3A 117/2018 – 109

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ludmily Sanderové a soudkyň Petry Kamínkové a Ivety Postulkové ve věci žalobce: Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Schüllerem sídlem U Sluncové 666/12a, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR Letenská 525/15, 118 10 Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: Sárová, s.r.o., IČO 44796242 sídlem Sluneční 385/21, 360 04 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2018, č. j. MF–40641/2015/1203–33 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2018, č. j. MF–40641/2015/1203–33, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Schüllera, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 27. 3. 2018, č. j. MF–40641/2015/1203–33 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl, že se ruší dvě výpovědi smluv o poskytnutí dotace ze dne 28. 5. 2015, konkrétně výpověď pod č. j. RRSZ 1436/2015 smlouvy č. CZ.109/4.2.00/30.00715 ze dne 18. 5. 2011 o poskytnutí dotace z rozpočtových prostředků Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad a výpověď pod č. j. RRSZ 12433/2015 smlouvy č. CZ–1.09/4.1.00/36.00824 ze dne 27. 2. 2012 o poskytnutí dotace z rozpočtových prostředků Regionální rady, a že je Regionální rada povinna plnit své povinnosti z těchto smluv vyplývající (poznámka soudu: v průběhu soudního řízení došlo k zániku Regionální rady, která byla původním žalobcem; v dalším textu rozsudku tedy termín „žalobce“ označuje jak Regionální radu, tak i nového žalobce).

2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující pro věc podstatné skutečnosti.

3. Předmětem smlouvy č. CZ.109/4.2.00/30.00715 ze dne 18. 5. 2011 (dále jen „smlouva 0715“) uzavřené mezi Regionální radou a osobou zúčastněnou na řízení bylo poskytnutí dotace na realizaci projektu Dostavba Hotelu Prezident ve výši 60 % celkových způsobilých výdajů, maximálně 19 500 000 Kč. Předmětem smlouvy č. 1.09/4.1.00/36.00824 ze dne 27. 2. 2012 (dále jen „smlouva 0824“) bylo poskytnutí dotace na realizaci projektu Hydroterapeutické centrum Harfa ve výši 60 % celkových způsobilých výdajů, maximálně 26 457 346 Kč. Oba dotované projekty byly technologicky propojeny.

4. Veřejné zakázky na stavební práce k oběma projektům byly původně soutěženy společně. Zadavatelem byla osoba zúčastněná jakožto příjemce dotace. V tomto výběrovém řízení bylo vyzváno k podání nabídek celkem 5 uchazečů, a to společnosti BAU–STAV a.s., bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST s.r.o., ALGON, a.s., THERMIA–BAU a.s. a IPM stars, s.r.o. Jako nejvhodnější byla vybrána nabídka společnosti THERMIA–BAU a.s. a osoba zúčastněná s ní uzavřela dne 17. 6. 2011 smlouvu o dílo jak na dostavbu hotelu, tak na hydroterapeutické centrum.

5. Dne 26. 6. 2012 byla mezi osobou zúčastněnou a společností THERMIA–BAU a.s. uzavřena dohoda o ukončení smlouvy o dílo na hydroterapeutické centrum kvůli zjištění částečného nesouladu výkazu výměr, který byl podkladem pro výběrové řízení a na jehož základě byla smlouva o dílo uzavřena, se skutečností. Na pokračování stavby bylo vypsáno nové výběrové řízení, k podání nabídek byly vyzvány tytéž společnosti, jako v prvním výběrovém řízení, s výjimkou společnosti ALGON, a.s.; namísto ní byla oslovena CARLSBAU TRADE s.r.o. Jako nejvhodnější byla vybrána nabídka THERMIA–BAU a.s.

6. Dne 18. 1. 2013 se osoba zúčastněná dohodla se společností THERMIA–BAU a.s. na ukončení smlouvy o dílo na dostavbu hotelu, a to kvůli změně rozsahu předmětných stavebních prací a dodávek, pro kterou bylo třeba původní smlouvu ukončit a vypsat nové výběrové řízení. V novém výběrovém řízení bylo vyzváno k podání nabídek stejných 5 společností, jako ve druhém výběrovém řízení na hydroterapeutické centrum (tedy bez společnosti ALGON, a.s., namísto které byla vyzvána společnost CARLSBAU TRADE s.r.o.). Jako nejvhodnější byla vybrána nabídka společnosti THERMIA–BAU a.s.

7. K oběma smlouvám o poskytnutí dotace mezi Regionální radou a osobou zúčastněnou bylo uzavřeno několik dodatků. Předmětem dodatku č. 4 smlouvy 0715 ze dne 23. 10. 2013 byla úprava článku XXI. nadepsaného Porušení rozpočtové kázně, porušení smluvních podmínek, nesrovnalosti a úprava článku XXIV. nazvaného Přílohy smlouvy. Do seznamu příloh dle čl. XXIV. smlouvy 0715 přibyla příloha uvedená pod číslem 3.: Instrukce k provádění snížených odvodů a porušení rozpočtové kázně, s odkazem na poznámku pod čarou č. 9, dle které: „Příloha č. 3 bude vždy platná v aktuálním znění uveřejněném na webových stránkách poskytovatele dotace, změny provedené v jejím znění po podpisu tohoto Dodatku nesmí být nikdy k tíži příjemce dotace.“ Obdobně byly upraveny články XXI. a XXIV. smlouvy 0824 dodatkem č. 3 ze dne 23. 10. 2013.

8. Oba projekty byly předmětem kontroly Regionální rady. V oznámení o zahájení kontroly Regionální rada požádala osobu zúčastněnou o vysvětlení vzájemných vztahů mezi členy komise pro otevírání obálek a hodnotící komise (ustanovenými osobou zúčastněnou pro výše uvedená výběrová řízení) k uchazečům o zakázku, včetně ředitele vítězné společnosti THERMIA–BAU a.s., Ing. J. S. Osoba zúčastněná na výzvu odpověděla, že Ing. J. S. je bratrem člena uvedených komisí Ing. J. S. a synem členky komisí MUDr. M. S.; členům komise byl znám fakt, že Ing. J. S. byl v té době obchodním ředitelem vítězné společnosti THERMIA–BAU a.s. a současně členem představenstva společnosti THERMIA–BAU a.s. byl v době výběrových řízení tchán Ing. J. S. V. B.

9. Regionální rada došla v případě obou projektů ke shodným zjištěním, která uvedla do příslušných protokolů o kontrole ze srpna 2014. Zjištěné nedostatky shrnula tak, že došlo k personálnímu propojení příjemce dotace (osoby zúčastněné na řízení) jako zadavatele se zhotovitelem stavby, jelikož je váže osobní, pracovní či jiný obdobný poměr dle § 74 odst. 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zakládající podjatost k vítěznému uchazeči. Nadto osoba zúčastněná porušila zákaz vyzývat k podání nabídky opakovaně stejný okruh uchazečů. Příjemce tak nedodržel ustanovení čl. 24 odst. 13 Pokynů a nedodržel povinnosti vyplývající z čl. XI. odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace. Došlo tedy k nesrovnalosti – porušení pravidel pro zadávání zakázek v režimu Pokynů. K nesrovnalosti se váže finanční oprava dle Externího metodického pokynu č. 67, Tabulka finančních oprav, Část II, odd. 1.2, řádek č. 20, kde je stanovena finanční oprava 100 % vztahující se na částku dotace použitou na financování předmětné zakázky.

10. Osoba zúčastněná podala proti protokolům o kontrole námitky. Ohradila se proti zjištění, že ve druhém výběrovém řízení vyzvala stejný okruh uchazečů, jako při realizaci prvního zadávacího řízení. Ve druhém výběrovém řízení totiž jednoho z dříve vyzvaných uchazečů k podání nabídky již nevyzvala, nadto šlo o stavebně a technologicky de facto shodné zadání, takže byl dán objektivní důvod k oslovení stejných uchazečů, jak předpokládá čl. 24 odst. 3 Pokynů, neboť od dříve oslovených bylo namístě očekávat, že jsou již s projektem seznámeni, tudíž mohli nabídnout nižší nabídkovou cenu. Osloveni byli i další uchazeči, z nichž podal nabídku pouze jeden, jeho nabídka byla téměř o 4 miliony Kč vyšší, než nabídka vybraného uchazeče. Dále namítala ve vztahu ke konstatovanému personálnímu propojení s vítězným uchazečem, že propojení bylo jen časově omezené a nelze z něj vyvozovat podjatost, propojení nemohlo ovlivnit výběr vítězného uchazeče. Pokud jde o navrženou finanční opravu, opravu ve výši 100 % nelze v daném případě uplatnit, neboť takto vysoká oprava vyplývá z Tabulky finančních oprav ve znění publikovaném ke dni 2. 6. 2014. Ve smlouvách o poskytnutí dotace však bylo ujednáno, že Instrukce provádění snížených odvodů za porušení rozpočtové kázně (jíž je tabulka oprav součástí) je sice použitelná podle aktuálního publikovaného stavu, avšak následné změny nikdy nesmí být k tíži příjemce dotace.

11. Regionální rada zamítla námitku týkající se podjatosti a opakovaného oslovení stejného okruhu uchazečů. Předmětem zakázek byly nespecializované stavební práce, nebyl tedy dán objektivní důvod oslovit stejný okruh uchazečů, respektive oslovit pouze pět či šest uchazečů; druhé řízení se konalo s odstupem jednoho roku, u uchazečů se za tu dobu mohly změnit poměry. Zamítla též námitku týkající se podjatosti. Podjatostí se rozumí nezpůsobilost rozhodující osoby k nestrannému a nezaujatému posuzování, která je zapříčiněná zejména subjektivním poměrem k dané věci nebo k účastníkům; mezi vítězným uchazečem a členy hodnotící komise byl osobní poměr ve smyslu § 74 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Podjatost nesmí být přítomna v hodnotícím procesu bez ohledu na to, zda měla či mohla mít reálný vliv na rozhodnutí samé. Námitku týkající se změny Tabulky finančních oprav Regionální rada akceptovala a snížila finanční opravu na 25 %. Zároveň však uvedla, že zjištěná pochybení na straně osoby zúčastněné byla natolik závažná (s ohledem na později stanovenou výši finanční opravy ve výši 100 %), že mohou být důvodem výpovědi smluv o poskytnutí dotace.

12. Dne 29. 6. 2015 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2015 č. j. 3 T 12/2014–1022, kterým byli členové hodnotící komise MUDr. M. S. a Ing. J. S. zproštěni obžaloby ze dne 7. 10. 2014 pro skutek, že: poté, co osoba zúčastněná jako příjemce dotace uzavřela s Regionální radou jakožto s poskytovatelem dotace smlouvu č. CZ.1.09/4.2.00/30.00715 o poskytnutí dotace ve výši 19 500 000,– Kč z celkových způsobilých výdajů ve výši 32 500 000,– Kč bez DPH na projekt Dostavba hotelu Prezident, a podle § 2 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jí vznikla povinnost při zadání zakázky na realizaci uvedeného projektu postupovat jako dotovaný zadavatel podle ustanovení tohoto zákona platných pro veřejného zadavatele, neboť ze smlouvy o dotaci vyplývá, že zadává veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů, jako členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek uchazečů o zakázky v zadávacím řízení vyhlášeném 9. 7. 2012 osobou zúčastněnou jako zadavatelem na realizaci dostavby hotelu Prezident v rozporu s ustanovením § 74 odst. 9 zákona č. 137/2006 Sb., zadavateli předložili jimi podepsané prohlášení člena hodnotící komise, v němž nepravdivě uvedli, že nejsou ve vztahu k uvedené zakázce ani k jednotlivým u;chazečům podjati, zatajili mu, že členem představenstva uchazeče o zakázku – obchodní společnosti THERMIA–BAU, a.s. je v době zadávacího řízení tchán Ing. S. a obchodním ředitelem téhož uchazeče o zakázku je syn MUDr. S. a bratr Ing. S., a účastnili se jednání a rozhodování komise, která po posouzení a hodnocení nabídek uchazečů o zakázku – obchodní společnosti Algon, a.s., THERMIA–BAU, a.s., Bau–Stav, a.s., IPM Stars, s.r.o., Báňská stavební společnost, s.r.o., a Carlsabau trade, s.r.o. – posoudila jako nejvhodnější nabídku předloženou zadavateli obchodní společností THERMIA–BAU, a.s., s níž následně uzavřel zadavatel – osoba zúčastněná dne 18. 1. 2013 smlouvu o dílo, jejímž předmětem je výstavba a zprovoznění stavby „Dostavba Hotelu Prezident, Moravská ulice, Karlovy Vary, za cenu 56.170.246,– Kč, včetně DPH“. Popsaným skutkem se měly dle obžaloby obě osoby dopustit zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 2489 odst. 2 alinea druhá a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.

13. Krajský soud v Plzni v citovaném rozsudku konstatoval, že popsaný skutek není trestným činem, neboť „s přihlédnutím k ustanovení § 2 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách (…) nelze společnosti Sárová s.r.o., přiznat status dotovaného zadavatele, (…) obžalovaní nemohli naplnit skutkovou podstatu žalovaného trestného činu, neboť tento váže trestní odpovědnost na porušení právní normy, a nikoli na instrukci upravující postup při zadávání veřejných zakázek.“ 14. Dne 7. 6. 2015 byly osobě zúčastněné doručeny výpovědi smluv 0715 a 0824 o poskytnutí dotace. Regionální rada jako poskytovatel dotace obě smlouvy vypověděla s odvoláním na závěry příslušných protokolů o kontrole z důvodu, že osoba zúčastněná jakožto příjemce dotace nedodržela ustanovení čl. 24 odst. 13 Pokynů a nedodržela povinnosti vyplývající z čl. XI. odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace tím, že postupovala v rozporu s § 74 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách, čímž naplnila „skutkovou podstatu nesrovnalosti porušení pravidel pro zadávání zakázek v režimu Pokynů“.

15. Osoba zúčastněná se dne 31. 8. 2015 obrátila na žalovaného s návrhem na zahájení sporného řízení. Žalovanému navrhla zrušení výpovědi smluv z důvodů, které uvedla již v námitkách k protokolům o kontrole. V průběhu sporného řízení dále uvedla, že objektivním důvodem pro oslovování daného okruhu uchazečů bylo, že nešlo o běžnou stavbu, nýbrž o stavbu léčebného zařízení. Další uchazeče oslovila i tím, že výzvu k podání nabídek uveřejnila na svém webu a navíc aktivně oslovila další zájemce, zda by nabídku nepodali, což však tito nakonec neučinili (zejména proto, že se jednalo o kvalitativně odlišné dílo od těch, které běžně stavěli). Dále se ohradila proti tvrzení, že nijak neřešila možnou podjatost členů hodnotící komise, protože překontrolovala, že členové hodnotící komise nejsou podjatí, a to dle informací na internetových stránkách Regionální rady. Jako neprávník osoba zúčastněná neměla povinnost zvyšovat své náklady oslovováním právních expertů a spoléhala se na správnost informací od Regionální rady. Pochybení, která jsou jí ze strany Regionální rady vytýkána, jsou složité povahy, proto oslovila odborníka na oblast veřejných zakázek – T. M., jehož právní rozbor (ze dne 26. 5. 2017) na podporu svých tvrzení založila do spisu. Dále se osoba zúčastněná ohradila proti znaleckému posudku č. 67/2014 vypracovanému dne 30. 1. 2014 D. Š. z podnětu Policie České republiky, který byl založen do správního spisu; v případě zohlednění jeho závěrů ve sporném řízení si vyhradila předložení vlastního znaleckého posudku a doložení dalších odborných závěrů.

16. Znalecký posudek č. 67/2014 obsahuje tento závěr: „Projektová dokumentace pro stavební řízení je nedostatečná jako podklad pro veřejné výběrové řízení a pro následnou výstavbu. Výkaz výměr z 03/2011 byl, podle mého názoru, vytvořen pouze pro přiložení k žádosti o dotaci, s tím, že bude dodatečně vyměněn za řádný. Druhý výkaz výměr je vzhledem k PD dostatečný a jeví se v pořádku. Věřím, že během výstavby byly všechny položky prověřeny a zkontrolovány dle skutečnosti. Mám zkušenosti, že čím kvalitnější podklady pro stavby jsou připravené, tím je stavba méně komplikovaná, cena je přesnější a také levnější. Ceny a výměry se pak lépe kontrolují, když je podle čeho. U této stavby (je složitější a náročnější, než běžné stavby) je jednotková cena za m3 obestavěného prostoru 13 659,– Kč bez DPH/m3 (obestavěný prostor 2995m3). Běžně se počítá (dle ‚Ukazatelů průměrné rozpočtové ceny ÚRS a.s. Praha) 6800,– Kč/m3 bez DPH. Tím chci říct, že ve špatných podkladech se lépe schovají peníze navíc, ať chtěně nebo ne. U výběrových řízení mě udivila shoda zúčastněných firem. Bývá obvyklé, že rozptyl nabídkových cen je plus, mínus 30% od ceny projektanta. V podkladech není doloženo čeho se týkala změna v projektu (změnový list z 10.2.2012). Velkou položkou v rozpočtu je ‚Technologie a interiér‘. Pokud je to možné, navrhuji kontrolu faktur dodavatele této subdodávky. Může se lišit od cen v rozpočtu dodavatelské firmy.“ 17. Dne 21. 7. 2017 žalovaný přerušil sporné řízení do pravomocného přezkoumání souladu ustanovení obou smluv o poskytnutí dotací se zákonem (řízení vedené pod č. j. MF–20558/2017/1203). Podle odůvodnění usnesení o přerušení řízení bylo po posouzení obsahu smluv „zjištěno, že ustanovení umožňující odstoupení od smlouvy a některé důvody výpovědi obou smluv jsou v rozporu s právními předpisy. Důvodem přerušení řízení je posouzení souladu některých ustanovení obou smluv s právními předpisy v přezkumném řízení jako předběžné otázky dle § 57 odst. 4 správního řádu, na níž závisí rozhodnutí o návrhu na zahájení řízení.“ 18. Žalovaný napadeným rozhodnutím obě výpovědi smluv o poskytnutí dotace zrušil. Vyšel z předpokladu, že osoba zúčastněná nebyla veřejným zadavatelem, byla tedy povinna postupovat v souladu s Pokyny Regionální rady pro zadávání zakázek (dále též jen „Pokyny“). Osoba zúčastněná podle žalovaného neoslovila stejný okruh uchazečů, pouze částečně obdobný. Žalovaný vyšel také ze závěru trestního rozsudku č. j. 3 T 12/2014–1022, že předchozí výběrové řízení včetně započatých prací bylo ukončeno, proto je třeba druhé vyhlášené výběrové řízení považovat za nové, a proto ani nelze tvrdit, že byl osloven shodný okruh zájemců. Pokud jde o podjatost, ztotožnil se s názorem trestního soudu a osoby zúčastněné, že vytýkaný příbuzenský vztah neovlivnil hodnocení nabídek, jelikož byla hodnocena pouze cena a nebyla prokázána manipulace s obdrženými nabídkami. Nadto jsou Pokyny v otázce podjatosti formulovány nejednoznačně, v takovém případě je třeba dát přednost výkladu ve prospěch slabší smluvní strany, tedy příjemce dotace. Použití pozdější Tabulky oprav pro posouzení závažnosti pochybení bylo podle žalovaného chybné. Pro stanovení finanční opravy i její případné snížení je třeba vycházet z tabulky platné v době uzavření smlouvy, respektive dodatku. Ani Regionální radu později odkazované řádky 12 a 13 tabulky platné k 3. 7. 2013 nejsou podle žalovaného pro posuzovaný případ přiléhavé, když osoba zúčastněná postupovala formálně správně. Obsah žaloby 19. Žalobce trvá na tom, že byl naplněn výpovědní důvod dle čl. XXII odst. 4 písm. c) Smlouvy o poskytnutí dotace, že došlo k porušení čl. 24 odst. 13 Pokynů pro zadávání zakázek, a že osoba zúčastněná naplnila skutkovou podstatu nesrovnalosti dle nařízení č. 1083/2006.

20. Žalobce má nadále za to, že MUDr. S. a Ing. S. byli podjatí, čímž došlo k porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách. Ze své pozice mohli ovlivnit stanovení hodnotících kritérií a vzhledem k tomu, že byli členy komise pro otevírání obálek a členy hodnotící komise, mohli rozhodovat o průběhu jednání těchto komisí a ovlivňovat je, a to s většinou hlasů. K tomu odkazuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS–S0191/2010/VZ–10258/2016/512/MHr ze dne 14. 3. 2016.

21. Podle žalobce bylo celé zadávací řízení netransparentní, tedy došlo k porušení zásady transparentnosti dle čl. 6 Pokynů pro zadávání zakázek. Pochybnosti o transparentnosti vzbuzuje, že u obou zakázek došlo k posunutí stanoveného termínu otevírání obálek. V případě Dostavby Hotelu Prezident o 17 dní, v případě Hydroterapeutického centra Harfa o 7 dní.

22. Transparentnost byla dále porušena tím, že veškerá komunikace s uchazeči o zakázky probíhala výhradně osobně, včetně doručování důležitých písemností; nelze tedy vyloučit možnou dohodu o nabídkových cenách jednotlivých uchazečů. Osobní předávání jednotlivých dokumentů je ve veřejných zakázkách nestandardní a navozuje dojem možné dohody o nabídkových cenách uchazečů. U všech tří veřejných zakázek vyhlášených osobou zúčastněnou byl osloven (osobně) stejný okruh dodavatelů (až na jednoho dodavatele).

23. Podle žalobce se žalovaný výše uvedenými skutečnostmi svědčícími o podjatosti MUDr. S. a Ing. S. nezabýval. Konstatování žalovaného, že podjatost nemohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, když jediným kritériem výběru byla cena, nemůže dle žalobce obstát: k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky nemusí dojít pouze ve fázi hodnocení nabídek. MUDr. S. a Ing. S. rozhodovali o znění zadávací dokumentace, stanovovali kvalifikační kritéria a jednotlivé požadavky zadavatele. Tyto požadavky mohli přizpůsobit vítěznému uchazeči. Také mu mohli poskytnout konkurenční výhodu tím, že ho předem informovali o jednotlivých požadavcích zadavatele a o skutečnosti, že budou předmětné veřejné zakázky probíhat. Následně mohli jako členové hodnotící komise vylučovat dle potřeby nevhodné uchazeče. Žalovaný tedy nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když se nezabýval potenciálním ovlivněním výběru nejvhodnější nabídky.

24. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že v případě zakázky na dostavbu hotelu nebyl po zrušení původního výběrového řízení osloven stejný okruh dodavatelů. Zákaz oslovování stejného okruhu uchazečů dle čl. 24 odst. 2 Pokynů pro zadávání veřejných zakázek se vztahuje na všechny veřejné zakázky vyhlašované příjemcem dotace. Netýká se jen a pouze situací, kdy je jedna a tatáž veřejná zakázka zadávaná opakovaně. K oslovení stejného okruhu dodavatelů nesmí docházet u jednoho příjemce dotace i v rámci vícero vyhlašovaných veřejných zakázek, povinnost má zamezit diskriminaci dodavatelů. Osoba zúčastněná tudíž nebyla povinna oslovit jiný okruh uchazečů toliko ve vztahu k opakovanému výběrovému řízení na zakázku dostavby hotelu, nýbrž také ve vztahu k ostatním zakázkám (předně k zakázce Hydroterapeutické centrum Harfa).

25. Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 3 T 12/2014–1022, žalobce zdůraznil, že z rozsudku nevyplývá, že by nebyly porušeny předpisy Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad. Soud rozhodoval o tom, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu, nikoliv o tom, zda došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu zákona č. 250/2005 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů; ani o tom, zda došlo k nesrovnalosti ve smyslu nařízení č. 1083/2006. Soud ani nezkoumal metodické pokyny žalobkyně, které se příjemce dotace ve Smlouvě o poskytnutí dotace zavázal dodržovat. Podstatné ovšem je, že soud konstatoval podjatost členů hodnotící komise MUDr. S. a Ing. S.

26. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že poznámka pod čarou uvedená u čl. XI Smlouvy o poskytnutí dotace byla pro strany smlouvy závazná. Podle žalobce poznámka pod čarou ve smlouvě nezavazuje, a to analogicky dle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2000, č. j. I. ÚS 22/99. Pokud by se však soud ztotožnil s názorem žalovaného, pak žalobce upozorňuje, že podjatost členů hodnotící komise může ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

27. Podle žalobce není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jakým způsobem žalovaný dospěl k závěru, že nedošlo k podstatnému porušení Smlouvy o poskytnutí dotace, když dle tabulky finančních oprav, ve znění zveřejněném dne 2. 6. 2014, se za střet zájmů ukládá finanční korekce 100 %. Z uvedeného lze dovozovat, že se jedná o podstatné porušení Smlouvy o poskytnutí dotace, respektive pokynů ROP Severozápad. Ačkoliv byl střet zájmů do metodických pokynů žalobkyně výslovně zaveden až 2. 6. 2014, i před tímto datem se jednalo o podstatné porušení Smlouvy o poskytnutí dotace. Pro výpověď smlouvy není podstatné, jakou finanční opravu lze za dané pochybení uložit, nýbrž je podstatné, zda došlo k nesrovnalosti. Vyjádření žalovaného 28. Podle žalovaného nebyla osoba zúčastněná dotovaným zadavatelem, tudíž nebyla povinna postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, měla se řídit pouze Pokyny pro zadávání zakázek.

29. Žalovaný připouští, že MUDr. S. mohla mít zájem na tom, aby zakázku získal uchazeč, u něhož byl její syn v pracovním poměru. Situace mohla být vhodně řešena nahrazením člena hodnotící komise jinou osobou, avšak v daném případě by řešení vedlo ke stejnému výsledku, neboť jediným hodnotícím kritériem byla cena. Žalobce vychází toliko ze spekulací a nepodložených domněnek, podjatost MUDr. S. a Ing. S. nebyla z jeho strany nijak prokázána.

30. Pokud jde o námitku netransparentnosti, žalovaný upozornil, že ve správním spisu je uveden pouze jeden termín otevírání obálek pro každou zakázku, informace o posunu termínu chybí. Rovněž k obsahu ústních jednání s jednotlivými uchazeči chybí ve spisu Regionální rady podklady, proto se k námitce žalovaný nemůže podrobněji vyjádřit. Žalovaný odkazuje na rozsudek č. j. 3 T 12/2014–1022, dle kterého bylo výběrové řízení na dostavbu hotelu zcela transparentní. Standardní průběh otevírání obálek potvrdili také na něm přítomní pracovníci Regionální rady.

31. Pokud jde o okruh oslovovaných uchazečů, ztotožnil se žalovaný s obsahem rozsudku č. j. 3 T 12/2014–1022, tedy že opětovně vyhlášené výběrové řízení dne 7. 7. 2012 je třeba považovat za nové výběrové řízení. Navíc Pokyny pro zadávání zakázek oslovení stejného okruhu uchazečů připouštějí, důvod takového postupu si musí vyhodnotit sám zadavatel, což také učinil. Nadto okruh oslovených uchazečů nebyl zcela totožný a důvody pro opětovné oslovení některých uchazečů žalovaný považuje za adekvátní.

32. K námitce, že Krajský soud v Plzni v rámci řízení sp. zn. 3 T 12/2014 posuzoval toliko možnou trestněprávní odpovědnost, nikoliv možné porušení rozpočtové kázně či smluv o poskytnutí dotace, žalovaný podotkl, že to nesnižuje relevanci dílčích závěrů soudu v odůvodnění rozsudku.

33. Žalovaný nadále považuje poznámku pod čarou ve smlouvě o poskytnutí dotace za závaznou. Na smlouvy nelze aplikovat závěry nálezu č. j. I ÚS 22/99, ani Legislativní pravidla vlády upravující postup při přípravě právních předpisů.

34. Pokud jde o Tabulku finančních oprav, žalovaný sděluje, že pochybení vytýkaná osobě zúčastněné ze strany žalobce neodůvodňovala odmítnutí celé dotace. Poskytovatel dotace má přihlížet k naplnění účelu poskytnuté dotace a k míře závažnosti pochybení. Výpověď smluv byla v daném případě neadekvátním řešením situace. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 35. Podle osoby zúčastněné žaloba nepřináší nic nového, než co bylo obsahem sporného řízení vedeného před žalovaným.

36. Osoba zúčastněná podotkla, že byla nucena hradit si sama veškerou výstavbu, kterou měla podle napadeného rozhodnutí spolufinancovat Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad.

37. Osoba zúčastněná dále zopakovala svou argumentaci z předchozího sporného správního řízení, přičemž odkázala na svá vyjádření ve správním řízení. Zdůraznila, že postupovala podle Pokynů, které zakazovaly přímou účast člena hodnotící komise v subjektu uchazeče – tento požadavek byl splněn. Dotčené příbuzné osoby neměly a nemohly mít jakoukoli osobní výhodu či příjem z případně zadané zakázky vzhledem k tomu, jak byla nastavena jejich pracovní smlouva, nadto byly prakticky na odchodu z dané společnosti. Není pravdou, že Krajský soud v Plzni v řízení sp. zn. 3 T 12/2014 konstatoval podjatost členů hodnotící komise. Replika žalobce 38. Žalobce k replice připojil dokumenty, ze kterých má být zřejmé, že došlo k posunu termínů otevírání obálek; zadavatel posunem získal prostor k manipulaci s obálkami. Rovněž má být z dokumentů patrno, že byly předávány osobně. Tyto skutečnosti spolu s dalšími (příbuzenská provázanost vítězného uchazeče se zadavatelem, oslovování stejného okruhu dodavatelů) vzbuzují pochybnosti o transparentnosti celého procesu zadávání zakázky. Nejde tedy čistě o jediný úkon – otevírání obálek.

39. Žalobce dále upozornil, že se žalovaný nevyjádřil ke skutečnosti, že čl. 24 odst. 3 Pokynů pro zadávání veřejných zakázek se vztahuje na všechny veřejné zakázky vyhlašované příjemcem dotace. Tedy ke skutečnosti, že povinnost oslovit jiný okruh dodavatelů se netýkala toliko opakovaného výběrového řízení ohledně zakázky na dostavbu hotelu, nýbrž také zakázky na Hydroterapeutické centrum Harfa. Předmětem zakázek byly standardní stavební práce, které mohlo provést velké množství dodavatelů, nebylo tedy nutné vyzývat stejný okruh. Zadavatel by měl mít zájem na získání co nejlepší nabídky, nic mu nebránilo oslovit další dodavatele. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Teleaustria Verlahs GmbH v. Telecom Austria AG, C–324/98, dle kterého povinnost zajištění transparentnosti spočívá v zajištění takového stupně inzerce, který umožní, aby byl trh otevřen konkurenci ve prospěch jakéhokoliv potenciálního uchazeče, a aby mohla být přezkoumána nestrannost zadávacího řízení.

40. Pokud jde o závažnost pochybení příjemce dotace, přihlížela Regionální rada regionu soudržnosti k Tabulce finančních oprav ve znění zveřejněném dne 2. 6. 2014, dle které se ke zjištěné nesrovnalosti váže finanční oprava dle části II, oddíl 1.2, řádek 20 Střet zájmů – zadání zakázky v rozporu s Pokyny pro zadávání veřejných zakázek ve výši 100 %. Duplika žalovaného 41. Žalovaný má za to, že i v případě prokázání posunutí termínů otevírání obálek nelze na takové skutečnosti postavit argumentaci o zmanipulování zadávacího řízení, respektive o pochybnostech ohledně transparentnosti zadávacího řízení.

42. Žalovaný zopakoval, že osoba zúčastněná stála mimo režim tehdy platného zákona o veřejných zakázkách. Proto po ní nelze požadovat splnění zákonné povinnosti spočívající v dodržování zásady transparentnosti tak, jak ji konstruuje zákon o veřejných zakázkách. Nelze na ni aplikovat ani související závěry rozhodovací praxe soudů, na které žalobce odkazuje. Pokyny v čl. 6 sice obsahují povinnost zadavatele dodržovat zásadu transparentnosti, avšak ta je zde vymezena jako povinnost činit veškeré úkony při zadávání veřejné zakázky jednoznačným, průhledným a srozumitelným způsobem. Specifikace, že k porušení zásady dojde i jen v případě pochybnosti o transparentnosti výběrového řízení, zde zcela absentuje. Žalobcův extenzivní výklad Pokynů žalovaný odmítá.

43. K okruhu oslovovaných uchazečů žalovaný doplnil, že osoba zúčastněná dle Pokynů mohla oslovit takové uchazeče, o nichž měla informace, že jsou schopni požadované plnění řádně a včas dodat, což zřejmě splnila. Nelze požadovat, aby měla takovou informaci ještě u dostatečného počtu dalších potenciálních uchazečů. Požadavek na oslovení nikoliv stejného okruhu uchazečů navíc není v Pokynech dále vysvětlen.

44. K Tabulce finančních oprav žalovaný uvedl, že dle znění tabulky ze dne 2. 6. 2014 se ke zjištěné nesrovnalosti váže finanční oprava ve výši 100 %. Zatímco v případě části I aktuální tabulky (tedy v části, která se vztahuje k zakázkám v režimu zákona o veřejných zakázkách) se k uložení finanční korekce vyžaduje, aby příslušný soudní či jiný správní orgán určil, že došlo ke střetu zájmů, tak v případě části II postačí k uložení korekce konstatování poskytovatele dotace „Zadání zakázky v rozporu s Pokyny pro zadání zakázek“. V tomto ohledu je tedy postavení příjemců dotací, kteří nespadají pod působnost zákona o veřejných zakázkách slabší, než u příjemců dotací, kteří se při zadávání zakázek řídí zákonem o veřejných zakázkách. S přihlédnutím ke smluvnímu ujednání, že změny provedené v Tabulce nesmí být k tíži příjemce dotace, by v projednávaném případě musela být případná finanční korekce stanovena v souladu s Tabulkou ve znění zveřejněném ke dni 23. 10. 2013, tedy ke dni podpisu příslušných dodatků ke Smlouvám o poskytnutí dotace.

45. Ohledně neposouzení míry závažnosti pochybení a nezohlednění splnění účelu dotace žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 4 As 215/2014–40. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 46. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali.

47. Soud dle § 75 s. ř. s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

48. Soud se přednostně zabýval námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť její důvodnost by mohla do značné míry determinovat následné právní posouzení věci. V této souvislosti soud považuje za nutné nejprve v obecné rovině nastínit, v jakém rozsahu byl žalovaný povinen skutkový stav zjišťovat s ohledem na specifika sporného správního řízení.

49. Podle § 141 správního řádu „ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí–li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.“ 50. Ze správního řádu vyplývá, že ve sporném řízení je oproti obecné úpravě správního řízení oslabena zásada vyšetřovací. Naopak se zvyšuje odpovědnost účastníků řízení za výsledek sporu, neboť § 141 správního řádu akcentuje zásadu projednací. Pro dokazování ve sporném řízení platí dispoziční zásada, břemeno důkazní se dělí mezi účastníky řízení (žalobce a osobu zúčastněnou), podobně jako ve sporném civilním řízení před soudem (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 5 A 142/2013–68). V nyní posuzované věci tedy bylo úkolem osoby zúčastněné tvrdit a prokazovat, že smlouvy o poskytnutí dotace nebyly vypovězeny po právu, oproti tomu úkolem žalobce bylo tvrdit a prokazovat oprávněnost výpovědi.

51. Žalovaný dospěl k závěru, že případná podjatost členů hodnotící komise nemohla ovlivnit výsledek výběrového řízení, neboť jediným hodnotícím kritériem byla cena. Žalobce však v žalobě namítá, že činnost hodnotící komise není omezena na srovnání nabídek podle hodnotících kritérií. Hodnotící komise neporovnávala pouze cenu jednotlivých nabídek, nýbrž posuzovala také, zda nabídky splňují veškeré náležitosti. Zkoumání možného vlivu MUDr. S. a Ing. S. nadto nelze omezit pouze na zkoumání jejich úlohy v hodnotící komisi či v komisi pro otevírání obálek. Jmenovaní totiž ze své pozice v rámci zadavatele rozhodovali také o znění zadávací dokumentace, stanovovali kvalifikační kritéria a jednotlivé požadavky zadavatele, takže tyto požadavky mohli přizpůsobit vítěznému uchazeči. V této souvislosti také žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu věci.

52. Soud však dospěl k závěru, že navzdory této argumentaci žalobce žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně. Ve správním řízení se neprokázalo, že by došlo k vyřazení nabídek s nižší nabídkovou cenou, než jakou nabídl vítězný uchazeč. Žalobce nic takového v rámci správního řízení ani netvrdil. Tvrzení ohledně možného vlivu jmenovaných osob nad rámec působení v hodnotící komisi uplatnil poprvé až v řízení před soudem. Proto nelze klást žalovanému k tíži, že jej nezkoumal z vlastní iniciativy. Žalovaný neměl důvod zabývat se ve správním řízení dalšími možnými aspekty osobní provázanosti mezi osobou zúčastněnou a vítězným uchazečem. Předmětem řízení byla oprávněnost výpovědí smluv o poskytnutí dotace. Tu bylo namístě posuzovat, s ohledem na sporný charakter správního řízení, zásadně v rozsahu důvodů, pro které byla výpověď dána a podle návrhů účastníků správního řízení.

53. Z textů výpovědí, ani s přihlédnutím k protokolům o kontrolách, nevyplývá, že by žalobce osobě zúčastněné vytýkal jiná pochybení, než složení hodnotící komise z důvodnosti podjatosti dvou jejích členů. V protokolech je uvedeno, že předmětem kontroly byly toliko úkony zadavatele ve fázi hodnocení a posouzení nabídek. Byť se poté v závěrečných shrnutích kontrolních zjištění hovoří o personálním propojení příjemce dotace jako zadavatele a zhotovitele stavby, žalovanému byla vytčena porušení pouze takových ustanovení Pokynů, respektive zákona, která se týkají složení hodnotící komise. Žádná další tvrzení ohledně možného vlivu personální provázanosti zadavatele s vítězným uchazečem nad rámec otázky možné podjatosti členů hodnotící komise žalobce v řízení před žalovaným nevznesl. Tím žalobce de facto vymezil rozsah skutkového stavu, který byl žalovaný povinen zjistit.

54. Žalovaný při zkoumání skutkového stavu vycházel zejména z trestního rozsudku Krajského soudu v Plzni, ve kterém bylo konstatováno, že obžalovaní nemohli z titulu svého členství v hodnotící komisi ovlivnit výběr vítězného uchazeče, pokud jediným hodnotícím kritériem byla cena. Zdejší soud má sice na rozdíl od žalovaného za to, že (obecně vzato) nelze ani za takových podmínek (jediného hodnotícího kritéria – ceny) kategoricky vyloučit možnost ovlivnění výběru vítězného uchazeče ze strany hodnotící komise (viz dále), avšak žalobce ve správním řízení netvrdil, že k ovlivnění zakázky mohlo dojít jiným způsobem, než ve fázi hodnocení nabídek. Proto (a s ohledem na zásadu projednací) lze akceptovat, že žalovaný nezkoumal skutkový stav podrobněji, neboť dostupné podklady rozhodnutí byly obecně dostatečné pro vypořádání žalobcovy argumentace. Soud přihlédl také k závěru Krajského soudu v Plzni, že se neprokázala manipulace s obdrženými nabídkami – tento závěr nebyl ve správním řízení ze strany žalobce zpochybněn. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu tudíž není důvodná.

55. Dále se soud zabýval správností právního posouzení možné podjatosti členů hodnotící komise.

56. Žalobce vypověděl smlouvy o poskytnutí dotace z důvodu porušení čl. 24 odst. 13 Pokynů pro zadávání zakázek a nedodržení povinností vyplývajících z článku XI. odst. 1 obou smluv spočívající v postupu v rozporu s § 74 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách.

57. Mezi účastníky správního i soudního řízení zůstává nesporné, že členové hodnotící komise byli v přímém příbuzenském vztahu s ředitelem společnosti vybraného uchazeče u všech posuzovaných výběrových řízení. Členové hodnotící komise byli matkou a bratrem obchodního ředitele vítězné společnosti THERMIA–BAU a.s. Ing. J. S. Současně členem představenstva společnosti THERMIA–BAU a.s. byl v době výběrových řízení tchán Ing. J. S. V. B. Sporným zůstává, zda tento „nepřímý“ vztah k vítěznému uchazeči představuje podjatost, kterou zapovídají Pokyny.

58. Podle čl. XI odst. 1 smluv: „Příjemce dotace je povinen při realizaci projektu uskutečňovat zadávání veřejných zakázek v souladu s podmínkami stanovenými zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, je–li zadavatelem podle tohoto zákona, a v souladu s Pokyny pro zadávání zakázek, pokud se na něj zákon č. 137/2006 Sb., nevztahuje nebo jde o zakázky malého rozsahu podle ustanovení § 12 odst. 3 tohoto zákona,“ přičemž u obou smluv končí text citovaného odstavce odkazem na poznámku pod čarou (14 ve smlouvě 0715, respektive 15 ve smlouvě 0824).

59. Mezi účastníky je nesporné, že osoba zúčastněná nebyla veřejným zadavatelem ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, proto byla povinna postupovat v souladu s Pokyny, jak předpokládá čl. XI odst. 1 smluv.

60. Podle čl. 24 odst. 13 Pokynů: „Protokol/zápis/zprávu podepisují všichni přítomní členové komise pro otevírání obálek, resp. hodnotící komise. Přílohu protokolu/zápisu budou tvořit čestná prohlášení o nepodjatosti a mlčenlivosti podepsaná všemi zúčastněnými členy komise pro otevírání obálek, resp. hodnotící komise.“ 61. Podle čl. 24 odst. 11 Pokynů: „Členové komise pro otevírání obálek a hodnotící komise nesmí být ve vztahu k zakázce a uchazečům podjatí a musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dověděli na jednání hodnotící komise. Každý člen proto před zahájením výběru musí potvrdit svoji nepodjatost a mlčenlivost formou čestného prohlášení. Ustanovení § 74 odst. 7 a 8 Zákona se použije obdobně.“ 62. Podle § 74 zákona o veřejných zakázkách: „(7) Členové hodnotící komise nesmí být ve vztahu k veřejné zakázce a k uchazečům podjati, zejména se nesmí podílet na zpracování nabídky, se zřetelem k výsledku zadávacího řízení jim nesmí vzniknout osobní výhoda nebo újma, nesmí mít osobní zájem na zadání veřejné zakázky a s uchazeči je nesmí spojovat osobní ani pracovní či jiný obdobný poměr. O své nepodjatosti učiní člen hodnotící komise písemně prohlášení veřejnému zadavateli na počátku prvního jednání hodnotící komise nebo na počátku jednání, na němž je poprvé v hodnotící komisi přítomen. Pro tento účel sdělí veřejný zadavatel členovi hodnotící komise před prvním jednáním identifikační údaje uchazečů, kteří podali nabídky. (8) Vznikne–li důvod k podjatosti některého člena hodnotící komise v průběhu její činnosti, je povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit veřejnému zadavateli. Veřejný zadavatel v takovém případě vyloučí člena hodnotící komise z další účasti v hodnotící komisi. Vznikne–li veřejnému zadavateli pochybnost o nepodjatosti některého člena hodnotící komise, postupuje obdobně. V takovém případě vyzve předseda hodnotící komise k činnosti v hodnotící komisi za vyloučeného člena jeho náhradníka.“ 63. Jádrem sporu mezi účastníky je otázka, zda lze příbuzenské vazby mezi členy hodnotící komise a zaměstnanci vítězného uchazeče kvalifikovat jako podjatost ve smyslu čl. 24 odst. 11 Pokynů.

64. Soud předesílá, že není pravdivé tvrzení žalobce, že osoba zúčastněná nezpochybňuje, že členové hodnotící komise byli podjatí. Osoba zúčastněná tvrzení o podjatosti členů komise odmítá a tvrdí, že její členové neměli žádný zájem na zadání zakázky vítěznému uchazeči. Poukazuje zejména na to, že zaměstnanecké angažmá příbuzných členů hodnotící komise u vítězné společnosti bylo časově omezené a že z něj tito zaměstnanci neměli žádnou výhodu. Nepravdivé je rovněž žalobní tvrzení, že Krajský soud v Plzni konstatoval podjatost členů hodnotící komise; předmětný trestní rozsudek takový závěr neobsahuje.

65. Soud však musí souhlasit se žalobcem, že Krajský soud v Plzni se v rozsudku č. j. 3 T 12/2012–1022 zabýval toliko trestní odpovědností dvou fyzických osob za specifický trestný čin. Ze zprošťujícího verdiktu nelze automaticky dovodit, že ze strany osoby zúčastněné nedošlo k porušení smluv o poskytnutí dotace nebo Pokynů. Ostatně klíčovým důvodem zproštění obžaloby u obou obviněných členů hodnotící komise byla v daném případě skutečnost, že „obžalovaní nemohli naplnit skutkovou podstatu žalovaného trestného činu, neboť tento váže trestní odpovědnost na porušení právní normy, a nikoli na instrukci upravující postup při zadávání veřejných zakázek.“ Rozsudek Krajského soudu v Praze se tedy otázkou možného porušení smluv o poskytnutí dotace nebo Pokynů v zásadě nezabývá, neboť ji trestní soud neshledal relevantní pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných. Žalovaný se tak mohl ztotožnit pouze s dílčími závěry trestního rozsudku a využít je pro účely vlastního rozhodnutí.

66. V otázce možné podjatosti členů hodnotící komise žalovaný přejal z odůvodnění trestního rozsudku závěr, že „zmíněné příbuzenské vazby, byť je obžalovaní zamlčeli, neboť (jak shodně uvedli) měli za to, že podjatí nejsou, neměly a ani nemohly mít žádný vliv na průběh výběrového řízení a zejména pak na výběr vhodné nabídky, neboť jediným kritériem, který bylo možno vyhodnotit objektivně bez jakéhokoli subjektivního náhledu, byla nejnižší cena.“ Soud však podotýká, že trestní soud rozhodoval o konkrétně vymezeném skutku, jak byl popsán v obžalobě. Pokud tedy posuzoval možný vliv obou členů hodnotící komise na výběr nabídky, činil tak obiter dictum (nešlo o stěžejní závěr pro posouzení viny obžalovaných) a byl omezen čistě na zkoumání trestní odpovědnosti dvou fyzických osob za jednání spočívající v zatajení vazeb na vítězného uchazeče z hlediska možného porušení zákona. Je proto třeba souhlasit s žalobcem, že trestní soud neposuzoval, zda mohlo dojít k porušení smluv o poskytnutí dotace či Pokynů.

67. Žalovaný se dále v otázce podjatosti ztotožnil s názorem osoby zúčastněné, že úprava podjatosti v Pokynech s odkazem na obdobné použití zákona o veřejných zakázkách není jednoznačná. Členové hodnotící komise měli osobní poměr vůči pracovníkovi (obchodnímu řediteli) a vůči členovi statutárního orgánu uchazeče, nikoliv však vůči uchazeči samotnému, což by odpovídalo dikci demonstrativního výčtu možných zakázaných vztahů v § 74 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách. Osoba zúčastněná si byla dle svého vyjádření této nejednoznačné situace vědoma, proto ji konfrontovala s metodikou žalobce, tedy s dokumentem nazvaným „Nejčastější pochybení zadavatelů při realizaci veřejných zakázek“, toho času dostupným na internetových stránkách žalobce, ve které byla u „pochybení“ označeného „Nepřípustné složení hodnotící komise“ uvedena „specifikace pochybení“: „Je nepřípustné, aby osoby jmenované zadavatelem do hodnotící komise měly přímou vazbu na některého z uchazečů (např. byly členy dozorčí rady či členy představenstva uchazeče.)“ Nadto osoba zúčastněná upozornila, že podjatost musí být pojímána materiálně. Samotná existence některého z poměrů vyjmenovaných v § 74 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách automaticky neznamená podjatost dané osoby. Podle osoby zúčastněné členové hodnotící komise materiálně vzato podjati nebyli, neboť neměli vzhledem k objektivně nastavenému hodnotícímu kritériu možnost ovlivnit výběr vítězné nabídky. Vzhledem k faktu, že oba předmětné projekty byly financovány převážně z vlastních zdrojů osoby zúčastněné, neměli ani osobní zájem na výběru jiné, než finančně nejvýhodnější nabídky.

68. Soud souhlasí se žalovaným a osobou zúčastněnou, že otázka podjatosti není v citovaném ustanovení Pokynů řešena natolik jednoznačně, aby bylo možné na první pohled určit, zda rodinná vazba mezi členy hodnotící komise a jedním z uchazečů představuje nebo nepředstavuje zakázanou podjatost. Zároveň však soud podotýká, že příliš přesné, až kazuistické vymezení zákazu podjatosti by nemuselo být účelné, neboť lze jen stěží předem domýšlet všechny možné aspekty a varianty podjatosti, které mohou v praxi nastávat. Právě proto zákon (v tomto případě Pokyny) definuje podjatost obecně a pružně (viz formulace: „zejména“ či „osobní ani pracovní či jiný obdobný poměr“). Jednotlivá ustanovení Pokynů je třeba vykládat se zřetelem k jejich účelu, který je definován především základními zásadami, které byla osoba zúčastněná jako zadavatel povinna dodržovat. Předně jde o zásadu transparentnosti, zákazu diskriminace, rovného zacházení a proporcionality (čl. 6 Pokynů). S přihlédnutím k těmto zásadám platí, že zakázanou podjatostí je třeba rozumět takový poměr k uchazeči o zakázku, který vzbuzuje důvodné pochybnosti o férovosti a transparentnosti celého procesu, tedy zejména zda hodnotící komise (a v daném případě také zadavatel) s uchazečem nemohou své postupy koordinovat za účelem zadání zakázky právě jednomu vybranému uchazeči. Soud má za to, že příbuzenské vazby mezi čelními zaměstnanci uchazeče a členy hodnotící komise, respektive zadavatele, lze podřadit pod pojem „osobní či jiný obdobný poměr“ a že tyto vazby důvodně vzbuzují podezření, že obě osoby měly zájem na zadání zakázky danému uchazeči. Obchodního ředitele uchazeče a člena statutárního orgánu uchazeče nelze bez dalšího považovat za zcela nezainteresované řadové zaměstnance, jejichž pozice by byla v kontextu výběrového řízení bez jakékoliv relevance. Podezření je o to závažnější, pokud takto „spřízněný“ uchazeč nakonec získá všechny zakázky na stavební práce u téhož zadavatele, které posuzovala tatáž hodnotící komise.

69. Ze správního spisu, zejména z tvrzení osoby zúčastněné, zřetelně vyplývá, že podobnou úvahu učinili také oba členové hodnotící komise, kteří sami zapochybovali, zda je nelze považovat za podjaté a zda jejich vztah k jednomu z uchazečů nemůže vzbuzovat pochybnosti o transparentnosti a férovosti celého procesu. V takové situaci se měli prohlásit za podjaté a přenechat své místo v hodnotící komisi předem ustanoveným náhradníkům. Obhajoba obou osob i napadené rozhodnutí stojí a padá na předpokladu, že z pozice člena hodnotící komise není fakticky možné ovlivnit výběr nabídky ani na cenu zakázky (s ohledem na objektivně nastavené kritérium výběru: nejnižší cenu). V takovém případě však nedává logiku, proč oba členové hodnotící komise ve svých pozicích setrvali a vědomě tak ohrozili transparentnost celého procesu. Soud má ostatně za to, že při posuzování podjatosti je nezbytné hledět nejen na subjektivní, ale také na objektivní rovinu poměru rozhodujících osob k předmětu veřejné zakázky. Jakkoli rozhodující osoby v dané věci dospěly k subjektivnímu přesvědčení o své nepodjatosti (byť s nejistotou), objektivně v jejich případě byla pochybnost o jejich podjatosti dána.

70. Z tvrzení osoby zúčastněné vyplynulo, že členové hodnotící komise své pochybnosti stran vlastní možné podjatosti rozptýlili na základě textu na internetových stránkách žalovaného. Soud ale nesouhlasí s osobou zúčastněnou, že text „Je nepřípustné, aby osoby jmenované zadavatelem do hodnotící komise měly přímou vazbu na některého z uchazečů (např. byly členy dozorčí rady či členy představenstva uchazeče.)“ znamená, že se zákaz podjatosti omezuje pouze na přímou vazbu na uchazeče, zatímco nepřímá vazba je a contrario přípustná. Text na internetových stránkách je nadepsán „nejčastější pochybení“, nikoliv „jediná myslitelná pochybení“. Soud jej vnímá jako pomůcku pro pochopení významu jednotlivých ustanovení pokynů a jako varování před nejčastějšími případy porušení. Jedná se o demonstrativní výčet, kterému nelze přikládat normativní význam na úrovni Pokynů či smluv o poskytnutí dotace. Nelze jím tedy zúžit obsah jednotlivých ustanovení smluv, respektive Pokynů. Opačný výklad osoby zúčastněné soud považuje za příliš restriktivní, až účelový.

71. Žalovaný ve svém rozhodnutí dále odkázal na znění poznámek pod čarou č. 14 ve smlouvě 0715 a č. 15 ve smlouvě 0824, dle nichž nelze podjatostí hodnotící komise zdůvodnit výpověď smlouvy.

72. Poznámka pod čarou č. 14 ve smlouvě 0715 a poznámka 15 ve smlouvě 0824 zní: „Porušení tohoto odstavce, které neovlivní, a to ani potenciálně, výběr nejvhodnější nabídky, ani cenu zakázky, nebude ze strany poskytovatele dotace hodnoceno jako porušení rozpočtové kázně (za předpokladu, že se nejedná o správní delikt.)“.

73. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že poznámka pod čarou uvedená u čl. XI smluv o poskytnutí dotace nebyla pro strany závazná. Judikaturu Ústavního soudu týkající se poznámek pod čarou v právních předpisech nelze vztáhnout na problematiku smluvních ujednání ani analogicky. Smlouva, byť veřejnoprávní, vyjadřuje vůli obou smluvních stran. Je přitom lhostejné, jakým konkrétním způsobem je v textu smlouvy vyjádřena, pokud splňuje veškeré náležitosti právního jednání, což v daném případě dle soudu splňuje. Nic nenasvědčuje tomu, že by obsah poznámky neodpovídal svobodné a vážné vůli obou stran.

74. Soud ovšem souhlasí se žalobcem, že podjatost členů hodnotící komise mohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, takže nebylo na místě uvedenou poznámku pod čarou aplikovat. Soud se žalovaným nesdílí přesvědčení, že pokud byla jediným hodnotícím kritériem cena, nemohla mít automaticky personální provázanost zadavatele, respektive členů komise s vítězným uchazečem vliv na výběr nejvhodnější nabídky ani cenu zakázky. Činnost hodnotící komise není omezena na srovnání nabídek podle hodnotících kritérií. Hodnotící komise neporovnává pouze cenu jednotlivých nabídek, nýbrž také posuzuje, zda nabídky splňují veškeré náležitosti. Rozporované osoby také ze své pozice v rámci zadavatele rozhodovaly o znění zadávací dokumentace, stanovovaly kvalifikační kritéria a jednotlivé požadavky zadavatele, takže tyto požadavky eventuálně také mohly přizpůsobit vítěznému uchazeči. Soud proto dospěl k závěru, že objektivně lze pochybovat o nestrannosti dotčených členů hodnotící komise při výběru nejvhodnější nabídky.

75. Soud konečně zdůrazňuje, že žalovaný neměl posoudit možnost vlivu porušení daného ustanovení izolovaně, avšak měl je zhodnotit v kontextu dalších možných porušení smluv o poskytnutí dotace a Pokynů, včetně zhodnocení závažnosti těchto pochybení. Soud opakuje, že žalovaný byl povinen posoudit vytýkané pochybení šířeji, než jak to učinil Krajský soud v Plzni, neboť nebyl omezen tím, jak vymezila skutek obžaloba v daném trestním řízení.

76. Soud tedy uzavírá, že žalovaný chybně posoudil otázku podjatosti členů hodnotící komise, respektive otázku, zda svou podjatostí mohli ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

77. Dále soud posoudil námitku týkající se oslovení stejného okruhu dodavatelů. Mezi účastníky je sporný výklad čl. 24 odst. 3 Pokynů.

78. Podle čl. 24 odst. 3 Pokynů: „Zadavatel vyzve k předložení nabídky pouze takové uchazeče, o kterých má informace, že jsou schopni požadované plnění řádně a včas dodat. Zadavatel nesmí vyzývat opakovaně stejný okruh uchazečů, není–li to odůvodněno předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi.“ 79. Žalovaný se ztotožnil s výkladem podaným v trestním rozsudku Krajským soudem v Plzni, dle kterého podruhé vyhlášené výběrové řízení bylo novým výběrovým řízením, nelze tedy hovořit o opakovaném oslovení shodného okruhu zájemců, nadto šlo ve druhém případě o jiný okruh zájemců, tedy nešlo o zcela stejný okruh, neboť došlo k obměně jednoho z uchazečů.

80. Soud uznává, že ustanovení čl. 24 odst. 3 Pokynů není zcela jednoznačně formulováno. Jedná se však o obdobu § 38 zákona o veřejných zakázkách, dle kterého „veřejný zadavatel nesmí vyzývat opakovaně stejný okruh zájemců, není–li to odůvodněno předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi.“ Soud proto sporný termín „stejný okruh zájemců“ vyložil s pomocí komentářové literatury k danému ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Soud se ztotožňuje s doktrínou, že se obsah tohoto pojmu musí posuzovat ad hoc ve vztahu ke konkrétnímu případu a se zřetelem k účelu daného ustanovení, kterým je umožnění podání nabídky co nejširšímu okruhu dodavatelů, umožnění jejich soutěže a podpora malého a středního podnikání. Předmětnému pravidlu nutno rozumět tak, že zadavatel musí mít na stejné či obdobné předměty veřejných zakázek širší seznam dodavatelů. (Jurčík, R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015). Obdobně podle dalšího komentáře (Podešva, V., Olík, M., Janoušek, M., Stránský J.; dostupné z ASPI) má ustanovení § 38 „zabránit zejména tomu, aby z hospodářské soutěže byli vyloučeni ti zájemci, kteří jsou reálně schopni předmět plnění veřejné zakázky splnit a veřejným zadavatelem nejsou vzýváni k podání nabídek pouze např. z důvodu, že veřejný zadavatel má dobré zkušenosti s jím preferovaným okruhem dodavatelů. Tato zásada není prolomena ani povinností veřejného zadavatele uveřejňovat výzvu k podání nabídky ve smyslu odst. 2 komentovaného ustanovení. A contrario však lze mít za to, že veřejný zadavatel nemusí k podání nabídky vyzývat např. takového dodavatele, se kterým má tento zadavatel negativní zkušenost ve smyslu nepodání nabídek, ač byl tento řádně vyzván, neprokázání veřejným zadavatelem požadované kvalifikace či např. že veřejnému zadavateli bylo takovým dodavatelem poskytováno plnění předmětu veřejné zakázky nikoliv řádně a včas.“ Pokud jde o přípustnou odchylku v druhé větě komentovaného ustanovení, „zákon zde pamatuje na spíše výjimečné případy, kdy na trhu objektivně existuje pouze několik málo subjektů, které jsou veřejnému zadavateli schopny poskytnout požadované plnění a veřejný zadavatel tedy ani nemá jinou možnost vyzývat k podání nabídky jiný než takto omezený okruh zájemců. Je však namístě konstatovat, že se vždy musí jednat o existenci objektivních důvod a nikoliv důvodů subjektivních a nelze za takové důvody považovat např. pouhou neinformovanost veřejného zadavatele o počtu dodavatelů schopných splnit předmět veřejné zakázky.“ 81. Vzhledem k takto podanému účelu zákazu opakovaného vyzývání stejného okruhu uchazečů dospěl soud k závěru, že působnost zákazu nelze omezovat pouze na jediné výběrové řízení. Působnost zákazu je širší a je třeba ji vztáhnout na veškeré zakázky na plnění obdobného charakteru u stejného zadavatele.

82. Vyslovený právní názor potvrzuje také správní praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterou shrnuje výše citovaný komentář R. Jurčíka s odkazem na rozhodnutí úřadu č. j. S307/2013/R406/2014 takto: „pokud při zadání veřejných zakázek v jednom roce byl ve všech případech osloven stejný okruh dodavatelů a nejednalo se přitom o stavební zakázky, jež by samy o sobě byly mimořádné, a zadavatel nedokázal uvést žádné zvláštní objektivní skutečnosti, které by zdůvodňovaly zasílání výzvy stejnému okruhu zájemců. Přestože ke zveřejnění výzev docházelo také na profilu zadavatele, pět přímo vyzývaných dodavatelů bylo zvýhodněno tím, že se o zahájení řízení dozvěděli a současně jim byla poskytnuta zadávací dokumentace, aniž by museli cokoliv vyhledávat. Zadavatel tak dle ÚOHS omezoval účast v zadávacím řízení u těch potenciálních uchazečů, kteří byli schopni zakázku realizovat, avšak zadavatelem nebyli přímo osloveni a o zahájení zadávacího řízení se nedozvěděli. Postup zadavatele byl tedy diskriminační a mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za tohoto stavu věci je zřejmé, že opakované oslovování dodavatelů k podání nabídek je správním deliktem.“ 83. Soud tedy konstatuje, že žalovaný ve svém rozhodnutí vyšel z nesprávné interpretace zákazu dle čl. 24 odst. 3 Pokynů. Osoba zúčastněná nesměla oslovovat stejný okruh zájemců v případě všech posuzovaných výběrových řízení, neboť šlo o zakázky s obdobným předmětem plnění (což má soud za prokázané už tím, že byly oslovovány v zásadě stejné stavební společnosti). Soud si je vědom, že se v otázce porušení čl. 24 odst. 3 Pokynů odchyluje od právního názoru vysloveného Krajským soudem v Plzni v trestním rozsudku č. j. 3 T 12/2014–1022. Zdejší soud ovšem tímto právním názorem není vázán (vázán by byl toliko závěrem o vině za spáchání trestného činu) a je oprávněn danou otázku posoudit odlišně. Nadto se nejednalo o nosný důvod citovaného rozsudku (tím byla skutečnost, že nemohlo dojít k porušení zákona, přičemž jen porušení zákona může být trestným činem, nikoliv porušení smlouvy o poskytnutí dotace či Pokynů).

84. Pokud jde o otázku, zda osoba zúčastněná zákaz dodržela tím, že v jednom ze tří případů obměnila jednoho osloveného uchazeče, soud opakuje, že zákaz musí být interpretován se zřetelem k jím sledovanému účelu a s přihlédnutím k zásadám dle čl. 6 Pokynů. V daném případě soud nemůže vyloučit možnost, že byl osloven (a tím zvýhodněn) předem určený okruh prověřených uchazečů a že obměna jednoho z nich byla provedena účelově s cílem toliko formálně vyhovět dikci dotčeného ustanovení Pokynů, jak uvádí žalobce. K vyloučení účelovosti oslovení stejného okruhu uchazečů s obměnou jediného uchazeče a tedy možného porušení čl. 24 odst. 3 Pokynů bylo z pohledu soudu třeba blíže objasnit, zda byl pro takový postup dán objektivní důvod v podobě předmětu plnění zakázky či jiných zvláštních okolností, jak předpokládá věta poslední čl. 24 odst. 3 Pokynů. Soud upozorňuje, že žalobce od počátku namítal, že pro oslovení daného okruhu uchazečů nebyl takový důvod dán, neboť šlo o zakázku na běžné stavební práce, tedy nebyl důvod neoslovit podstatně širší okruh stavebních společností. Existence zvláštních důvodů pro oslovení stejného okruhu uchazečů však v řízení před žalovaným nebyla zkoumána. Žalovaný zejména neposoudil tvrzení osoby zúčastněné, že k oslovení stejného okruhu společností měla objektivní důvod spočívající v podobnosti projektu s původním výběrovým řízením.

85. Soud tedy dává za pravdu žalobci, že žalovaný nesprávně a zároveň neúplně posoudil možné porušení čl. 24 odst. 3 Pokynů. Námitka je důvodná.

86. Pokud jde o další žalobcem tvrzená pochybení na straně osoby zúčastněné, tedy zejména posunutí termínu otevírání obálek nebo osobní předávání písemností, tyto soud neposuzoval. Žalobce v daném případě uvedl skutečnosti, které výslovně nenamítal v průběhu správního řízení, žalovaný je tudíž logicky do svého rozhodování nezahrnul. Vzhledem k tomu, že soud vrací spor do fáze správního řízení, může je žalovaný zohlednit v rámci dalšího řízení, pokud dojde k závěru, že jde o relevantní skutečnosti ve vztahu k posouzení oprávněnosti výpovědí. Soud ovšem upozorňuje, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení stran těchto dalších možných pochybení leží na straně žalobce a je tedy čistě na jeho aktivitě, zda prokáže, že mohlo dojít k porušení smluv, respektive Pokynů, případně zda tato porušení mohla potenciálně ovlivnit výběr uchazeče či cenu zakázky.

87. Pokud jde o námitku nejasnosti posouzení, zda došlo k podstatnému porušení smluv o poskytnutí dotace, má ji soud za částečně důvodnou. Žalovaný správně uvedl, že závažnost pochybení nelze odůvodnit odkazem na znění tabulky finančních oprav zveřejněné dne 2. 6. 2014, pokud šla k tíži osoby zúčastněné jakožto příjemce dotace, neboť takový postup mezi sebou strany vyloučily dodatkem č. 4 smlouvy 0715 a dodatkem č. 3 smlouvy 0824. Zároveň však v řízení o zrušení výpovědi není stěžejní otázkou, jakou výši finančních oprav lze za jednotlivá pochybení uložit. Klíčové je, zda daná pochybení ve svém souhrnu lze podřadit pod konkrétní výpovědní důvod či důvody dle smlouvy o poskytnutí dotace, respektive zda se jedná o podstatný důvod porušení smluv. Tabulka finančních oprav (v použitelném znění, nikoliv pozdějším) může být pouze určitým vodítkem pro zhodnocení podstatnosti porušení smlouvy. Posouzení podstatnosti porušení smlouvy však v napadeném rozhodnutí absentuje.

88. Soud konečně žalovanému vytýká, že neučinil součástí správního spisu rozhodnutí o zrušení části smluv. Zákonnost smluv o poskytnutí dotace byla žalovaným přezkoumávána ve zvláštním správním řízení. Výsledek daného řízení žalovaný správně považoval za významný, a proto jím vedené řízení přerušil do nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení ustanovení smluv umožňujících odstoupení od smlouvy a obsahujících některé důvody výpovědi smluv. V napadeném rozhodnutí rovněž uvedl, že „po posouzení těchto ustanovení smluv došlo Ministerstvo financí k závěru, že ustanovení umožňující odpůrkyni odstoupit od smlouvy jsou v rozporu se zákonem, proto ustanovení obou smluv odporující zákonu zrušilo podle § 165 správního řádu v řízení podle § 98 správního řádu.“ Žalovaný však už neuvádí, které konkrétní části smluv byly zrušeny, ani nereflektuje, zda a případně jak se zrušení daných ujednání projevilo v řešení otázky oprávněnosti výpovědí. Jde přitom o klíčovou úvahu, neboť podle čl. XXII odst. 6 obou smluv se důvody odstoupení od smlouvy užijí obdobně pro výpověď smlouvy. Důvodnost výpovědí je přitom jádrem celé nyní posuzované věci. Nadto žalovaný rozhodnutí o zrušení části smluv ani neučinil součástí správního spisu, takže soud nemohl zjistit jeho obsah. Závěr 89. Žalobce se svými námitkami uspěl. Městský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud shrnuje, že v dalším řízení bude úkolem žalovaného předně postavit najisto, která ustanovení smluv o poskytnutí dotace zůstávají v platnosti a zda pod ně lze podřadit pochybení osoby zúčastněné, která se v řízení prokáží a pro která byla výpověď dána. Žalovaný tato pochybení posoudí nikoliv každé jednotlivě, ale všechna v souhrnu. Takto žalovaný také posoudí, zda došlo k podstatnému porušení smluv o poskytnutí dotace. V rámci opětovného posouzení vyjde žalovaný z výkladu Pokynů, jak je soud předestřel v tomto rozsudku.

90. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s.. Úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, replika) dle § 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), ve výši 3 100 Kč za úkon [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], tj. celkem 9 300 Kč, včetně náhrady hotových výdajů (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna se dále zvyšuje o částku 2 142 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty.

91. O nákladech osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení jí žádná povinnost uložena nebyla.

Poučení

Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Replika žalobce Duplika žalovaného Posouzení žaloby Městským soudem v Praze Závěr