4 C 259/2023-34

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 40 899 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 999 Kč, a to ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dalších 10 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 268,92 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 40 899 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 310 Kč a to vše k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum]. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, zavázal uhradit ve 24 splátkách po 1 250 Kč s tím, že celková částka, kterou bude muset žalovaný žalobkyni zaplatit činí částku 41 280 Kč. Rovněž byla sjednána roční procentní sazba nákladů 49,10 %, byl sjednán rovněž poplatek za korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 1 Kč, a to dne 13. 2. 2023. Dle žalobkyně jí tedy žalovaný dluží částku 40 899 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti s korunovým odkladem v celkové výši 2 970 Kč, úroků v celkové výši 4 410 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně pak ozřejmila, jakým způsobem dospěla k výpočtu dlužné částky s tím, že pokud jde o jistinu, ze zapůjčené částky 30 000 Kč odečetla částku zaplacenou na této jistině, tj. 1 Kč a zbývá tedy doplatit 29 999 Kč na jistině. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč byl sjednán při uzavření smlouvy. Úroky ve výši 4 410 Kč jsou žalobkyní účtovány od 2. do 8. splátky pokud nedošlo k prodloužení jejich splatnosti s tím, že pokud byl úvěr zesplatněn před splatností 8. splátky, byl taktéž úrok vynesen při zesplatnění úvěru. Účelně vynaložené náklady účtuje žalobkyně z toho důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení a dlužná částka je žalobkyní vymáhána, proto si žalobkyně účtuje účelně vynaložené náklady za každý měsíc, ve kterém byl dluh žalovaného žalobkyní vymáhán. Dále za každý doporučeně zaslaný dopis jsou účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, tedy vždy za výzvu před zesplatněním a zesplatňovací dopis tak, jak je uvedeno výše. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 268,92 Kč od 31. 7. 2023 do 15. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 40 899 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.

2. O žalobě bylo rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], jímž bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Proti tomuto platebnímu rozkazu se bránil žalovaný včas podaným odporem, v němž namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z několika důvodů. 1) co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání a shledává tak uvedenou smlouvu neplatnou. Za spornou považuje i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 1741/2017 a mnohé další. Za 2) spatřuje rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy s ohledem na výši RPSR. Smlouvou bylo sjednáno poskytnutí částky 30 000 Kč, RPSN ve smlouvě byla stanovena ve výši 49,10 % ročně, přičemž měla být vrácena celková částka 41 280 Kč. Dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB byla v lednu 2023 obvyklá výše RPSN u úvěru poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,73 % p. a., výše RPSN sjednaná v dané smlouvě tedy více jak čtyřnásobně převyšuje obvyklou sazbu dle České národní banky. Rovněž tak údaj o skutečné roční výši nákladů je uveden až níže za velmi nejasnou formulací v odstavci nad ním, ve kterém se stanovuje. Taková formulace, je pro běžného spotřebitele zavádějící, složitě konstruovaná, dle níž lze pouze obtížně predikovat, jakou pevnou částkou v závislosti na výši jistiny bude úvěr úročen a o jaké navýšení se v poměru poskytnuté jistiny jedná. Za 3), že sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč je zavádějícím způsobem uveden v části veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr mezi poplatky ten za tzv. volitelné doplňkové služby, ačkoli se jedná o v rámci úvěru o náklad mandatorní, který v konečném důsledku navyšuje celkovou výši nákladů na spotřebitelský úvěr. Ve značném nepoměru k výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je tzv. poplatek za prodlení doby splatnosti o 30 dnů, tzv. korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Pokud vezmeme v úvahu, že samotná splátka je stanovena částkou 1 250 Kč měsíčně, je cena za možnost 30. denního odkladu dané splátky jejím téměř 2,4 násobkem. Samotná služba prodloužení doby splatnosti tak ve skutečnosti není žádnou službou pro dlužníka, ale nástrojem, jak neúměrně k výši poskytnuté služby navýšit závazek spotřebitele. Za 4) věřitel nesplnil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka splácet řádně poskytnutý úvěr, neboť si věřitel nezískal skutečnou představu o reálných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele, tedy dlužníka před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativních sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizik. Věřitel by se tak neměl spokojit s pouhým ničím nepodloženým prohlášením spotřebitele, ale sám by měl aktivně zjišťovat a prověřovat údaje poskytnuté spotřebitelem. To v daném případě věřitel neučinil a pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele poskytnul tomuto úvěr, aniž by si řádně zjistil schopnost spotřebitele tento úvěr splácet s odbornou péčí. Ohledně této otázky odkázal na usnt. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2023, které je plně aplikovatelné na daný případ, stanovující explicitně neplatnost absolutní v případě, že v prověření úvěruschopnosti věřitel selhal. Závěrem tedy žalovaný navrhl, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání bezdůvodného obohacení částku jistiny 30 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítnout s tím, že žádá s ohledem na jeho tíživou finanční situaci o možnost tuto částku splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně s názory žalovaného nesouhlasila ani částečně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti klienta, odkázala na metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta, ve které je podrobně popsáno, jakým způsobem získal žalobce informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Dále uvádí, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NNRKI, CEE a ISIR, přičemž výsledek dotazů byl, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, případně v registru nenalezen. Trvala tedy na vyhovění žaloby v celém rozsahu.

3. S ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran, prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil podle § 132 o. s. ř., a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.

4. Úvěrovou smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] má soud prokázáno, že mezi smluvními stranami, a to společností [právnická osoba] a žalovaným [jméno] [celé jméno žalovaného], r. č.: [číslo], byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet tento závazek ve 24 splátkách po 1 250 Kč měsíčně až do úplného zaplacení. Rovněž bylo sjednáno, že bude zaplacena celková částka 41 280 Kč, že roční procentní sazba nákladů činí 49,10 %. Rovněž byl sjednán korunový odklad 1 Kč bez zohlednění poplatku za korunový odklad a dále poplatek za korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Obsahem smlouvy má soud dále prokázáno, že smluvní strany si sjednaly, že pokud dlužník nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, může mu věřitel účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání, dále smluvní pokutou ve výši 500 Kč a v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, můžou účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky. Dále úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády, tedy ročně ve výši repo sazby stanovenou ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 %. Výpisem čerpání splátek a úhrad – kartou klienta má soud prokázáno, že došlo k úhradě toliko 1 Kč na poskytnutou částku, pak už se žalovaný dostal do prodlení s dalšími splátkami. Shodným tvrzením účastníků má soud dále prokázáno, že dne 13. 1. 2023 bylo na č. účtu uvedeném ve smlouvě č. [bankovní účet] zasláno žalobkyní žalovanému 30 000 Kč. Shodným tvrzením účastníků má soud dále prokázáno, že žalovaný si 1x prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem, a to v souvislosti s ustanovením smlouvy, za což mu byl účtován poplatek ve výši 2 970 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl informován žalobcem o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS zpráv a e-mailu k jeho úhradě, dále žalobkyně doložila, že dne 2. 6. 2023 byl žalovaný vyzýván ke splacení celé půjčky, čímž došlo k zesplatnění úvěru a částka 40 899 Kč měla být zaplacena nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy k jejímu zaplacení. Potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, prokazuje žalobkyně, že u žalovaného provedla před uzavřením smlouvy o úvěru ověření bonity klienta. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, byly mu také účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 3x 300 Kč a jednou 130 Kč a dále smluvní pokuty 3x po 500 Kč v souladu s obsahem smlouvy. Mimo to žalobkyně požaduje také úrok z prodlení v zákonné výši.

5. Ačkoli žalovaný namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z několika důvodů, které podrobně popisuje, hodnotí a odkazuje na ustálenou judikaturu, k učinění závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy postačí, aby byly splněny i pouze některé z nich. Tím se také soud při posuzování platnosti úvěrové smlouvy řídil a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a rovněž z důvodu ustn. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustavení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustn. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

7. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to zejména v rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

8. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne [datum] byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 49,10 % p. a., přičemž obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) za období leden 2023 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,73 % ročně. Dohodnutá výše úroků 49,10 % p. a. představuje tedy pětinásobek obvyklé sazby dle ČNB. Judikaturní strop se přitom ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Ta přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska v souladu s dobrými mravy. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami úvěrovou smlouvou, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu úročeného 49,10 % p. a. jednorázovými smluvními pokutami ve výši 500 Kč a rovněž účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč, jsou již citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Tato sjednaná výše smluvních pokut a účelně vynaložených nákladů navyšuje již uvedenou nemravnost o výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.

9. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť tato smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je nevyvážená a ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

10. Soud se rovněž zabýval absolutní neplatností úvěrové smlouvy z důvodu tvrzeného žalovaným, že žalobce, coby věřitel, neposoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když tato povinnost je dle ustn. § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v nejpřísnější možné podobě uložena věřiteli s cílem získat si takovou podstavu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, za kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizika. Věřitel by se tak neměl spokojit s pouhým a ničím nepodloženým prohlášením spotřebitele, ale sám by měl aktivně zjišťovat a prověřovat údaje poskytnuté spotřebitele. Pokud tak žalobce, coby věřitel, nepostupoval, tak je to v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně příjmy žalovaného nikterak blíže nezkoumala, uvedenou výši příjmu a výdajů nikterak neověřovala, nezkoumala výdaje žalovaného na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje např. na jídlo, léky, dále zda nemá zvýšené výdaje související se zdravotním stavem apod. Nevyžádala si od žalovaného úplné výpisy z běžného účtu, ze kterých by si ověřila, zda jeho měsíční hospodaření s penězi končí v kladném zůstatku. Ověření příjmů a výdajů uváděné ze strany žalovaného tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace za účelem optimalizace poměrů příjmů žalovaného a výdajů tak, aby na požadovaný úvěr dosáhl. Uzavření smlouvy o úvěru se zástupcem žalobce přitom probíhalo pouze přes webový portál Kamali.cz, ověření příjmů proběhlo přes bankovní ID. Odeslal žádost o schválení úvěru, které následně proběhlo a poté byla úvěrová smlouva podepsána elektronicky. V období podpisu smlouvy u žalobkyně v lednu 2023 platil na konsolidaci úvěru od [právnická osoba] [anonymizováno] měsíční částku 2 256 Kč, přičemž konsolidace také zahrnovala úvěr od společnosti [právnická osoba] uzavřený dne [datum] a částka určená ke splacení byla ve výši 23 263 Kč. Úvěrující tedy věděl, že již v minulosti měl žalovaný obtíže s úhradou svých závazků, a přesto ho vyhodnotil jako úvěruschopného. V době uzavření smlouvy pracoval u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem 18 000 Kč, nemohl vystačit se svými příjmy tak, aby pokryl nezbytné životní potřeby a zároveň platit všechny splátky úvěrovaným společnostem. Žalobkyně nevyžádala ani pracovní či obdobnou smlouvou, nepožadovala ani výpis z bankovního účtu žalovaného, dále vícero výplatných pásek za více odpracovaných měsíců, nájemní smlouvu apod. Věřitel musí zkoumat čisté měsíční příjmy dlužníka za více předchozích měsíců, jeho pracovní perspektivu po celou dobu trvání úvěru, především také věrohodně prověřit výdajovou stránku dlužníka s ohledem na všechny složky v jeho běžném životě. S ohledem na uvedené má soud za to, že pokud žalobce provedl prověření úvěruschopnosti žalovaného ke splácení úvěru pouze v obecné rovině prostřednictvím tzv. metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, aniž by si jakékoliv podklady uvedené žalovaným v předepsaném formuláři ověřil a nechal doložit, nepostupoval s odbornou péčí a správně nevyhodnotil schopnost spotřebitele následně poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně tedy naplnila předpoklady ustn. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] v podobě účinné v době uzavření úvěrové smlouvy, neboť dle odst. 1 citovaného ustanovení, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větu druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Jelikož žalobce v daném případě dle názoru soudu takto nepostupoval, spokojil se toliko s obecnými prohlášeními žalovaného a s obecnými informacemi uvedenými v registrech dlužníků, neposoudil správně úvěruschopnost žalovaného se splacením poskytnutého úvěru, a proto i z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, přičemž neplatnost ve smyslu ustn. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má přímý dopad na to, že soud zamítl žalobu pokud se žalobce domáhal dalších částek nad rámec poskytnuté jistiny.

13. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pak soud posuzoval po právní stránce daný případ dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil toliko 1Kč. Proto byla žalobkyni přiznána dosud neuhrazená část poskytnutého úvěru ve výši 29 999 Kč, ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení, neboť na ten jí v intencích ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká nárok teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona Lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení přitom není odvislá od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka dluh splácet. Soud se proto rovněž zabýval prověřováním rodinných, majetkových a výdělkových možností žalovaného, jeho pravidelnými výdaji, splátkami dalších závazků atp. Ze zjištěného je pak stanovena výše měsíční splátky a její splatnost.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně, částečně byl úspěšný i žalovaný a odečtením úspěchu a neúspěchu každého z nich, dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 36 %. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni 36 % účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 460 Kč, dále 3 úkony po 500 Kč, celkem ve výši 1 500 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, celkem 300 Kč, 21 % DPH ve výši 378 Kč. V součtu tedy náklady řízení ve výši 3 638 Kč, přičemž 36 % z této částky činí po zaokrouhlení 1 310 Kč. A právě tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni na nákladech řízení nahradit.

Poučení