbytně nutné náklady žalované a tyto podle poměrů majetkových situací obou rodičů mezi ně adekvátně „rozdělit“. Právo podílet se na životní úrovni rodiče při hodnocení jeho schopností, možností a majetkových poměrů předpokládá stanovení přiměřené a rozumné výše výživného, které má povinný ze svého majetku vynakládat. Soud prvního stupně správně zhodnotil, že žalobce dosahoval v rozhodné době příjmu okolo 55 000,- Kč měsíčně čistého, jeho manželka vykonávala rovněž vlastní výdělečnou činnost, další vyživovací povinnost neměl. V takovém případě stanovené výživné v částce 400,- GBP nevýrazně převyšuje 20 % pravidelných příjmů otce v situaci, kdy životní náklady jeho jediné dcery byly velmi vysoké s ohledem na dosažení dospělosti a studium na vysoké škole, lhostejno, zda v zahraničí či na území České nebo Slovenské republiky. Žalovaná řádně studuje na vysoké škole, je premiantkou v ročníku, ze své pozice očividně ambiciózní studentky se věnuje i několika neplaceným aktivitám v rámci školy, její výdělky tedy nejsou oproti průměru ostatních studentů nijak vysoké. Tato skutečnost však sama o sobě nijak nesnižuje možnou výši vyživovací povinnosti hrazené otcem. Je odkázána svou výživou na oba rodiče, matka na ní přispívá rozhodně více. Je pak věcí dohody žalované a její matky, zda ta bude respektovat požadovaný nadstandard své dcery či nikoliv. Ve vztahu k žalobci vyměřené výživné v částce okolo 12 000,- Kč měsíčně s přihlédnutím k průběžně se měnícímu kursu koruny české vůči britské libře zjistitelného z veřejně dostupného kurzovního lístku České národní banky (www.cnb.cz) v průběhu let 2014 až 2017 není nepřiměřeným a neoprávněným požadavkem žalované. V tomto rozsahu je oprávněna podílet se na životní úrovni žalobce jako svého rodiče ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 vět první a druhé o.z. S ohledem na to byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen postupem dle ustanovení § 219 o.s.ř. za období ode dne 30. září 2014 do konce června roku 2017, od následujícího měsíce nastala nově tvrzená a prokazovaná významná změna poměrů na straně žalobce. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení předkládala listiny k důkazu provedené, z nichž plyne, že poměry na její straně včetně poměrů matky se nijak zásadně nezměnily. Konkrétně se jednalo o potvrzení o pokračujícím studiu žalované na Univerzitě ve Stirlingu ze dne 29. srpna 2017 let, stejně jako potvrzení o příjmu její matky od Univerzitní nemocnice v Bratislavě ze dne 21. srpna 2017 v období od srpna roku 2016 do července roku 2017 a daňové přiznání k dani z příjmu matky žalované jako fyzické osoby ze dne 28. června 2017 za zdaňovací období kalendářního roku 2016. Podle těchto dokladů má matka žalované vedle příjmů ze závislé činnosti nadále příjem z pronájmu jejího bratislavského bytu opakovaně žalobcem namítaného. Utržené nájemné dosahovalo částky 4 800,- EUR za celý rok, účelně vynaložené náklady částky 1 200,- EUR. Žalovaná dále předkládá ve vztahu ke vzájemné komunikaci účastníků tohoto řízení jen svou strohou elektronickou zprávu ze dne 31. srpna 2017, ve které pouze krátce popřála žalobci vše nejlepší k narozeninám. Oproti tomu odvolatel uplatnil v průběhu odvolacího řízení nové zásadní skutečnosti ve smyslu ustanovení § 212a odst. 3 a § 211a o.s.ř., které nastaly až po vyhlášení napadeného rozhodnutí. Žalobce a jeho manželka osvojili v červenci roku 2017 nezletilou V. L. P., jak plyne z rodného listu jmenované vystaveného Městským úřadem M. dne X. září 20X. Předloženým přehledem vyplacených sociálních dávek matce žalobce bylo prokázáno, že od července roku 2017 je poživatelkou rodičovského příspěvku, za tento měsíc obdržela částku 6 208,- Kč, za měsíc následující 8 000 Kč. V období od ledna do 11. července 2017 jí byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 68 992,- Kč, což vzal odvolací soud za prokázané z potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení, Územního pracoviště v Praze 10 ze dne 25. září 2017. Účtenkami BENU Česká republika a.s. ze dne 22. července 2017 a Dětského domu s.r.o. ze dne 8. dubna 2017 a sedmi daňovými doklady, fakturami znějícími na Internet Mall, a.s. jako dodavatele a žalobce jako odběratele, ze dnů 21. prosince 2016, 21. prosince 2016, 18. února 2017, 20. března 2017, 3. května 2017, 12. května 2017 a 2. června 2017 bylo prokázáno, že ještě před osvojením nezletilé převzali žalobce a jeho manželka nezletilou V. L. do své péče, zakoupili obvykle dětské vybavení a průběžně vynakládají odpovídající peněžní prostředky na běžnou výživu a ošacení malého ročního dítěte. Potvrzením svého zaměstnavatele CZ.NIC z.s.p.o. ze dne 19. září 2017 pak žalobce prokázal, že v první polovině roku 2017 činil průměrný čistý měsíční příjem částku 50 531,- Kč, za další dva měsíce částku 51 124,- Kč. Tato tvrzení žalobce podpořená i listinnými důkazy byla předestřena přípustně během odvolacího řízení a znamenají podstatnou změnu jeho poměrů odůvodňující změnu napadeného rozhodnutí o výživném během řízení odvolacího s odkazem na ustanovení § 213 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na jeho ustanovení § 212a odst. 3, § 220 odst. 1 písm. b). Mezi účastníky řízení nebylo sporu, že od března roku 2017 hradí žalobce žalované měsíčně pravidelně částku 500,- GBP sestávající ze 400,- GBP výživného zvýšeného dosud nepravomocným napadeným rozsudkem soudu prvního stupně a ze splátek po 100,- GBP měsíčně na nedoplatku zvýšeného výživného, jenž byl stejným rozsudkem vyčíslen; do té doby hradil v žalovaném období částky po 270,- GBP měsíčně. Žalobce tyto skutečnosti ještě dokládá potvrzeními o platebních transakcích z jeho účtu ze dnů od 13. ledna, 13. února, 13. března, 13. dubna, 12. května, 14. června, 13. července, 14. srpna a 13. září 2017. Změna poměrů na straně žalobce odůvodňovala i změnu napadeného rozsudku ve vztahu ke zvýšení výživného. Nelze zcela akceptovat námitku žalované, že bylo svobodným rozhodnutím žalobce a jeho manželky osvojit si nezletilé dítě v situaci, kdy věděli o existenci další žalobcovy vyživovací povinnosti k dospělé dceři studující vysokou školu ve Skotsku, takže by tato skutečnost neměla mít na stanovené výživné vliv. Osvojení dítěte představuje zcela legitimní právo žalobce a jeho manželky, kteří v průběhu řízení před soudem prvního stupně zmiňovali, že se neúspěšně snažili po uzavření sňatku založit vlastní rodinu a přivést na svět společné dítě. Nelze přehlížet či pouze k tíži žalobce přičíst fakt, že v jeho rodině nově žije nezletilé dítě. Žalobce má další vyživovací povinnost k nezaopatřené mladší dceři ve smyslu ustanovení § 911 o.z. Jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry se oproti době rozhodování soudu prvního stupně změnily tak, že odůvodňují stanovení nižšího výživného, které bylo ve výroku I. tohoto rozsudku určeno částkou 330,- GBP měsíčně od počátku kalendářního měsíce, v němž žalobce osvojil spolu s manželkou nezletilou dceru. Takové výživné při současném kursu koruny české vůči britské libře odpovídá částce nedosahující 10 000,- Kč, kterou majetkové poměry, možnosti a schopnosti žalobce umožňují hradit s odkazem na ustanovení § 913 odst. 1 o.z. Jeho výdělek se nijak nesnížil, snížil se příjem jeho manželky, která pobírá nyní rodičovský příspěvek oproti dřívějšímu příjmu ze závislé činnosti převyšujícím 20 000,- Kč měsíčně. S ohledem na tyto úvahy bylo výživné ve výroku II. odstavci a) tohoto rozsudku shora stanoveno částkou 330,- GBP měsíčně, přesněji napadený rozsudek ve výroku II. změněn tak, že výživné naposledy stanovené rozsudkem slovenského soudu z roku 2001 se od 1. července 2017 zvyšuje na částku 330,- GBP měsíčně. V návaznosti na tato skutková zjištění byl změněn rozsudek soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. i ve vztahu k vyčíslenému dlužnému nedoplatku (ustanovení § 154 odst. 1, § 211 o.s.ř.) na zvýšeném výživném. Mezi účastníky řízení bylo od počátku nesporné, že po dobu jeho trvání přispíval žalobci na výživu žalované částku 270,- GBP měsíčně. Od března roku 2017 pak hradil částky po 500,-GBP měsíčně, z čehož částka 100,- GBP měsíčně směřovala na nedoplatek na výživném. Takto za období od března do června roku 2017 na nedoplatek vyčíslený správně soudem prvního stupně zaplatil 400,- GBP. S ohledem na snížení výživného od července roku 2017 za měsíc červenec, srpen září 2017 zaplatil na dlužné výživné celkem 510,- GBP (3× 170 liber jako rozdíl mezi vyplacenou částkou 500,- GBP a částkou výživného stanoveného od července 2017 na 330,- GBP měsíčně). Za období po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně byl popsanými úhradami nedoplatek na zvýšeném výživném vyčíslený nespornou částkou 3 350,67 GBP snížen o 910,- GBP na částku 2 440,67 GBP uvedenou ve výroku II. odstavci b) tohoto rozsudku shora. O placení nedoplatku v měsíčních splátkách společně s běžným výživným soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 921 odst. 1 o.z. v návaznosti na ustanovení § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Přes existenci vyživovací povinnosti bylo zcela jeho rozhodnutím přispívat na výživu žalované pouze částku 270,- GBP měsíčně od doby jejího studia na vysoké škole, ačkoliv mu majetkové poměry umožňovaly přispívat na výživu částkou vyšší. Z těchto důvodů odvolací soud nesnižoval měsíční splátky nedoplatku na zvýšeném výživném tak, jak je věcně správně určil soud prvního stupně, s odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. Ve výroku III tohoto rozsudku shora odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku III. napadeného rozsudku, kterým byla částečně zamítnuta vzájemná žaloba žalované. V této části byl žalobce v řízení před soudem prvního stupně úspěšný, není osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku, v němž měl úspěch. O odmítnutí odvolání v této části rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. O náhradě nákladů řízení ve výroku IV. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odstavců 1 a 2 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Nejen před soudem prvního stupně, ale i před soudem odvolacím byli oba účastníci řízení částečně úspěšní i neúspěšní. Jak již hodnotil soud prvního stupně, žalobce byl převážně úspěšný ve vztahu k výši běžného výživného, kterého se původně žalovaná domáhala až v částce 545,- GBP měsíčně, neúspěšným pak zcela v žalobě určovací. I v odvolacím řízení byl vzhledem k tvrzené a prokázané změně poměrů převážně úspěšný, výživné snížené o 70,- GBP měsíčně na částku přesahující o 60,- GBP jeho výši žalobcem navrhovanou. S ohledem na uvedené důvody rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení