39Co 202/2021

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: i, s.r.o., IČO xxx sídlem L., Praha zastoupená advokátem Mgr. D. sídlem L., Praha proti žalovanému: P. Š., narozený xxx státní příslušník Slovenské republiky naposledy bytem Š., Š., Slovenská republika toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Mgr. O., advokátem sídlem B., Praha o zaplacení 15 316,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 19. března 2021, č. j. 27 C 79/2020 - 71 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 4 936,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. D.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 316,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 109,74 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 306,81 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 704,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. D., advokáta.

2. V odůvodněníuvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 316,55 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne 8. 1. 2019 o sdružených dodávkách elektřiny do odběrného místa K., Praha, která byla uzavřena na 30 měsíců od 23. 1. 2019. První nárok představovala částka 5 109,74 Kč za dodávku elektřiny za období 23. 1. 2019 až 20. 6. 2019, elektřina byla odebrána v ceně 7 409,74 Kč, odečteny byly zaplacené zálohy 2 000 Kč a smluvní bonus 300 Kč. Druhý nárok představovala smluvní pokuta po 400 Kč měsíčně za 22 měsíců od září 2019 do července 2021 za porušení platební povinnosti, když žalovaný nezaplatil za měsíce 7/2019, 8/2019, 23. 9. 2019 žalobkyně ukončila dodávky elektřiny a 10. 10. 2019 od smlouvy odstoupila. Třetí nárok uplatnila v částce 1 306,81 Kč, která představovala částku 1 806,81 Kč fakturovanou za spotřebovanou elektřinu od 21. 6. 2019 do 23. 9. 2019, k ní byla přičtena částka 300 Kč za vznik nároku na vrácení smluvního bonusu, dále částka 2 x 100 Kč za smluvní pokuty za prodlení se zaplacením, odečtena byla částka 1 000 Kč za zaplacené zálohy. Čtvrtý nárok představovala smluvní pokuta 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury č. 8912121191 delší než deset dnů. Úrok z prodlení byl požadován od následujícího dne po splatnosti faktur.

3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby. Zpochybnil podpis na smlouvě, dále uváděl, že šlo o smlouvu formulářovou, že s podmínkami, zejména s ujednáním o smluvní pokutě, nebyl řádně seznámen, příslušná stránka nebyla samostatně podepsána. Podle něho je ujednání o smluvní pokutě v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen směrnice), konkrétně článkem 12.

4. Žalobkyně k tomu uvedla, že totožnost žalovaného byla ověřena osobním dokladem a nájemní smlouvou k odběrnému místu, poukázala na to, že žalovaný zpočátku zálohové platby platil. Ujednání o smluvní pokutě je sice psáno poněkud kostrbatě, ale není neurčité a nesrozumitelné. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty již v předsmluvních informacích. V „ostatních ujednáních“ jsou ujednání, které netvoří podstatné náležitosti smlouvy. Směrnice se na věc nevztahuje, v době uzavření smlouvy nebyla účinná, nemá horizontální účinek, dotčený článek dopadá na případy, kdy smlouvu končí zákazník z vlastní vůle.

5. Soud prvního stupně ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z 8. 1. 2019 zjistil, že žalovaný tohoto dne uzavřel tuto smlouvu s žalobkyní, důvodem byla změna dodavatele z P., a.s. na žalobkyni. Žalovaný byl ve smlouvě řádně označen odpovídajícími údaji (datum narození, adresa na Slovensku). Adresou doručovací, stejně jako odběrným místem, byla adresa K., Praha. Zálohy byly sjednány na 500 Kč měsíčně. Sjednaným obchodním produktem byl produkt xxx, xxx, pro kategorii domácnost. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny, ceník a ceník služeb. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se seznámil s textem smlouvy, uvedenými dokumenty tvořícími nedílnou součást smlouvy, a že mu byly ze strany žalobkyně poskytnuty veškeré potřebné informace. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu a zajistit mu služby distribuční soustavy a tomu odpovídající závazek žalovaného za poskytnutá plnění platit cenu stanovenou žalobkyní a za služby distribuční soustavy cenu stanovenou ERÚ. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 30 měsíců. Z části smlouvy označené jako ostatní ujednání vzal za prokázané, že pro případ, že žalovaný (zákazník) učiní jakýkoli projev vůle vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy a/nebo opakovaně (dva a vícekrát) poruší jakoukoli platební povinnost ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu zahrnující též škodu vzniklou neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky elektřiny od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Dále byla v této části smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každé prodlení žalovaného (zákazníka) s jakoukoli platbou přesahující 10 dní. Vyúčtovanou smluvní pokutu byl žalovaný dle ujednání povinen zaplatit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle obchodních podmínek. Z ceníku služeb účinného od 1. 1. 2019 zjistil, že na sjednaný produkt se vztahoval bonus ve výši 300 Kč. Dle čl. 3.2 nárok na bonus zanikne, pokud zákazník nesplní podmínky uvedené v čl. 5 ceníku (tzn. podmínku, že není evidováno odeslání písemné upomínky kvůli peněžitému plnění ve lhůtě po splatnosti). Dle čl. 4.2 ceníku v případě, že nárok na bonus zanikne a byl již zákazníkovi (žalovanému) vyplacen, stává se tento bezdůvodným obohacením s povinností toto plnění vrátit do 15 dnů od data skutečnosti způsobující zánik nároku. Z listiny označené jako informace pro zákazníka z 8. 1. 2019 zjistil, že žalovaný byl informován o povaze smlouvy, sjednaného produktu a dále dokumentech, jež se na toto ujednání vztahují. Žalovaný byl zároveň informován o bonusu a možných smluvních pokutách, přičemž seznámení se všemi těmito informacemi stvrdil svým podpisem. Podle plné moci z 8. 1. 2019 žalovaný udělil žalobkyni zmocnění k učinění veškerých právních jednání spojených se změnou dodavatele. Z obchodních podmínek žalobkyně platných od 1. 12. 2018 zjistil, že podle článku 3.3. byl žalovaný povinen odebírat elektřinu od žalobkyně v souladu se smlouvou a za takovou dodávku řádně platit. Dle článku 8.4. měla žalobkyně právo odstoupit od smlouvy z důvodu podstatného porušení povinností vyplývajících ze smlouvy na straně zákazníka (žalovaného), čímž se rozumí zejména prodlení se splněním peněžitého závazku (faktury, zálohy) nebo porušení jiných povinností specifikovaných ve smlouvě. Z článku 8.6. zjistil, že ukončení smlouvy nemá vliv na trvání dosud nesplněných povinností smluvních stran vzniklých za dobu jejího trvání. Podle článku 10.2. je okamžikem doručení písemností v případě využití provozovatele poštovních služeb pátý pracovní den ode dne odeslání písemnosti na sjednanou doručovací adresu. Z vyúčtování (faktury č. 231800605169) za období 23. 1. 2019 až 20. 6. 2019 vzal za prokázané, že žalobkyně takto vyúčtovala žalovanému pro odběrné místo K., Praha, nedoplatek ve výši 5 109,74 Kč, kdy celková vyfakturovaná částka činila 7 409,74 Kč, přijaté zálohy 2 000 Kč a z konečné ceny byl rovněž odečten bonus 300 Kč, splatnost částky byla dne 22. 7. 2019. Z plánu záloh za období 21. 6. 2019 až 20. 6. 2020 zjistil, že pro toto období byly pro žalovaného rozepsány zálohy ve výši 1 470 Kč měsíčně. Upomínkou z 12. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dosud nezaplacené částky 5 109,74 Kč, splatné dne 22. 7. 2019, k tomu uplatněné smluvní pokuty ve výši 100 Kč a dále zálohy 470 Kč splatné dne 15. 7. 2019. Z oznámení o přerušení dodávek z 22. 8. 2019 včetně výpisu odeslané pošty zjistil, že celková výše splatných pohledávek za žalovaným činila 7 149,74 Kč (výše uvedené částky spolu se zálohou splatnou dne 15. 8. 2019), žalovanému byla k úhradě poskytnuta dodatečná lhůta do 29. 8. 2019 a zároveň byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení shora uvedené částky mu bude přerušena dodávka elektřiny a dojde k ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Z této listiny dále zjistil, že vůči žalovanému byla uplatněna další smluvní pokuta ve výši 100 Kč splatná dne 22. 8. 2019, přičemž toto oznámení bylo žalovanému odesláno na adresu místa odběru dne 22. 8. 2019. Podle vyúčtování smluvní pokuty č. 20240001441 z 23. 9. 2019 byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč/měsíc pro 22 měsíců (s ukončením dne 23. 9. 2019, když smluvené období mělo trvat do 23. 7. 2021), tedy celkem 8 800 Kč. Z odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny z 10. 10. 2019 zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy se žalovaným. Z vyúčtování č. 231600698610 ze dne 10. 10. 2019 za období 21. 6. 2019 až 23. 9. 2019 včetně výpisu odeslané pošty zjistil, že žalovanému byl za toto období vyúčtován nedoplatek ve výši 1 406,81 Kč, splatný do 30. 10. 2019, vyúčtování bylo žalovanému zasláno do místa odběru dne 14. 10. 2019. Z této listiny dále zjistil, že nedoplatek ve výši 1 406,81 Kč se skládá ze spotřeby elektřiny v ceně 1 806,81 Kč po zdanění, při odečtení dvou plateb žalovaného po 500 Kč, ale s uplatněním vrácení bonusu ve výši 300 Kč žalobkyní a smluvních pokut za pozdní platbu v celkové výši 300 Kč. Podle vyúčtování smluvních pokut č. 154400280707 z 11. 11. 2019 žalobkyně takto uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu za pozdní úhradu smluvených plateb ve výši 100 Kč, a to k faktuře ze dne 10. 10. 2019, splatné dne 30. 10. 2019. Z předžalobní upomínky z 3. 12. 2019 včetně výpisu odeslané pošty zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky ve výši 15 416,55 Kč skládající se z částek 5 109,74 Kč (faktura č. 231800605169), částky 8 800 Kč (faktura č. 20240001441), částky 1 406,81 Kč (faktura č. 231600698610) a částky 100 Kč ze smluvní pokuty 100 Kč (na základě dokladu č. 154400280707), a to do 10. 12. 2019, přičemž výzva byla žalobkyní podána na poštu dne 3. 12. 2019. Z ceníku elektřiny v kategorii domácnost, elektřina optimal, platného od 1. 1. 2019, zjistil obecně ceny za dodávku, distribuci elektřiny a ceny ostatních služeb pro zákazníky žalobkyně (nejen) pro produkt xxx, a to pro prvních až třetích 10 měsíců.

6. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně s odkazem na ust. § 1779, § 1800, § 2048, § 2050 o. z., která citoval. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 8. 1. 2019 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do předmětného odběrného místa a žalovaný se zavázal hradit sjednanou odměnu (cenu), resp. platit zálohy a případné nedoplatky, což však od určité doby řádně nečinil. Žalobkyně proto po marných pokusech o nápravu nejprve ukončila dodávky elektřiny a následně od smlouvy odstoupila. Spotřebovaná elektřina byla řádně vyfakturována a žalovaný je povinen celkový nedoplatek ve výši 5 916,55 Kč žalobkyni uhradit. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 30 měsíců od 23. 1. 2019 a povinnost žalovaného k odběru (a řádnému hrazení) elektřiny byla zajištěna smluvní pokutou 400 Kč měsíčně, na níž vznikl žalobkyni nárok za 22 měsíců po sankčním ukončení dodávek elektřiny (od 9/2019 do 7/2021) v celkové výši 8 800 Kč. Ze smluvních ujednání vyplývá též nárok na vrácení poskytnutého bonusu 300 Kč, jakož i na zaplacení celkem tří žalobou uplatněných smluvních pokut po 100 Kč za jednotlivá prodlení s úhradou dílčích plateb delších deseti dnů (prodlení s úhradou faktury 231800605169, zálohy za měsíc 7/2019 a faktury č. 231600698610).

7. Námitku opatrovníka žalovaného ohledně možné neexistence osoby žalovaného shledal nedůvodnou. Že se jedná o existující osobu, vyplynulo zejména ze součinnosti se slovenskými justičními orgány, tedy z poskytnutého výpisu z registru obyvatel Slovenské republiky. Námitku identifikace žalovaného, tedy že smlouva nemusela být uzavřena jím, ale např. třetí osobou na falešný průkaz, posoudil dle zásady volného hodnocení důkazů a vyhodnotil jako nedůvodnou. Smlouva byla podepsána čitelným podpisem a obsahuje řadu osobních údajů žalovaného. Smlouvou samotnou i plnou mocí ze dne 8. 1. 2019 bylo prokázáno, že nešlo o uzavření zcela nové smlouvy, nýbrž že došlo k faktickému převodu již dříve existujícího odběru žalovaným od původního dodavatele (P., a. s.) na jiného dodavatele (žalobkyni), osoba žalovaného tak byla již dříve ztotožněna též třetím subjektem. Zásadní význam mělo i to, že na sjednané služby bylo po určitou dobu řádně plněno, což pravděpodobnost podvodného jednání třetí osoby dále snižuje. Naopak pro podvodné jednání třetí osoby neshledal žádné indicie, námitka podle něho vychází pouze z ryze teoretické potenciality. Uvedl, že v souladu s teorií míry důkazu, jak je vlastní českému civilnímu soudnímu řízení, není třeba skutečnosti prokazovat bez jakýchkoli pochybností, nýbrž pouze s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti, proto žalobkyně důkazní břemeno ke svým tvrzením o uzavření smlouvy žalovaným unesla. Pokud žalovaný namítl, že smlouva je smlouvou formulářovou (resp. uzavřenou adhezním způsobem), s tímto souhlasil, pro rozhodnutí ve věci nemá tato skutečnost význam. Smlouva není nečitelná, smluvní ujednání nejsou nepřiměřeně dlouhá ani nepřehledná a přes určitou kostrbatost nejsou nesrozumitelná ani osobě průměrného rozumu (§ 1800 odst. 1 o. z.). Smlouva neobsahuje ujednání, jež by byla pro spotřebitele zvláště nevýhodná, zejména pak, aniž by pro to byl rozumný důvod, když se jedná o standardní smlouvu v oblasti dodávek elektrické energie spotřebitelům, bez neobvyklých nebo zneužívajících ujednání (§ 1800 odst. 2 o. z.). To se týká i předmětné smluvní pokuty 400 Kč měsíčně po sankčním přerušení dodávek energie, když jednak obdobné zajištění plnění u smlouvy na dobu určitou je zcela očekávatelné, jednak měsíční výše smluvní pokuty není nepřiměřená (úvodní zálohy činily 500 Kč měsíčně, dle skutečného odběru pak od 15. 7. 2019 dokonce 1 470 Kč měsíčně). Obdobné závěry platí pro smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy delší deseti dnů. Odkazy na ceník, na ceník služeb a na obchodní podmínky ve smlouvě byly učiněny v souladu s § 1799 o. z. Šlo jednak o zcela běžné odkazovací ujednání u obdobného typu smluv (a význam odkazovací doložky tak musel být žalovanému znám) a zároveň žalovaný opakovaně (ve smlouvě i v informaci pro zákazníka) stvrdil, že byl s předmětnými dokumenty seznámen. Co se týká směrnice č. 2019/944, dovodil, že tyto předpisy směřují k ochraně spotřebitele právě a jen při dobrovolné změně dodavatele, a na případy sankčního ukončení smluv pro neplacení nejsou využitelné ani analogicky. Za přiléhavou považoval i zbývající argumentace žalobkyně, tedy absenci přímé horizontální závaznosti předmětných směrnic. Výší hospodářské ztráty žalobkyně se nezabýval, neboť smluvní pokuta ve smyslu §§ 2048, 2050 o. z. představuje smluvní sankci za porušení smluvní povinnosti, bez ohledu na vznik či výši škody, proto skutečná výše škody není významná (škoda ani nemusela vzniknout).

8. Soud prvního stupně proto žalobě výrokem I. jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) dle žalobního návrhu žalobkyně, tedy ve výši 10 % ročně z částky 5 109,74 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 1 306,81 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za právní zastoupení advokátem. Námitku, že právní pomoc advokáta byla neúčelná, shledal nedůvodnou. Zdůraznil, že žalobkyně je osobou soukromého práva bez veřejnoprávního přesahu, že má ústavní právo na právní pomoc. Neshledal žádné okolnosti, které by v tomto případě mohly vést k odepření odměny advokáta. Vyšel z toho, že šlo o formulářovou žalobu, proto za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby přiznal odměnu 2 x 300 Kč a náhradu hotových výdajů 2 x 100 Kč. Za sepis vyjádření z 5. 3. 2021 a účast na jednání 19. 3. 2021 přiznal podle § 14b odst. 5, odst. 5 písm. b) a. t. odměnu 2 x 1740 Kč a náhradu hotových výdajů 2 x 300 Kč, celkem 4 880 Kč, spolu s náhradou DPH ve výši 21 % tak náklady řízení za právní zastoupení činí 5 904,80 Kč, se zaplaceným soudním poplatkem 6 704,80 Kč.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval jeho námitkami. Zdůraznil, že směrnice byla přijata z důvodu zamezení účtování poplatků menším zákazníkům. Trval na tom, že žalobkyně neprokázala, že se seznámil s podmínkami smlouvy a sankcemi za jejich nedodržení, k tomu znovu odkazoval na článek 12 odst. 3 směrnice. Poukázal i na to, že byl spotřebitelem a tedy slabší stranou právního vztahu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Trval na tom, že textace smlouvy není jasná a srozumitelná. Soud se nedostatečně zabýval smlouvou, která má sice jen pár stránek, ale ujednání o smluvní pokutě jsou obsažena v ostatních ujednáních, kde lze očekávat, že se s nimi spotřebitel nebude důsledně seznamovat. K tomu poukázal i na to, že soud sám poukazoval na kostrbatost ujednání. Nesouhlasil ani s výrokem o náhradě nákladů řízení. Podle něho soud nedostatečně zkoumal účelnost vynaložených nákladů. Žalobkyni měl být nahrazen maximálně soudní poplatek. Zdůraznil, že šlo o standardní smlouvu uzavřenou v rámci činnosti žalobkyně a podle něho žalobkyně disponuje personálním aparátem schopným podat typizovanou žalobu, případně se bránit v řízení. Podle něho tedy ze strany žalobkyně došlo ke zneužití práva. K tomu poukázal i na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1333/14, II. ÚS 736/12, I. ÚS 585/17).

11. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K směrnici uvedla, že v dotčených ustanoveních nabyla účinnosti 1. 1. 2021, již proto nemohla regulovat smluvní vztah účastníků. Trvala na tom, že směrnice jsou určeny členským státům Evropské unie, jež jsou povinny směrnice transponovat do národního právního řádu příhodným způsobem, aby byl naplněn smysl směrnice. Použít je lze jen tehdy, když stát na transponování do národního právního řádu rezignuje. Ve stanovisku sp. zn. Cpjn 200/2011 Nejvyšší soud konstatoval, že soud nesmí aplikovat směrnici přímo. Podle žalobkyně obě směrnice byly řádně provedeny v rámci národního práva řadou zákonných i podzákonných předpisů. Trvala na tom, že směrnice reguluje poplatky za předčasné ukončení smlouvy pro případ, kdy zákazník smlouvu ukončí z vlastní vůle. V daném případě došlo k ukončení smlouvy ze strany žalobkyně pro porušování smlouvy žalovaným. Smlouva sama je na jednom listě o dvou stranách. Formulace smluvní pokuty je kostrbatější, což způsobuje závorka v textu, ale je pochopitelná osobě průměrného rozumu. Nelze uvažovat o nečitelnosti, nesrozumitelnosti a tedy neplatnosti ujednání. Na možnost smluvní pokuty byl žalovaný upozorněn již v rámci předsmluvních informací pro zákazníka. Vzorové smlouvy jsou zveřejněny na internetových stránkách a spotřebitel se s nimi může seznámit. Zastoupení advokátem bylo účelné. K tomu poukázala i na složitou argumentaci opatrovníka žalovaného právem Evropské unie, které měl navíc soud prvního stupně nesprávně vyložit. Uvedla, že žalobkyně nemá v pracovním poměru žádné zaměstnance s právnickým vzděláním opravňujícím k poskytování právních služeb, že si tyto služby zajišťuje prostřednictvím advokátní kanceláře, k čemuž je zástupce žalobce podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, oprávněn. Protože žalobkyně byla ve věci úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odkazovaný judikát sp. zn. II. ÚS 1333/14 se týkal účelnosti zastupování Č., která má unikátní postavení.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Nejprve je třeba uvést, že odvolací soud nesdílí názor žalované, že svým odvoláním žalovaný zpochybnil, pokud jde o důvody, jen nároky na zaplacení smluvní pokuty. Z odvolání je zřejmé, že opatrovník namítal, že uzavřená smlouva je neplatná a žalobkyně tak má případně právo jen na náhradu škody, jejíž výši by bylo třeba zjistit znaleckým posudkem. Odvolací soud proto dovodil, že odvolací důvod ve vztahu ke všem jednotlivým nárokům uplatněným v žalobě je v odvolání obsažen.

14. Dále je třeba doplnit, že v dané věci jde o spor s cizozemským prvkem, soud prvního stupně se proto měl zabývat i svou příslušností. Dohoda o místní příslušnosti je podle ust. § 89a o. s. ř. vyloučena, neboť v posuzované věci nejde o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, účastníci se proto na příslušnosti soudů nemohli dohodnout dle čl. 19 bod 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, k ujednání v bodu 12.9. obchodních podmínek proto nelze přihlížet. Protože měl žalovaný poslední známé bydliště v České republice, jsou soudy České republiky podle článku 18 bod 2 uvedeného nařízení příslušné, a to i s ohledem na závěry Nejvyššího soudu ČR obsažené v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2405/2011.

15. Smluvní vztah se řídí právem České republiky, neboť si to účastníci v čl. 12.9. obchodních podmínek v souladu s čl. 3 bod 1. nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, sjednali.

16. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že věc se řídí občanským zákoníkem, neboť zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvu o dodávce elektřiny jako samostatný smluvní typ neupravuje. Při posuzování práv a povinností se proto vychází z obsahu uzavřené smlouvy, při posuzování platnosti, kterou žalovaný zpochybňoval, se vychází z občanského zákoníku.

17. S posouzením věci soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje, na odůvodněnínapadeného rozhodnutí zcela odkazuje, když ani žalovaný v odvolání neuvádí námitky nové, namítá jen to, že se soud prvního stupně s jeho námitkami chybně vypořádal.

18. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní a soudem prvního stupně, že žalovaným uvedenou směrnici, konkrétně článek 12 bod 3., nelze použít již proto, že se týká zákazníků, „kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby“. V daném případě k ukončení smlouvy nepřistoupil žalovaný, ale žalobkyně. Implementace měla být provedena do 31. 12. 2020 (čl. 71 směrnice), navíc směrnici, která byla začleněna do vnitrostátního práva, nemůžou soudy přímo aplikovat, jak bylo uvedeno ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2011. K neplatnosti smlouvy pro rozpor se směrnicí proto dojít nelze.

19. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalovaný je existující osobou, jak bylo zjištěno z registru obyvatel Slovenské republiky, že z okolností věci lze dovodit, že smlouvu podepsal, neboť šlo o převod dodavatele a zpočátku bylo placeno. Smlouva čítá jeden list, nejde tedy o smlouvu obsáhlou, s níž by se žalovaný nemohl bez problémů seznámit, a to včetně ujednání o smluvní pokutě, obsažených na druhé straně. Také odvolací soud dotčená ujednání považuje za jednoznačná a srozumitelná. Žádný důvod, pro který by bylo možné dovodit neplatnost smlouvy, ani odvolací soud neshledal.

20. Také odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaný měl povinnost ze smlouvy zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu. Protože řádně ve stanovených termínech neplatil zálohy a nebylo zjištěno ani to, že by svůj dluh uhradil dodatečně, má povinnost svůj dluh uhradit, vznikla mu povinnost vrátit vyplacený bonus ve výši 300 Kč a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut za neodebírání elektřiny po sjednané období i na smluvní pokuty za opožděné platby. Protože jednotlivé faktury nebyly ke dni splatnosti uhrazeny, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, jak soud prvního stupně správně vysvětlil, který přiznal podle správných právních předpisů a ve správné výši.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud shledal napadený rozsudek ve věci samé věcně správným, proto výrok I. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Podle téhož ustanovení byl potvrzen i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí i s tím, že kromě nákladů za zaplacený soudní poplatek má právo i na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. V judikatuře Ústavního soudu, označené žalovaným, označený soud uvedl, kdy a u koho se presumuje dostatečné materiální a personální zabezpečení subjektů k hájení svých zájmů. Jedná se o případy, kdy účastníkem řízení je stát, statutární město, fakultní nemocnice, Č. Žalobkyně takovou institucí není. Ve svém vyjádření k odvolání popřela, že by byla dostatečně personálně vybavena k tomu, aby se mohla před soudem řádně zastupovat, opak zjištěn nebyl. Lze tak souhlasit se soudem prvního stupně, že má právo i na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. Výpočet výše nákladů zpochybněn nebyl, odvolací soud s ním souhlasí, proto odkazuje na odůvodněnínapadeného usnesení.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby advokáta (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 1 740 Kč, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21 % DPH z částky 4 080 Kč ve výši 856,80 Kč, celkem 4 936,80 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení