4 C 194/2023 - 97

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený opatrovníkem advokátem [jméno FO] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 50 443,77 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 393,27 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 27 050,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 674,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 209,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 443,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 47 498,77 Kč od 2. 12. 2021 do 1. 3. 2022 a ohledně úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 47 498,77 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 55,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Písku na náhradě nákladů řízení státu částku 2 531,84 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi se sídlem [adresa], se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalovaného v tomto řízení ve výši 13 760 Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 443,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 674,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 209,48 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 47 498,7 Kč od 2. 12. 2021 do 1. 3. 2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 47 498,77 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení (po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní ze dne 16. 2. 2023 a částečném zastavení řízení usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 7. 3. 2023, č. j. EPR 19294/2023-8) a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 443,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, když částka 50 443,77 Kč se dle žalobkyně skládá z dlužné jistiny ve výši 47 498,77 Kč a z poplatků ve výši 2 945 Kč. Žalobkyně tvrdí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 29. 3. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, dispozice ke smlouvě, úrokový lístek a sazebník. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet měsíční minimální splátky sestávající z 2 % z částky vyčerpané v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních povinných minimálních splátek (v prodlení byl s úhradou splátek splatných ke dni 30. 6. 2021, ke dni 31. 7. 2021, ke dni 31. 8. 2021, ke dni 30. 9. 2021, ke dni 31. 10. 2021 a ke dni 30. 11. 2021), právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 12. 2021 smlouvu o úvěru vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky doporučeným dopisem odeslaným dne 2. 12. 2021. Ke dni ukončení smlouvy činila úroková sazba 22,99 % ročně. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 s účinností ke dni 21. 6. 2022, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Ke dni účinnosti postoupení pohledávky činila dlužná jistina částku 47 498,77 Kč, dlužné poplatky částku 2 945 Kč, kapitalizovaný úrok částku 4 674,08 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení částku 2 209,48 Kč, celkem částku 57 327,33 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, po postoupení pohledávky na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru průběžně vyčerpal celkem částku 277 225,07 Kč a na předmětný úvěr celkem uhradil částku 253 831,80 Kč. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaným poskytnuté informace byly kontrolovány v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán jako prodavač/prodejce na dobu neurčitou u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 18 346 Kč, má vlastní bydlení, nemá vyživovací povinnost a celkový čistý příjem domácnosti činí 65 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnala příjem žalovaného, který ověřila ze žalovaným předloženého potvrzení o výši příjmu, a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že má žalovaný vůči ní závazky s celkovou výší měsíčních splátek 280,86 Kč, a z externích zdrojů zjistila, že má žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 649 Kč. Do výdajů žalovaného započetla jím doložené výdaje v žádosti o úvěr, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané ČSÚ a výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází.

2. Žalovaný prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka nepopřel, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel v březnu 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, ani to, že čerpal finanční prostředky tak, jak tvrdí žalobkyně. Dle žalovaného je však třeba zjistit, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného a zda je smlouva platná. Žalovaný sice byl v průběhu času v roce 2020 minimálně dvakrát schopen dluh z revolvingu splatit, ovšem na jeho splacení použil prostředky získané z dalších úvěrů sjednaných s [právnická osoba]. a s jinými společnostmi. Žalovaný dále uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod třetího stupně ve výši 19 317 Kč, bydlí v domě se svou matkou, jíž na bydlení dosud nic nepřispívá, a jeho výdaje jsou běžné, tedy pouze na stravu a ošacení, a proto žádá o povolení splácet dlužnou jistinu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty ze dne 29. 3. 2018, dispozic ke smlouvě, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení některých pojmů, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] všeobecných produktových podmínek, produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba] [právnická osoba]. a sazebníku poplatků vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., sídlem [adresa], Česká republika, se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem a s poplatky ve výši minimálně 2 % z čerpaného úvěru. Platby měly být hrazeny inkasem z účtu č. [č. účtu]. Roční úroková sazba činila k datu uzavření smlouvy 22,99 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky byla dle smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného vůči ní za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení a ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dle smlouvy o úvěru se smluvní ujednání řídí právními předpisy České republiky. Na smlouvě o úvěru je podpis žalovaného. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

4. Z výpisů ke kreditní kartě [adresa] za dobu od 1. 3. 2018 do 31. 5. 2022 a z platební historie týkající se účtu č. [č. účtu] soud zjistil, jakým způsobem žalovaný postupně úvěr čerpal a splácel. V březnu 2020, v květnu 2020 a v srpnu 2020 žalovaný uhradil celý dluh. Od května 2021 trvale překročil úvěrový rámec 50 000 Kč. Od června 2021 nehradil žádné splátky (kromě srpna 2021, kdy uhradil splátku 4 611 Kč, a kromě října 2021, kdy uhradil pouze splátku ve výši 500 Kč, přičemž výše splátky činila 9 142 Kč). Celkem vyčerpal částku 277 225,07 Kč a celkem splatil částku 253 831,80 Kč.

5. Upomínkami ze dne 26. 10. 2021 a ze dne 13. 7. 2021 byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. [hodnota].

6. Z upomínky ze dne 1. 12. 2021 a z poštovního podacího archu ze dne 2. 12. 2021 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek (prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dnů) pohledávku z titulu smlouvy č. [hodnota] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 55 117,85 Kč nejpozději do 15. 12. 2021. Tato upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím [právnická osoba]. dne 2. 12. 2021.

7. Z úrokového lístku platného od 15. 8. 2019 byla zjištěna výše úrokové sazby pro kreditní karty MoneyCard Smart 22,99 % ročně.

8. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 3. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s družkou, má vlastní dům/byt, nemá vyživovací povinnost, má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnán jako prodavač/prodejce na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], má jeden zdroj příjmu, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 18 346 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 65 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky a nemá ani žádné ostatní nezbytné měsíční náklady. Hlavní příjem byl dle žádosti o úvěr ověřen z potvrzení o příjmu.

9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 3. 2018 se podává, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] činil k tomuto datu 18 346 Kč a že z této částky nebyly prováděny žádné srážky.

10. Z tabulky označené žalobkyní jako náhled do registru nevyplývá, o jaký registr se jedná. Žalobkyně na výzvu soudu tuto informaci nedoplnila. Z tabulky vyplývá, že výše interních splátek činí 280,86 Kč a výše externích splátek činí 2 649 Kč (2 399 Kč + 250 Kč) měsíčně.

11. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného uvedený v žádosti o úvěr ve výši 18 346 Kč z žalovaným doloženého potvrzení o příjmu. Do výdajů žalovaného započetla výdaje doložené v žádosti o úvěr, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané ČSÚ a měsíční splátky dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Od zjištěného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 346 Kč odečetla interní splátky ve výši 280,86 Kč, externí splátky ve výši 2 649 Kč a životní náklady ve výši 4 380,10 Kč a dospěla k závěru, že maximální měsíční splátka, kterou je žalovaný schopen hradit, je částka 11 036,04 Kč, výsledná měsíční splátka je 2 500 Kč. Na základě těchto výpočtů právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet.

12. Z potvrzení ČSSZ Praha ze dne 13. 3. 2024 vyplývá, že žalovaný pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 19 317 Kč.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek - strana 15, dohodou ze dne 14. 6. 2022, potvrzením o úhradě úplaty za postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022, podacím lístkem ze dne 14. 7. 2022 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

14. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 11. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 3. 11. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 3. 2018 před podáním žaloby.

15. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný má u Okresního soudu v Písku vedeno několik řízení, kde je rovněž v procesním postavení žalovaného. Jedná se o řízení vedené pod sp. zn. 9 C 154/2023, žalobkyně [Jméno zainteresované společnosti 0/0] s tím, že předmětem je smlouva o úvěru mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. ze dne 15. 4. 2020 č. [tel. číslo], když na základě této smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 300 000 Kč. Pak je to řízení ve věci sp. zn. 10 C 86/2023, žalobkyně [právnická osoba], [právnická osoba] s tím, že předmětem je smlouva o úvěru ze dne 2. 10. 2018 mezi žalovaným a [právnická osoba]. č. [hodnota], kdy měla být žalovanému poskytnuta částka 160 000 Kč. Dále je to řízení vedené pod sp. zn. 10 C 163/2023, předmětem tohoto řízení je smlouva o úvěru ze dne 18. 3. 2020 uzavřená mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. č. smlouvy[tel. číslo], částka 136 000 Kč. Další řízení vedená pod sp. zn. 9 C 9/2024, žalobkyně [právnická osoba]., dlužné školné 68 926,19 Kč, a pod sp. zn. 4 C 249/2023, žalobkyně [právnická osoba], částka 3 214 Kč.

16. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným dne 29. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému postupným čerpáním částku 277 225,07 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 253 831,80 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022. Rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru č. [hodnota] nejpozději do 15. 12. 2021 ze dne 1. 12. 2021 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím České pošty dne 2. 12. 2021.

17. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 29. 3. 2018 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

25. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu netvrdila žádné skutečnosti. Na výzvu soudu žalobkyně návrh doplnila tak, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaným poskytnuté informace byly kontrolovány v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Žalovaný dle žalobkyně uvedl, že je zaměstnán jako prodavač/prodejce na dobu neurčitou u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 18 346 Kč, má vlastní bydlení, nemá vyživovací povinnost a celkový čistý příjem domácnosti činí 65 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Do výdajů žalovaného započetla jím doložené výdaje v žádosti o úvěr, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané ČSÚ, závazky žalovaného zjištěné z interních zdrojů ve výši 280,86 Kč a závazky žalovaného zjištěné z externích zdrojů ve výši 2 649 Kč. Po poučení a výzvě dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při ústním jednání konaném dne 23. 2. 2024 žalobkyně ve lhůtě poskytnuté soudem svá tvrzení ohledně řádného ověření úvěruschopnosti nedoplnila (resp. pouze zopakovala již učiněná tvrzení), ani neoznačila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně vyplynulo, že od prokázaného příjmu žalovaného 18 346 Kč odečetla částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané ČSÚ ve výši 4 380,10 Kč, interní splátky ve výši 280,86 Kč a externí splátky ve výši 2 649 Kč s tím, že zbývající částka byla dle ní dostačující k úhradě sjednaných splátek. V žádosti o úvěr žalovaný neuvedl žádné výdaje.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a z potvrzení o výši příjmu ověřila pouze příjem žalovaného ve výši 18 346 Kč. Ohledně částky 65 000 Kč představující čistý měsíční příjem domácnosti ani netvrdila, o jaký zdroj příjmů se jedná, ani jeho výši neověřila, a to ani přesto, že žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmu. Žalovaný uvedl, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady. Je zcela evidentní, že každý člověk má nějaké nezbytné měsíční náklady, i když žije ve vlastním domě/bytě jako žalovaný - minimálně zálohy na vodu a elektřinu, náklady na stravu, dopravu, hygienu, oblečení apod. Právní předchůdkyně žalobkyně z veřejných registrů zjistila, že žalovaný má minimálně tři závazky, které splácí ve splátkách po 280,86 Kč (jedná se o závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně), po 2 399 Kč a po 250 Kč. Za situace, kdy žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že nemá žádné výdaje a žádné závazky, které by splácel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že tomu tak není, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nevycházet ze životního minima a normativních nákladů na bydlení. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek (srov. usnesení NS ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 4 Tdo 238/2019). V daném případě se jednalo o úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, tedy o trojnásobek čistého měsíčního příjmu žalovaného. Podrobné zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného se tak jeví pro řádné posouzení úvěruschopnosti jako zcela nezbytné. Nezjištění a neověření výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný byl schopen v roce 2020 dluh uhradit. Dle žalovaného se tak stalo díky finančním prostředkům, které získal z dalších úvěrů. Žalovaný skutečně dne 18. 3. 2020 a dne 15. 4. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvy o úvěru, na základě kterých získal prostředky ve výši 136 000 Kč a 300 000 Kč (jedná se o skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti).

27. Lze tak uzavřít, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) postupně poskytla žalovanému částku 277 225,07 Kč a žalovaný postupně splatil částku 253 831,80 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 23 393,27 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

29. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, a to dle možností spotřebitele, v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Žalovaný jako spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Je povinen vrátit poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tak dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. Jelikož v průběhu řízení soud zjistil, že žalovaný trpí duševní poruchou, opakovaně a po delší dobu byl hospitalizován v psychiatrické nemocnici, jeho jediným příjmem je invalidní důchod třetího stupně ve výši 19 317 Kč a má dluhy v řádech statisíců korun, dospěl k závěru, že výše měsíčních splátek 1 000 Kč navržená žalovaným je skutečně maximální možná částka, kterou je žalovaný schopen s ohledem na své příjmy a celkové sociální a majetkové poměry žalobkyni na nesplacenou jistinu hradit. Počet a výše splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení jistiny v přiměřené době, když při takto stanovených splátkách bude nesplacená jistina uhrazena v ještě akceptovatelné době, která je přiměřená možnostem žalovaného. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, kdy neuhradí-li žalovaný byť jen jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, stává se celá dosud neuhrazená jistina okamžitě splatnou.

31. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu celkové částky 57 327,33 Kč (součet dlužné jistiny, poplatků, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení), soud žalobkyni vyhověl ohledně částky 23 393,27 Kč a ohledně částky 33 934,06 Kč byl úspěšný žalovaný, když ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve sporu úspěšná v rozsahu 40,80 % a žalovaný v rozsahu 59,20 %. Soud proto po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného stanovil, že žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18,40 %. Žalovaný ještě před tím, než mu byl soudem ustanoven opatrovník, nahlédl do spisu a podal žádost o přidělení bezplatného právního zástupce. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží žalovanému paušální náhrada za jeden úkon ve výši 300 Kč. 18,40 % z částky 300 Kč činí částku 55,20 Kč, kterou je žalovanému povinna uhradit na náhradě nákladů řízení mezi účastníky žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. Podle § 140 odst. 2 první věta před středníkem o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Soudem ustanovený opatrovník žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky MS č. 177/996 Sb., advokátní tarif (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a včetně studia spisu, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 14. 3. 2024 a účast na jednání soudu dne 23. 2. 2024 a dne 25. 3. 2024). Opatrovníkovi žalovaného byla přiznána odměna v souladu s § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 12 560 Kč (3 140 Kč za jeden úkon právní služby x 4) a paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby x 4). Celkem náleží opatrovníkovi žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] na odměně a náhradě hotových výdajů částka 13 760 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Písku na jeho účet, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud pro úplnost uvádí, že úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu zahrnuje první poradu s klientem, převzetí a přípravu zastoupení a studium spisu. Nejde o samostatné úkony, ale o jeden úkon, když právě první poradou s klientem, nahlédnutím do spisu a studiem materiálů soudem ustanovený zástupce převezme zastoupení a na zastupování se připraví (seznámí se s věcí).

34. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Jelikož žalovanému byla přisouzena náhrada nákladů řízení ve výši 18,40 %, je povinna hradit náklady státu, které jsou představovány odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, žalobkyně, a to ve výši 18,40 %. Soud proto ve výroku IV. tohoto rozsudku uložil povinnost žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 531,84 Kč, když tato částka odpovídá 18,40 % z částky 13 760 Kč, která byla přiznána ustanovenému opatrovníkovi žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] jako odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalovaného v tomto řízení výrokem V. tohoto rozsudku.