39Co 345/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobců: a) J. B., narozená xxx bytem L., Š., Slovenská republika b) K. N., narozená xxx bytem L., Š., Slovenská republika c) M. B., narozený xxx bytem L., Š., Slovenská republika všichni zastoupeni advokátem J. Z. sídlem L., B. proti žalované: A., a.s., IČO xxx sídlem K., Praha o zaplacení 1 498 609 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců b) a c) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. května 2023, č. j. 22 C 298/2020 - 145 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III, IV, VI a VII potvrzuje.

II. Žalobci b) a c) jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení každý 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 222 110 Kč s úrokem z prodlení, který specifikoval, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) po žalované domáhala dalších 96 339 Kč s příslušenstvím, výrokem III zamítl žalobu žalobkyně b), kterou se po žalované domáhala zaplacení částky 590 080 Kč s příslušenstvím, výrokem IV zamítl žalobu, kterou se žalobce c) domáhal po žalované zaplacení částky 590 080 Kč s příslušenstvím, výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 74 304 Kč k rukám J. Z. do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI žalobkyni b) uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem VII žalobci c) uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem VIII žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 11 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky se žalobci domáhali s tím, že dne 11. 9. 2018 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil Š. T., nar. xxx, vozidlem xxx, pojištěným u žalované, když nedal přednost v jízdě vozidlu xxx, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel. Žalobkyně a) jako spolujezdkyně ve vozidle xxx utrpěla vážná zranění, od xxx byla hospitalizována, poté byla propuštěna do domácí péče, podle ust. § 2960 o. z. požadovala ošetřovné, když o ni pečovaly její děti žalobci b) a c), od 5. 10. 2018 do 31. 1. 2020 v celkové výši 419 329 Kč. Žalobci b) a c) požadovali podle ust. § 2959 o. z. za duševní útrapy způsobené jim zvlášť závažným ublížením na zdraví žalobkyni a) v souvislosti s dopravní nehodou každý částku 590 080 Kč s příslušenstvím. Uvedli, že zpočátku byl zdravotní stav žalobkyně a) velmi nepříznivý a život ohrožující, nebylo zřejmé, zda nenastanou komplikace, zda bude v pořádku. V důsledku roztržení x či ruptury a x hrozilo žalobkyni a) riziko krvácení do dutiny břišní a smrt následkem hemoragického cirkulačního šoku. Traumatický šok - multiorgánové poškození měl za následek přetížení srdečního svalu. Zlomeniny oblouku xxx představovaly riziko velmi vážných následků na pohybovém aparátu a oboustranný xxx ve spojení se zlomeninou x vyžadoval x, což mělo za následek pocity zmatenosti a dezorientace žalobkyně a). V důsledku vážného zdravotního stavu žalobkyně a) pociťovali žalobci b) a c) smutek, zoufalství, beznaděj a strach. První návštěva žalobkyně a) v nemocnici ve S. byla pro žalobce b) a c) negativním emotivním zážitkem, žalobkyni v důsledku pohmožděnin nemohli ani poznat, rozrušilo je, že žalobkyni se xxx. Ani po návratu žalobkyně a) domů strach neopadl, dlouho byla odkázána na pomoc žalobců b) a c), péče o žalobkyni představovala zásah do života žalobců b) a c), žalobkyně b) se o ni starala, v důsledku čehož nakonec přišla o práci, žalobce c) finančně zajišťoval rodinu. Žalobci mezi sebou měli a mají intenzivní vztahy.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni a) na ošetřovné částku 100 880 Kč vyplatila, žalobkyni b) chtěla poskytnout částku 50 000 Kč pod podmínkou uzavření dohody o narovnání, aby se vyhla soudním sporům, ta to odmítla. Učinila nesporným, že byla pojistitelem vozidla Š. T., ve vztahu k žalobkyni a) činila spornou výši nároku, nárok žalobců b) a c) neuznávala, podle ní nevznikl. Žalobci b) a c) požadovaná částka odpovídá úmrtí jejich matky. Žalobkyně a) při nehodě utrpěla těžká zranění, nebyla ale takového rázu, aby zakládala nárok na plnění podle § 2959 o. z. S odkazem na komentářovou literaturu dovozovala, že musí jít o nejtěžší zdravotní poškození, zejména komatické stavy, závažná poškození mozku, ochrnutí výrazného rozsahu. Žalobkyně a) byla po nehodě při vědomí, léčení probíhalo standardně a bez komplikací, kromě operace dutiny břišní konzervativním způsobem, následky nejsou takového rázu, aby byla výrazně vyřazena z většiny sfér života, kvůli čemuž by žalobci b) a c) trpěli, navíc nehodu způsobil příbuzný žalobců.

4. Soud prvního stupně nejprve posuzoval svou mezinárodní příslušnost, neboť žalobci jsou občany Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku. S odkazem na § 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a s odkazem na čl. 11 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 13 odst. 2 dovodil, že příslušným je, neboť v jeho obvodu sídlí žalovaná. Věc posuzoval s odkazem na článek 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 podle práva České republiky, neboť na území tohoto státu došlo k dopravní nehodě.

5. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a) je matkou žalobců b) a c). Dne xxx došlo na křižovatce silnic č. x a x v katastru obce G. k nehodě vozidla xxx, ve kterém cestovala na sedadle spolujezdce žalobkyně a) a které řídil Š. T., přičemž uvedený řidič nehodu zavinil tím, že nedal přednost při vyjíždění z vedlejší silnice nákladnímu automobilu xxx jedoucímu po hlavní silnici a došlo ke střetu obou vozidel. Vozidlo bylo v době nehody pojištěno u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. V důsledku nehody podle znaleckého posudku V. K., žalobkyně a) utrpěla x, zhmoždění a x, x, nahromadění krve a vzduchu v x, zlomeninu x, zlomeniny x a x vpravo a x vlevo, zlomeninu x, zlomeninu x, výron x - malý bez klinické odezvy. Z důvodu x jí byla bezprostředně po nehodě x odstraněna, jinak byla žalobkyně a) léčena konzervativně. Žalobkyně a) byla nejprve hospitalizována v nemocnici ve S. v období od xxx, poté byla přeložena do nemocnice v N., kde byla hospitalizována v době od xxx. Průběh léčení byl hladký, bez komplikací. Žalobkyně a) trpí po nehodě trvalými následky - x s poruchou prostorového vidění a x, oslabení x a porucha x s možností poruch x, porucha (lehké omezení) x, porucha hybnosti x lehčího rázu. Z výpovědi žalobců zjistil, že všichni v době před nehodou žili společně v rodinném domě na adrese L., Š. Žalobkyně b) se plánovala přestěhovat do bytu k partnerovi, zdržovala se tak částečně v obou bytech, po nehodě se kvůli péči o žalobkyni a) přestěhovala zpět do rodinného domu, aktuálně však od února 2020 bydlí se svým přítelem svědkem V. Před nehodou se žalobkyně a) starala o domácnost společně s žalobkyní b), vařila i nakupovala především žalobkyně a), žalobce b) dělal těžší práce, např. na zahradě, různé opravy apod. Žalobkyně a) byla před nehodou zcela soběstačná a samostatná, aktivní, pracovala jako x, věnovala se svým koníčkům i cestovala, měla pouze běžné zdravotní problémy odpovídající jejímu věku - x. Žalobci b) a c) navštěvovali žalobkyni a) po dobu její hospitalizace v nemocnici v N. každý den. Po propuštění domů měla žalobkyně a) zavedený katetr, používala pleny, měla nasazený krční límec, nebyla schopna se sama posadit ani zvednout nebo se najíst. Vyžadovala celodenní péči, a to i v noci. Péče o žalobkyni probíhala tak, že po probuzení žalobkyně a) ji bylo třeba dát léky, vyčistit jí katetr, přebalit a umýt. Poté žalobkyně b) připravila žalobkyni a) snídani, nakrmila jí, dala jí další léky, aplikovala injekci na ředění krve a poté se snažila s ní chodit nebo cvičit. Po cvičení ji uložila do postele, připravila oběd a znovu s ní cvičila. Mezitím také žalobkyni a) znovu přebalila, umyla a namazala. Obdobné úkony se pak opakovaly i večer. Žalobkyně b) se také starala o domácnost žalobkyně a), uklízela, prala, starala se o psy. Poté co přišel z práce žalobce c) a převzal péči o žalobkyni a), žalobkyně b) šla nakoupit. Žalobkyně a) vyžadovala péči i v noci, žalobkyně b) ji musela až třikrát upravovat krční límec, aby mohla spát. Po odebrání katetru a pleny žalobkyně a) potřebovala doprovod na toaletu. Žalobce b) také vozil žalobkyni a) k lékaři, např. i na infúze proti bolesti, a to i několikrát během jednoho dne. Zhruba po půl roce od nehody se zdravotní stav žalobkyně a) zlepšil natolik, že byla schopna absolvovat cestu domů z rehabilitace pěšky s doprovodem, byla schopna si zajít sama na toaletu (ale nezvládala se na ní posadit a zvednout se zpět), ale nadále potřebovala pomoc s hygienou i koupáním, přípravou jídla i péčí o domácnost, neboť má nadále problémy s uchopením menších předmětů do zraněné ruky a má problémy s orientací v důsledku zranění oka. Z důvodu péče o žalobkyni a) žalobkyně b) nejprve zůstala doma v režimu ošetřování člena rodiny, poté zkrátila svůj pracovní úvazek na polovinu, ale nakonec pracovní poměr zcela ukončila. Žalobkyně a) žádala o ošetřovné u S., bylo jí přiznáno pouze za období od 8. 10. 2018 do 17. 10. 2018, neboť šlo o jednorázovou dávku a ošetřovné lze pro určitou diagnózu vyplatit pouze jedenkrát. Dle posudkové lékařky pobočky N. či vyjádření obvodní lékařky žalobkyně a) H. ze dne 31. 12. 2018 bylo celodenní ošetřování žalobkyně a) nezbytné.

6. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně, odkázal přitom na ust. § 3 odst. 1, § 6, § 9 zákona č. 168/1999, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a § 22, § 2927, § 2989, § 2960 o. z.

7. Dospěl k závěru, že podle uvedených ustanovení má žalovaná jako pojistitel vozidla Š. T. povinnost nahradit újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nehodou. Náhradu za péči žalobkyni a) přiznal s odkazem na ust. § 2960 o. z., konkrétní výpočet, na základě něhož dospěl k závěru, že žalobkyni a) náleží celkem 322 990 Kč a zbývá tak doplatit 222 110 Kč, uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí.

8. K nároku žalobců b) a c) uvedl, že podle ust. § 2959 o z. musí být splněny dvě podmínky. První, že musí jít o osobu blízkou, byla splněna, neboť žalobci b) a c) jsou dětmi žalobkyně a). Dále se zabýval druhou podmínkou, tedy tím, zda žalobkyni bylo při nehodě ublíženo zvlášť závažným způsobem. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, podle něhož při vymezení uvedeného pojmu je nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Lze též odkázat na principy evropského deliktního práva (PETL), představující nejvýznamnější dokument právní unifikace této oblasti, jejichž článek 10:301 hovoří o nároku osob majících blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou újmu. Z dikce uvedeného článku lze učinit závěr, že nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů (§ 122 odst. 2 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1887/2021, z něhož dovozoval, že aby mohl vzniknout nárok, který zakládá § 2959 o. z., musí u zraněného nastat setrvalý stav, při němž již není předpoklad zlepšení. Jestliže by se totiž poškozený uzdravil natolik, že by jeho ustálený zdravotní stav nesplňoval přísné požadavky uvedeného ustanovení, mohl by příbuzným vzniknout jen jiný nárok, založený při splnění podmínek vyjmenovaných v § 2971 o. z. Proto jen sama okolnost, že se poškozený ocitl v těžkém zdravotním stavu, nepostačuje pro vznik nároku podle § 2959 o. z., nýbrž musí být definitivně potvrzeno, že jde o stav trvalý, tedy ustálený.

9. S ohledem na právní úpravu a judikaturu k ní dospěl k závěru, že zákonné podmínky ust. § 2959 o. z. pro vznik nároku žalobců b) a c) na odškodnění jejich duševních útrap v souvislosti se zraněním jejich matky při nehodě nebyly naplněny. Byť zranění žalobkyně a) při nehodě byla vážná, nejde ale vzhledem k závažnosti následků ani doby, kdy byla žalobkyně a) ohrožena na životě a prognóza jejího vývoje byla nejistá, o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu ust. § 2959 o. z. Žalobkyně a) sice skutečně utrpěla při nehodě vážná zranění, pro které byla hospitalizována v nemocnici od xxx, ale její zdravotní stav se zlepšil, a proto byla propuštěna do domácího léčení, léčba (vyjma operace k odstranění x) probíhala konzervativně a trvalé následky jejích zranění při nehodě nejsou tak vážné, aby ji vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění, nešlo ani o zranění, která by žalobkyni a) po delší dobu ohrožovala na životě nebo zatěžovala výrazně nepříznivým zdravotním stavem. Byť soud prvního stupně nepochyboval, že žalobci b) a c) se o zdraví či život jejich matky po nehodě obávali, jejich dušení útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) nebyly spojené s vědomím, že jejich matka byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění. Dovodil, že duševní útrapy žalobců b) a c) jako sekundárních obětí nelze odškodnit ani podle ust. § 2971 o. z., neboť žalobci b) a c) ani netvrdili žádné zvláštní okolnosti na straně škůdce Š. T. S ohledem na tyto závěry žalobu žalobců b) a c) zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci b) a c) a žalovanou rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu jí požadovaných nákladů, kterou vypočetl podle vyhl. č. 254/2015 Sb. jako odměnu za 6 úkonů, které specifikoval, po 300 Kč, z částky 1 800 Kč uložil každému z žalobců b) a c) zaplatit polovinu těchto nákladů.

11. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek z částky přiznané žalobkyni a), která byla od placení soudních poplatků osvobozena, rozhodl podle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

12. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům III, IV, VI a VII, podali odvolání žalobci b) a c), kteří se domáhali jeho změny a vyhovění žalobě. Žalobci v odvolání zopakovali svá tvrzení a závěry znalce K., z jeho posudku a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Co 4210/2010 dovozovali, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné. Konkrétně zopakovali, že stav žalobkyně a) byl po dlouhou dobu velmi nepříznivý a život ohrožující. Na začátku hospitalizace nebylo vůbec zřejmé, zda nenastanou komplikace a zda bude žalobkyně a) vůbec ještě někdy v pořádku. V důsledku roztržení x u ní nastalo riziko silného krvácení do dutiny břišní s rizikem vykrvácení a smrti z důvodu rozvoje hemoragického cirkulačního šoku. Žalobkyně a) utrpěla vážná zranění, konkrétně x a měla četné x, kvůli čemuž musela být na umělé plicní ventilaci, což následně pouze umocňovalo pocity zmatenosti a dezorientace na straně žalobkyně a). Utrpěla x, tato zranění jsou závažná, život ohrožující z důvodu silného krvácení daného orgánu. Utrpěla zlomeninux a zlomeninu x, byla ohrožena mícha, což představovalo vysoké riziko vážných následků pohybového aparátu. Utrpěla také traumatický šok, kvůli kterému došlo k přetížení srdečního svalu. Žalobkyně a) tak utrpěla mnoho závažných zranění. Žalobci b) a c) sami v důsledku zdravotního stavu žalobkyně utrpěli šok, pociťovali silné pocity zoufalství, smutek, beznaděj a strach o život žalobkyně a), dlouho nevěděli, zda přežije, nevěděli, jaké bude mít následky, jak by vypadal život bez ní. Po propuštění z nemocnice žalobkyně a) vyžadovala celodenní péči. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 dovozovali, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným (opačným) skutkovým a právním závěrům. Zdůraznili, že žalobkyně a) je jejich matkou a poukázali na trvalé následky uvedené v posudku K. - x s poruchou x a poruchou orientace v prostoru (špatně vidí, sama nepřejde křižovatku), oslabenou břišní stěnu po odebrání x (oslabená imunita a porucha mobility střev), omezená hybnost x a x, přičemž jde o setrvalý stav.

13. Žalovaná při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného a na náhradu nákladů odvolacího řízení požadovala přiznání částky 300 Kč.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

15. Pokud jde o posouzení mezinárodní příslušnosti a otázky rozhodného práva, odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Protože tyto závěry konkrétní námitkou nebyly napadeny, odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Podle ust. § 2959 o. z při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. V posuzovaném případě žalobci b) a c) nenapadali správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně poškození zdraví žalobkyně a) a ohledně průběhu léčby, nesouhlasili ale se závěrem, že takto zjištěný skutkový stav nelze hodnotit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu citovaného ustanovení. Jak správně uvedl soud prvního stupně, definici toho, co je zvlášť závažným ublížením na zdraví ve smyslu uvedeného ustanovení se pokusil učinit Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, kde dovodil, že se jím rozumí ta nejtěžší zdravotní poškození mající následky srovnatelné svou závažností s usmrcením blízké osoby, popřípadě velmi těžká zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. V dalších rozhodnutích, např. sp. zn. 25 Cdo 1582/2022 a dalších, uvedených v odůvodnění rozhodnutí, dovodil, že není pochyb o tom, že osoby blízké se ocitají ve stresové situaci prakticky okamžitě, jakmile jsou konfrontovány se skutečností, že jejich příbuzný utrpěl závažný úraz, pro nějž je hospitalizován s nejistou prognózou. Aby však mohl vzniknout nárok, který zakládá § 2959 o. z., musí u zraněného nastat setrvalý stav, při němž již není předpoklad zlepšení. Jestliže by se totiž poškozený uzdravil natolik, že by jeho ustálený zdravotní stav nesplňoval přísné požadavky uvedeného ustanovení, mohl by příbuzným vzniknout jen jiný nárok, založený při splnění podmínek vyjmenovaných v § 2971 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 64/2021, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1527/2020). Proto jen sama okolnost, že se poškozený ocitl v těžkém zdravotním stavu, nepostačuje pro vznik nároku podle § 2959 o. z., nýbrž musí být definitivně potvrzeno, že jde o stav trvalý, tedy ustálený.

18. Z citovaného je zřejmé, že při vymezení pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví se vychází zejména ze závažnosti následků primární obětí. Jak uvedl Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí, jde například o kómatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu. Takové následky žalobkyně a) nemá. Další skupinou jsou případy velmi těžkých zranění, které primární oběť po delší dobu ohrožují na životě nebo je po delší dobu zatěžují nepříznivým zdravotním stavem, což má dopad do osobnostní sféry blízkých. Jak uvedl Nejvyšší soud, za zvlášť závažné ublížení na zdraví nelze považovat každé závažné ublížení na zdraví, je třeba vycházet především z následků po ustálení zdravotního stavu.

19. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že poškození zdraví žalobkyně lze hodnotit za závažné, nikoli zvlášť závažné. Při nehodě utrpěla poškození zdraví, jak je zjistil ze znaleckého posudku V. K., soud prvního stupně a žalobci b) a c) opakovali v odvolání, průběh léčení byl hladký a bez komplikací, po 14 dnech byla přeložena na Slovensko, následně byla propuštěna do domácího léčení, poúrazové následky byly rovněž popsány ve stejném posudku, stručně i v odvolání. Žalobci b), c) v žalobě uváděli, že měli obavu z úmrtí žalobkyně a) v důsledku možných komplikací. Komplikace a možné úmrtí hrozí po každém závažném úrazu či operativním zákroku, jen z toho nelze zvláštní závažnost poškození zdraví dovodit, jak konečně vyplývá i ze závěrů druhého výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu. Průběh léčby a skutečnost, že po 14 dnech byla žalobkyně a) převezena do jiné nemocnice, svědčí o tom, že pravděpodobnost úmrtí a komplikací byla malá, jinak by lékaři převoz nepovolili. Průběh léčby probíhal standardním způsobem, zdravotní stav žalobkyně a) se postupně zlepšoval. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobkyně a) nebyla po delší dobu ohrožena na životě. Souhlasit je třeba i s tím, že nebyla vyřazena z většiny sfér společenského života, v tomto směru je pouze omezena zejména poruchou vidění a omezenou hybností pravé horní končetiny. Odvolací soud se proto ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že za této situace nelze duševní útrapy žalobců b) a c) odškodnit, a protože nejsou podmínky ani pro odškodnění dle § 2971 o. z. (tento závěr nebyl ani žalobci b) a c) nijak zpochybněn), odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích III a IV a v závislých výrocích o nákladech řízení VI a VII (proti těmto výrokům žádná konkrétní námitka nebyla uplatněna) jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal požadovanou náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem, na níž má podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. nárok.

21. Ve výrocích I, II, V a VIII rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).