4 C 387/2018-297

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: bezdůvodné obohacení ve výši 1 150 750 Kč takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 150 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 150 750 Kč od podání žaloby do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 194 453,90 Kč, k rukám právního zástupce žalované a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalované dne 13. 12. 2016 zaslal na její účet částku 700 750 Kč a dále 450 000 Kč. Žalobce měl v té době dispoziční právo k účtu, to však následně žalovaná zrušila. Žalovaná bez právního důvodu zadržuje uvedenou částku a ani na výzvu ji žalobci nevrátila.

2. Žalovaná ve věci na svoji obranu uvedla, že s žalobcem měla od roku 2007 partnerský a intimní vztah, vedli společnou domácnost v době, kdy pobýval v ČR. Založili spolu i firmu v roce 2012. Žalovaná se starala o rodiče žalobce, poskytovala jim domácí péči a výpomoc. Po smrti matky žalobce v roce 2010 se starala o otce, který již nebyl schopen samostatně vykonávat jakoukoliv činnost. Účastníci se v roce 2011 dohodli, že žalobce jí za péči o otce bude vyplácet částku 20 000 Kč měsíčně. Žalobce jí však průběžně nic neplatil, proto jí po smrti otce dne 13. 12. 2016 zaslal žalovanou částku na nově založený účet. Protože žalobce ukončil jejich vztah tím, že se žalované neozýval a bez souhlasu žalované vybral částku 19 000 Kč, ukončila jeho dispoziční oprávnění k účtu dne 28. 8. 2018 a částku, kterou jí žalobce předal, považuje za dohodnutou odměnu za péči a starost o otce žalobce, která jí náleží.

3. Soud ve věci rozhodl dne 31. 1. 2020 rozsudkem č. j. 4 C 387/2018-137, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Brně dne 3. 5. 2021 usnesení č. j. 38 Co 91/2020-157 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a to pro nepřezkoumatelnost. Současně zavázal soud I. stupně k poskytnutí poučení dle § 118a odst. 3 o. s ř. oběma stranám ohledně právního důvodu, pro který byly předmětné finanční prostředky zaslány žalobcem na bankovní účty žalované.

4. Žalobce pak doplnil skutková tvrzení o důvodu převodu finančních prostředků tak, že žalovaná měla přesvědčovat žalobce, aby požádal o sociální dávky. Protože však měl dostatek finančních prostředků na svém účtu, což by mu znemožnilo získat jakoukoliv sociální dávku, žalovaná ho přemluvila, aby částku 1 150 750 Kč převedl na její účet s tím, že mu zřídí disponentské oprávnění a peníze tam pro žalobce uschová. Žalobce tak učinil, ale posléze naznal, že je velmi nepoctivé získat sociální dávky a přestože měl žalovanou velmi rád, nemohl jí vyhovět. Dávky měla fakticky čerpat žalovaná, přičemž ho přesvědčovala, že nájemník bytu je [příjmení] a není veden v českých registrech. [příjmení] žalobce sehnal v roce 2017, nikoliv v omylem uvedeném roce 2016. Žalobce peněžní prostředky na účtech žalované ponechal, neboť jí věřil a neměl potřebu vracet je na svůj účet. Žalobce tak má za to, že došlo k uzavření smlouvy o úschově, protože nikdy neměl v úmyslu finanční prostředky žalované darovat ani ponechat k užití bez dalšího, neboť již tak financoval život žalované. Tvrzeným důvodem nemůže být žalovanou tvrzená vděčnost za péči o rodiče žalobce, neboť péče nebyla významnější než běžná společenská úsluha. Úmyslem žalobce bylo, aby žalovaná finanční prostředky opatrovala a naložila s nimi dle dalších pokynů žalobce. Výhledově měl totiž v úmyslu tyto prostředky nebo jejich část použít případně na financování podnikání společnosti [právnická osoba], pokud by tato společnost zahájila činnost. Přitom do společnosti nechtěl vkládat peníze, neboť by je musel danit či složitě vkládat. Tyto prostředky mohl žalobce použít pro financování mimořádných urgentních potřeb žalované, např. na opravy vozidla nebo opravy bydlení žalované. Žalobce také měl žalovanou finančně podporovat, kdy za rok 2008 [číslo] tak získala 35 866 Kč a 32 760 Kč za letenku do USA a za útraty, za oběd apod., za rok 2010 17 158 Kč, 1 055 Kč a 4 798,80 Kč za nákup sklenic, za pohonné hmoty pro žalovanou, za společnou konzumaci v restauraci apod. Takto žalobce uvedl útraty i v letech 2011 až 2018, celkem cca 973 954 Kč, přičemž se dle něj jedná pouze o část prospěchu, který žalovaná získala. Dle žalobce je tak zřejmé, že nebyl jediný důvod, aby navíc žalobce žalované cokoliv platil za péči o rodiče.

5. Žalovaná k výzvě soudu dle pokynu odvolacího soudu doplnila, že obvinění žalovaného je nehorázné a odporné. Byt po rodičích neměl v úmyslu odevzdat městu, přestože trvale žil v USA. Doporučila mu byt pronajmout oficiálně, aby mohl platit nájemné. Zpochybnila také tvrzené platby od žalobce. K důvodu převodu předmětné částky uvedla, že se jednalo o částku za smluvenou péči o rodiče žalobce, kterou nelze považovat za běžnou společenskou úsluhu. Žalobce se ji snaží zdiskreditovat, dehonestovat a takto potrestat, o čemž svědčí i trestní spis, který navrhla k důkazu.

6. Soud vzal za svá skutková zjištění nesporné tvrzení účastníků o tom, že žalobce zaslal žalované na její účet dne 13. 12. 2016 částku 700 750 Kč a téhož dne na podúčet částku 450 000 Kč. Předžalobní výzva byla doručena žalované.

7. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Vztah mezi účastníky řízení byl důvěrný, byli si blízcí v intimní sféře i po finanční stránce, o čemž svědčí skutečnost, že žalovaná měla v držení platební kartu žalobce k účtu žalobce, z něhož následně došlo k převodu předmětné částky (kopie platební karty) a taktéž měla ke dni 30. 1. 2017 generální plnou moc od žalobce (plná moc ze dne 30. 1. 2017). Žalovaná založila dne 13. 12. 2016 nový účet a spořící účet (976*** [číslo] a 976*** [číslo]), k nimž měl žalobce dispoziční oprávnění (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 13. 12. 2016). Na tyto účty žalobce zaslal ze svého účtu [číslo] předmětné částky, tj. na účet [číslo] částku 700 750 Kč a na účet [číslo] částku 450 000 Kč a také z druhého z nich převedl částku 19 000 Kč dne 5. 6. 2017 zpátky na svůj účet [číslo] (výpisy z účtu). Dispoziční oprávnění žalobce bylo žalovanou zrušeno až dne 28. 8. 2018 (žádost ze dne 28. 8. 2018). Žalovaná po dobu trvání vztahu se jednak starala o rodiče žalobce, zejména o otce po smrti matky, ale vyřizovala i záležitosti samotného žalobce a např. záležitosti související s úmrtím otce žalobce (exekuční příkaz na žalobce ze dne 19. 9. 2008, protokol o předání a převzetí věcí zemřelého pacienta ze dne 23. 8. 2016 spolu s evidencí cenných věcí, parte, faktura [číslo] za pohřeb, doklad o zpopelnění, výpověď žalované a žalobce). Žalobce převedl finanční částku žalované vědomě, nikoliv omylem (výpověď žalobce). O blízkém vztahu obou účastníků svědčí i rozsáhlá e-mailová komunikace, která taktéž prokazuje péči žalované o otce žalobce, nikoliv však její rozsah či samotnou dohodu o úplatnosti péče. Vztah účastníků se narušil na podzim 2017, žalobce vztah ukončil a neměl zájem v něm pokračovat, žalované se vyhýbal a nebral jí telefony (výpověď žalobce a žalované).

8. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před zahájením řízení (výzva ze dne 31. 10. 2018, ze dne 21. 11. 2018 a 20. 11. 2018, podací lístky).

9. Zbylá tvrzení účastníků ohledně důvodu poskytnutí předmětné částky prokázána v řízení nebyla. Žalovaná neprokázala tvrzenou dohodu o úhradě částky 20 000 Kč měsíčně za péči o otce žalobce. Bylo sice zjištěno, že žalovaná po smrti matky žalobce poskytovala péči otci žalobce v rozsahu, který se měnil dle potřeb otce. Jednalo se o administraci a vyřizování různých záležitostí na úřadech, u lékařů apod., ale také o faktickou péči, nákupy, pomoc, procházky, socializace, mytí apod. (výpověď žalované, emailová komunikace, výpovědi svědkyň [příjmení], [příjmení] a [příjmení] [příjmení]), ale tvrzení žalované ohledně dohody účastníků o odměně 20 000 Kč měsíčně za poskytovanou péči ani jednoznačně a ani věrohodně výpovědi účastníků, ani svědků. Verzi žalované potvrdily jí navržené svědkyně tj. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení], kdy sv. [anonymizováno] a sv. [příjmení] měly mít informace zprostředkované od žalované a pouze sv. [příjmení] uvedla, že žalobce měl žalované nabízet 20 000 Kč; verzi žalobce o tom, že péče žalované nebyla tak rozsáhlá, aby za ni platil a navíc ji zajišťovaly i jiné osoby, zase jím navržené svědkyně tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které soud hodnotí jako nevěrohodné, neboť jejich výpovědi byly rozporné, svědkyně [příjmení] neuváděla pravdu (např. v tom, že nepracovala a měla tedy čas trávit s otcem žalobce cca 2 hodiny denně a pak uvedla, že pracovala na černo jako uklízečka) a navíc u nich bylo zjištěno, že se radily před jednáním s právním zástupcem žalobce, i několikrát. Svědkyně navržené žalovaným soud nehodnotí věrohodně, jejich výpovědi byly tendenční, ovlivněné snahou pomoci žalobci. Z žádného důkazu nebylo jednoznačně prokázáno, že by se strany skutečně dohodly na částce 20 000 Kč měsíčně za poskytnutou péči a nebylo ani prokázáno, co konkrétně mělo být obsahem péče, co, kdy a jak měla žalovaná poskytovat a co skutečně poskytovala.

10. K dalším žalobcem tvrzeným důvodům převodu peněz – tj. odklon peněz ze svého účtu, aby mohl požádat o sociální dávky, rezerva pro podnikání, společná spotřeba účastníků, úschova soud také provedl dokazování. Odklon peněz z účtu, aby získal sociální dávky, vysvětloval žalobce ve své výpovědi, dle názoru soudu nevěrohodně, když vysvětlení o tom, že nejdříve chtěl sociální dávky a pak si uvědomil, že to není správné, se jeví jako nevěrohodné. Jednak obrat v morálním posouzení žádosti o sociální dávky je nevěrohodný a jednak žalobce mohl„ odklonit“ peníze jinak, např. vložením do společnosti, kterou měl založenu. Vysvětlení, že takový vklad se mu jevil složitý a že by musel peníze danit, se soudu taktéž jeví nevěrohodné. Zejména v kontextu tvrzení, že peníze byly připraveny na případné podnikání, byť této tezi soud taktéž neuvěřil, neboť společnost nevyvíjela žádnou činnost, byla„ mrtvá“, jak potvrdil žalobce svojí výpovědí. Žalobce si ve své výpovědi vzájemně protiřečil, když uváděl, že s žalovanou podnikal a měl společné bankovní konto v podnikání, přitom společnost nevyvíjela žádnou činnost a nechtěl tam vkládat peníze, aby je nemusel danit. Také mohl peníze odklonit na účet do USA nebo třeba manželce. Také žalobce ve své výpovědi vedl, že předmětnou částku převedl na účet žalované dobrovolně a měla sloužit pro oba účastníky řízení, např. na auto, na opravu komína apod., neboť si v té době byli velmi blízcí a peníze měly sloužit oběma.

11. Po vrácení odvolacím soudem doplnil soud dokazování o výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] v roce 2012 vložila základní kapitál do společnosti [právnická osoba] ve výši 200 000 Kč, tyto peníze jí následně žalobce vrátil. Sice prý věděla o převodu finanční částky cca 1 500 000 Kč žalobcem žalované a o zrušení dispozičního práva, podrobnosti však neznala. Její výpověď byla pro soud nevěrohodná, neboť svědkyně je přítelkyní žalobce po dobu 50 let, s žalobcem před jednáním mluvila, a ohledně důvodu převodu peněz pouze věděla, že„ má žalovaná peníze vracet“, proč jí je vlastně žalobce poslal, nevěděla. Informace přitom měla zprostředkovaně od žalobce (výpověď svědkyně [příjmení]). Ani svědek [jméno] [příjmení], kamarád žalobce, neuvedl podrobnosti ohledně důvodu převodu peněz. Věděl pouze, že žalobce měl převést peněžní prostředky žalované, nevěděl však, zda to byl dar nebo peníze na podnikání. Navíc svědka také kontaktoval žalobce před jednáním, což jeho výpověď znevěrohodňuje (výpověď svědka [příjmení]). Ani svědek [jméno] [příjmení] nevěděl o důvodu převodu žalované částky, pouze„ měl pocit, že mu žalobce říkal, že měl čerpat nějakou dávku a neměl mít peníze na svém účtu“. Je také kamarádem žalobce, se kterým před jednáním mluvil (výpověď svědka [příjmení]).

12. Důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud neprovedl, neboť měly sloužit k prokázání tvrzení ohledně péče o otce žalobce a ohledně dohody o případné platbě za tuto péči. Důkazní povinnost ohledně tohoto tvrzení žalované nesla žalovaná, nikoliv žalobce, který tvrzení žalované popíral. Jak je uvedeno shora, soud nemá za prokázánu dohodu o úplatnosti péče o otce žalobce, proto byly důkazy nadbytečné. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, sice byla navržena k prokázání důvodu převodu peněz, je však zřejmé, že informace musí mít dodatečně zprostředkované od žalobce, když je vysoce nepravděpodobné, že by žalobce v době převodu peněz svoji manželku informoval o tom, kolik vynakládá pro svoji přítelkyni a z jakého důvodu jí převádí finanční prostředky na účet. Sám žalobce se ve své výpovědi zmínil o výhružkách žalované v roce 2018 o tom, že napíše jeho ženě o jejich vztahu; je tak zřejmé, že manželka žalobce o mimomanželském poměru žalobce v době převodu peněžní částky nevěděla. Všechny ostatní svědky navržené k prokázání důvodu převodu peněz soud vyslechl a všichni také měli pouze zprostředkované informace od žalobce. Stejně tak soud zamítl návrhy na provedení důkazů účtenkami a fakturami, jimiž žalobce chtěl prokázat, kolik za žalovanou měl v průběhu jejich soužití utratit, když tato skutečnost není pro právní posouzení věci rozhodná a soud nepochybuje o tom, že v rámci partnerského soužití žalobce za žalovanou hradil např. spotřebu v restauraci, letenky, dovolené apod. Podnájemní smlouvu soud blíže nehodnotil, když vzal na vědomí, že byla uzavřena 11. 8. 2017 a nikoliv v roce 2016, jak původně tvrdil žalobce. Pro právní posouzení věci nebyla rozhodná.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení existoval partnerský intimní vztah od roku 2007 do konce roku 2017. Po tuto dobu byl jejich vztah natolik důvěrný, že žalovaná měla k dispozici platební kartu žalobce, měla generální plnou moc pro zastupování žalobce při jakémkoliv jednání, vedli společnou domácnost v době, kdy žalobce pobýval v ČR. Žalovaná se starala o otce žalobce, poskytovala mu po dobu minimálně 5 let péči, nákupy, obstarávání administrativních záležitostí apod. Z logiky věci však v rozsahu maximálně toho, co jí umožňovalo poskytovat mu péči nad rámec svých pracovních povinností a se zohledněním vzdálenosti, kdy žalovaná bydlela v [obec], otec žalobce však v [obec]. Žalobce dne 13. 12. 2016 převedl žalované na její účty částku 1 150 750 Kč, k dispozici s touto částkou měl právo, které mu žalovaná zrušila dne 28. 8. 2018. Vztah účastníků se začal rozpadat na podzim roku 2017, ke konci roku ho žalobce považoval již za ukončený, neboť se s žalovanou přestal stýkat a nebral jí ani telefony. V srpnu 2018 mu žalovaná vrátila věci a plnou moc. Za péči o otce žalobce žalovaná neobdržela žádné plnění. Dohoda o odměně 20 000 Kč za poskytování péče prokázána nebyla. Nebyl tedy prokázán důvod převodu peněz z žalobce na žalovanou, který tvrdila žalovaná, tj. že se jednalo o jednorázovou úhradu za péči o otce, ale ani důvod převodu peněz, který tvrdil žalobce, tj. odklon peněz ze svého účtu, aby dosáhl sociálních dávek nebo užití peněz pro potřeby společnosti [právnická osoba], kterou účastníci společně založili či společná spotřeba.

14. Žalobce v průběhu řízení uváděl vícero tvrzení o právním důvodu převodu peněz – shora uvedený odklon ze svého účtu kvůli dávkám, kapitál pro podnikání, saturace potřeb účastníků v rámci jejich partnerského vztahu na úhradu různých potřeb přinášejících společné soužití. Poté, co ho soud na pokyn odvolacího soudu poučil o nutnosti specifikovat důvod převodu peněz, znovu za důvod označil odklon peněz ze svého účtu kvůli sociálním dávkám a doplnil pouze to, že to mělo být na základě přesvědčování a nátlaku ze strany žalované, znovu setrval na tvrzení, že měl v úmyslu prostředky použít na podnikání, doplnil však, že to byla žalovaná, která nikdy nevyvinula žádnou aktivitu směřující k nastartování činnosti společnosti a znovu setrval na tvrzení, že prostředky mohly být použity na potřeby žalované, konkrétně opravy vozidla, opravy bydlení žalované. K tomu doplnil, že se jednalo o úschovu, když žalovaná měla prostředky opatrovat a naložit s nimi dle pokynů žalobce. Je tak zřejmé, že žalobce sám neví, z jakého konkrétního důvodu žalované finanční částku převedl. Uváděné důvody se vzájemně vylučují. Pokud by chtěl žalobce peníze pouze odklonit, nebyl důvod dělat to uvedeným způsobem, navíc žalobce tvrdí, že si vzápětí uvědomil nemorálnost takového odklonu; pak si mohl peníze převést zpět na svůj účet, zejména v situaci, kdy se od konce roku 2017 žalované zapíral, ukončil jejich vztah a měl dispoziční právo k převodu uvedené částky. Společné podnikání v situaci, kdy založená společnost nevyvíjela žádnou činnost a tedy důvod převodu peněz jako kapitál pro podnikání, je taktéž nevěrohodný, když společnost měla být založena v roce 2013, byla„ mrtvá“ (výpověď žalobce) a peníze byly převedeny až v prosinci 2016. Úmysl užití peněz pro podnikání, vylučuje tvrzení, že měly sloužit pro spotřebu, a to zas vylučuje tvrzení, že se jednalo pouze o odklon kvůli sociálním dávkám.

15. Bylo však prokázáno, že žalobce tuto částku převedl zcela vědomě, dobrovolně, nikoliv omylem a ve spojení s tím, že účastníci spolu měli intimní vztah. Proč tak učinil, nebylo zjištěno. Soud má za to, že důvody převodu částky žalobce tvrdí až v rámci tohoto řízení. Při samotném poskytnutí této částky žalované žádný důvod nebyl, žalobce věděl, že nemá žádnou povinnost plnit, nebyla uzavřena žádná smlouva mezi účastníky, je proto nutno dojít k závěru, že žalobce chtěl tehdy žalovanou obohatit bez toho, že by chtěl takové obohacení vracet (jinak by tak učinil ihned po ukončení vztahu účastníků, vzhledem k tomu, že mohl disponovat s účtem). Následně si to však rozmyslel a začal tvrdit shora uvedené důvody vedoucí ho k poskytnutí plnění.

16. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen o. z.), a to s ohledem na okamžik předání peněz dne 13. 12. 2016. Podle § 2991 (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2992: Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. Podle § 2997 (1): Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. (2) Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. Podle § 2 (3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 (1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci a posouzení dle shora uvedených předpisů dospěl soud k závěru, že žalobce tím, že žalované převedl žalovanou částku bez jakéhokoliv právního důvodu, dobrovolně a s vědomím, že k tomu nebyl povinen, nemá podle § 2997 o. z. právo na vrácení toho, co plnil. Jedná se tedy o tzv. výluku z bezdůvodného obohacení, kdy jednou z takových výluk je situace, kdy k obohacení došlo s vědomím toho, na jehož úkor se tak mělo stát, o tom, že povinnost plnit nemá, tedy kdy došlo ke zcela vědomému poskytnutí určitých majetkových hodnot bez určitého právního důvodu (na rozdíl od situace, kdy se totéž stalo např. v důsledku omylu, případně v pochybnostech o dluhu apod.); jedná se o tzv. vědomé plnění nedluhu. Jak vyplývá z judikatury, např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5089/2017-155 ze dne 11. 1. 2018:„ Lze tedy shrnout, že v případě uvedeném v § 2997 odst. 1 větě druhé o. z. musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, tedy musí dojít k přesunu majetkových hodnot mezi těmito subjekty ve prospěch obohaceného (srov. obohatil jiného), přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1215/2020:„ Předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil“. Protože, dle názoru soudu, nastala v dané věci tato popsaná situace, tj. vědomé vnucené obohacení žalované, přičemž tato vědomost byla i prokázána, nevzniklo žalobci právo na vrácení převedené částky, a proto soud žalobu zamítl.

18. Právo na vrácení podle citovaného ustanovení nepřísluší osobě, která věděla, že není povinna plnit, přesto plnění poskytla. To je i případ žalobce, který částku 1 150 750 Kč na účet žalované poskytl, protože v době poskytnutí nebyl pro to žádný důvod. Žalobce začal až následně tvrdit různé důvody, které se však vzájemně vylučují a navíc ani jeden z těchto důvodů nezakládá jeho povinnost plnit. Lze tedy uzavřít, že žalobce při poskytnutí částky 1 150 750 Kč na účet žalované nemohl být v omylu ohledně obsahu ujednání mezi ním a žalovanou, naopak plnil s vědomím, že k tomu není povinen, či dokonce žalované plnění vnutil.

19. Soud neshledal v tom, že žalovaná nemá povinnost vracet předmětnou částku, rozpor s dobrými mravy, neboť účastníci spolu žili a poskytovali si vzájemně různé úsluhy související se společným soužitím a partnerským vztahem, buď v podobě péče o otce žalobce, obstarávání a zařizování různých záležitostí jak otce žalobce, tak žalobce samotného, ze strany žalované nebo v podobě financování společného soužití, dovolených apod., ze strany žalobce. Pokud žalobce tvrdí, že v průběhu společného soužití za žalovanou vynaložil cca 1 milion Kč, neshledává soud ani na převodu žalovaných peněžních prostředků na účet žalované bez důvodu nic neobvyklého.

20. V dané věci se nemohlo jednat o smlouvu o úschově, jak naznačuje žalobce. Podle § 2402 o. z. Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. Podle § 2403 (1) Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo. (2) Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. Podle § 2404 Není-li z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může uschovatel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit. Podle § 2408 Ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného. V řízení žalobce vůbec netvrdil, že se strany dohodly již při převodu peněz na povinnosti žalované je vrátit, naopak žalobce tvrdil, že se měly spotřebovat společně např. na opravy auta žalované či domu žalované, komína apod. a žalobce měl dispoziční oprávnění k účtu, na kterém byly peníze vloženy, a sám s nimi disponoval, když převedl částku 19 000 Kč. V dané věci se nejedná o vztah ze smlouvy o úschově a nelze aplikovat ustanovení o. z. o úschově.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 130 372,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 750 Kč sestávající z částky 12 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12 940 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 2. 2019, z částky 25 880 Kč (2 x 12 940 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 10. 2019, z částky 25 880 Kč (2 x 12 940 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 11. 2019, z částky 12 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 1. 2020 a z částky 12 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 6. 2019 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 6. 2019 na mediační řízení do Brna a zpět náhrada 1 825,70 Kč za 150 ujetých km v částce 1 225,70 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 12,3 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 107 745,70 Kč ve výši 22 626,60 Kč.

22. V odvolacím řízení došlo ke zrušení rozsudku pro nepřezkoumatelnost, v následném řízení před soudem I. stupně byla znovu žalovaná úspěšná, a proto jí dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř., vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 081,60 Kč, sestávající z částky 12 940 Kč za písemné podání ve věci samé – vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 5. 2020, z částky 12 940 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 6. 2021, z částky 12 940 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 7. 2022 a z částky 12 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 11. 10. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 960 Kč ve výši 11 121,60 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku 194 453,90 Kč.

Poučení