4 C 185/2021 - 251

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zřízení věcného břemene služebnosti nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Soud povoluje vlastníkovi pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa], obec [adresa], služebnost nezbytné cesty bez omezení a limitů, a to přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] – lesní pozemek a přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] – lesní pozemek, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa], obec [adresa], v rozsahu vyznačeném černým šrafováním v geometrickém plánu č. [hodnota] ze dne [datum] vyhotoveným [právnická osoba] [právnická osoba]., úředně ověřený oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované za povolení služebnosti nezbytné cesty úplatu ve výši 25 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalovaná domáhala určení, že věcné břemeno práva chůze a jízdy, zapsané v katastru nemovitostí pod sp. zn. [Anonymizováno] a zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro JIhočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], již zaniklo, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám [Jméno advokáta A], advokáta v Táboře, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 39 294 Kč.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne [datum] ve spojení s úpravou žalobního petitu v podobě rozšíření žaloby ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene, a to služebnosti nezbytné cesty tak, jak je formulováno ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že k nemovitostem, jejichž výlučným vlastníkem je, vede jediný možný přístup, a to po soukromé cestě přes pozemky žalované, když se zároveň jedná o přístup žalovanou nejméně omezující. Žalobkyně má zájem na řádné údržbě, rekonstrukci a užívání stavby rodinného domu čp. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], přičemž i pro potřebu stavebního řízení je stavebním úřadem požadováno zajištěn práva chůze a jízdy, rovněž k pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované. Žalobkyně se pokusila část pozemku žalované odkoupit či směnit, naposledy žádostí smluvně zřídit věcné břemeno, vše s negativním výsledkem. Proto vzhledem k tomu, že jako vlastník nemůže svou nemovitou věc řádně užívat, neboť není dostatečně spojena s veřejnou cestou, ale pouze přes pozemek žalované, se kterou nebylo možné dohodnout smluvní zajištění práva chůze a jízdy přes její pozemek, se domáhá svého práva soudní cestou.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani z části a navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaná nikterak nebrání žalobkyni v přístupu k jejím nemovitostem, nesouhlasí dlouhodobě a konstantně se zatěžováním svých lesních pozemků věcnými břemeny (služebnostmi) a současně se změnou způsobu využívání lesních objektů (stavba čp. [Anonymizováno] byla původně vedena a kolaudovaná jako objekt lesního hospodářství – hájenka, nyní však už jak rodinný dům v důsledku rekolaudace v rámci stavebního řízení), nacházející se uprostřed lesních pozemků v ochranném pásmu lesa, a to s ohledem na její negativní zkušenosti v důsledku pádů stromů a ohrožení života a majetku škod způsobených pádem stromů. Žalovaná předpokládá, že účelem zřízení služebnosti je pouze vylepšení postavení žalobkyně ve stavebním řízení, ve kterém se dlouhodobě domáhá podstatného rozšíření původní stavby lesní hájenky na stavbu trvalého bydlení či rekreace s bazénem (viz „požární nádrž“) a rozšíření zastavěné plochy z původních 164 m2 na 243 m2, tj. téměř o 50 % a podlahové plochy z 85 m2 na 300,5 m2, tj. o 250 %. Intenzivnější využívání cesty bez možnosti jakékoliv regulace ze strany žalované by mohlo v budoucnu vést až k poškození lesa, zároveň by to nebylo v souladu s plněním funkcí lesa, zejména proto, že by nezbytná cesta byla využívána i pro ježdění těžkých nákladních vozidel v souvislosti s rekonstrukcí stavby. Pro dočasnou situaci související s rekonstrukcí stavby čp. [Anonymizováno] by bylo postačující aplikovat méně invazivní řešení do vlastnického práva žalované a to ustn. § 1022 odst. 1 o. z., dle kterého, nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Nezbytnou cestu, a to ani jako obligační právo tedy žalobkyni nelze zřídit, neboť k zajištění řádného užívání jejího pozemku může sloužit jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím bude naplněn stejný účel, tj. výstavba domu. Pokud jde o obligační zajištění přístupu k nemovitostem žalobkyně, jelikož žalovaná žalobkyni v takovém přístupu nikterak nebrání, proto tento způsob neformálního vztahu je pro přístup žalobkyně ke stavbě dostačující a není dána potřeba žádného smluvního ujednání.

3. S ohledem na zcela rozdílná stanoviska sporných stran, prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil dle § 132 o. s. ř. a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.

4. Výpisy z LV č. [hodnota] pro obec [adresa], kat. úz. [adresa] (čl. 65) a LV č. [hodnota] pro obec [adresa], kat. úz. [adresa] (čl. 66 – 67) má soud prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], rodinný dům a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Dále má soud prokázáno, že vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] je žalovaná. Výpisy obou uvedených LV dle stavu v době, kdy obě strany sporu nabyly své vlastnické právo k předmětným nemovitostem a obsahem nabývacích titulů má soud prokázáno, že žalobkyně nabyla výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy uzavřené v podobě Notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] sepsaného dne [datum] notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], když prodávající prohlásili existenci věcného břemene chůze a jízdy zřízeného ve prospěch pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jako pozemku panujícího přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] jako pozemek služební, když toto oprávnění je zapsáno v oddíle B listu vlastnictví č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa], obec [adresa]. Předmětné věcné břemeno bylo rovněž zapsáno i v katastru nemovitostí. Žalovaná nabyla své výlučné vlastnické právo mimo jiné i ke sporným nemovitostem na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s právními účinky vkladu práva k [datum] a v té době bylo v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy, oprávnění pro parcelu st. [Anonymizováno] a povinnost k parc. [Anonymizováno], a to vše dle smlouvy o věcném břemeni z roku 2000. Nebo - li žalobkyně kupovala sporné nemovitosti ubezpečená zápisem v katastru nemovitostí, že společně s věcným břemenem práva chůze a jízdy a žalovaná s vědomím, že jí nabývaná nemovitost – pozemek parc. č. [Anonymizováno] (původně [Anonymizováno]) je týmž věcným břemenem zatížena.

5. Obsahem výpisu LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota] pro obec [adresa], kat. úz. [adresa], má soud zároveň prokázáno, že na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] a geometrického plánu č. [hodnota] zhotoveného [právnická osoba] [právnická osoba]., bylo do katastru nemovitostí v rozporu s obsahem smlouvy o zřízení věcného břemene zapsáno věcné břemeno nikoli pouze ve prospěch osob [jméno FO] a [jméno FO], ale ve prospěch parcely st. [Anonymizováno] a dále, že jako služební pozemek byl uveden pouze pozemek parc. č. [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) a pozemek parc. č. [Anonymizováno], ačkoli o něm smlouva na některých místech výslovně pojednává a geometrický plán jej rovněž zahrnuje, v katastru nemovitostí uveden není.

6. Obsahem Smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne [datum] mezi [jméno FO] [jméno FO], jako vlastníkem, a manželi [jméno FO] a [jméno FO], jako oprávněnými z věcného břemene (čl. 72 – 76 spisu) má soud prokázáno, že [jméno FO], jako vlastník, zřídil touto smlouvou manželům [jméno FO] a [jméno FO] věcné břemeno práva chůze a jízdy za účelem přístupu k nabytým nemovitostem tak, jak je zakresleno geometrickým plánem pro rozdělení pozemků a vyznačení věcného břemene pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], kat. úz. [adresa], č. plánu [Anonymizováno] zhotoveného [právnická osoba] [právnická osoba]. a ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským [tituly před jménem] [jméno FO], potvrzeným souhlasem Katastrálního úřadu v [Anonymizováno], který je nedílnou součástí smlouvy. Oprávnění z věcného břemene jsou tak oprávnění užívat cestu v šíři 4 m pro příchody, příjezdy, odchody a odjezdy vedoucí přes pozemek povinného z věcného břemene čp. [Anonymizováno] jako přístupovou cestu k budově čp. [Anonymizováno]. Právo jízdy se týká dopravních prostředků osobních i nákladních. Účastníci smlouvy následně žádali, aby Katastrální úřad v [Anonymizováno] povolil vklad smlouvy o věcném břemeni a zapsal toto věcné břemeno v části C na LV, jakožto věcné břemeno právo chůze a jízdy na pozemku parc. č. [Anonymizováno] pro manžele [jméno FO] a [jméno FO] tak, jak je to zakresleno v geometrickém plánu č. [hodnota] [právnická osoba] [právnická osoba]. Obsahem geometrického plánu výše citovaného má soud prokázáno, že věcné břemeno chůze a jízdy bylo tímto geometrickým plánem vyznačeno nejen přes parcelu [Anonymizováno] (nyní [Anonymizováno]), ale i přes parcelu č. [Anonymizováno], aniž by tato povinnost u této parcely byla jakkoliv zapsána. Obsahem této smlouvy o zřízení věcného břemene je jednoznačně prokázáno, že věcné břemeno bylo zřízeno nikoli ve prospěch každého vlastníka pozemku panujícího, ale toliko ve prospěch osob, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Jejich smrtí pak věcné břemeno zaniklo bez dalšího. Úmrtí [jméno FO], narozené [datum], má soud prokázáno usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle kterého v rámci pozůstalosti po [jméno FO], zemřelé dne [datum], naposledy bytem [adresa], část [adresa], byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitelky a byla schválena dohoda dědiců. Zároveň bylo potvrzeno nabytí dědictví tak, že pozůstalý syn [jméno FO], narozen [datum], a pozůstalá dcera [jméno FO], narozená [datum] – děti zůstavitelky, nabyly stejným dílem mimo jiné pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] se stavbou domu čp. [Anonymizováno] ve [adresa], lesní hospodářství, stojící na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno] a je součástí tohoto pozemku a dále pozemek č. parc. [Anonymizováno], lesní pozemek, v témže katastrálním území. Pozůstalý manžel [jméno FO] z dědictví žádný dědický podíl nenabývá, a nic nežádá. Úmrtí pana [jméno FO] má soud prokázáno úmrtním listem prokazujícím, že [jméno FO], narozen [datum], zemřel [datum]. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (čl. 217) má soud prokázáno, že byla mimo jiné schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti dědiců mezi pozůstalého syna [jméno FO] a pozůstalou dceru [jméno FO]. Výše uvedeným důkazy má tedy soud prokázáno, že okamžikem úmrtí [jméno FO] a [jméno FO] zaniklo věcné břemeno, v jejichž prospěch bylo zřízené a měla by být v tomto směru zjednána náprava, pokud jde o zápis tohoto věcného břemen v katastru nemovitostí. Pakliže se tedy žalobkyně předmětnou žalobou domáhá zřízení služebnosti věcného břemene v rozsahu žalobního petitu, nyní však váznoucího na nemovitostech, je její nárok s ohledem na splnění zákonných předpokladů požadován po právu, tak jak bude uvedeno níže.

7. Žádostí o zřízení věcného břemene – práva chůze a jízdy ze dne [datum] (čl. 15) má soud prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žádala žalovanou o zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy smluvní formou, když specifikovala rozsah věcného břemene a pokud jde o jeho vymezení a dráhu, odkázala na geometrický plán z roku 2000 a žádala o vyjádření do 14 dnů.

8. Spisovou dokumentací Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu sp. zn. [Anonymizováno] má soud prokázáno, že ve věci žádosti o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na povolení stavby na stavební úpravy, přístavba a nástavba rodinného domu čp. [Anonymizováno] [adresa], splašková a dešťová kanalizace, požární nádrž, zpevněné plochy a oplocení na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], byla podána žádost na stavební úřad již v roce 2019 s tím, že stavební úřad považoval za přístup a příjezd k rodinnému domu čp. [Anonymizováno] ve [adresa] stávající účelovou komunikaci vedenou u obce [adresa] v pasportu komunikací po pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Jelikož však společnost [právnická osoba]. se proti rozhodnutí stavebnímu úřadu odvolala a nadřízený orgán věc vrátil k novému projednání, žadatel [jméno FO] vzal svou žádost zpět a opět ji podal koncem roku 2020. Nepředložil však právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno], a tak bylo řízení zastaveno. Žádostí o vydání společného povolení podanou u Městského úřadu Tábor [Anonymizováno] stavebnímu úřadu Tábor, má soud prokázáno, že stavebník [jméno FO] (otec žalobkyně) opětovně požádal o vydání společného povolení na stavební úpravy již výše specifikované, týkající se mimo jiné i sporných nemovitostí. Uvedenými dokumenty má tedy soud prokázáno, že jak v době předchozí, tak v současné je vedeno správní řízení o vydání stavebního povolení, když otec žalobkyně hodlá provádět rekonstrukci rodinného domu čp. [Anonymizováno] a k jejímu následnému řádnému užívání potřebuje mít právní jistotu dostatečného spojení této nemovitosti s veřejnou cestou. Rovněž stavební úřad při Městském úřadu Tábor, vyzýval [jméno FO], aby do lhůty nejpozději do 30. 6. 2021 doplnil žádost o vydání stavebního povolení o podklady práva jízdy a chůze k pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Účastníkem správního řízení podle správního řádu byla kromě [jméno FO] rovněž jeho dcera [Jméno žalobkyně] – žalobkyně v dané věci.

9. Spisovou dokumentací Městského úřadu Tábor, odboru rozvoje sp. zn. [Anonymizováno], závazným stanoviskem tohoto úřadu ze dne [datum] (čl. 57), závazným stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví, oddělení lesního hospodářství a zemědělství v Českých Budějovicích sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] (čl. 108 - 110) a aktuálním sdělením téhož odboru ze dne [Anonymizováno] (čl. 107) má soudu prokázáno, že odbor rozvoje při Městském úřadu v Táboře vydal závazné stanovisko k projektu stavební úpravy a přístavba objektu čp. [Anonymizováno], [adresa], pokud jde o záměr na pozemcích parc. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], spočívající ve stavební úpravě a přístavbě stávající budovy. Úřad na základě projektové dokumentace pro vydání předložené stavebníkem pro vydání stavebního povolení považuje záměr stavebníka za přípustný. Úřad územního plánování posoudil soulad záměru s politikou územního rozvoje s tím, že platná Politika územního rozvoje ČR záměr v jím dotčeném území neřeší, záměr se věcí řešených Politikou územního rozvoje ČR nedotýká. Dále posoudil soulad záměru se zásadami územního rozvoje se stejným závěrem a dále posoudil soulad záměru s územním plánem, přičemž vyšel z toho, že předmětné pozemky parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] se nachází v zastavěném území a jsou určené jako plocha SV – plochy smíšené, obytné, venkovské. Jedná se o území s převažujícím charakterem individuálně obytným, plochy tradičních zemědělských usedlostí s uzavřenými dvory, bydlení s příměsí nerušících obslužných funkcí místního charakteru. Přípustné využití je pro rodinné domy, nerušící služby občanské vybavenosti, které slouží zejména obyvatelům v takto vymezené ploše, s výjimkou pozemků pro budovy obchodního prodeje o výměře větší než 500 m2, plochy pro státní osobních vozidel a dopravní a technickou infrastrukturu. Výška zástavby má být s ohledem na okolní zástavbu, navržená nová zástavba bude respektovat měřítko a charakter stávající okolní zástavby. Zastavěnost pozemku pro bydlení bude maximálně 30 %. Stavby hlavní musí být umístěny ve vzdálenosti minimálně 30 m od nejbližší hranice pozemku určeného k plnění funkcí lesa. Část pozemku [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], po kterém je vedena příjezdová cesta k hájence, je územním plánem stanovena jako plocha V.

1. DS – koridor pro cestu k hájence. Záměr přístavby stávající stavby (+ hospodářská budova – 50 m2 a zpevněná plocha z betonové dlažby – 55 m2) se s 18,8 % zastavěnosti rozšíří na 24,4 % a splní tak podmínku 30 % zastavění pozemku. Do celkového součtu je započítána i hospodářská budova, která není evidována v katastru nemovitostí. Celková plocha obou pozemků je 1427 m2. Objekt zachovává a respektuje měřítko a charakter venkovské zástavby. Objekt se nachází v ochranném pásmu lesa. S ohledem na výše konstatované je záměr v souladu s územním plánem [adresa] a Úřad územního plánování posoudil soulad navrhovaného záměru s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona. Závazným stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum] a aktuálním sdělením téhož úřadu z [datum] má soud prokázáno, že tento úřad se v rámci odvolání zabýval posouzením, zda bylo v souladu se zákonem, když městský úřad, jakožto příslušný orgán státní správy lesů závazným stanoviskem udělil souhlas k vydání územního rozhodnutí pro účely realizace záměru „stavební úpravy a přístavba objektu čp. [Anonymizováno], [adresa], a to dle stavebníkem předložené dokumentace, zpracovaná k datu 11/2018. Dne [datum] vydal Městský úřad Tábor, stavební úřad, [adresa] [adresa], rozhodnutí vedené pod č. j.: [Anonymizováno], jímž byl výše uvedený stavební záměr povolen. Odvolání bylo podáno účastníkem společného územního a stavebního řízení společnosti [právnická osoba]., [adresa], IČ [IČO žalované]. Krajský úřad po přezkoumání potřebného neshledal námitky odvolatele jako důvodné a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Mimo jiné uvedl, že nesouhlasí s tvrzením odvolatele, že povolovaným záměrem dojde ke změně využití stavby z objektu lesního hospodářství na rodinný dům, neboť náhledem do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že současná stavba umístěna na pozemku č. st. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] je v předmětném veřejném rejstříku nemovitostí vedená jako rodinný dům s čp. [Anonymizováno]. Způsob využívání nemovitosti byl stavebním úřadem ověřen, o čemž bylo dne [datum] vydáno rozhodnutí. Intenzita využití objektu, jakožto stavby určené v současnosti k rodinnému bydlení se tedy realizací záměru nemění. Dále úřad uvedl, že nahlédnutím do mapové a textové části lesního plánu pro LHC 211309 s platností od [datum] do [datum] krajský úřad zjistil, že na lesním pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], který přímo navazuje na pozemek, kde má být stavba realizována, se nenacházejí žádné hospodářské lesní porosty a celá plocha pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] je vedena jako bezlesí. Nejbližší lesní porosty se tak nacházejí až na lesním pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Krajský úřad dále zjistil, že nejkratší vzdálenost mezi hranicí vpředu uvedeného lesního pozemku a jižním okrajem budovy, nacházející se na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] dosahuje hodnoty cca 10 m a upozornil na fakt, že se jedná o nejkratší vzdálenost mezi lesním pozemkem parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] ke stávající stavbě rodinného domu čp. [Anonymizováno], přičemž vzdálenost k její nově přistavovaným částem bude dle předložené projektové dokumentace ještě o něco vyšší. Vzhledem k tomu, že dřeviny, tvořící lesní porost, nacházející se směrem na jihu od objektu rodinného domu zasahují v současnosti dle údajů z LHP průměrné střední výšky cca 9 m, přičemž průměrná absolutní výšková hodnota těchto dřevin dosahuje cca 27 m, nelze dle krajského úřadu do budoucna vyloučit vznik situace, kdy bude stanovení zabezpečovacích opatření nezbytné. V takovém případě však opatření budou muset být stanovena bez ohledu na to, zda dojde k plánované realizaci schvalovaného záměru. Lze totiž oprávněně předpokládat, že veškeré negativní vlivy lesa (zejména riziko pádu stromu) se primárně projeví na těch částech rodinného domu čp. [Anonymizováno], stojícího na pozemku st. parc. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], které nejsou předmětem navrhovaných stavebních úprav. Odstupové vzdálenosti předmětné stavby od lesa ve směrech na západ, na sever a na východ od budovy považuje krajský úřad s přihlédnutím zjištěným absolutním výškovým bonitám okolních lesních porostů za dostačující. Dále krajský úřad uvedl, že napojení pozemků parc. č. [Anonymizováno] a st. parc. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa] na dopravní infrastrukturu ve smyslu příslušných ustanovení StZ není krajský úřad jakožto orgán státní správy lesů kompetentní jakkoli hodnotit. V otázce užívání lesních cest (pozemků určených k plnění funkcí lesa) krajský úřad pouze v obecné rovině upozorňuje na skutečnost, že pokud je lesní cesta jedinou příjezdní komunikací k nemovitosti, je nezbytné k vjezdu a stání motorovým vozidlem získat souhlas vlastníka lesa (popř. orgánu státní správy lesů) tak, aby bylo vyloučenou nebezpečí postihu vlastníka předmětné nemovitosti ze strany státní správy lesů. Není přitom rozhodné, zda lesní cesta zároveň vykazuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikací ve znění pozdějších předpisů. V případě lesní cesty půjde jednak o pozemek určení k plnění funkcí lesa a zároveň o pozemní komunikaci. Aktuálně se Krajský úřad Jihočeský kraj k dané problematice s ohledem na časový odstup, kdy byla tímto úřadem již řešena, vyjádřil tak, že stavba samotná není umisťována na lesním pozemku a její realizací nebude do okolních lesních porostů zasahováno. Veřejný zájem na zachování lesa tak zůstane nedotčen. V otázce potřebnosti případných zabezpečovacích opatření odkázal Krajský úřad na svůj názor vyjádření v odůvodnění závazného stanoviska, jak již je uvedeno shora. Soud tedy konstatuje, že výše uvedenými prezentovanými závěry příslušných orgánů nedojde výstavbou – rekonstrukcí objektů – domu čp. [Anonymizováno] k poškození lesa a ani jeho funkcí.

10. S posledně uváděným souvisí i námitky žalované, týkající se změny charakteru původního účelu lesního objektu – hájenky na současný rodinný dům a změny lesního pozemku na zahradu. Z důkazů provedených v průběhu řízení vyplývá a má jimi soud prokázáno, že to byli manželé [jméno FO], kteří tehdejší Okresní úřad, referát životního prostředí, žádali [datum] (čl. 89) o změnu pozemku, když uvedli, že se jedná o pozemek u bývalé hájenky [adresa], parc. č. [Anonymizováno] o výměře 3350 m2, lesní pozemek v majetku Státních lesů [adresa]. [jméno FO] uvádí, že jako lesník pozemek užíval jako dvorek a zahradu. Po vrácení majetku panu [jméno FO] hájenku a část pozemku odkoupil, konkrétně parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1226 m2 jako domek a zahradu. Tento pozemek vinou a liknavostí státních lesů byl veden jako les. Žádá proto s manželkou o bezplatnou změnu pozemku, který již léta je využíván jako zahrada a dvorek. K této žádosti se vyjádřil dne [datum] i odborný lesní hospodář pan [jméno FO], který uvádí, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1226 m2 je již po desetiletí využíván jako dvůr a zahrada k bývalé hájence čp. [Anonymizováno] a ze strany odborného lesního hospodáře není námitek proti výše uvedenému trvalému odnětí. Následovalo pak rozhodnutí Okresního úřadu, referátu životního prostředí ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] (čl. 85), dle kterého bylo rozhodnuto, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 0,1226 ha ve spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], [adresa], označený v katastru nemovitostí ke dni zahájení [datum] jako lesní pozemek ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, ale pozemkem – ostatní plocha s návrhem na zařazení do zastavěné plochy a zahrady. S ohledem na doložené podklady a přezkoumání situace bylo mimo jiné zdůvodněno, že je vhodnější vést pozemek druhu jak je užíván a odpovídá užívání skutečnosti než tak, jak je uvedeno jeho užívání dosud. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dopisem Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu, ze dne [datum] (příloha spisu) nazvaného Ověření způsobu využití nemovitosti čp. [Anonymizováno], kat. úz. [adresa], má soudu prokázáno, že Městský úřad[Anonymizováno]Tábor, jako stavební úřad, na základě doložené pasportní dokumentace vypracované v [Anonymizováno] [jméno FO], autorizovaného [tituly před jménem] [jméno FO], Ateliér architektury [právnická osoba]. v Táboře, konstatuje, že objekt lesního hospodářství byl původně užíván jako stavba bydlení (hájovna) a odpovídá parametrům rodinného domu.

11. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] číslo položky: [Anonymizováno] ze dne [datum] (čl. 132 – 185) má soud prokázáno, že znalkyně určila tržní hodnotu věcného břemene – služebnosti nezbytné cesty tak, jak je specifikována ve výrokové části tohoto rozsudku částkou 25 380 Kč. Znalkyně mimo jiné uvedla, že neexistuje žádná databáze nebo relevantní zdroj věcných břemen za úplatu, nelze provést přímé porovnání s obdobnými věcnými břemeny, nelze tedy zjistit ani obvyklou cenu věcného břemene. Stanovená cena věcného břemene - služebnosti je odvozena z ceny obvyklé pozemku, která je (ke dni místního šetření využívána jako polozpevněná cesta) a dále z procentuálního zatížení, kde je uvažováno využití pouze dvěma subjekty (vlastník cesty a vlastník rodinného domu čp. [Anonymizováno]), který v případě zřízení služebnosti nezbytné cesty mají stejné možnosti využití. Dalším parametrem nutným ke stanovení ceny služebnosti je kapitalizační míra, která je dána typem nemovitosti a způsobem využití dle doporučení MFČR – věcná břemena po 1. lednu 2014. Hodnota věcného břemene byla stanovena tržní hodnotou ročního užitku z obvyklé ceny pozemku. Znalkyně vyšla jednak z obsahu spisu, jednak z prohlídky a zaměření na místě samém provedené dne 30. 1. 2023, dále uvedla, že na základě provedení místního šetření shledala, že skutečný účel užití předmětných pozemků v rozsahu vyznačených v geometrickém plánu č. [hodnota] je polozpevněná cesta, která slouží jako přístup k nemovitosti na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Současně je tato cesta využívána k dopravě strojů a zařízení plnících funkci lesa, ale stále svou povahou se jedná o cestu, na které se nenachází žádný lesní, ani jiný porost, kolem cesty jsou vysázeny vzrostlé lípy – viz fotodokumentace – což značí vzhledem k výšce stromu, že cesta je zde historicky. V oddíle C v katastru nemovitostí je vedeno věcné břemeno chůze a jízdy dle geometrického plánu č. [hodnota], kdy povinným je pozemek parc. č. [Anonymizováno] a oprávněným z věcného břemene je pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]. Toto věcné břemeno dle předložené smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] bylo sepsáno ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO] in personam a výše uvedené věcné břemeno je bez vlivu na tržní hodnotu služebnosti nezbytné cesty. V oddíle D v katastru nemovitostí je pak zapsána změna číslování parcel a změna výměr obnovou operátu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Nemovitá věc není pronajímána a rizika zjištěna nebyla. Následně zadal soud ještě doplněk ke znaleckému posudku, kterým požadoval určit, zda zřízením služebnosti nezbytné cesty tak, jak je formulována ve výrokové části tohoto rozsudku, vznikne žalovanému, coby vlastníkovi služebného pozemku újma v podobě snížení ceny pozemků v důsledku jeho zatížení právem cesty či újma z jiného důvodu. V případě, že tomu tak bude, tuto újmu určit, vyčíslit, případně určit, zda jež kryta úplatou a uvést důvod. Znalkyně vypracovala Dodatek č. 1 znaleckého posudku č. položky [Anonymizováno] ze dne [datum] (čl. 194 – 200), kdy dle odborného názoru znalkyně újma ve snížení ceny pozemku v případě zřízení služebnosti nezbytné ceny vlastníkovi pozemku nevzniká, svým charakterem se stále jedná o polozpevněnou cestu, která je tak i užívána a v případě zatížení služebnosti nezbytné cesty je bez vlivu na tržní hodnotu služebného pozemku. V posledních případech je újma ze zřízené služebnosti nezbytné cesty vlastníka pozemku vnímána spíše jako ve znehodnocení či opotřebení cesty vlivem užívání břemeníkem – toto je ale ošetřené v § 1276 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy se oprávněný z věcného břemene musí poměrně podílet na údržbě cesty (rozsah podílení se na případných opravách a údržbě nezbytné cesty by mělo být dáno smlouvou o zřízení věcného břemene – služebnosti nezbytné cesty).

12. K závěrům znalkyně, zejména pak k dodatku č. 1 znaleckého posudku vznesla žalovaná námitky s tím, že jsou nepřezkoumatelné a s posudkem nesouhlasí, neboť zásah do vlastnického práva je vždy spojen s újmou na straně vlastníka pozemku, zejména pokud žalovaný nesouhlasí se zřízením věcného břemene a zatížením svého pozemku věcným právem. Následně žalovaná námitky ještě rozšířila, a to v podání ze dne 3. 8. 2023 (čl. 213 – 215 spisu) s tím, že názor znalkyně, že zřízením služebnosti nevzniká žalované žádná újma považuje za nesmyslný, když každý zásah do vlastnického práva je spojen s újmou na straně vlastníka pozemku, zejména v případě, kdy s takovým zásahem kategoricky nesouhlasí. Služebnost nezbytné cesty sama o sobě zpravidla snižuje tržní hodnotu služebného pozemku. Dále bude újma vlastníka pozemku spočívat v tom, že výkonem práva odpovídajícímu služebnosti bude tento vlastník omezen v užívání pozemku, že bude narušeno jeho soukromí apod. Stanovení výše náhrady za vzniklou újmu je tak na úvaze soudu, která musí být řádně zdůvodněna. Nutno rovněž brát v úvahu, že v souvislosti s rekonstrukcí stavby čp. [Anonymizováno] bude služebnost nezbytné cesty využívána i těžkými nákladními automobily a stroji přes pozemek žalované, čímž se naruší a omezí jeho plnohodnotné využití pozemku. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1936/2022, který mimo jiné pojednává o tom, že náhrada za povolení nezbytné cesty není upravena žádným cenovým předpisem, je věcí právního posouzení a nepřísluší znalci. Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že stanovení výše úplaty, která v sobě může zahrnovat i kompenzaci újmy dle § 1030 odst. 1 o. z. je otázkou právní a její posouzení tak nemůže záviset na osobě znalce. Žalovaná označila Dodatek č. 1 znaleckého posudku za nepřezkoumatelný a nesprávný a navrhla proto vypracování posudku nového.

13. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se k námitkám žalované vyjádřila podáním ze dne 4. 8. 2023 (čl. 209) a uvedla, že dle názoru znalce, vzhledem k typu nemovité věci (v ÚP veden jako pozemek lesa, v KN taktéž, je pozemek veden jako lesní pozemek a ve skutečném stavu je užíván jako cesta), nedochází k žádné újmě z důvodu za A) u typu lesních pozemků nedochází ke ztrátě soukromí užívání, B) hodnota pozemku jako nemovitosti zůstává neměnná, C) historicky je tato část pozemku takto užívána, D) lesní cestu mohou bez problémů užívat oba dva subjekty, majitel pozemku k údržbě a práce v lese a majitel objektu jako přístup, v případě že ponesou náklady na údržbu pozemku shodně, je dokonce tento fakt vzhledem k typu pozemku pozitivní pro vlastníka nemovitosti. Odkaz, na který poukazuje žalovaná je možné využít pouze v případě, že se jedná o nemovité věci, u kterých je předpoklad narušení soukromí (stavební pozemek, bytová jednotka, rodinný dům) s vlivem na neobvyklou cenu (degradace hodnoty nemovitosti). V případě řadových lesních pozemků nebo zemědělských pozemků ale újma nevzniká, není totiž omezena funkčnost a uživatelnost těchto pozemků.

14. Soud se plně ztotožňuje se závěry znalkyně pokud tato určila úplatu za povolení služebnosti nezbytné cesty ve výši 25 380 Kč, tak i pokud určila, že žalované nevzniká zřízením věcného břemene žádná újma. Soud se ztotožňuje s důvody, proč tomu tak je, které specifikovala znalkyně ve svém podání ze dne 4. 8. 2023 pod písm. A) – D) (čl. 211 p.v.) a k tomu ještě dodává, že žalovaná v době, kdy kupovala služebný pozemek parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] vše v kat. úz. [adresa], si byla vědoma, že minimálně pozemek parc. č. [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) je zatížen věcným břemenem, které bylo v katastru nemovitostí chybně zapsáno jako věcné právo k nemovitosti nikoli k osobám. Neboli kupovala pozemek s vědomím omezení vlastnického práva. Proto když se dnes věcné břemeno neobvyklé cesty rozhodnutím soudu povoluje, uvedená situace na věci nic nemění a v tomto směru nemůže žalované vzniknout žádná újma. Jelikož lesní cestu mohou využívat jak vlastník pozemku služebného, tak vlastník pozemku panujícího a žalovaná pozemek (lesní cestu) využívá pro dopravu těžké lesní techniky, je na místě, aby se každý z nich podílel na údržbě cesty a na nákladech s tím spojených stejnou měrou, když tato okolnost je již zahrnuta v úplatě za povolení věcného břemene. Lze proto uzavřít, že závěry znalkyně jak ohledně úplaty za povolení nezbytné cesty, tak ohledně absence újmy na straně žalované, považuje soud za správné a řídil se jimi při rozhodování ve věci samé.

15. Žalovaná ještě navrhla, aby soud určil, že věcné břemeno práva chůze a jízdy zapsané v katastru nemovitostí pod sp. zn. [Anonymizováno] a zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], obec [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], bylo zřízeno jako věcné břemeno osobní ve prospěch manželů [jméno FO], rozená [rodné přijmení], r. č.: [RČ], a [jméno FO], r. č.: [hodnota], již zaniklo. Přičemž se jedná o opatření, aby nenastala duplicita zápisu, když soud žalobě vyhoví a věcné břemeno povolí.

16. S ohledem na výše uvedené lze po skutkové stránce shrnout, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou vlastníky sousedních pozemků v kat. úz. [adresa], obec [adresa], že rodina žalobkyně hodlá provádět rekonstrukci a přístavbu původní lesní hájenky (dnes rodinného domu) čp. [Anonymizováno] na st. parc. č. [hodnota] a v souvislosti se stavebním řízením o povolení stavby byla příslušným stavebním úřadem vyzvána k doložení existence přístupové cesty ke svým nemovitostem. Žalobkyně v době koupě předmětných nemovitostí vyšla zejména ze zápisu v katastru nemovitostí, kde bylo zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy – oprávnění pro pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], povinnost k parcele parc. č. [Anonymizováno] (dříve parc. č. [Anonymizováno]), nebylo však zapsáno k parcele parc. č. [Anonymizováno] ačkoli geometrickým plánem, který byl podkladem pro vymezení a následné zřízení věcného břemene, je věcné břemeno zakresleno i přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] Žalobkyně se proto domáhala zřízení nezbytné cesty i přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Následně, když vyšlo po provedeném dokazování najevo, že věcné břemeno bylo zřízeno pouze osobám, které již zemřely, upravila žalobkyně žalobu na zřízení nezbytné cesty v podobě věcného práva ve prospěch svých pozemků přes oba uvedené pozemky žalované. Dále bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaná odmítla smluvně upravit právo přístupu k nemovitostem žalobkyně po svém pozemku s argumentací, že jí v současné době nikterak nebrání cestu užívat a tento neformální způsob považuje za dostačující. Dále bylo prokázáno, že jiný vhodný přístup k nemovitostem žalobkyně neexistuje, ten stávající je takto využíván historicky již mnoho let, a to i právními předchůdci žalobkyně. Zřízením věcného břemene nezbytné cesty nebude narušena ochrana lesa a ani nedojde k jakékoliv újmě na lesních porostech v okolí nezbytné cesty. Úplata za povolení nezbytné cesty byla určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], s jehož závěry se soud ztotožňuje, jakož i se závěrem, že žalované povolením nezbytné cesty nevznikne žádná újma z důvodů již výše uvedených. Jelikož se žalobkyně domáhá povolení nezbytné cesty ve stejném rozsahu a zaměření, jako bylo věcné břemeno zakresleno v geometrickém plánu č. [hodnota], ověřeného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], bylo možné tento geometrický plán použít i pro potřebu daného soudního sporu, avšak intencích aktuálních označení dotčených nemovitostí podle současně platného stavu.

17. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustn. § 1029 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

18. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

19. Mezi základní podmínky pro zřízení nezbytné cesty patří skutečnost, že vlastník nemovité věci není současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka k nemovitosti nelze zajistit jinak. Na druhé straně však zákon uvádí, že cestu lze zřídit, není-li nemovitost „dostatečně“ spojená s veřejnou cestou. Tedy pro pouhé zlepšení spojení nelze nezbytnou cestu zřídit a pokud stávající spojení je sice nepohodlné, vyžadující určité úsilí, nicméně postačující k objektivní potřebě nemovitosti, nelze právo cesty zřídit. Pokud tu však spojení je, ale objektivně nedostačuje, pak lze nezbytnou cestu zřídit. Přilehlým pozemkem se nerozumí jen pozemek bezprostředně přilehlý k pozemku vlastníka, ale všechny pozemky, kterých je ke zřízení cesty zapotřebí, tedy i pozemky vzdálenější. Z povahy věci se dále podává, že nezbytnou cestu lze zřídit jen tehdy, nelze-li přístup zajistit jinak, tedy zejména smluvně. Přístup lze tedy zajistit jinak i v případě, že vlastník stavby může přes pozemek přecházet na základě závazkového práva, naopak pokud by vlastník pozemku jakékoliv smluvní zajištění přístupu odmítal s tím, že přeci žalobci nijak v přístupu nebrání, byla by zřejmě uvedená podmínka ke zřízení práva splněna; jinak by totiž vlastník pozemku postrádajícího přístup žil v nejistotě ohledně přístupu, který byl vlastník pozemku, na kterém je cesta, mohl kdykoliv znemožnit. Přístup musí být zajištěn k veřejné cestě např. k silnici, místní či veřejně přístupné účelové komunikaci apod., je-li více možností, jak přístup zajistit, musí být vybrán ten, který nejméně zatěžuje vlastníka pozemku, přes který má cesta vést. Právo cesty může být zřízeno k již existující cestě anebo může být zřízena na náklady žalobce a jeho přičiněním i cesta nová. Pro rozsah zřizovaného práva je rozhodná hospodářská potřeba nemovitosti, resp. obvyklý způsob a rozsah jejího užívání, ovšem cestu lze zřídit jen v takovém rozsahu, bez kterého by obvyklé užívání bylo znemožněno nebo značně ztíženo. Přístup ke stavbě nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu bude technicky možné, náklady na jeho zřízení však budou natolik vysoké, že jich vynaložení nebude možné po vlastníku stavby spravedlivě požadovat; to platí i v případě, bude-li zřízení právně nemožné.

20. Mezi další podmínky pro zřízení nezbytné cesty, byť jsou formulované negativně v ustn. § 1032 patří to, že nezbytnou cestu lze zřídit jen na návrh. Žalobcem je vlastník nemovité věci, která postrádá přístupu, žalovaným je vlastník zatěžovaného pozemku, případně osoba, jejíž věcné právo k pozemku bude nezbytnou cestou dotčeno. V rozhodnutí o zřízení věcného břemene je třeba stanovit, kudy cesta povede, je též třeba stanovit, jakým způsobem může být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah, např. právo průchodu bez omezení a právo projíždět vozidlem, které může být limitováno jak časově, tak i pokud jde o druh vozidla.

21. V daném případě bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně jako vlastník nemovitých věcí (pozemků) parc. č. [Anonymizováno] a st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], rodinný dům) nemůže řádně hospodařit na těchto nemovitostech a řádně je užívat proto, že nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou. Zároveň bylo prokázáno, že žalobkyně není současně vlastníkem přilehlých pozemků a že přístup k nemovitostem nelze zajistit jinak. K těmto zjištěním dospěl soud na základě místního šetření, které provedl na místě samém, dále na základě údajů z katastru nemovitostí, ze spisu příslušného stavebního úřadu a dále z dílčích rozhodnutí Městského úřadu Tábor a jeho odborů, a to rozvoje a životního prostředí. Bylo rovněž zjištěno, že cesta přes pozemky žalované byla využívána i v minulosti právními předchůdci žalobkyně a není tedy zřizována cesta nová. Jedná se o jediný možný přístup k nemovitostem žalobkyně, o nejvhodnější přístup, který nejméně omezuje žalovanou ve výkonu jejího vlastnického práva. Zároveň bylo prokázáno, že přístup k nemovitostem žalobkyně nelze zajistit jinak, a to na základě obligačního práva tak, jak uvedl Nejvyššího soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1936/2022, neboť žalovaná žalobkyni žádný návrh obligační smlouvy nepředložila a dále žalovaná uvedla, že ani nemá zájem o smluvní zajištění práva žalobkyně cestu užívat, neboť jí v užívání nikterak nebrání a tento neformální způsob řešení situace považuje za dostatečný. Soud k tomu uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu ohledně dané problematiky při řešení obligačního zajištění přístupu k nemovitostem vychází vždy a pouze ze situace, že nabídku obligační smlouvy činí žalovaný (žalovaná) v postavení vlastníka pozemku, který má být zatížen a navrhovatel o zřízení práva nezbytné cesty na tuto nabídku reaguje buď kladně či záporně. Nic takového však v dané věci prokázáno nebylo, a proto lze uzavřít, že povolení nezbytné cesty nelze zajistit na základě obligačního práva. Soud se zároveň zabýval otázkou, zda si žalobkyně sama nezpůsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem z hrubé nedbalosti či úmyslně tak, jak má na mysli ustn. § 132 odst. 1 o. z., dle kterého soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně v době, kdy nabývala vlastnické právo k nemovitostem, jež jsou předmětem daného řízení, vycházela jednak z ujištění prodávajících učiněných v kupní smlouvě a dále z údajů v katastru nemovitostí, kde bylo věcné břemeno zapsáno. Až následně bylo zjištěno a prokázáno, že se jednalo pouze o služebnost ve prospěch osob, nikoli nemovitostí a bylo zapsáno chybně. Nelze proto dovodit ani hrubou nedbalost či úmysl na straně žalobkyně.

22. Pokud jde o obsah a rozsah nezbytné cesty, řídil se soud již citovaným ustanovením § 1029 odst. 2 o.z., dle kterého musí rozsah nezbytné cesty odpovídat potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími a aby byl soused zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zatížen. Soud povolil nezbytnou cestu v rozsahu dle geometrického plánu specifikovaného ve výrokové části tohoto rozsudku a který je zároveň součástí rozsudku. Vyšel z toho, že již od roku 2000 bylo věcné břemeno uvedeného rozsahu právními předchůdci využíváno a jelikož rozsah potřebám vlastníka panujícího pozemku stačil, nebylo důvodu takto vymezený rozsah jakkoliv měnit. Proto byl i použit i geometrický plán z roku 2000 i pro potřeby daného soudního sporu s uvedením aktuálního označení nemovitostí v katastru nemovitostí. Pokud jde o obsah služebnosti nezbytné cesty, vyšel soud z ustn. § 1274 o. z. a z ustn. § 1276 odst. 1 o. z., dle kterého služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přecházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly. Pokud jde o rozsah služebnosti cesty, je jediná ze tří v občanském zákoně uvedených dopravních služebností, která zahrnuje právo jezdit motorovými vozidly. Zahrnuje v sobě rovněž právo stezky, tedy právo přes služební pozemek chodit a lidskou silou se dopravovat, jakož i právo jezdit vozidly taženými zvířaty, i jezdit na zvířatech, jelikož tím služebný pozemek nemůže být zatížen více než přejížděním motorovými vozidly. Oprávněný může motorová vozidla i tahat, pokud jsou pojízdná a neznečišťují cestu. Jelikož v daném případě hodlá využívat rodinný příslušník žalobkyně nemovitosti, které jsou předmětem daného řízení k výkonu své bytové potřeby, je zde potřeba využívat služebný pozemek bez omezení a limitů každodenně bez časového omezení a bez omezení typu či druhu vozidel, kterými bude nutné provádět obslužnost nemovitostí.

23. Dále se soud zabýval výší úplaty za povolení nezbytné cesty a odčiněním újmy, není-li již krytá úplatou tak, jak to má na mysli ustn. § 1030 odst. 1 o. z., dle kterého za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

24. O náhradě musí soud rozhodnout i bez návrhu, při jejím stanovení je nutné přihlédnout i k míře omezení vlastníka pozemku. Náhrada za zřízení práva cesty soudem není upravena žádným cenovým předpisem, soud výši sporné náhrady stanoví za pomoci znalce. Východiskem jeho úvah by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného, tak i z hlediska právního.

25. V daném případě vyšel soud zejména ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. položky [Anonymizováno] a dále s přihlédnutím k dalším okolnostem mající vliv na výši úplaty za povolení nezbytné cesty, tj. proč zůstaly nemovitosti bez přístupu k veřejné komunikaci jakož i negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese tak, jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svých rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, 22 Cdo 2576/2016, 22 Cdo 2576/2016 a mnohých dalších. Znalkyně provedla jednak ocenění dle cenového předpisu č. 151/1997 Sb. o ocenění majetku v aktuálním znění, a to dle § 39a) odst. 4 a určila hodnotu věcného břemene dle tohoto cenového předpisu ve výši 10 000 Kč. Zároveň však provedla i tržní ocenění věcného břemene, které je určeno tržní hodnotou ročního užitku z obvyklé ceny pozemku a dále z procentuálního zatížení (vlastník cesty a vlastník domu) a dále z kapitalizační míry, která je dána typem nemovitosti a způsobem využití dle doporučení MFČR - věcná břemena po 1. 1. 2014. Znalkyně určila tržní hodnotu věcného břemene ve výši 25 380 Kč. Stanovená cena věcného břemene – služebnosti je odvozena z ceny obvyklé pozemku, která je (ke dni místního šetření využívána jako polozpěvněná cesta) a dále z procentuálního zatížení, kde je uvažováno využití pouze dvěma subjekty (vlastník cesty a vlastník rodinného domu čp. [Anonymizováno]), kteří v případě zřízení služebnosti nezbytné ceny mají stejné možnosti využití. Dalším parametrem nutným ke stanovení ceny služebnosti je kapitalizační míra, která je dána typem nemovitosti a způsobem využití dle doporučení Ministerstva financí ČR. Jelikož soud považuje závěry znalkyně za správné, při rozhodování z nich vycházel.

26. Za správný považuje soud zároveň závěr téže znalkyně ohledně určení újmy žalované v podobě snížení ceny jejích pozemků v důsledku jejich zatížení právem nezbytné cesty. Soud si je vědom toho, že stanovení výše újmy je otázkou právní a závisí na úvaze soudu, která musí být řádně odůvodněna – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1873/2020. Aby ale soud mohl nějakou úvahu provádět, musí mít určitý rámec a podklad, od něhož se úvaha odvíjí. Proto i při určení výše újmy vyšel soud jednak ze závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] tak, jak je formulovala do Dodatku č. 1 ke znaleckému posudku a jednak ze všech okolností, jež by mohly mít vliv na určení výše újmy. Pokud znalkyně určila, že žalované povolením nezbytné cesty nevznikne újma žádná, s tímto závěrem se soud plně ztotožňuje, a to z několika důvodů. Když žalovaná nabývala své vlastnické právo k pozemkům, které jsou předmětem daného řízení, část pozemku parc. č. [Anonymizováno] (dříve parc. č. [Anonymizováno]) byla již věcným břemenem stejného rozsahu zatížena a tato situace se rozhodnutím soudu o povolení nezbytné cesty nemění. Pokud jde o část pozemku parc. č. [Anonymizováno], je toliko o výměře 13 m2 a tedy bez zásadního významu na újmu žalované, když zároveň i tato část pozemku byla vždy fakticky jako právními předchůdci žalobkyně, tak žalobkyní k přístupu k nemovitosti užívána. Dále je tím důvodem skutečnost, že nezbytná cesta je svým charakterem polozpevněnou cestou, která je tak i užívána a případné zatížení služebností nezbytné cesty je bez vlivu na tržní hodnotu služebného pozemku. V ostatních případech je újma ze zřízené služebnosti nezbytné cesty vlastníka pozemku vnímána spíše jako ve znehodnocení či opotřebení cesty vlivem užívání břemeníkem – toto ale je ošetřeno již ustn. § 1276 odst. 3 o. z., dle kterého se oprávněným z věcného břemene musí poměrně podílet na údržbě cesty. Pozemek, který je nezbytnou cestou je veden jako lesní pozemek v katastru nemovitostí a ve skutečném stavu je užíván jako cesta. U typu lesních pozemků nedochází ke ztrátě soukromí užívání, hodnota pozemku jako nemovitosti zůstává neměnná, historicky je tato část pozemku takto užívána a dále lesní cestu mohou bez problému užívat oba dva subjekty, a to jak majitel pozemku k údržbě a práce v lese a majitel objektu jako přístup, v případě že ponesou náklady na údržbu pozemku shodně, je dokonce tento fakt vzhledem k typu pozemku pozitivní pro vlastníka nemovitosti. Pokud tedy žalovaná odkazuje na citovanou literaturu, to se vztahuje pouze na nemovité věci, u kterých je předpoklad narušení soukromí, tedy např. stavební pozemek, bytová jednotka nebo rodinný dům s vlivem na obvyklou cenu, tedy degradace hodnoty nemovitosti. V případě řadových lesních nebo zemědělských pozemků ale újma nevniká, není totiž omezena funkčnost a uživatelnost těchto pozemků.

27. Závěrem se soud musel ještě vypořádat s návrhem žalované učiněným krátce před vyhlášením rozsudku ve věci samé, spočívající v určení, že věcné břemeno práva a chůze a jízdy zapsané v katastru nemovitostí a zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], obec [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], které bylo zřízené jako věcné břemeno osobní ve prospěch manželů [jméno FO] a [jméno FO], jež zaniklo. Soud tuto žalobu zamítl, neboť má za to, že žalovaná nemá právní zájem na tomto určení, když se jedná o vyřešení předběžné otázky před rozhodnutím soudu ve věci samé. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dosavadní zápis věcného břemene v katastru nemovitostí neodpovídá obsahu smlouvy, jímž bylo toto věcné břemeno zřízeno, ani geometrickému plánu, které toto věcné břemeno vymezil, a to jak pokud jde o pozemky panující, tak pozemky služebné, tak i pokud jde o charakter věcného břemene, které není právem ve prospěch každého vlastníka panujících nemovitostí, ale pouze právem ve prospěch konkrétních osob, které již zemřely a jejichž právo tak na dědice nepřešlo. Soud proto mohl o povolení nezbytné cesty rozhodnout, neboť dosavadní věcné břemeno již ze zákona zaniklo. Rozhodnutím soudu se bude muset řídit i katastr nemovitostí, který by měl v intencích nově povolené nezbytné cesty tuto i zapsat do katastru nemovitostí na místo původního věcného břemene a jakékoliv rozhodnutí soudu o určení zániku dosavadního věcného břemene je tak nadbytečné.

28. Na základě výše uvedeného má tedy soud za to, že žaloba byla podána po právu, a proto o ní bylo rozhodnuto tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku. Pouze pokud jde o přesnou dikci petitu rozsudku v kontextu s petitem navrhovaným žalobkyní, ačkoli žalobkyně požadovala zřízení věcného břemene nezbytné cesty, soud formálně upravil „zřízení“ na „povolení“ nezbytné cesty, když obsah zůstává neměnný a bylo tak učiněno v souladu se zákonnou úpravou § 1029 odst. 2 o.z.

29. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ustn. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšným účastníkem řízení byla žalobkyně a má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění za 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. c) AT), tj. celkem 25 000 Kč, dále 10 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), tj. 3 000 Kč, v součtu tedy 28 000 Kč, dále cestovné na místní šetření vykonané dne [datum] Fordem Galaxi s průměrnou spotřebou 6,77 l nafty na 100 km při ujeté vzdálenosti 20 km, tedy celkem 142,80 Kč, dále 200 Kč za čas strávený na cestě účtovaný dle § 14 odst. 3 AT, vše navýšeno o 21 % DPH. Celkem tedy na nákladech řízení požaduje žalobkyně správně částku 34 294 Kč + zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tj. dohromady 39 294 Kč a právě tuto částku uložil soud neúspěšné žalované úspěšné žalobkyni na nákladech řízení nahradit.

30. Výrok o povinnosti neúspěšné žalované zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku se opírá o situaci, kdy žalovaná v procesním postavení žalobkyně požadovala žalobou určit, že věcné břemeno práva chůze a jízdy zapsané v katastru nemovitostí již zaniklo, v žalobě byla neúspěšná a za podání této žaloby je tedy povinna zaplatit soudní poplatek dle položky č. 4, bod 1, písm. a) zák. č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v platném znění.

Poučení