4 A 39/2021– 72

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2021, č.j. MD–26654/2021–160/6 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 9. 2021, č.j. MD–26654/2021–160/6 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 1. 6. 2021, č.j. MHMP 762216/2021/Sve (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu rozhodl, že žalobce se jako provozovatel motorového vozidla tov. značky Škoda, registrační značky X, dopustil přestupku, neboť v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) nezajistil, aby dne 13. 9. 2020 v 11:15 hodin v Praze 4, ulici Modřanské (v blízkosti sloupu VO č. 401732, směr z centra) při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, a došlo k tomu, že dosud nezjištěným řidičem byla s vozidlem v daném místě a čase na úseku označeném svislou dopravní značkou č. B20a s číslem 50 překročena nejvyšší dovolená rychlost, tento řidič se neřídil daným dopravním značením, jel s motorovým vozidlem rychlostí 63 km/h (po odečtení možné odchylky měřícího zařízení) a překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 13 km/h, čímž spáchal dosud nezjištěný řidič přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., a to porušením § 4 písm. c) téhož zákona; žalobce jako provozovatel daného vozidla se tak dopustil přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. porušením ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení.

II. Obsah žaloby

3. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla, nenastala situace dle § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., zejména dle písmena b), neboť nebylo dosud pravomocně zastaveno řízení o přestupku řidiče, toto řízení stále pokračovalo, nebylo dosud rozhodnuto o podaném odvolání. Pokud nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení s provozovatelem vozidla, je napadené rozhodnutí nezákonné.

4. Ve druhém žalobním bodě uváděl, že obecní policie nebyla v daném úseku oprávněna k měření rychlosti, jde o rozpor s § 79 zákona č. 361/2000 Sb., dle vyjádření Policie ČR (č.j. KRPA–14684–4/ČJ–2020–0000DI) je ulice Modřanská uvedena pod položkou č. 134, kde je dle tohoto vyjádření možné měřit stacionárním měřičem. V dané věci však bylo měřeno úsekovým měřičem, což vyplývá z fotografie, nebylo tedy měřeno v jednom místě (tj. „u sloupu č. 401732“ jak je uvedeno ve vyjádření), ale v úseku dlouhém 2.496 m, a úsekovým rychloměrem. Městská policie tak nebyla oprávněna měřit v daném místě úsekovým rychloměrem, ani měřit kdekoli v ulici Modřanská, ale pouze u SVO č. 401732. Přitom v případech, kdy bylo povoleno měřit v celé délce ulice, to bylo ve vyjádření Policie ČR výslovně uvedeno. Nebylo tak prokázáno, že by obecní policie měřila v místě, kde Policie ČR určila, ani že měření proběhlo u sloupu VO č. 401732, měření bylo nezákonné.

5. Ve třetím žalobním bodě namítal, že nebyla prokázána úprava nejvyšší dovolené rychlosti. Tvrdil, že v ulici Modřanská se dopravní značka B20a nachází, stanoví však nejvyšší dovolenou rychlost na 70 km/h, místo protiprávního jednání nebylo vymezeno dostatečně určitě, žalovaný odkázal toliko na ulici Modřanská, její konkrétní úsek zpřesnil pouze odkazem na sloup veřejného osvětlení, neexistuje však žádná veřejná databáze takových sloupů, žalobce nemůže dohledat, kde mělo k přestupku dojít. Ani žalovaný místo, kde k přestupku došlo (tj. místo, kde je umístěn sloup VO 401732), nijak nedokazoval, i když se v ulici Modřanská nacházejí úseky, kde je dovoleno jet vyšší rychlostí. Vymezení místa přestupku tak neposkytuje oporu závěru, že bylo měřeno právě v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 km/h. K důkazu navrhoval fotografie ulice Modřanská z maps.google.com. Navíc právní předpis neumožňuje umístit dopravní značku B20a s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h, je to v rozporu s § 18 odst. 4, 6 a 7 a § 61 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., takovou značkou lze obecnou úpravu rychlosti zvýšit nebo snížit. Tvrzení žalovaného o umístění této značky je tak neprokázané, nevěrohodné, i kdyby taková značka byla umístěna, byla by nelegální a žalobce by nebylo možné za její porušení trestat.

6. Ve čtvrtém žalobním bodě namítal, že důkaz o naměřené rychlosti není průkazný, nebyla totiž měřena okamžitá rychlost, ale v úseku dlouhém 2,496 km, v takovém případě musí být předloženy dvě fotografie, jedna dokumentující čas vjezdu vozidla do měřeného úseku a druhá dokumentující čas, kdy z tohoto úseku vozidlo vyjelo. V dané věci byly do spisu vloženy dvě zjevně upravované fotografie, které byly zjevně pořízeny na výjezdu z měřeného úseku (obě zobrazují již naměřenou rychlost a jsou opatřeny identickým časem pořízení). Navrhoval provedení důkazu fotografiemi z jiného úsekového měření a vyjádřením ČMHÚ ze dne 22. 11. 2021, dle kterého je použitý typ rychloměru (CAMEA, UnicamSPEED) úsekovým rychloměrem. Měl za to, že není průkazné, v jakém čase vozidlo do daného úseku vjelo, měření rychlosti nelze nijak ověřit, rychlost jízdy vozidla tak nebyla řádně prokázána.

7. V pátém žalobním bodě poukazoval na nesplnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obecní policii“), článek v bulvárním deníku Aha (ahaonline.cz) nelze za takové vhodné zveřejnění považovat, jde o deník obecně známý tím, že prohrává soudní spory pro zveřejňování nepravdivých informací, jeho převážnou náplní jsou „drby“, není zřejmé, na základě čeho by žalobce mohl očekávat, že mezi snůškou nesmyslů budou zveřejněny oficiální informace obecní policie, ani široká veřejnost nic takového nečte. K důkazu odkázal na úvodní stránku ahaonline.cz ze dne 5. 11. 2021. Obsah webových stránek mppraha.cz, na který správní orgán I. stupně odkazuje, pak nebyl proveden k důkazu, je tedy pro věc irelevantní, navíc způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Rozhodné pak není, zda je informace veřejně dostupná, ale zda na webových stránkách městské policie byla dostupná nejpozději ke dni spáchání přestupku. Závěry správního orgánu jsou tak nesprávné, částečně rozhodoval na podkladu, jehož obsah nebyl v řízení zjištěn a částečně na podkladě článku, který nelze považovat za zveřejnění informace vhodným způsobem. Lze shrnout, že informace o zřízení automatického technického systému nebyla zveřejněna v souladu se zákonem.

8. Dále žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce i svého právního zástupce a neanonymizovaných rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu ve věci na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, k tomu uvedl obsáhlou argumentaci.

9. Navrhl, aby napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a vyjádřil se k žalobním námitkám, měl za to, že žádná z nich není přípustná, neboť nebyly uplatněny v průběhu řízení, ale až v samotné žalobě.

11. Ad 1) Žalovaný poukázal na to, že dle § 76 odst. 5 správního řádu odvolání nemá odkladný účinek, správní orgán I. stupně tak mohl v řízení pokračovat. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016 č.j. 1 As 277/2015–33, zákon nehovoří o zahájení řízení, ale o projednání. Přisvědčil žalobci, že správní orgán mohl vyčkat, než předmětné usnesení nabylo právní moci. S ohledem na tendenci judikatury měl však za to, že bylo dostačující, pokud správní spis obsahoval informaci o tom, že řízení o přestupku bylo zastaveno a byla splněna podmínka dle § 125f odst. 5 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.

12. Ad 2) Žalovaný odkázal na dopis ředitele Krajského ředitelství dopravní policie hl. m. Prahy ze dne 25. 8. 2020, který je obsažen ve správním spise a ve kterém je stanoven seznam míst pro měření rychlosti obecní policií v hlavním městě Praze, dané místo se nachází pod č. 134, dle GPS souřadnic uvedených na záznamu o přestupku je dohledatelné, že se jedná o toto přesně specifikované místo označené bodem 134, předmětný dopis pak nespecifikuje druh použitého měřícího zařízení.

13. Ad 3) K porušení pravidel došlo v obci, kde je v daném místě dopravní značkou stanovena maximální rychlost jízdy 50 km/h, to bylo potvrzeno a ověřeno též snímkem vozidla, žalovanému je známo z úřední činnosti, že je v tomto úseku daný rychlostní limit, neboť jeho překročení je častým přestupkem řidičů. Námitka nebyla ve správním řízení uplatněna, proto se jí správní orgány blíže nezabývaly.

14. Ad 4) Sdělil, že úsekové měření rychlosti v daném místě probíhá v automatickém režimu, výstupem z měřícího zařízení je snímek vozidla, z tohoto snímku musí být patrné, o jaké vozidlo se jedná, musí být čitelná registrační značka, musí být přezkoumatelné, v jakém místě, čase a datu došlo k přestupku, jde o automatický proces. Ve spise jsou dva snímky vozidla (vjezd, výjezd), na základě kterých matematický algoritmus spočítá, že k překročení rychlosti došlo. Danou námitku žalobce v řízení neuplatnil, pokud jí uplatnil až v řízení před soudem, jde o námitku nepřípustnou.

15. Ad 5 Uvedl, že seznam měřených míst je uveden na webových stránkách městské policie (http://www.mppraha.cz/doprava/ct–menu–item–49), což je plně dostačující, časová verze stránek je plně ověřitelná na https://web.archive.org/. Pokud by žalobce námitku uplatnil během řízení, mohl být v řízení proveden důkaz, svým obstrukčním způsobem se však žalobce o tuto možnost připravil.

16. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

17. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 13. 9. 2020 v 11:15 hodin v Praze 4, ulici Modřanská (v blízkosti sloupu VO č. 401732, pro směr z centra) řídil blíže neidentifikovaný řidič osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda a specifikované registrační značky, kde překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou na 50 km/h o 13 km/h (po odečtení možné odchylky měřícího zařízení), vzhledem k tomu vzniklo podezření ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., podezření bylo postoupeno správnímu orgánu I. stupně, který vyzval provozovatele vozidla písemností ze dne 11. 12. 2020 k podání vysvětlení včetně sdělení údajů k totožnosti řidiče. Provozovatel na to přípisem ze dne 4. 1. 2021 sdělil, že dané vozidlo musel řídit on, nikdo jiný jej totiž nepoužívá. Výzvou ze dne 27. 1. 2021 doručenou žalobci dne 30. 1. 2021 správní orgán I. stupně vyzval žalobce k odstranění nedostatků podání, a to o doplnění data jeho narození, žalobce podání doplnil dne 8. 2. 2021. Vyrozuměním o zahájení řízení o přestupku doručeným žalobci dne 17. 2. 2021 bylo zahájeno řízení ve věci přestupku řidiče vozidla, žalobce byl předvolán k ústnímu jednání. Dne 20. 4. 2021 se konalo ústní jednání ve věci přestupku řidiče, usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 20. 4. 2021 č.j. MHMP 524523/2021/Sve bylo podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky zastaveno řízení ve věci přestupku řidiče podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. zahájeného proti žalobci, neboť spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno, usnesení bylo doručeno žalobci dne 24. 4. 2021 a jeho zástupci dne 23. 4. 2021. Žalobce prodal proti tomuto usnesení dne 11. 5. 2021 odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 8. 2021 č.j. MD–26654/2021–160/3 bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 20. 4. 2021 o zastavení řízení o přestupku řidiče, které tak nabylo právní moci dne 1. 9. 2021.

18. Vyrozuměním o zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla a o nařízení ústního jednání dne 20. 4. 2021 bylo zahájeno řízení ve věci přestupku provozovatele vozidla, vyrozumění bylo doručeno žalobci dne 24. 4. 2021 a jeho zástupci dne 23. 4. 2021.

19. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021 bylo shledáno, že žalobce se jako provozovatel daného vozidla dopustil přestupku podle ust. § 125f odst. 1 porušením ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení.

20. Dne 21. 6 2021 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, žalobce ani k výzvě správního orgánu I. stupně ze dne 16. 7. 2021 odvolání nedoplnil.

21. V napadeném rozhodnutí ze dne 10. 9. 2021 žalovaný shrnul předchozí průběh správního řízení a skutková zjištění učiněná správním orgánem I. stupně, shledal, že správní orgán I. stupně postupoval zákonným způsobem, nebylo zjištěno pochybení, proto rozhodnutí potvrdil.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s.ř.s.”). Při přezkoumávání vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Soud k projednání dané věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 19. 5. 2023, neboť v řízení bylo prováděno dokazování. Žalobce se k jednání nedostavil, žalovaný setrval na svém stanovisku.

24. Ad 1) Podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. „provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“ 25. Podle § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. správní orgán přestupek podle odst. 1 téhož ustanovení projedná, „pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno“.

26. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že odpovědnost provozovatele vozidla je objektivní a subsidiární k odpovědnosti řidiče za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, čj. 1 As 131/2014 – 45). Dle odborné literatury: „Jinými slovy řečeno se jedná o povinnost správního orgánu projednat předmětný přestupek provozovatele vozidla teprve tehdy, když přes veškeré úsilí, které od něj lze důvodně očekávat v souladu s principy dobré správy, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě – řidiči, takže věc odložil podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nebo zahájené řízení o přestupku řidiče zastavil podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.“ (Bušta, Pavel; Kněžínek, Jan, Zákon o silničním provozu: Komentář, Wolters Kluver, ASPI)

27. Je tak třeba přisvědčit žalobci, že zákon nepředpokládá možnost souběžného vedení řízení s označeným řidičem i provozovatelem vozidla, neboť k zahájení řízení s provozovatelem by správní orgán měl přistoupit pouze tehdy, pokud se jeho snaha zjistit skutečného řidiče ukáže být marnou a řízení z toho důvodu buď ani nezahájí a věc odloží, anebo zahájené řízení zastaví. Přes uvedené však zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla předtím, než nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku řidiče vozidla, nepředstavuje vždy nezákonný postup, a to z následujících důvodů.

28. Odvolání proti usnesení o zastavení řízení, které může účastník řízení o přestupku řidiče podat, totiž nemá odkladný účinek (§ 76 odst. 5 správního řádu). Toto rozhodnutí tak sice v důsledku podaného odvolání nenabude právní moci, ale je předběžně vykonatelné, resp. vyvolává jiné právní účinky (§ 74 odst. 1 a 3 správního řádu). Za takový jiný právní účinek rozhodnutí soud považuje i oprávnění správního orgánu projednat přestupek s provozovatelem vozidla. Vydáním usnesení o zastavení řízení správní orgán totiž dává najevo, že se marně snažil hodnověrně zjistit, zda se označený řidič dopustil spáchání projednávaného přestupku, spáchání přestupku však označenému řidiči neprokázal. Zahájí–li však správní orgán I. stupně řízení s provozovatelem dříve, než nabude právní moci usnesení o zastavení řízení o přestupku řidiče, vystavuje se tím riziku, že odvolací orgán toto usnesení zruší a správní orgán I. stupně bude nucen řízení o přestupku provozovatele zastavit. Zároveň se správní orgán I. stupně svým postupem vystavuje riziku prekluze odpovědnosti provozovatele za přestupek. K obdobným závěrům dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2023 č.j. 2 Az 42/2022–35 a soud nemá důvod se v projednávané věci od těchto závěrů odchýlit.

29. V posuzované věci bylo usnesení o zastavení řízení ve věci přestupku řidiče ze dne 20. 4. 2021 doručeno žalobci dne 24. 4. 2021 a jeho zástupci dne 23. 4. 2021, téhož dne bylo vyhotoveno vyrozumění o zahájení řízení přestupku provozovatele vozidla, které bylo doručeno žalobci dne 24. 4. 2021 a jeho zástupci dne 23. 4. 2021. Z toho je patrné, že podmínky pro zahájení řízení o přestupku provozovatele dle ust. § 125f odst. 5 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. byly splněny, daná námitka je nedůvodná.

30. Ad 2) Podle ust. § 79a zákona č. 361/2000 Sb. za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.

31. K této námitce soud uvádí, že žalobce jí nikde v průběhu správního řízení neuplatnil, správní orgány jsou přitom ve vztahu k dodržení podmínek v citovaném ustanovení povinny provádět dokazování až v okamžiku, kdy by účastník řízení relevantně namítal, že uvedený úsek nebyl určen k měření rychlosti obecní policií, a v tomto ohledu by vznikly důvodné pochybnosti (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2020, čj. 1 As 424/2019–29). Správní orgán I. stupně zde shromáždil dostatečné podklady (zejména záznam z měření včetně fotodokumentace a ověřovací list), na jejichž základě bylo možno učinit závěr o tom, že se žalobce správního deliktu dopustil, a při absenci dané námitky mu nelze vytýkat, že se otázkou naplnění těchto podmínek již blíže nezabýval.

32. Součástí správního spisu je vyjádření Policie ČR č.j. KRPA–14684–4/ČJ–2020–0000DI ze dne 25. 8. 2020 adresované Městské policii hl. m. Prahy, ve kterém je uveden seznam míst pro výkon měření rychlosti vozidel strážníky městské policie (ve smyslu § 79a zákona č. 361/2000 Sb.), v příloze č. 1 je uveden seznam příslušných míst, pod položkou č. 134 je uvedena ulice Modřanská směr z centra u SVO č. 401732, podle legendy pod seznamem se u položek 124 – 134 má jednat o stacionární měřiče rychlosti ÚŘP MP Praha.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že k zákonnosti měření provedeného obecní policií je nezbytné, aby bylo provedeno na místě schváleném policií (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2020, čj. 1 As 424/2019–29 či rozsudek ze dne 31. 7. 2020, čj. 2 As 357/2018–60), zákon však již nevyžaduje, aby byl určen i jednotlivý druh měřícího zařízení, které může být k měření použito, ani tato zařízení nijak nerozlišuje.

34. V dané věci je podstatné, že měření bylo provedeno na místě, které bylo jako místo měření schváleno Policií ČR, tedy na ulici Modřanské směr z centra u sloupu VO č. 401732, což soud blíže odůvodní níže v souvislosti s vypořádáním třetí žalobní námitky týkající se vymezení místa spáchání přestupku. Je rovněž patrné, že bylo měřeno rychloměrem zde trvale umístěným (viz ověřovací list), v tomto smyslu se tak jednalo o stacionární rychloměr. Soud doplnil dokazování vyjádřením Českého metrologického institutu ze dne 22. 11. 2021, dle kterého silniční rychloměr typu UnicamSPEED výrobce Camea, spol. s.r.o. pracuje na principu úsekového rychloměru. To však zároveň nevylučuje, že svým umístěním byl tento rychloměr stacionární. Námitku je tak třeba považovat za nedůvodnou.

35. Ad 3) Soud nesdílí náhled žalobce, že místo spáchání přestupku není vymezeno dostatečně konkrétně. Žalovaný vyšel z dokazování, tedy zejména z fotodokumentace, ze které vyplývá, že v předmětném místě a čase byla nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/h, jsou zde uvedeny GPS souřadnice (50°014287’N 014°24.2508’E) místa měření, číslo použitého silničního rychloměru a místo spáchání přestupku tj. ulice Modřanská směr Modřany z centra. Dále vyšel z ověřovacího listu silničního rychloměru č. 8012–OL–70603–19, který prokazuje, že tento rychloměr byl umístěn v Praze 4, Modřanská směr z centra a mohl být k měření použit 36. Soud v této souvislosti doplnil dokazování snímkem pořízeným z internetových stránek www.mapy.cz, ze kterého je patrné umístění GPS souřadnic místa měření (50°014287’N 014°24.2508’E) na ulici Modřanská, a dále snímky předloženými žalovaným zachycujícími umístění sloupu VO č. 401732 na ulici Modřanská, jejich porovnáním je patrné, že měření bylo prováděno v blízkosti předmětného sloupu VO č. 401732.

37. Pokud jde o úpravu nejvyšší dovolené rychlosti v místě spáchání přestupku, vyšel žalovaný rovněž z provedeného dokazování, kdy dle fotodokumentace byla v daném místě nejvyšší povolená rychlost omezena 50 km/h, shodný údaj byl uveden též v oznámení o přestupku. Z těchto důkazů byl skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností, v řízení nevyšly najevo žádné indicie, proč by takto zjištěný skutkový stav nemohl obstát. Žalobce pak v průběhu správního řízení tuto skutečnost nijak nezpochybňoval, žádné důkazy k jejímu vyvrácení nenavrhoval, tuto námitku uplatnil až v žalobě, ani tehdy však nenavrhl žádné důkazy k prokázání tvrzení, že v daném místě byla nejvyšší dovolená rychlost stanovená na 70 km/h. Tato námitka tak nebyla způsobilá relevantně zpochybnit výsledky provedeného dokazování. Soud zde též poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které k prokázání nejvyšší povolené rychlosti primárně postačuje záznam z měřícího zařízení a ověřovací list k měřícímu zařízení (srov. rozsudky ze dne 3. 3. 2011 č.j. 7 As 18/2011–54 a ze dne 24. 2. 2016 6 As 50/2015–38).

38. Ani námitka týkající se nezákonné dopravní značky neobstojí, neboť dle § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen se řídit mimo jiné i dopravními značkami, nemůže sám činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit, na dopravní značku je tak třeba nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak, tedy až do okamžiku, kdy k tomu příslušný orgán vysloví její nezákonnost (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010 č.j. 8 As 68/2009–83). K tomu však v daném případě nedošlo. V rozsudku ze dne 29. 8. 2019 č.j. 4 As 252/2019 – 42 se Nejvyšší správní soud s odkazem na předchozí judikaturu vyjádřil k presumpci správnosti dopravních značek: „Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj dřívější v rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009 – 83, ve kterém uvedl, že „ze zákona o silničním provozu, prováděcích předpisů ani z jiných právních předpisů nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit.“ Zdejší soud v rozsudku ze dne 18. 7. 2009, č. j. 1 Aos 1/2012 – 30, konstatoval, že „povaha silničního provozu zpravidla jeho účastníkům neumožňuje vést disputace ohledně významu, platnosti či opodstatněnosti té které dopravní značky; zákon naopak v § 4 písm. c) stanovuje bezpodmínečnou povinnost všech účastníků provozu řídit se těmito značkami. Tato povinnost nepochybně vzniká právě okamžikem, kdy je taková dopravní značka umístěna v terénu: od této chvíle je zřejmý její význam a platnost a především se stává součástí systému pravidel silničního provozu.“ Soud tak shrnuje, že námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně nejvyšší dovolené rychlosti nejsou důvodné.

39. Ad 4) V tomto bodě žalobce namítal, že nebyla prokázána rychlost jízdy vozidla, ve spise není obsažena fotografie z vjezdu do měřeného úseku, fotografie z výjezdu není dostačující.

40. Soud k tomu uvádí, že ani tuto námitku žalobce nikde v průběhu správního řízení nevznesl a správní orgány se tak ani nemohly k této námitce vyjádřit.

41. Soud zde odkazuje na závěry uvedené v rozsudku ze dne 15. 8. 2019 č.j. 10 As 36/2019–35 ohledně důkazního standardu v obdobných věcech: „NSS zdůrazňuje, že pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru (viz např. rozsudky ze dne 14. 5. 2015, čj. 7 As 83/2015–56, či ze dne 19. 8. 2016, čj. 6 As 144/2016–36). Ačkoliv vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, uvedená kombinace podkladů v zásadě poskytne dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ K tomu lze odkázat rovněž na rozsudky NSS ze dne 3. 3. 2011, č.j. 7 As 18/2011–54 a ze dne 24. 2. 2016, 6 As 50/2015–38.

42. K prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je tak dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu z měřícího zařízení obsahujícího fotografii měřeného vozidla a další údaje o čase a místě spáchaného přestupku, který je doplněn ověřovacím listem použitého rychloměru. Není přitom specificky vyžadováno, aby byly pořízeny fotografie na vjezdu i na výjezdu měřeného úseku.

43. V daném případě obsahuje spis fotodokumentaci pořízenou automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, ze které je patrný čas měření (11:15:10), který se shoduje s časem spáchání přestupku, výrobní číslo použitého rychloměru (které se shoduje s ověřovacím listem), místo měření (ul. Modřanská, směr Modřany z centra, GPS souřadnice), naměřená rychlost 66 km/h a nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Na základě těchto údajů nevznikají pochyby o správnosti provedeného měření rychlosti, které bylo provedeno automaticky rychloměrem (tj. aniž by určitá osoba délku měřeného úseku manuálně nastavovala), který byl k takovému použití oficiálně schválen. Žalobce namítal, že fotografie byly upravované, avšak nic bližšího k tomu neuvedl, ani takovou skutečnost ničím neprokázal. Nelze tak považovat za důvodnou námitku zpochybňující správnost měření rychlosti, dokazování k této věci fotografií ze zcela jiného měření, jak navrhoval žalobce, by bylo nadbytečné a v dané věci zjevně irelevantní.

44. K tomu soud doplňuje, že ověřovací list je veřejnou listinou, u níž se presumuje správnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 9/2013 – 35, ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 As 101/2016 – 77 či ze dne 24. 4. 2019 č.j. 2 As 116/2018–51), je–li ověřovací list vydán subjektem k tomu oprávněným v souladu se zákonem a podzákonnými předpisy, není důvod o správnosti ověřovacího listu pochybovat. Ke zpochybnění správnosti ověřovacího listu musí existovat konkrétní skutkové či právní důvody vyvolávající rozumnou pochybnost. Žalobce v tomto případě žádné takové důvody neuvedl.

45. Ad 5) Podle § 24b zákona o obecní policii obecní policie je oprávněna, je–li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu. Jsou–li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejnit.

46. Žalobce namítal, že obecní policie v rozporu s tímto ustanovením nezveřejnila informaci o zřízení těchto systémů, resp. považoval prokazování před správním orgánem v tomto směru za nedostatečné. Správní orgán I. stupně na jednání dne 26. 5. 2021, kam se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili, provedl dokazování článkem Aha! Konec pokut! Kompletní mapa radarů v Praze ZDE ze dne 25. 5. 2016, ve kterém byl obsažen seznam míst úsekového měření rychlosti, pod položkou č. 64 zde byla uvedena ulice Modřanská (z centra). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019–39 zveřejnění v novinách dostupných na internetu je třeba též pokládat za vhodnou formu, neboť tímto způsobem se o instalování měřicích zařízení mohla dozvědět široká veřejnost, k tomu obdobné též rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2023 č.j. 19 Az 41/2021–57. Soud takové zveřejnění příslušné informace považuje za dostačující, podmínky § 24b zákona o obecní policii tím byly naplněny, obsah jiných zpráv uveřejňovaných v tomto periodiku není v tomto směru podstatný. S ohledem na to soud považoval za nadbytečné provádět dokazování žalobcem navrženou úvodní stránkou ahaonline.cz z 5. 11. 2021.

47. Soud konstatuje, že pokud správní orgány činí skutková zjištění z obsahu webových stránek, měl by být jejich obsah zachycený, například v listinné podobě, být provedený k důkazu a být součástí správního spisu. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že co se týká informační povinnosti o umístění automatického technického systému na území Hlavního města Prahy, tato je splněna tím, že se jedná o informaci veřejně dostupnou mimo jiné na stránkách Městské policie hl. m. Prahy https://mppraha.cz/doprava/ct–menu–item–49 (a dále též na výše uvedeném webovém serveru ahaonline.cz); takto zveřejněnou informaci považoval správní orgán za vhodnou formu zveřejnění, protože tímto způsobem se o instalování měřících zařízení mohla dozvědět široká veřejnost.

48. Uvedené webové stránky mppraha správní orgán nevytiskl a neprovedl k důkazu, provedl pouze důkaz stránkami ahaonline.cz. V projednávané věci však tato vada nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť zveřejnění vhodným způsobem bylo prokázáno jiným způsobem (tedy právě zveřejněním v rámci periodika na ahaonline.cz) a v průběhu celého správního řízení nebylo žalobcem nijak zpochybňováno. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2021, č. j. 3 As 367/2019–39, podle kterého při posuzování řízení před správními orgány a s tím související kvality odůvodnění jejich rozhodnutí je třeba přihlédnout mimo jiné k procesní aktivitě samotného účastníka správního řízení, neboť i od ní se v každém individuálním případě odvíjí požadavky na dokazování, stejně jako obsah a podoba odůvodnění daných rozhodnutí. Ani tuto námitku tak nelze považovat za důvodnou.

49. Návrh žalobce na naprostou anonymizaci rozhodnutí pak soud nepovažuje za žalobní námitku, neboť daný návrh se nijak netýká napadeného rozhodnutí či řízení, které jeho vydání předcházelo, a tedy ani předmětu tohoto řízení. Soud má za to, že tento návrh, resp. nesouhlas je určen Nejvyššímu správnímu soudu a soud se k němu proto nebude vyjadřovat.

50. Soud na základě shora uvedených závěrů neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze