4 C 16/2025 - 39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení částky 295 626,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části nároku na zaplacení částky 14 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 875 Kč ve výši 12 % ročně od 19.1.2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 98 244,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 98 244,64 Kč a od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části nároku na zaplacení částky 7 734,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 734,13 Kč ročně od 19.1.2025 do zaplacení, zamítá.

V. Žaloba o zaplacení částky 51 975,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 975,30 Kč od 19.1.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 17.1.2025 domáhá přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 243 651,60 Kč s příslušenstvím a majetkovou škodu ve výši 51 975,30 Kč s příslušenstvím, které mu měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u žalované a rovněž u správních soudů, přičemž šlo o řízení o žádosti ze dne 14. 8. 2008, kterou se žalobce domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do služeb LZS a SAR s příslušenstvím. O žádosti bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím Velitele vzdušných sil čj. MO 69009/2024-3031 ze dne 24.1.2024, nicméně i toto bylo následně žalobcem napadeno žalobou a dále kasační stížností, když ke dni podání žaloby nebylo s konečnou platností řízení ukončeno. Ke dni podání žaloby činí délka správního řízení 16 let 5 měsíců a 3 dny. Žalobce uplatnil nárok u žalované dopisem ze dne 18.7.2025, přičemž ke dni podání žaloby nebylo na uplatnění jakkoli reagováno. Žalobce tedy vychází z postupu žalované v obdobných věcech. Žalobce akceptuje žalovanou zvolenou výchozí částku za 1 rok trvání řízení ve výši 17 000 Kč, nesouhlasí však s tím, že by měla být za první dva roky řízení přiznána částka v poloviční výši, má za to, že taková redukce nedává žádný smysl ve správním řízení, které má stanoveno lhůty pro rozhodnutí. Dále nesouhlasí s tím, že by správní řízení bylo tak složité, aby zde byl dán důvod pro snížení výchozí částky o 40 %, souhlasí s tím, aby pro určitou složitost řízení byla základní částka snížena o 20 %. Rovněž nesouhlasí s dalším snížením o 40 %, které činí žalovaná v obdobných věcech z důvodu, že řízení probíhalo ve třech instancích. Navrhuje redukci z toho důvodu o 20 %. Žalobce rovněž akceptuje zvýšení základní částky o 30 % z důvodu zvýšeného zájmu řízení pro žalobce, jak je provedla žalovaná v typově shodných věcech. Pokud jde o majetkovou škodu, uplatňuje žalobce náhradu nákladů na právní zastoupení, které bylo s ohledem na délku správního řízení nutné. Z tohoto titulu uplatňuje částku 51 975,30 Kč za úkony učiněné před správním orgánem v letech 2012 – 2024, včetně příslušenství. Ve vyjádření datovaném 23.4.2025, uvedl tyto úkony právní služby, které jeho právní zástupce učinil ve správním řízení a jejichž úhrady se v tomto řízení domáhá: 1. 11.5.2010 Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení - urgence činnosti odv. orgánu 2. 15.12.2010 – doplnění žádosti 3. Odvolání proti sloučení do společného řízení ze dne 20.9.2011 4. Návrh na převzetí věci z důvodu vhodnosti 5. Doplnění žádosti z 9.5.2012 6. Sdělení žadatele z 9.6.20125. ¨ 7. Účast u jednání u správního orgánu dne 14.9.2012 8. „vyjádření účastníka po nahlédnutí do spisu s důkazními návrhy“ z 14.11.2012 – obsáhlé podání vzešlé v návaznosti na prostudování spisového materiálu v Olomouci dne 14.9.2012 9. účast u výslechů svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] – v Olomouci dne 12.12.2012 10. účast u výslechů svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] – v Čáslavi dne 16.1.2013 – 11. účast u výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno]) – v Praze 17.5.2013 12. účast u výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] – v Plzni 6.6.2013 13. nahlédnutí do spisu v souvislosti s ukončením dokazování – v Olomouci 14. sepisu odvolání z 7.10.2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně 15. sepisu podání z 30.11.2015 týkající se věci samé (zejm. k námitce promlčení) 16. nahlédnutí do spisu dne 10.3.2017 17. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne 18.4.2017 18. odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu dne z 4.2.2019 vč. odůvodnění 19. Vyjádření k projednání žádosti o doplatek platu z 27.6.2022 (po zrušení předchozích rozhodnutí ze strany správního soudu)

20. Sdělení k výzvě o předložení dokladů z 16.11.2022 21. Nahlédnutí do spisu dne 2.6.2023 22. Vyjádření účastníka po nahlédnutí do spisu s důkazními návrhy z 19.6.2023 23. Odvolání proti rozhodnutí spr. orgánu I. stupně z 11.9.2023 vč. odůvodnění.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Činí nesporným, že správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobci tak náleží peněžitá kompenzace za nesprávný úřední postup. Žalovaná na základě předběžného uplatnění nároku žalobce ze dne 18.7.2024 přiznala a vyplatila žalobci částku 122 797,83 Kč jako nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku správního řízení. Žalovaná posoudila nárok žalobce s přihlédnutím ke všem zákonným kritériím a dospěla k částce, kterou považuje za adekvátní, jakékoli další nároky žalobce odmítá. Žalovaná dále uvedla, že přípisem ze dne 17.1.2025, který byl žalobci doručen 22.1.2025, reagovala na předběžné uplatnění nároku žalobce a dne 22.1.2025 rovněž žalobci přiznanou částku uhradila, žaloba ze dne 17.1.2025 je tak předčasná. Žalovaná má za to, že nepatrné prodlení s výplatou bylo způsobeno neposkytnutím součinnosti ze strany právního zástupce žalobce, který k opakovaným výzvám žalované činěným již od 19.12.2024 ke sdělení čísla účtu žalobce, číslo účtu nesdělil. Žalovaná tak musela číslo účtu žalobce dohledávat u finančních orgánů státní správy. Žalovaná stanovila výchozí částku za každý rok trvání nepřiměřeně dlouhého správního řízení na 17 000 Kč, celkově žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu za řízení trvající od podání žádosti ze dne 14.8.2008 do právní moci rozhodnutí velitele vzdušných sil čj. MO 69009/2024-3031, ze dne 24. 1. 2024, které nabylo právní moci 25.1.2024. Za první dva roky řízení přiznala žalovaná náhradu v poloviční výši, rovněž přihlédla k tomu, že řízení bylo mimořádně skutkově složité, a to zejména pro obsáhlost podkladů pro vydání rozhodnutí. Z důvodu složitosti tak žalovaná přistoupila ke krácení náhrady o 40%. O stejné procento pak žalovaná snížila náhradu rovněž z důvodu, že řízení probíhalo v několika stupních. Zvýšený význam řízení shledala žalovaná v pracovněprávním charakteru řízení a v tom, že předmětem řízení byla nikoli zanedbatelná finanční částka, proto žalovaná zvýšila základní částku z tohoto důvodu o 30 %. Majetkovou škodu, kterou žalobce uplatňuje, odmítá žalovaná zcela, jednak z důvodu, že nebyla u žalované řádně uplatněna – žalobce uvedl pouze celkovou částku, přičemž žalovaná si není povinna dovozovat, jakou částku a za jaké úkony žalobce požaduje uhradit za zastupování advokátem ve správním řízení. Nadto ve správním řízení o žádosti si každý z účastníků nese náklady ze svého, žalobce tak nemá nárok na jejich náhradu.

3. Žalobce vzal následně žalobu zpět v části, ve které byl nárok žalobce žalovanou uspokojen, tedy v částce 122 797,83 Kč s příslušenstvím. Soud tak při jednání řízení v této části zastavil.

4. Soud při jednání vyzýval žalobce k odstranění nedostatku podmínky řízení, a to doložení, že žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku uplatnil rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení za období od 26. 1. 2024 do 17.1.2025. Současně soud žalobce poučil, že v případě, že tento nedostatek neodstraní, bude řízení v této části zastaveno. Na to právní zástupce žalobce uvedl, že předběžné uplatnění bylo žalované podáno 25. 7. 2024, přičemž tedy ohraničovalo konec správního řízení právní mocí druhostupňového správního rozhodnutí, žádost již nebyla jakkoli doplňována.

5. Vzhledem k tomu, že se odstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že část nároku vztahujícího se k nepřiměřené délce správního řízení za období od 26.1.2024 do 17.1.2025 nebyla u žalované předběžně uplatněna, přes výzvu soudu odstranit nepodařilo, zastavil soud řízení v odpovídající části nároku na zaplacení částky 14 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to dle ust. § 104 odst. 2 o.s.ř. (výrok I.).

6. Soud zjistil tyto skutečnosti: Z podstatného obsahu správního spisu vedeného žalovanou pod č.j. 306-00370-09-3-25 následující skutečnosti: Dne 14.8.2008 bylo u žalované na návrh žalobce zahájeno řízení u o doplatek platu. Žádost byla zamítnuta jako nedůvodná správním orgánem I. stupně dne 22.8.2008. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání z 15.9.2008. Rozhodnutím Velitele společných sil ze dne 11.12.2008 bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 19.1.2009. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.4.2010, č.j. 22 Ca 55/2009 – 60, bylo rozhodnutí správního orgánu II. stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení – důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Následně vydal správní orgán II. stupně rozhodnutí ze dne 3.6.2010, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc byla tomuto orgánu vrácena. Ve věci byl dne 22.7.2010 vyslechnut svědek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 28.8.2010 bylo usnesením přerušeno řízení a žalobce byl vyzván k odstranění vad žádosti. Usnesením ze dne 31.8.2011 bylo rozhodnuto o spojení skutkově obdobných věcí, přičemž k odvolání žalobce bylo toto usnesení změněno rozhodnutím z 18.10.2011 Vojenského útvaru Olomouc tak, že se vypouští výrok o spojení věcí. Dne 22.12.2010 byla žádost žalobce k výzvě správního orgánu doplněna. Usnesením ze dne 21.1.2012 bylo v řízení pokračováno a bylo oznámeno konání ústního jednání. Ústní jednání se konalo 14.9.2012. Ve dnech 12.12.2012, 16.1.2013, 17.5.2013 a 16.5.2013 byli vyslechni svědci [Anonymizováno] a [jméno FO]. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně z 16.9.2013 byla žádost žalobce jako nedůvodná zamítnuta a rovněž bylo konstatováno promlčení nároku. Odvolání žalobce ze 7.10.2013 bylo rozhodnutím Generálního štábu Armády ČR z 8.1.2014 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce napadl výše jmenované rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který o ní rozhodl rozsudkem ze dne 9.7.2015 tak, že zrušil rozhodnutí Generálního štábu Armády ČR z 8.1.2014 a věc vrátil Generálnímu štábu k dalšímu řízení, důvodem byla nezákonnost napadeného rozhodnutí. Následným rozhodnutím Náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 7.9.2015 bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 3.11.2016 žádalo Velitelství vzdušných sil o učinění opatření proti nečinnosti ze dne 3.11.2016, žádost byla adresována Vojenskému útvaru 2427. Dne 23.11.2016 vydal Velitel vzdušných sil Příkaz k vydání rozhodnutí do 31.1.2017. Dne 23.1.2017 požádal velitel Vojenského útvaru 3031 o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, přičemž této žádosti bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do 31.3.2017. Dne 29.3.2017 bylo rozhodnutím Velitele Vojenského útvaru [adresa] žádosti žalobce zčásti vyhověno a žalobci byla přiznána odměna 99 556 Kč, ve zbylém rozsahu byla žádost zamítnuta pro nedůvodnost a rovněž pro promlčení. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí zrušeno rozhodnutím Velitelství vzdušných sil ze dne 7.11.2017 a věc vrácena veliteli VÚ [adresa] k novému projednání. Dne 6.8.2018 byl vydán příkaz Velitelství vzdušných sil k vydání rozhodnutí do 31.12.2018. Dalším rozhodnutím Velitele Vojenského útvaru [adresa] ze dne 17.1.2019 bylo žádosti žalobce zčásti vyhověno žádosti, žalobci byla přiznána odměna 117 410 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žádost zamítnuta jako nedůvodná a promlčená. Rozhodnutím Velitelství vzdušných sil ze dne 11.7.2019 bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně správní žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.10.2021, č.j. 29 Ad 19/2019-203 tak, že rozhodnutí Velitele vzdušných sil ze dne 11.7.2019 zrušil a věc vrátil tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení. Správní orgán II. stupně napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě kasační stížností, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8.4.2022, č.j. 5 As 379/2021-28 tak, že kasační stížnost byla zamítnuta. Následným rozhodnutím Velitelství vzdušných sil ze dne 31.5.2022 bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k novému projednání. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 21.8.2023 bylo žádosti žalobce zčásti vyhověno, žalobci bylo přiznáno 160 231 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu byla žádost žalobce zamítnuta pro nedůvodnost a promlčení. Žalobce podal proti zamítavému výroku odvolání, o kterém bylo rozhodnuto správním orgánem II. stupně tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žalobce podal následně proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně správní žalobu, která byla zamítnuta, stejně jako podaná kasační stížnost, a to s konečnou platností ke dni 24.3.2025.

7. Podáním z 18.7.2024 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody (skutečná škoda spočívající v nákladech jeho právního zastoupení a ušlý zisk spočívající v tom, že nemohl nevyplacené peněžní prostředky investovat) v souvislosti nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti na doplatek platu. Celkově vyčíslil nárok částkou 500 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. za období 12.10.2012 – 13.2.2024 soud zjistil, že z účtu na jméno žalobce byly na protiúčet č. [č. účtu] zaslány tyto platby: dne 12.10.2012 platba 7 500 Kč, dne 16.10.2013 platba 3 000 Kč, dne 13.11.2013 platba 3000 Kč, dne 19.12.2013 platba 3 680 Kč, dne 15.1.2014 platba 5 142 Kč, dne 5.12.2016 platba 2267 Kč, dne 12.4.2017 platba 3267 Kč, dne 23.1.2019 platba 5900 Kč, dne 16.9.2019 platba 2634 Kč, dne 31.12.2020 platba 1634 Kč, dne 11.6.2021 platba 1996,5 Kč a 13.2.2024 platba 11 954,80 Kč, u některých plateb je uvedena poznámka „soudní poplatek- [Anonymizováno]“ či „platba za právní služby- [Anonymizováno]“.

9. Z žádosti o učinění opatření proti nečinnosti ze dne z 31.10.2016 adresované nadřízenému správnímu orgánu soud zjistil, že tímto podáním požádal za žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] nadřízený správní orgán, aby učinil opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně.

10. Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho právním zástupcem, [Jméno advokáta], bez datace, soud zjistil, [tituly před jménem] [jméno FO] se zavázal poskytovat žalobci právní služby spočívající v zastupování žalobce ve správním řízení o doplatek platu, vedeném Vojenským útvarem Olomouc. Dle mandátní smlouvy se žalobce zavázal [tituly před jménem] [jméno FO] hradit za právní služby odměnu dle advokátního tarifu.

11. Z potvrzení Oddělení mzdové účtárny [Anonymizováno] finanční ze dne 27.1.2025 soud zjistil, že částka 122 797,83 Kč byla žalobci poukázána dne 22.1.2025.

12. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalovaná zaslala právnímu zástupci žalobce dne 2.1.2025 žádost o sdělení čísla účtu – nemajetkové újmy, doručeno bylo 8.1.2025.

13. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalovaná zaslala odpověď z úrovně NGŠ právnímu zástupci žalobce dne 22.1.2025.

14. Z žádosti o sdělení čísla účtu ze dne 19.12.2024 soud zjistil, že žalovaná požádala jmenovaného dne PZ žalobce o sdělení čísla účtu žalobce, na který má být zaslána částka případně přiznaného zadostiučinění.

15. Z e-mailu [jméno FO] – MO ČR ze dne 7.1.2025 adresovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se pan [jméno FO] dotazoval, zda nenastal posun alespoň u prvních tří jmenovaný s tím, že Ministerstvo obrany by rádo plnilo v šestiměsíční lhůtě.

16. Z e-mailu [Jméno advokáta] adresovaného [jméno FO] dne 8.1.2025 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že obtelefonoval první tři klienty, zbytek zkusí vyřešit co nejdřív.

17. Z e-mailu ze dne 10.1.2025 [jméno FO] – MO ČR adresovaného [Jméno advokáta] ve věci: další čísla – 14 klientů, soud zjistil, že plk. Vojtek žádal opětovně o sdělení všech zbývajících čísel účtu žadatelů tak, aby mohly být finanční prostředky zaslány v zákonné lhůtě 6 měsíců.

18. Z dopisu žalované z 17.1.2025 soud zjistil, že žalovaná reagovala na předběžné uplatnění nároku žalobce ze dne 18.7.2024, kterým žalobce nárokoval 500 000 Kč za nemajetkovou újmu a majetkovou škodu. Žalovaná tímto dopisem přiznala žalobci 122 797,83 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, kterou žalovaná uznala. Jako výchozí částku za každý rok doby řízení stanovila částku 17 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení přiznala částku v poloviční výši. Řízení trvalo 15 let 5 měsíců a 11 dnů, tedy výchozí částku určila na 245 595,66 Kč. Tuto částku snížila o 40 % z důvodu složitosti věci a o 40 % z důvodu, že řízení probíhalo na 4 stupních. Zvýšení provedla o 30 % z důvodu, že věc se týkala služebního poměru žalobce, délka řízení byla nestandardně dlouhá a předmětem nebyly bagatelní částky. Celkem tak žalovaná přiznala žalobci 122 797,83 Kč, ve zbytku uplatněný nárok odmítla.

19. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

23. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení, poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Na základě shodného tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud za prokázané, že předmětné správní řízení vedené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, č.j. 306-003-09-3-25, jehož účastníkem byl žalobce v roli navrhovatele, trvalo 15 let a 5 měsíců a 11 dnů.

28. Soud tak s ohledem provedené dokazování podstatným obsahem daného správního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným.

29. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

30. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), jakož i stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

31. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za rok trvání daného řízení, neboť na tom byla mezi účastníky shoda. Spor byl pouze o to, zda za první dva roky má být přiznáno zadostiučinění v částce poloviční, kdy žalovaná takovou redukci s odkazem na Stanovisko provedla, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť má za to, že taková redukce se uplatní pouze u soudních a nikoli správních řízení, která mají zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí. Soud se ztotožnil s žalovanou, že redukce na poloviční výši za první dva roky řízení se uplatní rovněž pro správní řízení, neboť je odrazem úvahy, že každé řízení nějakou dobu trvá. Z judikatury Nejvyššího soudu pak nevyplývá jakákoli výjimka pro správní řízení. Tato redukce se tak uplatní i ve zde posuzované věci tak, jak ji provedla žalovaná. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 245 602,74 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným v citovaném Stanovisku.

32. Soud přisvědčil obranném tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, o čemž ostatně mezi účastníky sporu nebylo. Žalovaná však provedla snížení z tohoto důvodu o 40 %, což soud s ohledem na prokázaný průběh řízení neshledal adekvátním. Soud se ztotožnil s žalobcem, že v této věci je přiměřené snížit základní částku o 20 % z důvodu složitosti věci, přičemž přitom přihlédl k tomu, že podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných podkladů pro výpočet ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslýcháno 7 svědků a pokud jde o právní složitost, ze správního spisu je zřejmé, že bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Přesto však soud ve věci neshledal žádnou významnou složitost, ať již skutkovou, právní, či procesní, pro kterou by mohla být základní částka dále snižována. Ve věci nebyl proveden žádný znalecký posudek, nebylo doručováno do ciziny, počet vyslýchaných svědků rovněž nijak zásadně nevybočoval. Z průběhu řízení, jak byl prokázán obsahem správního spisu, naopak vyplývá, že délka řízení byla způsobena v zásadě opakovaným rušením správních rozhodnutí správními soudy pro nepřezkoumatelnost nebo nezákonnost.

33. Pokud jde o snížení základní částky z důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních, shledal soud přiměřeným snížení z tohoto důvodu o 20 %, v tomto ohledu se tak rovněž ztotožnil s žalobcem. Žalovanou navrhované snížení o dalších 40 % soud adekvátním neshledal, přihlédl přitom k tomu, že nutnost projednání věci ve čtyřech instancích způsobila do značné míry sama žalovaná tím, že žádosti žalobce opakovaně zamítala, přičemž tak činila nepřezkoumatelným či nezákonným způsobem. Čtvrtý stupeň, tedy kasační stížnost, kterou projednal Nejvyšší správní soud, pak byla podána ze strany žalované, avšak nedůvodně. Objektivně tedy lze konstatovat, že délka řízení byla dána i projednáním věci ve čtyřech instancích, nicméně snížení základní částky o 40 % s ohledem na prokázané okolnosti této věci soud přiměřeným neshledává.

34. Shodně pak účastníci uvedli, že je na místě zvýšit základní částku pro zvýšený význam řízení pro žalobce. S tím se soud ztotožňuje, neboť řízení se týkalo doplatku platu, tedy jde o věc obdobnou věci pracovněprávní, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku (doplaceno bylo nakonec 160 231 Kč). U vojáka z povolání má navíc výše poskytovaného platu dopad i do výsluh. Soud tak shledal ve shodě s žalovanou adekvátní navýšit základní částku o 30 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce.

35. Žádné další důvody pro modifikaci základní částky soud neshledal, celkově tak soud dospěl k závěru, že základní částku je třeba snížit o 10 % (-20% - 20 % + 30 %). Základní částku 245 602 ,74 Kč tak soud ponížil o 10 %, žalobci tak náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši 221 042,46 Kč. Pro plnění žalované byla žaloba zastavena v části nároku na zaplacení částky 122 797,83 Kč včetně příslušenství. Zbývá tak uhradit částku 98 244,636 Kč. V tomto rozsahu tak soud žalobě vyhověl (výrok II.), ve zbylém rozsahu krom nároku na úhradu částky 14 875 Kč s příslušenstvím, ve kterém bylo řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (výrok I.), soud žalobu v části náhrady nemajetkové újmy zamítl (výrok III.).

36. Pokud jde o náhradu majetkové škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce ve správním řízení, dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok důvodný není. Žalobce uvedl ve svém podání datovaném 23.4.2025, celkem 23 úkonů právní služby, které požaduje na žalované nahradit v souvislosti nepřiměřeně dlouhým správním řízení. V žalobě pak uvedl, že požaduje úhradu úkonů učiněných od roku 2012 do roku 2024. Při jednání pak uvedl, že má za to, že alespoň úkony – Stanovisko odvolatele k pokračování odvolacího řízení – urgence činnosti odv. Orgánu z 11.5.2010 a dále úkon sepis žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti z 31.10.2016 by mělo spadat pod náklad dle ust. § 31 odst. 1 OdpŠ.

37. Soud při jednání poskytl žalobci poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, jakou částku žalobce účelně vynaložil za náklady řízení na nápravu nesprávného úředního postupu, konkrétně za sepis žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 31.10.2016 a sepis urgence činnosti odvolacího orgánu ze dne 11.5.2010 a k doložení tohoto tvrzení. Soud žalobce poučil, že v případě nesplnění výzvy se vystavuje riziku neúspěchu v této části žaloby.

38. Žalobce na výzvu soudu reagoval tak, že ohledně sepisu podání z 11.5.2010 byl náklad na tuto právní službu zahrnut v platbě z 12.10.2012, šlo vůbec o první platbu, která zahrnovala právní služby poskytnuté do tohoto dne, nicméně pro odstup času nemá žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení. Pokud jde o žádost z 31.10.2016 a k tomu se vztahující platbu z 12.4.2017, dohledal právní zástupce žalobce ve svém spise záznam o projednání s klientem z 20.10.2016, který předkládá do spisu.

39. Soud k tomu konstatuje, že žalobce výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nesplnil, když ohledně dvou výše jmenovaných úkonů právní služby sice v zásadě uvedl, že požaduje jejich úhradu dle advokátního tarifu (tzn. 3100 Kč + 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů + DPH), nepředložil však důkazy k prokázání, že žalobce svému právnímu zástupci za tyto právní služby takto uvedené částky uhradil. Že tomu tak zřejmě ani nebylo navíc vyplývá již ze skutečnosti, že žalobce původně požadoval částku 51 975,30 Kč za více než 20 úkonů právní služby, přičemž jejich úhradu dokládal výpisem z účtu, ze kterého lze pouze dovodit, že žalobce platil svému právní zástupci různými částkami poskytnuté právní služby, aniž by bylo zřejmé, za jaké konkrétní úkony (a rovněž zda nejde zčásti i o právní služby poskytované v soudním řízení správním s ohledem na dvě poznámky u plateb – soudní poplatek). Již z takto uváděné skutečnosti je však zřejmé, že žalobce nehradil za právní služby dle advokátního tarifu, tedy 3100 Kč + paušální náhrada výdajů + DPH, neboť částka, kterou žalobce v daném období uhradil, je významně nižší. Pokud jde o úkon – sepis podání z 11.5.2010, soud k tomu konstatuje, že žalobce nijak neprokázal, že se platba z 12.10.2012 ve výši 7 500 Kč vztahuje právě k tomuto úkonu. Za situace, kdy žalobce uvedl, že k tomu žádný důkaz nemá pro odstup času, soud uzavírá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku škody spočívající v úhradě odměny svému právnímu zástupci za podání z 11.5.2010. Pokud jde o podání z 31.10.2016 – žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, žalobce po krátkém přerušení jednání uvedl, že dohledal záznam o projednání věci s klientem datovaný 20.10.2016, ve kterém je uvedeno, že žalobce se zavazuje za žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti uhradit 3100 Kč + RP 300 Kč + DPH, přičemž z osobních důvodů žádá o platbu tohoto úkonu + dalších posečkat na konec 4/2017. Soud k tomu uvádí, že tomuto důkazu neuvěřil, když shledal zcela nepravděpodobným, že by právní zástupce žalobce našel při jednání soudu tento ručně psaný dokument na polovině A4 z roku 2016, když do doby přerušení jednání právní zástupce žalobce existenci tohoto dokumentu vůbec nezmínil. Nadto neodpovídá částka v něm uvedená platbě, která se měla k tomuto úkonu vztahovat. Šlo o platbu z 12.4.2017 v částce 3267 Kč, což právní zástupce žalobce vysvětloval k dotazu soudu tak, že v platbě je uveden ještě další úkon, proto je platba vyšší. Dle názoru soudu však tato argumentace nemůže obstát, neboť dle předloženého potvrzení mělo být za jmenovaný úkon hrazeno 3400 Kč + DPH, jde tedy o částku vyšší než byla platba z 12.4.2017, natož pak, aby v ní byl zahrnut ještě další úkon. Ani takto tvrzenou škodu tak žalobce neprokázal. Pokud jde o další úkony právní služby uvedené v podání z 23.4.2025, konstatuje k tomu soudu, že dle ust. § 31 odst. 1 OdpŠ lze požadovat pouze úhradu těch nákladů, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V dané věci spočíval nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení. Žádný z dalších úkonů, které žalobce tvrdí a požaduje k úhradě, již nelze považovat za účelně vynaložený úkon k odstranění nepřiměřené délky řízení, jde o zcela běžné úkony v rámci správního řízení. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl v části náhrady majetkové škody, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

40. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk.

41. Pro úplnost soud uvádí, že při vyhlášení rozsudku došlo jednak k vyhlášení zjevné nesprávnosti ohledně pariční lhůty k plnění u výroku II., kdy mezi účastníky byla shodně dohodnuta lhůta 15 dnů, přesto soud nesprávně vyhlásil pariční lhůtu 3 dny. Tuto zjevnou nesprávnost tak postupem podle ust. § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, opravil opravným usnesením, které vtělil přímo do tohoto rozsudku. Současně soud opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení, přičemž toto pochybení bylo napraveno vyhlášením doplňujícího usnesení při jednání dne 12.5.2025.

Poučení