4 C 180/2024 - 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], [Anonymizováno] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C], [Anonymizováno] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D], [Anonymizováno] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 3. 5. 2024 do 6. 6. 2024 v kapitalizované výši 2 821,04 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobce a) o zaplacení částky 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, z částky 100 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení. do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba žalobkyně b) o zaplacení částky 420 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 3. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba žalobkyně c) o zaplacení částky 420 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 3. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žaloba žalobkyně d) o zaplacení částky 450 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně od 3. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 33 963,87 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši 32 046,36 Kč, do tří dnů právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

XII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) náhradu nákladů řízení ve výši 33 963,87 Kč, do tří dnů právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně d).

XIII. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu žalobkyně b) ve výši 2 000 Kč dle položky 3 písmeno a sazebníku soudních poplatků, a to České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XIV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu žalobkyně c) ve výši 2 000 Kč dle položky 3 písmeno a sazebníku soudních poplatků, a to České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa], a to do tří právní moci rozsudku.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu žalobkyně d) ve výši 2 000 Kč dle položky 3 písmeno a) sazebníku soudních poplatků, a to České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa], a to do tří dnů právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 10.6.2021 domáhají na žalované zaplacení celkové částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobu odůvodnili tak, že dne 8.6.2021 měl žalobce a) dopravní nehodu, kterou způsobila paní [jméno FO], jejíž vozidlo bylo pojištěno u žalované. Žalobce při nehodě utrpěl fatální zranění levé nohy – tříštivou fakturu, úplnou luxací Lisfranku se zlomeninami střední nohy MTT s velkou dislokací mediálně. U žalobce a) došlo k celkem 14 operačním zákrokům v celkové anestesii, kdy lékaři se snažili nohu zachránit, ale pro četné komplikace spočívající mimo jiné v nekrózách a opakujících se zánětů, nakonec došlo k amputaci nohy. I po amputaci však došlo k dalším komplikacím vyžadujícím ještě další dva operační zákroky. Žalobce a) byl v období od nehody (8.6.2021) do dubna 2022 několikrát hospitalizován, podstoupil řadu operačních zákroků. Pokud byl doma, byl zcela odkázán ne péči rodiny, pohyboval se pouze o francouzských berlích, potřeboval pomoci s veškerou sebeobsluhou, hygienou, s nákupy. Tento stav trval až do amputace nohy dne 1.3.2022. Poté se hojil pahýl, z důvodu komplikací absolvoval žalobce a) ještě další operace pahýlu, kdy se stále pohyboval o berlích. Následně dostal protézu. Nyní pracuje jako vrátný na poloviční úvazek, je invalidní ve II. stupni, přičemž invaliditu měl přiznanou v I. stupni již před nehodou pro Bechtěrevovu nemoc. O matku se nyní stará v rámci svých možností, ne však ve stejném rozsahu jako před nehodou. Rodinný život žalobce a) se změnil, dříve jezdil s partnerkou a dcerou na turistické výlety, volný část trávili aktivně, na ferratech a pěší turistikou, zatímco nyní se charakter výletů změnil tak, že musí k nějakému bodu dojet autem, tam se posléze projdou a pak jdou zpět do auta. Rovněž se s dcerou více soustředí na výtvarné činnosti, které měli v minulosti rovněž rádi, ale nyní dominují, zatímco aktivní trávení volného času je utlumeno. Letos byli poprvé od nehody u moře. Žalovaná vyplatila žalobci bolestné i ztížení společenského uplatnění, avšak s ohledem na komplikovaný průběh léčby žalobce a) uplatnil u žalované ještě nárok na tzv. další nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaná uznala a vyplatila žalobci a) částku 200 000 Kč. Touto žalobou se tak žalobce a) domáhá doplatku další nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně b), c) a d) jsou dcerou, matkou a partnerkou žalobce a), touto žalobou uplatňují nárok na náhradu nemajetkové újmy za způsobené dušení útrapy, každá ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že žalobce a) utrpěl při dopravní nehodě zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku, neboť byl v bezprostředním ohrožení života, a navíc má žalobce a) již navždy závažné trvalé následky. Žalobce a) je omezen v běžné chůzi, v péči o dům či zahradu i ve volnočasových aktivitách. Žalobkyně b) je dcerou žalobce a), vždy s ním měla dobrý vztah, o nehodě se dozvěděla od něj a měla o něj velký strach. Sama v té době trpěla a trpí dodnes anorexií. S ohledem na covid a její vlastní onemocnění byla v době hospitalizace navštívit žalobce a) jen párkrát. Amputace nohy pro žalobkyni b) byla naprostým šokem, svého otce vždy vnímala jako silného člověka, který nepotřeboval žádnou péči. U žalobce a) pak žalobkyně b) pozoruje i určitou změnu osobnosti, kdy je více samotářský. Žalobkyně b) musela za žalobce a) zastat některé práce v domácnosti, péči o babičku (žalobkyně c), rovněž žalobci a) čistila ránu v noze, střídaly se s partnerkou žalobce a), žalobkyní d). Celé období od nehody až do ukončení léčby bylo velmi stresující, vyhlídky byly nejisté a nebylo zřejmé, zda se podaří nohu zachránit a jak dlouho léčba potrvá. O otce měla žalobkyně b) neustálý strach a velmi jí chyběl. Žalobkyně c) je matkou žalobce a), když se dozvěděla o nehodě, byl to pro ni naprostý šok, zejména s ohledem na to, že v minulosti již o jednoho syna přišla právě při dopravní nehodě. S žalobcem a) sdílí rodinnou domácnost, v důsledku vysokého věku a zdravotního stavu nebyla schopna návštěv žalobce a) v nemocnici, byli v kontaktu tedy pouze přes telefon. Žalobkyně c) silně prožívá, že žalobce a) vytrpěl mnoho bolesti a že jeho aktivní život je omezen. Po celou dobu léčby měla žalobkyně c) strach, že žalobce a) nepřežije některý z mnoha operačních zákroků. Žalobce a) nyní vnímá jako více samotářského. Žalobkyně c) je do jisté míry závislá na jeho péči. Žalobkyně d) je partnerkou žalobce a), bydlí ve společné domácnosti, o nehodě se dozvěděla přímo od něj. V době hospitalizace ho navštěvovala, ale situaci komplikovala pandemie COVID. O žalobce a) měla velký strach, stále doufala, že se podaří nohu zachránit, z amputace byla zdrcená. S žalobcem nyní nemůže trávit volný čas stejným způsobem jako před nehodou, léčení bylo velmi stresující, před každou operací o něj měla velký strach. Léčba byla pro žalobce vyčerpávající a bolestivá. Žalobci uplatnili u žalované nároky již dne 16.1.2024, přičemž žalovaná je povinna ukončit šetření pojistné události do tří měsíců a ve lhůtě 15 dnů poté plnění vyplatit. Žalovaná je tak v prodlení o 3.5.2024 a od tohoto data tak žalobci uplatňují nárok na zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Učinila nesporným nehodový děj i skutečnost, že je odpovědná za následky žalobce jako pojistitel škůdkyně. Učinila nesporným rovněž rozsah zranění žalobce, průběh jeho léčby, jak jej žalobci popisují, jakož i skutečnost, že následně došlo k amputaci levé nohy žalobce a) přibližně v polovině bérce. Žalovaná má však za to, že žalobce byl již plně odškodněn a u žalobkyň b) – d) nejsou nároky vůbec dány. Žalovaná již žalobci a) vyplatila bolestné ve výši 281 683 Kč, ZSÚ ve výši 2 509 943 Kč a další nemajetkovou újmu za komplikovaný průběh léčby ve výši 200 000 Kč. Takovou částku žalovaná považuje za zcela přiměřenou a další nárok na 100 000 Kč již považuje za nedůvodný. Pokud jde o nároky žalobkyň, nejsou dle žalované dány, neboť žalobce neutrpěl zvlášť závažné zranění, byť jeho zranění byla nepochybně vážná. Žalobce však není zcela vyřazen z většiny aktivit, a navíc již před úrazem byl invalidní v prvním stupni.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dopravní nehoda ze dne 8.6.2021, v důsledku které žalobce utrpěl závažné poranění nohy, byla způsobena osobou, která měla sjednáno pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované.

5. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že po nehodě byl ihned hospitalizován v nemocnici v [Anonymizováno], kde byl ihned operován. Při operaci nějakým způsobem nohu poskládali a snažili se ji zachránit, následovaly pak i další reoperace s tím, že při operacích poskládali kosti, ale chyběla tkáň. Následně mu byly sděleny dvě varianty, buď že se noha zhojí, anebo že hrozí amputace. Proběhla tam rovněž plastika, v nemocnici strávil pět týdnů a následně byl v domácím léčení asi měsíc a [Anonymizováno] zevní fixátor. Tam poté vznikla infekce a při druhé hospitalizaci, která trvala rovněž asi pět týdnů, dostal žalobce zánět. Protože mu chybělo kus kosti, měla následovat další operace, ta byla odložena z důvodu covidu, neboť u něj nešlo o život ohrožující stav, přičemž v lednu na kontrole mu bylo naznačeno lékaři, že lepší bude amputace, neboť by muselo následovat několik dalších operací a s nejistým výsledkem. 1. 3. 2022 proběhla amputace, 6. 3. byl žalobce propuštěn domů, měl po amputaci velký hematom, dostal vysoké horečky a následovaly další reoperace, kde žalobci čistily ránu. První hospitalizace trvala od 8.6. do 18.7.2021, další byla v srpnu a záři 2021 a během těchto dvou hospitalizací žalobce absolvoval 13 operací pod narkózou, některé z nich spočívaly v čištění pod narkózou. Žalobce byl mezi hospitalizacemi v domácím léčení, bylo třeba převazovat a čistit ránu, byla přizvána i pojízdná sestřička, která zaškolovala dceru i přítelkyni, jak mají čistit. Po amputaci se žalobce pohyboval o dvou berlích, dcera a partnerka mu pomáhaly, musely rovněž převzít péči o matku, která potřebuje nakoupit nebo vypomoci s hygienou, a to až do doby, kdy jsem dostal protézu, což bylo v červnu 2022. Péči o matku zajišťují spíše partnerka a dcera dosud. Do té doby musel buď ležet nebo se pohybovat o berlích. Matka přišla druhého syna, bratra žalobce, když mu bylo 13 let, a to při autonehodě, bylo to pro ni velice traumatizující a když se dozvěděla o této nehodě, tak to pro ni byl šok. Od smrti druhého syna se matka žalobce léčí psychiatricky. Žalobce s partnerkou a dcerou trávili volný čas před nehodou aktivně, jezdili na hory, v létě na turistiku, chodili i na ferratové jištěné cesty, od úrazu v letech 2021 až 2022 nebyli nikde, v roce 2023 jen po Česku, autem a na kratší vycházky vždy na pár dní. Delší trasy žalobce nezvládá ani ve městě, natož v terénu. Pokud jde o dceru, s ní má nadstandardní vztah, hodně podnikali výlety, teď je volný čas spíše sedavý, aktivity jsou utlumeny na 10 %, dcera na jmenované aktivity chodí spíše sama. Teď jsme spíše doma, buď na zahradě nebo společně vaříme a děláme výtvarné činnosti, což je další směr, který dceru zajímá. Dcera je ve střídavé péči žalobce a matky, s žalobcem je každý druhý týden. Žalobce s partnerkou nyní jezdí na kratší výlety, dvakrát třikrát do roka, vždy někam dojedou autem, ujdou pár metrů a pak se přesunou zase jinam. Na rodinné akce svých příbuzných jezdí partnerka nyní sama. Žalobce není nijak omezen v řízení auta, řídí i motorku, kterou si uzpůsobil, a to od doby, kdy má protézu. Žalobce trpí Běchtěrevovou chorobou, pro kterou mu byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Od lékaře měl doporučeno cvičení a rozhýbání těla. Žalobce dále vypověděl, že v době hospitalizace ho navštěvovala partnerka, dcera méně, neboť měla sama zdravotní obtíže, má anorexii a matka ho nenavštěvovala vůbec z důvodu věku a zdravotního stavu.

6. Z výslechu žalobkyně b) soud zjistil, že u otce trávila každý druhý týden, o víkendu chodili na nějaké túry a nebo provozovali výtvarnou činnost, jezdili na výlety. Žalobkyně b) vypověděla, že několikrát do roka jezdili na delší dovolené, ty byly vždy aktivní, šlo o dlouhé túry nebo ferraty a bylo to na 10 až 15 dnů, třikrát až čtyřikrát do roka. O dopravní nehodě otce se dozvěděla přímo od něj telefonicky, kdy jí volal z nemocnice. To byl pro žalobkyni b) šok, protože žalobce a) nikdy nebyl nemocný, do nemocnice s ničím nechodil. Žalobkyně se v té době léčila s anorexií, a to od roku 2019. Bylo to období plné nejistoty, navíc byl covid, takže do nemocnice byl ztížený přístup. [jméno FO] toho bylo třeba zaopatřit domácnost, žalobkyně b) pomáhala i s babičkou i s domácností, i v době, kdy měla být u matky. V té době musela i vynechat několik lekcí hry na harfu, na kterou docházela a místo toho jet pomáhat do domácnosti otce. A poté pomáhala tátovi čistit ránu, rána se nehojila dobře, poté dostal infekci, musel odjet s partnerkou do nemocnice. Žalobkyně b) vypověděla, že když se začalo hovořit o amputaci, tak to pro ni byl obrovský šok, neuměla si vůbec představit, že do té doby aktivní otec bude odkázán na pomoc druhých. Ke vztahu s otcem vypověděla, že měli vždy velmi blízký vztah, změnilo se hlavně to, že byl vždy velmi samostatný, nejvíce se změnily dovolené, vše se přizpůsobuje pohodlí, je to více o tom, aby byly dovolené mobilní, nikoliv aktivní. S žalobcem a) však k žádnému odcizení nedošlo, spíše naopak. Žalobkyně b) od září nastupuje na vysokou školu do [Anonymizováno]. Ohledně trávení volného času babičky s žalobcem a) uvedla, že dříve trávili čas u květin, nyní musí žalobce a) více odpočívat a z tohoto důvodu babička říká o pomoc spíše žalobkyni b) nebo žalobkyni d). Žalobkyně b) dále vypověděla, že otce navštívila v nemocnici jen párkrát, jednak otec nechtěl, aby ho viděla v tomto stavu, a navíc byla omezení kvůli covidu, žalobkyně b) trpěla anorexií a nesplňovala váhové omezení za covidu. Žalobkyně vypověděla, že její léčba anorexie v důsledku nehody otce stagnovala. Žalobkyně b) vypověděla, že bezprostředně po úrazu vnímala určitou odtažitost otce, teď po amputaci se vše vrací zpět do normálu, ale stále je to tak, že se na prvním místě řeší noha.

7. Z výslechu žalobkyně d) soud zjistil, že před nehodou s žalobcem a) žila dva roky. Dříve trávili dovolené hodně aktivně, jezdili na kola a na ferraty, pak do toho zasáhla nehoda, o které se žalobkyně d) dozvěděla tak, že jí zavolal žalobce a) do práce, že je v sanitce, že měl nehodu, zda žalobkyně d) může zajistit věci, které zůstaly po nehodě na silnici. Žalobkyně d) viděla místo nehody, kdy jí došlo, že to bude asi závažnější. Žalobkyně d) oznámila žalobkyni c), že [jméno FO] je v nemocnici. Žalobkyně c) na tom byla hodně špatně, mluvila i o zemřelém synovi, nicméně v té době to vypadalo stále docela nadějně, ale potom, když žalobkyně d) viděla nohu, tak to byl šok. Tímto aktivní život žalobkyně d) a žalobce a) skončil, každý den museli převazovat, někdy sama žalobkyně d), někdy i s pomocí žalobkyně b), teď je trávení volného času spíše o popojíždění. Žalobkyně d) dále vypověděla, že zpočátku nevěděla, jak s žalobcem a) mluvit, nyní se již spoustě věcem zasmějí. První rok po nehodě to bylo čistě o péči o [jméno FO], babičku a kolem domu, skoro nikde rodina nebyla, maximálně je někdo dovezl na koncert, kde [jméno FO] chvilku vydržel. Žalobkyně d) potřebuje jezdit i ke svým rodičům, kteří už mají také věk, žalobce a) tam již nejezdí tak často, dříve jezdil tak 2x za rok, nyní jednou za rok na nějakou oslavu. Žalobkyně d) nemusela v souvislosti s nehodou vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc.

8. Z oznámení o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku zranění osoby při dopravní nehodě, ze dne 16.1.2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobců uplatnil u žalované tzv. další nemajetkovou újmu za komplikovanou léčbu žalobce a) ve výši 300 000 Kč, a nárok na odčinění duševních útrap žalobkyně b), c), d) po 997 108 Kč.

9. Z výpisu z datové schránky právního zástupce žalobců soud zjistil, že dne 17.1.2024 byl u žalované uplatněn nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku zranění osoby při dopravní nehodě.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20.5.2024 včetně doručenky z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobců zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění na částky 300 000 Kč pro žalobce a) a 997 108 Kč pro každou z žalobkyň b), c) a d).

11. Ze souboru fotografií předložených žalobci soud zjistil, že v únoru 2021 byli žalobce a), žalobkyně b) a žalobkyně d) společně na běžkách, dne 31.12.2018 byli společně na výletě na rozhledně, v dubnu 2021 byli rovněž společně na výletě, v srpnu 2019 byli společně ve Slovinsku, v létě 2016 byl žalobce a) společně s žalobkyní b) na výletě na kolech, v prosinci 2017 v Budapešti, v prosinci 2016 v Kovozoo, v červenci 2017 v Itálii, v květnu 2014 byli společně v Rakousku (k tomu provedena k důkazu i cestovní smlouva s cestovní kancelář [Anonymizováno], ze dne 5.5.2014, přičemž šlo o jednodenní výlet). V červenci 2018 byl žalobce a) s žalobkyní b) na výletě v Praze.

12. Z cestovní smlouvy z 6.2.2014 soud zjistil, že žalobce a) objednal u cestovní kanceláře A21 zájezd do Paříže pro sebe a žalobkyni b) v termínu 20.3.2014 – 23.3.2014.

13. Z potvrzení o ubytování v Hotelu [Anonymizováno] z 13.6.2014 soud zjistil, že žalobce a) objednal pobyt v tomto hotelu pro dvě osoby v termínu 22.7-24.7.2014.

14. Z čestného prohlášení [Jméno žalobce D] z 5.1.2024 soud zjistil, že s žalobcem a) v době sepisu čestného prohlášení žila 5 let. Před nehodou trávili volný čas aktivně, chodili po horách nebo ferratách. Po nehodě byl žalobce a) hospitalizován, přičemž paní [jméno FO] ho navštěvovala zhruba jednou týdně, v ostatních dnech si volali. Žalobce a) musel podstoupit 14 operací v celkové anestezii, do rány se mu dostala třikrát infekce, kterou lékaři museli operativně čistit. Kvůli infekci musel být odstraněna i část svalu na konci pahýlu nohy, proto je pro žalobce protéza bolestivá. [jméno FO] v čestném prohlášení uvedla, že musela spolu s dcerou žalobce a) převzít některé věci, které do té doby zastával žalobce a), např. péči o včely, akvária, o zahradu, a rovněž musely převzít péči o matku žalobce a) (nákupy, vaření, péče o domácnost). [jméno FO] uvedla, že celou dobu doufala v záchranu nohy, ale postupně bylo zřejmé, že šance je minimální. Z amputace byli všichni zdrceni. Amputace změnila způsob trávení jejich volného času, noha občas bolí tak, že žalobce a) musí protézu sundat a použít francouzské berle, nezvládá náročnější terén, výlety do hor nepřichází v úvahu. Doma nezvládá naštípat dříví nebo něco opravit.

15. Z čestného prohlášení [Jméno žalobce C], soud zjistil, že je matkou žalobce a), se kterým celý život žije. Vždy měli spolu skvělý vztah a v posledních letech jí žalobce a) vypomáhal s nákupy nebo společně vařili, každý den se vídají, povídají si. O nehodě se dozvěděla od žalobce a), který ji volal ze záchranky. Její strach byl umocněn tím, že před lety přišla o druhého syna při dopravní nehodě. [jméno FO] uvedla, že nemohla syna v nemocnici navštěvovat s ohledem na svůj zdravotní stav a obavy z nákazy virem Covid. Byla s žalobcem a) pouze v telefonním kontaktu. [jméno FO] uvedla, že dlouho doufala, že se nohu podaří zachránit, ale na počátku roku 2022 již bylo zřejmé, že to nebude možné. Dále uvedla, že ztrátu nohy žalobce a) nese velmi těžce. Nejnáročnější bylo období od nehody do amputace. Pro amputaci se rozhodl žalobce a) hlavně proto, aby měl už klid a nemusel podstupovat další náročné a bolestivé léčení, které stejně nepomohlo. [jméno FO] dále uvedla, že jí od nehody připadá syn uzavřenější a tráví více času sám. [jméno FO] měla po celou dobu o syna strach, jestli zvládne operace a infekce, které se mu do rány dostaly.

16. Z čestného prohlášení [Jméno žalobce B] soud zjistil, že o nehodě se dozvěděla přímo od otce, snažila se za ním do nemocnice co nejvíce jezdit, ale nebylo to možné moc často kvůli jeho četným operacím a narkózám a pandemii covid. Amputace nohy byla pro [Jméno žalobce B] obrovským šokem, se kterým se dlouho vyrovnávala. Od nehody nemůže s tátou jezdit na dovolené tak jako předtím, neboť žalobce a) to fyzicky nezvládá, na výlety si musí vzít elektrickou koloběžku, aby se mohl pohybovat na větší trasy. Žalobce a) je nyní více uzavřený do sebe než před nehodou. [Jméno žalobce B] uvedla, že žalobci a) pomáhala s převazy nohy po každé operaci. Období po dopravní nehodě bylo velmi náročně, plné nejistoty a strachu. Po amputaci už nezbývalo než se s tímto následkem vyrovnat.

17. Z čestného prohlášení [Jméno žalobce A] soud zjistil, že žalobce byla po nehodě hospitalizován a absolvoval celkem [hodnota] operací. Při prvních hospitalizacích to byly operace každé tři nebo čtyři dny. Celková doba hospitalizace byla v součtu přes tři měsíce, během léčby se vyskytla řada komplikací – opakované infekce, a to před amputací i po ní. Více než rok a půl musel žalobce a) používat k chůzi francouzské hole. Léčení se protáhlo i z důvodu pandemie, kdy plánované zákroky byly odkládány. Léčba byla bolestivá a nejistá. Infekce se dostala do nohy i po amputaci a žalobci a) musel být odebrán kus svalu, z toho důvodu kost vyčnívá a chůze je bolestivá. Protéza se musí čas od času upravit. Dopravní nehoda převrátila život žalobce a) naruby, kdy žalobce a) nemůže dělat většinu činností tak, jako před nehodou.

18. Ze sdělení výše pojistného plnění ze dne 5.6.2024 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci a) z titulu další nemajetkové újmy částku 200 000 Kč.

19. Z posudku o invaliditě žalobce a) ze dne 20.12.2022 soud zjistil, že v důsledku amputace nohy byl žalobci a) změněn stupeň invalidy na II. stupeň, kdy pracovní schopnost žalobce a) poklesla o 55 %. Z posudku o invaliditě žalobce a) z 16.12.2019 soud zjistil, že žalobci a) k tomuto dni poklesla pracovní schopnost o 35 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to ke dni 24.10.2019. Rozhodující pro míru poklesu pracovní schopnosti je onemocnění ankylosující spondylitidou, postiženy jsou dva úseky páteře, středně těžké omezení pohyblivosti, kdy postiženy jsou i další klouby.

20. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] z oboru zdravotnictví, odvětví míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, soud zjistil, že jmenovaný znalec posuzoval zdravotní stav žalobce a) po dopravní nehodě ze dne 8.6.2021. Znalec v anamnéze uvedl, že mezi zájmy žalobce a) patří akvaristika, výtvarná činnost, malování obrazů, keramické výrobky, občas horská turistika. Léčba po úraze byla komplikovaná infektem, poté byl dán štěp a následoval opět infekt. Některé operace byly odloženy pro Covid. Noha byla nakonec amputována v bérci, i po amputaci byl stav komplikován lokální infekcí. Žalobce a) se pohyboval pouze omezeně s pomocí berlí. Bez protézy není schopen chůze, s protézou je chůze relativně dobrá, ale mírně napadá na levou dolní končetinu. Při nehodě žalobce a) utrpěl otevřenou tříštivou frakturu levé nohy, ostatní části těla byly bez poranění. Žalobce a) 8.6.2021 operován v celkové anestezii. Po operaci následovaly opakované převazy a další ošetření poraněné oblasti v celkové anestezii (9.6., 10.6. 14.6.). Na standardní oddělení byl přeložen 18.6.2021. Od 18.6. do 10.7. byl žalobce a) hospitalizovaný na klinice popálenin a plastické chirurgie. Dne 20.6.2021 a 24.6.2021 byla provedena nekretomie a rekonstrukce volným lalokem a 29.6.2021 byla provedena AT DEŠ 2 % TBSA z levého stehna. V tomto období 18.6. – 10.7. tak byly provedeny celkem 3 zákroky v celkové anestezii a nadměrné krevní ztráty byly nahrazeny transfúzemi. Další hospitalizace proběhla od 1.8. do 3.8., kdy se měla uskutečnit operace, která se však neuskutečnila pro nález na RTG a CT, ze kterého vyplynula potřeba delšího a složitějšího výkonu na skeletu. Další operace se uskutečnila 17.8.2021 při hospitalizaci od 16.8.2021 do 25.8.2021. Stav měkkých tkání neumožnil definitivní ošetření skeletu nohy, proto byla provedena pouze revize měkkých tkání, remodelace laloku, odstranění zevního fixátoru a refixace Ki drátů a byl vložen spacer do kostního defektu. V dnech 25.8.2021 – 17.9.2021 proběhla hospitalizace na klinice popálenin a plastické chirurgie. 9.9. byla provedena operace v celkové anestezii – revize laloku a OS materiálu na levé noze, extrakce K drátů. Následovaly ambulantní kontroly, žalobce a) se mohl pohybovat bez došlapu. Na kontrole 22.11.2021 byla zjištěna píštěl na rozhraní mediálního okraje laloku a planty ve střední části. Definitivní operační zákrok byl odložen z důvodu pandemie. Dle nálezu z 10.1.2022 je žalobce a) schopen chůze doma, ven nechodí, byla mu doporučena amputace v bérci a náhrada protézou. Noha byla hodnocena jako nefunkční na došlap. Žalobce měl možnost volby mezi několika dalšími rekonstrukčními operacemi s nejistým výsledkem a amputací končetiny v bérci, přičemž zvolil amputaci, která byla provedena 1.3.2022 při hospitalizaci od 28.2.2022 do 8.3.2022. Při kontrole 16.3. si žalobce a) stěžoval na fantomovy bolesti, byla provedena revize kanálu po drénu z důvodu sekrece, při kontrole 18.3. trvala sekrece z oblasti drénu a přetrvávaly fantomovy bolesti. Z důvodu další infekce a teplot byl žalobce a) znovu hospitalizován od 19.3. do 6.4., diagnostikován byl absces v jizvě. 20.3. byla provedena operace a další revize na sále ve dnech 23.3., 28.3. a 1.4., vše v celkové anestezii. Výsledkem byla uspokojivě hojící se rána s možností propuštění do domácího léčení, následně již byly odstraněny stehy, fantomovy bolesti byly zmírněny. Dne 4.5. byl žalobce a) předán do péče protetika. V této době chodil o berlích, na kontrole dne 29.6.2022 byl již oprotézován, ale protéza tlačí v přední části pahýlu, žalobce a) chodil ještě o berlích s protézou. Z anamnézy vyplývá, že se léčil s Běchtěrevovou chorobou.

21. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 25.6.2023, týkajícího se ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce a) po nehodě z 8.4.2021 soud zjistil, že znalec ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce a) částkou 3 118 024 Kč.

22. Z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] OLV č. [hodnota] 023/742 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyslovil nesouhlas se dvěma doménami, a to D930 (náboženství a duchovní život) a D950 (politický a občanství), které do hodnocení ztížení společenského uplatnění zahrnul [tituly před jménem] [jméno FO], a to z důvodu, že žalobce a) se před nehodou žádným způsobem politicky neangažoval a rovněž nepraktikoval víru. Rovněž nesouhlasil s navýšením o 10 % z důvodu věku, jak je učinil [tituly před jménem] [jméno FO], neboť v době úrazu mu bylo 53 let. ZSÚ žalobce a) tak bylo [tituly před jménem] [jméno FO] stanoveno částkou 2 509 943 Kč, kterou žalovaná vyplatila.

23. Z čestného prohlášení matky žalobkyně b) z 19.9.20214 soud zjistil, že žalobkyně b) měla po nehodě otce velký strach z budoucnosti, psychicky se zhoršila, uzavřela se do sebe. Těžce nesla amputaci jeho nohy.

24. Ze zprávy o psychiatrické léčbě žalobkyně b) vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], ze dne 6.9.2024, soud zjistil, že žalobkyně a) byla dlouhodobě v péči dětské a dorostové psychiatrické ambulance, a to až do dovršení 19 let. V době otcova úrazu byl patrný nárůst její emoční lability, střídání nálad, obavy o otce, o jeho psychický stav - zejména jak bude zvládat omezení hybnosti, zda bude zvládat chůzi a jaké budou jeho nálady. Již před úrazem užívala žalobkyně b) vysokou dávku antidepresiv, které tak nebyly navyšovány. Tuto problematiku však opakovaně řešily.

25. Z prohlášení žalobkyně c) z 4.9.2024 soud zjistil, že od smrti jejího druhého syna si nechtěla připouštět špatné zprávy. Když se dozvěděla o nehodě žalobce a), nenavštívila psychiatra. S amputací jeho nohy se nesmířila dodnes.

26. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

27. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

28. Žalobce byl dne 8.6.2021 účastníkem dopravní nehody, kterou způsobila paní [jméno FO], jejíž vozidlo bylo pojištěno u žalované. Žalobce při nehodě utrpěl devastující zranění levé dolní končetiny, které vyžadovalo několik operačních zákroků v celkové narkóze. Mezi jednotlivými operacemi byl žalobce a) v domácím léčení, na nohu nesměl došlápnout. Po operacích se mu do nohy dostávala opakovaně infekce, žalobce a) měl horečky a musel opětovně do nemocnice na vyčištění rány pod narkózou. Finální operace, ke které mělo dojít v listopadu 2021 však nedošlo z důvodu pandemie, neboť stav žalobce nebyl život ohrožující. V lednu 2021 byl žalobce postaven před volbu mezi amputací v bérci a dalšími náročnými operacemi s nejistým výsledkem. 1.3.2021 byla žalobci a) noha amputována v polovině bérce. Následně se mu do rány dostaly další infekce, které vyžadovaly čistění pod narkózou. 4.5.2022 byl předán do péče protetika, v červnu 2022 měl již protézu, kterou však je třeba upravovat s ohledem na úbytek svalů v pahýlu. Žalovaná přiznala a vyplatila žalobci a) bolestné ve výši 281 683 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 509 943 Kč a náhradu další nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně b) a d) do doby amputace nohy žalobci a) čistily ránu, k čemuž je zaučila zdravotní sestra. Způsob trávení volného času je teď spíše pasivní, žalobce a) a žalobkyně b) tvoří výtvarné věci, což měly rádi i před nehodou, turistické výlety účastníků se však změnily tak, že jsou kratší a spočívají spíše v popojíždění. Žalobkyně b) žalobce a) v nemocnici moc často nenavštěvovala, neboť se sama léčila s anorexií a z důvodu covidu byly v nemocnici restrikce. Žalobkyně c) žalobce a) nenavštěvovala vůbec s ohledem na svůj věk a zdravotní stav. Žalobkyně d) žalobce a) navštěvovala zhruba jednou týdně, při komplikacích v podobě infekcí jej do nemocnice vozila.

29. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce a) důvodná není a žaloba žalobkyň b), c) a d) je důvodná zčásti.

30. Podle ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („občanský zákoník“), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. Podle ust. § 2959 občanského zákoníku, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. K nároku žalobce na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu tzv. další nemajetkové újmy 32. Ústavní soud ve své nálezové judikatuře (např. nález z 9.2.2021, II. ÚS 1564/2020) uvedl, že v souladu s důrazem na právo člověka žít svůj život podle svého a imperativ plného a spravedlivého odškodnění újmy na zdraví zavedl občanský zákoník v § 2958 vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění novou složku nemajetkové újmy na zdraví, tzv. další nemajetkové újmy. Od přijetí občanského zákoníku se vedou odborné diskuze ohledně vymezení tohoto pojmu. Podle komentářové literatury mohou mít další nemajetkové újmy formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Při určování výše zadostiučinění za duševní útrapy se bere za východisko člověk s běžným, obvyklým emocionálním způsobem prožívání různých životních situací. Mezi konkrétní duševní útrapy spojované s ublížením na zdraví komentář řadí například strach o život, úzkost v době léčení (z dalšího průběhu léčby, strach z komplikací nebo z další operace), starost o budoucnost (strach z následků zranění), duševní deprese během léčby, šok ze zranění, odloučení od rodiny (zvláště od dětí či od rodičů) v průběhu dlouhé hospitalizace, pocit méněcennosti apod. [BEZOUŠKA, Petr. § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1703]. Další autorský kolektiv komentáře k občanskému zákoníku považuje za důležité, že se jedná o nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které nejsou bolestivé a nemají trvalý charakter [VOJTEK, P. § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. In: ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. (§ 2521-3081). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 1108]. Velký komentář upozorňuje, že kategorie dalších nemajetkových újem je velmi různorodá a je na soudech, aby tyto újmy v konkrétních případech identifikovaly a ohodnotily, je však třeba vycházet z toho, že by tyto újmy měly být objektivizovatelné, např. lékařským posudkem (MELZER, F., DOLEŽAL, T. § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, str. 1005). Městský soud v Praze například v rámci kategorie dalších nemajetkových újem odškodnil složité vypořádání se s následky zranění (rozsudek sp. zn. 49 T 5/2016 ze dne 31. 5. 2016). V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.

33. S ohledem na vymezení pojmu tzv. další nemajetkové újmy dle ust. § 2958 občanského zákoníku, jak je učinil Ústavní soud ve výše citované nálezové judikatuře, má soud za to, že žalobci a) vznikl v souvislosti s dopravní nehodou nárok na odškodnění další nemajetkové újmy. O tom ostatně nebylo ani sporu, neboť žalovaná jeho nárok uspokojila v rozsahu 200 000 Kč. S ohledem na prokázané skutkové okolnosti pak soud považuje takto přiznanou a vyplacenou kompenzaci další nemajetkové újmy za přiměřenou. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a) byl v období od 8.6.2021 – 6.4.2022 hospitalizován několikrát, v některých případech šlo o plánované zákroky spočívající v rekonstrukci nohy, řada hospitalizací však byla neplánovaných, souvisela s četnými komplikacemi při léčbě (opakující se infekce, nekrózy a s tím související horečky). Soud za zcela zásadní považuje skutečnost, že žalobce se v důsledku dopravní nehody dostal do situace, kdy po sérii hospitalizací a operačních zákroků, které měly vést k záchraně nohy, byl nakonec postaven před volbu mezi amputací nohy jakožto finálním řešením, které mu mělo umožnit následný návrat do život za pomoci protézy, a dalšími náročnými operacemi, jejichž výsledek byl velmi nejistý. Již toto samo osobě dle názoru soudu spadá do kategorie tzv. další nemajetkové újmy, která není ani bolestným, ani ztížením společenského uplatnění. Současně soud přihlédl ke komplikovanému průběhu léčby, který nebyl ukončen ani po zvolené amputaci – i po amputaci totiž žalobce dostal do pahýlu infekci a musel být znovu hospitalizován a rána čištěna pod narkózou, a to celkem třikrát. K tomuto všemu došlo poté, co měl žalobce již za sebou několik předchozích operací souvisejících právě s infekcemi. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce a) měl zcela důvodně strach z budoucnosti, a to při každé operaci a každé komplikaci, která po operaci následovala. V této souvislosti tak soud považuje částku 200 000 Kč za adekvátní náhradu za strach, psychické strádání po dobu tohoto téměř roku plného hospitalizací a operačních zákroků, jakož i nutnost převzít odpovědnost za rozhodnutí, které již nelze vzít zpět. Současně má však soud za to, že vyšší náhrada by již byla nepřiměřená, a to s ohledem na to, že samotné operační zákroky jsou spojeny s bolestí a náleží za ně odškodnění v rámci kategorie bolestného, přičemž mezi účastníky nebylo sporným, že bolestné již bylo žalobci a) uhrazeno. Soud u žalobce a) rovněž neshledal žádnou objektivizovanou psychickou újmu, neboť žalobce a) sám uvedl, že se se zraněním vypořádal sám, bez pomoci psychologa či psychiatra, o čemž svědčí i to, že nadále jezdí na motorce, kterou si pro tento účel upravil. Z uvedených důvodů soud žalobu žalobce a) o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), jeho žalobě vyhověl pouze v části nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 200 000 Kč za období od 3. 5. 2024 do 6. 6. 2024, tedy od uplynutí lhůty k vyřízení uplatněné pojistné události, až do úhrady částky 200 000 Kč žalobci a). K odčinění duševních útrap žalobkyně b), c) a d)

34. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, ze dne 27. 6. 2019, při vymezení pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ ve smyslu § 2959 o. z. je nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů (§ 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku). V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle § 2959 o. z.

35. V rozsudku ze dne 18.3.2024, sp. zn. 25 Cdo 3539/2022 Nejvyšší soud uvedl, že pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy velmi těžké zranění primárního poškozeného výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším. Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené v § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1887/2021, publikovaný v časopise Právní rozhledy 17/2022, str. 603, a obdobně i rozsudek téhož soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, č. 85/2019 Sb. rozh. obč.).

36. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyni b), c) a d) vznikl nárok na odčinění duševních útrap ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku, neboť žalobce a) utrpěl velmi těžké zranění (devastující poškození levé dolní končetiny), které ho po dobu jednoho roku zatížilo tak, že to mělo citelný dopad do osobnostní sféry všech tří žalobkyň, a to právě po vymezenou dobu téměř jednoho roku. Z tohoto důvodu tak má soud za to, že žalobkyně musí být odškodněny ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku přestože, že trvalé následky žalobce a) nepatří k těm úplně nejtěžším. Žalobce a) po tuto dobu absolvoval 14 operačních zákroků v celkové narkóze, z nichž řada byla neplánovaných pro komplikace v podobě infekcí a nekróz. Pokud byl žalobce a) mezi hospitalizacemi v domácím léčení, pak nemohl na nohu vůbec došlápnout, ven vůbec nechodil. Žalobkyně b) a d) mu musely ránu pravidelně čistit. V tomto období, které lze jistě považovat za delší dobu, všechny tři žalobkyně prožívaly pocity strachu, které byly právě umocněny tím, že léčba neprobíhala bez komplikací a před každou další operací tak žalobkyně žily v nejistotě ohledně vývoje zdravotního stavu žalobce a). Po tomto náročném období se pak jeví zcela věrohodným tvrzení žalobkyň, že následná amputace, ke které došlo 1.3.2022, tedy 8 měsíců od nehody a po několikaměsíční snaze o záchranu nohy, byla pro ně šokem. Rodinný život účastníků byl v tomto období značně negativně postižen – žalobce a) byl prakticky vyřazen z většiny sfér lidského života, neboť byl buď hospitalizován nebo byl doma odkázán na péči druhých. Do té doby poměrně aktivní soužití rodiny bylo od nehody až do doby, než žalobce a) začal fungovat s protézou, významně negativně zasaženo. Soud pro účely odškodnění dle ust. § 2959 občanského zákoníku zohlednil tedy pouze období od nehody do cca června 2022, kdy měl žalobce již protézu a začal se pomalu začleňovat zpět do života. Žalobce má v současné době práci na částečný úvazek, s žalobkyněmi b) a d) byl letos již u moře, podnikají výlety, byť tyto výlety se musí přizpůsobit omezením žalobce a). Žalobce je v rámci možností soběstačný i pohyblivý. Pokud jde o trávení volného času s rodinou, bylo zjištěno ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], že žalobce a) uvedl, že zejména trávili volný čas výtvarnou činností, malováním obrazů, keramickými výrobky a občas horskou turistikou. Pokud jde o výtvarné činnosti, v tomto ohledu rodinný život účastníků ovlivněn nebyl. Pokud jde o turistiku, je zřejmé, že žalobce a) je pohybově omezen, což má dopad na aktivní trávení volného času v přírodě, nicméně z dokazování vyplynulo, že žalobce a) s dcerou a partnerkou cestovali ve zcela běžném rozsahu, k výzvě soudu předložili tři ubytovací smlouvy, kdy tyto pobyty byly 1-3 denní, pokud jde o předložené fotografie, zachycují pouze několik málo výletu za posledních 7 let před nehodou. V tomto ohledu soud neuvěřil, že žalobci cestovali nadstandardně často, žalobkyni uváděná frekvence 4-5x ročně na 10 – 15 dnů se jeví nevěrohodná i s ohledem na rozsah dovolené žalobce a) a žalobkyně d) a školní docházku žalobkyně b). Zejména však soud přihlédl k tomu, že žalobce a) není z podnikání výletů zcela vyloučen, což bylo jednoznačně prokázáno a určitá omezení měl již předtím z důvodu Bechtěrevovy choroby, pro kterou mu byla přiznána invalidita I. stupně. Ta přitom uvádí, že u žalobce a) je dáno středně těžké omezení pohyblivosti a z tohoto důvodu u něj poklesla pracovní schopnost o 35 %. Jakkoli soud považuje zranění žalobce za závažné, nelze za zvlášť závažné ublížení na zdraví považovat bez dalšího každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu. Soud tak má za to, že duševní útrapy žalobkyně b), c) a d) je ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku možné odškodnit pouze za dočasně trvající stav, do doby, kdy žalobce začal chodit s protézou a začal se postupně vracet k relativně normálnímu způsobu života. V současné situaci tak dle názoru soudu již nelze hovořit o tom, že by žalobce a) trpěl výrazně nepříznivým zdravotním stavem, který by měl citelný dopad do osobnostní sféry jeho blízkých. Ostatně, žalobkyně b) vypověděla, že nyní je vztah s otcem možná ještě pevnější a rovněž žalobkyně d) vypověděla, že se již umí spolu řadě věcí zasmát. Čas spolu tráví jak výlety do přírody (byť s omezeními), tak výtvarnými činnostmi, jako před nehodou. Soud proto přiznal žalobkyním b), c) a d) odškodnění duševních útrap pouze za zhruba jeden rok, kdy shledal opodstatněným jejich strach o žalobce a) a jeho budoucnosti, stres z důvodu jeho častých komplikací a šok z následné amputace nohy a naprosté omezení v do té doby prováděných společných aktivitách.

37. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, vycházel soud ze základní částky, která v případě nejbližších příbuzných činí dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející smrti poškozeného, v tomto případě by činila základní částka v případě smrti 712 220 Kč (20x 35 611 Kč). Tuto částku je však třeba významným způsobem snížit, neboť nejde o případ úmrtí, ani ohrožení na životě a nadto, jak bylo uvedeno, soud přiznal odškodnění pouze za dočasný stav, který pominul. Proto soud za základní částku shledal 50 000 Kč, kterou přiznal žalobkyni d), u které neshledal žádný důvod pro její navýšení. Pokud žalobkyně d) uvedla, že žalobce a) již nejezdí tolik k jejím rodičům, a současně uvedla, že dříve tam jezdil zhruba 2x za rok a nyní 1x za rok, tak soud neshledal toto omezení nikterak významným zásahem do rodinného života. U žalobkyně b) a c) soud shledal důvody pro navýšení základní částky na 80 000 Kč, neboť žalobkyně b) je dcerou žalobce a), která byla v době nehody nezletilá a v důsledku nehody musela po dobu několika měsíců převzít péči o žalobce a) a čistit mu ránu na noze, která rozhodně nepůsobila tak, že se hojí. Žalobkyně b) nadto sama trpěla duševní poruchou – anorexií a měla tak ještě hlubší obavy o žalobce a) a strach z budoucnosti. Nešlo však o situaci, kdy by došlo vlivem nehody k psychickému onemocnění žalobkyně b), tím žalobkyně b) trpěla již dva roky před nehodou, rovněž pak u ní nedošlo ke zhoršení jejího psychického onemocnění v příčinné souvislosti s nehodou. To ostatně ani v rámci svých tvrzení neuváděla a z předložené lékařské zprávy vyplynulo pouze to, že v rámci psychiatrických ambulancí, kam docházela, byla problematika strachu o otce řešena, nedošlo však k navýšení medikace. Pokud právní zástupkyně žalobkyně b) poprvé o psychickém onemocnění žalobkyně b) v důsledku nehody, poprvé hovořila v závěrečném návrhu, soud toto tvrzení v úvahu nevzal, když nadto nemá oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o péči o babičku, tedy žalobkyni c), má soud za to, že tak, jak ji účastníci vylíčili, nepřesahuje tato péče běžnou rodinnou solidaritu. Žalobkyni c) pak soud rovněž přiznal zvýšenou částku 80 000 Kč, neboť zohlednil, že dopravní nehoda u žalobkyně c) vyvolala velký stres, neboť se jí vrátily vzpomínky na druhého syna, který v mladém věku při dopravní nehodě zemřel. Ve spojení s tím, že po nehodě žalobce a) podstupoval velké množství operací a žalobkyní c) byl pouze v telefonickém kontaktu, má soud za to, že velký strach a beznaděj prožívaná žalobkyní c) byla zcela odůvodněná.

38. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobkyni b) a c) přiznal částku 80 000 Kč a žalobkyni d) ve výši 50 000 Kč, i s požadovaným příslušenstvím a ve zbylém rozsahu soud jejich žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovanou soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši žalované, která měla neúspěch ve vztahu žalobci a) pouze v nepatrné výši (pouze v části příslušenství z částky 200 000 Kč za jeden měsíc). Žalovaná v řízení nebyla zastoupena, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání dne 29.8.2024, účast na jednání soudu dne 29.8.2024 – 2 úkony, neboť jednání přesáhlo 3 hodiny a dne 26.9.2024), tedy ve výši 1500 Kč.

40. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyněmi b), c) a d) a žalovanou soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyním plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění záležela na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyň jsou tvořeny náklady jejich právního zastoupení, které soud přiznal podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3771/2020) z tarifní hodnoty 50 000 Kč. S ohledem na zastoupení tří osob jedním právním zástupcem přiznal soud žalobkyním náhradu odměny advokáta sníženou o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí 2480 Kč, přičemž soud přiznal každé z žalobkyň náhradu nákladů řízení spojenou s celkem 9 úkony právní služby – převzetí a příprava právního zastoupení, uplatnění nároku na pojistné plnění ze dne 16.1.2024, sepis předžalobní výzvy, vyjádření k výzvě soudu ze dne 15.8.2024, účast při jednání soudu dne 29.8.2024 (2 úkony), sepis dalšího vyjádření ze dne 23.9.2024, a účast při jednání dne 26.9.2024, celkem tedy ve výši 22 320 Kč pro každou z žalobkyň. Dále soud přiznal každé z žalobkyň náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 300 Kč za každý z 9 úkonů specifikovaných výše, tedy ve výši 2700 Kč, avšak pouze jedenkrát, neboť zástupkyně žalobkyň učinila 9, byť společných úkonů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2018, č.j. 8 Azs 139/2017-49). Tuto náhradu tak soud rozdělil mezi žalobkyně rovným dílem, každé ve výši 900 Kč. Současně soud přiznal žalobkyním náhradu cestovních výdajů spojených s cestou jejich právního zástupce na jednání dne 29.8. a 26.9.2024, a to vozidlem Chrysler Crossfire, benzin 95, průměrná spotřeba 10.1 l/100 km, [adresa] a zpět 2x412 km, a to dne v celkové výši 7.794,- Kč, kterou soud rovněž poměrně rozdělil mezi tři žalobkyně, každé tedy částkou 2 598 Kč, a dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) AT za 2 cesty v celkovém rozsahu 20 započatých půlhodin (po 100,- Kč) ve výši 2.000,- Kč, kterou soud rovněž rozdělil mezi žalobkyně, každé tedy ve výši 666,6 Kč. Soud tak přiznal každé z žalobkyň náhradu jejich právního zastoupení ve výši 26 484,6 Kč, kterou povýšil o DPH 21 %, neboť právní zástupce žalobkyň je plátcem této daně. Náhrada nákladů na jejich právního zastoupení tak činí 32 046,36 Kč. Tuto částku tak soud přiznal z titulu náhrady nákladů řízení žalobkyni c). Žalobkyně b) a d) dále vyúčtovaly cestovné za cestu k jednání dne 29.8.2024 a zpět (na tomto jednání byly vyslechnuty) vozidlem Fiat Ducato, nafta, průměrná spotřeba 8,8 l/100 km, z bydliště žalobkyň [adresa] a zpět tj. 472 km, ve výši 3 835 Kč, přičemž soud tyto náklady cestovného přiznal žalobkyni b) a d) rovným dílem, tedy ve výši 1917,5 Kč žalobkyni b) a 1917,5 Kč žalobkyni d). Soud naopak žalobkyním b) a d) nepřiznal vyúčtované stravné ve výši 140 Kč, neboť účelem stravného je pokrýt zvýšené výdaje účastníka, nikoli ty, které mu pravidelně vznikají. V daném případě však není zřejmé, zda vůbec vznikly tyto náklady na stravování v souvislosti s jednáním soudu ve vyšší výši a jak tedy tento náklad souvisí s jejich účastí při jednání. Celkově tak soud přiznal žalobkyni b) a d) každé částku 33 963,87 Kč.

41. Soud rovněž rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti v souvislosti s uplatněným nárokem žalobkyň, na žalovanou, ve výši 2000 Kč dle položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve spojení s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích.

Poučení