3A 16/2022 – 83

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: M. M., IČ: XXX, místem podnikání XXX zastoupený advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kapitána Jaroše, 1922/3, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nečinnosti při nezohlednění důvodů pro úpravu mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví (respirátory)takto:

Výrok

I. Soud připouští změnu žaloby ze dne 16. 3. 2022, v níž se žalobce domáhá, A) aby soud určil, že 1) „žalované Ministerstvo zdravotnictví ČR tím, že v rozporu s § 3 odst. odst. 1 a odst. 7 pandemického zákona až do 10. 3. 2022, kdy opatření zrušilo, nezohlednilo epidemiologickou situaci a negativní zdravotní dopady mimořádného opatření ze dne 27. října 2021 č. j.: MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN a v rozporu s mezinárodními závazky a se závazky vyplývajícími z ústavního pořádku ČR nepřijalo dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů na území České republiky tím, že by se zamezilo nadměrnému používání respirátorů a ústenek, nezákonně zasáhlo do práv žalobce. 2) žalované Ministerstvo zdravotnictví ČR tím, že v rozporu s § 3 odst. odst. 1 a odst. 7 pandemického zákon, nezohlednilo epidemiologickou situaci a negativní zdravotní dopady mimořádného opatření ze dne 10. března 2022 č. j.: MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN a v rozporu s mezinárodními závazky a se závazky vyplývajícími z ústavního pořádku ČR nepřijalo dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů na území České republiky tím, že by se zamezilo nadměrnému používání respirátorů a ústenek, nezákonně zasáhlo do práv žalobce.“ B) aby soud uložil žalovanému „ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozsudku ukončit nezákonný zásah do práv žalobce tím, že přijme nezbytná a přiměřená opatření směřující k zohlednění epidemiologické situace a negativních zdravotních dopadů mimořádného opatření ze 10. března 2022 č. j.: MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN, jakož i závazků ohledně ochrany životního prostředí, a to tím, že bude zrušena nebo alespoň snížen rozsah povinnosti zákazu pohybu mimo bydliště bez ochrany dýchacích cest ve smyslu daného mimořádného opatření.“

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu ze dne 7. 2. 2022, v níž se domáhá za prvé, aby soud určil, že „žalované Ministerstvo zdravotnictví ČR tím, že v rozporu s § 3 odst. odst. 1 a odst. 7 pandemického zákona nezohlednilo epidemiologickou situaci a negativní zdravotní dopady mimořádného opatření ze 27. října 2021 Č. j.: MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN a v rozporu s mezinárodními závazky a se závazky vyplývajícími z ústavního pořádku ČR nepřijalo dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů na území České republiky tím, že by se zamezilo nadměrnému používání respirátorů a ústenek, nezákonně zasáhlo do práv žalobce.“ Za druhé žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému „ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozsudku ukončit nezákonný zásah do práv žalobce tím, že přijme nezbytná a přiměřená opatření směřující k zohlednění epidemiologické situace a negativních zdravotních dopadů mimořádného opatření ze 27. října 2021 Č. j.: MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN, jakož i závazků ohledně ochrany životního prostředí, a to tím, že bude zrušena nebo alespoň snížen rozsah povinnosti zákazu pohybu mimo bydliště bez ochrany dýchacích cest ve smyslu daného mimořádného opatření.“ 2. V reakci na vydání nového mimořádného opatření ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN, žalobce zaslal soudu dne 16. 3. 2022 návrh na změnu žaloby tak, jak je popsáno ve výrokové části této žaloby.

II. Obsah žaloby a související vyjádření

3. Na úvod žaloby uvádí žalobce, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN (dále jen „opatření“) se jej dotýká v každodenním životě. Je jím totiž zásadně omezen ve svobodě pohybu a dalších svobodách a právech (kupř. právu živit se poctivou prací), nechce–li ohrožovat svoje zdraví tím, že nebude moci dýchat dostatečně čistý a okysličený vzduch (a musí vdechovat vzduch již jednou vydechnutý, který je znečištěný). Žalobci opatřením byla stanovena povinnost pořídit si na své vlastní náklady respirátory, které je ze zdravotních důvodů třeba v pravidelných intervalech obměňovat, což přináší žalobci nenadálé výdaje z rozpočtu.

4. Napadené opatření zasahuje závažným způsobem do práva žalobce na svobodu pohybu, jakož i práva na práci a podnikání, práva na zdraví a práva na ochranu soukromého a rodinného života. Žalobce se cítí být dotčen na právech též tím, že také další osoby, se kterými se potkává, musejí mít zakrytý obličej. Žalobce proto nevidí obličej takové osoby, což mimo jiné znesnadňuje identifikaci a zakrývá mimiku. Žalobce uvádí, že je v rozporu s jeho přesvědčením, aby mu někdo nařizoval zahalování obličeje, když se nadto nejedná o funkční opatření. Mimořádné opatření tak zásadním způsobem zasahuje do práva žalobce na důstojnost a ohrožuje jeho zdraví.

5. Ke své osobě žalobce uvádí, že má průduškové astma. Z vyšetření na klinice plicní ambulance v nemocnici v Písku nedostal žádnou zprávu, ani zamítavé potvrzení, byly mu předepsány léky, které však mají množství nežádoucích účinků. Žalobce je nadto soukromým zemědělcem, který je svou obživou závislý na produkci zemědělských plodin. Změna klimatu však má negativní dopad na produkci zemědělských plodin.

6. Zásah do práv žalobce spočívá v tom, že žalovaný neupravil předmětné opatření tak, aby na žalobce nedopadal (případně aby nedopadal v takovém rozsahu) zákaz pohybu bez respirátoru či roušky mimo bydliště. K tomu žalobce doplňuje, že dle názorů odborníků negativa používání respirátorů převažují nad pozitivy a namítá, že opatření nezohledňuje negativní dopady dlouhodobého nošení respirátorů na běžnou populaci, což dokládá několika cizojazyčnými studiemi a články, ze kterých dle žalobce plyne, že povinné nošení respirátorů nelze nařídit, neboť se jedná o opatření neproporcionální sledovanému cíli. Žalovaný dále pochybil, když v odůvodnění opatření nevěnoval pozornost složení respirátorů, které obsahují chemické látky. Žalobce je proti onemocnění Covid–19 chráněn, neboť má dostatek protilátek, což dokládá výsledky testů. Přesto je žalobci mimořádným opatřením znemožňováno dostat se znovu do kontaktu s virem za účelem utužování imunitního systému. Napadené opatření je pro žalobce a většinu populace, která je chráněna protilátkami po očkování či prodělání nemoci, škodlivé.

7. Žalobce též namítá, že mimořádné opatření nezohledňuje negativní dopady na životní prostředí. Výroba a používání zdravotnických pomůcek zatěžují životní prostředí. Městský soud v Praze nadto v rozsudku ze dne 20. 7. 2021, č. j. 6 A 32/2021–27 uvedl, že hlavní účel (ochrana obyvatelstva před nákazou) dočasně převáží nad ochranou životního prostředí. Od doby vydání tohoto rozsudku uplynula již dlouhá doba, za kterou se vyprodukovala spousta plastů. Dle žalobce již nastal čas na ochranu životního prostředí, a to mimo jiné z důvodu, že žalobce klimatické změny ovlivní z hlediska možností jeho obživy jako zemědělce. Negativní dopady jednorázových ochranných pomůcek se projeví rovněž na zvířatech z důvodu znečistění oceánů. Žalobce dále uvádí, že výroba a likvidace jednorázových ochranných pomůcek způsobuje emise skleníkových plynů a urychluje klimatické změny. Tyto změny mohou negativně působit na zdraví populace. Dle Politiky ochrany klimatu, skladováním odpadu došlo k navýšení emisí skleníkových plynů. Rovněž ze Zelené dohody pro Evropu vyplývá, že má být zajištěno, že veškeré obaly budou do roku 2030 opětovně použitelné či ekonomicky recyklovatelné a provedeno opatření týkající se plastů na jedno použití. Dle Státní politiky životního prostředí je pak v zájmu udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a snižování produkce odpadů třeba zaměřit se na předcházení, minimalizaci, recyklaci a opětovné využívání odpadů. Žalovaný nenaplňuje cíle Agendy 2030, jímž je ochrana planety před jejím poškozením, včetně udržitelné spotřeby a výroby a čerpání přírodních zdrojů a podnikání urgentních kroků v rámci klimatické změny. Žalobce dále konstatuje, že v listopadu roku 2021 byl schválen vládní návrh zákona, který zakazuje uvádět na trh jednorázové plastové příbory, talíře nebo brčka. Ve světle takovéto legislativy není možné vytvářet kopy jednorázových odpadů bez řešení důsledků takové činnosti. K environmentálním dopadům respirátorů žalobce odkazuje na četné české i zahraniční články veřejných médií. Žalobce uzavírá, že negativní dopady nošení ochranných prostředků dýchacích cest v České republice připadají na zhruba 0,1 % celkových emisí CO2 na jednoho člověka. Podle žalobce toto číslo není zanedbatelné. Žalovaný se tak dopustil nezákonného zásahu, pokud prakticky rok vynucuje používání ochranných pomůcek v extrémním rozsahu. Opatření o zákazu pohybu bez ochrany dýchacích cest je v České republice aplikováno v podstatě bez přestávky od září roku 2020. V říjnu roku 2021 byla zcela odlišná situace, přesto však žalovaný opatření nijak neupravil.

8. V doplnění žaloby ze dne 23. 2. 2022 žalobce uvedl, že žalovaný neplní svoji povinnost uvedenou v ust. § 3 odst. 7 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID–19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), dle nějž má jednou za dva týdny přezkoumat mimořádná opatření, a pokud pominuly důvody pro jejich vydání, tyto má změnit či zrušit. Dle § 5 odst. 2 pandemického zákona pak má vláda povinnost předložit Poslanecké sněmovně zprávu o přezkoumání opatření podle ust. § 3 odst. 7 zákona. Žalobce navrhuje, aby si soud tyto zprávy vyžádal, a sám předkládá některé zprávy, z nichž není patrné zhodnocení mimořádných opatření z hlediska nezbytnosti nošení roušek a respirátorů v porovnání s jejich negativními dopady.

9. V doplnění žaloby ze dne 4. 3. 2022 žalobce konstatoval, že opatřením ze dne 25. 2. 2022, č. j. MZDR 42328/2021–2/MIN/KAN došlo ke zrušení mimořádného opatření ze dne 22. 11. 2021, č. j. MZDR 42328/2021–1/MIN/KAN, které stanovovalo podmínky návštěv v azylových zařízeních. Z odůvodnění rušeného opatření vyplývá, že se jedná o zařízení, kde se nachází zranitelné osoby. Důvodem zrušení tak musela být výrazná změna epidemiologické situace (což vyplývá, i z odůvodnění rušícího opatření). Podle žalobce tak došlo k zásadní změně podmínek oproti situaci na podzim roku 2021, kdy bylo vydáno opatření nařizující povinné nošení respirátorů.

10. Žalobce v reakci na vydání nového mimořádného opatření ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN, zaslal soudu dne 16. 3. 2022 návrh na změnu žaloby, jehož znění uvedl soud ve výrokové části tohoto rozsudku. K žalobě doplnil, že novým opatřením nedošlo ke zrušení povinnosti nosit ochranu dýchacích cest, neboť tato povinnost stále platí ve vnitřních prostorech staveb, které slouží jako zdravotnická zařízení nebo zařízení sociálních služeb a v prostředcích veřejné dopravy, včetně prostředků silniční dopravy pro cizí potřebu. V odůvodnění nového opatření se žalovaný opět nezabýval dopady opatření na zdraví, životní prostředí, klimatické změny a podnikání žalobce.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že žalobou je fakticky napadáno mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN, které má povahu opatření obecné povahy, což vyplývá z ust. § 13 odst. 2 pandemického zákona. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem nelze napadat opatření obecné povahy, jelikož jeho přezkumu se lze domáhat návrhem podle § 101 a násl. soudního řádu správního. Na podporu uvedeného žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 30. 9. 2013, č. j. 8 Aps 2/2013–71 a rovněž na usnesení ze dne 20. 12. 2021, č. j. 10 Ao 21/2021–64, neboť žalobce se snaží o žalobu, která má povahu actio popularis.

IV. Skutkové okolnosti

12. Soud při posuzování žaloby vycházel z těchto skutečností popsaných v žalobě: Žalobce má průduškové astma a měl snahu objednat se v září roku 2021 na vyšetření do plicní ambulance v Písku, kde mu bylo sděleno, že se aktuálně objednává na termíny v lednu roku 2022. Z vyšetření na dané klinice žalobce nedostal žádnou zprávu ani zamítavé potvrzení, místo toho byly žalobci předepsány léky, které má v případě potíží užívat. Žalobci je 45 let a onemocnění Covid–19 (dále též jen „onemocnění“) prodělal bez komplikací na přelomu října a listopadu roku 2020. Žalobce měl příznaky typické pro mutaci viru SARS–CoV–2. Rodiče žalobce taktéž prodělali onemocnění bez komplikací. Žalobce s rodiči absolvovali test krve na protilátky proti onemocnění s hodnotami v rozmezí 7,66 až 8,01. Žalobce má aktuálně vysoké hodnoty protilátek a buněčnou imunitu proti onemocnění. Žalobce je soukromý zemědělec, který je svou obživou závislý na produkci zemědělských plodin. Žalobci je mimořádným opatřením zakázán pohyb bez respirátoru či roušky mimo bydliště (v prostředcích hromadné dopravy a zdravotnických zařízeních), přestože žalovaný měl přinejmenším vůči žalobci upravit opatření tak, aby na něj nedopadalo.

13. K prokázání shora uvedených skutkových okolností žalobce připojil k žalobě řadu důkazů: průduškové astma žalobce dokládá lékařskou zprávou ze dne 1. 3. 2012, protilátky proti onemocnění Covid–19 žalobce dokládá testem protilátek ze dnů 1. 12. 2020, 18. 2. 2021, 7. 6. 2021, 13. 12. 2021 a zprávou o výsledku laboratorního vyšetření ze dne 26. 10. 2021. Buněčnou imunitu proti onemocnění dokládá zprávami o výsledku laboratorního vyšetření ze dne 21. 4. 2021 a 25. 10. 2021, vyšetření po prodělaném onemocnění dokládá ambulantní zprávou z plicní ambulance nemocnice Písek ze dne 18. 2. 2021. Dále žalobce doložil Evidenci zemědělského podnikatele.

V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

14. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků řízení s takovým projednáním ve lhůtě nevyslovil nesouhlas.

15. Soud vyšel ze skutkových tvrzení žaloby týkající se osoby žalobce, které žalovaný nijak nezpochybňuje. Soud tedy pouze z důvodů, že žalobce připojil tyto listiny k žalobě, nepřistoupil k nařízení ústního jednání. Zvolený postup soudu je v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014–48 (zejména bod 23 a 24 tohoto usnesení).

16. S ohledem na uvedené soud postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

17. V prvním výroku soud připustil změnu žaloby, neboť v průběhu řízení došlo ze strany žalovaného k vydání nového mimořádného opatření, které zrušilo původní opatření vydané dne 27. 10. 2021 a zavedlo povinnost nosit ochranu dýchacích cest v dopravních prostředcích a zdravotnických zařízeních. Žalobce tak za zásah považuje rovněž nezohlednění epidemiologické situace při vydávání opatření ze dne 10. 3. 2022.

18. Soud o zásahové žalobě rozhoduje ve smyslu ust. § 87 odst. 1 s. ř. s., tj. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Žalobce byl adresátem mimořádného opatření ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN a rovněž opatření ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN. Žalobou se domáhá, aby soud určil, že žalovaný při jejich vydání nepřijal dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů na území České republiky tím, že by zamezil nadměrnému používání respirátorů a ústenek, čímž dle žalobce nezákonně zasáhl do jeho práv. Žalobce rovněž navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost přijmout nezbytná a přiměřená opatření směřující k zohlednění epidemiologické situace a negativních zdravotních dopadů mimořádných opatření.

19. Městský soud v Praze posoudil věc takto:

20. Podle ust. § 3 odst. 7 pandemického zákona ministerstvo a krajská hygienická stanice mimořádná opatření vydaná podle § 2 odst. 4 nejméně jednou za 2 týdny od jeho vydání přezkoumá. Pokud pominuly nebo se změnily důvody pro vydání mimořádného opatření podle § 2 odst. 2, ministerstvo nebo krajská hygienická stanice jej bezodkladně zruší nebo změní.

21. Podle ust. § 5 odst. 2 pandemického zákona vláda předloží Poslanecké sněmovně zprávu o opatřeních učiněných ve stavu pandemické pohotovosti včetně informací o přezkoumání opatření podle § 3 odst. 7, a to nejméně jednou za 2 týdny.

22. Podle ust. § 13 odst. 1 pandemického zákona k projednání návrhu podle soudního řádu správního na zrušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID–19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo. V ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud.

23. Podle ust. § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob.

24. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

25. Podle ust. § 87 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není–li důvodná.

26. Vzhledem k rozsahu žaloby posuzoval Městský soud v Praze žalobní námitky na základě zásady, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srovnej např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012–54; ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012–58; ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013–66).

27. Předně soud připomíná, že jeho úkolem v tomto řízení není posouzení zákonnosti předmětného mimořádného opatření (ani opatření navazujícího), tedy ani otázky spojené s pravomocí žalovaného vydávat předmětná opatření či posuzovat dostatečnost a důvody jejich vydání, včetně v nich uvedeného rozsahu zákazu pohybu a pobytu bez ochranných prostředků, nýbrž otázka, zda v případě žalobce byly naplněny všechny podmínky dle ust. § 82 s. ř. s. Úkolem soudu v tomto řízení není ani přezkoumávání obecných námitek žalobce směřujících proti stanovení obecných podmínek nošení respirátorů či jiné ochrany dýchacích cest a důvodům takového opatření.

28. Soud proto předesílá, že argumentace žalobce, kterou vznáší ve své zásahové žalobě proti samotnému obsahu vydaného mimořádného opatření ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN a opatření ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022–1/MIN/KAN, není pro posouzení důvodnosti zásahové žaloby relevantní (např. námitka brojící proti mimořádným opatřením, že nevzala v potaz dlouhodobost nošení roušek). Z uvedeného důvodu v posuzovaném případě soud nemohl rovněž vzít ve zřetel a posuzovat k žalobě připojené listiny, kterými žalobce brojí proti obsahu mimořádných opatření (články „Respirátory už jsou na obtíž. Začněte s jejich rušením, navrhují odborníci“; „Zrušte respirátory, už jen škodí, radí odborníci“; „Omikron v České republice dominuje“; „Imunita po prodělaném covidu by měla chránit i před britskou mutací, tvrdí imunolog Hořejší“; Jiří Beran: Onemocnění covid zanechá mnohaletou imunitu. Očkování není nutné, říká profesor“; „Zkoušky osobních ochranných prostředků dýchadel ve VÚBP“; „Lockdowny mají mizivý vliv na počet úmrtí s covidem. Měly by se zrušit, ukázala studie“; „Válkův plán odkládání respirátorů: Čím dříve, tím lépe“; odborná zpráva RNDr. Š. ze dne 15. 5. 2021; odborné vyjádření MUDr. T. ze dne 19. 11. 2020; poskytnutí informací Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále též jen „ÚZIS“) ze dne 14. 5. 2020; email od Prof. B. ze dne 8. 12. 2020; test protilátek v JČ kraji; odborná vyjádření MUDr. N. ze dne 23. 11. 2020 a 26. 2. 2021). I kdyby soud nařídil ústní jednání, neprovedl by jimi důkaz pro nadbytečnost.

29. Nadto soud shledává vhodným připomenout, že mimořádné opatření ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–61/MIN/KAN bylo již předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu ve věcech č. j. 10 Ao 23/2021–102 ze dne 17. 12. 2021 a č. j. 10 Ao 24/2021–60 ze dne 15. 12. 2021, v nichž NSS navázal na svou předchozí judikaturu, která se týkala problematiky zákazu pohybu bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek. Věcně se Nejvyšší správní soud zabýval nezbytnou ochranou dýchacích cest ve věci 2 Ao 7/2021–157, kde mimo jiné uvedl: „Povinnost nošení respirátoru tam, kde v důsledku kumulace osob na jednom místě a ve stejném čase hrozí zvýšené riziko šíření koronaviru, se jeví být účinným, potřebným a přiměřeným nástrojem potlačování a předcházení epidemie onemocnění covid–19. Soud při posuzování přiměřenosti neshledal žádné excesy, napadené opatření do práv navrhovatele zasahuje ještě únosným způsobem a současně stanoví výjimky, které zajišťují, aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy.“ 30. Ze žaloby vyplývá, že žalobce zásah žalovaného spatřuje v nepřijetí opatření, která by zamezila nadměrnému používání respirátorů a ústenek (a to jak z hlediska dopadů na zdraví žalobce, tak na životní prostředí). Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že žalobce ani tak nespatřuje zásah v nevydání těchto požadovaných opatření, jako spíše v tom, že žalovaný napadenými opatřeními povinnost používat ochranu dýchacích cest v konkrétních případech zavedl. Tento trend je nejednou výslovně akcentován přímo v žalobě, kde žalobce opakovaně hovoří o „napadeném opatření“, jakož i vyplývá ze žaloby jako celku, když drtivou většinou argumentů žalobce napadá přímo opatřením uloženou povinnost nosit ochranné pomůcky, případně poukazuje na nedostatky v odůvodnění těchto opatření. Jak však již Městský soud v Praze uvedl výše, není k projednání „napadených“ mimořádných opatření příslušný (§ 13 odst. 1 pandemického zákona). Opatření ze dne 27. 10. 2021 by nadto nemohl přezkoumat též z toho důvodu, že se totožnými námitkami, jaké žalobce nyní uvádí, opakovaně zabýval i Nejvyšší správní soud (viz výše). Nedostatek příslušnosti nelze zhojit tím, že krajské soudy budou poskytovat ochranu před negativními dopady těchto opatření do života osob tím, že je budou posuzovat jako nezákonný zásah, namísto přezkumu těchto mimořádných opatření, jako takových.

31. Podle žalobního petitu nezákonný zásah žalovaného do práv žalobce spočívá v tom, že při vydání mimořádného opatření ze dne 27. 10. 2021 a ze dne 10. 3. 2022 mělo ministerstvo zohlednit a) epidemiologickou situaci a negativní zdravotní dopady a současně b) zamezit nadměrnému používání respirátorů a ústenek, tj. přijmout dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů na území ČR.

32. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou–li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není–li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, č. 603/2005 Sb. NSS). Je tedy nezbytné posoudit, zda postup žalovaného, spočívající v nezohlednění epidemiologické situace a v nepřijetí dostatečných opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů, byl nezákonným zásahem.

33. Žalobce konkrétně ke své osobě uvedl, že trpí astmatem, že je v rozporu s jeho lidskou důstojností a svobodou, když mu je nařizováno zahalovat si obličej a cítí se též být dotčen, že osoby, se kterými se setkává, mají zakrytý obličej. Žalobce upozorňuje, že pořizování ochrany dýchacích cest představuje pro něho nemalé náklady. Žalobci je též mimořádným opatřením znemožňováno dostat se znovu do kontaktu s virem za účelem utužování imunitního systému. Závěrem žalobce uvedl, že je zemědělcem a nadměrné používání ústenek urychluje klimatickou změnu, která má vliv na pěstování plodin, tedy obživu žalobce.

34. První podmínka soudní ochrany je v případě žalobce splněna, neboť povinnost nosit ochranu obličeje dopadá přímo na žalobce. K témuž závěru však nelze dospět ve vztahu k podmínce druhé. Proto, aby mohl být žalobce se zásahovou žalobou úspěšný, musí být tvrzeným zásahem zkrácen na svých právech. Tomu však v dané věci nelze přisvědčit.

35. Z judikatury správních soudů zabývající se dopadem předmětných opatření do práv osob vyplývá, že u povinnosti nosit ochranu dýchacích cest se jedná z hlediska proporcionality o nejméně invazivní zásah do práv osob. Žalobcova námitka, že je v rozporu s jeho důstojností a svobodou, aby byl nucen zakrývat si obličej, již byla správními soudy řešena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2021, č. j. 2 Ao 7/2021–157, kde je uvedeno, že „také právo na vyjádření své osobnosti skrze svůj vzhled, povinnost dočasného zakrytí obličeje respirátorem na vymezených místech zjevně nepředstavuje jeho (práva na soukromý a rodinný život) nepřiměřené omezení.“) Stejně tak se Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyjádřil k zásahu spočívajícímu v setkávání se s lidmi, jež mají zakrytý obličej, jakož i k nákladům na pořízení respirátorů, které nedosahují částek, které by běžný jednotlivec žijící v České republice nebyl schopen unést, přičemž žalobce netvrdí, že by se nacházel v hmotné nouzi. Tyto závěry jsou žalobci zcela jistě známy, neboť byly vysloveny ve výše zmíněném rozsudku, jímž soud rozhodoval o návrhu totožného žalobce na zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–56/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 15757/2020–58/MIN/KAN.

36. Skutečnost, že žalobce má průduškové astma, by zcela jistě bylo možné považovat za dostatečně zásadní zásah do zdraví žalobce, avšak zároveň je třeba mít na paměti, že předmětná opatření obsahují výjimky z povinnosti nosit ochranu dýchacích cest pro osoby, jejichž zdravotní stav používání těchto ochranných prostředků znemožňuje (viz čl. I. bod 2, písm. hh) opatření z dne 27. 10. 2021 a čl. I. bod. 2, písm. j) opatření ze dne 10. 3. 2022, jakož i odůvodnění těchto opatření). Je–li zdravotní stav žalobce natolik vážný, že v zájmu jeho zdraví není vhodné ochranu dýchacích cest používat, může si vyžádat lékařské potvrzení, jež by mu umožňovalo pohybovat se bez této ochrany. Z žalobních tvrzení, ba ani z předložených lékařských zpráv doložených žalobcem, zejména pak ze zprávy z plicní ambulance v Písku ze dne 18. 2. 2021, nevyplývá, že by žalobci po prodělání onemocnění Covid–19 (ani dříve), bylo vystaveno takové dané lékařské potvrzení. Byl–li by zdravotní stav žalobce natolik vážný, že by nebylo v jeho nejlepším zájmu nosit ochranu dýchacích cest, dá se předpokládat, že by plicní ambulance v Písku toto potvrzení vydala. V případě dispozice s tímto potvrzením by žalobce dosáhl toho, co požaduje v nyní podané žalobě – aby se na něj povinnost nosit ochranu dýchacích cest nevztahovala. Obdobně se vyjádřil rovněž Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 17. 12. 2021, č. j. 10 Ao 23/2021–103: „K obecné námitce zdravotních dopadů povinnosti nosit ochranu dýchacích cest NSS konstatuje, že napadené opatření obsahuje výjimku pro osoby, které nemohou mít ze závažných zdravotních důvodů nasazen respirátor [čl. I odst. 2. písm. hh) napadeného opatření]. Lékař v individuálním případě posoudí, zda převažují rizika plynoucí z nákazy onemocněním covid–19 nebo negativní účinky nošení respirátorů. Proti postupu lékaře se lze bránit stížností u České lékařské komory či jinými zákonnými prostředky.“ Ze žaloby však nevyplývá, že by žalobce tímto způsobem postupoval, resp. žalobce nedoložil, že by mu bylo vydáno lékařské posouzení výjimky z nošení respirátorů či jiné ochrany dýchacích cest. Žalobce tak neprokázal, že by byla jeho osoba přímo zkrácena na svých právech a že by tak byla zásahem žalovaného porušována žalobcova veřejná subjektivní práva (srov. § 82, § 87 odst. 2 s. ř. s.).

37. Dále soud konstatuje, že ačkoliv je veřejným subjektivním právem žalobce právo na ochranu zdraví, není v tomto právu inkorporován nárok na přicházení do kontaktu s infekčními osobami za účelem utužování imunitního systému. Naopak je v zájmu veřejného zdraví, aby šíření nakažlivých chorob neohrožovalo zvlášť zranitelné osoby. Je všeobecně známo, že před novými mutacemi onemocnění Covid–19 jedince často neochrání očkování či prodělané onemocnění před nákazou, byť může mít zásadní vliv na průběh nemoci. Potenciál nakazit se novou mutací (a tuto pak přenést i na další osoby) je pak poměrně vysoký i pro osoby, jež onemocnění již prodělaly (zvláště v případě varianty omikron). Žalobce si v této věci do jisté míry protiřečí, když v žalobě tvrdí, že účinnost respirátorů je značně omezená a disproporcionální k negativním důsledkům jejich nošení, avšak na druhou stranu namítá, že povinnost nosit ochranu dýchacích cest mu neumožňuje přijít s viry do kontaktu a zocelovat tím svůj imunitní systém. Jsou–li podle žalobce respirátory a jim podobné prostředky ochrany nedostatečně účinné, tak „právo“ žalobce na přijití do kontaktu s viry není nijak dotčeno.

38. Žalobce pak v žalobě dále (poměrně stručně ve vztahu k jiným částem žaloby) uvádí, že jeho obživou je zemědělství a že žalovaný nepřijetím vhodných opatření urychluje klimatickou změnu, jež má vliv na kvalitu plodin a na jeho obživu.

39. Soud v obecné rovině uvádí, že otázky spojené se snižováním emisí skleníkových plynů se neomezují toliko teritoriálně na území ČR, ani je nelze vztahovat pouze na používání respirátorů a ústenek. Sám žalobce v závěru žaloby uvádí, že negativní dopady nošení ochranných prostředků dýchacích cest v České republice připadají zhruba na 0,1% celkových emisí CO2 na člověka ročně.

40. Skutečnost, že žalovaný nevydal žádná opatření, jež by nadměrnému používání ochranných prostředků zamezila (jinými slovy: jimiž by byla povinnost nosit ochranné prostředky stanovená „napadenými“ opatřeními zrušena), nemohla negativně zasáhnout do práv žalobce. Žalovaný nově vydaným opatřením zásadně zredukoval místa a situace, kdy je povinnost ochranu mít a tím i nepřímo přispěl ke snížení emisí skleníkových plynů. Žalobce nadto mimo doložení evidence zemědělského podnikatele nedoložil (ani netvrdil), jak zásadním zdrojem obživy pro něj pěstování plodin je a jak se nepřijetí vhodných opatření podepsalo na jeho možnostech obživy z tohoto podnikání. Tato námitka byla ve srovnání s celkovým obsahem žaloby formulována velmi stručně a obecně.

41. Soud tak uzavírá, že podmínka zkrácení žalobce na jeho právech nebyla v posuzovaném případě naplněna. Vzhledem ke skutečnosti, že je třeba podmínky pro přiznání ochrany před nezákonným zásahem splnit kumulativně, soud se již dalšími podmínkami nezabýval.

42. Přestože z důvodu nesplnění výše uvedené podmínky dle ust. § 82 s. ř. s. nemůže být žalobce se svou žalobou úspěšný, soud se pro úplnost ve stručnosti vyjádří i k námitce žalobce, že žalovaný v rozporu s pandemickým zákonem nepřezkoumal mimořádné opatření a vláda toto nesdělila Poslanecké sněmovně. Jde o žalobní námitku, která – a v tom se soud shoduje se žalovaným – má povahu žaloby ve veřejném zájmu (actio popularis), která v českém právu nemá obecně místa, jedině s výjimkou žalob z důvodu závažného veřejného zájmu, k nimž jsou – byť za rozdílných procesních podmínek – legitimováni pouze nejvyšší státní zástupce a veřejný ochránce práv (§ 66 odst. 2 a 3 s. ř. s.).

43. Ve vztahu k námitce, v níž žalobce poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 6 A 32/2021–27 soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný nadále vyžaduje na některých místech nošení ochranných prostředků z důvodů ochrany zdraví, nelze interpretovat jako rezignování na ochranu životního prostředí. Podle výše zmíněného rozsudku by též měl stát vést obyvatelstvo k ochraně životního prostředí a třídění odpadů. Toho lze dosáhnout mnoha různými způsoby, jež jsou účinnější, než zrušení povinnosti nosit ochranu dýchacích cest. Jako příklad lze uvést žalobcem zmiňovaný vládní návrh zákona, jež má za cíl zakázat uvádět na trh jednorázové plastové příbory, talíře či brčka. Soudu nepřísluší jakkoli komentovat či vykládat návrhy zákonů v jakémkoli stadiu legislativního procesu a kometovat představy, jak lze snižovat emise skleníkových plynů.

44. Ze závěru žaloby je zřejmé, že se žalobce svými argumenty na ochranu životního prostředí (v bodech 87 – 107 žaloby) staví do role ochránce přírody nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi. Ačkoli tuto snahu je třeba vnímat nepochybně pozitivně, ze žaloby nevyplývá, že by za všechna negativa spojená s emisemi skleníkových plynů, popřípadě neeliminací mikroplastů, byl odpovědný žalovaný, když současně (ve vydaných opatřeních) nepřijal opatření, jež by omezila (zrušila) povinnost užívat respirátory a další „jednorázové“ ochranné prostředky.

45. Podle obsahu je druhá část žaloby, jež se týká ochrany životního prostředí, více než zásahovou žalobou ve smyslu ust. § 82 an. s. ř. s., takzvanou žalobou actio popularis, jejíž přezkum je českým právním řádem vyloučen. K tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2022, č. j. 9 Ao 41/2021–38: „

17. Zároveň je nutné, aby měla napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele. Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští. Proto nestačí, tvrdí–li navrhovatel, že je opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho subjektivních práv (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, především body 31, 36 a 41).“ Ze shora uvedeného důvodu by soud, ani kdyby nařídil ústní jednání, neprováděl pro nadbytečnost jako důkazy listiny, které žalobce k tomuto bodu připojil k žalobě, a to mimo jiné i z důvodu, že je notorietou, že plastové odpady či odpady obsahující mikroplasty mají nepříznivý vyliv na životní prostředí. Jedná se o tyto články a studie: „Mikroplasty: neviditelný škůdce všude kolem nás“; „More Plastic Is On The Way: What It Means for Climate Change“; „New Study Shows Okastics Release Greenhouse Gases Contributing to Climate Change“; „Plast – pro klima past. Jeho výroba a spalování produkuje tolik skleníkových plynů jako 189 uhelných elektráren“; „Plastic & Climate: The Hidden Costs of a Plastic Planet“; „Plastic waste and climate change – what’s the connection?“; „Plasty jako rostoucí problém v oblasti životního prostředí a klimatu: jak může Evropa tento trend zvrátit?“; „Pohozené nanoroušky v přírodě výrazně škodí. Nanočástice totiž vážou v tělech živočichů pesticidy“; článek psaný Mgr. Janou Hájkovou ze dne 4. 3. 2021; „S respirátory i testy odpadly ideály. Jak jsme rezignovali na spotřebu plastů“; „The fish cannot go to Court“ – the environment is a public good that must be supported by a public voice“; „Vláda opětovně schválila zákon o jednorázových plastech, míří znovu do Sněmovny“; „Změna klimatu“ na webových stránkách MŽP; „Znečištění zabíjí víc lidí než války a katastrofy, náklady dosahují astronomické částky“; „6 reasons to blame plastic pollution for climate change“; „Celouniverzitní kurzy učí studenty přemýšlet na rámec oborů“; „Coronavirus face masks: an environmental disaster theh might last generations“; „COVID–19: MŽP radí, kam s použitými rouškami nebo jak nakládat s odpadem v karanténě“; „Test mikroplastů v mořských plodech a soli (dTest); Emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů detailně“; „How face masks, gloves and other coronavirus waste are polluting the ocean“; „How plastics contribute to climate change“; „Mikroplasty jsou všude, tvrdí nová studie. V oceánech, ve vzduchu i v půdě“; „Mikroplasty ve vodě“; Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR; analýza Which stratégy for using medical and community masks? A prospective analysis of their environmental impact; studie A Detailed Review Study on Potential Effects of Microplastics and Additives of Concern on Human Health; analýza Dopady klimatické změny v České republice; „Co jsou mikroplasty a proč je musíme omezit“; studie Constraining the atmospheric limb of the plastic cycle“; Klimatická žaloba.

46. Soud uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly splněny všechny z pěti kumulativních podmínek pro přiznání ochrany podle ust. § 82 a násl. s. ř. s., konkrétně se jedná o podmínku zkrácení práv žalobce. Jak již soud uvedl výše, není–li splněna byť jedna z kumulativně stanovených podmínek v ust. § 82 s. ř. s., soud žalobu zamítne. Z toho důvodu soud na základě shora uvedeného žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.

47. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

I. Předmět sporu II. Obsah žaloby a související vyjádření III. Vyjádření žalovaného IV. Skutkové okolnosti V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze