4 C 323/2018-137

Rubrum

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Millerovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 32 958 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 24 277,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně, kterým se domáhala zaplacení: -) částky ve výši 32 958 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 958 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2018 do zaplacení -) částky ve výši 10 701,23 Kč -) úroku ve výši 69,8 % p. a. z částky 27 688,59 Kč od 21. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 107 654 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 24 277,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 277,87 Kč od 11. 9. 2018 do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit náklady řízení ve výši 46 322,80 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 18. 10. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 958 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 958 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 10. 2018 do zaplacení, dále zaplacení částky 10 701,23 Kč a úroku ve výši 69,8 % p. a. z částky 27 688,59 Kč od 21. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 107 654 Kč.

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem (úvěrovaným), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný smlouvu podepsal dne 19. 7. 2016. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,09 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 869 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 26.8.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 7.10.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 21.10.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 22.11.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 20.12.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 22.12.2016 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 16.3.2017 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 28.3.2017 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 25.4.2017 - částka ve výši 2 018,00 Kč ze dne 16.6.2017 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 4.7.2017 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 20.7.2017 - částka ve výši 1 869,00 Kč ze dne 16.10.2017 Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] a), b) smluvních ujednání. Žalobce touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 633 Kč. Konkrétně ve výši 149,52 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek [číslo] u které se ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Dále žalobce v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 242,97 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] tedy smluvní pokuty v celkové výši 2x 242,97 Kč Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo] smluvních ujednání, dle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky [číslo] splatné 18. 9. 2017. K datu 12. 11. 2017 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 32 325 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následujícím po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 11. 2017 až do jejího úplného zaplacení. Žalobce tak požaduje smluvní pokutu pouze v sazbě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce tak požaduje úrok na zaplacení úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 688,59 Kč od 21. 11. 2017. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k datu podání žaloby dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 32 325,00 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 688,59 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 636,41 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu [číslo] a), b) smluvních ujednání smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 633,00 Kč s příslušenstvím. c) smluvní pokuta dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 32 325,00 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.11.2017 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 701,23 Kč. d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 688,59 Kč ode dne 21.11.2017 do zaplacení. Žalobce nicméně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 69,8 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. U dlužných částek uvedených pod písmeny a) a b), tedy u částky v celkové výši 32 958 Kč požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení žalobce požaduje tento zákonný úrok z prodlení až od data vyhotovení žaloby. Žalobce se rozhodl, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený pod písmenem d) bude k žalobě uplatňovat pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A smlouvy, tedy pouze do částky 107 654 Kč.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 7. 2016, schválenou žalobkyní dne 21. 7. 2016, na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a na základě které měl žalovaný zaplatit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 1 869 Kč, s žalobkyní skutečně uzavřel, avšak smlouvu uzavřel v tíživé životní situaci – finanční situaci, kdy si vzal celou řadu spotřebitelských úvěru od několika nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Například od žalobkyně si vzal celkem tři spotřebitelské úvěry, a to dle smlouvy [číslo] ze dne 1. 9. 2015, na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 37 000 Kč a dle smlouvy [číslo] ze dne 11. 5. 2017, na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč O tom, že byl žalovaný v zoufalé situaci a že si bral spotřebitelské úvěry bez ohledu na okolnosti či možné dopady, svědčí i úrokové sazby u jednotlivých jemu poskytnutých spotřebitelských úvěrů, které činí 99,24 % p. a., 97,09 % p. a. a 38,22 % p. a., což byl žalovaný vzhledem ke své situaci, kdy nezbytně potřeboval finanční prostředky ke splácení jiných úvěru a dalších závazků, nucen akceptovat. K tomu žalovaný nad rámec uvedeného dodává, že se v současnosti z„ dluhové spirály“ pomalu dostává jen díky značné pomoci ostatních členů rodiny. Soud by se měl zabývat především otázkou platnosti samostatné smlouvy z následujících důvodů: -) Žalobkyně při schvalování poskytnutí spotřebitelského úvěru nedostála požadavkům ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. (o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Dle předmětného ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, v tomto případě sice provedla některé formální úkony směřující ke zjištění, zda bude ve finančních možnostech žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (např. lustrací v insolvenčním rejstříku), avšak již nezohlednila evidentní skutečnost, že příjmy žalovaného byly v době schválení poskytnutí úvěru pro jeho splácení zcela nedostatečné. Tato skutečnost přitom vyplývá z dokumentů vyhotovených žalobkyní a nazvaných„ prokázání prověření úvěruschopnosti“, které žalobkyně zaslala předchozímu zástupci žalovaného na základě jeho dopisu ze dne 5. 1. 2018 Částky uvedené v dokumentech„ prokázání prověření úvěruschopnosti“ pod bodem„ volné zdroje splácení“ jsou 3 100 Kč v případě posouzení úvěruschopnosti vztahujícího se k první z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, 3 200 Kč v případě posouzení vztahujícího se ke smlouvě a 2 321 Kč v případě posouzení vztahujícího se ke třetí z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru. [ulice] příjem žalovaného v době poskytnutí druhého spotřebitelského úvěru (tedy spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě této smlouvy) činí 9 500 Kč. Při skutečně objektivním posouzení úvěruschopnosti žalovaného by tak žalobkyně nemohla dospět k závěru, že je žalovaný schopen tento úvěr splácet. Odečte-li se totiž od příjmu žalovaného částka, která tvoří životní minimum jednotlivce (3 410 Kč), spolu se splátkou úvěru (1 869 Kč), lze dospět k závěru, že žalovanému na náklady na bydlení, léky, dopravu apod. zbylo pouze 4 221 Kč. Pokud by žalobkyně dodržela povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, nikdy by žalovanému druhý úvěr, o kterém se vede toto řízení, neposkytla. Žalobkyně byla přitom o finanční situaci žalovaného ze své činnosti velmi dobře informována a není tak jasné, jak obchodnice, se kterou žalovaný jednal (paní [jméno] [příjmení], [IČO], nyní sídlem [adresa]), mohla v pořadí druhý spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou 97,09 % p. a. doporučit ke schválení a jak mohlo být poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru s předmětnou úrokovou sazbou nakonec schváleno i samotnou žalobkyní, to vše s povědomím o životní situaci žalovaného. Žalobkyně tedy úvěr žalovanému poskytla v rozporu s ust. § 9 odst. 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb. Žalovaný tímto uplatňuje proti žalobkyni námitku neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu nedodržení povinností stanovených v § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. -) Další okolnosti svědčící pro závěr žalovaného o neplatnosti smlouvy, resp. konkrétně v ní obsaženého ujednání o výši úroků, je výše smluvní úrokové sazby. Žalobkyně totiž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 97,09 % p. a. Úrok v této výši nelze dle přesvědčení žalovaného považovat za přiměřený. Z oficiální statistiky ČNB vyplývá, že v době uzavření smlouvy činila průměrná úroková sazba u úvěrů s fixací sazby nad jeden rok do pěti let poskytovaných bankami 10,59 % p. a. To znamená, že v tomto případě sjednaná úroková sazba překračuje tuto průměrnou bankovní úrokovou sazbu více než devětkrát. Soud by se měl tedy smlouvou zabývat i z tohoto pohledu, zda v případě ujednání o úrocích v uvedené výši se nejedná o ujednání příčící se dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, či zda předmětné ujednání nenaplňuje skutkovou podstatu lichvy dle ust. § 1796 občanského zákoníku. Nepoměr mezi žalobkyní na základě smlouvy žalovanému poskytnutým plněním, tj. poskytnutím úvěru ve výši 30 000 Kč a plněním, jenž by měl žalovaný za toto plnění žalobkyni za dobu trvání úvěru poskytnout, tj. celkem 59 712 Kč na úrocích, je přitom bez dalšího dán. Žalovaný dále dodává, že mezi stejnými účastníky je u Okresního soudu Plzeň – sever vedeno další řízení pod sp. zn. 7 C 212/2018, v němž byl vyhlášen zatím nepravomocný rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. -) Z žaloby se dále podává, že žalobkyně vedle jistiny úvěru a jeho příslušenství, požaduje po žalovaném uhrazení smluvních pokut ve výši 10 701,23 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty neuznává ani z části. Nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl, a to z důvodu neplatnosti smlouvy, v níž měla být smluvní pokuta sjednána. Pokud by byla smlouva soudem v rozporu s tím, co je uvedeno shora, shledána jako celek platnou, samotné ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě obsažené by bylo vzhledem k nepřiměřenosti smluvní pokuty ve vztahu k hodnotě a významu zajišťované povinnosti v rozporu s dobrými mravy a bylo by tudíž i v takovém případě neplatné. Pokud by přesto soud shledal výši smluvní pokuty z obecného hlediska jako právně konformní a ujednání o ní jako platné, žalovaný navrhuje, aby soud využil svého moderačního práva a smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2051 občanského zákoníku odpovídajícím způsobem snížil. -) Nárok žalobkyně lze považovat za oprávněný toliko v části jistiny poskytnutého úvěru, resp. dosud nezaplacené části. Na předmětnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč žalovaný zaplatil 13 splátek: - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 26.8.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 7.10.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 21.10.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 22.11.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 20.12.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 22.12.2016 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 16.3.2017 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 28.3.2017 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 25.4.2017 - splátku ve výši 2 018,00 Kč uhrazenou dne 16.6.2017 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 4.7.2017 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 20.7.2017 - splátku ve výši 1 869,00 Kč uhrazenou dne 16.10.2017 Nárok žalobkyně na vrácení jistiny úvěru tak v současné době činí pouze 5 554 Kč. Naproti tomu žalovaný má za žalobkyní pohledávku ve výši 32 313 Kč z následujících důvodů: Dne 1.9.2015 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ke které žalovaná následně dne 3.9.2015 připojila svoji akceptační doložku (tato smlouva byla v pořadí první smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 37.000 Kč s úrokem ve výši 99,24 % p.a. Žalovaný byl dle této smlouvy povinen uhradit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 2.336 Kč, tedy celkem 112.128 Kč (viz druhá strana předmětné smlouvy). Žalovaný tedy byl povinen podle této smlouvy zaplatit žalobkyni na jistinu úvěru 37.000 Kč a na úrocích částku ve výši 75.128 Kč. Jak přitom z žalobkyní zaslaného„ Oznámení o ukončení půjčky/úvěru“ ze dne 8.3.2016, jakož i z jejího dopisu ze dne 17.1.2018, vyplývá, žalovaný celou částku 112.128 Kč žalobkyni zaplatil. I tato smlouva, respektive její ustanovení o smluvním úroku ve výši 99,24 % p.a., je však, dle přesvědčení žalovaného, neplatná, a to ze shodných důvodů, jaké jsou uvedeny pod body 3.1 a 3.2 tohoto vyjádření. Jako celek je tedy neplatná z důvodu neprovedení řádného a odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní a ve vztahu k ujednání o úroku též z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby. Žalovaný přitom, jak již z výše uvedeného vyplývá, na tento úvěr, sjednaný neplatnou smlouvou, zaplatil žalobkyni jistinu ve výši 37.000 Kč a na úrocích částku ve výši 75.128 Kč. V rozsahu částky 75.128 Kč tak vzniklo na straně žalobkyně na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení (dále jen„ bezdůvodné obohacení“). Žalovaný výzvou ze dne 3.9.2018 vyzval žalobkyni k vrácení tohoto bezdůvodného obohacení (dále jen„ výzva“). Jak z výzvy vyplývá, žalovaný poskytl žalobkyni lhůtu pro zaplacení bezdůvodného obohacení do 10.9.2018. Žalobkyně však žalovanému ničeho neuhradila. Žalovaný namísto plnění obdržel od žalobkyně dne 10.9.2018 dopis (dále jen„ vyjádření k výzvě“), ve kterém žalobkyně uvedla, že s návrhem žalovaného na navrácení částky nad rámec jistiny úvěru nemůže souhlasit. Vedle toho žalobkyně ve vyjádření k výzvě uvedla, že svoji povinnost prověřit úvěruschopnost nezanedbala a že uvedená smlouva (smlouva [číslo] – pozn. žalovaného) se neřídí zákonnými předpisy, na které se žalovaný odvolává (žalovaný se odvolával na zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – pozn. žalovaného). Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě žalobkyně ze dne 15.8.2018 a následně pak i ve svém podání ze dne 30.10.2018 uplatnil ve věci vedené Okresním soudem Plzeň-sever pod sp. zn. 7 C 212/2018 proti žalobkyni námitku započtení vzájemných pohledávek, a to pohledávky žalovaného za žalobkyní na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 75.128 Kč proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 44.815 Kč (jistina třetího z výše uvedených úvěrů). Dlužno zde zdůraznit, že žalobkyně důvodnost této námitky žalovaného nerozporovala. Po provedeném započtení se tak pohledávka žalovaného za žalobkyní na zaplacení bezdůvodného obohacení snížila na 32 313 Kč (75 128 Kč – 44 815 Kč). Od žalovaným provedeného započtení vzájemných pohledávek přitom žalobkyně žalovanému na tuto pohledávku nezaplatila ničeho. Pohledávka žalovaného za žalobkyní na vrácení bezdůvodného obohacení tak v rozsahu částky 32 313 Kč stále trvá a je splatná. Žalovaný tímto zároveň činí právní jednání k započtení vzájemných pohledávek účastníků, a tedy vůči žalobkyni prohlašuje, že uvedenou pohledávku za žalobkyní ve výši 32 313 Kč započítává proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 5 554 Kč.

4. Vyjádření žalovaného, ve kterém žalovaný prohlásil, že svojí pohledávku za žalobkyní ve výši 32 313 Kč započítává proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 5 554 Kč, bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 30. 11. 2018.

5. Dne 9. 1. 2019 žalovaný soudu doručil vzájemný návrh, kterým navrhl, aby žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu zamítnuta a dále, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému částku 24 277,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 277,87 Kč od 11. 9. 2018 do zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále aby bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému vzniklé náklady řízení.

6. Žalovaný vzájemný návrh odůvodnil tím, že dne 1. 9. 2015 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ke které dne 3. 9. 2015 připojila svoji akceptační doložku (tato smlouva byla v pořadí první smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 37 000 Kč s úrokem ve výši 99,24 % p. a. Žalovaný byl dle této smlouvy povinen uhradit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 2 336 Kč, tedy celkem 112 128 Kč. Žalovaný byl povinen dle této smlouvy zaplatit žalobkyni na jistinu úvěru 37 000 Kč, na úrocích částku 75 128 Kč. Jak přitom z žalobkyní zaslaného„ oznámení o ukončení půjčky/úvěru“ ze dne 8. 3. 2016, jakož i z jejího dopisu ze dne 17. 1. 2018, vyplývá, žalovaný celou částku 112 128 Kč žalobkyni zaplatil. Tato smlouva, resp. její ustanovení o smluvním úroku ve výši 99,24 % p. a., je však, dle přesvědčení žalovaného, neplatná, a to ze shodných důvodů, jaké jsou již uvedeny pod body 3.1 a 3.2 vyjádření ze dne 13. 11. 2018. Jako celek je tedy neplatná z důvodu neprovedení řádného a odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní a ve vztahu k ujednání o úroku též z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby. Žalovaný přitom, jak již z výše uvedeného vyplývá, na tento úvěr, sjednaný neplatnou smlouvou, zaplatil žalobkyni jistinu ve výši 37 000 Kč a na úrocích částku ve výši 75 128 Kč. V rozsahu částky 75 128 Kč tak vzniklo na straně žalobkyně na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení. Žalovaný výzvou ze dne 3. 9. 2018 vyzval žalobkyni k vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž poskytl žalobkyni lhůtu pro zaplacení bezdůvodného obohacení do 10. 9. 2018. Žalobkyně však žalovanému ničeho neuhradila. Žalovaný namísto plnění obdržel od žalobkyně dne 10. 9. 2018 dopis ze dne 7. 9. 2018, ve kterém žalobkyně uvedla, že s návrhem žalovaného na navrácení částky nad rámec jistiny úvěru nemůže souhlasit. Vedle toho žalobkyně ve vyjádření k výzvě uvedla, že svoji povinnost prověřit úvěruschopnost nezanedbala a že uvedená smlouva [číslo] se neřídí zákonnými předpisy, na které se žalovaný odvolává (žalovaný se odvolával na zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný v řízení vedeném Okresním soudem Plzeň – sever pod sp. zn. 7 C 212/218 uplatnil proti žalobkyni námitku započtení vzájemných pohledávek, a to započtení pohledávky žalovaného za žalobkyní na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč proti pohledávce žalobkyně za žalovaným na zaplacení jistiny úvěru ve výši 44 851 Kč poskytnutého žalovanému žalobkyní na základě úvěrové smlouvy [číslo] proti pohledávce žalobkyně za žalovaným na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 445,13 Kč. Proti pohledávce žalovaného za žalobkyní na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč tak byla dne 23. 8. 2018 započtena pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 44 851 Kč a dne 9. 11. 2018 pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 445,13 Kč. Započtením se tedy obě uvedené pohledávky žalobkyně za žalovaným v celé jejich výši a pohledávka žalovaného za žalobkyní do částky 45 296,13 Kč (44 851 Kč + 445,13 Kč) zrušily. Dlužno na tomto místě zdůraznit, že Okresní soud Plzeň – sever v mezidobí vynesl rozsudek ze dne 9. 11. 2018, č.j. 7 C 212/2018 – 73, ve kterém procesní obranu žalovaného spočívající v započtení zmíněných pohledávek akceptoval a žalobu žalobkyně z tohoto důvodu zamítl (viz zejména dob [číslo] předmětného rozsudku). Po výše uvedeném započtení se tedy pohledávka žalovaného za žalobkyní na zaplacení bezdůvodného obohacení snížila na 29 831,87 Kč (tj. 75 128 Kč – 44 851 Kč – 445,13 Kč). Jak již žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 11. 2018 v tomto řízení uvedl, dle jeho přesvědčení je úvěrová smlouva [číslo] ze dne 19. 7. 2016, schválená žalobkyní dne 21. 7. 2016, na základě které mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a na základě které měl žalovaný zaplatit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 1 869 Kč, neplatná. Stran důvodů svědčících pro neplatnost smlouvy si žalovaný dovoluje pro stručnost odkázat na body 3.1, 3.2, 3.3 a 3.4 vyjádření ze dne 13. 11. 2018, přičemž pro rekapitulaci pouze konstatuje, že od počátku tohoto řízení měla žalobkyně vzhledem k již uvedenému nárok pouze na vrácení části jistiny úvěru ve výši 5 554 Kč. Žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 11. 2018 (část IV.) dále učinil právní jednání k započtení vzájemných pohledávek, a tedy vůči žalobkyni prohlásil, že svoji pohledávku za žalobkyní ve výši 32 313 Kč (správně však mělo být uvedeno 29 831,87 Kč – viz shora) započítává proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 5 554 Kč. Po tomto započtení se tedy pohledávka žalovaného za žalobkyní snížila na 24 277,87 Kč (29 831,87 Kč – 5 554 Kč). Právě tuto částku je žalobkyně povinna z tohoto titulu žalovanému zaplatit, to však doposud ani přes výzvu neučinila. Žalovanému tak nezbývá, než se zaplacení dlužné částky ve výši 24 277,87 Kč domáhat vzájemným návrhem, který tímto žalovaný proti žalobkyni podává. Vedle zaplacení částky 24 277,87 Kč přitom žalovaný požaduje též zákonný úrok z prodlení za dobu od 11. 9. 2018, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě, do zaplacení.

7. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 8. 2019, č.j. 4 C 323/2018 – 87, bylo řízení přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 7 C 212/2018, neboť v řízení sp. zn. 7 C 212/2018 byla řešena otázka, která může mít vliv pro rozhodnutí ve věci sp. zn. 4 C 323/2018. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 11. 10. 2021, č.j. 4 C 323/2018 – 95, potom bylo rozhodnuto, že v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 4 C 323/2018 bude pokračováno z důvodu, že řízení sp. zn. 7 C 212/2018 již bylo pravomocně skončeno, rozsudek nabyl právní moci dne 26. 6. 2020. Navíc usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2021, č.j. 33 Cdo 3071/2020 – 239, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2021, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV ÚS 1865/2021, byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelky, obchodní společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa žalobkyně], [obec].

8. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

12. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

13. Uzavřenou smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 19. 7. 2016 a žalobkyně ji akceptovala dne 21. 7. 2016, soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 97,09 % ročně, přičemž k datu uzavření smlouvy o úvěru činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 10,59 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Pokud by soud vycházel z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, bylo by možné tolerovat maximální navýšení v podobě trojnásobku, tj. ve výši 31,77 %. V řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. 7 C 212/2018, týkající se stejných účastníků (jde o třetí úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky), však odvolací soud Krajský soud v Plzni dovodil s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nebankovním sektoru a je zde vyšší míra rizikovosti, navýšení až do výše 48 % ročně. V projednávané věci však činila výpůjční úroková sazba 97,09 % ročně. Okresní soud Plzeň – sever tedy již s ohledem na uvedené navýšení považoval uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne 19. 7. 2016, akceptovanou žalobkyní dne 21. 7. 2016, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Pokud soud považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou, musel soud shledat absolutně neplatnými ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, které byly žalobkyní navíc účtovány duplicitně, navíc v nepřiměřené výši. Nelze dále pominout, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako profesionálem a žalovaným, jako spotřebitelem, adhézním způsobem, tj. žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Smlouva například obsahuje, že ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Ujednání o právu požadovat úrok z úvěru je sice v souladu s ust. § 1806 občanského zákoníku, na druhé straně se ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí vytvářet nepřiměřená rovnováha smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Je třeba klást důraz na transparentnost a srozumitelnost. V tomto případě žalobkyně například ve formuláři používá termín přirůstání úroku běžícího až do zaplacení. Takové formulaci lze stěží porozumět. Nemůže jí rozumět spotřebitel, resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“. Srozumitelným se dále nejeví ani to, že žalobkyně argumentuje tím, že efektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši 97,09 % p. a., což má odpovídat nominální úrokové sazbě ve výši 69,8 % p. a., odkazuje na vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek. Pro běžného spotřebitele se jeví nepochopitelné, proč má být rozlišováno mezi tzv. výpůjční úrokovou sazbou či nominální úrokovou sazbou. Je třeba vycházet z takové úrokové sazby, která je uvedená ve smlouvě. I za předpokladu, že by platilo, že efektivní úroková sazba ve výši 97,09 % odpovídá nominální úrokové sazbě 69,8 %, je nutno i úrokovou sazbu ve výši 69,8 % ročně považovat za absolutně neplatnou. Nárok žalobce tak bylo třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a násl.

14. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 24 446 Kč. K úhradě zůstává nesplacená část jistiny představující bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 5 554 Kč.

15. Oproti částce 5 554 Kč žalovaný podáním doručeným Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 9. 1. 2019 navrhl započtení ve výši 29 831,87 Kč (ve vyjádření ze dne 13. 11. 2018 byla nesprávně uvedena částka 32 313 Kč). Pohledávka žalovaného za žalobkyní vznikla takovým způsobem, že dne 1. 9. 2015 žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalobkyně akceptovala dne 3. 9. 2015 a na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 37 000 Kč s úrokem ve výši 99,24 % p. a. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni 48 měsíčních splátek po 2 336 Kč, tedy celkem 112 128 Kč, z toho na jistině 37 000 Kč a na úrocích 75 128 Kč. Z důkazu„ oznámení žalobkyně o ukončení půjčky o úvěru“ ze dne 8. 3. 2016, i z dopisu žalobkyně ze dne 17. 1. 2018, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celou částku 112 128 Kč. Soud hodnotil uzavřenou smlouvu [číslo] za absolutně neplatnou, uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni tak vzniklo v rozsahu částky 75 128 Kč bezdůvodné obohacení na úkor žalovaného. Otázka platnosti úvěrové smlouvy [číslo] podepsané žalovaným dne 1. 9. 2015, akceptovaná žalobkyní dne 3. 9. 2015, byla řešena v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – sever sp. zn. 7 C 212/2018, a to jako otázka předběžná. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever č.j. 7 C 212/2018 – 161 ze dne 8. 11. 2019, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2020, bodu 19. a bodu 22. odůvodnění rozsudku, bylo zjištěno, že soud shledal úvěrovou smlouvu [číslo] za absolutně neplatnou, uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba smlouvy o úvěru činila 99,24 % ročně. V rámci řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 212/2018 byla proti pohledávce žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč započtena pohledávka žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 44 851 Kč a úroku z prodlení z částky 44 851 Kč od 10. 7. 2018 do 23. 8. 2018 ve výši 8,05 % = 445,13 Kč, tedy celkem proti pohledávce žalovaného ve výši 75 128 Kč byla dne 23. 8. 2018 započtena pohledávka žalobkyně ve výši 44 851 Kč a dne 9. 11. 2018 pohledávka ve výši 445,13 Kč. Započtením se obě pohledávky zrušily v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, tj. ve výši 45 296,13 Kč.

16. Žalovaný vzájemným návrhem požadoval po žalobkyni úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 24 277,87 Kč. Soud shledal požadavek žalovaného na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 24 277,87 Kč za důvodný. Proti pohledávce žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo] již byla započtena pohledávka žalobkyně co do částky 45 296,13 Kč (dle smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným dne 11. 5. 2017, akceptované žalobkyní dne 12. 5. 2017). Dále vůči pohledávce žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč byla započtena dlužná jistina (bezdůvodné obohacení) ve výši 5 554 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným dne 19. 7. 2016, akceptované žalobkyní dne 21. 7. 2016. K úhradě zůstává zaplacení částky 24 277,87 Kč (75 128 Kč – 45 296,13 Kč – 5 554 Kč = 24 277,87 Kč). Soud dále žalobě vyhověl v části, ve které žalovaný požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 24 277,87 Kč od 11. 9. 2018 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení, stanovené ve výzvě žalovaného ze dne 3. 9. 2018, nejpozději do 10. 9. 2018.

17. Jen pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nebylo dokončeno provedení dokazování ohledně povinnosti žalobkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nepochybně provedla v tomto směru formální úkony dle zákona o spotřebitelském úvěru zák. č. 145/2010 Sb., nebylo však již provedeno dokazování ohledně skutečných příjmů a výdajů žalovaného, zda žalovaný byl schopen úvěr skutečně splácet. Soud považoval další dokazování za nadbytečné z důvodu, že uzavřenou úvěrovou smlouvu [číslo] shledal za absolutně neplatnou, uzavřenou v rozporu s dobrými mravy.

18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, soud tak žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného jsou následující: Původní žaloba – jednotlivé úkony: 1) 9.11.2018 - převzetí a příprava zastoupení 1 úkon 2.860 Kč 2) 13.11.2018 - vyjádření žalovaného 1 úkon 2.860 Kč 3) 7.1.2019 - nahlédnutí do spisu 1 úkon 2.860 Kč 4) 9.1.2019 - vyjádření žalovaného k vyjádření žalobkyně 1 úkon 2.860 Kč 5) 10.1.2019 - účast u jednání Okresního soudu Plzeň-sever 1 úkon 2.860 Kč 6) 13.10.2021 - nahlédnutí do spisu 1 úkon 2.860 Kč 7) 13.10.2021 - vyjádření žalovaného a návrh na pokr. v řízení 1 úkon 2.860 Kč 8) 14.1.2022 - účast u jednání Okresního soudu Plzeň-sever 1 úkon 2.860 Kč 9) paušální náhrada – 8 x 300 2.400 Kč Mezisoučet 25.280 Kč z toho 21 % DPH 5.308,80 Kč Celkem včetně DPH – původní žaloba 30.588,80 Kč Vzájemný návrh – jednotlivé úkony: 10) 9.1.2019 - vzájemný návrh 1 úkon 2.100 Kč 11) 10.1.2019 - účast u jednání Okresního soudu Plzeň-sever 1 úkon 2.100 Kč 12) 13.10.2021 - nahlédnutí do spisu 1 úkon 2.100 Kč 13) 13.10.2021 - vyjádření žalovaného a návrh na pokr. v řízení 1 úkon 2.100 Kč 14) 14.1.2022 - účast u jednání Okresního soudu Plzeň-sever 1 úkon 2.100 Kč 15) paušální náhrada – 5 x 300 1.500 Kč Mezisoučet 12.000 Kč z toho 21 % DPH 2.520 Kč soudní poplatek za vzájemný návrh 1.214 Kč Celkem včetně DPH – vzájemný návrh 15.734 Kč Žalovaný tedy celkem za obě řízení účtuje na nákladech za právní zastoupení a soudním poplatku 30.588,80 Kč + 15.734 Kč, tj. celkem za oba spory 46 322,80 Kč. Náklady řízení v celkové výši 46 322,80 Kč je žalobkyně povinna žalovanému uhradit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].