4 C 18/2022-37

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 49 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 500 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žaloba se, co do částky 23 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 000 Kč od 28. 1. 2022 do 17. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 500 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Povinnost uloženou výrokem II. je žalovaná povinna zaplatit ve splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, s tím, že nejprve bude hrazeno na jistinu a následně na příslušenství.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 49 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být v celé výši splacen dne [datum]. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaná se pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zavázala uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 300 Kč, přičemž se ocitla v prodlení s úhradou pěti splátek a celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč Smlouvou byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání, tj. od dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, přičemž žalobkyně tento požaduje jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru v celkové výši 21 000 Kč. Žalobkyně předmět žalobního návrhu specifikovala jako pohledávku skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Dále žalobkyně popsala způsob uzavření smlouvy, který proběhl prostřednictvím webové stránky, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala, posléze poslala žalobkyni žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru, následovalo zaslání návrhu konkrétní úvěrové smlouvy v rámci webového rozhraní a tento žalovaná akceptovala po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr dne [datum] převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná však nevrátila úvěr v datech splatnosti. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 4 000 Kč celkem 49 500 Kč, nejpozději splatných dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] když uvedla, že uznává, že u žalobkyně čerpala úvěr na podnikání, tedy dluh v částce 30 000 Kč + úroky, resp. uznává jistinu dluhu, avšak neuznává úrok z prodlení. Žalovaná uvedla, že dne [datum] uhradila splátku 5 000 Kč, dne [datum] uhradila splátku 2 000 Kč a dne [datum] uhradila splátku 5 500 Kč, posléze zažádala o splátkový kalendář, který jí nebyl umožněn. Dne [datum] žalovaná odeslala dalších 5 000 Kč a opětovně žádala o možnost zaplacení zbylého dluhu ve splátkách, na toto však žalobkyně nepřistoupila a žádala splacení dluhu najednou, přičemž tento během tří dnů stoupal o další cca 3 000 Kč i více. Žalovaná uvedla, že na svůj dluh celkem uhradila částku 17 500 Kč. Dne 30. 4. obdržela e-mail s výzvou k zaplacení částky 77 708,41 Kč do tří dnů. Vzhledem k tomu, že si půjčila částku 30 000 Kč a zaplatila již částku 17 500 Kč, považuje úrok z prodlení nad míru vysoký. Žalovaná projevila zájem o vystavení splátkového kalendáře k úhradě dluhu. Žalovaná opakovaně vyjádřila pochybnosti stran výše celkového nároku požadovaného žalobkyní.

3. Podáním ze dne [datum] žalovaná k výzvě soudu sdělila své osobní, majetkové a výdělkové poměry za účelem rozhodnutí o povolení splátek, když uvedla, že je rozvedená, žije u přítele, již nemá vyživovací povinnost vůči dětem, nevlastní žádný majetek vyjma osobních věcí, její měsíční výdělek činí 24 000 Kč a její celkové měsíční výdaje jsou 12 000 Kč, je bez dalšího příjmu, svou živnost již zrušila, resp. se její podnikání ani neuskutečnilo.

4. Podáním ze dne [datum] žalovaná k výzvě soudu dále sdělila, že číslo účtu žalobkyně pro úhradu splátek měla uvedené na stránkách žalobkyně po přihlášení, úvěr byl sjednán přes internet a další úvěrové smlouvy se žalobkyní neuzavřela, pouze tu, která je předmětem řízení.

5. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] omluvila z účasti na jednání soudu nařízeného na den [datum]. Dále tímto podáním žalobkyně sdělila, že z důvodu administrativní chyby nebyly v žalobním návrhu započteny platby žalované před podáním žaloby v celkové výši 13 500 Kč, které žalobkyně započetla na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 13 500 Kč včetně zákonného úroku z této částky. Konečně žalobkyně s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované souhlasila s rozložením celého dluhu včetně příslušenství po dobu maximálně 24 měsíců.

6. Žalovaná soudu dne [datum] telefonicky sdělila, že žádá, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti.

7. Ve věci bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a žalované ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

8. V průběhu řízení, a to ještě dříve než ve věci bylo jednáno, vzala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] žalobu v rozsahu co do částky 13 500 Kč včetně zákonného úroku z této částky zpět. Dále žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované uhradit částku 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a náhradu nákladů řízení.

9. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud nejprve postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do částky 13 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení, zastavil.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry:

11. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu 70 dní od dne čerpání úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru a s datem konečné splatnosti úvěru [datum] (dále jen„ smlouva“). Žalovaná se proti tomu zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s jeho poskytnutím, jakož i případné další pohledávky žalobkyně plynoucí ze smlouvy. Žalovaná se čl. V. odst. 5.2. smlouvy zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní, vždy ve výši 10 200 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč) s termínem 1. splátky dne [datum] a poslední splátky dne [datum]. Čl. V. odst. 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Čl. VIII. odst. 8.1. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient povinen hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč a odst. 8.2. bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, resp. ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení více než 90 dní od dne konečné splatnosti úvěru.

12. Z potvrzení o provedené platbě na účet spol. [právnická osoba] vedený u platební brány [anonymizováno] vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byla z účtu odesílatele č. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 1 Kč.

13. Z potvrzení o provedené platbě z účtu spol. [právnická osoba] vedeného u platební brány [anonymizováno] vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byla na účet č. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 30 001 Kč.

14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 44 326,41 Kč do tří dnů a dále k úhradě nákladů právního zastoupení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalobkyni odeslána dne [datum].

15. Z e-mailové komunikace mezi žalovanou a žalobkyní (prostřednictvím právního zástupce) bylo zjištěno, že žalovaná byla dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 56 006,31 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč do tří pracovních dnů, dne [datum] byl žalované zaslán e-mail s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 60 481,61 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč a dne [datum] byl žalované zaslán e-mail s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 63 360,01 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč. Dne [datum] byl žalované zaslán e-mail s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 66 238,41 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč. Žalovaná dne [datum] zaslala právnímu zástupci žalobkyně e-mail s žádostí o smírné řešení a prosbou o možnost úhrady dluhu ve splátkách. Dne [datum] byl žalované zaslán e-mail s platebními informacemi k úhradě dlužné částky ve výši 66 238,41 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč. Dne [datum] byl žalované zaslán e-mail s označením„ výzva před podáním žaloby“ k úhradě dlužné částky ve výši 66 238,41 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 11 470 Kč.

16. Z výpisu transakcí z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaná provedla ve prospěch účtu [bankovní účet] celkem čtyři úhrady, a to dne [datum] ve výši 5 000 Kč, dne [datum] ve výši 5 500 Kč, dne [datum] ve výši 2 000 Kč a dne [datum] ve výši 5 000 Kč.

17. Dle statistiky České národní banky, databáze časových řad ARAD, tabulky B1 [číslo] představovala úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikatelům v ČR v listopadu 2021 výši 5,01 % ročně (v kategorii UK3 – nefinanční podniky (S.11) – úvěry s obj. do 7,5 mil. CZK – floating a fixace sazby do 1 roku včetně).

18. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř.

19. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ust. § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

23. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp.zn. 23 ICdo 56/2019, dovodil mimo jiné následující závěry:

24. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

25. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z.

26. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže.

27. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.

28. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

29. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp.zn. 23 Cdo 765/2020, uvedl mimo jiné následující: 30. „ …sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši), nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivší zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Na tomto místě je též vhodné připomenout, že právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v ustanovení § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost („ potius valeat actus quam pereat“, nebo také„ in favorem negotii“), která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)“ 31. „ Jinak řečeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy lze posoudit ujednání o úroku z prodlení tehdy, pokud jím věřitel nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera. Vždy je tak potřeba vážit, zda příslušné smluvní ujednání představuje legitimní (nikoliv zjevně excesivní) nástroj věřitele pro případ prodlení dlužníka, anebo (legitimními zájmy neodůvodněnou) sankci sloužící jen k vykořisťování druhé smluvní strany. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecné vnímání hranice mravnosti je v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských.“ 32. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.

33. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005, dále sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru na částku 30 000 Kč, která byla žalované poskytnuta převodem na bankovní účet dne [datum]. Uzavřenou smlouvu, jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru, tedy poplatek v celkové výši 21 000 Kč (5× 4 200 Kč) při poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč, považuje soud za nemravnou. Dle statistiky [obec] národní banky činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikatelům v ČR v listopadu 2021 ve srovnatelné kategorii úvěrů výši 5,01 % ročně. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 15,03 % ročně. V daném případě však poplatek za poskytnutí úvěru představuje 70 % jistiny úvěru, a to při délce trvání úvěru 70 dní, z čehož je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Soud však neposuzoval ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i ujednáním o poplatcích pro případ prodlení, které představují výši 1 % nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dnů, a výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně od 91. dne prodlení. Dále vzal soud v úvahu ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. A konečně soud zohlednil ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení (v případě prodlení s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru) ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, resp. ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení více než 90 dní od dne konečné splatnosti úvěru. Právě kombinaci takovýchto i překrývajících se sankčních ujednání spolu s výší poplatku za poskytnutí úvěru shledal soud zjevně příčící se dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 věta první o.z. Soud respektoval shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. 23 ICdo 56/2019 a sp.zn. 23 Cdo 765/2020), zohlednil podnikatelské postavení účastníků, když k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy nevedla pouze výše poplatku za poskytnutí úvěru, nýbrž kumulace sankcí zakládající povinnosti žalované. Tyto povinnosti nebyly opodstatněny ani úvěrovou historií žalované u žalobkyně, ani obchodními zvyklostmi stran, a proto má soud za to, že uvedené individuální poměry dané věci, resp. smluvní ujednání stran, vybočily a nenaplňují již funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační) ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 765/2020, ale jsou právě takovou neodůvodněnou sankcí, která prolamuje smluvní svobodu stran. I méně přísná hranice toho, co lze v daném případě mezi stranami považovat za neakceptovatelné z důvodu rozporu s dobrými mravy, byla překročena. Přesto, že žalobkyně žalobou neuplatnila všechny smluvně ujednané sankční povinnosti vůči žalované, když požadovala smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek v celkové výši 2 500 Kč (tedy požadovala 5× 500 Kč a nikoliv jednorázovou sankci 300 Kč, jak uvedla zjevně chybně v žalobě), charakter jednání tím nebyl dotčen. Soud měl důvodné pochybnosti o legitimní funkci poplatků z prodlení, úroků z prodlení a smluvních pokut, které jako by spíše počítaly s tím, že žalovaná se ocitne v prodlení, což bude představovat podstatný zisk pro poskytovatele úvěru, a spolu s extrémní výší poplatku za poskytnutí úvěru shledal taková ujednání absolutně neplatnými pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

35. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 12 500 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 30 000 Kč a částkou 17 500 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Do prodlení se žalovaná dostala až v souvislosti s předžalobní upomínkou k úhradě dluhu ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, v níž jí byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů. V souladu s § 573 o.z. mohla být upomínka žalované doručena nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne [datum]. Třídenní lhůta k plnění tak uplynula dne [datum] a od dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení. V této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

36. Žalovaná z důvodu svých majetkových a výdělkových poměrů požádala o možnost splátek, s kterýmžto postupem žalobkyně vyjádřila svůj souhlas (podáním ze dne [datum] tak, že s rozložením splátek souhlasila na dobu maximálně 24 měsíců). Po zvážení situace žalované s přihlédnutím k celkové výši dlužné částky, soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalované, aby dlužnou částku s příslušenstvím uhradila v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

37. O vrácení soudního poplatku nebo jeho části rozhodl soud ve smyslu závěrů Nálezu Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 264/97, podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích tak, že žalobkyni nárok na vrácení zaplaceného soudního poplatku ani zčásti nevzniká. Žalobkyně zaplatila poplatek za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle Položky 2 odst. 1 písm. c) Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. ve výši 1 980 Kč, když jeho základem byl předmět řízení vyjádřený částkou 49 500 Kč. Po zpětvzetí žaloby co do částky 13 500 Kč je předmětem řízení jako základem procentního poplatku částka 36 000 Kč, pro kterou představuje poplatek podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. (vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení) částku 1 800 Kč. Rozdílem zaplaceného a po zpětvzetí nově vzniklého poplatku je částka 180 Kč, a protože tuto nelze snížit podle ust. § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb. o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, nárok na vrácení soudního poplatku ani zčásti nevznikl.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neúspěšná byla v 65,3 %, vyčísleno v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením nevznikly.