4 C 29/2021 - 391

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o: vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně vypořádání společného jmění manželů co do movitých věcí označených v žalobě pod číslem 2 až 145 zastavuje.

II. Z majetku ve společném jmění účastníků soud přikazuje do výlučného majetku žalobce: - osobní automobil zn. Ford [Anonymizováno] r.z. [Anonymizováno]

III. Z majetku ve společném jmění účastníků soud přikazuje do výlučného majetku žalované: - pozemek p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba - rod. dům č. p. [Anonymizováno] a pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], - práva a povinnosti z penzijního připojištění žalované u [právnická osoba]. dle smlouvy ze dne [datum] č. [hodnota].

IV. Žalobci a žalované se rovným dílem přikazují práva, povinnosti a nesplacený zůstatek společně s úroky, které přirostou v budoucnu, ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ([Anonymizováno]) ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba].

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 995 628,12 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši 652 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši 652 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že manželství s žalovanou bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Za trvání manželství zakoupili nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota], a to pozemek p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemek p. č. [hodnota], [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa]. Do SJM dále patří závazky z úvěru dle smlouvy číslo [hodnota] ze dne [datum] uzavřené u [právnická osoba]. v původní výši 400 000 Kč, dále závazek z překlenovacího úvěru dle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěrů ze stavebního spoření číslo [hodnota] ze dne [datum] u [právnická osoba] spořitelny na původní výši 640 000 Kč a dále závazek ze zápůjčky uzavřené mezi [jméno FO] dle smlouvy ze dne [datum] na 40 000 Kč. Dále žalobce žádal vypořádat movité věci, které v žalobě označil položkami 1 až 145; podáním ze dne 14. 3. 2022 žádal vypořádat pouze tiskárnu zn. [Anonymizováno], kterou si koupil k výkonu povolání a osobní motorové vozidlo zn. Ford [Anonymizováno]; při jednání soudu dne 27. 9. 2022 nežádal vypořádat ani tiskárnu značky Canon, neboť tato byla pořízena z výlučných prostředků žalobce a nespadá do SJM. Protože je žalovavá OSVČ podnikající pod IČ [IČO] v oboru masérské, rekondiční a regenerační služby, žádá vypořádat i práva a povinnosti, závazky a pohledávky z podnikatelské činnosti. Navrhl, aby nemovité věci byly přikázány žalované stejně tak jako závazky a žalobci byl přikázán závazek vůči [jméno FO] a obě movité věci.

2. Žalovaná uvedla, že závazek vůči [jméno FO] nepatří do SJM, neboť o něm nic neví a nedala k němu souhlas a pokud vznikl, tak v době po zániku společné domácnosti, kdy se žalobce odstěhoval k jiné ženě. K movitým věcem uvedla, že část patří dětem, část ke dni zániku SJM neexistovala a zbylé věci žádá vypořádat podle účelného využití účastníky. Dále žádá vypořádat zůstatek penzijního připojištění žalobce u penzijní společnosti [právnická osoba] sml. č. [hodnota] a dvě penzijní připojištění žalované u [Anonymizováno]. Dále žádá vypořádat výživné na dcery žalobce [Anonymizováno] a [jméno FO], které bylo placeno z prostředků ze SJM a exekučně vymáháno dle rozsudku zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Takto žádá vypořádat výživné placené pro [Anonymizováno] od září 1999 do jejích 19 let ve výši 155 000 Kč a pro [jméno FO] od září 1999 do jejích 24 let ve výši 246 000 Kč. Žalovaná žádá disparitu, neboť žalobce se nepodílel na získávání majetku, měl dluh na zdravotním sociálním pojištění, který byl zaplacen z úvěru pod bodem 2, měl exekuci, a byla to žalovaná, která se starala o domácnost a měla podnik-masérské služby, navíc se žalobce dopustil nevěry a odešel k jiné ženě, dlouhodobě si neplní vyživovací povinnost k dětem a dopustil se násilného jednání vůči žalované, za což byl odsouzen rozsudkem zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Navrhuje 70 % proti 30 % pro žalobce.

3. Žalobce ve svém podání ze dne 16. 8. 2021, doplnil, že o závazku vůči [jméno FO] žalovaná nevěděla a nevyslovila souhlas. Ohledně disparity uvedl, a že okamžiku spáchání trestného činu manželé spolu netvořili společnou domácnost rozvodový stav se projevil zhoršením psychického zdraví u žalobce. Útok neměl za cíl zničit či poškodit věci v SJM. Předmětný útok nelze vyhodnotit jako útok značné intenzity či dlouhého trvání; proto žádá, aby vypořádací podíl činil pro každého z účastníků jednu polovinu.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků týkající se délky trvání manželství, existencí nemovitostí v SJM, existencí závazků vůči [právnická osoba] a [právnická osoba] spořitelně a skutečností, že žalovaná nedala souhlas ke vzniku závazku vůči [jméno FO] a vyslovila s tímto nesouhlas. Strany se při jednání soudu dne 27. 9. 2022 shodli na ceně automobilu zn. Ford k vypořádání ve výši 130 000 Kč. Také se strany shodly na tom, že tiskárna zn. [Anonymizováno] nepatří do SJM a že kromě osobního automobilu nežádají vypořádat žádné movité věci; v tomto směru vzal žalobce žalobu zpět a řízení v této části bylo zastaveno výrokem I. tohoto rozsudku. Dále se strany shodly na tom, že žádají vypořádat i částky, které účastníci platili po rozvodu na předmětné úvěry, když žalobce zaplatil 4 997 Kč měsíčně a žalovaná splácela měsíčně 3 560 Kč, úvěr splatila v listopadu 2022.

5. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutkový stav: manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], příčinou rozvratu byl nesoulad povah a zájmů (rozsudek [spisová značka]). Z manželství narozené nezl. děti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly svěřeny do výchovy matky a otci bylo stanoveno výživné, třetí dítě [Anonymizováno] již bylo zletilé. Nezletilá [Anonymizováno] a zletilý [Anonymizováno] trpěli psychickými problémy; [Anonymizováno] byla hospitalizovaná na psychiatrii od října 2019 do prosince 2019 s diagnózou smíšená porucha chování a emocí a přijata byla pro nadměrné požití léků a sebepoškozování, syn [Anonymizováno] má diagnostikovánu sociální fobii a pro depresivní stavy je v péči klinického psychologa. K rozpadu rodiny došlo v dubnu [Anonymizováno], žalobce žil s jinou partnerkou (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

6. Do zaniklého společného jmění manželů patří nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota], a to pozemek p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemek p. č. [hodnota] a 3923 vše v k. ú. [adresa] (informace z katastru nemovitostí, shodné tvrzení účastníků, výpis z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa]). Tyto byly oceněny znaleckým posudkem č. [hodnota]-008/2021 ze dne [datum] k datu 17. 2. 2021 na částku ve výši 1 200 000 Kč, pokud jde o obvyklou cenu rodinného domu a pozemku, na kterém stojí, a na částku 38 265 Kč, pokud jde o zbývající pozemky – ornou půdu a vinice (znalecký posudek ze dne 15. 3. 2021). K datu 28. 2. 2022 pak činila hodnota rodinného domu s pozemkem částku 1 400 000 Kč a ostatních pozemků – orné půdy a vinic částku 204 000 Kč (dodatek znaleckého posudku ze dne 28. 2. 2022, ústní výpověď znalce). Žalobce však uplatnil námitky proti tomuto znaleckému posudku, když měl za to, že znalecký ústav srovnal nemovitosti, které srovnávány být nemohou s ohledem na vlastnosti a charakter a že znalecký ústav hodnotu nemovitostí značně podhodnotil. K tomuto předložil i stanovisko [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru ekonomika ze dne 20. 5. 2022 (stanovisko ze dne 20. 5. 2022). Protože se však i soudu jevila výsledná hodnota nemovitostí příliš nízká s ohledem na vývoj cen nemovitostí v roce 2022, kdy tyto se velmi razantně zvýšily a soudu tato skutečnost byla známa z úřední činnosti při provádění znaleckých posudků v jiných řízeních, a protože se soudu nejevil znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] z níže uvedených důvodů dostatečně odůvodňující stanovenou hodnotu, nechal vypracovat nový znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí ke dni 8. 2. 2023. Z tohoto znaleckého posudku bylo zjištěno, že obvyklá hodnota pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je 2 530 000 Kč a obvyklá hodnota pozemků p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] činí 100 000 Kč. Soud vyšel z hodnoty stanovené novým znaleckým posudkem, a to za z toho důvodu že se soudu jeví příhodnější v rámci porovnávací metody srovnávané nemovitosti, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] použil ke srovnání výhradně nemovitosti v blízkém okolí předmětných nemovitostí, tj. ve [Anonymizováno], na rozdíl od předchozího znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který srovnával nemovitosti mnohem vzdálenější, a dokonce i v jiném okrese, pokud jde o hodnotu domu. Pokud jde o hodnotu vinic a orné půdy, soud nevyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], když jsem mu jeví jako nedůvěryhodné stanovení ceny z v roce 2021 ve výši 38 265 Kč tj. v částce přesně stanovené na koruny, přičemž v dodatku o rok později hodnota vyšla již ve výši 204 000 Kč, aniž by bylo přitom dostatečně zdůvodněno, proč se tak výrazně změnila cena orné půdy a vinic, na rozdíl od stavebního pozemku a domu, u kterého se cena nijak významně nezvýšila. Přitom byly srovnávány nemovitosti taktéž v jiném okrese, a dokonce v mnohem atraktivnější lokalitě na [Anonymizováno] s výhledem na hrad [Anonymizováno]. Tedy dle názoru soudu nesrovnatelné nemovitosti. Oproti tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] srovnával nemovitosti v katastrálním území [adresa], tedy v blízkém okolí. Z těchto důvodů soud vyšel z částky stanovené [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 100 000 Kč jako obvyklé hodnoty orné půdy a vinic a z částky 2 530 000 Kč jako obvyklé hodnoty domu a pozemku, na kterém stojí. Žalovaná sice zpochybnila znalecký posudek znalce [jméno FO], ten byl proto vyslechnut při jednání a přesvědčil soud o správnosti svého znaleckého posudku, když vysvětlil, z jakých podkladů čerpal, když se jednalo o jeho realizované prodeje, a to pouze v blízkém okolí, a přitom vzal v úvahu i stáří, případnou vlhkost apod. srovnávaných nemovitostí a potvrdil, že byl osobně na místě samém a ve všech prostorách, které ke znaleckému zkoumání potřeboval. Také objasnil, že jím stanovená hodnota nevychází z ceny dle vyhlášky, ale tato cena musí být součástí znaleckého posudku, přičemž sám však vycházel pouze z ceny obvyklé, tj. ceny, za kterou by bylo možno obdobný majetek prodat v daném čase a místě. Jeho znalecký posudek tak soud považuje za věrohodný a správný. Tyto nemovitosti obě strany žádaly přikázat do vlastnictví žalované, a proto soud tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalované, když i účelné využití tomu nasvědčuje, neboť žalovaná v domě bydlí spolu s dětmi, a do vypořádacího podílu zahrnul částku 2 630 000 Kč.

7. Žalovaná je podnikatelkou podnikající pod IČ [IČO] v oboru masérské, rekondiční a regenerační služby od roku 2013 a výroba, obchod a služba neuvedené v přílohách 1 až 3 ž. z. od roku 1992, tudíž podnik vznikl před uzavřením manželství, ale podnikala i v průběhu trvání manželství, tj. vytvářela zisk, který náležel do SJM (výpis z živnostenského rejstříku žalované). Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla zjištěna aktuální majetková hodnota podniku žalované ve výši 154 Kč k datu 29. 9. 2020, tj. ke dni právní moci rozvodu manželství (znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne [datum]). S ohledem na možnost zvýšit hodnotu podniku od rozvodu manželství pouze v důsledku práce a aktivity žalované, soud vyšel z hodnoty právě ke dni zániku SJM, neboť není žádný důvod pro to, vycházet z ceny aktuální, na níž se žalobce žádným způsobem nepodílel. Navíc pravděpodobnost jiného ocenění je, s ohledem na charakter živnosti spočívající výhradně v osobě žalované, minimální. Podnik s ohledem vznik oprávnění je výlučným majetkem žalované, vznikl před uzavřením manželství, a proto soud jeho hodnotu pouze zahrnul do vypořádacího podílu, aniž by ho přikazoval ve výroku žalované. Zde soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1797/2015: Pokud začal jeden z manželů podnikat ještě před uzavřením manželství, je nutné odečíst od zjištěné ceny podniku ke dni zániku společného jmění vložené výlučné prostředky (resp. věci, práva a jiného majetkové hodnoty) podnikajícího manžela v podobě ceny jeho podniku před vznikem společného jmění manželů. Tento závěr je nutné vztáhnout rovněž na vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela do jeho podniku v průběhu trvání SJM a od zjištěné ceny podniku ke dni zániku společného jmění je třeba odečíst tyto prostředky v ceně ke dni jejich vložení do podniku. I podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3371/2015: Je-li předmětem SJM (s výjimkami uvedenými v zákoně) vše, co nabyl jeden z manželů za trvání manželství, patří do SJM i prostředky průběžně získané podnikajícím manželem z jeho podnikání. Tyto prostředky ovšem musí podnikající manžel alespoň zčásti vložit zpět do podnikání (nákup materiálu, výplata mezd apod.). Pokud podnik nebyl vytvářen i vynaložením vlastních prostředků podnikajícího manžela, je třeba vyjít z toho, že byl vytvořen ze společných prostředků a že podnikající manžel je povinen nahradit, co bylo na jeho podnik vynaloženo ze společných prostředků (byť získaných jeho podnikáním). Vzhledem k dynamické povaze podnikatelské činnosti lze tuto vynaloženou částku určit zpravidla podle ceny [spisová značka]: „Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé Obč. Z. Ze sporu o vypořádání BSM nelze však činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto se dovolací soud přiklání k řešení, kdy by podnikající manžel byl povinen nahradit do BSM takovou částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - § 150 věta třetí Obč. Z). Zjištění takové částky, která by měla být vrácena (nahrazena) do BSM, se jistě neobejde bez odborného znaleckého posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků“.

8. Strany se dále shodly na tom, že do společného jmění manželů náleží osobní automobil zn. Ford [Anonymizováno] a tato skutečnost vyplývá i z technického průkazu, z něhož je zřejmé, že vozidlo bylo pořízeno 8. 8. 2017, tedy za trvání manželství (TP) a shodly se taktéž na jeho ceně ve výši 130 000 Kč k vypořádání. Automobil žádal přikázat žalobce do svého výlučného vlastnictví, žalovaná s tímto souhlasila.

9. Do SJM jako pasivum patří také závazek z úvěru dle smlouvy číslo [tel. číslo]ze dne [datum] uzavřené u [právnická osoba]. v původní výši 400 000 Kč (shodné tvrzení účastníků, přípis banky ze dne 5. 11. 2021), ke dni rozvodu manželství ve výši zůstatku 322 829,09 Kč (přípis banky ze dne 5. 11. 2021), ke dni rozhodnutí soudu činil 245 426,34 Kč (Moneta – tabulka umoření). Dále do SJM náležel závazek z překlenovacího úvěru dle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěrů ze stavebního spoření číslo [hodnota] ze dne [datum] u [právnická osoba] spořitelny ([Anonymizováno]) v původní výši 640 000 Kč (smlouva o úvěru ze dne 5. 12. 2003 ve znění dodatku ze dne 13. 8. 2013); ke dni zániku SJM 29. 9. 2020 ve výši 2 x– 41 753,51 Kč, tj. – 83 507,02 Kč, po té byl úvěr splácen po splátkách ve výši 2x 1 780 Kč, kdy konečný zůstatek ke dni 8. 11. 2021 činil – 19 681,96 Kč (přípis [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2021, výpis z účtu vedeného na žalobkyni a výpis z účtu vedeného na žalovaného). Úvěr byl dle shodného tvrzení účastníků v listopadu 2022 plně uhrazen, a protože ke dni rozhodnutí soudu již neexistoval, nebyl přikázán ve výroku žádnému z účastníků, do vypořádacího podílu však byla zahrnuta částka placená po rozvodu manželství. Práva a povinnosti z úvěru u [právnická osoba]. žádaly obě strany přikázat žalované, s tím, že tato byla poučena soudem ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 2021, dle kterého: „Společný dluh tvořící součást společného jmění manželů v případě, že SJM zaniklo po 1. 1. 2014 a je vypořádáváno na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb., mají soudy zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do SJM přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují. Je-li dluh tvořící SJM přikazován pouze jednomu z manželů, není zásadně namístě, aby byla při určení vypořádacího podílu stanovena povinnost druhého z manželů zaplatit manželovi, kterému byl dluh přikázán, polovinu výše jistiny dluhu, případně i splatného, avšak dosud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Jinými slovy, při přikázání společného dluhu jednomu z manželů zásadně nevzniká tzv. kompenzační pohledávka manžela, kterému byl dluh přikázán, vůči druhému manželovi ve výši jedné poloviny dluhu. V případě přikázání celého společného dluhu jednomu z manželů tak dochází k založení nestejné velikosti podílů, tedy disparity svého druhu spočívající v tom, že společný dluh má uhradit jen jeden z manželů; druhý manžel není ve vztahu mezi manželi nadále povinen dluh plnit, a jestliže přesto na dluh následně něco zaplatí, vznikne mu regresní nárok podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku. Dluh se vypořádá podle jeho výše ke dni rozhodování soudu“. V daném případě soud však soud nepovažuje přikázání jen jednomu z účastníků za vhodné a tedy nespatřoval výjimečné důvody, pro které přikázal dluh pouze žalované, byť to obě strany navrhovaly. Pokud by totiž soud postupoval dle shora uvedeného judikátu, vznikla by na straně žalované disparita, kdy tato by byla zavázána uhradit zbývající část úvěru, ale od žalovaného by nedostala z titulu tohoto úvěru ničeho, neboť, jak praví shora uvedené rozhodnutí, zásadně nevzniká kompenzační pohledávka a žalobce by nebyl povinen nic hradit. Za této situace je vhodnější přikázat dluh oběma s tím, že pokud by žalovaná v budoucnu uhradila více, než na ni připadající polovinu, bude mít právo regresu a moci se domáhat po žalobci úhrady toho, co platila za něho. Z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí totiž vyplývá, že přikázáním jen jednomu nevzniká ani kompenzační pohledávka, ani právo regresu. Byť soud chápe, že pokud žalovaná získala nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, má velký zájem na řádném placení dluhu, aby se vyhnula případné exekuci a pravděpodobně tak bude nucena hradit celý úvěr sama a neriskovala problémy pro případné neplacení ze strany žalobce, je vhodnější toto řešení, které jí poskytuje právo následného regresu, pokud skutečně ze strany žalobce k neplacení dojde.

10. Do SJM náleží prostředky na penzijním připojištění žalované, neboť toto bylo uzavřeno dne 1. 7. 2012, tj. za trvání manželství, ke dni zániku SJM zůstatek činil 722 Kč a nárok na výplatu prostředků nevznikl (přípis [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2021, výpis z účtu). S ohledem na to, že se jedná o připojištění žalované, přikázal soud práva a povinnosti ze smlouvy právě jí a částku 722 zohlednil ve vypořádacím podílu.

11. Do SJM náleží prostředky na penzijním připojištění žalobce, dle smlouvy platné ke dni 1. 5. 2012, ke dni zániku SJM zůstatek činil 24 685,08 Kč, ke dni 31. 5. 2021 byla smlouva ukončena s výplatnou odbytného (přípis [právnická osoba] ze dne 12. 11. 2021, výpis z účtu [Anonymizováno] [právnická osoba] za rok 2012). S ohledem ukončení smlouvy do rozhodnutí soudu, nepřikázal soud práva a povinnosti ze smlouvy žalobci, a pouze částku 24 685,08 Kč zohlednil ve vypořádacím podílu.

12. Žalobce má z období před uzavřením manželství 2 dcery, [Anonymizováno] a [jméno FO]. Na výživu tehdy nezletilé Barbory, nar. 24. 1. 1988, žalovaný měl přispívat částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně na výživu tehdy nezletilé [jméno FO], nar. 21. 3. 1990, částkou ve výši 1 500 Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 10. 2003 č. j. [spisová značka]). Výživné na [jméno FO] bylo vymoženo exekucí, a to ve výši 23 833 Kč ke dni 4. 10. 2013. V průběhu exekuce bylo zřízeno Exekutorské zástavní právo na nemovitostech účastníků (přípis exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 4. 11. 2021, potvrzení o zániku pověření exekutora ze dne 14. 1. 2014). Dle tvrzení žalované žalobce platil výživné na dceru [Anonymizováno] po dobu trvání manželství se žalovanou, tj. od září 1999 do jejích 19 let, a tedy z prostředků ze SJM celkem částku 155 000 Kč a na dceru [jméno FO] od září 1999 do jejích 24 let ve výši 246 000 Kč, proto žalovaná žádá vypořádat i tyto částky. Soud však v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR usnesení sp. zn. 22 cdo 405/2015, dle kterého: „Nelze se však v rámci vypořádání a v rámci tohoto zákonného ustanovení domáhat náhrady toho, co bylo (zpravidla s vědomím či souhlasem druhého manžela) vynaloženo na opatření věcí, které slouží běžné osobní potřebě nebo ke krytí jeho běžných povinností (např. běžné ošacení, obutí, běžné kulturní a společenské potřeby, náklady na provoz motorového vozidla, které je sice vlastnictvím jednoho z manželů, je však užíváno oběma apod.) nebo ke krytí povinností, které vyplývají přímo ze zákona (např. plnění vyživovací povinnosti vůči rodičům, dětem apod.) bez ohledu na to, zda jde o povinnost plněnou na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo dobrovolně. K těmto nákladům, pokud nedosahují mimořádné výše nebo pokud pro to nejsou jiné mimořádné důvody, které by odůvodnily jiný postup, nelze z hlediska ustanovení § 150, věta druhá, o. z. zásadně přihlížet“ a podpůrně usnesení [spisová značka], dle kterého: „Použití finančních prostředků na účely zajištění obživy dětí, tedy i zajištění potřeb pro jejich studium, nelze považovat za investici do společné věci a jako takovou ji nelze vypořádat. Jde o výkon běžných záležitostí týkajících se zajištění potřeb rodiny (finančních prostředků)“, tyto částky nevypořádal a nepřihlédl k nim, neboť je nelze považovat za investici do společné věci ani do věci ve výlučném vlastnictví žalobce, naopak se jedná o plnění jeho zákonné povinnosti vůči dětem z prvního manželství, o kterých žalovaná od počátku manželství věděla a musela být srozuměna i s povinností žalovaného platit výživné, přihlédl k tomuto však při rozhodování o disparitě podílů účastníků.

13. K tvrzené disparitě soud zjistil, že žalobce neplatil ani výživné na děti narozené z manželství účastníků řízení od dubna 2019 a za tuto dobu byl zavázán k úhradě nedoplatku v celkové výši 27 401 Kč rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], když soud rozhodl o výši výživného vyšší, než kolik žalobce platil (rozsudek [spisová značka]). Dále byl žalobce uznán vinným, že dne [datum] fyzicky napadl žalovanou, tak že ji strčil, pak kopl a pak se stupňující se intenzitou nejméně 15× udeřil do obličeje, čímž jí způsobil zranění v podobě mozkové komoce lehkého stupně, otoku na hlavě, hematomu nad levým kolenem, podvrtnutí a natažení krční páteře a cervikokraniálního syndromu v oblasti krční krajiny, což si vyžádalo lékařské ošetření, klidový režim po dobu nejméně 14 dnů a zranění se projevovalo i poté nejméně 4 týdny, což jí komplikovalo plnohodnotně vykonávat své povolání masérky. Žalobce byl zavázán uhradit žalované jako náhradu za způsobenou škodu částku 14 556 Kč, když žalovaná požadovala původně 15 000 Kč, ve zbytku byla odkázána na řízení občanskoprávní. Skutek se stal v přítomnosti dětí, které v té době byly doma, syn [Anonymizováno] měl slyšet křik otce, že podpálí a zničí masážní salon matky a chtěl vypáčit dveře, a dále uvedl, že se vždy snaží být doma s matkou, když je otec v domě, neboť má pocit, že napadení matky je otec schopný, neboť již v minulosti býval agresivní; dcera [Anonymizováno] viděla matku ve velmi špatném psychickém stavu, slyšela křik a kopání do dveří a výhrůžky zničením salonu, incident z části nahrála na mobil, video předala policii (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Žalobce trpí opakovaně zdravotními problémy, pro které byl často v pracovní neschopnosti (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

14. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a ukončeno dne [datum]. Po dobu trvání manželství účastníci nabyli do společného jmění manželů jednak nemovitosti specifikované shora v hodnotě 2 630 000 Kč, jednak osobní automobil v hodnotě 130 000 Kč, penzijní spoření ve výši 24 685,08 Kč a 722 Kč, hodnota zisku z podniku žalované ve výši 154 Kč. Pasiva tvoří závazek vůči [právnická osoba], ke dni rozvodu ve výši 322 829,09 Kč a v aktuální výši 245 426,34 Kč, a vůči [Anonymizováno], který však již byl uhrazen. Podnik je ve výlučném vlastnictví žalované, když podnikání bylo zahájeno před uzavřením manželství. Do vypořádání však spadá zisk z podnikání žalované vyčíslený jako hodnota podniku s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Předmětem vypořádání účastníci neučinili finanční prostředky na účtech ke dni právní moci rozvodu manželství. Požadovanou částku na zaplacené výživné pro dcery žalobce z prvního manželství soud s ohledem na shora uvedené nevypořádal.

15. Od rozvodu platili oba účastníci úvěry shora uvedené, žalobce zaplatil celkem částku 174 882,40 Kč a žalovaná celkem částku 81 880 Kč. Ačkoliv účastníci navrhují tyto částky přikázat do vlastnictví jako vnos každému z nich; soud má za to, že částky se nepřikazují, ale zohledňují v rámci vypořádacího podílu, neboť se jedná o částku, kterou každý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh.

16. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění ke dni právní moci rozvodu manželství (dále jen o. z.) a dále ze zákona č. 40/1964 Sb. starého občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Podle § 736 o. z. Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o. z. Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 o. z. (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. (2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Podle § 3028 o. z. Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3039: Co přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017: Při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb. Je tak zřejmé, že shora uvedená ustanovení ohledně vypořádání SJM se použijí na toto řízení, neboť SJM účastníků zaniklo za účinnosti o. z. Pokud však jde o samotný rozsah SJM, je nutno vycházet z úpravy platné ke dni pořízení daného majetku, a to podle § 3028 odst. 2, 3 o. z. Podle § 143 obč. zák. (1) Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle § 709 o. z. (1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. (2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

18. O způsobu vypořádání dle § 742 o. z. panovala mezi účastníky shoda, tj. žalobce žádal přikázat do jeho výlučného vlastnictví ze SJM pouze osobní automobil. Zbývající rozsah SJM obě strany žádaly přikázat do výlučného vlastnictví žalované, proto ho soud přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Shoda panovala taktéž ohledně rozsahu SJM, když žalobce ani žalovaná nežádali vypořádat movité věci kromě shora uvedeného automobilu a taktéž se shodli, že do SJM nepatří závazek ze smlouvy o zápůjčce vůči [jméno FO].

19. Při určení výše hodnoty majetku v SJM lze postupovat podle toho, co se uvádí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, Rc 103/2020: „Při určení ceny věci tvořící součást vypořádávaného SJM je rozhodující cena obvyklá. Tento závěr vyplývá již z § 492 odst. 1 věty druhé o. z., podle kterého se cena věci určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. Na základě uvedeného jsou tedy i nadále uplatnitelné závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu řešící otázku stanovení věci tvořící součást vypořádávaného SJM, podle kterých podkladem pro vypořádání může být jen obvyklá cena věci, tj. cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku. Jinými slovy jde o cenu, za kterou by určitou věc bylo možno v určitém čase reálně prodat nebo koupit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99). Podle Usnesení NS ze dne 28. 07. 2021 sp. zn. 22 Cdo 1376/2021: Stanovení takové obvyklé ceny je úkolem k tomu povolaného soudního znalce. Znalec oceňující nemovitost musí ve znaleckém posudku stanovit obvyklou cenu nemovitostí, přitom musí zvážit všechny okolnosti, které mají na cenu vliv; do její výše se však nepromítají osobní poměry vlastníka ani vliv zvláštní obliby. Při zjištění obvyklé ceny se vychází z úrovně skutečně dosahovaných sjednaných cen na tuzemském trhu při standardním chování většiny subjektů na trhu při nákupu a prodeji. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019: Při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. Uvedené závěry činí Nejvyšší soud s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána.

20. Celková částka aktiv k vypořádání činí částku 2 630 000 Kč (hodnota nemovitostí) plus 130 000 Kč (hodnota auta Ford), plus 722 Kč (penzijní pojištění žalované), plus 24 685,08 Kč (penzijní pojištění žalobce) plus 154 Kč (zisk z podniku žalované), celkem částka aktiv 2 785 561 Kč. Pokud jde o pasiva k vypořádání zbyl pouze úvěr vůči [právnická osoba] (ke dni rozvodu ve výši 322 829,09 Kč a v aktuální výši 245 426,34 Kč), když dluh vůči [Anonymizováno], jenž ke dni rozvodu činil 83 507,02 Kč, již zanikl. Soud tak v souladu s platnou judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2881/2008) zahrnul do vypořádání pouze ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání do tří let od zániku společného jmění manželů.

21. Zohlednit je pak nutno částku 174 882,40 Kč zaplacenou žalobcem od rozvodu na úvěr a částku 81 880 Kč zaplacenou žalovanou na úvěr.

22. Způsob výpočtu je pak uveden v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018 takto:

1. Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen „výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů.

2. Způsob určení výše podílu každého z manželů a) Od výchozí částky celkové hodnoty majetku v SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy účastníků. b) Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. Jde o výchozí částku sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na „čistém“ majetku (tj. majetku po odečtení hodnoty vnosů, avšak prozatím bez zohlednění společných dluhů). c) K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh). Součet obou takto zjištěných částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů (tj. výchozí částku). d) Jestliže byl v řízení však některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak – protože i na úhradě dluhu se účastníci (ve vztahu k třetí osobě) podílejí podle dosavadní judikatury stejný dílem – je druhý účastník povinen nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu.

3. Konkrétní vypořádací podíl se vypočítá tak, že se základní podíl, který na každého účastníka připadá [bod 2b)], zvýšený o hodnotu jeho vnosu [bod 2c)] a snížený o polovinu společného dluhu, který je přikazován k zaplacení protistraně [bod 2d)], porovná s hodnotou majetku, který je účastníkovi přikazován; je-li mu přikazován majetek o vyšší hodnotě, je třeba mu uložit povinnost vyrovnat takto určenou výši podílů v penězích, má-li dostat majetek o hodnotě nižší, než jaká na něj připadá, musí mu druhý účastník rozdíl doplatit.

23. Výše celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen „výchozí částka“) činí 2 785 561 Kč (nemovitosti, auto, penzijní připojištění, hodnota podniku žalované), po odečtení vnosů úč., tj. toho, co zaplatili po rozvodu na společné úvěry, tj. 87 441,20 Kč a 40 940 Kč, je hodnota 2 657 179,80 Kč, určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého účastníka na čistém majetku. Soud však nestanovil podíl obou účastníků stejný, ale zohlednil níže uvedené důvody pro disparitu a podíl stanovil ve výši 60 % pro žalovanou a 40 % pro žalobce, tj. 1 594 307,88 Kč pro žalovanou a 1 062 871,92 Kč pro žalobce. K podílu každého z nich je nutno přičíst výši jim provedeného vnosu, resp. poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh, tj. žalobci + 87 441,20 Kč, jeho podíl pak činí 1 150 313,12 Kč a žalované + 40 940 Kč, její podíl pak činí 1 635 247,88 Kč.

24. Účastníci pak souhlasili s přikázáním pozemků do vlastnictví žalované stejně tak jako s přikázáním zůstatku na jejím účtu penzijního pojištění. Účastníci se taktéž shodli na vypořádání osobního automobilu zn. Ford do vlastnictví žalobce. Penzijní připojištění žalovaného již zaniklo, tudíž se vypořádal pouze zůstatek ke dni rozvodu v rámci vypořádacího podílu a vzhledem k tomu, že podnik žalované vznikl již před uzavřením manželství, hodnota tohoto podniku se projevila taktéž pouze ve vypořádacím podílu, nikoliv ve výroku samotném. Soud tak přikázal věci účastníkům, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tj. žalované byly přikázány věci v hodnotě 2 630 876 Kč. Žalobci pak byl přikázán automobil za 130 000 Kč a zohledněna částka penzijní pojištění, celkem se mu tak dostalo plnění v částce 154 685 Kč.

25. K navrhované disparitě soud uvádí, že po zvážení všeho dosud v řízení vyšlého najevo, shledal k disparitě dostatečný důvod, když v průběhu řízení byly zjištěny skutečnosti, které opodstatňují, aby se soud odchýlil od zásady rovnosti podílů. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1488/2013: „disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možno uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují.“ Dále pak: „pro posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence.“ Důvodem pak může být: pouze takové negativní jednání, které se nějakým způsobem promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018). Jako příklad takového jednání bylo judikováno a bývá uváděno např. gamblerství či užívání návykových látek a alkoholismus. Dle v tomto ohledu zásadního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2021, je takovým jednáním nutno rozumět i domácí násilí, když jde o protiprávní jednání, které ve své podstatě představuje opak péče o rodinu. V dané věci bylo prokázáno, že došlo k domácímu násilí, kdy žalobce napadl žalovanou a způsobil jí zranění, které si vyžádalo léčbu, to vše před dětmi žijícími ve společné domácnosti, které následky viděly a byly součástí děje. Byť se jednalo o jeden případ, žalobce byl za to odsouzen, a tím je dána intenzita skutku, kdy je zřejmé, že méně intenzivní skutek by byl řešen pouze jako přestupek. Žalobce sice uhradil žalované vzniklou škodu ve výši stanovenou trestním rozsudkem 14 556 Kč, ale částka je velmi nízká, zcela jistě nezahrnuje způsobenou nemajetkovou újmu. Jednání žalobce se tak dotklo i majetkové sféry žalované, a tedy SJM v tom směru, že žalovaná byla měsíc práce neschopná, a měla i následně zdravotní potíže. Tento skutek soud hodnotí jako velmi vážný v situaci, kdy k němu došlo. Je totiž nutno zohlednit psychický stav dětí, které byly skutku přítomny a zejména dopad na něj. Nezl. Eliška následně podstoupila psychickou léčbu pro sebepoškozování a nadměrné požití léků a pro depresivní stavy a trpěla diagnózou smíšená porucha chování a emocí, zletilý syn Jan má diagnostikovánu sociální fobii a byl v péči klinického psychologa. Nebylo sice zjištěno, že přítomnost dětí u incidentu byla příčinou jejich problémů, zcela jistě je však poznamenala a k tomu přispěla. K rozpadu rodiny došlo za trvání manželství v dubnu 2019, žalobce poté žil s jinou partnerkou. Soud má za to, že shora uvedené je dostatečným důvodem pro disparitu podílů a jedná se o moment morálně tak silný, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud nepřihlédl (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 či ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5384/2015). Dle posledně uvedeného mohou být důvodem k disparitě vypořádacích podílů negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně další okolnosti (v poměrech individuálních případů například potřeby dětí svěřených do výchovy jednomu z manželů, způsobení škody, placení výživného na dítě z předchozího vztahu apod.). V poměrech této věci okolnosti spočívající zejména v napadení žalované před dětmi, v tom, že žalované byly děti svěřeny do její péče, v tom, že dvě z dětí trpí psychickými problémy a vyžadují léčbu u psychiatra a lze přihlédnout i k tomu, že žalobce po dlouhou dobu trvání manželství odčerpával prostředky ze SJM placením výživného na děti z předchozího vztahu, v tom, že neplacením dluhů žalobce zapříčinil exekuci a tím zvyšoval náklady; tak tyto okolnosti ve svém souhrnu jsou pro soud důvodem pro stanovení disparity, kterou stanovil ve výši 60 % pro žalovanou a 40 % pro žalobce. Soud doplňuje, že bylo zjištěno, že žalobce byl většinou zaměstnán, příp. OSVČ, takže se podílel na získávání prostředků na obživu rodiny stejně jako žalovaná a pokud jde o jeho časté pracovní neschopnosti, tyto mu nelze přičíst k tíži. Tvrzení žalované, že to byl žalobce, kdo zapříčinil rozvod tím, že odešel k jiné ženě, nelze z rozvodového rozsudku zjistit, když z něho vyplývají příčiny rozvratu jako neutrální. Protože zbývající žalovanou tvrzené důvody nebyly zohledněny, nevyhověl soud návrhu žalované na disparitu ve výši 70 % a 30 %, ale přiměřenou považuje shora uvedenou.

26. Vzhledem k tomu, že existenční úvěr byl přikázán ke splácení oběma účastníkům, nebyl tento zahrnut do vypořádacího podílu s ohledem na shora uvedené odůvodnění v souvislosti s novodobou judikaturou Nejvyššího soudu. Ke dni rozvodu byly oba úvěry spláceny z prostředků SJM; po rozvodu zaplacené částky každým z účastníků soud zohlednil.

27. Žalované se tak dostalo více, než činí její vypořádací podíl, když obdržela majetek ve výši 2 630 876 Kč a její podíl ve výši 60 % činí 1 635 247,88 Kč; rozdíl tak musí zaplatit žalobci, který činí 995 628,12 Kč. Žalobce obdržel hodnotu majetku ve výši 154 685 Kč a jeho vypořádací podíl ve výši 40 % činí 1 150 313,12 Kč; mělo by mu tak být doplacena do jeho vypořádacího podílu částka 995 628,12 Kč.

28. Ohledně lhůty k plnění soud rozhodl podle § 160 o. s. ř. ve spojení s návrhem žalované, která žádala lhůtu 3 měsíců, s níž žalobce souhlasil.

29. Ohledně práva na náhradu nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo, a to ve smyslu § 142 a § 150 o. s. ř. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu I. US 262/20 (posledního v řadě týkajícího se dané problematiky), dle kterého je potřeba § 142 o. s. ř v dané věci interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou jud. duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, je potřeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a odůvodňuje mimo jiné tím, že: vyvolání řízení je svobodnou volbou navrhovatele ("žalobce"), do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Stejně tak je svobodnou volbou jiného spoluvlastníka ("žalovaného") neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran navíc výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou (pomineme-li rozdílný vývoj inflační hodnoty nemovitostí a peněz), se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně, či vynuceně). Nikdo z hlediska objemu majetku nezískává nic navíc, nikdo nic netratí; majetkovou ztrátu utrpí každý z účastníků "pouze" ve vynaložených nákladech řízení, byť jde často o značné částky. V dané věci soud žádné konkrétní okolnosti odůvodňující takový postup neshledal, když sice žalobce platil zálohy na znalecké posudky, které taktéž představují jeho náklady, ale i s tímto se Ústavní soud vypořádal tak, že není třeba to zohlednit; proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku VI. Nutno podotknout, že nejvyšší náklady byly na znalecký posudek k ocenění podniku žalované, který navrhl žalobce a trval na něm, přestože s ohledem na povahu podnikání žalované bylo zřejmé, že nebude zjištěna natolik zásadní částka, aby výrazně ovlivnila hodnotu SJM.

30. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, kdy v průběhu řízení vznikly náklady státu za zaplacené znalecké posudky a to tak, že za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byla přiznána částka 25 307 Kč, z toho použitá záloha, kterou složil žalobce ve výši 25 000 Kč, bylo tak vyplaceno 307 Kč a náklady státu tak činí státu 307 Kč. Za znalecký posudek [právnická osoba]. byla přiznána částka 5 997 Kč, z toho však 5 000 Kč bylo placeno ze zálohy zaplacené žalobcem a náklady státu tak činí částku 997 Kč. Za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byla přiznána částka 9 527 Kč a částka 900 Kč, která byla plně uhrazena ze složené zálohy ve výši 15 000 Kč a náklady státu tak nevznikly. Celkem částka na nákladech státu činí 1 304 Kč v souladu se shora uvedeným výrokem o nákladech řízení, kdy je potřeba poměřovat úspěch účastníků stejně, soud rozhodl tak, že každého z účastníků zavázal zaplatit jednu polovinu nákladů státu. Žalovaná zaplatí 652 Kč stejně jako žalobce, a to vše podle § 148 o. s. ř.