4 C 140/2021-246

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] b) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně a žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všechny zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení existence věcného břemene takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh žalobkyň a), b), c) na určení, že existují služebnosti chůze přes služebné pozemky žalovaného parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí]: 1) ve prospěch panujícího pozemku ve vlastnictví žalobkyně a) parc. [číslo] v tomtéž katastrálním území, 2) ve prospěch panujícího pozemku ve vlastnictví žalobkyně b) parc. č. st. [číslo] v tomtéž katastrálním území a 3) ve prospěch panujících pozemků ve vlastnictví žalobkyně c), pozemků parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] č. st. [číslo] vše v tomtéž katastrálním území.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

IV. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhaly určení existence služebnosti chůze zatěžující služebné pozemky ve vlastnictví žalovaného, a to pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], ve prospěch panujících pozemků ve vlastnictví žalobkyň, a to pozemků p. [číslo] p. č. st. [číslo], p. [číslo] [číslo] p. č. st. [číslo] vše v tomtéž katastrálním území. Žalobkyně a jejich předchůdci užívali a dosud občas užívají služebné pozemky k průchodu severním směrem od pozemku p. [číslo] dále východním směrem od silnice [ulice]. Celková doba užívání cesty přesahuje 20 let a žalobkyně ani jejich předchůdci neměli důvod pochybovat, že jim právo chůze přes služebné pozemky nesvědčí. Předchůdcem žalobkyně a) a b) byli [jméno] a [jméno] [příjmení], předchůdcem žalobkyně c) byl [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Předchůdci žalobkyň užívali stezku vedoucí přes služebné pozemky v přesvědčení, že je s tím vlastník pozemků srozuměn a souhlasí s tím. V terénu byla vyšlapaná pěšina a vlastník průchodu nikdy nebránil. Z uvedeného plynula dobrá víra předchůdců žalobkyň, že mají právo stezku užívat. Cesta se nacházela za hrází bývalého rybníka na pozemku [parcelní číslo]. Hráz je v jednom místě průchozí a umožňuje přístup na komunikaci na pozemku [parcelní číslo] a dále do blízkého lesa. Hlavním důvodem pro užívání stezky přes služebné pozemky bylo zkrácení si cesty. Žalobkyně zakreslily průběh stezky do přiložené ortofoto katastrálního snímku. Žalobkyně mají naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemena, neboť toto věcné právo není zapsáno v katastru nemovitostí a žalovaný aktuálně usiluje o vydání stavebního povolení pro kanalizaci a čističku odpadních vod na služebných pozemcích. Vodoprávní úřad žalobkyně vyzval buď k předložení dohody se žalovaným, anebo k podání žaloby na určení existence věcného břemene.

2. Žalovaný namítal, že žalobkyně nebyly objektivně v dobré víře, neboť neexistoval konkrétní důvod opravňující je k přesvědčení, že vykonávají při průchodu přes pozemky žalovaného své právo. Pouhé přecházení žalobkyň a jejich předchůdců přes cizí pozemek, aniž by se vlastník pozemku bránil, držbou není. Stejně tak není držbou práva odpovídajícímu věcnému břemeni užívání veřejné cesty po pozemcích obce, když tato cesta byla k chůzi užívána v minulosti širokou veřejností. Do doby vydržení nelze započítat užívání veřejné obecní cesty. Podstatou žaloby tak není ochrana věcného břemene stezky, nýbrž ochrana práva obecného užívání pozemní komunikace. Oba služebné pozemky jsou aktuálně zarostlé a průchod přes ně není reálně možný. Pozemky žalobkyň nepřiléhají k pozemkům žalovaného a nejedná se tedy cestu nutnou pro využití pozemků žalobkyň. Za účelem pohodlnějšího přístupu žalobkyň do lesa či zkrácení cesty není možné vydržet služebnost stezky. Takové věcné břemeno by nepřiměřeně omezovala vlastníka služebného pozemku. Žalobkyně zahájily řízení před soudem účelově ve snaze zamezit výstavbě kanalizace a čističky odpadních vod. V průběhu řízení o zrušení opatření obecné povahy-změny územního plánu žalobkyně tento argument nevyužily a učinily tak poprvé až v řízení o vydání společného stavebního povolení.

3. Z výzvy [stát. instituce] ze dne 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že vodoprávní úřad vyzval stavebníka [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a dále žalobkyně, aby do 30. 4. 2021 předložili správnímu orgánu dohodu o vyřešení služebnosti chůze po dotčených pozemcích žalovaného nebo zahájili řízení o určení práva před soudem. Z listin týkajících se návrhu na zrušení opatření obecné povahy-změny [číslo] územního plánu [obec]: 1) Námitek ze dne 24. 10. 2017, 2) návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 19. 3. 2019, 3) doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 8. 2019 se argument týkající se služebnosti chůze neobjevil. Naopak v námitce proti vydání společného povolení pro dobudování kanalizace a čističky odpadních vod ze dne 28. 1. 2020 se žalobkyně b) a c) a v odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 5. 6. 2020 se žalobkyně a) touto argumentací již bránily. Z fotografií předložených žalovaným bylo zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] je dno bývalého rybníka, které je v zarostlé vysokou trávou, pozemek [parcelní číslo] je někdejší hráz zarostlá stromy a keři. Východní část pozemků u komunikace u [anonymizováno] je zarostlá dřevinami a plevelem. Z informací o souborech-fotografií bylo zjištěno, že fotografie ve složce [příjmení] byly pořízeny 28. 9. 2021. Fotografie ve složce [příjmení] byly pořízeny 12. 6. 2020 a 9. 9. 2021. Ze snímků [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno totéž. Ze snímků území ve Veřejném registru půdy LPIS ze dne 7. 7. 2004, 10. 6. 2010, 28. 7. 2012, 10. 6. 2014, 22. 5. 2016, 10. 6. 2018 bylo zjištěno, že louka na pozemku [parcelní číslo] je posečená. Snímky ze dne 18. 5. 2020 a 21. 4. 2007 nejsou dostatečně kvalitní. Z koordinačního situačního výkresu bylo zjištěno, že budoucí stavba čističky odpadních vod má vzniknout právě na pozemku [parcelní číslo] za hrází bývalého rybníka v místech, kde má vést cesta, kterou měly využívat žalobkyně podle nákresu předloženého dne 20. 8. 2021. Z katastrální mapy a ortofoto mapy bylo zjištěno, že pozemky žalobkyň a pozemky žalovaného neleží v bezprostřední blízkosti či návaznosti na služebné pozemky žalovaného p. [číslo]. Z návrhu smlouvy [číslo] o poskytnutí podpory ze [anonymizováno] fondu životního prostředí [anonymizováno], z rozhodnutí [číslo] [anonymizováno] fondu životního prostředí ze dne 29. 3. 2021, souhrnného stanoviska [anonymizováno] ze dne 29. 3. 2021 nebylo pro toto řízení nic podstatného zjištěno. Z listin získaných ze sbírky listin katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně c) nabyla své pozemky kupní smlouvou uzavřenou s Ing. [jméno] [příjmení] dne 12. 12. 2014. Pozemky p. č. st. 217, p. [číslo] nabyl [jméno] [příjmení] kupní smlouvou od manželů [příjmení] ze dne 7. 5. 2001. Manželé [příjmení] nabyli své pozemky od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 7. 5. 1975. Pozemek [parcelní číslo] nabyl [jméno] [příjmení] kupní smlouvou uzavřenou se žalovaným dne 3. 2. 2003. Uvedený pozemek nabyl žalovaný kupní smlouvou od [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 24. 7. 2002. Žalobkyně b) nabyla pozemek p. č. st. [číslo] kupní smlouvou uzavřenou se [jméno] a [jméno] [příjmení] dne 11. 5. 2011. Manželé [příjmení] nabyli své pozemky od [jméno] a [jméno] [příjmení] na základě postupní smlouvy ze dne 4. 12. 1980. Žalobkyně a) nabyla pozemek [parcelní číslo] kupní smlouvou uzavřenou dne 25. 1. 2012 s prodávajícím [jméno] [příjmení]. Žalobkyně a) nabyla pozemek [parcelní číslo] na základě kupní smlouvy uzavřené s manžely [příjmení] dne 30. 5. 2016. Žalobkyně a) nabyla pozemek [parcelní číslo] na základě kupní smlouvy uzavřené dne 20. 5. 2016 s Ing. [jméno] [příjmení]. Na archivní fofografii předložené žalobkyní a) při jednání dne 8. 11. 2021 bylo vidět družstevní lihovar s komínem, o kterém hovořila při výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně a) je vlastnicí pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], žalobkyně c) je zapsána jako vlastník pozemků p. č. st. [číslo], p. [číslo] v tomtéž katastrálním území, žalovaný je zapsán jako vlastník pozemků p. [číslo]. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobkyně b) je vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v dané lokalitě bydlí od dětství. V minulosti se chodilo po hrázi bývalého rybníka na pozemku [parcelní číslo] k řece [anonymizováno]. Po cestě okolo [anonymizováno] mlýna se nechodilo, neboť cesta byla v minulosti zanesená blátem, to se však změnilo po vybudování kanalizace a v současnosti se chodí po této cestě. Cesta po hrázi postupně zarostla včetně části louky trním, přibližně 20 let nikdo cestu neudržuje. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v lokalitě bydlí posledních 42 let. Po hrázi na pozemku [parcelní číslo] vedla v minulosti cesta, po které svědkyně i lidé z městečka chodili do lesa. Odjakživa i v současnosti chodí lidé tímto místem na procházky. Svědkyně uvedla, že se chodilo po vyšlapaných cestičkách po hrázi, ale také pod hrází z obou stran, tzn. po pozemcích p. [číslo]. Pozemky nebyly oplocené, průchodu nikdo nebránil. Cestu využívali například pejskaři či sousedky svědkyně při cestě na šišky či kopřivy. Podle svědkyně je hráz zarostlá poslední dva roky a za uvedenou dobu místo zpustlo a zarostlo. Svědkyně zdůraznila, že nechce, aby v tomto prostředí vznikla čistička odpadních vod. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že lokalitu zná 45 let. Na pozemku [parcelní číslo] je louka, po pozemku [parcelní číslo] vedla pěšina, po které svědek jako dítě chodil ke splavu. Když se nedalo v minulosti projít po hrázi, chodilo se po louce pod hrází. Cestu využívala celá obec včetně žalobkyně a) a dcer paní [příjmení]. Uvedenou cestou se chodilo dále do lesa přes mostek přes potok [anonymizováno]. Do téhož místa se bylo možné dostat také po cestě okolo [anonymizováno] mlýna. V poslední době místo zpustlo kvůli bezohlednému chování nového majitele pozemku [parcelní číslo]. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v lokalitě bydlí 46 let. Svědkyně a ostatní chodili po hrázi nebo po louce pod hrází. Posledních pět let je hráz zarostlá kvůli činnosti vlastníka pozemku p. [číslo] tak se chodí po louce pod hrází, například tudy chodí lidé se psy nebo kočárky. Po louce nebo po hrázi se chodilo k řece a do lesa. O vlastnictví dotčených pozemků se svědkyně ani příchozí nezajímali, nikdo jim v průchodu nebránil. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v lokalitě bydlí 46 let. Přes pozemek p. [číslo] tzv. v rybníku, se chodilo napříč (nikoliv podél hráze) k lesu, druhá cesta vedla po hrázi po pozemku [parcelní číslo]. Cesty využívali všichni z [obec], šlo o zkratku. Nikdo se neptal, jestli po pozemcích může procházet. V poslední době pan [příjmení] hráz rozhrabal, a proto chodí maminky s kočárky kolem [anonymizováno]. Cestu po hrázi v minulosti mj. využívala paní [příjmení] a možná také [příjmení]. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že po hrázi na pozemku [parcelní číslo] chodili lidé do městečka a zpět. Nikdo průchodu nebránil. Nyní je místo zarostlé a po hrázi se nechodí zhruba 10 let. Když se hráz probořila, chodilo se po mezi na louku na pozemku [parcelní číslo]. Svědkyně si pamatuje, že před 80 lety z hráze bývalého rybníka pozorovala bourání komína lihovaru. Z výpovědi starosty žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že místo označené žalobkyněmi není podle jeho názoru průchozí, na pozemku [parcelní číslo] je louka, která je během roku zarostlá. [obec] se seče dvakrát za rok. Na jedné straně údajné cesty u domu pana [příjmení] je vzrostlá zeleň patrná na fotografiích a na druhé straně této cesty je potok široký 2-2,5 m. [obec] přes tento potok je níž po proudu, než označily žalobkyně. Po hrázi se dalo projít před rokem 1995, následně došlo k prokopání hráze. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek se svými dětmi chodil po hrázi k potoku a do lesa. Hráz byla volně průchozí. Když došlo k přerušení hráze, scházeli chodci na dno bývalého rybníka nebo šli z cesty podél hráze. Po pravé straně hráze se nechodilo z důvodu mokřadu. Uvedenými pěšinami chodil nejen svědek a jeho rodina, také paní [příjmení], [anonymizováno] a lidé z města při procházce nebo venčení psů. Cesta po hrázi v poslední době zarostla. Z organizační struktury městyse [obec] dostupné na webových stránkách [webová adresa] bylo zjištěno, že na úřadu pracuje šest zaměstnanců včetně starosty a místostarosty. Nebyl proveden výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] z důvodu nadbytečnosti. O způsobu užívání cesty po pozemcích žalovaného po hrázi i na dně bývalého rybníka se vyjádřili shodně všichni předvolaní svědci a na tomto základě bylo možné spor rozhodnout.

4. Předpokladem věcného posouzení žaloby o určení práva je podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem znamená, že bez rozhodnutí soudu o tvrzeném právu by se postavení žalobkyň stalo nejistým. V tomto případě není v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno ve prospěch žalobkyň váznoucí na pozemcích p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Navíc o existenci věcného břemene je mezi účastníky tohoto řízení spor a jeho výsledek bude mít význam pro řízení vedené u [stát. instituce] o vydání společného povolení pro dobudování kanalizace a čističku odpadních vod. V tomto sporu tedy existuje naléhavý právní zájem žalobkyň na určení existence věcného břemene.

5. Zásadní pro rozhodnutí byla zjištění z výpovědí svědků, kteří v dané lokalitě žijí desítky let. I když se jednalo o příbuzné žalobkyně a) či sousedy žalobkyň a) a c), svědci svou výpověď nepřizpůsobili ve prospěch jedné strany. Jejich výpovědi působily přirozeně. Několik svědků mělo dokonce představu, že budou vyslýcháni ke stavbě čističky odpadních vod. Především tito svědci-pamětníci mohli potvrdit, či vyvrátit tvrzení žalobkyň o držbě práva odpovídajícímu věcnému břemeni chůze přes služebné pozemky p. [číslo] v [obec]. Dále svědci shodně vypověděli kdo, za jakým účelem a kudy cestu užíval. Výpovědi svědků se lišily pouze v tom, kdy se přestala cesta po hrázi, tj. po pozemku [parcelní číslo], využívat. Tento rozdíl však již význam pro rozhodnutí neměl. Druhým výrazným rozdílem ve výpovědích (především svědkyně [jméno] [příjmení] a starosty Ing. [příjmení]) bylo, zda i v současnosti existuje přes pozemek [parcelní číslo] cesta. V té souvislosti byla zástupcem žalobkyň vznesena námitka, že není zjistitelné, kdy byly fotografie z místa starostou a místostarostou pořízeny. Oproti svědkyni [příjmení] však o postupném zarůstání cesty po hrázi i po louce po dně bývalého rybníka hovořili svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno] O tomtéž svědčí fotografie z místa předložené žalovaným. Lze uvěřit tomu, že fotografie pořídili starosta a místostarosta obce dne 12. 6. 2020, 9. 9. 2021 a 28. 9. 2021, tedy ve dnech zjistitelných z informací o souborech. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že starostu vídal v místě dvakrát nebo třikrát do roka v posledních 10 letech. Bylo tedy možné, aby starosta při těchto návštěvách místo nafotil. Především se však charakter území zachycený na fotografiích shoduje s tím, co je dobře patrné z leteckých snímků veřejné databáze půdy LPIS, dále ortofoto snímků katastru nemovitostí a ze snímků dostupných na [příjmení] [příjmení]. Uvedené snímky zachytily postupné zarůstání místa vegetací, která je na straně u silnice [ulice] poměrně vzrostlá a neprůchozí. Na všech snímcích není kromě stop od zemědělské techniky, kterou se sekla tráva louce na pozemku p. [číslo] patrná žádná vyšlapaná cesta či pěšina. Lze tedy uvěřit pouze tomu, že louka může být průchozí pouze po senoseči. K průchodu však není rozhodně využívaná pravidelně a často. Pro zjištění, jak jsou pozemky prostorově uspořádány a kudy má vést žalobkyněmi tvrzená cesta, byla praktická a nezbytná katastrální mapa a ortofoto snímek.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a) je vlastnicí pozemků p. [číslo] žalobkyně b) je vlastnicí pozemků p. č. st. [číslo]. Oba uvedené pozemky žalobkyň a) a b) nesousedí ani nenavazují na pozemky žalovaného p. [číslo] v [obec], po kterých měla vést cesta. Žalobkyně c) je vlastnicí pozemků p. [číslo] p. č. st. [číslo] v [obec] Tyto pozemky se nacházejí za silnicí [ulice] v [obec], zhruba v úrovni hráze na pozemku žalovaného [parcelní číslo]. Žalovaný je vlastníkem pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí není ve prospěch pozemků žalobkyň zapsáno věcné břemeno. V minulosti, prakticky od nepaměti, užívali lidé žijící v [obec] k chůzi cestu vedoucí po bývalé hrázi na pozemku [parcelní číslo]. Chodcům nikdo v průchodu nebránil, stejně tak se chodci nezajímali, zda tak mohou po hrázi procházet. Obyvatelé [obec] po hrázi chodili do blízkého lesa a k řece [anonymizováno] a zase opačným směrem do města. Jednak si tím zkracovali cestu a jednak delší cesta okolo [anonymizováno] mlýna byla zanesená blátem. V polovině 90. let došlo k přerušení-probagrování hráze, a chodci tedy scházeli na dno bývalého rybníka na pozemek [parcelní číslo]. Účelem průchodu přes bývalou hráz, později po louce po dně bývalého rybníka byla návštěva lesa nebo splavu a zkrácení si cesty. Dalším důvodem byla lepší kvalita cesty než okolo [anonymizováno] mlýna, neboť tato delší cesta byla až do vybudování kanalizace zablácená. V současnosti je již několik let cesta po hrázi po pozemku [parcelní číslo] zarostlá. Stejně tak je zarostlý keři, stromy a plevelem vstup na dno bývalého rybníka na pozemku [parcelní číslo] v úrovni pozemků žalobkyně c). Na dně bývalého rybníka na pozemku [parcelní číslo] podél hráze je louka, z předložených snímků není patrná žádná pěšina či cesta, kterou by v trávě chodci vyšlapali. Žalobkyněmi znázorněný průběh tvrzené stezky se nachází v místech, kde žalovaný hodlá vybudovat čističku odpadních vod.

7. Podle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze od roku 2019 nabýt nemovitou věc na základě mimořádného vydržení, přičemž se započítává také doba, po kterou měl držitel či jeho předchůdce věc v nepřetržité držbě i před datem 1. 1. 2014. Podle § 1095 o. z. lze nabýt mimořádným vydržením věc tehdy, uplynula-li dvojnásobně dlouhá doba, než jaké by bylo jinak zapotřebí, i když držitel neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To však neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podmínkou pro mimořádné vydržení je tedy: 1) držba práva odpovídající věcnému břemeni trvající alespoň dvacet let (dvojnásobek doby uvedené v § 1091 odst. 2 o. z.) a 2) držba práva pro sebe podle § 987 o. z. Výkon práva pro sebe odpovídá vůli jednajícího, že mu právo skutečně náleží (tzv. animus possidendi), jedině tehdy jde o držbu. Žalobce tedy není povinen tvrdit a dokazovat, na základě jakého titulu se držby chopil. Stejně tak není povinen dokazovat tzv. kvalifikovanou držbu v dobré víře. Mimořádným vydržením věc či právo naopak nenabyde ten, kdo jednal s nepoctivým úmyslem, což však není totéž jako poctivá držba založená na přesvědčivém důvodu podle § 992 odst. 1 o. z. O nepoctivý úmysl půjde například v situacích uvedených v § 993 o. z. (K uvedenému srov. komentář Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, [číslo] s. [číslo], dále komentář k § 1095 o.z. JUDr. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., dostupný v systému ASPI.) V tomto případě z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně či jejich předchůdci jednali v nepoctivém úmyslu.

8. Bylo prokázáno, že po hrázi na pozemku [parcelní číslo], později podél hráze na pozemku [parcelní číslo] v [obec] chodila široká veřejnost za účelem návštěvy lesa či potoka. Cestu veřejnost užívala od nepaměti, aniž by jí v tom vlastník bránil. Fakt, že žalobkyněmi naznačenou cestu užívali nejen vlastníci žalobkyněmi označených pozemků, ale hojně také obyvatelé [obec] vede nutně k tomu, že se jednalo o obecné užívání cesty. Průchod žalobkyň či původních vlastníků pozemků přes pozemky žalovaného tak nemohlo svědčit o výkonu subjektivního soukromého práva žalobkyň a předchůdců, nýbrž o užívání účelové komunikace. Účelové komunikace se vyznačují čtyřmi rysy: 1) jsou zřetelné v terénu, 2) existuje komunikační potřeba pro spojení jednotlivých nemovitostí, nemovitostí a veřejné cesty nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků a 3) vlastník pozemku dal souhlas s užíváním cesty veřejností, a to i konkludentně. Účelové komunikace spontánně vznikají, aniž by pro jejich zřízení bylo nutné rozhodnutí silničního úřadu a stejně spontánně zanikají, např. když odpadne komunikační potřeba. (K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1868/2000) V daném případě tak soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. jako předběžnou otázku posoudil, že právě tyto podmínky užívání cesty jako účelové komunikace přes pozemky žalovaného byly splněny.

9. V daném případě tedy byla u žalobkyň a jejich předchůdců objektivně vyloučena vůle vykonávat právo chůze pro sebe a žalobkyně a jejich předchůdci průchodem přes pozemky žalovaného nevykonávaly totéž, co je obsahem držby práva stezky (K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22 Cdo 595/2001, 22 Cdo 2887/2004, 2 Cdon 1728/97, 22 Cdo 1141/99). Uvedená rozhodnutí byla vydána v době, kdy v českém právním řádu institut mimořádného vydržení neexistoval, nicméně i tato rozhodnutí řeší vztah držby práva a užívání účelové komunikace. Právě uvedená rozhodnutí vyloučila, že by uživatel účelové komunikace mohl být s ohledem na všechny okolnosti v dobré víře, že je držitelem práva. Vůle vykonávat právo pro sebe pak úzce souvisí s dobrou vírou držitele, že právo vykonává z přesvědčivého důvodu. Konkrétně v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 1358/90, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1992, které ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu citují, je uvedeno:„ K vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemeni nestačí pouhý faktický výkon tohoto práva, ale oprávněný držitel musí vykonávat toto právo pro sebe a být v dobré víře, že k věci mu právo náleží. Taktomu nemohlo v daném případě být za situace, kdy se žalobci, případně jejich předchůdci, domnívali, že pozemek je obecní a slouží k chůzi a jízdě i jiným občanům obce.“ Citované posouzení o vyloučení držby žalobkyň a jejich předchůdců platí i v tomto sporu.

10. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby byl fakt, že pozemky žalobkyň jako panující pozemky na pozemky žalovaného jako pozemky služebné bezprostředně nenavazují. Předmětem tohoto řízení sice nebylo zřízení nezbytné cesty, nicméně i v případě věcného břemene stezky platí, že zásah do práv vlastníka služebného pozemku musí být odůvodněn legitimní potřebou či nutností, která převáží nad povinností vlastníka služebného pozemku výkon cizího práva strpět a zásah do jeho vlastnictví ospravedlní. V daném případě jsou pozemky žalobkyň dostatečně napojeny na veřejné komunikace, nutnost či vhodnost jejich propojení právě stezkou přes služebné pozemky či zlepšení dostupnosti nebo jiný přínos nebyl ani tvrzen. Na okraj lze poznamenat, že vývoj řízení před správními orgány a správními soudy nejprve při schválení změny územního plánu a následně při povolení stavby čističky odpadních vod a mimoděk výpovědi některých svědků (nejvýrazněji svědkyně [jméno] [příjmení]) ukázaly, že smyslem této žaloby nebyla ochrana soukromého subjektivního práva chodit přes cizí pozemky, ale odpor ke stavbě čističky odpadních vod v blízkém sousedství.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je veřejnoprávní korporací a měl by pověřit zastoupením v řízeních před soudy především své zaměstnance obdobně jako statutární města (K tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2434/19). Nicméně podle soudu dostupných informací úřad žalovaného zaměstnává pouze šest osob, z nichž ani jedna s ohledem na zveřejněné tituly nemá právnické vzdělání. V tomto řízení šlo o určení věcného práva na základě mimořádného vydržení. Nejedná se o nárok, který by byl v prostředí obcí řešen běžně, navíc s ohledem na účinnost úpravy mimořádného vydržení nejde o jednoduchý spor. Náklady, které žalovaný vynaložil na své zastoupení advokátem, proto byly vynaloženy účelně. Žalobkyně nevystupovaly v řízení v nerozlučném společenství, a proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl individuálně ve vztahu každé z nich.

12. Tarifní hodnota sporu činila 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činila proto 3 100 Kč. Zástupce žalovaného (1.) převzal a připravil zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., dále sepsal (2.) obranu ze dne 1. 7. 2021 a (3.) dupliku ze dne 5. 10. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Podáním ze dne 11. 8. 2021 zástupce žalovaného nereagoval na nová doplněná tvrzení žalobkyň (jako v případě podání ze dne 5. 10. 2021) a zástupce žalobce tedy měl a mohl uvést totéž v jediném, a to předchozím podání. Dále se zástupce žalovaného podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ([číslo]) zúčastnil jednání dne 8. 11. 2021, které trvalo do 12:36 do 16:10 hodin, a (6.) jednání dne 24. 11. 2021, které trvalo do 09:02 do 09:41 hodin. Zástupce žalovaného tedy učinil šest úkonů právní služby. Žalovanému tedy náleží náhrada odměny advokáta ve výši 18 600 Kč, dále žalovanému náleží podle § 13 odst. 4 a. t. náhrada hotových výdajů za 6 úkonů ve výši 300 Kč za úkon, tj. částka 1 800 Kč. Žalovanému náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 400 Kč ve výši 4 284 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tedy náhrada nákladů řízení žalovaného činila 24 684 Kč Tyto náklady je nutné rozdělit podle počtu žalobkyň na třetiny a každá ze žalobkyň tedy zaplatí částku 8 228 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., povinnost k náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení