3A 126/2021 – 42

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové v právní věci žalobce: TobleroStar Trading s. r. o., IČ: 051 46 607 sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno – Zábrdovice, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Boučkem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2021, č. j. 231/2020–190–TAXI/3 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2021, č. j. 231/2020–190–TAXI/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Boučka, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jeho odvolání v části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „dopravní úřad“) ze dne 15. 1. 2019, č. j. MHMP 1886507/2018.

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/2017 Sb. (dále jen „zákon o silniční dopravě") tím, že dne 24. 3. 2017 v čase od 9:11 hod. do 9:30 hod. na trase nám. Winstona Churchilla 1938/4, Praha 3 – ul. Mazurská 17, Praha 8, provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Škoda Octavia, státní poznávací značky X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za popsané jednání byla uložena žalobci pokuta ve výši 150 000 Kč.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí výrok prvostupňového rozhodnutí změnil co do označení žalobce (obchodního jména a sídla) a dále rozhodl o snížení pokuty na 80 000 Kč a o prodloužení doby její splatnosti na 3 měsíce.

4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval, že dne 8. 1. 2018 byl správnímu orgánu I. stupně doručen podnět ve věci porušování zákona o silniční dopravě. Správní orgán I. stupně vyšel z exekutorského zápisu s osvědčením skutkového děje při přepravě objednané přes aplikaci Uber. V tomto konkrétním případě šlo o exekutorský zápis č. 091 EZ 38/17 ze dne 24. 3. 2017 sepsaný dle § 77 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), exekutorskou kandidátkou JUDr. Michaelou Petr Humlovou, která byla pověřenou zaměstnankyní soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové. Přílohami exekutorského zápisu je faktura za přepravu a fotodokumentace vozidla, které přepravu poskytlo.

5. K odvolacím námitkám, které se týkají zjištění skutkového stavu věci, žalovaný zdůraznil, že neshledal důvody pro zpochybnění skutkového děje tak, jak je popsán v exekutorském zápisu. Poukázal na to, že exekutorský zápis je ve smyslu § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v návaznosti na § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) veřejnou listinou nadanou presumpcí správnosti. Exekutorský zápis lze použít jako důkaz. Žalovaný dále uvedl, že při pořízení exekutorského zápisu nemohlo dojít ani k nedovolenému narušení soukromí dopravce. Žalovaný dále připustil, že z exekutorského zápisu nevyplývá ztotožnění konkrétní osoby řidiče při provedené přepravě. Ve shodě se správním orgánem I. stupně však akcentoval, že skutkový stav byl dostatečně prokázán. Navrhovaný výslech případného řidiče byl nadbytečný.

6. Žalovaný dále poukázal na přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), a novelizaci zákona o silniční dopravě, v důsledku níž se zabýval otázkou přijetí příznivější právní úpravy. Dospěl k závěru, že po novelizaci provedené zákonem č. 304/2017 Sb. došlo ke snížení horní hranice pokuty na 350 000 Kč z 500 000 Kč. Žalovaný připustil, že správní orgán I. stupně dostatečně nezdůvodnil odchýlení se od výše pokut ukládané v praxi za jednání spáchané v rozhodném období (70 000 – 100 000 Kč). Žalovaný při hodnocení výše pokuty vyšel z toho, že při horní hranici pokuty ve výši 350 000 Kč odpovídá okolnostem případu a rozhodovací praxi, snížení pokuty na částku 80 000 Kč. Žalovaný rovněž neshledal, že by pokuta v této výši byla nepřiměřená a měla likvidační charakter. Žalovaný dále zdůraznil, že zohlednil i vyhlášení nouzového stavu z důvodu pandemie, pročež by mohla být okamžitá úhrada pokuty pro žalobce více zatěžující, proto prodloužil lhůtu pro uhrazení pokuty a nákladů řízení na dobu 3 měsíců.

7. Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

8. Žalobce v prvním žalobním bodu namítá vady dokazování spočívající v použití nezákonného důkazu. Žalovaný se podle žalobce řádně nevypořádal s námitkou směřující proti exekutorskému zápisu, ze kterého není možné v přestupkovém řízení vycházet. Exekutorský zápis byl pořízen v rozporu s pravomocí exekutora a nadto bez vědomí řidiče. Podle žalobce je nemožné, aby sám exekutor navodil nějakou skutečnost a následně si sám osvědčil takovou skutečnost svým konáním. Exekutorská kandidátka (dále též „exekutor") měla postupovat tak, že si vytvořila smyšlený profil na osobu Tomáš Uhradil a pod tímto jménem pak vystupovala. Exekuční řád nikde ve svých ustanoveních neopravňuje exekutorského kandidáta k zastřeným jednáním, tedy činit úkony agenta provokatéra nebo agenta kontrolora. Taková konstrukce vzbuzuje již sama o sobě podstatnou nedůvěru v zákonnost a objektivnost exekutorského zápisu, kterou musí žalovaný v rámci posouzení zákonnosti přestupkového řízení (dokazování) vzít v potaz. Smyšlený profil „[email protected]“ si navíc mohl vytvořit kdokoliv.

9. Žalovaný podle žalobce nemůže jen z toho, že právní řád považuje exekutorský zápis za veřejnou listinu, bez dalšího pokládat takovou listinu za zákonný důkaz, aniž by zkoumal, zda taková listina splňuje nároky kladené na veřejnou listinu a byla sepsána v souladu se zákonem. Nadto žalovaný zcela opomenul, že v projednávaném řízení trestní povahy nejsou prokazovány žádné nároky, k jejichž prokázání exekutorský zápis dle § 77 exekučního řádu slouží. V daném řízení je užití exekutorského zápisu v rozporu se zásadami dokazování, neboť obchází svědeckou výpověď a veřejnoprávní kontrolu. Žalovaný nesprávně uvedl, že skutkový děj žalobce nezpochybňoval, neboť tak v průběhu přestupkového řízení učinil.

10. Žalobce rovněž namítá, že v exekutorském zápise také absentuje uvedení osoby řidiče, který přepravu poskytl. Nebylo ani řádně prokázáno, kdo byl cestujícím, zvlášť když ji měla vykonat nikým neztotožněná osoba Tomáš Uhradil. Tvrzení žalovaného, že mělo jít o exekutorskou kandidátku JUDr. Michaelu Petr Humlovou, není ničím doloženo. Pořízením exekutorského zápisu zároveň došlo k narušení soukromí dopravce. Napadené rozhodnutí stojí tedy při prokázání domnělého skutku ze dne 24. 3. 2017 na jednoznačně nezákonném důkazu, který nadto nic neprokazuje, což v přestupkovém řízení nelze připustit. Pakliže takový důkaz žalovaný jako jediný důkaz pro prokázání viny žalobce využije, činí tak nezákonně.

11. Ve druhém žalobním bodu žalobce brojí proti výši uložené pokuty. Žalobce namítá, že správní orgány měly při stanovení výše sankce zohlednit nepřiměřenou délku řízení, které trvalo téměř čtyři roky. Na podporu uvedeného poukázal žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (rozsudek sp.zn. 30 Cdo 3300/2013) i Ústavního soudu České republiky (např. nález ze dne 31.3.2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

12. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

13. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

14. K námitkám v prvním žalobním bodu, konkrétně k námitce týkající se využití exekutorského zápisu a k námitce nezákonného důkazu žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, v němž provedl posouzení skutkového stavu s ohledem na zaznamenaný děj exekutorským zápisem o osvědčení skutkového děje č. 091 EZ 38/17 ve smyslu ustanovení § 77 exekučního řádu. Provedení exekutorského zápisu jakožto důkazu ve správním řízení není nikterak ojedinělé. K jeho zákonnosti se kromě správních orgánů opakovaně vyjadřovaly i soudy, např. Městský soud v Praze například v rozsudcích č. j. 10 A 121/2017 – 39 ze dne 14. 11. 2019 nebo č. j. 5 A 84/2017 – 62 ze dne 24. 7. 2020. K námitce žalobce, že ve správním řízení není možné vycházet pouze z jediného důkazu, kterým má být právě nezákonný exekutorský zápis, žalovaný uvádí, že exekutorský zápis byl primárním důkazem, nikoliv jediným, z něhož bylo v rámci správního řízení vycházeno, nicméně tento důkaz díky připojeným přílohám a dalším souvislostem (např. výstup z Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě prokazujícím, že vozidlo není evidováno jako vozidlo taxislužby) zjištěným v rámci správního řízení, byl shledán za dostatečně věrohodný. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl sankcionován za provozování taxislužby vozidlem neevidovaným jako vozidlo taxislužby. Jedná se o delikt, který byl prokázán porovnáním zjištění cestujícího a nahlédnutím do Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě. Skutečnost, že přeprava byla poskytnuta jménem žalobce, jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování, jak je podrobně rozvedeno v napadeném rozhodnutí s odkazem na spisový materiál. Na této skutečnosti by nic nezměnil ani potenciální výslech řidiče, který měl přepravu provést, který žalobce navrhl v rámci řízení před dopravním úřadem, byt’ výslovně uvedl, že totožnost řidiče nezná. Uvedl tedy pouze obecný a ničím nedoplněný návrh, který správní orgány neopomněly, naopak se s jeho provedením, resp. neprovedením, ve svých rozhodnutích dostatečně vypořádaly. Pro správní řízení byl podstatný následek objednání přepravy, tedy její provedení a plnění povinností řidiče, resp. dopravce v jejím průběhu a po jejím ukončení. Cestující si prostřednictvím aplikace prokazatelně objednala přepravu, která jí byla poskytnuta jménem dopravce, jak vyplývá z faktury zaslané pro provedení přepravy. O průběhu přepravy sepsala cestující, exekutorská kandidátka, exekutorský zápis, který doplnila o pořízenou fotodokumentaci. Dle § 77 exekučního řádu platí, že exekutoři na žádost sepisují exekutorský zápis o osvědčení skutkového děje nebo stavu věci, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti exekutora nebo jestliže se exekutor přesvědčil o stavu věci. Z textace tohoto ustanovení v žádném případě nevyplývá, že by exekutor nemohl sepsat zápis o jednání, kterého se sám zúčastní. V daném případě byla prokazatelně provedena přeprava cestující, která její průběh sepsala do exekutorského zápisu, který byl následně předán dopravnímu úřadu jako podnět k provedení správního řízení. Jelikož dopravní úřad zjistil, že je zde důvodné podezření z porušení zákona o silniční dopravě tím, že žalobce provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo evidované jako vozidlo taxislužby, zahájil správní řízení a v rámci něho uložil za porušení právních předpisů správní trest pokuty. Takový postup shledává žalovaný za souladný s právními předpisy.

15. K námitkám ve druhém žalobním bodu žalovaný mimo jiné uvedl, že v rámci správního řízení jsou správní orgány při vydávání rozhodnutí vázány pořádkovými lhůtami, jejichž překročení však nemá vliv na zákonnost závěrů, k nimž správní orgány dospěly při posuzování právní stránky. Čím jsou však správní orgány vázány, je délka promlčecí doby spáchaných přestupků, která dle zákona o přestupcích činí 1 rok, případně 3 roky, v závislosti na sazbě pokuty. V případě nevydání rozhodnutí v této lhůtě, s přihlédnutím k zákonným důvodům pro stavění a přerušení promlčecí doby, dochází k promlčení přestupků. Žalobce byl sankcionován za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, jehož délka promlčecí doby činila podle § 30 písm. b) zákona o přestupcích 3 roky, resp. 5 let podle § 32 odst. 3 tohoto zákona, přičemž tyto lhůty nebyly překročeny.

16. V replice na vyjádření žalovaného setrval žalobce zcela na své argumentaci k použitelnosti exekutorského zápisu jako důkazu. Znovu pro překročení pravomoci zpochybnil, že by předmětný zápis byl veřejnou listinou. Dále poukázal na podmínky a předpoklady vyhotovení exekutorského či notářského zápisu, jež jsou podobné a jež ve věci nebyly dodrženy. Zdůraznil též, že odkazy na rozsudky zdejšího soudu jsou bezpředmětné, protože tyto rozsudky řešily odlišnou skutkovou situaci.

17. Městský soud posoudil věc takto:

18. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

19. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. bez nařízení jednání. Pokud se týče důkazních návrhů žalobce, tyto se buď nacházejí ve správním spise, nebo jsou pro posouzení věci vzhledem k závěrům soudu nadbytečné (k tomu viz níže).

20. Stěžejní námitka žalobce směřuje k použitelnosti exekutorského zápisu vyhotoveného dle § 77 exekučního řádu jako způsobilého podkladu pro závěr o spáchání přestupku žalobce a s tím spojená otázka řádného (a úplného) zjištění skutkového stavu věci. Žalobce tvrdí, že v daném případě nebyly dány zákonné předpoklady pro sepsání exekutorského zápisu, a to zejména z toho důvodu, že zápis byl sepsán exekutorem (jím pověřenou osobou), který se aktivně podílel na skutkovém ději, jehož průběh měl osvědčit.

21. Podle § 21 exekučního řádu exekutor může koncipienta písemně pověřit prováděním úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti nebo další činnosti.

22. Podle § 77 exekučního řádu k dalším činnostem prováděným exekutorem vyplývá, že exekutor na žádost sepíše exekutorský zápis o osvědčení skutkového děje nebo stavu věci, například splnění dluhu, stavu nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti exekutora nebo jestliže se exekutor přesvědčil o stavu věci.

23. Z § 51 odst. 1 správního řádu vyplývá, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

24. Podle § 79 odst. 2 exekučního řádu je exekutorský zápis veřejnou listinou. Takové listiny potvrzují pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno, nicméně lze je vyvrátit prokázáním opaku (§ 53 odst. 3 správního řádu). Exekutorský zápis lze tedy obecně jako důkazní prostředek použít, nicméně závěry v něm uvedené nejsou nezpochybnitelné.

25. Předně soud uvádí, že využitím exekutorského zápisu jako důkazu se zdejší soud již opakovaně zabýval i ve skutkově obdobných případech, týkajících se přestupků na úseku provozování taxislužby. Soud dospěl k závěru, že využití exekutorského zápisu v přestupkovém řízení je obecně možné, zásadně odmítl, že by šlo o nepřípustný zásah do soukromí (viz rozsudky zdejšího soudu sp. zn. 10 A 121/2017 a sp. zn. 5 A 84/2017), což rovněž znamená, že zdejší soud obecně nevyloučil, aby byl zápis použit v přestupkovém řízení z hlediska požadavku, aby byl takový zápis určen k prokázání nároků. Pokud jde o další zákonné předpoklady pro vyhotovení exekutorského zápisu, je třeba dodat, že v posuzovaných rozhodnutích byla řešena situace, kdy exekutor (jím pověřená osoba) cestoval společně s objednavatelem přepravy (zástupce objednatele exekutorského zápisu). Zachycoval tak celkový průběh přepravy iniciované jinou osobou. Zdejší soud již v těchto případech zdůraznil, že exekutorský zápis není nijak privilegovaným (absolutním) důkazem o vině dopravce (viz rozsudek ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 A 121/2017 – 39). Soud vycházel ze skutečnosti, že tehdejší žalobkyně neprokázala „jinou verzi skutkového stavu, než byl prokázán exekutorským zápisem. Právě naopak, žalobkyně v průběhu řízení nepřišla kromě paušálního popření zákonnosti exekutorského zápisu se žádnou alternativní skutkovou verzí, kterou by věrohodně co do tvrzení i důkazů dokládala, že se skutkový děj úplatné přepravy odehrál jinak, nežli jak o tomto skutkovém ději vypověděl exekutorský zápis“. Ve věci byl ve správním řízení proveden i výslech svědka, správní orgány tedy nevycházely jen a výlučně z exekutorského zápisu, jehož obsah nadto nebyl ze strany tehdejší žalobkyně ani relevantně zpochybněn. Dále zdejší soud posuzoval případy, jichž se na přepravě účastnil toliko exekutor (jím pověřená osoba), který přepravu prostřednictvím aplikace Uber sám objednal a sám se nechal jako cestující přepravit na smluvené místo (viz rozsudky ze dne 16. 12. 2021, č. j. 10 A 141/2020 – 53, ze dne 11. 11. 2021, č. j. 11 A 63/2021 – 41, nebo ze dne 17. 5. 2022, č. j. 11 A 80/2021 – 48). Rovněž v těchto případech soud nadále nezpochybnil obecnou použitelnost exekutorského zápisu jako důkazu v přestupkovém řízení, avšak těžištěm úvah soudu se stalo posouzení toho, že správní orgány z exekutorských zápisů vycházely, byť žalobci v přestupkovém řízení skutečnosti osvědčené exekutorskými zápisy popírali a navrhovali výslech řidičů, kteří měli přepravu poskytnout, spornou byla tedy otázka, zda byla přeprava vůbec poskytnuta. Soud tehdy zdůraznil, že totožnost řidiče nebyla v průběhu správního řízení vůbec zjišťována. Napadená rozhodnutí žalovaného soud zrušil a předmětné věci mu vrátil k dalšímu řízení. Lze shrnout, že přes obecnou aprobaci použitelnosti exekutorského zápisu jako důkazního prostředku přistupoval zdejší soud k jeho významu spíše restriktivně.

26. Otázkami souvisejícími s použitelností exekutorského zápisu vyhotoveného dle § 77 exekučního řádu jako způsobilého podkladu pro závěr o spáchání přestupku, se zabýval i Nejvyšší správní soud při přezkumu kasační stížnosti žalovaného podané proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2021, ve věci č. j. 11 A 63/2021–41. V rozsudku ze dne 12. 4. 2022, č. j. 1 As 350/2021 – 33, kterým zamítl kasační stížnost žalovaného, Nejvyšší správní soud připomněl význam zásady materiální pravdy a odpovědnost správního orgánu za zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (obzvláště v oblasti správního trestání). Poukázal na skutečnost, že v daném případě žalovaný skutkový stav zjistil právě a jen na základě exekutorského zápisu a jeho příloh (fotografie vozidla, faktura, snímky z aplikace apod.), přičemž exekutorský zápis má toliko „váhu“ listiny, tvořící podnět k zahájení správního řízení; není důkazem, který by bez dalšího byl dostatečný pro náležité zjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud uvedl, že takový exekutorský zápis je „pouhým (obyčejným) podnětem k zahájení správního řízení. Sám o sobě nemůže dostatečně osvědčit skutkový stav věci, který byl po celou dobu řízení žalobcem aktivně rozporován. Je proto logické, že je to právě řidič vozidla, který může potvrdit nebo vyvrátit skutečnosti tam uvedené a jeho případná výpověď tak je pro zjištění skutkového stavu vysoce relevantní.“ 27. V návaznosti na popsanou judikaturu zdejší soud v rozsudku ze dne 7. června 2022, č. j. 18 A 35/2021–57 zdůraznil, že „Předpokladem pro vyhotovení exekutorského zápisu zachycujícího ve smyslu § 77 exekučního řádu určitý skutkový děj je nepochybně skutečnost, že se exekutor skutkového děje účastní jako nezávislý pozorovatel, nikoli jako „aktivní hybatel“, který skutkový děj (nadto pod smyšlenou identitou) sám vyvolá a sám se na něm (jako jediný cestující) podílí. Vzhledem k blízké analogii mezi exekutorským zápisem podle § 77 exekučního řádu a notářským zápisem dle § 79 odst. 2 notářského řádu jsou v tomto ohledu relevantní i názory komentářové literatury k notářskému řádu. Podle té notář (obdobně tedy exekutor) „(v) žádném případě nemůže, má–li jít o osvědčení ve smyslu celkové úpravy osvědčování v § 72 a násl., zasahovat do děje, být jeho třeba i jen pasivní součástí nebo děj hodnotit. Jakékoli zásahy notáře, nebo případné ústní projevy v době skutkového děje nebo i před ním či po něm, jsou v rozporu s hlavním smyslem takového osvědčení. Tímto smyslem je pořídit písemný záznam děje, dokumentující to, že vůbec děj nastal a jak proběhl, a to nestrannou, nezávislou a nezúčastněnou osobou zaručující jistotu, že záznam bude odpovídat skutečnosti. (…) nepříznivé důsledky takového chování notáře nutně by došlo ke znehodnocení významu osvědčení ve shora uvedeném smyslu. Osvědčit skutkový děj může notář jen stanovenou formou, tedy následně písemně, v notářském zápisu. I v samotném osvědčení ve formě notářského zápisu by se měl notář zdržet hodnocení skutkového děje.“ (Jindřich, M. § 79 In: Bílek, P., Jindřich, M., Ryšánek, Z., Bernard, P. a kol. Notářský řád. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 416–417.). Citované závěry komentáře soud považuje za srozumitelné a přesvědčivé, dodává pak, že v posuzované věci se exekutor na skutkovém ději nejen podílel, ale také jej sám aktivně inicioval, přičemž podstatným momentem je zde i vytvoření falešné identity; nejednalo se o pouhou přezdívku, ale o vystupování pod zcela smyšleným (ale reálně působícím) jménem, což exekuční řád neumožňuje. Zásah exekutorského koncipienta do skutkového děje byl proto z pohledu soudu natolik intenzivní, že vybočil z mezí nestranné a nezávislé účasti exekutora na zachycovaném ději – Mgr. Lenner celý děj sám fakticky vyprovokoval.“ 28. S výše uvedenými závěry se ztotožnil i třetí senát zdejšího soudu a neshledal důvod se od nich odchýlit, když skutkové okolnosti posuzované věci jsou de facto velmi podobné a argumentace žalovaného shodná. V posuzovaném případě se nejednalo o exekutorský zápis vytvořený exekutorským koncipientem, nýbrž exekutorským kandidátem, avšak se stejnými důsledky pro posouzení věci samotné.

29. Soud tedy uzavírá, že exekutorský zápis vyhotovený exekutorskou kandidátkou Mgr. Michaelou Petr Humlovou ze dne 24. 3. 2017 nelze považovat za exekutorský zápis ve smyslu § 77 exekučního řádu, jelikož pro jeho vyhotovení nebyly splněny zákonné předpoklady. Předmětný zápis není ani nadán důkazní silou veřejné listiny dle § 79 exekučního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný své rozhodnutí založil pouze na této listině (svou povahou listině soukromé) a jejích přílohách, aniž by ke zjištění a prokázání skutkového stavu provedl jiné důkazy, nemůže jeho rozhodnutí v rámci soudního přezkumu obstát. Protože žalobce před správními orgány zpochybnil průběh skutkového děje (v odvolání zpochybnil osobu řidiče), bylo povinností správního orgánu, aby v zájmu zjištění skutkového stavu, který je nutno v dostatečné míře prokázat zejména v řízení o přestupku i bez návrhu (§ 50 správního řádu), vyzval žalobce, aby svůj návrh konkretizoval, potažmo, aby měl dostatečný prostor k procesní obraně. Soud považuje tvrzení žalovaného, že výslech řidiče by byl nadbytečný, i kdyby jeho totožnost byla známa, za nesprávné. Právě skutečnost, že žalovaný nesprávně přistupoval k listině vyhotovené Mgr. Michaelou Petr Humlovou jako k zákonnému exekutorskému zápisu dle § 77 exekučního řádu a přisuzoval mu povahu veřejné listiny, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Zjištěný skutkový stav věci proto nemá dostatečnou oporu v obsahu správního spisu a vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.]. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí, aniž by nařizoval jednání.

30. Pro úplnost soud uvádí, že se již nezabýval jednotlivými žalobními námitkami mířícími do výše pokuty, neboť vzhledem k výše uvedenému je jejich posouzení de facto předčasné. Výrok o správním trestu je totiž závislý na výroku o vině, který z uvedených důvodů nemůže prozatím obstát.

31. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Městský soud v Praze shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) a c) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. zároveň rozhodl o tom, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

32. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení tak žalovaný nebude s exekutorským zápisem zacházet jako s exekutorským zápisem dle § 77 exekučního řádu, jenž by byl nadán důkazní silou veřejné listiny a dále doplní dokazování výše naznačeným směrem.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. V řízení byl úspěšný žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč, odměně za 3 úkony právní služby [§ 11 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu – žaloba a replika] v částce 3 100 Kč za jeden úkon, celkem 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a náhradě hotových výdajů za 3 úkony v částce 300 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem jde tedy o částku 10 200 Kč. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, a proto se částka dále zvyšuje o hodnotu příslušné sazby (2 142 Kč). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce celkem 15 342 Kč.