4 C 216/2018-192

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání věci takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobkyni skříňku s umyvadlem, baterií a zrcadlem, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 742 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 758 Kč, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3 535 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část zálohy ve výši 750 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vydání skříňky s umyvadlem, baterií a zrcadlem a pro případ, že toto nebude možné, na zaplacení částky 27 500 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou provedla výrobu a montáž vestavěného nábytku do koupelny za dohodnutou cenu 27 500 Kč, kterou žalovaná řádně uhradila. Pro vady díla žalovaná dne 9. 12. 2016 odstoupila od smlouvy a žalobkyně jí vrátila uhrazenou cenu díla. Žalovaná měla vrátit poskytnuté plnění také, což však neučinila. Proto žalobkyně žádá vydání předmětných věcí a v případě, že toto nebude možné, zaplacení peněžního ekvivalentu.

2. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že k prasknutí umyvadla došlo již v květnu 2015, v říjnu 2016 došlo k havárii a zatopení koupelny. Protože žalobkyně nereagovala na žádost o opravu, řešila žalovaná situaci prostřednictvím třetí osoby, která umyvadlo vysekala, zabránila zatečení vody a instalovala nové umyvadlo, baterii i skříňky. Žalovaná odstoupila od smlouvy o dílo, žalobkyně jí vrátila zaplacenou cenou; na telefonické žádosti žalované o odvoz poškozených věcí však nijak nereagovala. V listopadu 2017 pak žalovaná poškozené umyvadlo s baterií i skříňku vyhodila a v současné době nemá v držení. Zůstalo pouze zrcadlo, které je pevně ukotveno ve zdi. Dále uvedla, že v květnu 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení ohledně žalované a žalobkyně měla svoji pohledávku uplatnit v rámci insolvenčního řízení. Na náhradě škody v rámci obrany pro případ, že nebude v řízení úspěšná, žalovaná uplatnila částku 2 000 Kč, představující náklady na demontáž umyvadla a instalaci umyvadla nového.

3. Dne 6. 8. 2019 rozhodl soud rozsudkem č. j. 4 C 216/2018-73, kterým žalobu na vydání věci zamítl a řízení o zaplacení peněžité částky zastavil. K odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Brně dne 28. 2. 2020 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (usnesení č.j. 38 Co 200/2019-86) s tím, že mělo být zjištěno, zda se věci v bytě žalované doposud nacházejí či nikoliv a zda v okamžiku uplynutí lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení měl žalobce za žalovanou pohledávku způsobilou k uplatnění či nikoliv.

4. Soud vyšel z nesporných skutkových tvrzení, které vzal za svá skutková zjištění, tj. že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou provedla výrobu a montáž vestavěného nábytku do koupelny na adrese [adresa žalované] Cenu díla žalovaná řádně uhradila dne 18. 2. 2015. Pro vady díla žalovaná dne 9. 12. 2016 odstoupila od smlouvy (dle tvrzení žalobkyně tato převzala 13. 12. 2016) a žalobkyně jí vrátila částku 27 500 dne 28. 6. 2017. Dále bylo nesporné, že žalovaná převzala předžalobní upomínku ze dne 12. 12. 2017. Ohledně nesporných tvrzení soud neprováděl dokazování fakturou, pokladním dokladem, oznámením platby, předžalobní upomínkou.

5. Pokud jde o sporné tvrzení, zda žalovaná zaplatila 30 000 Kč či, jak tvrdí žalobkyně 27 500 Kč, nepovažoval soud tuto skutečnost pro právní posouzení věci za podstatnou, a proto ji nebylo třeba zjišťovat, neboť žalobkyně se svojí žalobou domáhala eventuálního petitu pouze ve výši jí tvrzené částky, tj. zaplacení 27 500 Kč.

6. Dále soud provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Z vyhlášky Krajského soudu v Brně [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční řízení bylo zahájeno 10. 5. 2017. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2017 [insolvenční spisová značka] vyplynulo, že byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek byla 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, tj. do 2. 9. 2017 (sobota), resp. 4. 9. 2017. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně svoji pohledávku do insolvence nepřihlásila.

7. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že prasklé umyvadlo s celým kompletem bylo umístěno na balkoně, a protože to bylo nebezpečné, když měla malé děti, a protože žalobkyně na telefonické výzvy k převzetí věcí nereagovala, tyto vyhodila a v současné době ani ke dni podání žaloby je neměla v držení. Dále bylo zjištěno, že část díla, a to zrcadlo, bylo nalepeno pevně na zeď a nelze odstranit. Soud doplnil dokazování i ohledáním místa, tj. předmětného bytu se souhlasem žalované, kdy zjistil, že v koupelně bytu ani na balkoně se viditelně nenacházely žádné zbytky prasklého umyvadla ani baterie, ani skříňky, které by odpovídaly žalobkyní dodaným věcem, v koupelně se pouze nacházelo zrcadlo připevněné ke zdi a část desky přilepené ke zdi. Skříňka pod zrcadlem i umyvadlo s baterií byly jiné, než které měla dodat žalobkyně a které soud ztotožnil dle vizualizace koupelny (důkaz: ohledání místa a vizualizace koupelny, fotografie zhotovené při ohledání, fotografie původního umyvadla).

8. Z SMS zpráv doložených žalovanou soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, byť z obsahu je zřejmé, že se jedná o komunikaci s osobou, která koupelnovou skříňku s umyvadlem montovala žalované, to však před tím, než se strany dohodly, jak ukončí reklamační řízení, přitom nebylo mezi stranami sporné, že nakonec žalobkyně nárok žalované na odstoupení od smlouvy a vrácení ceny díla uznala a peníze vrátila a soud z této skutečnosti vychází.

9. Reklamaci díla žalovaná řešila za pomoci D.A.S. a advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Z e-mailu Mgr. [příjmení] žalované, je zřejmé, že jednatel žalobkyně ho kontaktoval s tím, že se mu nedaří kontaktovat žalovanou za účelem odvozu díla a z odpovědi žalované ze dne 3. 11. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná psala Mgr. [příjmení] o tom, že toho dne se umyvadlo nachází v popelnici u domu, neboť se p. [příjmení] nedoslavil a nikdo ji nekontaktoval. Jiné přípisy a emaily soud nehodnotil, neboť se týkaly samotného reklamačního řízení.

10. Z faktury 17/ 2017 a příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že žalované byla dodavatelem [jméno] [příjmení] účtována částka 12 200 Kč za provedenou demontáž umyvadla, montáž umyvadla a skříňky na bytě [příjmení] [číslo] a tato částka byla žalovanou dne 12. 7. 2017 uhrazena. Soud také doplnil dokazování výpovědí svědka [příjmení], z níž bylo zjištěno, že pro žalovanou demontoval původní umyvadlo a namontoval nové, když baterie byla nefunkční, tekla kolem kartuše a pro její výměnu bylo nutno vyměnit i umyvadlo, které vyměnil včetně odpadu a skříňku upravil. Dále uvedl, že skřínka tam zůstala, tu nedemontoval a nejedná se o totožnou skříňku, která byla v koupelně žalované v době ohledání místa a zhotovení fotografie soudem. Náklady na demontáž a montáž nového umyvadla odhadl na 2 000 Kč z celkové částky zaplacené žalovanou.

11. Soud také nechal zhotovit znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], byť následně se žalovaná odstěhovala z bytu a nebylo tak možné znalcem zhlédnout předmětné věci osobně (podání žalované ze dne 29. 10. 2020). Z tohoto znaleckého posudku bylo zjištěno, že tržní hodnota umyvadlové skříňky ke dni 13. 12. 2016 (kdy došlo k účinnosti odstoupení od smlouvy) byla 15 214 Kč, z toho skříňka činila 13 742 Kč a zrcadlo 1 472 Kč a náklady na demontáž umyvadla odhadl znalec na částku 1 450 Kč. Umyvadlo s baterií pro jejich nefunkčnost nemělo žádnou hodnotu.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou provedla v únoru 2015 dílo spočívající v instalaci koupelnového nábytku, a to umyvadla s baterií, skříňky a zrcadla. Žalovaná za toto dílo zaplatila cenu díla. Následně došlo k vadám díla, pro které žalovaná odstoupila dne 9. 12. 2016 od smlouvy o dílo, žalobkyně toto akceptovala a vrátila žalované částku ve výši 27 500 Kč. Žalovaná dílo žalobkyni nevrátila, neboť je v listopadu 2017 vyhodila, zrcadlo a deska zůstaly pevně zabudované a od počátku nebylo možné je vrátit. V současné době ani ke dni podání žaloby žalovaná neměla a nemá zbytky díla v držení, byly fyzicky zlikvidovány před podáním žaloby, kromě zrcadla a desky, které jsou pevně zabudované a nelze je vydat. V době, kdy žalovaná nechala demontovat původní a montovat nové umyvadlo svědkem [příjmení], tj. červenec 2017, se však v koupelně žalované nacházela stále původní skříňka. Ohledně žalované byl zjištěn dne 3. 8. 2017 úpadek, žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou do insolvenčního řízení nepřihlásila, lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 4. 9. 2017. Hodnota skříňky, která zůstala v koupelně žalované a blíže nezjištěného dne byla vyměněna za skříňku, která byla focena při místním ohledání, byla odhadnuta na částku 13 742 Kč Náklady na demontáž a montáž nového umyvadla činily 2 000 Kč.

13. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”). Podle § 2586 odst. 1 se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2615 odst. 2 o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli. Podle § 2106 odst. 1 Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle § 2005 odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2999 není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku. Podle § 2913 poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Podle § 2951 škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2952 hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 1982 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: strany mezi sebou uzavřely smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. o. z., s tím, že žalobkyně dílo plnila a žalovaná dílo zaplatila. Podle § 2615 ve spojení s § 2106 však následně žalovaná odstoupila od smlouvy, což žalobkyně akceptovala. Oběma stranám tak vznikla povinnost vrátit druhé straně to, co plnila dle § 2993, tj. žalobkyni vznikla povinnost vrátit zaplacenou částku, což splnila, a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté dílo, tj. umyvadlo s baterií, skříňku a zrcadlo. To však žalovaná neučinila. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že věci již vydat nelze, neboť je žalovaná, pokud jde o skříňku, umyvadlo a baterii, nemá ke dni vyhlášení rozhodnutí v držení, tyto věci vyhodila v listopadu 2017, a pokud jde o zrcadlo a desku, tyto jsou pevně zabudované a bez jejich poškození či zničení je také nelze vydat, není žalovaná podle § 2999 povinna vrátit tyto věci, ale vznikla jí povinnost vrátit peněžitou náhradu. Proto byla výrokem I. žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá vydání věcí, zamítnuta.

15. Pokud jde o povinnost žalované vrátit peněžitou náhradu, zde je nutno postupovat dle zákona č. 182/2006 Sb. zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), vzhledem k tomu, že dne 3. 8. 2017 byl u žalované zjištěn úpadek a již 10. 5. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle § 109 se se zahájením insolvenčního řízení spojuje ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Podle § 140c nelze zahájit soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Byť bylo zjištěno, že samotné věci, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, nebyly sepsány do soupisu majetkové podstaty a do majetkové podstaty tak nenáleží (§ 217), peněžní prostředky však do majetkové podstaty náleží, a to dle § 206 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. V rozhodnutí soudu o úpadku je stanovena lhůta 30 dnů pro přihlášení pohledávek, která uplynula dne 4. 9. 2017. V této lhůtě vznikla žalobkyni peněžitá pohledávka pouze ohledně věcí, které nebylo možno vydat, tj. ohledně zrcadla a desky, které byly pevně spojeny se zdí, a nebylo možno je od počátku vydat, aniž by došlo k jejich poškození a žalobkyně tuto skutečnost musela vědět, když sama dílo montovala. Žalobkyně však nepřihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení, ačkoliv tak měla učinit. Ohledně skříňky, umyvadla a baterie, v této době žalobkyně měla stále právo na vrácení věcí, neboť tyto ke dni 4. 9. 2017 mohla žalovaná stále vydat. Peněžitá pohledávka v této části tedy žalobkyni ještě ke dni 4. 9. 2017 nevznikla, ta vznikla až v listopadu 2017, kdy žalovaná věci vyhodila a již je nebylo možno vydat, a ke dni zahájení řízení a vyhlášení rozhodnutí trvala.

16. Soud se tedy zabýval tím, v jaké výši měla žalobkyně pohledávku za žalovanou, pokud jde o část díla sestávající ze skříňky, umyvadla a baterie. Zde je nutno postupovat podle § 2999 o. z. V dané situaci však není namístě vracet náhradu ve výši této úplaty, byť se jednalo o úplatné plnění, neboť účastníky sjednaná úplata se vztahovala k plnění určité kvality a kvantity. Bylo-li plněno vadně, je nasnadě, že se tomu odpovídajícím způsobem musí ponížit i výše poskytované protihodnoty. To platí zejména v případě, zanikl-li závazek právě odstoupením pro vady. Jak uvádí Nejvyšší soud: při stanovení výše peněžité náhrady za předmět bezdůvodného obohacení, jejž není dobře možné vydat in natura, musí soud přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti či neúplnosti poskytnutého plnění, má-li za následek snížení skutečného majetkového prospěchu kontrahenta. Pro závěr o tom, zda je plnění vadné, je přitom třeba přihlížet ke smlouvě, ač od ní bylo později odstoupeno. Ostatně, bylo by absurdní, aby k vadám, pro které došlo k odstoupení od smlouvy, nebylo možno přihlížet při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení (NS 28 Cdo 1060/2017). Podle rozhodnutí Nejvyššního soudu 28 Cdo 3369/2013: V případě zrušené smlouvy… rozsah obohacení na straně objednatele spočívá ve výkonech provedených zhotovitelem, za něž mu je objednatel povinen poskytnout peněžní náhradu (srov. NS 29 Cdo 697/99). Výše zmíněné peněžité náhrady se pak neodvíjí od předpokládané ceny poskytovaného plnění, neboť tato cena obvykle neodpovídá výši majetkového prospěchu získaného objednatelem. Při určení její výše je tak třeba přihlédnout k nákladům, které by bylo třeba vynaložit na získání stejného plnění v daném místě a čase, k eventuálním nedostatkům plnění atd. Jinými slovy řečeno Nejvyšší soud se při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu nepeněžitého prospěchu nabytého na základě neplatné či zrušené smlouvy, opakovaně přiklonil ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného – srovnatelného plnění vynaložit (obecně k tomu srov. např. NS 23 Cdo 2601/2008, NS 29 Odo 805/2001, NS 23 Odo 954/2006, NS 28 Cdo 2562/2010, NS 30 Cdo 5086/2009, NS 30 Cdo 1789/2000 či NS 29 Odo 622/2002). Lze proto uzavřít, že obecným kritériem, pokládaným ve většině případů za nejlépe postihující hodnotu bezdůvodného obohacení majícího nepeněžitou formu, je cena obvyklá, stanovená na základě znaleckého posudku opírajícího se o zhodnocení cen obdobných plnění.

17. Znalec stanovil obvyklou cenu skříňky, (která žalované zůstala v držení a kterou měl svědek [příjmení] pouze upravit, přičemž není známo, jak s ní žalovaná naložila následně, když při ohledání místa soudem v bytě již nebyla) na částku 13 742 Kč ke dni 13. 12. 2016, kdy žalobkyně akceptovala odstoupení žalované od smlouvy o dílo. O tuto částku se žalovaná obohatila, když ostatní věci, tj. umyvadlo s baterií neměly dle znalce žádnou hodnotu. Je však nutno zohlednit náklady vynaložené na demontáž a montáž umyvadla nového, a to dle § 2913, neboť žalobkyně porušila své povinnosti ze smlouvy dodáním vadného díla a v důsledku toho musela žalovaná vynaložit náklady na demontáž tohoto vadného díla a montáž nového, což představuje škodu, která jí vznikla a žalobkyně je povinna ji nahradit dle § 2951 a 2952 o. z. Výše škody byla stanovena znalcem a svědkem [příjmení] ve výši 2 000 Kč. Tuto částku žalovaná oprávněně započetla dle § 1982 o. z. Proto soud žalovanou zavázal k úhradě částky 11 742 Kč žalobkyni (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 o. s. ř. a určil lhůtu delší než obvyklou třídenní, neboť lhůta v délce 1 měsíce se soudu jeví jako přiměřená s ohledem na nevalné sociální poměry žalované, které soud seznal při místním ohledání; současně však přihlédl k délce řízení, kdy žalovaná má být připravena na případný neúspěch ve věci.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Náklady žalované činí 24 210,82 Kč a sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 500 Kč (podle § 8 odst. 3 soud vyšel z tarifní hodnoty věci, která je nejvyšší) sestávající z částky 2 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 1. 2019, z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 5. 2019, z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 8. 2019, z částky 2 220 Kč za písemné podání v rámci odvolacího řízení dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 10. 2019, dále po vrácení věci odvolacím soudem z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 6. 2020, z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 7. 2020, z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 8. 2020 a z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 5. 2021 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1 530,82 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 8. 2019 náhrada 510,31 Kč za 54 ujetých km v částce 310,31 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 7. 2020 náhrada 510,94 Kč za 54 ujetých km v částce 310,94 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 5. 2021 náhrada 509,57 Kč za 54 ujetých km v částce 309,57 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Žalobkyně požadovala žalobou buď vydání věci nebo zaplacení částky 27 500 Kč. Úspěšná však byla pouze do částky 11 742 Kč, což činí 42,7 %, neúspěch činí 57,3 % a představuje úspěch žalované. Ta má tak nárok na zaplacení rozdílu, tj. 14,6 % nákladů řízení, tj. 3 535 Kč.

20. Žalobkyně zaplatila zálohu na znalecký posudek ve výši 8 000 Kč, znalci byla zaplacena odměna ve výši 6 950 Kč a 300 Kč (usnesení ze dne 29. 1. 2021 č.j. 4 C 216/2018-172 a ze dne 26. 2. 2021 č.j. 4 C 216/2018-179). K vrácení žalobkyni zbylo 750 Kč (výrok V.)

Poučení