4 C 100/2024 - 87

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 10 001 Kč takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 10 001 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky dle výroku I., smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sjednala s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], na základě které žalované poskytla v hotovosti 20 000 Kč, tuto částku žalovaná dle sjednané smlouvy nevrátila. O tomto nároku žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 5. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2023, č. j. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že není důvod, aby se soud v této věci stran požadavku smluvní pokuty jakkoliv odchýlil, pokud již bylo pravomocně rozhodnuto o nároku žalobkyně z daného úvěru, který byl shledán platným,. V čl. V odst. 4 smlouvy bylo sjednáno, že pro případ prodlení je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu za dobu od 2. 6. 2018 do 2. 10. 2023, a to na částku 38 960 Kč. Žalobkyně požaduje na smluvní pokutě dle ujednání stran pouze polovinu z částky poskytnutého úvěru, tj. pouze 10 001 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaná smluvní pokutu nezaplatila. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované před sjednáním úvěru, kdy bylo zjištěno, že žalovaná má měsíčně volné finanční prostředky 2 756 Kč (její příjmy byly 8 806 Kč, výdaje 5 050 Kč, počítána rezerva 1 000 Kč), proto bylo dospěno k tomu, že je schopná sjednaný úvěr splácet. V tomto řízení požadovaná smluvní pokuta byla sjednána přímo ve smlouvě, se všemi ujednáními byla žalovaná seznámena zástupcem úvěrujícího, což stvrdila svým podpisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tuto podepsala žalovaná dne 1. 2. 2017 a požádala o úvěr 20 000 Kč s dobou splácení 16 měsíců, žalovaná uvedla své osobní a majetkové údaje, tj. že je svobodná, zaměstnaná jako dělník u [právnická osoba]. (pozn. soudu, ta má sídlo v [adresa], přitom jako kontaktní adresu žalovaná uvedla adresu v [Anonymizováno]) a to na dobu určitou do 20. 10. 2017, má dvě děti ve věku do 6 a do 15 let, bydlí u rodičů, její příjem je 6 306 Kč, jiné příjmy představuje důchod matky a výživné na děti, celkový příjem žalované je 8 806 Kč, celkový příjem domácnosti je 16 484 Kč, výdaje domácnosti jsou 8 000 Kč, průměrné výdaje žalované jsou 4 000 Kč. Stran výdajů je uvedeno, že 4 000 Kč jsou energie, 4 000 Kč stravování a výživné. Žalovaná zaškrtla, že má zkušenosti se spotřebitelskými úvěry. Žalobkyní doložená finanční analýza shrnuje, že má žalovaná měsíčně k dispozici 2 756 Kč (počítaje příjmy 8 806 Kč, výdaje 4 000 Kč, jako minimální měsíční výdaje 5 050 Kč, rezervu na neočekávané výdaje 1 000 Kč). Hodnocení žalované proběhlo dle jejího věku, způsobu bydlení (u rodičů), rodinného stavu (svobodná) a pracovního poměru na dobu určitou. Bylo zaškrtnuto, že žadateli lze poskytnout úvěr do 70 000 Kč, poté (na téže listině) je uvedeno, že lze poskytnout úvěr do 20 000 Kč. Z listin, které byly doloženy žalovanou k žádosti o poskytnutí předmětného úvěru soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu] je sice bankovním účtem žalované, ale za dobu od 26. 11. do 25. 12. 2016 činil konečný zůstatek pouze 131,41 Kč, v této době byla žalované připsána nemocenská 6 020 Kč, je zde uveden příjem od [právnická osoba]., 13 180 Kč, za dobu od 26. 12. 2016 do 25. 1. 2017 činil konečný zůstatek 6 713,92 Kč, v této době byla žalované připsána nemocenská 6 450 Kč, je zde uveden příjem od [právnická osoba]., 11 113 Kč. Není zřejmé, zda příjem od [právnická osoba]., je příjmem žalované (není dána souvislost s žalovanou uvedeným zaměstnavatelem). Toto koresponduje s čestným prohlášením žalované, že v listopadu 2016 pobírala nemocenskou. Dle čestného prohlášení matky žalované, bydlí žalovaná u ní, a ničeho nepřispívá. Matka žalované má příjem 8 310 Kč (jedná se o invalidní důchod). Další příjem žalované tvoří výživné placené na její dvě (v té době) nezletilé děti, 2 500 Kč (k tomu kopie poštovních poukázek 11, 12/2016, 1/2017).

5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno] vč. předpisu splátek soud zjistil, že tuto sjednala dne 1. 2. 2017 žalovaná, jakožto úvěrovaný, s [právnická osoba], jakožto úvěrujícím, a na základě tohoto ujednání jí byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, jednalo se o hotovostní spotřebitelský bezúčelový úvěr, který se žalovaná zavázala splácet 16ti měsíčními splátkami ve výši 2 300 Kč (celkem by bylo splaceno 36 800 Kč, což odpovídá součtu sjednaných poplatků, jak jsou uvedeny v čl. III smlouvy). Jedná se o smlouvu, která je předtištěna úvěrujícím, jsou do ní vepisovány (doplňovány) toliko konkrétní údaje k úvěru, jedná se o 3 strany hustě popsaného textu, v čl. V. označeném důsledky prodlení, pod bodem 4. je uvedeno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatnění jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a poskytnuté jistiny. V čl. VII. označeném závěrečná ujednání je uvedeno, že dlužník prohlašuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením této smlouvy srozumitelně, jasně a určitě vysvětleny informace související s touto smlouvou. Podpis žalované je obsažen až na třetí straně smlouvy. K tomu je doložena listina označená jako souhlas se zpracováním osobních údajů, podepsaná žalovanou téhož dne, a stejně tak formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný žalovanou dne 1. 2. 2017 s dopsanou větou, souhlasím s podmínkami. Obsahem tohoto formuláře jsou údaje úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě, tedy i údaje ohledně smluvní pokuty.

6. Z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného u zdejšího soudu byl zjištěno, že se žalobkyně [Jméno žalobkyně], domáhala po totožné žalované dluhu z předmětné smlouvy o úvěru, sjednané mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 1. 2. 2017. Předmětem byla pouze poskytnutá a žalovanou nevrácená jistina 20 000 Kč s úrokem z prodlení a úrokem z úvěru (žalobkyně výslovně nepožadovala jiné poplatky dle smlouvy). V žalobě samotné vč. jejího doplnění je pouze obecné tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované (nejsou uvedena žádná konkrétní skutková tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované). Soud rozhodující v této věci sp. zn. [spisová značka] dodává, že se ve spise sp. zn. [spisová značka] jedná o totožné listiny (ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované), jak jsou založeny v tomto řízení sp. zn. [spisová značka] a jak byly žalobkyní doloženy k výzvě soudu ke konkrétnímu dotvrzení a doložení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Ničeho více k tomu, zda a jak [právnická osoba], splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, v řízení sp. zn. [spisová značka] nebylo tvrzeno ani doloženo, a jak plyne z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 5. 2022, č. j. [spisová značka], a jak bylo ostatně soudem zjištěno z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka], soud prvého stupně v řízení sp. zn. [spisová značka] v tomto ohledu žalobkyni ani nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů. Byť se z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kterým bylo zcela vyhověno podané žalobě, podává, že došlo k dostatečnému zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně, ve skutkových zjištěních je uvedeno, že soud v dané věci považoval splněnu tuto zákonnou povinnost, pokud byly zjištěny příjmy a výdaje žalované z čestných prohlášení a výpisem z bankovního účtu žalované, dokladu o výši příjmů ostatních členů domácnosti a z žádosti o poskytnutí uvedeného úvěru, avšak obsahem tohoto odůvodnění není konkrétní zhodnocení osobní a majetkové situace žalované ve vztahu ke sjednanému úvěru. Proto je soud v tomto řízení sp. zn. [spisová značka], i se zohledněním judikaturního vývoje, povinen zjišťovat z úřední povinnosti, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet a toto si i v této věci (a to samostatně) posoudit. V řízení sp. zn. [spisová značka] nebylo soudem posuzováno ujednání o smluvní pokutě, ta nebyla předmětem daného řízení. Soud dodává, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2023, č. j. [spisová značka], bylo rozhodováno pouze o odvolání proti výroku o nákladech řízení.

7. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba]., přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], NZ [Anonymizováno], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba]., dne [datum], včetně přílohy č. 2 (tyto jsou založeny v celé podobě ve spise sp. zn. [spisová značka]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]., postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno] vč. práv na smluvní pokutu (čl. 1, 1.1, písm. a) smlouvy) na [právnická osoba], IČO [IČO], a to za úplatu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno] vč. práv na smluvní pokutu (čl. 1, 1.1, písm. a) smlouvy) na žalobkyni, a to za úplatu. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 7. 2020.

8. Z výzvy k plnění ze dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty 10 000 Kč, upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

9. S ohledem na vývoj judikatury a přístup k tomu, jakým způsobem mají soudy prvého stupně přistupovat k posuzování spotřebitelských úvěrů co do posouzení, jak úvěrující zkoumal úvěruschopnost úvěrovaného, kdy se tímto soud v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] zabýval velmi obecně, je to důvodem pro to, aby se soud v této věci sp. zn. [spisová značka] zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně skutečně splnil svoji zákonnou povinnost, a zkoumal úvěruschopnost žalované při sjednání smlouvy o úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], a dle výsledku posouzení z toho dovodil dopady na žalovanou částku (jak je uvedeno dále).

10. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý 1. 2. 2017 mezi [právnická osoba], a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

14. Dle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

15. Ke smluvní pokutě dále § 122, § 168 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Za den splatnosti na smluvní pokutu se považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

18. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 3 odst. 3 o. z., soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

20. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

25. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.

26. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

27. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovanou společnosti [právnická osoba]. (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], a ta postoupila platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.).

28. Soud má za to, že s ohledem na vývoj právní úpravy ve spotřebitelských věcech ve spojení s aktuální judikaturou, je povinností soudu zabývat se v této věci posouzením, zda byla úvěrová smlouva uzavřena platně, či nikoli, což má vliv na požadovanou smluvní pokutu (byť bylo již rozhodováno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), a zda je obecně spravedlivé, přiznat žalobou požadovanou smluvní pokutu.

29. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne 1. 2. 2017 s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč. V č. l. V odst. 4 je obsaženo ujednání o smluvní pokutě, v případě nezaplacení splátky či zesplatněné jistiny, a to 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí být větší než součin 0,5 a poskytnuté částky úvěru (tj. v této věci 10 000 Kč). Žalobkyně v této věci požaduje smluvní pokutu ve výši rozporné se smluvním ujednání, pokud požaduje 10 001 Kč. Uvedená smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu judikatura shora). Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem, jakým ověřovala [právnická osoba], úvěruschopnost žalované, a dospěl k závěru, že ačkoliv se [právnická osoba] částečně zabývala poměry žalované, požadované informace byly pro splnění zákonné povinnosti nedostatečné, navíc byla na základě nich dána pochybnost o úvěruschopnosti žalované, a s ohledem na způsob vyplnění jednotlivých listin má soud pochybnosti o skutečném úmyslu [právnická osoba], řádně dostát své zákonné povinnosti. Pokud žalovaná uvedla zaměstnavatele se sídlem v [Anonymizováno], dále, apokud uvedla, že má dvě nezletilé děti ve věku do 6 a do 15 let, a pokud uvedla, že žije v domácnosti s rodiči, pak byť doložila výpis z účtu za dobu dvou měsíců předcházející sjednání úvěru, kdy z výpisu plyne, že disponuje v podstatě korunovými zůstatky, a pokud dále uvedla, že její celkový příjem je okolo 9 000 Kč, je zcela nemyslitelné, že by její výdaje (strava, drogerie, hygienické pomůcky, případné léky, školní aktivity a školní výdaje) vč. výdajů na dvě děti (přitom jedno dítě již ve věku od 7-15 let) byly pouze 4 000 Kč, či 5 050 Kč. Navíc, žalovaná se zavazovala ke splácení na dobu 16 měsíců, přitom měla pracovní poměr sjednaný pouze do 20. 10. 2017 (tj. na případné splátky v 8 měsících). Pokud byly tvrzeny a dokládány tak nízké příjmové položky, pracovní poměr trvající po kratší dobu, než je sjednaná doba splácení, a zjevně se jednalo o tzv. „svobodnou matku“ žijící se svými dvěma nezletilýma dětma, kdy otec přispíval výživným pouze ve výši 2 500 Kč, měla [právnická osoba], vyžadovat podrobné doložení jejích příjmů a výdajů, její celkové majetkové situace, a to za dobu delší než dva měsíce, např. 6 měsíců předcházejících sjednání úvěru. Pochybnost vzbuzuje také to, že údaje jsou vyplněny osobou jednající za [právnická osoba], povrchně (neodpovědně), když jednou je uvedeno, že je možné poskytnout žalované úvěr 70 000 Kč, podruhé že nejvýše 20 000 Kč (a toto je uvedeno na jedné listině). Z listin, jak byly v řízení doloženy, naopak plyne, že žalovaná byla v tíživé životní situaci stran financí, a tuto se rozhodla řešit sjednáním nebankovního úvěru. Soud posuzuje každý případ zvlášť a zvažuje individuální okolnosti daného spotřebitelského závazkového vztahu. Soud má za to, že [právnická osoba], dospěla k chybnému závěru, že žalovaná je osobou solventní, resp. poskytla žalované předmětný úvěr, ačkoliv byla dána pochybnost o její schopnosti uvedený úvěr splácet. Informace vyžadované od žalované mohou sloužit ke splnění její zákonné povinnosti, avšak v rozsahu, v jakém se [právnická osoba], s tímto spokojila, se jednalo pouze o informace kusé, kdy byla navíc dána pochybnost o majetkových poměrech žalované. Toto zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalobkyně, že bylo úmyslem [právnická osoba], skutečně posuzovat úvěruschopnost úvěrovaných a nečinit to toliko „pro formu“. Z tohoto přístupu [právnická osoba], je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. [právnická osoba], muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí nebankovních finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, což znamená, že není platné ani ujednání o smluvní pokutě. Při zvážení všech rozhodných okolností v této věci, tedy závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, dále okolností, kdy se jedná o smlouvu s hustě psaným textem, a obsahem tohoto hustě psaného textu je také ujednání o smluvní pokutě, a také v kontextu již vydaného rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka] a tam přiznaného nároku, má soud za to, že přiznání smluvní pokuty (při zvážení funkcí smluvní pokuty) žalobkyni vůči žalované by bylo v příkrém rozporu s obecnou spravedlností. Soud má současně za to, že přiznání smluvní pokuty v této věci by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Proto soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 10 001 Kč, tedy navíc ve výši přesahující samotné smluvní ujednání (byť o 1 Kč), zcela zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.

Poučení