4 C 368/2015-366

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaly Dvořákové a přísedících Miloslavy Machovské a JUDr. Jitky Kománkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody z pracovního úrazu, částečným rozsudkem, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 260 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 2 520 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 184 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 368 400 Kč, se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované jako jeho tehdejším zaměstnavateli domáhá odškodnění pracovního úrazu s tím, že pro žalovanou pracoval na pozici údržbáře a dne [datum] při plnění pracovních povinností manipuloval se stavebním žebříkem o hmotnosti převyšující 30 kg, přičemž z návodu na žebřík vyplývá, že pro manipulaci s ním je potřeba zajistit přítomnost více osob. Žalovaná nezajistila dostatečný počet osob a žalobce pod tlakem okolností a obavou ze ztráty zaměstnání manipuloval se žebříkem sám. Přitom došlo k pádu žebříku na něj, čímž žalobce utrpěl mnohačetná zranění – poranění hlavy, páteře a pravého kolene, a v důsledku těchto zranění byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Mimo náhrady za ztrátu na výdělku, příspěvku na ztrátu na výdělku a náhrady účelně vynaložených nákladů na léčení ve výši 8 587,50 Kč /o čemž bude rozhodnuto v konečném rozsudku/ žalobce požaduje 3 780 Kč na náhradě bolestného a 553 200 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění. Žalobce uvedl, že žalovaná závažně porušila předpisy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci, navíc mu přidělovala práce ve výškách a se zvedáním těžkých břemen, ačkoli musela vědět, že je žalobce v konání těchto prací omezen. V souvislosti s úrazem žalobce ztratil způsobilost vykonávat některé práce, a proto s ním byl rozvázán pracovní poměr dne [datum]. V důsledku úrazu žalobce nemůže zvedat těžká břemena, nesmí pracovat ve výškách, musí se vyvarovat nucených poloh a vyhýbat se těžké manuální práci a nemůže vykonávat aktivity, které by ho těšily. Až do doby pracovního úrazu se žalobce aktivně podílel na rozvoji mládeže ve fotbale. Kvůli poranění páteře nemůže jezdit na kole a plavat a není ani schopen vykonávat práci, pro kterou má kvalifikaci, ani žádnou jinou práci. Dle žalobce se jedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele a s ohledem na uvedené požaduje minimálně trojnásobné navýšení náhrad za bolestné a ztížení společenského uplatnění oproti ohodnocení znalcem.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k bolestnému a ztížení společenského uplatnění uvedla, že žalobce již před úrazem ze dne [datum] trpěl těžkou artrózou kolenních kloubů a v příčinné souvislosti s pracovním úrazem je pouze délka pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], povrchní poranění hlavy, podvrknutí páteře a zhmoždění pravého kolenního kloubu, přičemž na tyto následky již pojišťovna žalované plnila na základě zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy. Žalobce do pracovního poměru nastoupil již jako poživatel invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. Dle žalované si žalobce při manipulaci se žebříkem počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování, neboť jednal lehkomyslně, přestože si musel být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví, a jeho jednání nelze omlouvat tvrzenou obavou ze ztráty zaměstnání. Žalovaná má za to, že žalobcova invalidita je pouze pro pohybové omezení nikoliv pro psychiatrické potíže, na které nelze pohlížet jako na související s popisovaným úrazovým mechanismem. Proto žalovaná nesouhlasila s navyšováním náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

3. Dle § 152 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen“ o. s. ř.”) jestliže je to účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o části projednávané věci nebo jen o jejím základu. Dle judikatury může částí projednávané věci být mimo jiné i některý z více samostatných nároků, uplatněných v téže žalobě. Podmínkou není, aby šlo o nárok se samostatným skutkovým základem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3132/2013). V této věci soud rozhodl částečným rozsudkem o náhradě bolestného a za ztížení společenského uplatnění, pro které shledal dostatečný skutkový podklad, a hodnotil pouze ty důkazy, které se týkají uvedených nároků.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne vznikl pracovní poměr žalobce na dobu neurčitou s druhem práce údržbář u žalované, resp. u její právní předchůdkyně, [právnická osoba] Žalobce souhlasil s tím, že pro výkon práce bude vysílán na příslušná pracoviště zaměstnavatele.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 15. 10. 2015 soud zjistil, že na žalovanou, jako společnost nástupnickou, přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], jako společnosti zanikající.

6. Ze záznamu o úrazu ze dne [datum] soud zjistil, že k úrazu žalobce došlo dne [datum] v [název místa] - [název místa] u hlavního vstupu při manipulaci se stavebním žebříkem, který se při skládání převážil na žalobce. U položky zranění je uvedeno: blok postavení C páteře, pravé koleno, rozbitá hlava + boule. Trvání pracovní neschopnosti od [datum].

7. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že po použití žebříku ho chtěl složit, avšak žebřík se podklouzl a začal padat do skleněné výplně. Aby žalobce zabránil tomuto pádu, snažil se ho složit k sobě, přičemž žebřík se roztočil a padal na lobby bar. Ve snaze tomu zabránit, žalobce do žebříku kopl, přitom mu podklouzla noha, spadl na zem a na něj poté spadl žebřík. Žalobce uvedl, že návod k žebříku neměl u sebe, ani ho nikdo neškolil, ale při instalaci bannerů bylo třeba, aby u žebříku byli dva lidé. Žalobci běžně pomáhala se žebříkem uklízečka, kromě jednoho pracoviště nebyl druhý člověk zajištěn a musel to dělat sám. Po úrazu žalobce nemůže plavat ani jezdit na kole, což jsou jediné sporty, které mohl provozovat s ohledem na onemocnění kolen. Nemůže nadále vést trenérskou školu fotbalu, nemůže se ani ohnout, protože se mu motá hlava. Léčí se na psychiatrii. V rozhodnutí o přiznání invalidity měl již před pracovním úrazem omezení na lezení do výšek a zvedání těžkých břemen. Při sjednávání náplně práce nebyl obeznámen o lezení na žebřík ani skládání pytlů kukuřice. Když tyto skládat odmítl, dostal černý puntík.

8. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví orthopedie, pracovní úrazy a nemoci z povolání, traumatologie, podaného [celé jméno znalce] soud zjistil, že pracovním úrazem ze dne [datum] došlo u žalobce k úrazu hlavy a krční páteře. Po úrazu byl léčen pro chorobný stav vyvolaný úrazem a pro tento chorobný stav mu byla vystavena dočasná pracovní neschopnost. Lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že nebýt úrazu žalobce by netrpěl potížemi krční a bederní páteře, netrpěl by úzkostnými stavy, které mají příčinu v potížích a neúspěchu terapie, nebyl by v péči ambulance bolesti ani v péči psychiatra, netrpěl by dlouhodobě nepříznivých zdravotním stavem vzniklým výhradně na základě poúrazových následků a trpěl by jen na degenerativní onemocnění kolenních kloubů, pro něž se léčil před úrazem, ale které dle znalce nejsou významné nebo převažující. Znalec ohodnotil bolestné 35 body v souvislosti s omezením hybnosti páteře a zvýšil jej o 30 % dle § 6 odst. 1 a) vyhl. č. 440/2001 Sb., a to pro dlouhodobě nepříznivý a především bolestivý průběh léčení pro trýznivý stav vedoucí k duševní reakci, pro kterou musel být žalobce hospitalizován, užíval dlouhodobě psychofarmaka, byl léčen na ambulanci bolesti. Jednalo se o komplikaci poúrazového chorobného stavu, pro kterou znalec navýšil bolestné. Ke ztížení společenského uplatnění znalec uvedl, že hodnotí trvalé následky úrazu krční páteře jako poúrazové omezení hybnosti páteře lehkého stupně s příznaky kořenového dráždění, položka 0741 – 200 bodů, kterou zvýšil o 10 %, a to na základě vyšetření žalobce, doporučených zdravotních omezení v uplatnění v životě a to i s ohledem na věk žalobce. U žalobce existují dvě onemocnění, která významně ovlivňují jeho zdravotní stav a pracovní možnosti a to 1) onemocnění degenerativní, obecné onemocnění kolenních kloubů a 2) onemocnění poúrazové krční páteře. Žalobce měl pracovní omezení již před pracovním úrazem, pracovní omezení pro zdravotní následky úrazu považuje za významnější z pohledu zdravotní nevhodnosti i bezpečnosti práce. Zdravotní stav se ustálil k [datum].

9. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy, [celé jméno znalce], soud zjistil, že znalec hodnotil duševní onemocnění žalobce jako posttraumatickou stresovou poruchu (F 43.1) a poruchy adaptace jako reakce na následky pracovního úrazu (F 43.2). Ztížení společenského uplatnění znalec zařadil pod 016 vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tíživých situací a stanovil jej na 1 100 bodů, jež navýšil o 20% (220 bodů) pro náročný způsob léčby, tedy celkem 1 320 bodů. Současné psychické potíže žalobce zcela jednoznačně souvisí s úrazem ze dne [datum]. Jeho psychický stav je po psychické stránce relativně ustálen, přesnou dobu nelze jednoznačně určit, v souvislosti s posouzením nemajetkové újmy však znalec konstatuje, že psychický stav ke dni klinického vyšetření žalobce, tj. ke dni [datum] byl ustálen. Z doplňku znaleckého posudku [celé jméno znalce] soud zjistil, že po pracovním úraze ze dne [datum] byla u žalobce přítomna akutní reakce na stres. Jeho psychický stav byl před pracovním úrazem stabilizován, posttraumatickou stresovou poruchou netrpěl, takže pracovní úraz z roku 2012 byl výlučným otřesným zážitkem. Ve zdravotnické dokumentaci žalobce ani samotným žalobcem nebyly udávány psychické obtíže, které by byly vyvolány jeho somatickými zdravotními obtížemi, maximálně mohlo dojít k určité senzitizaci v reakci na stresory, což znalec zohlednil i v bodovém hodnocení.

10. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci ke dni [datum] rozvázali pracovní poměr z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť žalobce nemohl podle lékařského posudku dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz.

11. Z posudku o invaliditě – kontrola, ze dne 13. 3. 2013, soud zjistil, že žalobce i nadále byl posouzen invalidním pro invaliditu I. stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Žalobce je dle posudku schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.

12. Soud neučinil relevantní zjištění ze zprávy o provedeném šetření ze dne 20. 10. 2019 vyhotovené [titul] [jméno] [příjmení], která měla zpochybnit psychický stav žalobce, neboť z ní nevyplývají žádné zjištění pro rozhodnutí ve věci a navíc tato zpráva byla podkladem pro doplňující znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce]. Lze na okraj uvést, že zpráva obsahuje fotografie a komentáře z facebookového účtu vedeného pod jménem žalobce a záznam aktivit žalobce při šetření v různých dnech a časech v období od [datum] do [datum]. Na fotografiích jsou vyobrazeny aktivity žalobce (z fotbalového turnaje, grilování, vaření, pečení) a žalobce v okruhu dalších osob, nelze z nich zjistit, kdy byly pořízeny, pouze na některých fotografiích je patrné datum jejich„ nahrání“ na Facebook. Při šetření bylo zaznamenáno především řízení automobilu, prodej ryb ve stánku a manipulace se stánkem.

13. Odborná vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] předložená žalovanou soud nehodnotil, neboť k posouzení bolestného a ztížení společenského uplatnění v řízení byli soudem ustanoveni výše uvedení znalci - vysoce kvalifikovaní lékaři z příslušných odvětví. Soud též nehodnotil řadu jednotlivých lékařských zpráv, jimiž bylo dokazování doplněno, neboť byly podkladem pro zpracování výše uvedených znaleckých posudků.

14. Soud zamítl návrh na důkaz revizním znaleckým posudkem, jehož zadání požadovala žalovaná, neboť v řízení provedené důkazy jsou dostatečně způsobilým podkladem pro závěr o základu nároku a o výši bolestného a odškodnění ztížení společenského uplatnění. Nelze přisvědčit žalované, že znalecký posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce] a jeho doplněk nejsou způsobilým podkladem pro spravedlivé a objektivní rozhodnutí soudu, neboť posudek obsahuje zjištění, která neodpovídají skutečnému způsobu života žalobce a jeho skutečným aktivitám. [Celé jméno znalce] k dispozici i zprávu o provedeném šetření [titul] [příjmení] zachycující aktivity žalobce, ke kterým při vypracování doplňujícího posudku přihlédl a rovněž podrobně a vyčerpávajícím způsobem zodpověděl všechny otázky žalované. K tvrzenému rozporu mezi zjištěními [titul] [celé jméno znalce] a zprávy [titul] [příjmení] lze uvést, že v doplňujícím posudku znalec jasně uvedl, že způsob života zachycený ve zprávě [titul] [příjmení] neodporuje jeho diagnostickým závěrům o psychickém stavu žalobce. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] je odborníkem v příslušném odvětví, přihlédl ke všem skutečnostem, se kterými bylo třeba se vypořádat, přesvědčivě se vyjádřil a jednoznačně obhájil své závěry, které i po zpracování doplňujícího posudku zůstaly nezměněné. K návrhu na doplnění dokazování revizním posudkem lze uvést, že přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, nebo v případě, kdy soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry (viz např. rozsudek NS sp.zn. 25 Cdo 583/2001). V posuzované věci však o tento případ nejde.

15. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy jako údržbář. Dne [datum] v [název místa] - [název místa] u hlavního vstupu, v rámci plnění svých pracovních úkolů chtěl složit žebřík, který však při manipulaci s ním začal padat do skleněné výplně. Žalobce se snažil tomu zabránit, avšak podklouzla mu noha, spadl na zem a nakonec na něj spadl žebřík. Tím došlo k poranění hlavy a krční páteře. Úraz se mu stal v věku [anonymizováno] let. Pracovní neschopnost byla žalobci vystavena od [datum] do [datum]. Žalobce po úrazu nemůže plavat ani jezdit na kole, což jsou jediné sporty, které mohl provozovat s ohledem na onemocnění kolen, nemůže nadále vést trenérskou školu fotbalu, nemůže se ohnout, protože se mu motá hlava. Po úrazu se léčil jak po stránce fyzické, tak psychické. Bolestivý průběh léčení pro trýznivý stav vedl k duševní reakci. Bolestné v souvislosti s úrazem hlavy a krční páteře bylo ohodnoceno 35 body s navýšením o 30 %. Zhoršení fyzického stavu žalobce bylo znalecky ohodnoceno na 200 bodů s navýšením o 10 % a vznik duševní poruchy jakožto následku úrazu na [číslo] bodů s navýšením o 20 % jako ztížení společenského uplatnění.

16. Soud věc právně posoudil ve smyslu právní úpravy platné v době vzniku nároku, (tj. ke dni úrazu [datum], u nároku na ztížení společenského uplatnění po ustálení zdravotního stavu), proto vycházel ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v tehdy platném znění (dále jen“ ZP”).

17. Podle ust. § 273 odst. 1 ZP je plněním pracovních úkolů výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

18. Podle ust. § 366 odst. 1 ZP zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odstavce 4 téhož ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

19. Podle ust. § 367 odst. 1 ZP se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

20. Podle ust. § 369 odst. 1 ZP zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením, věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde. Podle odstavce 2 téhož ustanovení způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

21. Podle ust. § 380 odst. 1 ZP je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se jako pracovní úraz posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

22. Podle ust. § 372 odst. 1 ZP se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

23. Jak stanoví výše citované ustanovení § 372 odst. 2 ZP, je výchozím předpisem pro určení bolestného a ztížení společenského uplatnění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen“ Vyhláška”). Tato vyhláška stanoví postup pro posouzení zdravotního stavu poškozeného a výši sazeb bodového ohodnocení.

24. Podle ust. § 2 odst. 1 Vyhlášky se odškodnění bolesti určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této Vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.

25. Podle ust. 7 odst. 1 Vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení hodnota 1 bodu činí 120 Kč.

26. Úraz žalobce nastal v okamžiku, kdy při plnění pracovních povinností manipuloval se stavebním žebříkem. Manipulace se žebříkem byla pro splnění pracovní povinnosti nezbytná. Soud proto dospěl k závěru, že úraz ze dne [datum] byl pracovním úrazem v souladu s ust. § 380 odst. 1 ZP. Žalovaná tuto skutečnost ani nerozporovala. Z obou znaleckých posudků přitom jednoznačně vyplývá, že příčinnou vzniku bolesti i trvalých následků z hlediska ztížení společenského uplatnění byl uvedený pracovní úraz.

27. Žalobce požadoval trojnásobné navýšení odškodnění stanoveného znalci k bolestnému a odškodnění ztížení společenského uplatnění. Dle § 7 odst. 3 Vyhlášky soud může výši odškodnění stanovenou podle Vyhlášky přiměřeně zvýšit, avšak pouze ve zvlášť výjimečných případech hodných zvláštního zřetele. Pokud se jedná o navýšení bolestného, soud zvažuje, zda bolest, kterou poškozený utrpěl v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, představuje ve srovnání s jinými obdobnými případy zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, rovněž s přihlédnutím k verifikovanému subjektivnímu vnímání úrovně bolesti poškozeným oproti jiným případům. Je přitom třeba důsledně rozlišovat skutečnosti, které byly podkladem pro stanovení tzv.„ základního“ počtu bodů stanoveného lékařem, od zvýšení částky odpovídající tomuto základnímu počtu bodů podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1004/2010). Navýšení bolestného oproti základní částce stanovené na základě znaleckého posudku je tak na místě tehdy, pokud by tato částka nevyjadřovala dostatečně tělesné a duševní strádání způsobené poškozenému (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2327/2010). V posuzovaném případě však soud neshledal, že by se jednalo o takový případ. Bolestné bylo již navýšeno ohodnocením znalce o 30 %, a to pro v dokumentaci uváděný dlouhodobě nepříznivý a především bolestivý průběh léčení. Pro další mimořádné zvýšení náhrady, a to ani v porovnání s obdobnými případy soud neshledal podklad.

28. K otázce mimořádného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění lze uvést, že základní náhrada určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem již sama o sobě představuje náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti (§ 3 odst. 1 Vyhlášky). Žalobce dovozuje mimořádnost z toho, že byla trvale omezena jeho pracovní způsobilost – nezvedat těžká břemena, nepracovat ve výškách, vyvarovat se vynucených poloh, ne těžká manuální práce, a rovněž proto, že v důsledku úrazu nemůže žalobce nadále vykonávat všechny aktivity, které by ho těšily, a to plavání, jízdu na kole a vedení tréninků fotbalu s dětmi. Lze konstatovat, že rovněž odškodnění ztížení společenského uplatnění určené znalci již reflektuje omezení žalobce v životě a společnosti. Aniž by soud bagatelizoval omezení hybnosti páteře a vznik duševního onemocnění v souvislosti s pracovním úrazem, nebylo shledáno, že by tento následek měl takový dopad na uspokojování životních a společenských potřeb, aby se jednalo o zvlášť výjimečný případ zvláštního zřetele hodný. Žalobce ve středním věku (v době úrazu mu bylo [anonymizováno] let) žil běžným životem a své sportovní aktivity provozoval pouze rekreačně, nevěnoval se jim vrcholově a částečně byl v tomto směru a rovněž v možnostech pracovního uplatnění omezen již před úrazem z důvodu invalidity prvního stupně.

29. Důvody pro jakékoli navýšení základního bodového ohodnocení jak bolestného, tak ztížení společenského uplatnění soud v daném případě neshledal (srov. nález I ÚS 2955/10).

30. S ohledem na uvedené má soud za to, že žaloba byla částečně důvodná. Bolestné bylo ohodnoceno 35 body zvýšenými o 30 %, což odpovídá částce 5 460 Kč (35 x 120, tj. 4 200 + 30%). Již před zahájením řízení bylo žalobci na bolestném hrazena pojišťovnou částka 4 200 Kč. Soud proto přiznal žalobci na bolestném částku 1 260 Kč (5 460- 4 200), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud žalobce požadoval na bolestném částku 3 780 Kč, soud žalobu ve zbylé části ve výši 2 520 Kč zamítl (výrok II rozsudku). Ztížení společenského uplatnění bylo ohodnoceno jednak 200 body zvýšenými o 10 % v souvislosti s omezením hybnosti páteře (200 x 120 + 10%, jt. 26 400 Kč) a rovněž 1 100 body zvýšenými o 20 % v souvislosti s duševním onemocněním (1 100 x 120 + 20%, tj. 158 400 Kč), což v součtu odpovídá částce 184 800 Kč, kterou soud přiznal žalobci, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Pokud žalobce jako náhradu za ztížení společenského uplatněné požadoval částku 553 200 Kč, soud žalobu ve zbylé části ve výši 368 400 Kč zamítl (výrok IV).

31. O nároku na náhradu za ztrátu výdělku, příspěvku na ztrátu výdělku, o náhradě škody a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Poučení