4 C 243/2023 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] zastoupena obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Datum narození zainteresované osoby 1/0][Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 050,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 050,6 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení částky 46 820,4 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 820,4 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 21. 9. 2023, domáhá stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 78 034 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené jí v souvislosti s nepřiměřenou délkou správního řízení, které s ní bylo vedeno ve věci její žádosti o proplacení doplatku nesníženého platu ze dne 24. 4. 2016. Žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení žalobkyně uplatnila dne 2. 3. 2023 u Ministerstva financí, které ji dne 6. 3. 2023 postoupilo žalované. Správní řízení bylo zahájeno dne 25. 4. 2016 a skončeno dne 7. 9. 2022, nabytím právní moci rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 28. 8. 2022, č.j. MO 307060/2022-684800. Celkem tak délka řízení činila 6 roků 2 měsíce a 13 dnů. Zákonem stanovená lhůta v délce 30 dní na vydání rozhodnutí byla v rámci celého správního řízení překročena 75,5x. Tato délka řízení dle žalobkyně nerespektuje zásadu rychlosti a negarantuje právo na spravedlivý proces, neboť žalobkyně byla několik let v nejistotě ohledně tohoto řízení. K této délce řízení dle žalobkyně nemuselo dojít, pokud by žalovaná postupovala v intencích rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018, č.j. 31 Ad 15/2016-66. Částka 78 034 Kč je tvořena součtem částky 15 000 Kč za prvních 24 měsíců, částky 60 000 Kč za dalších 48 měsíců, částky 2 500 Kč za 2 měsíce a částky 534 Kč za 13 dní. Tato základní částka podléhá snížení o 20 % za projednání ve třech stupních a naopak podléhá zvýšení o 10 %, neboť žalobkyně se na délce řízení nepodílela a zvýšení o dalších 10 %, neboť věc má pro žalobkyni velký význam, jelikož se jednalo o pracovněprávní věc, u které se zvýšený význam řízení dle judikatury ESLP předpokládá. Velký význam řízení dále žalobkyně shledává v tom, že předmětné řízení je pokladem pro další řízení žalobkyně v obdobných věcech.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 11. 2023 uznala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když rozhodnutí o proplacení doplatku nesníženého platu nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě, tedy délka řízení byla nepřiměřená. Žalovaná však nesouhlasí s výší zadostiučinění, které žalobkyně požaduje. Žalovaná přiznala žalobkyni zadostiučinění, sestávající z částky 3 000 Kč odpovídající částce doplatku nesníženého platu a z částky 2 163 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Částka ve výši 5 163 Kč byla žalobkyni vyplacena dne 17. 8. 2023 a žalovaná ji považuje za přiměřenou. Částka, představující zadostiučinění stanovená žalobkyní, přesahuje více než 20x předmět řízení, který i po sečtení jistiny a úroků nepřesahuje 10 000 Kč. Spory o částky nepřesahující 10 000 Kč se považují za natolik málo významné, že není umožněno proti rozsudkům v těchto sporech podat odvolání. Tedy i nejistota spojená s právním postavením žalobkyně není toliko intenzivní, aby odůvodnila její výši požadovaného zadostiučinění. Dle žalované je situace, že žalobkyně vede další řízení o doplatcích, irelevantní pro posouzení nároku v této věci a nemůže mít vliv na hodnocení významu tohoto řízení pro žalobkyni, neboť případná nepřiměřená délka řízení bude posuzována vždy samostatně.

3. Soud při jednání dne 11. 3. 2024 rozhodl usnesením o zastavení řízení v části nároku na zaplacení částky 5 163 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 163 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z žádosti žalobkyně o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 24. 2. 2023 adresovanou Ministerstvu financí soud zjistil, že žalobkyně žádá o peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení v částce 78 034 Kč, neboť předmětné řízení trvalo 6 roků 2 měsíce a 13 dnů.

6. Ze sdělení Ministerstva financí k žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 6. 3. 2023 adresované žalobkyni soud zjistil, že Ministerstvo financí informovalo žalobkyni, že není ministerstvem, které by v případě její žádosti mohlo jednat za stát ohledně uplatněného nároku. Kvalifikované posouzení a určení odpovědnosti včetně projednání uplatněného nároku náleží Ministerstvu obrany.

7. Ze sdělení Ministerstva obrany ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že Ministerstvo obrany informovalo žalobkyni o postoupení její žádosti a zahájení posuzování žádosti.

8. Z dopisu Velení Armády České republiky, generálporučík [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 8. 2023, č.j. MO 599734/2023-1304, včetně doručenky a výpisu z účtu, soud zjistil, že věc byla posouzena následovně: Celková doba řízení činila 6 roků 2 měsíce a 13 dnů. Předmětem byl uplatněný nárok na proplacení doplatku nesníženého platu za období 6 měsíců, a to v celkové výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Ke dni 1. 7. 2013 byla žalobkyně přeřazena na nové systemizované místo s hodností praporčice, přičemž v důsledku toho došlo ke snížení složky jejího platu o 500 Kč měsíčně. Velení Armády České republiky, generálporučík [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal v daném případě okolnosti, které by svědčily o zvýšeném významu řízení a v souladu se zásadou, dle níž by zadostiučinění obecně nemělo přesahovat výši peněžitého plnění, které bylo předmětem řízení, byla základní částka zadostiučinění stanovena ve výši 5 136 Kč a vyplacena žalobkyni.

9. Z žádosti o doplatek nesníženého platu podaný žalobkyní Agentuře vojenského zdravotnictví ze dne 24. 4. 2016 soud zjistil, že předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 25. 4. 2016.

10. Z dopisu ze dne 16. 9. 2016 od Agentury vojenského zdravotnictví adresovaného žalobkyni soud zjistil, že bylo oznámeno zahájení řízení ve věci doplatku nesníženého platu.

11. Z žádosti o výklad ze dne 11.11.2016 soud zjistil, že Agentura vojenského zdravotnictví požádala Sekci státního tajemníka MO o výklad ust. § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání, konkrétně zda se uplatní ochrana nesníženého platu po zákonem stanovenou dobu v případě, kdy v důsledku organizační změny sice poklesla vojákovi hodnostní složka platu, avšak v té samé době nastal postup v platovém stupni a bylo mu zvýšeno i osobní ohodnocení, tedy jeho plat jako celek se zvýšil.

12. Z rozhodnutí Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 14. 12. 2016 soud zjistil, že v řízení o proplacení doplatku nesníženého platu se žádosti nevyhovuje, neboť v důsledku přeřazení žalobkyně na jiné pracovní místo jí byl snížen hodnostní příplatek, ale současně jí byl zvýšen osobní příplatek a souběžně u žalobkyně nastal i postup v platovém stupni, kdy plat žalobkyně před 30. 6. 2013 činil 22 660 Kč a od 1. 7. 2013 činil 23 090 Kč. Tedy celkově změnou zařazení žalobkyně na nové místo nedošlo ke snížení platu, neboť musí dojít ke snížení platu jako celku, ne pouze jednotlivé složky.

13. Z odvolání žalobkyně ze dne 20. 1. 2017 proti rozhodnutí Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 14. 12. 2016 soud zjistil, že žalobkyně navrhla zrušit vydané rozhodnutí. Odvolání odůvodnila tím, že postup správního orgánu je v rozporu s § 67 odst. 2 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), kdy toto ustanovení nevylučuje zvýšení platu jako důvod pro nepřiznání doplatku platu.

14. Z rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 4. 2017 soud zjistil, že rozhodnutí Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 14. 12. 2016 bylo prohlášeno za nicotné, protože ho vydal věčně nepříslušný správní orgán.

15. Z oznámení o ukončení shromažďování podkladů pro rozhodnutí Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že správní orgán obstaral veškeré podklady pro rozhodnutí, tedy ukončil obstarávání podkladů rozhodnutí.

16. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018, č.j. 31 Ad 15/2016-66 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o obdobné věci stejných účastníků (věc se týkala doplatku do nesníženého platu za období 12 měsíců), kdy Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že ust. § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání zamezovalo tomu, aby po zákonem stanovenou dobu byla u vojáka z povolání, který byl dotčen organizační změnou a v jejím důsledku byl jinak služebně zařazen, snížena ta platová složka, k jejímuž snížení by u něj z tohoto důvodu jinak došlo. V této souvislosti tak krajský soud výslovně uvedl, že nesouhlasí s názorem žalovaného týkajícího se přechodu vojáka z povolání do vyššího platového stupně v návaznosti na odsloužené roky a dopadu tohoto přechodu na výši doplatku do nesníženého platu. Ustanovení § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání obsahovalo garanci nesnížení platu do dobu 12 měsíců. Nijak však nevylučovalo možnost zvýšení platu, pokud na něj vojákovi z povolání vznikl nárok v průběhu této doby.

17. Z rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 16. 3. 2018 soud zjistil, že žádosti žalobkyně v řízení o proplacení doplatku nesníženého platu se nevyhovuje.

18. Z odvolání žalobkyně ze dne 19. 4. 2018 proti rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 16. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně navrhuje předmětné rozhodnutí zrušit pro nezákonnost.

19. Z rozhodnutí sekce podpory ministerstva obrany ze dne 24. 7. 2018 soud zjistil, že rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 16. 3. 2018 se ruší a věc se vrací k novému projednání, neboť správní orgán prvního stupně neseznámil žalobkyni s podklady v potřebném rozsahu a připomínky žalobkyně před vydáním rozhodnutí nevypořádal.

20. Z rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že žádost o proplacení doplatku nesníženého platu od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 se zamítá.

21. Z doplněného odvolání žalobkyně ze dne 30. 8. 2019 proti rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně navrhla zrušit předmětné rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátit k novému projednání.

22. Z rozhodnutí ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 9. 12. 2019 soud zjistil, že odvolání žalobkyně ze dne 30. 8. 2019 proti rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019 se zamítá a rozhodnutí se potvrzuje.

23. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2022, č.j. 31 Ad 3/2020-41 soud zjistil, že rozhodnutí ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 9. 12. 2019 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.

24. Z rozhodnutí ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019 se ruší a věc se vrací k novému projednání, neboť v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2022, č.j. 31 Ad 3/2020-41 došel správní orgán k závěru, že žalobkyni byla v důsledku organizační změny snížena část složky platu – příplatek za hodnot.

25. Z rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 28. 8. 2022 soud zjistil, že žádosti žalobkyně o proplacení doplatku nesníženého platu se vyhovuje. Žalobkyni byla přiznána částka 3 000 Kč za období od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 společně se zákonným úrokem z prodlení.

26. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

27. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

28. Dne 25. 4. 2016 bylo zahájeno řízení o žádosti žalobkyně o proplacení doplatku nesníženého platu od 1. 7. 2013 v souvislosti s organizační změnou, v důsledku níž došlo ke snížení složky platu žalobkyně, konkrétně příplatku za hodnost, o 500 Kč za měsíc. V prvním stupni bylo dne 14. 12. 2016 vydáno rozhodnutí Vojenského zdravotního ústavu, kterým nebylo žádosti žalobkyně vyhověno s odůvodněním, že plat žalobkyně se jako celek zvýšil, přestože došlo ke snížení jedné platové složky v důsledku organizační změny. K odvolání žalobkyně bylo výše uvedené rozhodnutí prohlášeno za nicotné. Věc byla postoupena řediteli Agentury vojenského zdravotnictví, který ve věci znovu rozhodl dne 16. 3. 2018, přičemž žádosti rovněž nevyhověl, ze shodných důvodů, které jsou uvedeny v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016. K odvolání žalobkyně odvolací správní orgán dne 24. 7. 2018 odvolání vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 19. 1. 2018, č.j. 31 Ad 15/2016-66 v obdobné věci mezi týmiž účastníky, týkající se doplatku platu za měsíce březen až prosinec 2011, vyslovil názor, že ustanovení zákona o vojácích z povolání zamezovalo tomu, aby po stanovenou dobu byla u vojáka z povolání, který byl dotčen organizační změnou a v jejím důsledku byl jinak služebně zařazen, snížena ta platová složka, k jejímuž snížení by u něj z tohoto důvodu jinak došlo. Rozhodnutím ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 12. 7. 2019 byla žádost žalobkyně opětovně zamítnuta s odůvodněním, že § 67 odst. 2 písm. e) zákona o vojácích z povolání je třeba vykládat tak, že pokud se zde hovoří o platu, rozumí se tím úhrnný plat, nikoliv jednotlivé složky platu. Žalobkyní podané odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a napadané rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně podala žalobu proti napadanému rozhodnutí odvolacího správního orgánu. O žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č.j. 31 Ad 3/2020-41, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V rozsudku vyjádřil stejný názor jako již uvedl v rozsudku z roku 2018. Poté odvolací správní orgán rozhodl opětovně dne 23. 5. 2022 tak, že rozhodnutí ze dne 12. 7. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně. Rozhodnutím ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 28. 8. 2022 bylo žádosti žalobkyně o proplacení doplatku nesníženého platu vyhověno. Žalobkyni byl přiznán doplatek platu ve výši 3000 Kč za období od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 společně se zákonným úrokem z prodlení v částce 2 163 Kč. Žalovaná uhradila po podání žaloby žalobkyni 5163 Kč jako nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé správní řízení.

29. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

30. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

31. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

32. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

33. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nároku na náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně svůj nárok uplatnila.

36. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení. V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

37. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

38. Bylo prokázáno, že celková délka posuzovaného řízení činila 6 roků 2 měsíce a 13 dnů a toto řízení probíhalo na 3 stupních. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporováno. Tato délka řízení dle soudu neodpovídá složitosti daného případu, jeho skutkové a právní náročnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že významnou měrou se na této nepřiměřené délce řízení podílel správní orgán, který si nebyl jist výkladem, zda je plat vojáka pro účely užití ustanovení o nesníženém platu v případě organizačních změn považován za jeden celek, nebo zda se přihlíží k jednotlivým složkám platu samostatně. Kromě toho, že skutečnost, že si správní orgán při své rozhodovací činnosti není jist, jak vykládat právní předpis, který má dopad do majetkové sféry jeho adresátů, nelze v žádném případě považovat za objektivní důvod pro nepřiměřenou délku řízení, bylo v řízení prokázáno, že výklad předmětného ustanovení zákona o vojácích z povolání byl jednoznačně vyjasněn nejpozději v lednu roku 2018 rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018, č.j. 31 Ad 15/2016-66 a následně i zopakován rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2022, č.j. 31 Ad 3/2020-41 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č.j. 14 Ad 6/2019. Z toho je zřejmé, že závěr Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřený v rozsudku z roku 2018 nebyl žádným excesem, naopak šlo o výklad, který se ustálil. Soud přihlédl i k tomu, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z roku 2018 se týkal přímo žalobkyně (a žalované), byť v jiné, ale skutkové obdobné věci, kdy žalovaná v tomto rozsudku byla upozorněna na svůj nesprávný právní názor ohledně výkladu ustanovení o nesníženém platu v případě organizačních změn a měla na něj zareagovat. Žalovaná však na svém (nesprávném) názoru trvala, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že tento výklad ve správním soudnictví neobstojí, což vedlo k prodloužení řízení přibližně o 4 roky.

39. Podle judikatury Nejvyššího soudu se v případě odškodnění za nepřiměřenou délku řízení v situaci, kdy šlo o finanční částku, zpravidla nepostupuje podle Stanoviska a odškodnění je omezeno právě konkrétní finanční částkou, neboť právě touto částkou je zpravidla dán význam řízení, ledaže by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) – d) OdpŠk (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2021, č.j. 21 Co 342/2014). Soud v dané věci shledal důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění na základě kritérií v ust. § 31a OdpŠk, a to konkrétně na základě celkové délky řízení přesahující 6 let, která v žádném případě neodpovídala skutkové či právní náročnosti dané věci. Tato nepřiměřená délka řízení byla prakticky výlučně způsobena výše uvedeným postupem žalované. Žalobkyně se naopak na délce řízení nikterak nepodílela, a žalovaná toto ani netvrdila. Z tohoto důvodů má soud za to, že je na místě žalobkyni poskytnout zadostiučinění v penězích, a v souladu se Stanoviskem částku za jeden rok řízení (za první dva roky řízení v poloviční výši) vynásobil celkovou délkou řízení a následně přistoupil ke korekci v důsledku jednotlivých kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk, jak je uvedeno dále.

40. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 6 let 2 měsíců a 13 dnů, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 78 034 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva rok a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč. Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 78 034 Kč.

41. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 80 % z důvodu významu řízení, přičemž s ohledem na to, že žalobkyni náležel doplatek pouze ve výši 500 Kč měsíčně po omezenou dobu 6 měsíců, což i při zohlednění pracovněprávního charakteru věci soud zhodnotil jako malý význam řízení pro žalobkyni. Význam řízení dle soudu nemohla zvýšit ani skutečnost, že žalobkyně vede v obdobné věci další řízení, kdy toto řízení může být pro ně podkladem. Soud má za to, že další nároky, byť obdobné, uplatněné v jiných řízeních je nutné posuzovat samostatně a nelze je v rámci tohoto řízení zohledňovat. Z důvodu postupu žalované v řízení, který ho znatelně prodloužil a který nebyl nikterak objektivně zdůvodněn, soud výslednou částku naopak zvýšil o 20 %. Celkem tedy částku 78 034 Kč snížil o 60% a odečetl částku odpovídající výši, ve které bylo plnění žalobkyni již vyplaceno v průběhu řízení (a řízení částečně zastaveno). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. V této souvislosti soud uvádí, že se neztotožňuje s argumentací žalobce, že správní řízení, které je v této věci posuzováno může být podkladem pro další řízení žalobkyně vedené žalovanou, která dosud nebyla skončena, což zvyšuje význam pro žalobkyni. Jak již bylo uvedeno, výklad předmětného ustanovení zákona o vojácích z povolání byl vyjasněn Krajským soudem v Hradci Králové nejpozději v roce 2018 a správní řízení posuzované v této věci tento výklad nakonec přijalo a aplikovalo na věc žalobkyně. Ostatní řízení žalobkyně však nejsou na výsledku tohoto řízení jakkoli závislá. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl co do části 26 050,6 Kč a ve zbytku (46 820,4 Kč) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 3. 9. 2023 do zaplacení z přiznané částky. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 3. 2. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 2. 9. 2023, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 3. 9. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení částečně úspěšná, avšak její neúspěch byl v poměrně nepatrné části k úspěchu, právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze 4 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření ze dne 6. 11. 2023 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., účast na jednání dne 4. 12. 2023, 25. 1. 2024 a dne 11. 3. 2024 dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Poučení