4 Az 36/2024 – 52

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: S. A. J. M., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. OAM–1136/ZA–ZA12–P09–2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. OAM–1136/ZA–ZA12–P09–2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nezabýval tvrzeními žalobce o pronásledování jeho osoby pro dřívější aktivity na protestech v X a v jeho rodném okrese a o zastrašování osob v místě bydliště žalobce bezpečnostními složkami. Žalovaný nedostatečně odůvodnil, proč posoudil tvrzení žalobce o obavách z postihu ze strany bezpečnostních složek jako nevěrohodná. Žalobce přitom uvedl účast na protestech v období, kdy k nim reálně docházelo. Upozornil, že neměl mnoho prostředků, jak svou účast doložit, neboť z vlastní iniciativy důkazy neshromažďoval. Závěry žalovaného o nevěrohodnosti žalobce jsou neodůvodněné, tedy nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí tak zcela postrádá bližší argumentaci ohledně závěru žalovaného o bezpečnosti návratu žalobce do X (dále jen „X“). Poukázal v této souvislosti na to, že žalovaný založil svůj závěr o bezpečnosti návratu žalobce pouze na shledané účelovosti žádosti žalobce.

3. Namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) s ohledem na aktuální situaci po prezidentských volbách v červenci roku 2024. Upozornil, že tyto volby znamenaly zásadní zlom v politické situaci země a byly většinou západního světa považovány za zmanipulované. Žalovaný si opatřil pouze zastaralé zprávy o zemi původu, které nereflektují „znovuzvolení“ prezidenta X, pokračující napjatou situaci v zemi, masové protesty, jež následovaly bezprostředně po vyhlášení výsledku voleb a hromadné zatýkání účastníků těchto protestů. Následkem toho nemohl žalovaný řádně posoudit aktuálnost a míru hrozby, kterou pro žalobce návrat do X představuje, žalobce se přitom v minulosti účastnil protirežimních demonstrací.

4. Žalovaný nesprávně posoudil sdělené důvody jako účelové a cílené pouze na legalizaci pobytu v České republice. Namítal, že žalovaný tyto závěry žádným způsobem nepodložil. Dále sdělil, že je logické, že bude chtít svou pobytovou situaci uvést do souladu se zákonem.

5. Závěrem poukázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a zdejšího soudu, které se zabývaly případy X žadatelů o mezinárodní ochranu. Konkrétně šlo o rozsudky NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 143/2024–29, ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024–31, usnesení téhož soudu ze dne 9. 2. 2024, č. j. 10 Azs 268/2023–26, nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 Az 16/2024–27). Z nich lze dovodit, že v současnosti může být osoba ve X pronásledovaná pro aktivní politické projevy. Žalovaný přitom samotnou účast žalobce na protestních shromážděních nezpochybnil.

6. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu. Při rozhodování vycházel zejména z výpovědi žalobce a z opatřených informací o zemi původu, které shledal aktuální a relevantní pro posuzovaný případ. Upozornil rovněž na to, že žalobce měl možnost seznámit se s těmito podklady a vznést proti nim jakékoliv námitky. Žalovaný se dostatečně zabýval všemi sdělenými skutečnostmi. Podrobně, jasně a srozumitelně vyhodnotil všechny žalobcem tvrzené důvody z hlediska všech forem mezinárodní ochrany.

8. Následně žalovaný zrekapituloval žalobcem sdělené důvody, které ho vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu a důvody, pro které žalovaný mezinárodní ochranu neudělil v žádné z jejích forem. Odkázal při tom na definici pronásledování v ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu a čl. 9 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). Jednání, kterému byl žalobce ve X vystaven, nenaplňuje parametry pronásledování ve smyslu zákona o azylu či kvalifikační směrnice. Ostatně žalobce sám potvrdil, že nikdy neměl problémy s orgány státní moci.

9. Ohledně namítané nevěrohodnosti, nedostatečného zjištění skutkového stavu či účelovosti žádosti odkázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro její nedůvodnost v plném rozsahu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal žádost dne 28. 8. 2024. Dne 2. 9. 2024 poskytl žalobce údaje k podané žádosti, v nichž uvedl, že je státním příslušníkem X, je ženatý a bezdětný, nikdy nebyl členem politické strany. Účastnil se však protivládních demonstrací v X v letech 2015, 2016 a 2017, poté se už ve vlasti neúčastnil žádné takové demonstrace, vycestoval do Chile, kde se účastnil shromáždění X na protest proti současné vládě, naposledy před měsícem. Ve X byl naposledy 14. 6. 2017 na jedenáct dnů, poté už pobýval sedm let soustavně v Chile, odtud vycestoval dne 19. 8. 2024 letecky přes Madrid do Prahy, kam přiletěl 20. 8. 2024. Žalobce má udělený trvalý pobyt v Chile. Nikdy nebyl trestně stíhán a je zdravý. Žádost odůvodnil tím, že se nemůže do X vrátit pro jeho protivládní postoje. Upozornil, že jen za protest a uplatňování práv posílají lidi do vězení. Nemohl by tedy svobodně vyjadřovat své názory. Poukázal rovněž i na nedostatek potravin, služeb a práce.

11. Při pohovoru dne 2. 9. 2024 žalobce nad rámec výše uvedeného sdělil, že pracoval tři roky na letištní přepážce. Má vysokoškolské vzdělání, ale nemohl pracovat v oboru zahraničního obchodu, neboť byl v opozici k vládě. V letech 2015–2017 byl řadovým účastníkem na protestech. Tamní policie mu vyhrožovala u něho doma, musel utíkat. Identifikovali každého účastníka demonstrací, neboť X je malý stát. Žalovaný žalobce konfrontoval s poskytnutými údaji, v nichž uvedl, že se účastnil protestů v X. Upřesnil tedy, že se účastnil demonstrací i ve státě X. V roce 2017 navštívil ČR s partnerkou. Při návratu do země žádný problém neměl, povolili mu vstup bez problémů, měl pouze vnitřní strach, protože byl proti vládě. Rovněž neměl žádné potíže při odletu do ČR a do Chile. Vysvětloval si to tím, že nikdy neměl problémy se zákonem a nebyl v databázi problematických osob. Na dotaz, proč tedy za ním chodili domů, když nebyl v žádné databázi problematických osob, uvedl, že nešli přímo k němu domů, ale na sídliště. Rozpor vysvětlil tím, že chodili na sídliště a žalobce tuto návštěvu policie vnímal jako hrozbu, bál se zatčení. Nemá žádné informace o tom, že by měl režim o jeho protirežimní činnosti povědomí. Do Chile se rozhodl vycestovat, protože tam žila jeho sestra, která se bála o jeho bezpečí, a byla tam vyšší životní úroveň. K protirežimním shromážděním v Chile sdělil, že byl řadovým účastníkem mezi dalšími desetitisíci lidmi – X. Pro svou účast na těchto shromážděních má obavy, neboť se říká, že se jich účastní X vládní agenti. Na otázku, proč by zrovna žalobce měl něčemu čelit mezi dalšími deseti tisíci X, sdělil, že je z toho ve stresu a má strach. Chile po sedmi letech opustil kvůli kriminalitě, jednou ho přepadli a ukradli jim s manželkou auto, policie byla nečinná. Vyřízení nového pasu v prosinci roku 2023 proběhlo bez problému na X velvyslanectví v Chile, to je od roku 2024 uzavřené, vyřízení pasu jej stálo moc peněz. Dále sdělil, že se jeho důvody zásadně neliší od důvodů manželky, když oba považují ČR za krásný, rozvinutý a stabilní stát, v němž mají příbuzné. Dále žalobce sdělil, že nikdy neměl problémy se státními či bezpečnostními orgány své vlasti, ani problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Uvedl také, že neví, jak se vyřizuje běžné pobytové oprávnění. Na dotaz, čeho se konkrétně obává v případě návratu do vlasti, uvedl, že člověk žije ve X jako ve vězení, necítí se tam jako svobodný člověk a všeho se bojí.

12. Žalovaný shromáždil tyto podklady týkající se situace ve X: Zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA – X: Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023, ze dne 12. 4. 2024; Informace OAMP – X: Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 11. 9. 2023; Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) – X: Protestní akce v minulosti a v současnosti, možnosti návratu do země pro osoby, které se účastnily velkých demonstrací v letech 2017–2019, ze dne 30. 5. 2023 (dále jen „Informace LANDINFO ze dne 30. 5. 2023“); Informace X – Mixed Migration Centre: Návrat do X: hnací faktory, očekávání a úmysly, prosinec 2022 (dále jen „Informace X z prosince 2022“).

13. Dne 9. 10. 2024 se žalobce dostavil k seznámení se s podklady rozhodnutí, seznámit se s nimi nechtěl, nechtěl se vyjádřit ani nic doplnit.

14. V napadeném rozhodnutí ze dne 22. 10. 2024 žalovaný podrobně rekapituloval všechna tvrzení žalobce, shledal, že tvrzeným důvodem žádosti je snaha legalizovat si pobyt v ČR a obava z návratu do vlasti pro účast na protivládních demonstracích. Dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit závěr o uskutečňování činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Nejprve poukázal na to, že žalobce nebyl členem žádné politické strany. K tvrzené účasti žalobce na protestech ve X v letech 2015, 2016 a 2017 a v Chile konstatoval, že žalobce jednak tuto účast nijak nekonkretizoval a neprokázal, dále uvedl, že žalobce byl vždy pouze řadovým účastníkem protestů, který nikdy nebyl zadržen či trestně stíhán, nikdy neměl problémy s tamní policií či státními orgány, žalobce sám potvrdil, že nemá žádné informace o tom, že by měl mít X režim jakékoliv povědomí o jeho údajné protirežimní činnosti, nebo že by byl na nějakém seznamu protirežimních osob. Žalovaný poukázal na nepravdivost a rozpornost určitých tvrzení žalobce, přičemž dospěl k závěru, že žalobce se svou údajnou politickou činnost a z ní plynoucí hrozby snaží účelově zveličit, a pokud se vůbec nějakých aktivit účastnil, tak rozhodně ne v rozsahu, který by vzbudil zájem X státních orgánů. O tom svědčí i fakt, že již v roce 2017 navštívil s manželkou ČR, následně se bez problémů vrátil, rovněž si v prosinci 2023 (tedy poté, co se již účastnil demonstrací ve X i v Chile) bez problémů vyřídil cestovní pas a vycestoval letecky do Evropy.

15. Žalovaný nepřiznal azyl ani podle § 12 písm. b) zákona o azylu, protože žalobce žádné takové problémy z taxativně vymezených důvodů neměl, nikdy nebyl zadržen či trestně stíhán, nikdy neměl problémy s tamní policií či státními orgány. Ohledně údajné účasti žalobce na protivládních demonstracích ve X a v Chile odkázal žalovaný na odůvodnění k § 12 písm. a) zákona o azylu, kde se touto výpovědí podrobně zabýval. Dále poukázal na Informaci LANDINFO ze dne 30. 5. 2023, která pojednává o protestních akcích v minulosti a současnosti a o možnostech návratu osob, které se účastnily velkých demonstrací v letech 2017–2019, dle této informace X státní orgány sice mohou zjistit, kdo se účastnil velkých demonstrací v letech 2017 a 2018, avšak je velmi málo pravděpodobné, že by tak státní orgány činily, neboť by to bylo značně nákladné, ve X nepanuje totalitní režim, úřady nejspíš komplexní přehled o účastnících demonstrací nemají. Informace dále jasně poukazuje na rozdílnost postavení osob, které byly zadrženy a následně propuštěny s ohlašovací povinností, kdy při opuštění země mohou být obviněny z porušení ohlašovací povinnosti, a prostých účastníků, kteří zadrženi nebyli. U zadržených osob je pak nejpravděpodobnější, že byli zaevidovány státními orgány. V souvislosti s těmito zjištěními žalovaný konstatoval, že žalobce se sice protivládních protestů účastnil, vždy však byl pouze řadovým členem davu, nebyl v souvislosti s jeho účastí na demonstraci nikdy zadržen či trestně stíhán, neměl z toho důvodu ani problémy se státními orgány a ohlašovací povinnost mu udělena nebyla. Není tak důvod se domnívat, že by státní orgány projevovaly v případě návratu zvýšený zájem o osobu žalobce z důvodu řadové účasti na protestech. Dodal, že dle uvedené informace LANDINFO ani dlouhodobý pobyt v cizině včetně podání žádosti o azyl nejsou pro vnitrostátní orgány problematické, naopak úřady spíše motivují občany k návratu do vlasti. K obecné nespokojenosti žalobce s nedostatkem potravin, služeb a uplatnění na trhu práce žalovaný poznamenal, že postihují plošně celou společnost bez ohledu na rasu, pohlaví, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině atd. (viz. taxativně vymezené důvody v § 12 písm. b) zákona o azylu). Poukázal rovněž na to, že žalobce není zranitelnou osobou a neuvedl, že by výrazně strádal. Vyřídil si podle jeho slov vysoce nákladný cestovní pas a bezesporu by se mohl vrátit do Chile, kde má udělen trvalý pobyt. Následně žalovaný upozornil na výjimečnost institutu azylu, který podle jeho domnění žalobce zneužívá k legalizaci pobytu.

16. Žalovaný neshledal u žalobce ani existenci důvodu pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. Žalovaný se zabýval celkovou situací žalobce a přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce je dospělý, plně právně způsobilý a práceschopný, je schopen se o sebe bez větších problémů postarat. Jak vyplynulo z Informace LANDINFO ze dne 30. 5. 2023 a z Informace X z prosince 2022, ekonomická situace v zemi se mírně zlepšuje. Nad rámec výše uvedeného žalovaný podotkl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Je udělován pouze za výjimečných okolností, kdy by bylo nehumánní azyl neudělit. Tyto okolnosti žalovaný neshledal.

17. Při posuzování doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalovanému nehrozí v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti nebo popravy, X zákony neumožňují uložit trest smrti. Žalobce neuvedl a ani žalovaný nezjistil žádné okolnosti, na jejichž základě by mohlo žalobci v případě návratu hrozit nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Ohledně účasti na demonstracích zopakoval výše uvedené odůvodnění, které uvedl ohledně § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, žalobce se snažil svou politickou činnost a z ní plynoucí hrozby účelově zveličit, a pokud se vůbec nějakých aktivit účastnil, tak rozhodně ne v rozsahu, který by vzbudil zájem X státních orgánů. Zopakoval též zjištění, která učinil z Informace LANDINFO ze dne 30. 5. 2023, a shledal, že žalobce se sice protivládních protestů účastnil, vždy však byl pouze řadovým členem davu, nebyl v souvislosti s jeho účastí na demonstraci nikdy zadržen či trestně stíhán, neměl z toho důvodu ani problémy se státními orgány a ohlašovací povinnost mu udělena nebyla. Není tak důvod se domnívat, že by státní orgány projevovaly v případě návratu zvýšený zájem o osobu žalobce z důvodu řadové účasti na protestech. Obecně nepříznivá ekonomická situace není důvodem k udělení doplňkové ochrany. Dle Informace LANDINFO X státní orgány mají zájem na návratu občanů ze zahraničí, aby navodily zdání, že se poměry normalizují. Zřídily za účelem návratu tzv. Plan de la Vuelta a la Patria. Na základě opatřených podkladů dospěl žalovaný k závěru, že v zemi původu žalobce neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

18. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkumu rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Ústní jednání se konalo dne 27. 6. 2025, a to za účelem provedení dokazování. Žalobce i žalovaný setrvali na svých stanoviscích, žalobce nově poukázal na to, že má strach z tzv. colectivos, stejně jako jeho manželka, situace v zemi původu je špatná, režim je nepředvídatelný a může postihovat kohokoli, po pobytu v zahraničí může být zájmovou osobou. Žalobce při jednání žádné důkazní návrhy neuplatnil.

20. Podle ust. § 12 zákona o azylu: „Azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 21. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

22. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

23. Podle ust. § 32 odst. 9 zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná–li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají–li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.

24. Soud konstatuje, že se nezabýval žalobním tvrzením, které žalobce nově uplatnil až při jednání dne 27. 6. 2025, a dle kterého se cítí být ohrožen tzv. colectivos. Soud považuje tuto námitku za opožděnou, neboť dle § 71 odst. 2 s.ř.s. rozšířit žalobu o nové žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby. V daném případě lhůta pro podání žaloby uplynula dne 18. 12. 2024 (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), žalobci nic nebránilo takovou námitku v žalobě uplatnit. Nejedná se přitom o rozvinutí již uplatněného žalobního bodu, ale o zcela novou námitku. Soud se však pro jeho opožděnost tímto žalobním bodem blíže nezabýval. Bez ohledu na to, že žalobce tuto skutečnost mohl uplatnit již ve správním řízení, což rovněž bez zřejmého důvodu neučinil. Pouze pro úplnost soud uvádí, že v řízení týkajícím se manželky žalobce (sp. zn. 4 Az 35/2024) provedl k důkazu tam navrhovaná jiná rozhodnutí žalovaného, kde určité osoby z X již měly problémy s tzv. colectivos z důvodu jejich odchodu ze státního strategického podniku, v daném řízení je však žalobce k důkazu nenavrhoval a tyto případy se skutkově zřetelně odlišovaly od případů žalobce a jeho manželky.

25. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je možné odkázat na rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003–130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003–52, ze dne 16. 7. 2014, č. j. 3 As 111/2013–25 atd. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64). Jedná se o objektivní překážku, která soudu fakticky znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016–24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017–35).

26. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost, neboť žalovaný se nezabýval tvrzeními žalobce o pronásledování jeho osoby pro dřívější aktivity na protestech v X a v jeho rodném okrese, nedostatečně odůvodnil své závěry o nevěrohodnosti a věcně nezdůvodnil, proč považuje návrat žalobce do X za bezpečný. Soud se s těmito námitkami neztotožnil.

27. Nelze souhlasit s tím, že by se žalovaný opomenul zabývat tvrzeními žalobce o jeho účasti na protivládních akcích v X a v jeho rodném okrese včetně zastrašování osob v místě bydliště žalobce. Žalovaný v úvodní části tato tvrzení žalobce rekapituloval a jejich rozborem a posouzením se dále zabýval v rámci posouzení důvodů pro udělení azylu na str. 3–5 a v rámci posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany na str. 8–10 napadeného rozhodnutí. Na těchto místech je podrobně rozvedl a podrobil nejprve hodnocení jejich věrohodnosti a následně tomu, zda odůvodňují udělení některé z forem mezinárodní ochrany, přičemž je dal do souvislosti s informacemi ohledně země původu. Pokud jde o posouzení věrohodnosti, žalovaný tvrzení žalobce jednotlivě rozebral, odůvodnil nepravdivost některého z nich a poukázal na zjištěné rozpory, na základě toho vyhodnotil, že žalobce se sice protivládních protestů účastnil, avšak svou údajnou politickou činnost a z ní plynoucí hrozby se snažil účelově zveličit, a pokud se vůbec nějakých aktivit účastnil, tak rozhodně ne v rozsahu, který by vzbudil zájem X státních orgánů. Závěry ohledně věrohodnosti tak žalovaný dostatečně odůvodnil, plyne z nich, že nepovažoval výpověď za celkově nevěrohodnou, ale za účelově zveličenou. Žalovaný též dostatečně a na podkladě zpráv o zemi původu odůvodnil, proč považoval návrat žalobce do vlasti za bezpečný, v této souvislosti vyhodnotil všechny obavy sdělené žalobcem, uvedl, jaká konkrétní zjištění učinil ze zpráv o zemi původu a jak se vztahují k případu žalobce, srozumitelně vysvětlil, jaké úvahy ho k závěru o bezpečném návratu žalobce do země původu vedly. Takto žalovaný postupoval při posouzení každé z forem mezinárodní ochrany.

28. K samotnému posouzení věrohodnosti žalobce namítal, že uvedl svou účast na protestech v období, kdy k nim skutečně docházelo, přičemž nemá, jak svou účast na protestech doložit, z důvodu obav žádné důkazy neshromažďoval. V této souvislosti soud upozorňuje, že v řízení o mezinárodní ochranu má žalobce břemeno tvrzení, kdy je jeho povinností řádně a věrohodně vylíčit, na jakých skutečnostech staví svou žádost o mezinárodní ochranu, jeho výpověď musí být dostatečně konkrétní, ucelená a věrohodná (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024–31). Žalobce této povinnosti zčásti nedostál, přičemž žalovaný v napadeném rozhodnutí konkrétně a přesvědčivě vysvětlil, jaká tvrzení považuje za problematická. Především žalobce původně tvrdil, že policie přišla k němu domů, vyhrožovala mu a žalobce musel utíkat, což později popřel a uvedl, že nepřišla k němu domů, ale pouze na jejich sídliště a nevyhrožovala žalobci. Následně uváděl rozdílné informace o tom, kde vlastně demonstroval, tj. zda v X či v jeho rodném městě. Uváděl silné obavy z pronásledování jeho osoby, byť se demonstrací v Chile účastnil pouze jako řadový účastník mezi desetitisíci osob, nedokázal přesvědčivě vysvětlit, jak by se o tom mohly X orgány dozvědět. Připustil, že neměl problémy se zákonem ani se státními orgány, nebyl v žádné databázi problematických osob, bez problémů cestoval z a do X, koncem roku 2023 si vyřídil X cestovní pas. Na základě toho žalovaný nevyhodnotil výpověď žalobce jako celkově nevěrohodnou, připustil, že žalobce se zřejmě nějakým způsobem demonstrací zúčastnil, nicméně žalobce se snažil tuto svou aktivitu a z toho plynoucí hrozby značně zveličit. Soud se s tímto hodnocením žalovaného ztotožňuje a plně na něj odkazuje, žalobce pak neuvedl žádné konkrétní námitky, kterými by toto vyhodnocení zpochybnil. Pouze podpůrně žalovaný uvedl, že žalobce na podporu svých tvrzení neuvedl žádné důkazy, nicméně primárně vycházel z výše uvedených závěrů ohledně oslabené věrohodnosti výpovědi žalobce.

29. Druhá žalobní námitka spočívala v nedostatečném zjištění skutkového stavu, žalovaný dle žaloby vycházel ze zastaralých zpráv o zemi původu, žalobce odkázal na články ze zahraničních zdrojů, které mají dokazovat napjatou a vyostřující se situaci v zemi po prezidentských volbách v červenci roku 2024.

30. Žalovaný při posouzení žádosti vycházel ze zpráv, které si opatřil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve X: Informace OAMP – X: Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 11. 9. 2023, Informace X – Mixed Migration Centre: Návrat do X: hnací faktory, očekávání a úmysly, prosinec 2022, Zpráva MZV USA ze dne 12. 4. 2024 a Informace LANDINFO ze dne 30. 5. 2023.

31. Nejvyšší správní soud vymezil požadavky na zprávy o zemi původu v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008–81, tedy musí být: „v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Podle usnesení NSS ze dne 28. 4. 2020, č. j. 6 Azs 200/2019–34 „zastaralost zpráv nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ 32. Zprávy o zemi původu, z nichž žalovaný při rozhodování vycházel, tato kritéria nesplňují, neboť neobsahují informace o bezpečnostních a politických poměrech ve X v souvislosti s prezidentskými volbami z července roku 2024 a po těchto volbách, byť žalovaný rozhodoval až v říjnu 2024 a žalobce vyjadřoval nespokojenost s aktuální situací ve X.

33. Žalovaný k aktuální situaci po prezidentských volbách neprovedl žádné důkazy, čímž pochybil, avšak soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Situace se totiž dále vyvíjela i po vydání napadeného rozhodnutí a soud k tomu provedl doplňující dokazování v souvislosti s povinností ex nunc přezkumu (dle § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice).

34. Soud provedl k důkazu listiny navržené žalobcem přeložené pomocí nástroje DeepL: 1) zprávu stanice BBC ze dne 9. 9. 2024 s názvem „X country profile“ (Profil X), 2) zprávu CNN ze dne 19. 11. 2024 s názvem „US recognizes X opposition leader X as president–elect“ (USA uznává X opozičního vůdce X za zvoleného prezidenta), 3) zprávu CNN ze dne 18. 10. 2024 s názvem „X´s opposition leader speaks absout ‘nightmare’ of his last days in X before Spanish exile“ (Vůdce X opozice hovoří o „noční můře“ svých posledních dnů v X před španělským exilem), 4) zprávu Amnesty International ze dne 7. 8. 2024 s názvem „X: Tech companies set dangerous precedent with app for reporting anti–government protesters“ (X: Technologické společnosti vytvořily nebezpečný precedens s aplikací pro nahlašování protivládních demonstrantů), 5) zprávu CNN ze dne 24. 11. 2024 s názvem „X security forces have surrounded the Argentine embassy, opposition leaders say“ (X bezpečnostní síly obklíčily argentinskou ambasádu, tvrdí opoziční vůdci), 6) zprávu Amnesty International ze dne 11. 10. 2024 s názvem „X: Decisive action by UN Human Rights Council supports victims and signals at perpetrators that the world is watching them“ (X: Rozhodná akce Rady OSN pro lidská práva podporuje oběti a signalizuje pachatelům, že je svět sleduje).

35. Z provedených důkazů vyplývá, že prezident X v zemi vládne od roku 2013, dne X. X. 2024 proběhly prezidentské volby, v nichž byl podle volební komise znovu zvolen X, podle opozice byl však skutečným vítězem X, na nějž byl poté vydán zatykač a uprchl ze země do Španělska, kde získal azyl. Výsledek voleb byl patrně zfalšován a není uznán např. USA. Výsledek voleb vzbudil velikou vlnu smrtících protestů, které režim silou potlačoval a tisíce osob zatýkal, došlo k nárůstu politicky motivovaných svévolných zadržení, mučení, nezákonných vražd. Šest opozičních politiků se ukrývalo na argentinském velvyslanectví v obklíčení tamních bezpečnostních složek. Byla vytvořena aplikace X podporovaná vládou, která umožňuje občanům nahlašovat osoby protestující a nesouhlasící se současnou vládou. Rada OSN pro lidská práva přijala rezoluci, kterou se na dobu dvou let obnovuje mandát vyšetřovací mise OSN pro X (FFM) k monitorování a podávání zpráv. Země se potýká s prudkou inflací, nedostatkem zboží, nezaměstnaností a kriminalitou.

36. Soud si též opatřil zprávu Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) ze dne 10. 12. 2024 X: Situace po prezidentské volbě konané 28. července 2024 (dále jen „Zpráva LANDINFO ze dne 10. 12. 2024“), kterou provedl k důkazu. Dle této zprávy v červenci roku 2024 proběhly prezidentské volby, po zveřejnění jejich výsledku došlo k mohutným demonstracím X, prezident X tyto tvrdě potlačoval. Bezpečnostní složky zatýkaly nejen účastníky demonstrací, ale i osoby nacházející se pouze poblíž demonstrací, aniž by se jich účastnily. Některé osoby udali sousedé, případně policie při domovních prohlídkách našla mobilní telefony s fotografiemi z demonstrací, zatýkáni byli mladiství i nezletilí, aktivisté, novináři či bojovníci za lidská práva. Druhou hlavní kategorií zadržených osob tvořili zatčení během úřady uspořádané Operace TUN TUN. Při ní bezpečnostní složky zatýkaly osoby, které nebyly nutně politicky aktivní, ale rozhodly se jít protestovat, nebo se vyslovily na sociálních sítích, úřady tyto osoby identifikovaly z videozáznamů a fotografií pořízených spolupracovníky zpravodajské služby. Stačilo pouhé vyjádření kritiky proti úřadům, režim se zaměřil i na členy opozičních stran a politických uskupení, lidskoprávní aktivisty, novináře a zaměstnance sdělovacích prostředků, zaměstnance ve veřejné sféře a příslušníky akademické obce. K zatýkání docházelo bez zatykače, k obvinění bez právního zdůvodnění a bez uvědomění rodiny či jiných osob, a to za účelem zastrašení obyvatelstva. Došlo k vytvoření aplikace, jejímž prostřednictvím mohli X hlásit a udávat údajné opozičníky. Demonstrace v plné síle pokračovaly ještě v září 2024, po část října a v listopadu se konalo již jen málo demonstrací proti režimu, nepokoje se zklidnily. Situace však zůstává horší, než před volbami, obyvatelé se bojí protestovat, situace v zemi je nepředvídatelná. Rozsáhlé zatýkání sice ustalo, ale zatýkání se nyní provádí selektivněji, v prvé řadě mezi politickými vůdci. V zemi došlo k nárůstu inflace, hospodářská situace sice není tak špatná, jako byla v letech 2017–2018, kdy byla v zemi hyperinflace, ale podle zdroje se tento stav blíží. V obchodech zboží je, avšak obyvatelé nemají peníze k jeho nákupu.

37. Žalobce jednak uváděl, že se účastnil demonstrací v letech 2015–2017 ve X a dále tvrdil, že se účastnil i demonstrací v Chile v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2024.

38. Pokud jde o žalobcovu účast na demonstracích v letech 2015–2017, jak je uvedeno výše, žalovaný tuto účast žalobce zcela nezpochybnil, jeho tvrzení však považoval za značně zveličená. K tomu si žalovaný opatřil zcela adresnou Informaci LANDINFO ze dne 30. 5. 2023, která se týká právě postavení osob, které se účastnily protestů v letech 2017–2019. Na základě této informace vyhodnotil, že úřady nejspíše nemají komplexní přehled o účastnících těchto demonstrací a je málo pravděpodobné, aby se snažily takové informace zjistit, pouze v případě zadržených bylo nejpravděpodobnější, že byli také zaevidováni a mohou se po návratu setkat s postihem, žalobce však mezi takové osoby nepatří, nebyl zadržen, žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami nikdy neměl, bez problému vycestoval a navrátil se zpět v roce 2017, vyřídil si cestovní pas v roce 2023. Dle dané informace, pokud během demonstrací osoba zadržena nebyla, je málo pravděpodobné, že o její účasti mají X úřady přehled a že by jí čekal postih, problémy nečiní ani dlouhodobý pobyt v cizině a podání žádosti o mezinárodní ochranu, kdy naopak se úřady snaží motivovat občany k návratu do X. Sám žalobce navíc uvedl, že není státními orgány nijak evidován. Potud tedy žalovaný zcela dostatečně a přezkoumatelně odůvodnil, že žalobci při návratu do domovského státu nehrozí riziko pronásledování, ani vážné újmy, žalobce tyto závěry nijak nezpochybnil.

39. Ani po doplnění dokazování o aktuální podklady týkající se situace ve X po prezidentských volbách v červenci 2024 však soud neshledal, že by bylo třeba shora uvedené závěry přehodnotit. Ze Zprávy LANDINFO ze dne 10. 12. 2024 předně vyplývá, že k tvrdému potlačování protestů docházelo ve X po prezidentských volbách v červenci 2024, kdy se státní orgány a bezpečnostní složky zaměřovaly na účastníky těchto konkrétních protestů, případně osoby se tam vyskytující, dále na členy opozičních stran a politických uskupení, lidskoprávní aktivisty, novináře a zaměstnance sdělovacích prostředků, zaměstnance ve veřejné sféře a příslušníky akademické obce. Demonstrace v plné síle pokračovaly ještě v září 2024, po část října a v listopadu se konalo již jen málo demonstrací proti režimu, nepokoje se zklidnily, ustalo rozsáhlé zatýkání, zatýkání se nyní provádí selektivněji, a to v prvé řadě mezi politickými vůdci. Pokud jde o osobu žalobce, ten v zemi původu od roku 2017 vůbec nebyl, uvedených protestů se neúčastnil, ani se neprojevoval na sociálních sítích, nepatří ani mezi členy opozičních stran, lidskoprávní aktivisty, novináře či jiné ohrožené osoby. Z jeho tvrzení sice vyplývá, že ve X se účastnil protestů v letech 2015–2017, nicméně, jak je vyhodnoceno výše, nelze předpokládat, že by o těchto aktivitách měly X orgány povědomí (nikdy nebyl ztotožněn, zadržen, ani evidován, neměl problémy se státními orgány, bez problémů opakovaně vycestoval), tedy na tomto základě nehrozí, že by v souvislosti s těmito událostmi, ke kterým došlo před osmi lety, měl být žalobce v případě návratu považován za odpůrce současného režimu. Rovněž, je třeba zopakovat, že dle zprávy LANDINFO se pozornost bezpečnostních složek a státních orgánů aktuálně zaměřila zejména na politické vůdce. Soud tak konstatuje, že není přiměřeně pravděpodobné, že by žalobci po návratu do vlasti hrozilo pronásledování či vážná újma pro jeho účast na demonstracích v letech 2015–2017 či pro pouhý pobyt v cizině.

40. Soud ani neshledal, že by žalobce byl s přiměřenou pravděpodobností ohrožen pronásledováním či hrozbou vážné újmy v souvislosti s demonstracemi, kterých se účastnil v Chile v souvislosti s prezidentskými volbami. Jak žalobce uvedl, účastnily se jich desetitisíce osob, žalobce byl řadovým účastníkem, nijak nevyčníval, neuvedl žádné přijatelné vysvětlení, proč by zrovna účast jeho osoby na takové akci ve zcela odlišném státě od jeho vlasti měla být zaznamenána. Spekulace žalobce o možné přítomnosti X tajných agentů jsou zcela hypotetické a ani v rovině tvrzení nepodpořené žádnými indiciemi. Ani ze správního spisu, ani z doplněného dokazování pak nevyplývá, že by se pozornost X úřadů po prezidentských volbách v červenci 2024 zaměřovala též na akce, které případně mohly probíhat v jiných suverénních státech mimo území X. Navíc, jak je uvedeno výše, rozsáhlé zatýkání v zemi ustalo, nyní se týká zejména politických vůdců.

41. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se účastnil demonstrací před osmi lety (nejpozději v roce 2017), poté sedm let žalobce žádnou politickou činnost nevyvíjel, poté se na přelomu července a srpna roku 2024 jednorázově účastnil demonstrací v Chile, od té doby opět žádnou politickou činnost nevyvíjel. Po žalobci sice není přípustné žádat, aby se ve vlasti zdržel projevů svého politického přesvědčení (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2014, č. j. 5 Azs 2/2013–26). Žalobce nicméně projevil po sedmi letech po opuštění vlasti své politické přesvědčení pouze jednorázově řadovou účastí na demonstracích v Chile, nelze jej tak považovat za aktivistu, pro nějž by politické projevy byly základní součástí jeho životního přístupu. „Ojedinělý krok směřující k uplatňování politických práv (v daném případě jedna tvrzená účast na demonstraci) nelze považovat za natolik intenzivní postoj, který by bylo možno považovat za uplatnění zákonného důvodu pro udělení azylu spočívajícího v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod.“ (viz. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Azs 442/2004–61).

42. Informace o zemi původu, které soud při jednání provedl, pak nenasvědčují tomu, že by všem osobám, které se vrátí do X, hrozilo azylově relevantní špatné zacházení (shodně rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024–121). Ze Zprávy LANDINFO ze dne 10. 12. 2024 navíc vyplývá, že demonstrace ustaly a situace se určitým způsobem uklidnila.

43. Žalovaný nepochybil, pokud uvedl, že pouhá legalizace pobytu nemůže být důvodem k udělení mezinárodní ochrany. Žalobce totiž při pohovoru uvedl, že jedním z důvodů jeho žádosti je snaha zajistit si pobytové oprávnění v České republice, kde chce žít. Dle judikatury sice skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také snaha o legalizaci pobytu na území ČR, nepostačuje sama o sobě k neudělení mezinárodní ochrany, neboť ta ještě nevylučuje, že žadatel by v případě navrácení do této země čelil azylově relevantnímu nebezpečí (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011–49, ze dne 13. 1. 2005, č. j. 3 Azs 119/2004–50, ze dne 15. 10. 2024, č. j. 5 Azs 306/2023–55). Žalovaný se však při přezkumu podmínek pro udělení mezinárodní ochrany věnoval všem důvodům pro udělení mezinárodní ochrany, jednotlivě je posoudil a dospěl k závěru, že žalobci nehrozí přiměřená pravděpodobnost pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. Ani po doplnění dokazování soud neshledal důvody k přehodnocení tohoto závěru.

44. Žalobce měl za to, že daný případ je shodný s rozsudky NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 143/2024–29, a ze dne 23. 9. 2024 č. j. 5 Azs 144/2024–31, usnesením NSS ze dne 9. 2. 2024, č. j. 10 Azs 268/2023–26 a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 Az 16/2024–27. Soud se s touto námitkou neztotožnil, dospěl k závěru, že uvedení případy byly skutkově významně odlišné. Jediná shoda je v zemi původu žalobců, když všichni pocházejí z X. V rozsudcích NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 143/2024–29, a ze dne 23. 9. 2024 č. j. 5 Azs 144/2024–31 byla jádrem obav protirežimní kniha Mentes criminales personalidades PSICOPÁTICA!, která měla popisovat X vládu jako zločineckou skupinu, jejím autorem byl otec rodiny, jenž byl z toho důvodu v hledáčku X státních orgánů; žalobci tuto knihu šířili a z důvodu skrývání otce (autora knihy) měla celá rodina problémy s X státními orgány. V usnesení NSS ze dne 9. 2. 2024, č. j. 10 Azs 268/2023–26 bylo stěžejní otázkou posouzení věrohodnosti azylového příběhu žalobkyně, která tvrdila, že ji navštívili příslušníci bezpečnostních složek. Případ, jímž se zabýval zdejší soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2024, č. j. 19 Az 16/2024–27, se po skutkové stránce týkal bývalého policisty, který u policie odkryl manipulaci s důkazy, korupční jednání a podplácení, po podání výpovědi jej policie uvěznila, bila, poškodila jeho majetek, vyhrožovala mu trestním stíháním a musel zaplatit značnou finanční částku, po propuštění byli oba žalobci sledováni, ze strachu uprchli. Žadatelé o mezinárodní ochranu ve všech těchto případech uváděli, že mají skutečné a závažné potíže s X bezpečnostními či státními orgány. Žalobce však s X bezpečnostními ani státními orgány problémy nikdy neměl, z X odešel v roce 2017 do Chile za možností lepšího pracovního uplatnění, účastnil se sice demonstrací ve X v letech 2015, 2016 a 2017 a demonstrací v Chile po prezidentských volbách v roce 2024, nicméně soud již výše odůvodnil, proč v této souvislosti žalobci azylově relevantní nebezpečí v zemi původu nehrozí. Z toho plyne, že případ žalobce rozhodně nelze po skutkové stránce připodobnit k výše uváděným případům.

45. Je též třeba připomenout, že dle judikatury NSS ekonomické důvody samy o sobě nelze považovat za azylově relevantní důvod (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003–54, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003–43, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003–65, ze dne 31. 10. 2024, č. j. 1 Azs 236/2024–28 či ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 Azs 84/2024–22). Dle rozsudku NSS ze dne 16. 11. 2005, č. j. 4 Azs 34/2005 – 60: „institut azylu není nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je–li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popřípadě existují–li jiné, zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo „nehumánní“ azyl neudělit.“ Dále lze uvést, že azyl je „institutem zcela výjimečným, který neslouží jako náhrada institutů zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců“ (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003 – 47), a tudíž snaha o legalizaci pobytu není azylově relevantním důvodem (srov. např. rozsudky NSS ze dne 21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 5/2003 – 46, publ. pod č. 18/2003 Sb. NSS, ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 – 81, usnesení NSS ze dne 12. 7. 2016, č. j. 2 Azs 115/2016 – 26, a ze dne 22. 9. 2023, č. j. 8 Azs 144/2023 – 28).

46. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze