4 C 141/2020-244

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: vypořádání SJM, vydání bezdůvodného obohacení a vydání věci takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 498 263 Kč, se zamítá.

II. Řízení se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč, zastavuje.

III. Z věcí patřících do zaniklého společného jmění manželů účastníků se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují: kávovar zn. KRUPS, vinotéka na 12 lahví vína a peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] ke dni [datum] ve výši 200 000 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 404 583 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů a vydání bezdůvodného obohacení. Účastníci dne [datum] uzavření manželství, které skončilo dne [datum] právní mocí rozvodu. Z titulu bezdůvodného obohacení chce vrátit 338 263 Kč, neboť ještě před uzavřením manželství dne [datum] poslal bývalý manžel [příjmení]. [příjmení] žalobkyni částku 350 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], která však patří do výlučného majetku žalobkyně. Proto chce vrátit 338 263 Kč, neboť s částkou se nijak nedisponovalo, až na úhradu nákladů řízení právnímu zástupci. V průběhu manželství obdržela částku celkem 220 000 Kč jako plnění ze směnek, které taktéž obdržela darem a uložila na účet žalovaného. I tuto částku chce vydat jako bezdůvodné obohacení. V jejím výlučném vlastnictví je dále kávovar KRUPS a vinotéka, které dostala darem a protože je má v držení žalovaný, chce je vydat. V rámci vypořádání SJM chce vypořádat úspory, které žalovaný vybral z účtu po ukončení soužití bez souhlasu žalobkyně a dále částky 386 908 Kč, kterou žalovaný uhradil z prostředků SJM na svůj výlučný úvěr za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný uvedl na svoji obranu, že sice částka 350 000 Kč před manželstvím byla složena na jeho účet, byla však v průběhu manželství spotřebována, stejně tak i částka 220 000 Kč obdržená ze směnek. V rámci SJM chce vypořádat částku, kterou uhradila žalobkyně své úvěry u [jméno] účet [bankovní účet] a u [anonymizováno] [bankovní účet], dále nábytek, který si žalobkyně zakoupila do své garsonky po odstěhování. Pokud jde o nárok žalobkyně, tento odmítl, neboť ho uplatňuje zdvojeně, na účtu došlo ke smíchání finančních prostředků a žalobkyně nikdy nevyjádřila nesouhlas s jejich vybráním a použitím. Žalovaný měl před uzavřením manželství na účtu své prostředky ze mzdy a po uzavření manželství uložil na účet prostředky z prodeje nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví. Před uzavřením manželství si z prostředků žalobkyně zakoupili automobil, žalobkyně ho s ním byla vybírat. V průběhu manželství finanční prostředky spotřebovali pro rodinu, na dovolené apod.

3. Žalobkyně následně omezila žalobní nárok z titulu částky obdržené za směnky, kdy namísto částky 220 000 Kč žádala vydat částku 160 000 Kč. Soud tento úkon posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a dle § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil, jak je uvedeno ve výroku II.

4. V průběhu řízení se účastníci shodli na vypořádání kávovaru zn. KRUPS, vinotéky na 12 lahví vína tak, že souhlasili s tím, že se jedná o věci v SJM a že připadnou do vlastnictví žalovaného, který žalobkyni na jejich vypořádání zaplatí částku 5 000 Kč.

5. Za nesporné skutkové tvrzení soud považuje skutečnost, že na účet žalovaného byla složena částka 350 000 Kč jako plnění od bývalého manžela žalobkyně, po zaplacení nákladů řízení zůstala částka 338 263 Kč a dále byla na jeho účet složena částka 160 000 Kč jako plnění ze směnek. Nesporným je také to, že žalobkyně měla dispoziční oprávnění k účtu žalovaného a že žalovaný hradil z prostředků na účtu měsíčně 6 000 Kč na svůj výlučný úvěr u [anonymizována tři slova], který měl žalovaný na pořízení bytu. V tomto bytě po dobu trvání manželství bydlela rodina. Strany se také shodly na tom, že obvyklá cena na zajištění srovnatelného bydlení činí 6 000 Kč měsíčně.

6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo rozvodem dne [datum] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Vypořádat SJM mimosoudně se ani přes pokusy stran nepodařilo (přípis ze dne [datum], ze dne [datum]).

7. Žalobkyně obdržela v rámci vypořádání předchozího SJM s bývalým manželem [příjmení]. [příjmení] částku 350 000 Kč, částka byla složena dne [datum] na účet žalovaného u [obec] [anonymizováno] (dohoda o vypořádání zaniklého SJM ze dne [datum], výpis z účtu [anonymizováno]. [příjmení] za období červen 2014, historie transakcí [anonymizována dvě slova], výpis z účtu žalovaného), z toho byla uhrazena částka 11 737 Kč na náklady právního zastoupení (faktura 2014, oznámení [obec] [anonymizováno] o zadání platby). Dále obdržela částku 160 000 Kč jako její výlučné vlastnictví na základě pohledávek ze směnek (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], přípis ze dne [datum]), která byla vložena na účet žalovaného dne [datum] (výpis z účtu žalovaného).

8. Byt, v němž se nacházela rodinná domácnost, je ve výlučném vlastnictví žalovaného (informace z katastru nemovitostí [list vlastnictví]).

9. Žalobkyně za trvání manželství nesplácela žádný svůj úvěr, neboť úvěrové účty byly zrušeny před uzavřením manželství u [obec] [anonymizováno] ke dni [datum] a u [jméno] [příjmení] [příjmení] ke dni [datum] (přípis [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] a [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]).

10. Žalovaný za trvání manželství neměl stavební spoření, neboť jeho stavební spoření účet č. [bankovní účet] byl vypořádán [datum] a zrušen, úvěr byl pak vypořádán [datum]. Žalovaný splácel měsíčně 6 000 Kč na tento úvěr za trvání manželství a mimo to vložil mimořádný vklad dne [datum] ve výši 150 000 Kč a [datum] ve výši 124 165 Kč (přípis [anonymizována tři slova] ze dne [datum], výpis z úvěrového účtu, smlouva o stavebním spoření a její změna).

11. Žalovaný obdržel za trvání manželství kupní ceny za prodané nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví, které nabyl děděním (usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum]). Z tohoto důvodu byla na účet žalovaného u [obec] [anonymizováno] složena částka 60 000 Kč dne [datum], částka 158 925 Kč dne [datum] a částka 225 000 Kč dne [datum] (výpis z účtu žalovaného, smlouva o koupi nemovité věci ze dne [datum], kupní smlouva ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum]).

12. Žalovaný před uzavřením manželství [datum] zakoupil automobil za částku 265 990 Kč (faktura č. [anonymizováno] [číslo], osvědčení o registraci vozidla), kupní cenu přitom uhradil převodem ze svého účtu u [obec] [anonymizováno] (příkaz k úhradě a výpis z účtu žalovaného).

13. Žalobkyně měla zřízen účet u [jméno] [příjmení] [příjmení] [číslo] kdy na počátku manželství zde měla záporný zůstatek - 4 731 Kč a na konci manželství zůstatek 263 Kč. Transakce za dobu trvání manželství nevybočily z běžného způsobu, jedinými příjmovými položkami byla mzda cca 14 000 Kč měsíčně, která byla pravidelně co měsíc spotřebována (přípis banky ze dne [datum], výpis z účtu za období od [datum] do [datum]). Dispoziční oprávnění k účtu měl v období od [datum] do [datum] žalovaný (přípis banky ze dne [datum]).

14. Žalovaný měl zřízen účet u [obec] [anonymizováno] č. [bankovní účet]. Na tento účet mu pravidelně byla připisována mzda cca 30 000 Kč. Před uzavřením manželství v červnu 2014 vykazoval účet zůstatek 140 306 Kč, následně na účet byly připsány částky z vypořádání předchozího SJM žalobkyně 350 000 Kč, dne [datum] platba za nemovitosti 225 000 Kč, dne [datum] částka 158 925 Kč a odepsán mimořádný vklad na účet [anonymizováno] 50 000 Kč dne [datum], 100 000 Kč dne [datum], dne [datum] platba za automobil 265 990 Kč. V červnu, kdy došlo k uzavření manželství s žalobkyní, vykazoval účet zůstatek 400 205 Kč. Poté dne [datum] došlo k odepsání částky 150 000 Kč a částky 124 165 Kč jako mimořádného vkladu [anonymizováno], v březnu 2014 k připsání částky 50 000 Kč a 40 000 Kč a odepsání částky 40 000 Kč – dle vysvětlení stran se jednalo o připsání částky obdrženou za 1 směnku, kdy z ní byla financována dovolená manželů; o tuto částku došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, proto se soud tímto blíže nezabýval. Dne [datum] připsána částka 60 000 Kč jako kupní cena za prodané nemovitosti žalovaného. Dne [datum] došlo k vložení částky 160 000 Kč. V dubnu 2018 žalovaný vybral 6 * 15 000 Kč, v červnu 9 * 15 000 Kč, v červenci 9 * 15 000 Kč, v srpnu 2 * 15 000 Kč a 8 000 Kč, v září 15 000 Kč a 9 000 Kč, v říjnu 15 000 Kč a 7 000 Kč, v listopadu 15 000 Kč a 14 000 Kč a v prosinci 2018 15 000 Kč a 11 600 Kč. Zůstatek na účtu [datum] činil 200 063 Kč (výpis z účtu). Žalobkyně měla dispoziční právo k tomuto účtu žalovaného u [právnická osoba] od [datum] do [datum] (email ze dne [datum], přípis [obec] [anonymizováno] ze dne [datum]).

15. Soud také provedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně účelu složení částky 350 000 Kč na účet žalovaného, její výpověď se však jeví jako nevěrohodná, neboť je v blízkém příbuzenském poměru k žalobkyni (dcera) a má velmi negativní vztah k žalovanému. Přestože uvedla, že se o obsahu výpovědi neradila s žalobkyní, vypovídala velmi podrobně o vložení částky 350 000 Kč za účelem financování jejího studia na VŠ, o dispozičním právu, o nevědomí žalobkyně, že by se peníze spotřebovaly atd., to vše za situace, kdy jí v době složení předmětné částky bylo 15 let (sama označila, že jí bylo 12 nebo 13 let). Přitom měla v té době stavební spoření a svůj vlastní studentský účet.

16. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že nesouhlasila s použitím částky 350 000 Kč na spotřebu a na dovolené, neboť na tyto byli schopni ušetřit. Dále uvedla, že šetřila ze své mzdy, peníze ukládala do trezoru a platila z toho dovolené, a co bylo potřeba. Částka 350 000 Kč měla sloužit jako rezerva a posléze měla být dána dceři a také měla splácet úvěr z bývalého manželství. Částku 160 000 Kč chtěla přidat ke svým penězům na účtu žalovaného a chtěla přispět žalovanému na nové auto. Po dobu trvání manželství neměla přehled o pohybech na účtu, neměla potřebu, nikdy žádné výhrady k dispozici s prostředky nevyslovila.

17. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že dispoziční právo žalobkyni zřídil, aby ji ochránil, kdyby se mu něco stalo. Žádná dohoda o úschově nebyla. Žalobkyně chtěla pořídit nové auto, které spolu byli vybírat, a s použitím jejích finančních prostředků souhlasila. Kupní cenu auta nemohl hradit až z toho, co získá prodejem nemovitostí, neboť auto kupoval dřív. Žalobkyně ze svého platu nebyla schopna ušetřit, byla neustále v mínusu. O všech transakcích věděla, i o splátkách hypotéky. Po odstěhování žalobkyně byl konsternován a utrácel každý týden např. na festivalech, za společnice. Domnívá se, že žalobkyně si vzala úvěr, z něhož hradila nábytek do garsonky.

18. Za trvání manželství manželé financovali zahraniční dovolené, placené z účtu žalovaného a také svatební hostinu (výpis z účtu žalovaného, smlouvy o zájezdu, pokladní doklady, oznámení o zadání domácí platby, faktura).

19. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. Zcela zbytečný by byl znalecký posudek na nábytek, který měla žalobkyně zakoupit, neboť žalovaný nedoplnil dostatečně skutková tvrzení. Nadbytečný by byl i znalecký posudek na obvyklou cenu nájmu, neboť účastníci se na ní shodli. Ani důkaz výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] soud nepovažoval za podstatný, neboť byl navržen k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně uložení peněz na účet žalovaného, což bylo zjištěno z jiných důkazů a o účelu uložení těchto peněz svědek vypovídat nemohl, neboť nebyl u dohody mezi účastníky.

20. Soud důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř., listiny považuje za přesvědčivé, nebyly stranami napadnuty, proto z nich vycházel. Výpovědi však byly tendenční, s patrnou snahou uspět ve věci, zcela nevěrohodná byla výpověď dcery žalobkyně.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Manželství účastníků trvalo krátce, od [datum] do [datum]. Účastníci ukončili společné soužití v dubnu 2018. Za dobu trvání manželství manželé v rámci SJM nenabyli žádný majetek, kromě kávovaru a vinotéky, o nichž se strany dohodly, a k vypořádání tak zbývá pouze finanční částka na účtu. Tato ke dni ukončení manželství činila 200 000 Kč. Na účtu žalobkyně nezbylo v podstatě nic k vypořádání. Tvrzení žalovaného ohledně zakoupení nábytku do garsonky žalobkyní nebylo ani přes poučení soudu upřesněno co do konkrétních věcí, ani prokázáno a žalobkyně to zcela popřela. Tvrzení žalobkyně, že by žalovaný disponoval jinými účty, nebylo ani přes výzvu soudu prokázáno, stejně jako tvrzení žalovaného, že žalobkyně splácela za trvání manželství své úvěry, toto bylo dokazováním vyvráceno.

22. Oba účastníci měli před uzavřením manželství své výlučné prostředky, žalobkyně z vypořádání předchozího SJM, žalovaný z prodeje nemovitostí, oba ze svých mezd. Žalobkyně tak sice vložila na účet žalovaného před uzavřením manželství částku 338 263 Kč, ale i žalovaný před uzavřením manželství vložil ze svých výlučných prostředků částku 383 925 Kč jako kupní cenu za prodané nemovitosti. Oba tedy vstupovali do manželství s přibližně stejným vkladem výlučných prostředků, které následně spotřebovávali. V průběhu trvání manželství žalobkyně vložila na účet částku 160 000 Kč a žalovaný částku 60 000 Kč. Rodina hospodařila běžným způsobem, žádné výkyvy, až na níže uvedené nebyly zjištěny, z účtu žalobkyně bylo spotřebováváno vše, co průběžně přicházelo na účet, tj. mzda žalobkyně a z účtu žalovaného většinou také, z toho účtu byly hrazeny i dovolené apod. Žalovaný však v průběhu manželství hradil z prostředků na účtu, tj. náležejících do SJM hypotéku ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to za byt, v němž byla rodinná domácnost. Obvyklá cena obdobného bydlení byla stejná, tj. také 6 000 Kč měsíčně.

23. Z účtu žalovaného však v průběhu trvání manželství proběhly i nestandartní přesuny, kdy investoval z prostředků SJM do svého výlučného vlastnictví, když platil úvěr na pořízení bytu ve výlučném vlastnictví částku 150 000 Kč dne [datum] a částku 124 165 Kč dne [datum] a dále po ukončení společného soužití v dubnu 2018 vybral pro svoji výlučnou spotřebu, aniž by prokázal spotřebu pro rodinu v měsíci květnu 2018 6* 15 000 Kč, z toho pouze 1* 15 000 Kč je běžnou spotřebou, jak je zřejmé z výběrů v předchozí době trvání manželství, je tedy nutno započítat 5* 15 000 Kč, tj. 75 000 Kč. V červnu tak vybral 9* 15 000 Kč, nutno započíst 8*15 000, tj. 120 000 Kč, v červenci vybral 9* 15 000 Kč, nutno započítat 8*15 000, tj. 120 000 Kč, v srpnu vybral 2* 15 000 Kč, nutno započítat 1*15 000, tj. 15 000 Kč, v září, říjnu, listopadu a prosinci neproběhl žádný atypický výběr, který by bylo nutno vypořádat. Žalovaný ani přes výzvu soudu neprokázal, že by těmito částkami saturoval potřeby rodiny či domácnosti, naopak uvedl, že je spotřeboval zcela pro sebe. Tyto částky tak soud zohlední při vypořádání.

24. Pokud jde o tvrzené bezdůvodné obohacení, dospěl soud k závěru, že k tomu nedošlo. Žalobkyně sice vložila své výlučné finanční prostředky na účet žalovaného, neprokázala však, že by došlo k dohodě o úschově těchto peněz a jejich následnému vrácení, netvrdila ani, kdy by se tak mělo stát. Soud neuvěřil jejímu tvrzení o rezervě, neboť žalobkyně musela vědět s ohledem na to, že měla dispoziční právo k účtu, že automobil kupuje žalovaný právě z těchto uložených prostředků, neboť v době úhrady kupní ceny automobilu, žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na účtu ke koupi. O koupi automobilu žalobkyně věděla zcela určitě. Přitom nebylo z její strany tvrzeno, že by tyto finance žalovanému pouze zapůjčila. Navíc žalobkyně uváděla různé důvody pro uložení této částky na účet žalovaného, nejenom, že měla sloužit jako rezerva, ale také, že měla být použita pro financování studia dcery či na splácení úvěrů z předchozího manželství. Soud má za to, že pokud žalobkyně vložila finance na účet žalovaného, přestože měla k dispozici svůj účet, případně mohla peníze vložit na účet dcery či na její stavební spoření, učinila tak s plným vědomím, že plní něco, k čemu není nijak povinna ani zavázána. Soud neuvěřil jejímu tvrzení o výhodnosti úroku na účtu žalovaného oproti účtu žalobkyně, ani tomu, že peněžní prostředky byly určeny dceři, pak by totiž vůbec nebyl důvod ukládat je na účet žalovaného, zejména za situace, kdy dcera disponovala účtem i stavebním spořením. Také je pravdou, že uložit peníze pro dceru na účet cizí osoby by bylo vysoce neopatrné v případě, že by se s žalobkyní či žalovaným něco stalo, v takovém případě by totiž získání peněz dcerou bylo velmi složité a soud nevěří tomu, že by žalobkyně takto postupovala, pokud by skutečně byly peníze určeny pro dceru. Žalobkyně tak nijak relevantně nevysvětlila a neprokázala, za jakým účelem prostředky na účet vložila. To se týká i částky 160 000 Kč. Přitom je zřejmé, že obě částky se průběžně spotřebovávaly a žalobkyně, která měla dispoziční oprávnění k účtu a také měla k dispozici výpisy z účtu, měla a mohla o jejich spotřebovávání vědět. Stejně tak i žalovaný vložil své výlučné prostředky na účet, které byly průběžně spotřebovávány.

25. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku. Podle § 708: to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Podle § 709: (1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. (2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Podle § 714 (1) V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle § 736: Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740: nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1): Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. (2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Podle § 2991: (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2997: (1) Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

26. Strany žádaly vypořádat jejich společné jmění manželů dle § 736 o. z. Kromě 2 movitých věcí, a to kávovaru a vinotéky (o nichž se strany dohodly tak, že připadnou žalovanému za náhradu 5 000 Kč) a finančních prostředků na účtu žalovaného nebyly zjištěny jiné položky k vypořádání. Ke dni ukončení manželství, resp. právní moci rozvodového rozsudku [datum] byl na účtu žalovaného zůstatek ve výši 200 000 Kč. Tato částka je součástí SJM. V rámci vypořádání je nutno zohlednit částky vybrané žalovaným v době, kdy zaniklo společné soužití účastníků. Celkem tak žalovaný vybral postupně 330 000 Kč, když tato částka nepředstavovala obvyklou správu majetku, kdy výběry z účtu provedených žalovaným byly v bezprostřední časové návaznosti a je nutno je posoudit jako jeden skutek a sečíst (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 3128/2013:„ Jestliže jeden z manželů nakládá s úsporami, které jsou v zákonném majetkovém společenství způsobem, který je v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák., pak k tomuto úkonu za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat. Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 45). Prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem.“. Obdobně např. 22 Cdo 2465/2010 aj. Soud dospěl k závěru, že nakládání manžela s částkou celkem 330 000 Kč netvořilo obvyklou správu majetku v SJM, bylo zcela nad rámec konkrétních majetkových poměrů manželů a nebylo za společného soužití zvyklostí; žalobkyně s výběrem a následným nakládáním s touto částkou nesouhlasila, což jednak projevila v tomto řízení a jednak to vyplývá i ze skutečnosti, že k tomu došlo v době, kdy spolu manželé již nežili a jejich vztah byl negativní. K nakládání s těmito prostředky tak došlo v rozporu s § 714 o. z. Dále musí žalovaný nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní, tj. jako mimořádný vklad u [anonymizováno], kterým splácel svůj výhradní hypoteční úvěr v celkové výši 274 165 Kč, byť s tím žalobkyně souhlasila, a to podle § 742 odst. 1 písm. b). Pokud jde o další částky, které měsíčně žalovaný hradil na úhradu téhož dluhu ve výši 6 000 Kč měsíčně, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 3428/2020:„ Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná (§ 690 o. z. věta první). Peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti ze společného jmění manželů se nenahrazují; nejde totiž o„ to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek“. Částky vynaložené takto na zajištění bydlení rodiny. Nahrazuje se to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek; v zásadě tedy i splátky hypotéčního úvěru, vynaložené ze společného majetku na nemovitost ve výlučném vlastnictví. Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Může však nastat situace, kdy dojde k souběhu hypotéz obou uvedených ustanovení; peníze vynaložené ze společného majetku slouží k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, a současně i jsou i vynakládány na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit z hledisek uvedených v § 2 odst. 2 o. z., zejména zvážit, zda částka takto vynaložená by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdyby současně nebyla vynaložena na výhradní majetek, a zda šlo o vydání přiměřené peněžní částky (částek). Podle výsledku této úvahy pak bude možno rozhodnout o úhradě toho vnosu – úplné, částečné anebo o tom, že vnos uhrazován nebude. Je-li tedy v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které bydlí, resp. ji užívá rodina manželů, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo“. Ohledně těchto částek má soud za to, že stejnou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného nebo podobného bydlení, a není zde tedy povinnost vnos nahrazovat; na výši obvyklého nájemného se strany shodly.

27. Celkem je nutno do aktiv SJM zahrnout částku 809 165 Kč (200 000 Kč + 330 000 Kč + 274 165 Kč). Podíl každého z manželů tvoří , tj. 404 582 Kč. Manžel dostává věci v hodnotě 5 000 Kč (kávovar a vinotéka), a dále prostředky na účtu 200 000 Kč a již vybral částku 330 000 Kč a také užil částku 274 165 Kč na svůj výhradní majetek, tj. dostal celkem 809 165 Kč, ale náleží u jen 404 582 Kč a je tak povinen ještě zaplatit žalobkyni částku 404 582 Kč. Oproti tomu žalobkyně nezískala nic ze SJM, její podíl však činí také 404 582 Kč, tj. tuto částku jí musí žalovaný zaplatit.

28. Pokud jde o rozhodnutí, komu přikázat prostředky na účtu, zde, vzhledem k tomu, že se jedná o účet žalovaného, nebylo vhodnější varianty, když přikázání žalobkyni by vyvolalo nutnost rozhodnout i o vydání těchto finančních prostředků.

29. Pokud jde o žalobkyní požadované bezdůvodného obohacení, rozhodl soud dle § 2991 ve spojení s § 2997 o. z. Je sice pravdou, že žalobkyně vložila na účet žalovaného částku 338 263 Kč (resp. 350 000 Kč po úhradě částky za právní zastoupení) a částku 160 000 Kč, a že samotným vložením se nestaly součástí SJM, a to ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 638/2011:„ Samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů“, tyto částky byly však průběžně spotřebovávány se souhlasem žalobkyně, zejména pokud jde o první z nich, která byla z velké části spotřebována na koupi automobilu žalovaného. Žalobkyně taktéž potvrdila, že zbývajícími peněžními prostředky chtěla žalovanému přispět na druhé auto, k jehož koupi nedošlo. Žádný jiný právně relevantní důvod vložení peněz na účet prokázán nebyl, tj. nebyla prokázána úschova peněz, nebyla ani tvrzena dohoda o vrácení peněz či půjčce apod., nebyl tvrzen žádný důvod, pro který by žalobkyně měla povinnost peníze žalovanému na účet uložit a jaká povinnost žalovaného by z toho plynula. Žalobkyně žádný důvod pro uložení těchto peněz na účet žalovaného neprokázala, důvody uváděla rozličné a soud jim neuvěřil, když jediným důkazem byla nevěruhodná výpověď dcera a nekonzistentní výpověď žalobkyně, která v ní uváděla důvody různé. Vložené finanční prostředky byly průběžně spotřebovávány a konzumovány a nelze ani zjistit výše prostředků, které spotřebovány nebyly, neboť prostředky se používaly na úhradu společných potřeb spolu s prostředky patřícími do SJM a spolu s prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně peníze složila na účet žalovaného, i když věděla, že k tomu nemá žádnou povinnost, platí, že žalovaný není povinen je vydat podle § 2997 o. z., neboť žalobkyně ho obohatila s vědomím, že k tomu není povinna. Podle rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 28 Cdo 5089/2017:„ Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl“. Proto soud v této části žalobu zamítl (výrok I.).

30. Okrajem soud podotýká, že žalobkyně chtěla nejenom vrátit její výlučné prostředky, ale i vypořádat všechny výběry žalovaného z účtu v období po ukončení soužití a všechny vklady a splátky hypotéky, opomněla však zohlednit výlučné prostředky žalovaného z prodeje jeho nemovitostí ve výši 443 925 Kč, které také byly spotřebovány v průběhu manželství.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to s ohledem na charakter sporu – vypořádání SJM a s ohledem na vysokou částku, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně totiž požadovala žalobou zaplatit 338 263 Kč + 220 000 Kč (zavinění na zastavení řízení je nutno přičíst žalobkyni) + 153 000 Kč + 193 454 Kč, celkem 904 717 Kč, bylo jí však přiznáno pouze 404 582 Kč, což je 45 %, tedy její úspěch byl zhruba stejný jako neúspěch. Navíc je nutno přihlédnout k charakteru sporu, kdy se jedná o vypořádání SJM, tj. vypořádání se mohl domáhat každý z účastníků.

Poučení