4 C 113/2023 - 42

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], 140 28 Praha 4 - Michle zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o 151 360,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky [částka] zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit částku [částka] ve splátkách po [částka], splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku [částka], a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 72 splátkách po [částka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,20 % ročně. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím jeho potvrzení o příjmu, kontrolou v interních a externích databází a databáze Ministerstva vnitra. Uvedla, že posuzovala možnosti žalovaného splácet úvěr i z jeho výpisu z běžného účtu, který byl u žalobkyně veden. Dále vycházela z jeho příjmu [částka] a příjmu celé domácnosti [částka], jak uvedl žalovaný. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek spočívajících v jistině [částka], smluvního úroku ve výši [částka], smluvních poplatků ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na závazek uhradil celkem částku [částka].

2. Žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že úvěr si vzal jako pomoc kamarádovi, který jej částečně hradil, žalovaný jej urgoval, ale situace došla až do tohoto stavu. Uvedl, že by byl nerad, kdyby tento závazek pro něho skončil exekucí, že má rodinu a bude po známém žádat, aby závazek zaplatil. Současná finanční situace mu neumožňuje, aby měsíčně hradil více, než [částka].

3. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu zčásti zpět, a to co do částky [částka], kterou žalovaný zaplatil po podání žaloby.

4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný byl uveden jako hlavní žadatel, uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem za uplynulé 3 měsíce ve výši [částka]. Zaměstnavatele uvedl [právnická osoba] Celkový příjem domácnosti uvedl [částka]. Žádal o úvěr ve výši [částka], který by splácel ve 72 pravidelných splátkách. Roční úroková sazba by byla sjednána ve výši 3,9 % ročně. V části žádosti, kde byly informace o schválení úvěru, byl uveden údaj o smluvních úrocích ve výši 15,2 % (minimální 10,9 %).

5. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl splácet v 72 měsíčních splátkách po [částka]. V bodu 11 písm. a) smlouvy je uvedeno, že v případě porušení smluvní povinnosti klienta (žalovaného) je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat jeho celou zbývající úhradu.

6. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že výpis má počátek dne [datum]. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka [částka]. Z výpisu soud dále zjistil, že dne [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešla z účtu žalovaného splátka (jiného) úvěru ve výši [částka]. V den uzavření smlouvy odešla z účtu žalovaného další splátka (jiného) úvěru ve výši [částka].

7. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že dne [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešly z účtu žalovaného splátky (jiných) úvěrů ve výši [částka] a [částka]. Dne [datum] další splátky těchto úvěrů ve výši [částka] a [částka]. Počáteční zůstatek byl ve výši [částka] a konečný zůstatek běžného měsíce byl ve výši [částka]. Z výpisu soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou úvěrů ve výších [částka] (s dluhem po splatnosti [částka]) a [částka].

8. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že dne [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešly z účtu žalovaného splátky (jiných) úvěrů ve výši [částka] a [částka]. Dne [datum] další splátka jednoho z těchto úvěrů ve výši [částka]. Počáteční zůstatek byl ve výši [částka] a konečný zůstatek běžného měsíce byl ve výši [částka]. Z výpisu soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou úvěrů ve výších [částka] (s dluhem po splatnosti [částka]) a [částka] (s dluhem po splatnosti ve výši [částka]).

9. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že dne [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešla z účtu žalovaného splátka (jiného) úvěru ve výši [částka]. Počáteční zůstatek byl ve výši -[částka] a konečný zůstatek běžného měsíce byl ve výši [částka]. Z výpisu soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou úvěrů ve výších [částka] (s dluhem po splatnosti [částka]) a [částka] (s dluhem po splatnosti ve výši [částka]).

10. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že ve dnech [datum] a [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešly z účtu žalovaného splátky (jiných) úvěrů ve výši [částka] (k témuž úvěru také [částka]) a [částka]. Dne [datum] další splátka jednoho z těchto úvěrů ve výši [částka]. Ke dni [datum] byly strženy úroky ke kontokorentnímu úvěru ve výši [částka]. Počáteční zůstatek byl ve výši -[částka] a konečný zůstatek běžného měsíce byl ve výši -[částka]. Z výpisu soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou úvěrů ve výších [částka] (se zbývajícím počtem splátek 110) a [částka] (se zbývajícím počtem splátek 63).

11. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že ve dnech [datum] a [datum] (v době před uzavřením nynější smlouvy) odešly z účtu žalovaného splátky (jiných) úvěrů ve výši [částka] (k témuž úvěru také [částka]) a [částka]. Ke dni [datum] byly strženy úroky ke kontokorentnímu úvěru ve výši [částka]. Počáteční zůstatek byl ve výši -[částka] a konečný zůstatek běžného měsíce byl zaznamenán ve výši -[částka]. Z výpisu soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou úvěrů ve výších [částka] (se zbývajícím počtem splátek 111) a [částka] (se zbývajícím počtem splátek 64).

12. Z výše uvedených výpisů běžných účtů soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy činil [částka].

13. Z listiny nazvané Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že výpočet disponibilní částky měl být proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Deklarovaný čistý měsíční příjem klienta (žalovaného) [částka], povolání klienta na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti [částka], rodinný stav: svobodný, bydlení u rodičů, podíl klienta na nákladech bydlení 51 % (bez uvedení částky nákladů), dosavadní interní splátky ve výši [částka], externí splátky ve výši [částka], výsledná měsíční splátka: [částka].

14. Z výpisů úvěrového účtu k nyní projednávanému úvěru soud zjistil pravidelné měsíční pohyby zůstatků účtu a příslušenství v závislosti na provedených splátkách od žalovaného. Podle výpisu ze dne [datum] byla jistina úvěru (již po splatnosti) ve výši [částka].

15. Z listiny nazvané Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, a z listiny nazvané Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil jen neadresné obecné informace.

16. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný (a z archu o doručování ze dne [datum]) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému prohlásila pro porušení podmínek ze strany žalovaného úvěr za splatný ke dni [datum].

17. Ze sazebníku banky soud zjistil výše účtovaných poplatků, např. zaslání každé upomínky o prodlení se splátkou [částka], prohlášení úvěru za splatný [částka].

18. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a archu o jejím odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do [datum] (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

27. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.

28. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.

29. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06 stanovil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, dostupné na www.usoud.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ V této souvislosti proto soud dále posuzoval smysl a účel nové právní úpravy, a to s přihlédnutím k vývoji v zákonodárství, evropským předpisům a k ustálené rozhodovací praxi.

30. Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13/EHS a směrnice č. 2008/48/EHS) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že po spotřebitelských úvěrech si přirozeně poptávají osoby, které volné peněžní prostředky spíše nemají a tyto prostředky se proto snaží získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce.

31. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. totiž zákonodárce uvádí, že „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Nová úprava tudíž jako svůj cíl deklaruje „posílení principu zodpovědného úvěrování“, tj. aby byl takovýto věřitel dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých zákonných povinností. Lze proto s ohledem na výše uvedené konstatovat, že smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo namístě důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Porušení této povinnosti nelze akceptovat s odkazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele odsouhlasil. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly rozebírány v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

32. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně zjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

33. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr [částka] zaplatit celkem [částka] na splátce každý měsíc. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který vyplývá výpisů z běžného účtu. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil [částka]. Žalobkyně však žádným způsobem neověřila žalovaným uvedené výdaje, když se spokojila s tvrzením žalovaného o tom, že příjem celé domácnosti je [částka]. Žádné údaje o skutečných výdajích žalovaného nezjišťovala ani neověřovala, pouze je vyhodnotila na základě statistiky. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). 34. [právnická osoba] se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Soud nepřehlédl, že co do strany výdajů žalovaného nebylo žalovanou učiněno žádné vypovídající zhodnocení situace žalovaného, přestože z výpisů k běžnému účtu výdajová stránka žalovaného částečně vyplynula, ale bez určení, o jaké výdaje se jedná, tak aby bylo možné uzavřít, že se nejedná o výdaje nezbytné a bude v budoucnu v možnostech žalovaného hradit splátky úvěru. Nadto měl žalovaný závazky z dalších úvěrů. [adresa] měl žalovaný dva zůstatky nesplacených jistin dvou jiných úvěrů ve výších [částka] se zbývajícím počtem splátek 111 a [částka] se zbývajícím počtem splátek 64. Tyto předešlé úvěry splácel nepravidelnými splátkami a v měsících blízko před uzavřením nynějšího úvěru měl i závazky po splatnosti. Současně počáteční a konečné měsíční zůstatky na běžném účtu před uzavřením nynějšího úvěru svědčily, že žalovanému nezbývalo k novým splátkám dostatek prostředků, přičemž žalobkyně neosvědčila, že by žalovaný měl jiné zdroje ke splácení úvěru. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání dne [datum] vzdala se tak dobrodinní poučení od soudu, aby doplnila tvrzení a důkazy k výdajům žalovaného v době sjednání smlouvy o úvěru. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.

35. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí [částka]. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky [částka] a ve zbývajícím rozsahu, tj. v části o zaplacení úroků a náhrady nákladů včetně smluvních poplatků (krom zastavení řízení co do částky [částka], viz níže), žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

36. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

37. Soud po zvážení finanční situace žalovaného rozhodl, že dobou přiměřenou jeho možnostem splatit bezdůvodné obohacení bude období odpovídající výši splátky [částka] měsíčně, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

38. Soud zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I) v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně (pro plnění žalovaného v době po podání žaloby) vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, žádné náklady nevznikly.