4 Az 24/2024 – 35

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyň: a) M. C., narozená dne X b) E. Č., narozená dne X zastoupená zákonnou zástupkyní M. C. obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2024, č. j. OAM–928/ZA–ZA11–ZA01–2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto v řízení o udělení mezinárodní ochrany zahájeném na žádost žalobkyň podanou dne 16. 7. 2024 tak, že tato žádost byla dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), shledána nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně namítaly, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správního řízení. Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, v rozporu s tímto bylo celé řízení jednostranné a neobjektivní. Žalovaný porušil svou povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem ČR, se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Žalovaný své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a zákon byl vyložen chybně. Použité informace nejsou aktuální, žalovaný by měl zjistit aktuální informace o zemích původu.

3. Poukázaly na to, že v X je společnost silně patriarchální, zakládá si na tradicích. Přetrvávají stereotypy a problémy s domácím násilím a dětskými sňatky. Podle zákona sice mohou lidé v X uzavřít sňatek až od 18 let, ale rodiny často děti provdají ve venkovském kostele či mešitě. Kulturně a nábožensky považují tamní obyvatelé sňatek za uzavřený a úřední záležitosti vyřídí až o několik let později. Žalobkyně odkázaly na časopis National Geographic, dle kterého je velmi těžké vysledovat, kolik dětských ženichů a nevěst v X ve skutečnosti je. OSN odhaduje, že před 18. rokem se vdá nejméně 17 % dívek. Drtivá většina společnosti to jednoduše nepovažuje za problém.

4. Žalobkyně navrhly, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný měl za to, že žalobní námitky nejsou oprávněné, neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobkyň o udělení mezinárodní ochrany, neboť žalobkyně neuvedly žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobkyň ze země původu.

6. Žalovaný shrnul, že žalobkyněmi uvedené skutečnosti nejsou způsobilé zpochybnit napadené rozhodnutí. Žalovaný se dostatečně zabýval všemi okolnostmi, které žalobkyně uvedly při opakované žádosti o mezinárodní ochranu, mimo jiné i jejich obavami z návratu do své domovské země. Žalovaný konstatoval, že institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení.

7. Navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 16. 7. 2024 podaly žalobkyně v ČR opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ke které v poskytnutí údajů uvedly, že jsou státními příslušnicemi X, dcera se narodila na území ČR, jsou zdravé a s ničím se neléčí. K důvodům žádosti uvedly, že v zemi původu na ně čeká nebezpečí ze strany rodičů žalobkyně a) a ze strany otce žalobkyně b). Žalobkyně uvedly, že důvody žádosti jsou totožné jako v předchozím řízení.

9. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 8. 2023 č. j. OAM–1086/ZA–ZA11–ZA20–2022 nebyla udělena žalobkyním mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalobkyně a) ve své žádosti uvedla, že z X odcestovala letecky 7. 10. 2022, následně pobývala dva měsíce u kamarádky v Praze, a poté požádala o mezinárodní ochranu, v té době byla v šestém měsíci těhotenství. K důvodům této žádosti sdělila, že v X je její život ohrožen, jelikož tam platí nepsaný zákon, že pokud není žena vdaná, nesmí mít sexuální vztah a otěhotnět, v té době byla navíc ještě nezletilá, když otěhotněla, tak jí její otec začal vyhrožovat zabitím a zakázal všem v rodině, aby ji podporovali. Rovněž uvedla, že otec jejího dítěte o dítě nestál, vyhrožoval ji zabitím, pokud nepůjde na potrat. Měla tak strach z výhružek ze strany svého otce a bývalého partnera, proto se ani neobrátila na policii, byla skeptická k tomu, jak by případné vyšetřování dopadlo. Do vlasti se proto nemůže vrátit, byla by tam úplně sama, nemá nikoho, kdo by jí pomohl, dítěti by mohl ublížit její otec. Správní orgán vyšel z výpovědi žalobkyně a) a z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v X, konkrétně z Informace OAMP – X: Základní přehled o zemi ze dne 28. 11. 2022, z Informace OAMP – X: Domácí násilí. Legislativa, státní ochrana a podpora obětí ze dne 12. 5. 2023 a z Informace OAMP – X: Policie. Ochrana proti soukromým osobám, korupce a místní vlivy. Přítomnost policie v okolí administrativní hranice s X ze dne 14. 4. 2023. Na základě shromážděných materiálů shledal, že žalobkyně mohou své problémy řešit nástroji vnitrostátní ochrany v zemi původu, přičemž tato ochrana je dostupná a efektivní. Příslušné bezpečnostní složky jsou připravovány na nové druhy kriminality i v oblasti řešení domácího násilí a násilí na ženách. V případě zneužití jejich moci, nebo jejich nečinnosti, v zemi fungují kontrolní mechanismy. V ČR jsou žalobkyně odkázány na pomoc ukrajinské kamarádky a jejího gruzínského manžela, u kterých bydlí, žádné jiní příbuzní zde nežijí. Zabýval se též sociální situací žalobkyň, které nemají žádná zdravotní omezení, v X žije sestřenice žalobkyně a), u které žila před odjezdem z X. Se zvyšujícím se věkem žalobkyně b) již nebude žalobkyně a) odkázána na pomoc druhých, ale bude moci nastoupit do zaměstnání a samostatně si hradit své životní náklady. X poskytuje potřebnou finanční, materiální i sociální péči a v případě potřeby ji mohou využít i žalobkyně. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 19 Az 23/2023–44 ze dne 14. 3. 2024, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2024. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, který dne 12. 6. 2024 tuto stížnost odmítnul pro nesplnění podmínek řízení usnesením č. j. 6 Azs 82/2024–27, které nabylo právní moci dne 19. 6. 2024.

10. Dále jsou součástí spisu informace OAMP – X: Hodnocení X jako bezpečné země původu, ze dne 3. 10. 2023, Informace MZV ČR – X: Činnost policie, ze dne 4. 6. 2024 a Informace OAMP – X: Situace X občanů vracejících se po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce, ze dne 8. 9. 2023.

11. V rámci seznámení se s podklady rozhodnutí dne 22. 7. 2024 žalobkyně a) sdělila, že se k nim vyjádřit nechce, nenavrhla doplnění a nic dalšího k nim neuvedla.

12. V napadeném rozhodnutí ze dne 25. 7. 2024, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2024, žalovaný rozhodl o žádostech žalobkyň o udělení mezinárodní ochrany podaných dne 16. 7. 2024 tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o této žádosti se dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Vycházel z výpovědi žalobkyně a), z rozhodnutí o první žádosti a z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v X. Shledal, že daná žádost je druhou v pořadí, v prvním řízení žalobkyně neuspěly, rozhodnutí žalovaného obstálo v soudní přezkumu u Městského soudu i u Nejvyššího správního soudu. Žalovaný provedl porovnání důvodů současné žádosti s tvrzeními žalobkyně a) v předchozím řízení, shledal, že žalobkyně uvedly totožné důvody jako v případě první žádosti (tj. obavy z otce a z bývalého přítele), žalovaný tak neshledal nutnost se jimi opětovně zabývat. Poukázal na to, že dle informace ze dne 4. 6. 2024 týkající se činnosti policie žalobkyně mají možnost využít ochrany bezpečnostních orgánů X. Konstatoval, že dle vyhlášky č. 328/2015 Sb. je X považovaná za bezpečnou zemi původu, což potvrzuje též přiložená informace OAMP. Zabýval se i situací navrátilců, kdy neshledal, že by žalobkyně měly čelit zásadním problémům. Na podkladě informací o zemi původu zjistil, že v X nedošlo od doby posuzování předchozí žádosti, případně od skončení řízení na příslušném soudě, ani k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost dle § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o důvodech dle § 12 či § 14a téhož zákona. Neshledal tak důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti a řízení zastavil. Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu je–li žádost nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. K jednání, které se konalo dne 14. 3. 2025, se žalobkyně, ač řádně předvolány, bez omluvy nedostavily. Žalovaný při jednání setrval na svém stanovisku.

15. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal–li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

16. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu je–li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

17. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal–li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

18. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

19. Existence nových skutečností a tvrzení, která mají kvalitu a přidanou hodnotu oproti předchozí žádosti jsou nezbytné k tomu, aby se správní orgán mohl věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Z této premisy vychází relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009–65, dospěl k závěru, že: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008–57.“ Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“ K tomu obdobně též rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. 6 Azs 15/2019–27.

20. Na tyto závěry NSS navázal v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, č. j. 6 Azs 60/2018–43, dle kterého za nové skutečnosti, na jejichž základě lze věcně posoudit opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, nelze považovat jakékoliv nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Uvedl, že: „Obecně tedy žalovaný může řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu zastavit proto, že se tvrzené skutečnosti přímo netýkají žadatele nebo jsou na první pohled azylově irelevantní.“ 21. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011–96, uvedl, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.

22. Z výše uvedeného je patrné, že k věcnému posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu (tedy v situaci, kdy o první podané žádosti již bylo pravomocně rozhodnuto) lze přistoupit pouze za splnění určitých podmínek. Lze souhlasit se žalovaným, že žalobkyně se v současném řízení o udělení mezinárodní ochrany dovolávaly totožných důvodů udělení mezinárodní ochrany jako v předchozím řízení. Žalobkyně a) výslovně v řízení uvedla, že tyto důvody jsou totožné. Jejich tvrzení týkající se obav z návratu do země původu kvůli výhružkám ze strany otce žalobkyně a), jakož i otce nezletilé žalobkyně b), a tedy problematiky domácího násilí, zůstávají stále stejná, tyto potenciální důvody pro udělení mezinárodní ochrany byly v minulém řízení důkladně posuzovány a vypořádány, nemohou tak představovat „novou skutečnost“ ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. To ostatně žalobkyně ani nezpochybňovaly a nesměřovaly k tomu žalobní námitky.

23. Soud konstatuje, že argumentaci týkající se problematiky dětských sňatků v X žalobkyně uplatnily poprvé až v žalobě, ze správního spisu neplyne, že by žalobkyně takové skutečnosti tvrdily v průběhu správního řízení a žalovaný se tedy s takovými tvrzením z hlediska přípustnosti opakované žádosti nemohl vypořádat. V rozsudku ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015–32, NSS uvedl, že „[p]ovinnost určenou čl. 46 odst. 3 (…) nelze chápat jako podporu bezdůvodného roztříštění vylíčení skutkového příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v různých fázích řízení, včetně přezkumného soudního řízení. Jedná se o opatření, které má zamezit nesprávnému posouzení situace žadatelů ve světle aktuálních poměrů a závažných změn situace v zemi jejich původu či jejich osobních poměrů.“ Podmínky pro postup podle § 32 odst. 9 zákona o azylu (a čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice) tedy splněny nejsou, není přípustné, aby žalobkyně svá skutková tvrzení účelově uváděly až v řízení před soudem.

24. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby žalobkyně tvrzení ohledně dětských sňatků v X uvedly již v řízení o opakované žádosti, nemohlo by se jednat o skutečnosti, které by ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu odůvodňovaly nové meritorní posouzení jejich žádosti. Jejich tvrzení jsou totiž zcela obecná a postrádají jakoukoli individualizaci s ohledem na případ žalobkyň. Přitom žalobkyně a) je již zletilá a žalobkyně b) je ve věku necelých dvou let, tedy se aktuálně tato problematika nemůže týkat ani jedné ze žalobkyň. Odkaz na zdroj informací – National Geographic je pak zcela obecný, není uvedený ani název článku, ani datum publikace. Navíc, žalobkyně zcela totožnou obecnou argumentaci ohledně dětských sňatků uplatnily již v předchozím řízení u zdejšího soudu (sp. zn. 19 Az 23/2023), zdejší soud se s ní vypořádal v rozsudku ze dne 14. 3. 2024 č.j. 19 Az 23/2023–44, kde mj. konstatoval, že se z velké části míjí s azylovým příběhem, jaký žalobkyně tvrdila v řízení před žalovaným, kdy uváděla obavy z výhrůžek otce a bývalého partnera. Z těchto důvodů by se tak nemohlo jednat o novou azylově relevantní skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, ani kdyby ji žalobkyně v řízení uvedly.

25. Pokud jde o námitku týkající se neaktuálních informací o zemi původu, soud konstatuje, že v případě nepřípustnosti opakované žádosti se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu). Žalovaný tedy nebyl povinen shromáždit informace o zemi původu, aby žádost žalobkyň posoudil meritorně. V případě opakované žádosti se jeho povinnost omezuje na posouzení toho, zda v zemi původu nedošlo k podstatné změně situace. Žalovaný tyto požadavky naplnil, v předmětném řízení shromáždil informace o zemi původu, kdy dle data jejich vypracování nelze a priori konstatovat, že by se jednalo o informace neaktuální. Na jejich základě shledal, že k podstatné změně situace nedošlo. Žalobkyně pak svou námitku ohledně neaktuálnosti nijak blíže nekonkretizovaly, tedy ani soud se k ní již nemůže blíže vyjádřit. Totéž platí o obecné námitce neobjektivnosti a jednostrannosti správního řízení, kdy ani ta není blíže konkretizována.

26. Soud doplňuje, že X je zařazena na seznam bezpečných zemí původu ve vyhlášce č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Také aktuální judikatura uznává, že X patří mezi státy, které jsou schopné svým příslušníkům ochranu poskytnout. X za bezpečnou zemi původu nadále považuje i aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 25. 1. 2024, č. j. 5 Azs 242/2023–39, usnesení ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 Azs 214/2022–52, nebo usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 8 Azs 233/2022–61).

27. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobkyně ve věci neměly úspěch, proto jim náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze