4 C 130/2016 - 1342

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šaňkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalovaného: a) movité věci nacházející se v domě č.p. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] u Plzně, a to: domácí kino zn. Technics koberec béžový 80 m2 tip cvičící posilovací stroj [jméno FO] model SM 40000 televize zn. Samsung sedací souprava 321 kožená béžové barvy skříňové sestavy lamino se zrcadlem komoda do ložnice skříně lamino do dětského pokoje skříň do šatny 2 ks lustrů v jídelně a obývacím pokoji tedy věci v celkové hodnotě [částka] b) movité věci nacházející se v chatě, č. ev. 197, stojící na pozemku p.č.st. 648, zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] u Plzně, a to: kuchyňská linka rohová sedačka v kuchyni sedací souprava stolek dvojlůžko v ložnici komoda dvojlůžko v podkroví tedy věci v celkové hodnotě [částka] c) movité věci nacházející se ve srubech, které jsou součástí pozemku p.č. [hodnota], zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], a to: 2 ks lednice zn. BECO 2 ks mikrovlnná trouba zn. Daewoo 2 ks komoda, 2 ks jídelní stůl + 4 ks židle 2 ks stůl a 4 ks židle (terasy) 2 ks krbová kamna Haas Sohn, 2 ks televizor zn. Sencor 2 ks věšáková stěna 2 ks grill Chair Broil 2 ks umyvadlo s dřezem a vodovodní baterií 2 ks sklokeramická deska zn. Ariston 2 ks WC 2 ks sprchový kout 2 ks umyvadlo s vodovodní baterií 2 ks dřevěný stolek na lůžkoviny, tedy věci v celkové hodnotě [částka] d) poník jménem Skipi v hodnotě [částka] e) obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] v hodnotě [částka] f) vklad na účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., na jméno žalovaného, se [Anonymizováno] [částka] g) zůstatek plynoucí ze smlouvy o sjednání životního pojištění [Anonymizováno] č. smlouvy [Anonymizováno], vedené u [právnická osoba], ve výši [částka] h) zůstatek plynoucí ze smlouvy sjednání penzijního připojištění [Anonymizováno] č. smlouvy [Anonymizováno], vedené u [Anonymizováno] Penzijní společnost, a.s. ve výši [částka]. i) věcné břemeno, představující právo doživotního užívání budovy, rekreační chaty č.e. 197, postavené na pozemku p.č. [hodnota], k.ú. a obec [adresa], včetně příslušenství a souvisejících staveb, zřízené smlouvou ze dne [datum] ve prospěch žalovaného a zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a k.ú. [adresa] u Plzně u [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště [adresa] – město v hodnotě [částka]

II. Do majetku žalovaného se dále přikazuje pohledávka za otcem žalovaného [Jméno žalovaného], nar. [datum], bytem [adresa] ve výši [částka].

III. Žalobkyni a žalovanému se přikazuje, každému ve výši jedné poloviny pohledávka za [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum] ve výši [částka].

IV. Z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně: - vklad na účtu č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., na jméno žalobkyně, se zůstatkem [částka]

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku [částka], a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu [adresa] náklady řízení ve výši [částka], a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu [adresa] náklady řízení ve výši [částka], a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou zdejšímu soudu [datum], domáhala vypořádání společného jmění účastníků (dále jen SJM) s tím, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno. Uvedla, že za trvání manželství účastníci učinili několik investic do majetku rodičů žalovaného a pořídili nemalé majetkové hodnoty, které požadovala vypořádat. Jednalo se o obchodní podíl žalovaného ve firmě [právnická osoba], stavbu chaty č.ev. 197, sruby, rybník, rybníček, bazén, velké a malé stáje, kapličku, stodolu a oplocení na pozemcích zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], přičemž objekty byl postaveny na pozemcích ve vlastnictví žalovaného, a tyto nemovitosti žalovaný darovací smlouvou ze dne [datum] převedl na děti účastníků. Učinil tak bez souhlasu žalobkyně, která v zákonné lhůtě uplatnila námitku relativní neplatnosti, neboť darování nemovitostí a staveb v SJM není obvyklou správou majetku náležejícího do SJM, proto se jedná se o aktiva společného jmění a požadovala je vypořádat. Dále navrhla vypořádat za manželství pořízená zvířata, a to klisnu Walerii Vorenne, její hříbě [jméno FO], poníka, 9 lam, 4 kamerunské ovce a 4 kamerunské kozy. Další položkou k vypořádání byly v žalobě specifikované movité věci nacházející se v rodinném domě na adrese [adresa], v chatě a srubech. Dále uvedla, že účastníci ze společných prostředků učinili v letech 1990, 1993 a 2004-2005 tři rekonstrukce domu ve vlastnictví rodičů žalovaného, čímž vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení min. ve výši [částka], kterou požadovala vypořádat. Další investicí ze společného jmění bylo vybudování garáže na pozemku ve vlastnictví rodičů min. ve výši [částka] a další stavební úpravy provedené v okolí rodinného domu min. ve výši [částka]. Žalobkyně požadovala vypořádat rovněž zůstatky na běžných účtech, penzijní a životní pojištění, k zjištění jejích existence navrhovala, aby soud provedl dotazy na všechny na území ČR působící peněžní ústavy. Namítala, že žalovaný měl vybrat peníze ze stavebního spoření dětí účastníků v hodnotě [částka] s tím, že žalobkyně nevěděla, jak tyto použil a mělo by k tomu být při vypořádání přihlédnuto. Rovněž navrhovala, aby byla uplatněna disparita podílů, a to 70 % k 30 % ve prospěch žalobkyně. Jako důvod uvedla příčinu rozvratu manželství na straně žalovaného, spočívající v jeho náklonnosti k opačnému pohlaví, jakož i psychickému nátlaku žalovaného na svoji osobu trvajícího po dobu jednoho roku před jejím nuceným vystěhováním ze společného bydliště, které spočívalo v zasílání SMS zpráv a neustálého sledování. Uvedla, že ze strany žalovaného došlo v roce 2012 i k fyzickému napadení žalobkyně.

2. Žalovaný nároky uplatněné v žalobě tak, jak byly vymezeny, neuznával. Sporným nečinil, že je společníkem obchodní společnosti [právnická osoba] s obchodním podílem ve výši 67 %. Uvedl, že firma má uzavřeno několik smluv, týkajících se provozního financování a v rámci zajištění pohledávek věřitelů vyplývajících z těchto závazkových vztahů byly společností vystaveny vlastní blankosměnky na řad [Anonymizováno], které byly avalovány žalovaným, se souhlasem žalobkyně. Tyto směnky v podání specifikoval a uvedl, že jsou závazkem, který je součástí zaniklého SJM a je nutné je vypořádat. V dalším průběhu řízení pak tvrdil, že předmětný obchodní podíl nebyl součástí SJM, protože na splacení základního vkladu v nově [právnická osoba] byl použit dar jeho rodičů ve výši [částka] darovaný výlučně žalovanému. Dále činil sporným žalobkyní požadovaný nárok na vypořádání stavby rekreační chaty č. ev. 197, jejíž výstavba začala až v roce 1998 a byla plně hrazena z prostředků rodičů žalovaného, kteří byli v té době vlastníky mimo jiné pozemku, na kterém byla postavena, kdy následně došlo k převodu vlastnického práva darovací smlouvou na žalovaného. Žalovaný pak následně převedl pozemky spolu s chatou i dalšími vybudovanými objekty a úpravami v jejím okolí darovací smlouvou na děti účastníků za účelem jejich zabezpečení do budoucna. Učinil tak, protože předmětné nemovitosti žalovaný nepovažoval za součást SJM a mohl s nimi disponovat. Nepotvrdil doručení dopisu s uplatněním námitky relativní neplatnosti z června 2016 a dále uvedl, že žalobkyně proti tomuto právnímu jednání ničeho nenamítala až do okamžiku sporu o vypořádání zaniklého SJM. Pokud jde o vypořádání zvířat, tak klisna Valerie Vorenne i hříbě [jméno FO] nebyly součástí SJM, když jsou majetkem otce žalovaného. Poník byl pořízen již po rozvodu manželství účastníků. Stádo lam, kamerunských koz a ovcí považoval za svůj výlučný majetek, když se jednalo o dar výlučně jeho osobě. K vybavení a movitým věcem v domě (písm. a) žaloby) namítal, že některé již neexistují, či ztratily hodnotu s ohledem na svůj charakter a účel užívání. U movitých věcí pod písmenem b) žaloby uvedl, že byly pořízeny z prostředků získaných prostřednictvím úvěrů účastníků a tyto byly použity ke zhodnocení nemovitostí ve vlastnictví dětí účastníků. U movitých věcí pod bodem c) žaloby uvedl, že ty nemohou být vypořádány jako součástí SJM, neboť byly pořízeny rodiči žalovaného či zhotoveny svépomocí s tím, že některé již neexistují nebo jsou bez hodnoty. Pohledávku účastníků za rodiči žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého investicí ze SJM do domu č.p. [adresa], garáže a úprav v okolí domu, považoval za spornou, resp. neexistující. Účastníci v domě společně žili od roku 1988 do poloviny roku 2015 na základě dohody s rodiči bezplatně. V roce 1990 proběhla pouze úprava stávajícího stavu, kdy tato byla financována plně z prostředků rodičů žalovaného, neboť účastníci neměli dostatek vlastních finančních prostředků. V roce 1993 pak bylo přistoupeno k rekonstrukci půdních prostor a zhotovení jedné obytné místnosti, kdy tato byla prováděna žalovaným a otcem žalovaného svépomocí. V roce 2004–2005 proběhla jediná rekonstrukce, která byla financována z prostředků účastníků naspořených formou jejich stavebního spoření. Financován bylo jen nákup materiálu, veškeré stavební práce byly prováděny svépomocí. Žalovaný tedy namítal, že bezplatné bydlení trvalo dvacet sedm let a veškeré investice účastníků v rozsahu rekonstrukce provedené právě v letech 2004–2005 jsou kompenzovány právě bezplatným užíváním domu rodičů žalovaných. Ke vzniku pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na straně rodičů nemohlo dojít. K investicím do garáže a úprav na pozemku ve vlastnictví rodičů z titulu bezdůvodného obohacení rovněž uvedl obdobně jako k investicím do domu s tím, že účastníci logicky užívali spolu s domem i zahradu a další příslušenství v okolí domu. Investice do okolí i stavby garáže byly prováděny z prostředků rodičů žalovaného s tím, že některé práce byly prováděny svépomocí. Žalovaný požadoval vypořádat peněžní prostředky na bankovních účtech účastníků, jakož i společné závazky plynoucí z kartového účtu, ze smluv o stavebním spoření a úvěrových smluv, uzavřených s ČS a.s. Ke stavebním spoření dětí uvedl, že v smlouvy ve prospěch dětí jsou aktivní a žalovaný z nich žádné prostředky nevybíral. Odmítal, žalobkyní tvrzené splnění podmínek pro disparitu podílů, když příčiny rozvratu manželství neměly přímý dopad na hospodaření ze společným majetkem nebo péčí o rodinu. Žalobkyni ze společné domácnosti nevyhodil, opustila ji sama, k jejímu fyzickému napadení žalovaným nikdy nedošlo. Po celou dobu manželství se staral o rodinu a finančně zabezpečoval všechny její potřeby.

3. Usnesením soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo přiznáno žalobkyni osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo žalobkyni odejmuto osvobození od soudních poplatků.

4. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla nařízena mediace u [tituly před jménem] [jméno FO], která nebyla úspěšná.

5. Soud rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kdy žalovanému byly přikázány do vlastnictví movité věci v hodnotě [částka], poník v hodnotě [částka], zůstatky plynoucí ze životního pojištění, penzijního připojištění a vkladu na účtu u ČS a.s. v celkové hodnotě [částka], obchodního podíl firmy [právnická osoba] s.s.ro v hodnotě [částka] a dále do jeho vlastnictví připadla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení za [Jméno žalovaného], nar. [datum]. Žalovanému pak byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku [částka]. Žalobkyni bylo přikázány do vlastnictví zůstatky na dvou účtech u ČS a.s. ve výši [částka]. Soud rozhodl o dále o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil jim povinnost zaplatit státu vynaložené náklady řízení.

6. Soud po celou dobu řízení vedl účastníky ke smírnému vyřešení věci, když s ohledem na okolnosti zůstávaly spornými především majetkové hodnoty a investice do majetku, který byl převeden do vlastnictví společných dětí účastníků, ať už se jedná chatu, sruby či rodinný dům, ve kterém za manželství žili. Z výslechů dětí účastníků bylo zjištěno, že mají citovou vazbu k oběma rodičů a jejich dlouhotrvající spor o majetek negativně poznamenává vztahy mezi dětmi a rodiči.

7. V dané věci bylo navrhováno k vypořádání společné jmění manželů velkého rozsahu, čítající řadu položek s tím, že byla provedena tři přípravná jednání, kdy byla účastníkům, dána opakovaně poučení k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání. U řady položek bylo provedeno dokazování k prokázání toho, zda jsou součástí zaniklého SJM či nikoliv. I za účinnosti nového občanského zákoníku se pak nadále uplatní pravidlo, že na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je v SJM leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností (viz. rozh. NS sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Příčiny rozvratu byly shledány zejména na straně manžela, a to v jeho náklonnosti k opačnému pohlaví, kdy nedodržoval manželskou věrnost. Z manželství se narodily dvě děti, dcera [jméno FO] ([datum]) a syn [jméno FO] ([datum]). Nebyl změněn rozsah společného jmění manželů smlouvou, nebyla ani uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů.

9. Rozsudkem vyhlášeným dne [datum], č.j. [spisová značka] soud vypořádal zaniklé tak, že žalovanému přikázal veškeré movité věci, poníka, obchodní podíl ve firmě [právnická osoba]., zůstatek na účtu u ČS a.s., č.ú. [č. účtu], zůstatek ze smlouvy o životním pojištění č. [hodnota] u [právnická osoba], zůstatek ze smlouvy o penzijním připojištění č. [hodnota] u ČSOB Penzijní společnost a.s. a pohledávku za otcem žalovaného ve výši [částka]. Do vlastnictví žalobkyně soud přikázal zůstatek na účtu č. [č. účtu] ve výši [částka] a na účtu č. [č. účtu] ve výši [částka], vedených u ČS a.s. Dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku [částka]. Účastníkům soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil jim povinnost zaplatit státu náklady řízení, a to žalobkyni ve výši [částka] a žalovanému [částka].

10. K odvolání žalobkyně i žalovaného byla věc projednána Krajským soudem v Plzni, který usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

11. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že soud prvního stupně se má dále zabývat následujícími položkami, u kterých se odvolací soudu s jeho závěry, neztotožnil.

12. Odvolací soud přisvědčil, že nemovitosti – chata č.e. na pozemku p.č. [hodnota] spolu s dalšími stavbami, vybudovanými na pozemcích žalovaného byly původně součástí SJM účastníků, avšak byly platně darovány dětem účastníků, a proto tyto nemovitosti nelze v daném řízení vypořádat. Avšak dle odvolacího soudu nalézací soud pominul, že v souvislosti s darovací smlouvou bylo žalovanému zřízeno smluvně věcné břemeno doživotního bezplatného užívání „celé budovy rekreační chaty postavené na st. p. č. [hodnota] spočívající zejména společně s obdarovanými v užívání kuchyně a dvou obytných místností, přízemí budovy rekreační chaty, jedné obytné místnosti v podkroví, s volným přístupem do těchto vyhrazených místností a dalších potřebných míst, zejména WC, koupelny, sklepa, kolen, studny, bazénu, jakož i doživotní bezplatné užívání celé stavební parcely st. p. č. [hodnota] a pozemků ve zjednodušené evidenci č. p. 642, 644, 645, 668, 669/1, 681 a 684 vše v katastrálním území [adresa] u Plzně k rekreačním účelům časově neomezeně během celého roku“. Věcné břemeno užívání chaty a pozemků pro žalovaného bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Z toho je zřejmé, že na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] se předmětem SJM ve smyslu § 143 odst. 1 obč. zák. stalo věcné právo bezplatného užívání chaty a dalších staveb žalovaným, opravňující jej užívat nemovitosti bez omezení po dobu života., které žalovaný za trvání manželství získal. Jedná se o penězi ocenitelné majetkové právo blížící se svým vymezením co do rozsahu nájemnímu vztahu. Jeho ocenění pak upravuje § 18 hlavy třetí zákona č.151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Touto položkou patřící podle odvolacího soudu do SJM se soud prvního stupně nezabýval. Odvolací soud dále uvedl, že pokud se účastníci řízení na ceně věcného břemene bezplatného užívání chaty a dalších staveb žalovaným nedohodnou, je třeba k této otázce ustanovit znalce příslušného oboru.

13. S ohledem na výše uvedený závazný názor odvolacího soudu o tom, že předmětné věcné břemeno bylo součástí SJM účastníků a je nutné ho vypořádat, byl zadán znalecký posudek znalci z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí [tituly před jménem] [právnická osoba], z jehož závěrů vyplynulo, že obvyklá cena věcného břemene, spočívajícího v právu doživotního užívání budovy, rekreační chyty č.e. 197, postavené na pozemku p.č. [hodnota], k.ú. a obec [adresa], včetně příslušenství a souvisejících staveb činí [částka].. Účastníci nepožadovali výslech znalce, přičemž žalobkyně souhlasila s provedeným odhadem. Žalovaný nesouhlasil se vypořádáním této položky, když uvedl, že tuto položku účastníci neučinili předmětem vypořádání a nelze ji vypořádat s ohledem na to, že v době rozhodování odvolacího soudu již došlo uplynutím tří let k jejímu vypořádání dle § 741 o.z. Odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 2881/2008, 22 Cdo 2537/201322 Cdo 3725/2015.

14. Soud v rámci vypořádání přikázal předmětné věcné břemeno do vlastnictví žalovaného s tím, že v rámci vypořádání vyplatí polovinu zjištěné hodnoty tohoto věcného práva žalobkyni. Soud dále dodává, že tato položka sice nebyla navrhována k vypořádání v zákonné tříleté lhůtě, avšak jedná se o právo, které je odvozeno od vlastnictví rekreační chaty účastníků, která byla součástí SJM účastníků a jejíž vypořádání bylo včas uplatněno.

15. Další položkou, kterou se měl soud prvního stupně opětovně zabývat, byly sruby vybudované účastníky řízení na pozemku ve vlastnictví jejich dětí po obnovení manželského soužití z prostředků v SJM, za účinnosti nového občanského zákona v roce 2014, když odvolací soud nesdílel názor o daru dětem v podobě zhodnocení jejich majetku, neboť to nebylo účastníky tvrzeno. Vzhledem k době jejich vzniku se tyto stavby staly součástí pozemku p. č. [hodnota] zapsanému na LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], a proto je nebylo možno jako samostatné nemovitosti do SJM zahrnout a vypořádat. Odvolací soud dále uvedl, že investice účastníků do výstavby srubů představuje pohledávku za jejich dětmi a je ji třeba vypořádat. Nelze však vycházet pouze z výše poskytnutého úvěru, za který byly podle shodných tvrzení účastníků sruby pořízeny (a také vybaveny), ale za účelem objasnění pohledávky je třeba provést další dokazování.

16. Žalobkyně uplatnila po poučení soudu investici ze SJM do majetku dětí účastníků jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za dětmi účastníků. Žalovaný nesouhlasil s vypořádáním této položky, když uvedl, že tuto položku účastníci včas neučinili předmětem vypořádání a nelze ji již vypořádat ze stejných důvodů jako věcné břemeno vztahující se k chatě účastníků. Vznesl námitku promlčení předmětné pohledávky.

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že sruby byly pořízeny a vybaveny ze společných prostředků. Účastníci potvrdili, že na jejich pořízení byly čerpány úvěry u [právnická osoba]., poskytnuté na základě smluv uzavřených na každého z účastníků dne [datum], celkem ve výši 440 000. Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného z období od [datum] do [datum], ze kterých vyplývají půjčky od fyzických osob v souvislosti s výstavbou srubů a výběry z bankomatů, použité na nákup materiálu a provedené práce. Žalobkyně uvedla, že se osobně o výstavbu srubů zajímala, o nutných nákupech doma hovořili, měla k dispozici i poznámky žalovaného. Žalovaný ty skutečnosti nijak nerozporoval. Žalobkyně uplatnila investici ze SJM do majetku dětí jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Požadovala, aby byla pohledávka přikázána do vlastnictví žalovaného. Odůvodnila to skutečností, že od dětí má informace, že sruby využívá žalovaný ke svým podnikatelským účelům, kdy je pronajímá a provoz a údržbu zajištuje jeho manželka. O vše spojené s provozem srubů se stará žalovaný. Syn účastníků [jméno FO] zřejmě má v souvislosti s pronájmem srubů živnostenské oprávnění, ale o sruby se nestará, nemá z toho žádný příjem, pouze podepisuje, co mu žalovaný předloží. Přippmněla, že v rámci jeho svědeckého výslechu sám uvedl, že otci pomáhá, pokud jde o sruby, pouze ohledně webových stránek na internetu. Dcera [jméno FO] pak nemá se sruby nic společného.

18. Žalovaný uvedl, že syn žalovaného [jméno FO] má živnostenské oprávnění, podniká v souvislosti s pronájmem srubů, plní si s tím spojené povinnosti. Pokud se jedná o dosažený zisk, tak tento se vrací do údržby a rozvoje areálu, v poslední době byl postaven třetí srub, vybudován nový plot. Údržba areálu je poměrně nákladná. Pokud jde o samotný provoz, tak vzhledem k tomu, že žalovaný tam má ustájena hospodářská zvířata, pronajato pole, tak se o provoz areálu (sekání trávy, obhospodařování zvířat), stará on. Syn účastníků má na starosti spíše administrativní stránku jako inzerce na webu, komunikace apod. Dcera účastníků bydlí v Praze a využívá své nemovitosti v [adresa] k rekreačním účelem. Uvažuje o tom, že si v místě vybuduje své zázemí, k čemuž by se použil i případný generovaný zisk.

19. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] vyplynulo, že hodnota pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] před výstavbou srubů byla [částka] a po výstavbě dvou dřevěných srubů, které jsou součástí pozemku, je hodnota [částka]. Zhodnocení pozemku dětí účastníků tak činí částku [částka].

20. Účastníci nepožadovali výslech znalce, žalobkyně souhlasila s provedeným oceněním, žalovaný nesouhlasil se zařazením této položky do vypořádání, k samotné zjištěné ceně neměl připomínky. Pro případ vypořádání navrhoval ponechat tuto pohledávku jako společnou.

21. Žalobkyně byla poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení, dle kterých by měla být pohledávka za dětmi účastníků přikázána žalovanému. Žádné důkazy označeny, ani předloženy ve stanovené lhůtě nebyly. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítl promlčení předmětné pohledávky, je na místě přikázat ji oběma účastníkům společně, tedy každému jednou polovinou. V případě, že půjde o skutečně promlčený závazek, budou promlčením dotčení oba účastníci stejnou měrou. Soud neshledal podmínky pro výjimečné přikázání pohledávky jen jednomu z účastníků, když skutečnosti, které dle žalobkyně svědčí pro to, aby ji nabyl výlučně žalovaný, žalobkyní nebyly jakkoliv prokázány. K tomu viz. rozh. Nejvyššího soudu, sp.zn. [spisová značka].

22. Další položkou, kterou se soud zabýval byl účet na jméno žalobkyně, založený dne [datum], u [právnická osoba]., č.ú. [č. účtu], kde byl ke dni rozvodu zůstatek [částka]. Dle předloženého výpisu z tohoto účtu tam byla dne [datum] zaslána částka [částka] z účtu [jméno FO], matky žalobkyně. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila tvrzení k okolnostem založení účtu, k původu prostředků na něj vložených. Ve svém vyjádření z [datum] žalobkyně sdělila, že se jedná o výplatu podílu o velikosti 1/8 z kupní ceny nemovitostí, které spoluvlastnila se svou matkou. Následně bylo upřesněno, že podíl na nemovitosti nabyla v rámci dědictví po svém zemřelém otci, který byl následně prodán a jí byla převedena část kupní ceny. K prokázání svých tvrzení předložila kupní smlouvu ze dne [datum] ze které bylo zjištěno, že žalobkyně byla se svojí matkou [jméno FO] spoluvlastníkem jedné osminy nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], které prodali za kupní cenu [částka]. Jako svědek byla vyslechnuta matka žalobkyně [jméno FO], která uvedla, že své dceři poslala na její účet částku [částka], nepamatovala si již, v jakém to bylo přesně roce. Dále uvedla, že vlastnili s manželem chatu v [adresa]. Po smrti manžela v roce 1998 byla v dědickém řízení pozůstalost vypořádána tak, že chata byla přikázána do spoluvlastnictví svědkyně a žalobkyně. Neznala přesně velikost podílu dcery, ale byl menší než její. Původně to mělo být tak, že ona zdědí polovinu nemovitosti a tu druhou polovinu zdědí tři pozůstalé děti, Sourozenci žalobkyně se svého podílu vzdali ve prospěch svědkyně, a žalobkyně nabyla svůj podíl o velikosti jedné osminy. Potom se svědkyně rozhodla chatu prodat, kupní cena byla stanovena okolo [částka] a byla zaslána na její bankovní účet. Ona potom podělila děti. Synovi, který jí tam nejvíc pomáhal poslala [částka], a oběma dcerám po [částka]. S ohledem na to, že soud v rámci výslechu neměl pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědkyně, kdy i časově odpovídá zaslání peněz době uskutečněného prodeje nemovitostí, kdy se jednalo podíl, který nabyla žalobkyně v rámci dědictví po svém zemřelém otci, soud dospěl k závěru, že zůstatek na předmětném účtu není součástí zaniklého SJM účastníků a do vypořádání tuto položku nezahrnul.

23. U položky obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] odvolací soud vyslovil, že do vypořádání byla správně zařazena a vypořádána, nalézací soud proto setrval na původním odůvodnění svého rozhodnutí, kdy žádné další dokazování nebylo prováděno. Bylo prokázáno, že žalovaný je společníkem obchodní firmy [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [IČO], jeho podíl činí 67 %. Druhým společníkem je [tituly před jménem] [jméno FO] s obchodním podílem 33 %. Žalovaný u přípravného jednání dne [datum] poprvé od zahájení řízení uvedl, že obchodní podíl není součástí SJM, protože částku [částka] obdržel výlučně od svých rodičů a vložil ji dne [datum] na bankovní účet zřízený ve prospěch firmy [právnická osoba], jak vyplývá z předloženého potvrzení [právnická osoba]. ze dne [datum]. Předání peněz proběhlo osobně u žalovaného a jeho rodičů ve dnech bezprostředně předcházejících provedení vkladu na účet. Předání hotovosti žalovanému byl osobně přítomen také [tituly před jménem] [jméno FO], který se následně stal druhým společníkem, což uvedl žalovaný i ve svém účastnickém výslechu. Žalobkyně přítomna nebyla, následně jí žalovaný [právnická osoba] a darování peněz oznámil. Tvrzení žalovaného o výlučném daru jeho osobě potvrdili rodiče v čestném prohlášení ze dne [datum]. Žalobkyně považovala tvrzení žalovaného o výlučném daru za účelové a nevěrohodné, v době, kdy se rozhodl podnikat, jí oznámil, že si vezme úvěr, dal jí k podpisu souhlas s podnikáním, a jak se ukázalo později i nějakou blankosměnku. O darování peněz rodiči nikdy nehovořil, ve vyjádření k žalobě požadoval vypořádat závazky firmy, které považoval za společné. Matka žalovaného [jméno FO] jako svědkyně k věci uvedla, že jí není známo, že by synovi darovali peníze na podnikání, nepamatovala si ani na to, že podepisovala čestné prohlášení, kde darování potvrdila. Otec žalovaného [Jméno žalovaného] jako svědek uvedl, že žalovanému daroval [částka], když jej požádal o peníze, aby mohl zahájit podnikání. K předání peněz došlo v domě [adresa], byl u toho jen on a žalovaný, nikdo další. Manželka neměla přehled o rodinných financích, následně jí o daru synovi asi řekl. Se společníkem [tituly před jménem] [jméno FO] se osobně seznámil až později v sídle firmy, kdy mu byl představen. Potvrdil, že vlastnoručně napsal čestné prohlášení k žádosti žalovaného a s jeho obsahem souhlasil. Jako svědek byl slyšen též [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že otec žalovaného nabídl svoji finanční pomoc v souvislosti s plánovaným založením firmy, nevěděl, zda žalovanému peníze půjčil či daroval. Ke vložení vkladu [částka] došlo v lednu 2009, svědek přijel pro žalovaného do [adresa], kdy on přistoupil k němu do auta s tím, že peníze měl v tašce a jeli společně do banky, toho dne vůbec neviděl rodiče žalovaného. S otcem žalovaného se seznámil až na slavnostním otevření firmy v dubnu 2009. S ohledem na shora uvedené soud nepovažoval za věrohodné tvrzení žalovaného o tom, že hotovost [částka], použitou jako vklad při [právnická osoba], dostal darem výlučně on, a proto by obchodní podíl neměl být součástí SJM. Navíc ve vyjádření k žalobě toto tvrzeno nebylo, byly navrhovány k vypořádání závazky spojené s podnikáním ve firmě žalovaného, ani před zadáním znaleckého posudku v červenci 2017 tuto skutečnosti žalovaný netvrdil a souhlasil se jeho oceněním a s tím spojenými náklady. Byly zjištěny rozpory mezi výpověďmi slyšených svědků a tvrzením žalovaného ohledně okolností předání hotovosti, matka žalovaného sice podepsala čestné prohlášení, ve kterém darování potvrzuje, následně pak darování takového obnosu popřela. Firma byla založena žalovaným za trvání manželství účastníků, v době, kdy manželství bylo funkční, se souhlasem žalobkyně, a soud proto považoval obchodní podíl za součást SJM. Ke zjištění jeho hodnoty byl vypracován znalecký posudek na stanovení hodnoty obchodního podílu ve výši 67 % žalovaného ve společnosti [právnická osoba], kdy ke dni zániku rozvodu manželství byl oceněn na částku [částka]. Znalkyně při svém výslechu setrvala na závěrech svého znaleckého posudku a potvrdila, že veškeré závazky, která firma má, byly zahrnuty při výpočtu do konečné hodnoty obchodního podílu. Hodnota byla zjištěna výnosovou metodou, která je transparentní, bere v úvahu hospodářský výsledek v proměnné za tři roky s tím, že nejvyšší váha je v posledním roce. Byť žalovaný nesouhlasil s tím, že je obchodní podíl předmětem vypořádání SJM, pro účely vypořádání souhlasil s cenou zjištěnou v roce 2017. Účastníci výslovně nepožadovali aktualizaci znaleckého posudku ke dni rozhodování a akceptovali cenu zjištěnou znalkyní ve znaleckém posudku, stanovenou ke dni rozvodu účastníků. Soud tedy vypořádal obchodní podíl žalovaného v souladu s judikaturou tak, že jej přikázal žalovanému jako společníkovi obchodní společnosti (viz. rozh. NS sp.zn. [spisová značka], a také [spisová značka]) s tím, že žalobkyně má nárok na polovinu jeho hodnoty.

24. Další položkou, kterou požadovala žalobkyně vypořádat, byla pohledávka za rodiči žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení (dále je BZO), neboť účastníci investovali v době svého bydlení do nemovitosti v jejich vlastnictví. Dle LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] k [datum] byli vlastníky domu [adresa], který je součástí pozemku p.č. [hodnota], [Jméno žalovaného] a [jméno FO], rodiče žalovaného. V průběhu řízení pak bylo zjištěno, že nemovitosti byly darovány synovi účastníků, [jméno FO]. Účastníci bydleli v domě od roku 1988, žalobkyně opustila bydliště trvale v polovině srpna 2015 v souvislosti ukončením společného soužití manželů. Dle žalobkyně došlo k první rekonstrukci v roce 1990, která spočívala ve zbudování koupelny, přívodu vody a umístění dlažby. V roce 1993 pak v podkroví vybudovali další dvě místnosti, balkon a vznikl byt nejdříve o velikosti 3+1, následně 4+1. V roce 2004, 2005 proběhla rekonstrukce, kdy došlo ke zbudování bytu o rozloze 100 m2 a následnému rozšíření na mezonetový byt o rozloze 250 m2 a výměře 6+1. žalobkyně vyčíslila, že zhodnocením rodinného domu došlo ke vzniku BZO ve výši min. [částka], když na zaplacení investic byly čerpány prostředky ze stavebního spoření účastníků, jejich příjmů a úspor. Nad rámec stavebních prací hrazených ze stavebního spoření byly vynaloženy v žalobě vyjmenované investice, žalobkyní oceněné na částku [částka]. Dále účastníci zbudovali na pozemku rodičů garáž, kdy šlo o rekonstrukci původní stodoly, přičemž tuto investici vyčíslila na částku [částka]. Další stavební práce kolem rodinného domu v žalobě specifikované, hrazené jako investice ze SJM účastníků žalobkyně ocenila na částku min. [částka]. Ve svém výslechu pak odlišně od žaloby uvedla, že v roce 1990 se nebudovala koupelna, ale kuchyně. Doplnila, že asi jeden rok po nastěhování, v době, kdy byl žalovaný na vojně, platila [částka] jeho rodičům jako nájemné. Účastníci si od počátku bydlení hradili svůj podíl na výdajích s bydlením (elektřina, plyn, voda) a od doby, kterou nebyla schopna určit, pak účastníci platili veškerou platby za elektřinu a rodiče žalovaného za plyn, o výdaj za nákup tuhých paliv se nadále dělili. Ke stavbě garáže uvedla, že byla vybudována asi v roce 1994 z původní stodoly na základě projektu [tituly před jménem] [jméno FO]. Stavělo se svépomocí za pomoci příbuzných. Neznala výši vynaložených nákladů, odhadovala cenu investic ke dni rozvodu ve výši [částka]. Finančně se na stavbě podíleli účastníci s tím, že přispěli i rodiče žalovaného formou poskytnutého [právnická osoba].

25. Žalovaný s tímto uplatněným nárokem nesouhlasil, účastníci bydleli v domě bezmála 27 let, na základě ústní dohody s rodiči žalovaného, že nebudou požadovat náhradu ve formě nájemného. V roce 1990 proběhla pouze úprava stávajícího stavu (výmalba, renovace rozvodů vody, provedení obklady a položení dlažby v koupelně). V té době neměli účastníci dostatek financí, ani zajištěno jiné bydlení, proto došlo k jejich provedení na náklady rodičů. V roce 1993, po narození syna [jméno FO], kdy se účastnící rozhodli zůstat v domě bydlet, byl přistoupeno k rekonstrukci půdních prostor a zbudování jedné obytné místnosti, kterou provedli žalovaný se svým otcem svépomocí. V letech 2004-2005 proběhla rekonstrukce, kterou financovali účastníci z prostředků ze stavebního spoření, avšak toto zhodnocení bylo zcela kompenzováno bezplatným užíváním domu, a proto nemohlo dojít ke vzniku BZO. Na údržbě domu se podíleli standardním způsobem v souvislosti s jeho užíváním. Investice do stavby garáže a okolí domu pak nelze oddělovat, když účastníci užívali po celou dobu nejenom dům, ale i zahradu, včetně dalšího vybavení, starali se o nemovitosti, čímž si minimálně udržovali komfort bydlení. V rámci účastnického výslechu k věci doplnil, že po svatbě se rozhodli založit rodinu s ohledem na možné komplikace s otěhotněním žalobkyně, přičemž neměli dostatek finančních prostředků, a proto se rozhodli bydlet v domě jeho rodičů. Zásadně odmítl, že by žalobkyně platila nějaký nájem, do roku 2004/2005 platili rodiče i celou spotřebu elektřiny, potom ji začali hradit účastníci s tím, že rodiče platili za ně zase spotřebovaný plyn.

26. Svědek [Jméno žalovaného], otec žalovaného potvrdil, že dům [adresa] byl převeden v roce 2018 do vlastnictví vnuka [jméno FO]. Dále uvedl, že účastníci se nastěhovali po své svatbě v roce 1988, kdy měli k dispozici tři obyvatelné místnosti. Žalovaný nastoupil poté na základní vojenskou službu a žalobkyně odešla bydlet ke svým rodičům, ale zakrátko potom se vrátila bydlet k do [adresa], nikdy neplatila žádný nájem. Věděl, že se prováděly nějaké stavební úpravy v domě, a to žalovaným s pomocí svědka, příbuzných a kamarádů žalovaného. Financoval to svědek s manželkou. Pouze poslední stavební úpravu, kdy si účastníci budovali mezonetový byt na půdě, což považoval za zbytečné, si zaplatili sami. Stavební práce a úpravy v okolí domu rovněž financovali jako majitelé domu, žalovaný se podílel svojí prací. Zpočátku platili i elektřinu a další výdaje spojené s bydlením za účastníky. Po plynofikaci se dohodli tak, že účastníci budou hradit za celý dům spotřebovanou elektřinu a rodiče budou hradit všechny další výdaje jako platby za plyn, za nákup tuhých paliv, odvoz odpadů, stočné, daně a poplatky atd. Podíl na režii domu, který hradili rodiče žalovaného, byl určitě vyšší než podíl účastníků. Ke svým poměrům uvedl, že měl celý život, příjem ze zaměstnání, stejně jako manželka, žili skromně, nejezdili např. na dovolené. Příjem si zvyšoval též chovem býků. Netvořili si s manželkou úspory, peníze se investovali do domu. Vztahy se žalobkyní měli dobré, hlídali jim děti, účastníci měli doma zdarma přístup k potravinám, pokud jde např. o maso, vejce. Rodina účastníků jezdila pravidelně na letní i zimní dovolené. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že účastníci bydleli v domě zadarmo, nikdo jim neplatil žádný nájem. Pamatovala si pouze na rekonstrukci v letech 2004-2005, kterou si prováděli účastníci sami, nevěděla, kolik za ni platili. Ohledně prací kolem domu, včetně stavby garáže uvedla, je hradili ze svých prostředků, pracoval na nich tam žalovaný, manžel a řemeslníci ze vsi.

27. Pokud se týká investic do rekonstrukcí v letech 1990 a 1993 k těmto nebyla stavební úřadem dohledána žádná stavební dokumentace, ze které by soud mohl k těmto zjistit bližší informace. Vše napovídá, že se jednalo o technicky méně složité stavební úpravy stávajících bytových prostor, provedených v souvislosti s rozrůstající se rodinou účastníků, z velké části svépomocí. Žalobkyně sice specifikovala práce, které měly být provedeny, avšak její tvrzení nebyla dostatečně prokázána, soudu nebyl předložen žádný důkaz o tom, že předmětné práce byly hrazeny účastníky, pokud jde např. o faktury, platební doklady apod. Ani ze svědeckých výslechů řemeslníků bez pochyb nevyplývá tako skutečnost, výslech rodičů žalovaného, kteří byli vlastníky domu tuto výslovně popřeli. Předmětné práce byly prováděny navíc v době po uzavření manželství, v době, kdy žalovaný byl na vojně, tedy bez stálého příjmu, následně v době, kdy se na počátku zapojení se do stálého pracovního procesu, žalobkyně byla na mateřské dovolené. Důvodně lze předpokládat, že mladé rodině pomáhali finančně rodiče žalovaného, kteří jim umožnili bydlet ve svém domě tak, aby podmínky bydlení byly pro rodinu účastníků vyhovující.

28. Pokud jde o investice do stavby garáže, ze spisu MěÚ ve Starém Plzenci, odboru výstavby, č.j. Výst. 539/93, že dne [datum] bylo rodičů žalovaného vydáno stavební povolení na rekonstrukci stodoly na pozemku p.č. [hodnota], způsob provedení stavby svépomocí. Součástí spisu je projekt zhotovený [jméno FO], IČO [IČO], otcem slyšeného svědka [jméno FO], který uvedl, že spolu s žalovaným, jeho otcem a svým otcem jednali o projektu před jeho zhotovením. Otci předal za zhotovení asi [částka], již nevěděl, kdo mu zaplatil, zda žalovaný či jeho otec. Sama žalobkyně pak uvedla, že rodiče na stavbu garáže poskytli [právnická osoba], co přesně bylo v tomto případě hrazeno účastníky, nebylo žalobkyní tvrzeno, ani prokázáno. Proto nemohlo v této souvislosti dojít ke vzniku pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za rodiči žalovaného. Výstavba garáže pak spadá do stejného časového období jako tvrzené investice do domu v roce 1993, a lze odkázat na shora uvedenou argumentaci, z jakých důvodů lze předpokládat, že tuto též financovali rodiče žalovaného. Obdobně je tomu u investice do úprav okolí rodinného domu, vyčíslených žalobkyní na [částka], ani zde z žádných důkazů nevyplynulo, že tyto hradili účastníci z prostředků v SJM a je tudíž vyloučen vznik tvrzené pohledávky z titulu BZO.

29. Nespornou pak byla investice účastníků do rekonstrukce domu v letech 2004–2005, kdy byl stávající byt rozšířen o nástavbu. Žalobkyně k těmto předložila řadu listin prokazujících nákup [právnická osoba], platby za výrobu a montáž vybavení, jakož i čerpání úvěru ze stavebního spoření účastníků. Předloženy byly listiny o přijetí návrhů smlouvy o stavebním spoření na jméno žalobkyně a žalovaného ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nečinil sporným, že tato rekonstrukce byla hrazena z prostředků účastníků náležejících do SJM, považoval soud za nadbytečné uvádět jejich obsah do odůvodnění rozsudku (ve spise čl. 51-82, 86-89). Ze spisu MěÚ ve Starém Plzenci, stavební odbor č.j. Výst.1452/05 bylo zjištěno, dne [datum] bylo vydáno stavební povolení k předmětné nástavbě domu č.p. 42 v [adresa] a dne [datum] bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, č.j. 2961/07/KR). Z tohoto se podává, že byla provedena nástavba rodinného domu bez vzniku nového bytu se schodištěm do půdního prostoru, při vzniku tří půd s tím že dále došlo k výměně oken, střešní krytiny, výměně krovu a změně tvaru střechy. Ohledně této investice soud posuzoval, zda došlo či nedošlo ke vzniku BZO na straně rodičů žalovaného.

30. V dané věci bylo prokázáno, že účastníci od roku 1988 žili v domě rodičů na základě ústní dohody účastníků s rodiči žalovaného s tím, že bydlí v domě bezplatně a účastníci nehradili nikdy žádnou náhradu (nájemné). Tvrzení žalobkyně o tom, že hradila po určitou dobu nájemné [částka], považoval soud za nevěrohodné a bylo vyvráceno výslechy svědků. Pokud jde o předmětnou investici, nebyl zjištěn jiný důvod než bydlení účastníků, šlo tedy o investice provedené proto, že účastníci dům užívali, a tudíž investicemi zlepšovali i své vlastní bydlení, fakticky tak částečně kompenzovali výhodu bezplatného bydlení. Dále platí, že teprve v okamžiku, kdy skončí možnost účastníků v domě bydlet, odpadá právní důvod investic a mohlo by vzniknout bezdůvodné obohacení vlastníka domu, ovšem jen potud a v té míře, pokud investice účastníků nebyly kompenzovány hodnotou plnění (bydlení), kterého se jim dostalo. V daném případě byl tím okamžikem definitivní odstěhování z domu v polovině srpna 2015. Až jejím odchodem, odpadl právní důvod investic a mohlo dojít ke vzniku BZO. Dle judikatury soud musí porovnat užitek, kterého se účastníkům dostalo bezúplatným bydlením, a to tak, že je nutno zjistit na jedné straně rozsah, v němž byla nemovitost investicemi zhodnocena oproti předchozímu stavu, na druhé straně dobu bezúplatného bydlení v domě rodičů a hodnotu tohoto bydlení. Spravedlivé vypořádání musí vycházet ze zásady ekvivalence (viz. rozh. NS sp.zn. [spisová značka]).

31. Odvolací soud ve svém rozhodnutí potvrdil že došlo ke vzniku pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za rodiči účastníků, resp. otcem žalovaného, avšak neztotožnil se s oceněním výše pohledávky z bezdůvodného obohacení, vzniklé investicemi účastníků do rodinného domu čp. 42 v [adresa], k níž dospěl na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně sice správně v souladu s jím citovanou judikaturou porovnával zhodnocení domu oproti předchozímu stavu (k čemuž odvolací soud neměl výhrady) s užitkem, kterého se účastníkům dostalo jejich bezúplatným bydlením tak, aby spravedlivé vypořádání vztahu bylo založeno na zásadě ekvivalence. Stejně tak správně nepřihlížel k žalobkyní tvrzeným, ale neprokázaným, investicím do domu z 90. let financovaných převážně rodiči žalovaného. Disproporci však odvolací soud spatřoval v tom, že bezdůvodné obohacení v podobě investice do domu provedených v roce 2005 nalézací soud porovnával s užitkem, kterého se účastníkům dostalo v podobě bezplatného bydlení v domě od roku 1990. Jestliže oba rodiče žalovaného ve svých svědeckých výpovědích hovořili o bezplatném bydlení účastníků na základě jejich neformální dohody a případné drobné investice účastníků do domu z 90. let, kterými si zlepšovali vlastní bydlení, byly kompenzovány v podobě jejich bezplatného bydlení v domě, není podle odvolacího soudu důvod k tomuto období již přihlížet. Porovnávat je tak třeba až období od zhodnocení domu po jeho kolaudaci do srpna 2015, kdy žalobkyni skončila možnost v domě bydlet a kdy tedy odpadl právní důvod investic. V tomto okamžiku tedy vzniklo bezdůvodné obohacení rodičů žalovaného, ale jen potud a v té míře, pokud zmíněná investice účastníků nebyla kompenzována hodnotou bydlení, které se účastníkům dostalo v době od září 2007 do srpna 2015. Uložil dále soudu zabývat se námitkou žalobkyně týkající se dosud neukončeného pozůstalostního řízení po matce žalovaného.

32. Pokud nyní nalézací soud vycházel z období, které je dle odvolacího soudu relevantním pro posouzení vzniku bezdůvodného obohacení rodičů žalovaného v důsledku provedených investic účastníků, jedná se o období od září 2007 do poloviny srpna 2015, tedy o 95 a půl měsíce. Soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], obor ekonomika, ceny a odhady, kdy považuje za nutné uvést, že před zadáním znaleckého úkolu s oběma účastníky, prostřednictvím jejich právních zástupců, konzultoval zadání znaleckého úkolu, pokud jde o výměry bytové jednotky, ti měli možnost upřesnit tyto technické parametry, nikdo z účastníků v tomto ohledu nevznesl připomínky k zadání výměr ve znaleckém úkolu, a to ani následně při místním šetření znalce přímo v domě. K tomu došlo ze strany žalobkyně až v souvislosti s vyjádřením ke znaleckému posudku. Znalec vycházel z toho, že od roku 2006 byla užívaná plocha 178 m2. Dle závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byla výše obvyklého nájemného v letech 2006–2015 ve výši [částka] měsíčně. Celkem za 95, 5 měsíce činí obvyklé nájemné [částka]. V dodatku znaleckého posudku ze dne [datum] znalec stanovil obvyklou cenu před předmětnou rekonstrukcí na částku [částka] a k datu odstěhování žalobkyně dle stavu po kolaudaci úprav v roce 2007 na částku [částka]. Zhodnocení nemovitosti investicí účastníků tak bylo zjištěno ve výši [částka]. Pokud soud od zjištěné výše zhodnocení nemovitosti rodičů investicemi účastníků odečetl jejich užitek, tedy obvyklé nájemné, které nebyli nuceni hradit (3 300 000 – [částka]), dospěl k částce ve výši [částka]. V této výši pak vznikla účastníkům pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení za oběma rodiči žalovaného. Dne [datum] matka žalovaného [jméno FO] zemřela a v současné době tedy jde o pohledávku pouze za otcem žalovaného, neboť z rozhodnutí Okresního soudu [adresa] – jih ze dne [datum], č.j. [spisová značka] vyplynulo, že dědicové uzavřeli dohodu, dle které dědictví nabyl dědictví pozůstalý manžel [Jméno žalovaného], narozený [datum], neboť pozůstalé děti mu přenechali své zákonné podíly a nenabyli z pozůstalosti ničeho. Pohledávku soud přikázal žalovanému, který ačkoliv již není vlastníkem domu, v domě nadále bydlí, a tedy pro svou potřebu užívá. Žalovaný je pak povinen v rámci vypořádacího podílu povinen vyplatit polovinu hodnoty této pohledávky žalobkyni.

33. Pokud jde o vypořádání dalších níže uvedených položek, odvolací soud neměl k jejich zařazení a způsobu vypořádání soudem prvního stupně námitky, a tento k nim další dokazování neprováděl. Soud níže uvádí k těmto položkám již zjištěná skutková tvrzení a učiněné právní závěry.

34. Jedná se o vypořádání zvířat, kdy soud se nezabýval vypořádáním stáda 9 ks lam, 4 ks kamerunských koz a 4 ks kamerunských ovcí, neboť v průběhu řízení žalobkyně vzala návrh ohledně nich zpět. Soud z potvrzení o původu zjistil, že majitelem klisny Waleria Vorenne, nar. [datum] byl [právnická osoba], přičemž došlo ke změně majitele na [Jméno žalovaného], bytem [adresa]. Dle faktury ze dne [datum] byla uhrazena kupní cena [částka], včetně DPH, a to [Jméno žalovaného], nar. [datum], bytem [adresa]. Dle průkazu koně IČ 203 [tel. číslo] se dne [datum] narodila klisna [jméno FO], jejíž matkou je Waleria Vorenne. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že vlastníkem klisny Waleria Vorenne je otec žalovaného, není součástí zaniklého SJM účastníků, a tudíž nemůže být předmětem jeho vypořádání. To stejné platí i ohledně jejího potomka, neboť podle § 1073 odst. 1 o.z. plody, které vydává zvíře, náleží vlastníku zvířete, přičemž plodem se rozumí mláďata. Pokud se týká poníka jménem Skipi, dle předložené kupní smlouvy byl zakoupen žalovaným od [právnická osoba] dne [datum] za cenu [částka]. Vzhledem k tomu, že byl pořízen za trvání manželství účastníků, soud jej vypořádal jako součást SJM s tím, že jej přikázal do vlastnictví žalovaného. Žalobkyni se pak dostane polovina jeho pořizovací hodnoty, kterou účastníci neučinili spornou.

35. Pokud jde o vypořádání movitých věcí, byla pořízena jejich fotodokumentace s tím, že následně se účastníci shodli na rozsahu i ceně věcí, které budou předmětem vypořádání v domě [adresa] a na chatě č.e. 197 a žalobkyně vzala ohledně zbývajících návrh zpět. Soud se nadále jejich vypořádáním nezabýval. Ohledně movitých věcí, které soud vypořádal, účastníci prohlásili za nesporné, že byly pořízeny z prostředků v jejich SJM. Ve výroku I. pod body a) a b) uvedené věci považovali účastníci za dostatečně specifikované, všechny byly přikázány do vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyni se dostane polovina hodnoty, na které se účastníci dohodli. Pokud jde o věci ve srubech, jenž jsou součástí pozemku p.č. [hodnota] a 644 pod položkou c) nebyli účastníci schopni dospět ke shodě, pokud jde o jejich ocenění věcí navrhovaných k vypořádání. Soud tedy vycházel z posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], č. [hodnota]-142/2019 ze dne [datum], který samostatné věci ocenil hodnotou [částka]. Účastníci nepožadovali výslech znalce, nepožadovali aktualizaci posudku ke dni rozhodování soudu. Pokud jde o umyvadla, sprchy, WC, sprchové kouty, sklokeramické desky a dřezy s vodovodní baterií, vyjádřil se znalec tak, že by měly být zřejmě oceněny jako součást stavby srubů. Jako sporné v tomto ohledu označil též postele ve srubech, které jsou z dřevěného masivu bez pružného roštu, smontované na místě. Vzhledem k tomu, že soud neprováděl ocenění srubů jako součásti SJM, a soud má za to, že vybavení sociálního zařízení, stejně jako varné desky, dřezy i vodovodní baterie se běžně demontují a vyměňují, neposuzoval tyto jako součást nemovitosti a zahrnul je do vypořádávaných movitých věcí. Jako součást stavby pak bylo posouzeno tedy pouze 6 kusů dřevěných postelí, do srubu zabudovaných, v hodnotě [částka], které odečetl od celkové hodnoty movitých věcí ve srubech. Movité věci v hodnotě [částka] byly přikázány do vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyni bude vyplacena polovina jejich zjištěné hodnoty.

36. Předmětem vypořádání jako součásti SJM byl též zůstatek na osobním účtu žalovaného č. [č. účtu]), vedeného u [právnická osoba]., který byl založen dne [datum]. Dle zprávy banky byl na tomto účtu ke dni rozvodu zůstatek ve výši [částka], který soud přikázal žalovanému s tím, že žalované se dostane polovina této částky. Na jméno žalobkyně je pak vedený účet u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu], založený dne [datum]. Zůstatek na tomto účtu ke dni rozvodu činil [částka] a byl přikázán žalobkyni s tím, že žalovanému vznikl nárok na polovinu částky.

37. Předmětem vypořádání bylo též [Anonymizováno] životní pojištění, č. smlouvy [Anonymizováno], sjednané na jméno žalovaného [datum] na dobu do [datum], tehdy u [právnická osoba]. Kapitálová hodnota ke dni rozvodu manželství činila [částka]. Ke dni rozhodování je pojištění vedeno u [právnická osoba]. Zůstatek byl přikázán žalovanému s tím, že žalobkyni vznikl nárok na polovinu hodnoty.

38. Žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o penzijním připojištění se státním příspěvkem u [Anonymizováno] Penzijní fond Progres č. [hodnota]. Stav finančních prostředků ke dni rozvodu byl [částka] (čl. 231). Dle sdělení ČSOB Penzijní společnost je smlouva nadále aktivní. Zůstatek byl přikázán žalovanému s tím, že žalobkyni vznikl nárok na polovinu hodnoty.

39. Zatímco žalobkyně k vypořádání žádné závazky nenavrhovala, žalovaný specifikoval společné závazky, ohledně nichž pak soud vyžádal zprávy od bankovních ústavů ohledně data založení, výše zůstatků ke dni rozvodu [datum] a informaci o tom, kdo tyto po zániku SJM hradil. Jednalo se úvěrový kartový účet u [právnická osoba]., č. [č. účtu], založený na jméno žalovaného dne [datum], na kterém byl ke dni rozvodu záporný zůstatek ve výši -[částka]. Úvěrový účet byl zrušen k [datum] po úplném uhrazení žalovaným. Dále úvěrový účet vedený u [právnická osoba]., č. [č. účtu], založený [datum] na jméno žalovaného, se záporným zůstatkem ke dni rozvodu -263 246, [částka]. Úvěr byl doplacen žalovaným [datum] a uzavřen k [datum]. Dále úvěrový účet u [právnická osoba]. na jméno žalovaného, č. [č. účtu], založený [datum], se záporným zůstatkem ke dni rozvodu -[částka], který byl žalovaným doplacen [datum] a uzavřen 30. 11. 2017Dále úvěrový účet vedený u [právnická osoba]., č. [č. účtu]) na jméno žalobkyně, založený [datum], se záporným zůstatkem ke dni rozvodu ve výši -[částka], úvěr byl doplacen žalovaným [datum] a uzavřen ke dni [datum]. Posledním vypořádávaným závazkem byl úvěrový účet č. [č. účtu] na jméno žalovaného, vedený u [právnická osoba] spořitelny a.s., založený [datum], se záporným zůstatkem ke dni rozvodu ve výši -[částka]. Úvěr byl vypořádán žalovaným dne [datum]. Všechny závazky v celkové výši [částka] (po zaokrouhlení) vznikly v době manželství, do doby koncentrace řízení proti těmto žalobkyně neměla námitky ve smyslu toho, zda a proč by neměly být součástí SJM, neoznačila důkazy k prokázání takových případných tvrzení. Jestliže některý z manželů po rozvodu manželství hradil na společný dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich vypořádacích podílů, což soud v daném případě učinil, jak bude pojednáno níže.

40. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti ([datum]). Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

41. Nabytí věcí do společného jmění účastníků v době do [datum] je tedy třeba (s výjimkami stanovenými v § 3038 až § 3040, jež se však v dané věci neuplatní) posuzovat podle právní úpravy účinné do [datum], tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum] (dále jen obč. zák).

42. Samotné vypořádání společného jmění manželů se provede dle právní úpravy ke dni zániku manželství a společného jmění manželů, tj. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).

43. Podle § 143 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (odst. 1) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev (odst. 2).

44. Podle § 145 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně (odst.1). Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný (odst. 2). Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně (odst.[právnická osoba] právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně (odst.4).

45. Podle § 42a obč. zák. věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen (odst. 1). Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat (odst. 2). Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch (odst.3). Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch (odst.4).

46. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

47. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (odst. 1).

48. Podle § 742 odst. 2 o.z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

49. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

50. V řízení byla provedena celá řada důkazů a soud v odůvodnění rozsudku popsal a hodnotil pouze důkazy, které považoval za významné pro rozhodnutí ve věci.

51. V dané věci dle soudu nebyly prokázány skutečnosti, které by opodstatňovaly odchýlení se od zásad rovnosti podílů účastníků na majetku, které požadovala žalobkyně z důvodu tvrzeného psychického nátlaku, včetně fyzického napadení, pronásledování, porušování manželské věrnosti. Z rozvodového spisu sice vyplývá příčina rozvratu zejména na straně pro jeho náklonnost k opačnému pohlaví, avšak nebylo prokázáno, že by se tato skutečnost významněji promítla do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (rozh. NS sp.zn. [spisová značka]). Ze svědeckých výpovědí dětí účastníků navíc vyplynulo, že nelze vyloučit, že mimomanželský poměr měla i žalobkyně. Lze dovodit, že v průběhu manželství, především k jeho konci měli zřejmě účastníci partnerské problémy, avšak nebylo prokázáno, že chování žalovaného bylo natolik intenzivní, že by šlo např. o domácí násilí. Tato skutečnost nebyla prokázána ani výslechy svědků, kteří žili s účastníky v jedné nemovitosti, tedy rodiči žalovaného [právnická osoba] účastníků, kteří potvrdili hlasité hádky, ale nikoliv fyzické napadání či jiné projevy psychického nátlaku. Tomuto závěru nasvědčuje např. i skutečnost, že po tvrzeném fyzickém napadení v roce 2012 účastníci obnovili opět manželské soužití a plánovali další společnou budoucnost. Odvolací uložil nalézacímu soudu, aby ještě zhodnotil, pokud jde o otázku ne/rovnosti podílů, skutečnost, že žalovaný nakládal výhradně sám s většinou majetkových hodnot patřícími do zaniklého SJM. Soud se domnívá, podíly účastníků by měly být stejné, a to vzhledem k tomu, že žalovaný výhradně sám aktivně uhradil veškeré společné závazky, čímž zabránil tomu, aby došlo k jejich případnému navýšení např. v důsledku úroků z prodlení či smluvních pokut. Nutno připomenout, že žalobkyně ve své žalobě o vypořádání SJM ani žádná pasiva k vypořádání neoznačila, byť jejich existence jí musela být známá a na jejich splácení se po rozvodu nijak nepodílela. Soud proto neshledal důvody pro žalobkyní navrhovanou disparitu podílů účastníků.

52. Cena všech věcí ve společném jmění, spolu s vypořádávanými zůstatky na bankovních účtech, hodnotou obchodního podílu, pohledávkou z bezdůvodného obohacení za rodiči (resp. otcem) žalovaného a věcným břemenem činí [částka]. Soud do této masy SJM nezahrnoval pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za dětmi účastníků, když tu přikázal oběma společně rovným dílem. Každý z účastníků by měl tedy obdržet majetek v hodnotě jedné poloviny uvedené částky, tj. [částka]. Žalovanému byly přikázány majetkové hodnoty v ceně [částka] a žalobkyni v ceně [částka]. Žalovaný by jí proto měl vyplatit na vyrovnání jejího podílu [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zániku společného jmění manželů zaplatil na společné dluhy [částka], tedy za žalobkyni [částka], je nutno o tuto částku snížit uvedený obnos na vyrovnání podílů, který tak činí [částka]. Tuto částku musí žalovaný zaplatit žalobkyni, aby jejich podíly na společném majetku byly stejné. Soud žalobci dle § 160 o.s.ř. stanovil lhůtu k zaplacení podílu v délce tří měsíců.

53. Pokud se týká náhrady nákladů řízení soud rozhodoval s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, kdy v dané věci jde o řízení mající povahu iudicii duplicis. V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp.zn. Pl.ÚS-st.59/23 ze dne [datum] je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (k tomu viz. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. ÚS 2148/23). Tyto soudu v dané věci neshledal, když každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, podílejí se stejným dílem na žalovaným uhrazených společných závazcích, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

54. S ohledem na výsledek řízení soud dle § 148 o.s.ř. uložil uhradit účastníkům náklady státu, a to rovným dílem. V průběhu řízení stát hradil náklady řízení ve [částka], kdy jde o znalečné, které nebylo uhrazeno ze záloh účastníků. Avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně byla do [datum] osvobozena od soudních poplatků, bude hradit 50 % jejího dílu, pokud jde o náklady státu vzniklé v době osvobození ([částka]) a dále pak celou polovinu nákladů vzniklých poté, kdy jí bylo osvobození odejmuto ([částka]). Celkem je žalobkyně povinna uhradit státu částku [částka] a žalovaný částku [částka], a to na účet Okresního soudu [adresa] – jih, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.